Řízení měnového rizika

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančních obchodů Řízení měnového rizika Bakalářská práce Autor: Tomáš Junger Makléř Vedoucí práce: doc. Ing. Jana Marková, CSc. Praha Červen, 2011

PROHLÁŠENÍ: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze, 27. 04. 2011 Tomáš Junger

Anotace Tato práce Řízení měnového rizika se zabývá problematikou finančních instrumentŧ pouţívaných v praxi při řízení měnového rizika. Nejprve se snaţí objasnit podstatu fungování devizových trhŧ, jednotlivých subjektŧ vstupující na tento trh, charakteristiku devizových kurzŧ a zpŧsob jejich kotace. Dále se věnuje problémŧm jako je devizové riziko a metodám jeho řízení a rozdělení jednotlivých finančních instrumentŧ. Práce se orientuje pouze na produkty českého devizového trhu. Zde si klade za cíl zmapování dosaţitelnosti a dostupnosti finančních zajišťovacích instrumentŧ pro malé a střední podnikatelské subjekty ohroţené devizovým rizikem. Annotation This work Currency Risk Management is concerned with the financial instruments used in practice in currency risk management. First, it tries to explain the fundamental function of foreign markets, individual subjects and their entries to the market, the characteristics of exchange rates and their quotations. It is also concerned with issues such as foreign exposures and their method of the management and allocation of the individual financial instruments. The work only focused on the products of Czech banking market. The main point of this work is mapping of accessibility and availability of financial hedging instruments for small and intermediate business at risk of exchange exposure. Klíčová slova devizový trh, devizový kurz, devizové riziko, devizová pozice, zajištění, finanční instrumenty, spotový obchod, forwardový obchod, devizový swap, devizová opce Keywords Foreign exchange market, exchange rate, foreign risk, foreign exchange position, hedging, financial instruments, spot, forward, currency swap, currency option

OBSAH ÚVOD... 5 1 DEVIZOVÝ TRH A DEVIZOVÝ KURZ... 7 1.1 CHARAKTERISTIKA DEVIZOVÉHO TRHU... 7 1.2 STRUKTURA DEVIZOVÉHO TRHU A JEHO SUBJEKTY... 8 1.2.1 Struktura devizového trhu... 8 1.2.2 Subjekty devizového trhu... 10 1.2.3 Motivy vstupu subjektŧ na devizové trhy... 12 1.3 DEVIZOVÁ POZICE... 13 1.4 DEVIZOVÉ KURZY... 14 1.4.1 Měna a měnové páry... 14 1.4.2 Devizový kurz... 15 2 DEVIZOVÉ RIZIKO... 19 2.1 IDENTIFIKACE DEVIZOVÉHO RIZIKA... 19 2.2 MĚŘENÍ DEVIZOVÉHO RIZIKA... 19 2.3 ŘÍZENÍ DEVIZOVÉHO RIZIKA... 21 2.3.1 Interní metody řízení devizového rizika... 21 2.3.2 Externí metody řízení devizového rizika... 23 2.3.3 Algoritmus řízení devizových rizik ve firmě... 24 3 FINANČNÍ INSTRUMENTY ELIMINUJÍCÍ DEVIZOVÉ RIZIKO... 25 3.1 SPOTOVÉ OBCHODY... 26 3.2 FORWARDOVÉ OBCHODY... 27 3.2.1 Vliv změny spotového kurzu na účastníky forwardového obchodu... 28 3.2.2 Kotace forwardového kurzu... 28 3.2.3 Výhody a nevýhody forwardových obchodŧ... 30 3.3 SWAPOVÉ OBCHODY... 31 3.4 DEVIZOVÉ OPCE... 34 3.4.1 Koupě kupní opce... 36 3.4.2 Prodej kupní opce... 37 3.4.3 Koupě prodejní opce... 37 3.4.4 Prodej prodejní opce... 38 4 ANALÝZA PRODUKTŦ NA ČESKÉM BANKOVNÍM TRHU... 40 4.1 SPOTOVÉ OBCHODY... 40 4.2 FORWARDOVÉ OBCHODY... 41 4.2.1 Forward s variabilní splatností... 42 4.2.2 Forward s neurčitým termínem splatnosti a objemu obchodu... 42 4.2.3 Forwardy s neurčitým kurzem obchodu... 43 4.2.4 Non-delivery forwardy (NDF)... 43 4.3 SWAPOVÉ OBCHODY... 43 4.4 DEVIZOVÉ OPCE... 45 4.4.1 Měnové bariérové opce... 46 4.4.2 Binární opce... 47 4.5 VYHODNOCENÍ ANALÝZY BANKOVNÍCH PRODUKTŦ... 47 4.5.1 Analýza minimálního objemu pro obchodování... 47 4.5.2 Analýza maximální délky kontraktu... 49 4.5.3 Analýza měnových párŧ kontraktu... 50 4.5.4 Vyhodnocení analýzy... 51 5 APLIKACE FINANČNÍCH INSTRUMENTŦ V PRAXI... 55 5.1 MODELOVÝ PŘÍKLAD... 55 5.1.1 Zajištění devizové pozice pomocí forwardu... 57 5.1.2 Zajištění devizové pozice pomocí devizové opce... 58 5.2 VYHODNOCENÍ ZVOLENÉ STRATEGIE... 60 ZÁVĚR... 62 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY... 64 SEZNAM OBRÁZKŦ, TABULEK A GRAFŦ... 66 4

ÚVOD České firmy obchodující se zahraničím musí ve svém finančním plánování a rozhodování zvaţovat dopady, které přináší změny měnového kurzu. Na mezinárodních trzích jsou české firmy vystaveny rizikŧm spojeným s vývozem či dovozem zboţí a sluţeb. Česká republika vstoupila dne 1. května 2004 do Evropské unie a zavázala se přijmout jednotnou evropskou měnu euro. 1 Členství v EU je podmíněno splněním ekonomických a právních podmínek. Přesný termín, ke kterému bude Česká republika usilovat o přijetí eura, dosud nebyl vládou stanoven. Podle posledního vyjádření z prosince 2010 2 nebude vláda usilovat v roce 2011 o vstup do mechanismu směnných kurzŧ ERM II. 3 Absolutní ochrana před dopadem kurzového rizika nebude existovat ani v situaci, kdy Česká republika do ERM II přistoupí. Ani v tomto případě se české firmy nevyhnou kurzovému riziku vŧči americkému dolaru. Přesto zavedení eura v České republice mŧţe přinést firmám levnější zajištění proti devizovému riziku, neboť euro-dolarový trh je stále likvidnější neţ koruno-dolarový trh. Cílem této práce je analýza vyuţití finančních instrumentŧ pro řízení měnového rizika u vybraných bank v ČR a vyhodnocení nabídek pomocí modelového příkladu. První kapitola podává charakteristiku devizového trhu, jeho strukturu a subjekty, které na měnový trh vstupují. Dále je v ní popsána motivace vstupu těchto subjektŧ na devizové trhy a je zde vysvětlen termín devizová pozice. Poslední část této kapitoly se věnuje charakteristice jednotlivých měn a měnovým párŧm, které tvoří devizový kurz. Popisuje změny, které pŧsobí na devizové kurzy a stručně vysvětluje kotaci devizového kurzu. Druhá kapitola se věnuje především identifikaci a měření devizového rizika z otevřené devizové pozice. Hlavní pozornost je v této kapitole věnována charakteristice devizové expozice a zpŧsobu měření devizového rizika. Jsou zde vysvětleny interní a externí 1 Ministerstvo financí ČR. Euro a Česká republika (Zavedení eura v České republice) [online]. 2006-02-14 [cit. 2011-04-28]. Zavedení Eura v České republice. Dostupné z WWW: <http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/cr_euro.html>. 2 Vláda ČR. Vláda zatím nestanoví datum přijetí eura [online]. 2010-12-22 [cit. 2011-04-15]. Vláda ČR. Dostupné z WWW: <http://www.vlada.cz/cz/media-centrum/aktualne/vlada-zatim-nestanovi-datum-prijetieura-79345>. 3 Evropský mechanismus směnných kurzŧ je systém směnných kurzŧ vŧči euru. Do systému ERM II musí vstoupit kaţdá země, která chce přijmout euro za své zákonné platidlo. V systému musí být nejméně dva roky před vlastním přechodem na euro. Země zapojené do ERM II musí své kurzy udrţovat v povoleném maximálním pásmu od stanoveného kurzu k euru a zároveň nesmí dojít k devalvaci tohoto stanoveného kurzu. Splněním těchto podmínek mŧţe členský stát přijmout euro za své zákonné platidlo. 5

metody, díky kterým mohou firmy uzavřít otevřenou devizovou pozici. V poslední části je vymezen postup pro řízení devizových rizik. Třetí kapitola charakterizuje obecně finanční nástroje, které eliminují dopad pohybu devizového kurzu na ekonomické výsledky firem. Je v ní přiblíţena podstata a vyuţití hlavních nástrojŧ jako jsou například spotové operace, termínované operace, swapové a opční kontrakty. Ve čtvrté kapitole je detailněji vypracovaná analýza konkrétních produktŧ na českém bankovním trhu. Jsou v ní popsány podmínky při uzavírání kontraktŧ, odlišnosti a výhody při sjednání takových operací. V poslední kapitole je popsán konkrétní příklad z praxe. Pro exportní firmu se jedná o zvolení nejvhodnější strategie pro uzavírání otevřené devizové pozice pomocí forwardového a opčního kontraktu u vybraných peněţních ústavŧ. Hlavním cílem kapitoly je poukázat na moţné řešení daného případu zajištění, a to pomocí dvou finančních instrumentŧ. V závěru kapitoly je vysvětlen zpŧsob zvolené strategie. 6

1 Devizový trh a devizový kurz 1.1 Charakteristika devizového trhu Měna je zákonné platidlo, kterým se platí na území jednotlivého státu (např. česká koruna) či na území několika státŧ (např. euro). Na měnovém trhu probíhají obchody se zahraničními měnami, které se vyskytují v hotovostní (valutové) či bezhotovostní (devizové) formě. Tudíţ i měnový trh se dělí na valutový a devizový. Valutový trh Na valutovém trhu se obchoduje na základě nabídky a poptávky po valutách. Valuty jsou zahraniční bankovky a mince, obchodovatelné ve směnárnách či bankách za valutové kurzy. Valutové platby jsou spojené především s turistickým ruchem nebo s pracovními či studijními pobyty. Obchodování s hotovostními penězi je spojeno s vysokými transakčními náklady (např. manipulace a přeprava hotovosti) i riziky (např. přijetí padělkŧ) a proto jsou valuty draţší neţ devizy. Valutový trh se rozděluje na maloobchodní síť, která představuje výměnu zahraniční měny mezi turisty a směnárnami, a velkoobchodní síť, tvořenou obchodními bankami, které směňují přebytečné valuty z maloobchodní sítě mezi sebou. Devizový trh Na devizovém trhu se obchoduje na základě nabídky a poptávky po devizách. Devizami se rozumí jakákoliv bezhotovostní forma peněz na bankovních účtech v zahraniční měně. Subjekty vstupující do mezinárodních obchodních vztahŧ, nakupují nebo prodávají zahraniční měnu na devizovém trhu za devizové kurzy. Devizový trh patří mezi největší a nejlikvidnější trhy na světě. Obchodování probíhá v jednotlivých časových pásmech a je aktivní po celý den. Lze na něm obchodovat 24 hodin denně s výjimkou víkendŧ. Obchodní den začíná v Sydney, později se obchodní pásmo přesune do Tokia, následně do Londýna a končí v New Yorku. Na devizovém trhu neexistuje ţádné centrální místo, k obchodování dochází prostřednictvím celosvětového propojení elektronické, telefonní a Webové sítě. Tyto mezinárodní sítě spojují největší 7

banky, brokerské společnosti, fondy a jiné finanční instituce. Mezi nejvýznamnější devizové trhy patří: Londýn, New York a Tokio. 1.2 Struktura devizového trhu a jeho subjekty 1.2.1 Struktura devizového trhu Devizový trh je moţné členit podle rŧzných hledisek. V této práci je rozdělen devizový trh podle formy organizace, objemu obchodovatelných částek a techniky, kterými jsou obchody realizované. Členění podle formy organizace Podle tohoto hlediska rozlišujeme devizový trh na neorganizovaný a organizovaný. Neorganizovaný trh Na neorganizovaném trhu (trh přes přepáţku, over-the-counter, OTC) je uskutečňována převáţná část devizových obchodŧ. Podmínky těchto obchodŧ nejsou standardizovány. Probíhají na základě telefonního, telexového nebo elektronického propojení mezi účastníky jednotlivých trhŧ. Obchody je moţné přizpŧsobit přímo konkrétním poţadavkŧm klienta a vytvářet tím propojení mezibankovního a klientského trhu. Na OTC trzích se obchoduje s rŧznými typy instrumentŧ, jako jsou spotové obchody, forwardové obchody, swapy a opce. Organizovaný trh Na organizovaném trhu (devizová burza) musí být přesně vymezeny podmínky k obchodování. V podmínkách se předem stanoví místo obchodování, čas pro uskutečnění operací, účastníci, kteří mohou provádět obchody, typy instrumentŧ, se kterými se mŧţe obchodovat a zpŧsob stanovení ceny obchodu. Devizová burza funguje podle obecně platných principŧ a obchoduje se pouze s instrumenty typu futures a opce. Členění podle objemu obchodovatelných částek Z hlediska objemu obchodovatelných částek rozlišujeme devizový trh na maloobchodní a velkoobchodní. 8

Maloobchodní trh Maloobchodním trhem lze označovat trh klientský, na kterém vystupují jednotlivé obchodní banky a provádějí zde obchodní operace pro své klienty (firmy, fyzické osoby, nebankovní instituce či malé obchodní banky). Na klientském trhu se obchoduje v niţších částkách rŧzných nominálních hodnot při kurzech kotovaných jednotlivými bankami. Velkoobchodní trh Na velkoobchodním trhu se obchoduje s vyšším objemem transakcí. Jednotlivé objemy transakcí se pohybují řádově v desetitisících aţ milionech. Na tomto trhu obchodují převáţně jednotlivé obchodní banky, které zaujímají významné postavení na trhu. Největší obchodní banky zaujímají pozici tzv. tvŧrcŧ trhu ( market-makers ). Tvŧrce trhu je ochoten devizy prodávat a nakupovat v jakémkoliv okamţiku za jím kotované kurzy. Hlavním cílem tvŧrce trhu je dosaţení zisku z jednotlivých kotací kurzu a proto kotuje vyšší prodejní kurz neţ kurz nákupní. Banky obchodují s klienty (velké firmy, vlády, centrální banky či jiné menší banky), kteří jsou označováni jako tzv. příjemci trhu ( market takers ). Členění podle techniky realizace obchodu Podle zpŧsobu realizace operace členíme devizový trh na spotový a termínovaný. Spotový trh Na spotovém trhu se provádí devizové obchody, které se realizují obvykle do dvou obchodních dnŧ od data sjednání obchodu. Termínovaný trh Na termínovaném trhu se provádí obchody, které se realizují k budoucímu sjednanému termínu na základě předem stanovené ceny (předem dohodnutý termínovaný kurz). Realizace těchto obchodŧ probíhá zpravidla od tří pracovních dnŧ (T+3) aţ do jednoho roku od data sjednání obchodu. 9

1.2.2 Subjekty devizového trhu Na devizový trh vstupují rŧzné ekonomické subjekty a rŧzné jsou i motivy jejich vstupu na tento trh. Mezi hlavní subjekty devizového trhu patří obchodní banky, centrální banka, firmy a finanční instituce nebankovního charakteru. 4 Obchodní banky Řadí se mezi největší skupinu na devizovém trhu. Jejich hlavním úkolem je poskytovat devizové sluţby klientŧm nákupem či prodejem zahraniční měny. Další dŧleţitou činností bank je provádění devizových obchodŧ, jejichţ cílem je dosaţení zisku z kurzových a úrokových rozdílŧ. Těmito operacemi se zabývá oddělení banky nazývané Treasury nebo dealing. Pracovníci Treasury (dealeři) nakupují nebo prodávají zahraniční měnu na svŧj účet (na účet své obchodní banky) prostřednictvím telefonu nebo informačních systémŧ (např. Reuters, Bloomberg, T360 apod.). Dealeři větších bank na principu tzv. dvoucestné kotace kotují nákupní (BID) a prodejní (ASK) devizové kurzy pro jednotlivé účastníky trhu. Kotací bid vyjadřuje dealer závazek zahraniční měnu nakoupit a kotací ask závazek zahraniční měnu prodat. Rozpětí mezi nákupním a prodejním kurzem tvoří zisk dealera tzv. bid/ask spread, který závisí na druhu měny, na stabilitě trhu, formě trhu a celkovém postavení banky na devizovém trhu. Centrální banka Centrální banky hrají na mezibankovním devizovém trhu velice dŧleţitou roli. Nakupují a prodávají cizí měny s cílem stabilizovat kurz domácí měny nebo udrţet takový vývoj kurzu své měny, který odpovídá měnové politice. Hlavním cílem centrálních bank není dosaţení zisku z obchodŧ na devizovém trhu, ale splnění předem stanoveného cíle podle měnové politiky. Firmy a finanční instituce nebankovního charakteru Nezanedbatelnou část z celkového objemu na devizovém trhu tvoří obchody výrobních firem, penzijních fondŧ, pojišťoven aj. Tyto subjekty nakupují a prodávají zahraniční měnu za účelem zajištění plateb souvisejících s mezinárodním obchodem a zahraničními investicemi. Jejich snahou je zajistit své zahraniční pohledávky a závazky proti devizovým a úrokovým rizikŧm. 4 KODERA, Jan; MARKOVÁ, Jana. Devizové obchody, 2001, s. 33 10

Zprostředkovatelé devizových obchodů 5 Na devizovém trhu se také vyskytují určité skupiny zprostředkovatelŧ devizových obchodŧ v podobě fyzických brokerŧ nebo elektronických brokerŧ (elektronické burzy). Brokeři Fyzičtí brokeři (makléři) jsou zprostředkovatelé devizových obchodŧ mezi jednotlivými subjekty devizového trhu. Brokeři hledají nejvýhodnější protistranu obchodu na základě poţadavku klienta. Zprostředkování devizového obchodu vyuţívají převáţně ekonomické subjekty a dealeři bank s nedostatkem informací a zkušeností k provádění devizových operací, nebo pokud potřebují uzavřít obchod anonymně. Jednotlivé obchody zprostředkují za pevně stanovený poplatek, který je daný procentuálně z realizovaného obchodu. Elektronické burzy Druhou formou zprostředkovatele devizových obchodŧ jsou sluţby elektronických brokerŧ, tzv. elektronické burzy, které v posledních letech převládají nad sluţbami fyzických brokerŧ. Obchodování na elektronické burze probíhá 24 hodin denně prostřednictvím poskytnuté obchodní počítačové platformy 6. Tuto platformu si klienti uloţí do svého počítače či mobilního telefonu nebo se připojí k platformě pro obchodování pomocí internetu. Některé elektronické burzy nabízejí pro začátečníky výukové semináře a makroekonomické analýzy. Převáţná většina elektronických burz nabízí zkušební obchodování prostřednictvím svých demo účtŧ. Na těchto účtech lze zdarma neomezeně obchodovat s fiktivními penězi. Nejznámější elektronické burzy v ČR jsou například Brokerjet, Colosseum, Patria Forex, Saxo Bank nebo X-Trade Brokers. 5 DURČÁKOVÁ, J.; MANDEL, M. Mezinárodní finance, 2007, s. 48 6 Obchodní počítačová platforma je online aplikační systém poskytovaný elektronickou burzou. 11

Obrázek 1: Příklad zobrazení obchodní platformy X-Trade Brokers. Zdroj: Demo verze aplikace. 1.2.3 Motivy vstupu subjektů na devizové trhy 7 Na devizových trzích vystupují i subjekty ve snaze vyuţít rozdílu kotací nákupního a prodejního devizového kurzu nebo ve snaze zajistit se proti případnému kurzovému riziku. Devizová arbitráţ Zprostředkovatelé devizových obchodŧ vyhledávají příleţitosti pro arbitráţní operace, jejichţ cílem je dosáhnout bezrizikového zisku nákupem zahraniční měny na trhu s niţším kurzem a následným prodejem za vyšší kurz na jiném trhu. Jakmile nastane situace pro arbitráţ, je okamţitě realizována a následně i odstraněna. Dŧvodem je zvýšení poptávky po nákupu zahraniční měny na levnějším trhu a rŧst prodeje zahraniční měny na draţším trhu. Bankami kotované nákupní a prodejní kurzy se postupně vyrovnávají zpět na rovnováţnou úroveň, při jejímţ dosaţení arbitráţ zaniká. Předpokladem arbitráţních obchodŧ je dosaţení zisku z kurzových rozdílŧ, které dostatečně pokryjí transakční náklady. Devizová spekulace Dŧleţitými subjekty na devizovém trhu jsou spekulanti. Na základě očekávaného vývoje kurzu jsou ochotni podstoupit určité kurzové riziko s cílem dosaţení zisku. Spekulanti se 7 KODERA, Jan; MARKOVÁ, Jana. Devizové obchody, 2001, s. 30 12

snaţí realizovat zisky z kurzových rozdílŧ mezi dnešním a budoucím kurzem. Spekulují na posílení nebo oslabení zahraniční měny. Pokud nastane situace, při které spekulant neodhadne správně očekávaný vývoj devizového kurzu, mŧţe utrpět z těchto obchodŧ značnou ztrátu. Spekulanti jsou významnými hráči devizového trhu, neboť mu poskytují vysokou likviditu a tím napomáhají dostat devizové kurzy na jejich rovnováţnou úroveň. Devizové zajištění (hedging) V situaci, kdy ekonomické subjekty nejsou schopny samy odhadnout budoucí vývoj devizového kurzu, vstupují na devizový trh z dŧvodu hedgingu neboli zajištění. Přicházejí tak na devizový trh s cílem zajistit se proti případnému devizovému riziku, tj. proti riziku z nepříznivého pohybu devizového kurzu. Staví se do opačné pozice, neţ je jejich výchozí otevřená pozice z prvotního obchodu. Cílem této operace je eliminovat nebo sníţit moţnou ztrátu z nepříznivého vývoje kurzu mezi vznikem pohledávky nebo závazku a jejich splatností. Zajištění probíhá pomocí devizové, úvěrové či depozitní operace s cílem uzavřít otevřenou devizovou pozici v zahraniční měně. Následující podkapitola popisuje detailněji devizovou pozici. 1.3 Devizová pozice Jednotlivé ekonomické subjekty uzavírají devizové obchody, které mají dopad na změnu jejich devizové pozice. Devizová pozice představuje vztah mezi pohledávkami a závazky v zahraničních měnách. Pro posouzení devizové pozice se vychází nejen z druhu měny a objemu obchodu, ale i z délky realizace obchodu a zpŧsobu úročení devizových aktiv a pasiv. Devizová pozice mŧţe být vyjádřena v otevřené či uzavřené formě. Otevřená devizová pozice určuje vztah, ve kterém se objem pohledávek a závazkŧ v cizí měně v daném časovém okamţiku nerovná a proto ekonomický subjekt podstupuje devizové riziko. Otevřenou pozici preferují subjekty provádějící převáţně spekulační obchody. 13

Uzavřená devizová pozice vyjadřuje vztah, ve kterém je objem pohledávek a závazkŧ v cizí měně v daném časovém okamţiku stejný a proto ekonomický subjekt není vystaven devizovému riziku. Uzavřenou pozici preferují subjekty, které nemají dostatečný přehled o budoucím vývoji devizového kurzu, a proto provádějí převáţně zajišťovací operace. Jednotlivé ekonomické subjekty musí posuzovat svou otevřenou devizovou pozici, která mŧţe být dlouhá nebo krátká. Dlouhá otevřená devizová pozice vzniká v případě, pokud má ekonomický subjekt přebytek pohledávek oproti závazkŧm v cizí měně k danému časovému okamţiku. V této pozici jsou například exportéři, kteří očekávají v budoucnu platby ze zahraničí za vývoz svých výrobkŧ a sluţeb nebo za poskytnutí úvěru. Krátká otevřená devizová pozice vzniká v případě, pokud má ekonomický subjekt přebytek závazkŧ oproti pohledávkám v cizí měně k danému časovému okamţiku. V této pozici jsou například importéři, kteří musí v budoucnu zaplatit za dovezené výrobky či sluţby. 1.4 Devizové kurzy 1.4.1 Měna a měnové páry V současné době existuje přibliţně 200 obchodovatelných měn. Nejpouţívanější měnou na světě je stále americký dolar (USD) a hned za ním následuje evropská měna euro (EUR). 8 Na devizových trzích se vyskytují tři hlavní skupiny měn: hlavní, vedlejší a exotické. Mezi hlavní měny patří společně s americkým dolarem a eurem tyto měny: anglická libra (GBP), švýcarský frank (CHF) a japonský jen (JPY). Druhou skupinou jsou vedlejší měny vyznačující se niţší likviditou neţ měny hlavní a jsou to norská koruna (NOK), dánská koruna (DKK), švédská koruna (SED), australský dolar (AUD), kanadský dolar (CAD) a novozélandský dolar (NZD). Poslední skupinou jsou tzv. exotické měny vyznačující se niţším zájmen pro obchodování. Patří sem například česká koruna (CZK) nebo polský zlotý (PLN). 8 M%C4%9Bna. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation,, last modified on 8. 4. 2011 [cit. 2011-04-22]. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/m%c4%9bna>. 14

Na devizovém trhu se obchoduje s tzv. měnovými páry. Měnový pár se tvoří ze dvou měn, kdy první měna vyjadřuje měnu hlavní a druhá měna je měnou vedlejší. Některé měnové páry mají silnou likviditu, která je dána ekonomickým postavením obou měn na světovém devizovém trhu. Ostatní měnové páry se obchodují méně a pro investory či spekulanty nejsou tak významné. 9 Graf 1: Průměrný podíl měnových párů na objemu obchodů na devizovém trhu za duben 2010. Zdroj: http://www.bis.org/publ/rpfxf10a.xls, vlastní úprava. 1.4.2 Devizový kurz Charakteristika devizového kurzu a jeho změny Devizový kurz vyjadřuje poměr mezi jednotlivými měnami, které jsou obchodovány v měnových párech. Představuje cenu jednotky zahraniční měny vyjádřenou v jednotkách domácí měny. V ČR zveřejňuje Česká národní banka (ČNB) devizové kurzy, při kterých byly vybrané měny obchodovány, tzv. fixing. Kaţdý pracovní den (kolem 14:30 místního času) zveřejňuje ČNB aktuální kurzy vybraných světových měn na webových stránkách. 10 Tyto kurzy slouţí pro ohodnocení závazkŧ a pohledávek ve firmách a mají především informační charakter. 9 Měnové páry [online]. 2009 [cit. 2011-04-25]. 3. část. Dostupné z WWW: <http://www.fxstreet.cz/3-castmenove-pary.html>. 10 Česká národní banka [online]. 2011 [cit. 2011-04-27]. Kurzy devizového trhu. Dostupné z WWW: <http://www.cnb.cz/cs/financni_trhy/devizovy_trh/kurzy_devizoveho_trhu/denni_kurz.jsp>. 15

Obrázek 2: Kurzovní lístek ČNB k 1. 4. 2011. země měna množství kód kurz země měna množství kód kurz Austrálie dolar 1 AUD 17,961 Lotyšsko lat 1 LVL 34,56 Brazílie real 1 BRL 10,651 Maďarsko forint 100 HUF 9,207 Bulharsko lev 1 BGN 12,533 Malajsie ringgit 1 MYR 5,729 Čína renminbi 1 CNY 2,648 Mexiko peso 1 MXN 1,46 Dánsko koruna 1 DKK 3,287 MMF SDR 1 XDR 27,413 EMU euro 1 EUR 24,51 Norsko koruna 1 NOK 3,14 Filipíny peso 100 PHP 39,986 Nový Zéland dolar 1 NZD 13,234 Hongkong dolar 1 HKD 2,228 Polsko zlotý 1 PLN 6,069 Chorvatsko kuna 1 HRK 3,323 Rumunsko nové leu 1 RON 5,917 Indie rupie 100 INR 38,98 Rusko rubl 100 RUB 61,05 Indonesie rupie 1000 IDR 1,993 Singapur dolar 1 SGD 13,733 Izrael šekel 1 ILS 4,987 Švédsko koruna 1 SEK 2,742 Japonsko jen 100 JPY 20,674 Švýcarsko frank 1 CHF 18,767 Jihoafrická rep. rand 1 ZAR 2,566 Thajsko baht 100 THB 57,268 Jižní Korea won 100 KRW 1,588 Turecko lira 1 TRY 11,259 Kanada dolar 1 CAD 17,916 USA dolar 1 USD 17,338 Litva litas 1 LTL 7,098 Velká Británie libra 1 GBP 27,808 Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/financni_trhy/devizovy_trh/kurzy_devizoveho_trhu/denni_kurz.jsp ČNB zveřejňuje pouze jeden kurz dané měny s platností od okamţiku zveřejnění aţ do příštího pracovního dne. Od kurzu měn ČNB se následně odvíjejí kurzy měn, které nabízejí jednotlivé obchodní banky a směnárny. V kurzovním lístku uvádějí valutové a devizové kurzy měn vŧči české koruně podle svého uváţení a vlastních výpočtŧ. 11 Tyto rozdílné kalkulace mŧţeme sledovat na následujícím příkladu kurzovního lístku Komerční banky ze dne 1. 4. 2011. Obrázek 3: Kurzovní lístek ČSOB k 1. 4. 2011. Zdroj: http://www.kb.cz/kurzovni-listek/cs/rl/index.x 11 Kurzovní lístek [online]. 200? [cit. 2011-04-27]. Kurzy měn ČNB. Dostupné z WWW: <http://www.kurzymencnb.cz/>. 16

Změny devizového kurzu 12 Devizové kurzy se neustále mění podle nabídky a poptávky, které jsou ovlivňovány ekonomickými a politickými faktory. Nárŧst kurzu je střídán jeho poklesem. Následující graf zobrazuje příklad pohybu devizového kurzu EUR/CZK za rok 2010. Obrázek 4: Vývoj devizového kurzu EUR/CZK za rok 2010. Zdroj: http://trading.kb.cz/ibweb/forexhist.do# Při pohybu devizového kurzu dochází ke zhodnocení nebo znehodnocení domácí měny ve vztahu k měně zahraniční. Tyto změny jsou vysvětleny následujícími příklady, kdy je kurz stanoven na cenu 25 korun za jedno euro na českém devizovém trhu (25 CZK/EUR). Zhodnocení domácí měny (tzv. apreciace) představuje posílení kurzu domácí měny vŧči ostatním měnám. V této situaci dochází ke sníţení domácích peněţních jednotek, které je nutné vynaloţit na nákup zahraniční peněţní jednotky. Devizový kurz klesá a dochází zároveň ke znehodnocování zahraniční měny (pŧvodní kurz 25 CZK/EUR se sníţí na cenu 22 CZK/EUR). Apreciace zvýhodňuje dovozce, neboť jim zlevňuje dováţené zboţí a naopak znevýhodňuje vývozce, kterým domácí zboţí při exportu na zahraniční trhy zdraţuje. 12 KODERA, Jan; MARKOVÁ, Jana. Devizové obchody, 2001, s. 10-11 17

Znehodnocení domácí měny (tzv. depreciace) představuje oslabení kurzu domácí měny vŧči ostatním měnám. V této situaci dochází ke zvýšení domácích peněţních jednotek, které je nutné vynaloţit na nákup zahraniční peněţní jednotky. Devizový kurz roste a dochází zároveň ke zhodnocování zahraniční měny (pŧvodní kurz 25 CZK/EUR se zvýší na cenu 28 CZK/EUR). Depreciace zvýhodňuje vývozce, neboť jim zlevňuje domácí zboţí vyváţené na zahraniční trhy a naopak znevýhodňuje dovozce, kterým zdraţuje dováţené zboţí. Kotace devizových kurzů Obchodní banky a další subjekty kotují devizové kurzy dvěma zpŧsoby: přímou a nepřímou kotací. Přímá kotace vyjadřuje počet peněţních jednotek domácí měny za jednotku měny zahraniční. Např. devizový kurz 24 CZK/EUR vyjadřuje poměr, ve kterém lze směnit dvacet čtyři korun za jedno euro. Nepřímá kotace určuje naopak počet peněţních jednotek zahraniční měny za jednotku domácí měny. Např. devizový kurz 0,0416 EUR/CZK určuje vztah, ve kterém lze směnit hodnotu 0,0416 euro za jednu českou korunu. V praxi se pro vyjádření devizového kurzu pouţívá odlišná konvence. Kotace kurzu CZK/USD je přímou kotací v České republice, zatímco nepřímou ve Spojených státech. Zápis kotace vychází ze zvyklostí pouţívaných na devizových trzích. Tato práce vychází z teoretické konvence, a proto se kurz vztahuje k té měně, která je uvedena za lomítkem, tedy jednotkově. Naopak měna, v níţ kurz vyjadřujeme, je uvedena před lomítkem, tedy číselně. 18

2 Devizové riziko 2.1 Identifikace devizového rizika Firmy obchodující na mezinárodních trzích, které mají příjmy (pohledávky) či výdaje (závazky) v jiné měně, neţ je česká koruna, jsou vystaveny devizovému riziku. Devizové riziko bývá také označováno jako riziko měnové, příp. kurzové. Svou podstatou patří mezi rizika trţní, která jsou charakterizována jako rizika ztráty ze změn trţních cen. Devizové riziko představuje riziko moţné ztráty plynoucí ze změny devizového kurzu. Riziko nastane v případě, kdy má firma otevřenou devizovou pozici, tj. pokud se objem pohledávek a závazkŧ v zahraniční měně nerovná v daném časovém okamţiku. 13 V případě, ţe má firma pohledávky v zahraniční měně, je pro ni výhodné, pokud devizový kurz této měny roste. Znehodnocení domácí měny vede ke kurzovému zisku v dŧsledku zvýšení korunové hodnoty aktiv v příslušné zahraniční měně. Zhodnocení domácí měny přináší kurzovou ztrátu v dŧsledku poklesu korunové hodnoty aktiv v dané zahraniční měně. Pokud má firma závazky v zahraniční měně, je pro ni výhodné, pokud devizový kurz této měny klesá. Zhodnocení domácí měny vede ke kurzovému zisku v dŧsledku poklesu korunové hodnoty pasiv v příslušné cizí měně, kdeţto oslabení domácí měny přináší kurzovou ztrátu v dŧsledku rŧstu korunové hodnoty pasiv v dané cizí měně. Z toho plyne, ţe změny devizových kurzŧ pŧsobí na obě strany bilance firmy. Společně se změnami ve struktuře devizových aktiv a pasiv firmy dochází i ke změně firemního vlastního kapitálu. V případě nepříznivého vývoje devizového kurzu se tak firma mŧţe stát i insolventní. 2.2 Měření devizového rizika 14 Devizové riziko je nutné nejdříve předem identifikovat a posléze i kvantifikovat. Velikost devizového rizika se odvíjí od velikosti devizové expozice. Devizová expozice (foreign exchange exposure) vyjadřuje míru dopadu změn devizových kurzŧ na ekonomický 13 KODERA, Jan; MARKOVÁ, Jana. Devizové obchody, 2001, s. 159 14 DURČÁKOVÁ, Jaroslava; MANDEL, Martin. Mezinárodní finance, 2007, s. 214-217 19

subjekt. Měří citlivost změn hodnoty aktiv, pasiv a peněţních tokŧ vyjádřených v domácí měně na neočekávané změny devizových kurzŧ. Druhy devizové expozice: Transakční devizová expozice vyjadřuje citlivost budoucích devizových transakcí vyjádřených v domácí měně na minulé, současné a budoucí změny devizového kurzu. Budoucí devizové transakce (devizová inkasa a úhrady) představují konečné vypořádání dříve vzniklých devizových pohledávek a závazkŧ. Skutečně dosaţené výsledky z devizových transakcí (zisk nebo ztráta v domácí měně) jsou ovlivněny pohybem devizového kurzu v období mezi vznikem devizových pohledávek a závazkŧ a jejich okamţikem splacení. Ekonomická devizová expozice 15 vyjadřuje citlivost budoucích očekávaných podnikových cash flow (příjmŧ a výdajŧ) na budoucí změny devizového kurzu. Součástí budoucího cash flow jsou příjmy a výdaje ze zahraničního obchodu a budoucí transakce realizované v zahraniční měně. Proto je transakční devizová expozice součástí ekonomické devizové expozice. Ekonomická devizová expozice však zahrnuje i cash flow z operací a transakcí realizovaných na domácím trhu a cash flow z operací a transakcí realizovaných v domácí měně na zahraničních trzích. Hodnota očekávaného budoucího cash flow se zvyšuje nebo sniţuje v závislosti na pohybu devizového kurzu. Tyto změny jsou zachyceny v následujícím obrázku: Obrázek 5: Vliv změny devizového kurzu na budoucí očekávané cash flow. Zdroj: KODERA, Jan; MARKOVÁ, Jana. Devizové obchody, 2001, s. 168, vlastní úprava. 15 KODERA, Jan; MARKOVÁ, Jana. Devizové obchody, 2001, s. 168 20

Účetní devizová expozice 16 vyjadřuje citlivost konsolidovaných účetních výkazŧ nadnárodních společností na minulé účetně zaznamenané změny devizového kurzu. Nadnárodní společnosti s větším rozsahem mezinárodních ekonomických vazeb mají svou bilanci vyjádřenou v rŧzných zahraničních měnách. Jejich dceřiné společnosti v zahraničí vykazují účetní bilanci v měně, kde mají svou pŧsobnost. Vývoj jednotlivých devizových kurzŧ těchto měn přináší změny v bilančních hodnotách nadnárodní společnosti. Pomocí účetní devizové expozice lze převádět jednotlivé poloţky v bilanci z jedné měny do druhé. Firmy mohou pouţívat dvě metody převodu. První metoda přepočítá všechna aktiva a pasiva běţným kurzem za dané období. Druhá metoda přepočítá reálná aktiva kurzem základního období a ostatní aktiva kurzem běţným za dané období. 2.3 Řízení devizového rizika Prognóza budoucího vývoje devizového kurzu je poměrně obtíţná pro firmy pŧsobící v mezinárodním obchodě. Vzhledem k tomu, ţe neexistuje absolutní ochrana před dopadem kurzového rizika, musí se firmy dŧkladně věnovat vývoji devizových kurzŧ jednotlivých měn a faktorŧm, které tento vývoj ovlivňují. Při řízení devizového rizika vyuţívají firmy řadu metod a nástrojŧ, které umoţní sníţit ekonomický dopad z pohybu devizových kurzŧ. Firmy vyuţívají při řízení devizové expozice a devizového rizika dvě základní metody řízení: externí, která vyuţívá finančních instrumentŧ devizového trhu a interní metody, které jsou součástí pravidelného finančního řízení firem. 2.3.1 Interní metody řízení devizového rizika 17 Tyto metody jsou součástí finančního řízení firmy a jejich cílem je sníţení devizové expozice nebo omezení jejího dalšího zvyšování. Mezi nejběţnější interní metody patří: volba fakturační měny, netting a matching, leading a lagging, měnová diverzifikace, cenová politika a měnová doloţka. Volba fakturační měny je dŧleţitou součástí obchodní strategie firmy. Volba měny závisí na celkové situaci na trhu, na ekonomickém postavení obchodních partnerŧ a významu dané měny. Firmy, které budou hradit devizový závazek, preferují měnu, u níţ se neočekává vzestup kurzu. Firmy očekávající úhradu pohledávky od zahraničního partnera 16 KODERA, Jan; MARKOVÁ, Jana. Devizové obchody, 2001, s. 168 17 DURČÁKOVÁ, Jaroslava; MANDEL, Martin. Mezinárodní finance, 2007, s. 214-217 21

naopak preferují měnu, u níţ se nepředpokládá pokles kurzu. Obchodní partneři (vývozci i dovozci) většinou poţadují realizaci platby ve své domácí měně nebo v zahraniční měně, která je stabilní ve vztahu k měně domácí. Netting představuje techniku, která se vyuţívá v nadnárodních společnostech. Jedná se o vzájemné zúčtování pohledávek a závazkŧ v rŧzných měnách mezi mateřskou a dceřinou společností nebo dvěma dceřinými společnostmi. Netting probíhá v dvoustranném systému zúčtování mezi dvěma společnostmi (bilaterální netting) nebo ve vícestranném systému zúčtování (multilaterální netting), který zahrnuje větší počet majetkově propojených společností s vyuţitím tzv. zúčtovacího centra. 18 Cílem nettingu je zúčtovat všechny vzniklé závazky a pohledávky v jedné měně. Tím se kaţdé společnosti sníţí počet i nominální hodnota transakcí a vzniká pouze jediná čistá pohledávka nebo závazek v zúčtovací měně. V tomto případě dochází k významnému sníţení devizového rizika, transakčních nákladŧ a nákladŧ spojených s konverzí. Matching je podobná metoda jako multilaterální netting a představuje vzájemné zúčtování pohledávek a závazkŧ v rŧzných měnách ve vztahu ke třetí straně. Matching vyuţívá zapojení zúčtovacího centra a propojuje své příjmy se svými výdaji v zahraničních měnách s ohledem na částku a datum splatnosti. Jednotlivá inkasa v dané zahraniční měně jsou vyuţita k platbám v této měně a tím se sniţuje potřeba společností vyuţívat k zajištění devizové expozice finanční nástroje devizového trhu na nezajištěné výsledné saldo pohledávek a závazkŧ. Leading a Lagging představují metody, při kterých dochází k časovému přizpŧsobení inkas a úhrad s ohledem na očekávaný vývoj devizového kurzu. Metoda Leading se pouţívá v případech, kdy firma očekává znehodnocení domácí měny, a proto usiluje o úhradu svých závazkŧ v zahraniční měně ještě před jejich splatností, tj. dříve neţ dojde ke znehodnocení domácí měny. Druhá metoda Lagging se vyuţije v případech, kdy firma očekává naopak zhodnocení domácí měny a bude usilovat o zpoţdění úhrady svých závazkŧ do zahraniční. V tomto případě pro ni bude nákup deviz levnější. Měnová diverzifikace představuje vhodnou diverzifikaci měnové skladby zahraničních pohledávek a závazkŧ tak, aby pohyby kurzu těchto měn vŧči měně domácí byly opačné, 18 Zúčtovací centrum provádí automatické úhrady či inkasa na základě poţadavku zúčastněných stran. 22

tzn., aby docházelo ke kompenzaci apreciačních a depreciačních pohybŧ kurzŧ těchto měn. 19 Cenová politika vyjadřuje změnu pŧvodní ceny kontraktu započtením určité přiráţky na pokrytí případných ztrát z kurzového rizika. Pokud např. vývozce očekává zhodnocení domácí měny vŧči inkasované zahraniční měně, bude se snaţit zvýšit cenu zboţí fakturovaného v zahraniční měně. Cenová politika se uplatní i v případech, kdy obchodní partner poţaduje takové změny ve smluvních podmínkách, které by kurzové riziko neúměrně zvyšovaly. Měnová doloţka je nástroj, který umoţní fixovat výchozí cenu sjednaného kontraktu i v případě, pokud se v okamţiku realizace platby změní devizový kurz. Právní úprava měnové doloţky je vymezena v obchodním zákoníku v části závazkových vztahŧ v mezinárodním obchodě. Zákoník 20 vymezuje vztahy mezi zajišťovanou měnou, ve které má dojít k plnění z kontraktu a zajišťující měnou, tj. česká koruna. Dojde-li po uzavření kontraktu ke změně kurzovního poměru mezi oběma měnami (depreciaci či apreciaci zajišťované měny), musí dluţník uhradit částku vyšší nebo niţší tak, aby věřitel obdrţel nezměněnou částku v zajišťující měně. 2.3.2 Externí metody řízení devizového rizika Externí metody vyuţívají při řízení devizového rizika finanční instrumenty na devizovém trhu. Tyto instrumenty se vyskytují v nestandardizované formě (forwardy, opce a swapy) a ve formě standardizované (futures a opce). Finanční instrumenty umoţňují fixování podmínek, za nichţ bude určitá zahraniční měna v budoucnosti prodána či nakoupena. Detailnějšímu vysvětlení jednotlivých druhŧ finančních instrumentŧ zajišťující devizové riziko se věnuje následující kapitola. 19 KODERA, Jan; MARKOVÁ, Jana. Devizové obchody, 2001, s. 168 20 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, 744, odst. 1 23

2.3.3 Algoritmus řízení devizových rizik ve firmě Firmy mají moţnost ovlivnit míru podstupovaného devizového rizika přijetím řady vhodných metod a nástrojŧ při řízení rizik a volbou vhodné firemní strategie. Pomocí těchto metod mohou firmy stanovit optimální postupy ve formě algoritmu pro řízení devizových rizik ve firmě. Kráľ (2003) 21 ve své práci doporučuje následující algoritmus řízení devizových rizik ve firmě: 1. Provedení analýzy devizové pozice firmy 2. Volba optimální firemní strategie řízení zjištěných firemních devizových rizik 3. Volba cenově nejvhodnějšího poskytovatele produktŧ pouţitých k řízení devizové pozice firmy 4. Zvolení optimálního časového intervalu pro kaţdou jednotlivou otevřenou devizovou pozici, resp. pro otevření zatím uzavřené devizové pozice 5. Volba adekvátního a optimálního produktu pro kaţdý časový interval kaţdé jednotlivé devizové pozice 6. Provedení příslušné hedgingové resp. spekulační operace formou zvoleného bankovního produktu 7. Prŧběţné sledování a vyhodnocení prŧběhu otevřené devizové pozice 8. Optimální reakce firmy na vývoj předmětného devizového kurzu ve vztahu k její otevřené devizové pozici 9. Uzavření devizové operace v den splatnosti obchodu, případně před dnem splatnosti obchodu (v případě reakce firmy na změněné trţní podmínky). V případě, ţe se firmy rozhodnou nevyuţívat některé z těchto nabízených metod a strategií, je moţné, ţe se u nich v budoucnu vyskytnou finanční problémy. 21 KRÁĽ, Miloš. Devizová rizika a jejich efektivní řízení ve firmě, 2003, s. 211 24

3 Finanční instrumenty eliminující devizové riziko Tato kapitola se věnuje pouze bankovním instrumentŧm, které mohou pomoci firmám zabezpečit se proti devizovému riziku. Tyto instrumenty jsou schopny sníţit nebo zcela eliminovat devizové riziko v rŧzném objemu a za odlišnou cenu. Firmy, které se potřebují zajistit proti devizovému riziku a tím si uzavřít svoji otevřenou devizovou pozici, nemají dostatek informací k odhadu budoucího vývoje devizového kurzu. Proto uzavírají s obchodními bankami takové obchody, kterými se zabezpečí proti rizikŧm plynoucím ze změn devizového kurzu. Díky těmto obchodŧm lze sníţit dopady devizového rizika na svá aktiva, pasiva a dŧchody. Firmy mohou vyuţít tyto instrumenty: spotové obchody k řízení likvidity peněţních tokŧ, forwardové obchody, swapové obchody a opce. Struktura devizového trhu v České republice podle druhu operace Od roku 1995 provádí Česká národní banka čtyřikrát ročně (leden, duben, červenec a říjen) prŧzkum prŧměrných denních obratŧ na devizových trzích. Prŧzkum provádí pro své vlastní účely a také pro mezinárodní finanční instituce (ECB a BIS). 22 Prŧzkum trvá vţdy jeden týden a účastní se ho banky a pobočky zahraničních bank, které mají v ČR bankovní licenci a jsou aktivní na devizových trzích. Kromě celkového obratu na českém devizovém trhu sleduje ČNB i prŧměrné denní obraty podle jednotlivých typŧ obchodŧ (spot, forward + swap a opce), zastoupení měnových párŧ podle typŧ obchodŧ a zastoupení jednotlivých instrumentŧ podle subjektŧ, se kterými banky obchodují (ostatní market-makeři v tuzemsku, finanční instituce v zahraničí, klienti v tuzemsku a zahraničí). 23 Následující graf zobrazuje prŧměrné denní obraty podle jednotlivých typŧ obchodŧ s klienty v tuzemsku a zahraničí v letech 2000 2011. 24 Z grafu je zřejmé, ţe největší podíl na trhu převládá u forwardových a swapových kontraktŧ, zejména v letech 2005 2011. Ve stejném období mŧţeme pozorovat i významnější rozvoj devizových opcí. 22 Evropská centrální banka (ECB) a Banka pro mezinárodní platby (BIS). 23 Česká národní banka [online]. 2003-2011 [cit. 2011-06-06]. Obraty na devizovém trhu. Dostupné z WWW: <http://www.cnb.cz/cs/financni_trhy/devizovy_trh/obraty_devizovy_trh/>. 24 Data v jednotlivých letech jsou sledována vţdy v měsíci duben. 25

Graf 2: Průměrné denní obraty na devizovém trhu v ČR (2000-2011). Zdroj: ČNB, vlastní úprava Následující části práce jsou zaměřeny na popis jednotlivých bankovních instrumentŧ, kterými lze uzavřít otevřenou devizovou pozici. 3.1 Spotové obchody Spotová operace je devizovou operací, při níž je dodání devizy realizováno do dvou obchodních dní po uzavření kontraktu. 25 Mezi dnem sjednání kontraktu a dnem vypořádání existuje časový okamţik, který slouţí k převodu deviz z účtu prodávajícího na účet kupujícího. Spotové obchody se uskutečňují za dohodnutý nákupní či prodejní spotový kurz (spot-rate). Rozpětí mezi nákupním a prodejním spotovým kurzem se pohybuje na mezibankovním trhu okolo 0,1 % a na klientském okolo 1 %. 26 Spotové obchody nelze přímo pouţít k řízení devizového rizika s ohledem na krátkou dobu mezi uzavřením transakce a jejím vypořádáním. Přesto představují nepostradatelný nástroj k řízení likvidity peněţních tokŧ v zahraniční měně. 25 REVENDA, Zbyněk; MANDEL, Martin a kol. Peněžní ekonomie a bankovnictví, 2005, s. 588 26 REVENDA, Zbyněk; MANDEL, Martin a kol. Peněžní ekonomie a bankovnictví, 2005, s. 589 26

3.2 Forwardové obchody Forwardový obchod vyjadřuje povinnost kupujícího koupit a povinnost prodávajícího prodat předem stanovené mnoţství určité měny k přesně vymezenému budoucímu termínu za předem známou cenu, tj. forwardový kurz. Forwad je z hlediska zpŧsobu realizace obchodu podobný spotovému obchodu. Rozdíl však nastává v délce splatnosti, která je v případě forwardové operace delší. V praxi převládá běţná délka vypořádání maximálně do 12 měsícŧ od sjednání obchodu. Při uzavření kontraktu si prodávající a kupující sjednají podmínky, které obsahují tyto náleţitosti: Nominální hodnotu obchodu, která vyjadřuje částku, která bude v budoucnosti vypořádána bez ohledu na budoucí aktuální podmínky na trhu, Forwardový kurz vyjadřuje kurz, který se sjedná při uzavření kontraktu a je závazný pro obě smluvní strany aţ do dne splatnosti kontraktu, Měnový pár obchodu, Datum splatnosti obchodu, vyjadřuje datum, při kterém dochází k realizaci obchodu, Názvy jednotlivých smluvních stran označují jména subjektŧ, které mezi sebou obchodují, Ostatní náležitosti obchodu - např. bankovní účty pro vypořádání obchodŧ. Mezi hlavní dŧvody uzavírání forwardového obchodu je zájem exportérŧ a importérŧ eliminovat rizika plynoucí z pohybu devizového kurzu. Devizová inkasa za vývoz a platby za dovoz se realizují aţ po určité lhŧtě od data sjednání obchodu nebo aţ po dodání nebo obdrţení zboţí. V době mezi sjednáním a realizací obchodu dochází k pohybu devizového kurzu, který mŧţe zapříčinit firmám ztrátu. Tuto ztrátu mohou firmy sníţit tak, ţe uzavřou s obchodní bankou termínovaný forwardový kontrakt. 27

3.2.1 Vliv změny spotového kurzu na účastníky forwardového obchodu Obrázek 6: Vliv změny spotového kurzu na účastníky forwardového obchodu. 27 Dohodnutý forwardový kurz na 3 měsíce - FR (CZK/EUR) = 28 Spotový kurz za tři měsíce SR > FR Spotový kurz za tři měsíce SR < FR SR (CZK/EUR) = 30 SR (CZK/EUR) = 26 Importér (kupující) zisk Banka (prodávající) ztráta Importér (kupující) ztráta Banka (prodávající) zisk Zdroj: KODERA, J.; MARKOVÁ, J. Devizové obchody, 2001, s. 45, vlastní úprava. Z uvedené tabulky je zřejmé, ţe firma mŧţe inkasovat zisk i ztrátu z forwardového obchodu vlivem změny spotového kurzu v době realizace kontraktu. Pokud je v den splatnosti obchodu spotový kurz vyšší neţ sjednaný forwardový kurz, firma nakoupí zahraniční měnu levněji. V opačném případě kdy je spotový kurz v den splatnosti niţší neţ sjednaný forwardový kurz, firma nakoupí zahraniční měnu dráţ. Hlavním úkolem zajištění pomocí forwardové operace není dosaţení zisku, ale především jistota, ţe firma neutrpí ztrátu z pohybu devizového kurzu a navíc mŧţe předem kalkulovat s peněţními příjmy či výdaji spojenými s danou operací v zahraniční měně. 3.2.2 Kotace forwardového kurzu Na devizových trzích se forwardový kurz kotuje třemi zpŧsoby přímou kotací, pomocí swapových bodŧ a kotací v procentech. Všechny zmíněné kotace ovlivňují tři základní faktory: spotový kurz ( SR ), úroková sazba domácí měny ( IR D ) a úroková sazba zahraniční měny ( IR Z ). Přímá kotace (tzv. outright kotace) Přímou kotaci forwardového kurzu tvoří celá hodnota nákupního a prodejního kurzu na příslušný počet desetinných míst a vyznačená lhŧta (např. jeden měsíc = 1M). Nákupní (FR nákup ) a prodejní (FR prodej ) forwardové kurzy v přímé kotaci mŧţeme vypočítat pomocí následujících výrazŧ: FR nákup SR nákup 1 1 IR IR, nákup D prodej Z 27 Forwardový kurz se v práci označuje zkratkou FR a spotový kurz zkratkou SR. 28

kde, IR D nákup IR D prodej IR Z nákup IR Z prodej FR prodej SR prodej 1 1 IR IR prodej D nákup, Z je úroková sazba na depozita v domácí měně, je úroková sazba na úvěry v domácí měně, je úroková sazba na depozita v cizí měně, je úroková sazba na úvěry v cizí měně. Kotace pomocí swapových bodů Tento zpŧsob kotace vychází z rozdílu mezi forwardovým a spotovým kurzem, který bývá označován jako swapové body. Swapové body mŧţeme vypočítat podle následujících výrazŧ: SWP SWP nákup prodej SR SR nákup prodej IR IR nákup prodej D Z prodej Z prodej nákup D Z 1 IR IR nákup Z 1, kde SWP nákup je swapový bod nákupu, IR IR, kde SWP prodej je swapový bod prodeje. Tento rozdíl je potřeba stanovit v celých číslech a proto jej násobíme 10 nebo 100 nebo 1000 podle počtu desetinných míst kotovaného spotového kurzu. Výsledné swapové body mohou dosahovat kladných nebo záporných hodnot. Kladná hodnota swapových bodŧ, tzv. forwardová prémie, znamená, ţe na termínovém trhu zaplatíme (dostaneme) za zahraniční měnu více neţ na spotovém trhu. Výsledný forwardový kurz získáme přičtením kladných swapových bodŧ ke spotovému kurzu, FR nákup/prodej = SR + SWP nákup/prodej. Záporná hodnota swapových bodŧ, tzv. forwardový diskont, znamená, ţe na termínovém trhu zaplatíme (dostaneme) za zahraniční měnu méně neţ na trhu spotovém. Výsledný forwardový kurz získáme odečtením záporných swapových bodŧ od spotového kurzu, FR nákup/prodej = SR - SWP nákup/prodej. 29

Procentní kotace Vyjadřuje procentní změnu forwardového kurzu oproti kurzu spotovému. Vyjadřuje rozdíl mezi těmito kurzy ve formě procentní prémie nebo diskontu. Tato změna je vyjádřena následujícím výrazem: kde, FR SR t FR SR SR t je relativní změna forwardového kurzu proti spotovému kurzu je forwardový kurz cizí měny vyjádřený v domácí měně je spotový kurz cizí měny vyjádřený v domácí měně je délka forwardového obchodu v letech Výsledek mŧţe dosahovat kladné nebo záporné hodnoty: a) kladná hodnota = forwardová prémie ( > 0) b) záporná hodnota = forwardový diskont ( < 0) Výhodou této kotace je, ţe umoţňuje přímé porovnání změny forwardového kurzu oproti kurzu spotovému s úrokovým diferenciálem. Pokud procentní změna forwardového kurzu oproti kurzu spotovému neodpovídá úrokovému diferenciálu, vzniká prostor pro devizovou arbitráţ. 3.2.3 Výhody a nevýhody forwardových obchodů Výhody forwardových obchodŧ: cena forwardového kontraktu je dána pouze forwardovým kurzem a nejsou s ní spojeny další dodatečné poplatky či provize za zprostředkování, kontrakty nejsou standardizovány, je moţné si stanovit přesné podmínky kontraktu uzpŧsobené potřebám kupujícího či prodávajícího klienta, zajištění devizových prostředkŧ závazným kurzem proti nepříznivému pohybu devizových kurzŧ, zajištění závazkŧ a pohledávek jiţ v okamţiku jejich vzniku, se závazným forwardovým kurzem mŧţe firma kalkulovat ve finančním plánování a vykazovat jej v účetnictví. 30

Nevýhody forwardových obchodŧ: kontrakt je závazný po celou dobu a není moţné z něj vystoupit ani v případě nepříznivého vývoje spotového kurzu, kontrakty nejsou standardizované a není zde ţádná garance v případě, ţe protistrana nebude schopna splnit kontrakt, kontrakty jsou uzavírány s vyšší nominální hodnotou kontraktu. 3.3 Swapové obchody Swapový trh funguje jiţ od 80. let dvacátého století. Mezinárodní asociace pro swapy a deriváty 28 standardizovala kontrakty a obchodní mechanismus, čímţ se sníţily transakční náklady a nástroje se staly dostupnějšími uţivatelŧm. 29 Základním principem swapových obchodŧ je výměna dvou rŧzných měn k určitému okamţiku a jejich vzájemná zpětná výměna k jinému okamţiku za předem dohodnuté kurzy. Swapové obchody se vyskytují v rŧzných variantách. Nejběţnější jsou devizové swapy a měnové swapy. Devizový swap (FX Swap) je kombinací spotového a forwardového obchodu. Představuje obchod uzavíraný s jedním obchodním partnerem ve stejném čase, při kterém dochází k nákupu (prodeji) jedné měny proti druhé měně k určitému datu a zpětnému prodeji (nákupu) této měny proti měně pŧvodní s jinou dobou splatnosti za předem dohodnutý kurz. Devizové swapy se mohou vyskytovat v těchto kombinacích: 1) spot-forward operace, která představuje: nákup devizových prostředkŧ za spotový kurz a současný prodej stejného mnoţství devizových prostředkŧ za forwardový kurz (buy-sell swap) nebo prodej devizových prostředkŧ za spotový kurz a současný nákup stejného mnoţství devizových prostředkŧ za forwardový kurz (sell-buy swap). 2) forward-forward operace, která přestavuje: 28 Mezinárodní asociace pro swapy a deriváty (International swaps and derivates association, Inc, ISDA) je instituce zabývající se metodami a postupy pro swapové operace. 29 JÍLEK, Josef. Finanční a komoditní deriváty v praxi. Praha : Grada, 2010. 632 s. ISBN 978-80-247-3696- 9., s. 321 31