Televizní cyklus Oběti

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ DIVADELNÍ FAKTULTA Kateřina Vašků Televizní cyklus Oběti Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: MgA. Marek Hlavica, Ph.D. Brno, 2008

Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně a použila jenom pramenů, které uvádím v soupisu literatury... 2

Děkuji vedoucímu práce MgA. Markovi Hlavicovi, Ph.D. za odborné vedení a konzultace k této práci. 3

Obsah 1. Úvod... 1 2. Předmět zkoumání... 4 2.1. Historie...4 2.2. Stručná deskripce obsahů jednotlivých dílů...5 2.3. Režijní zpracování...9 2.4. Herecké obsazení...10 2.5 Jazykové prostředky...11 2.6. Osobnosti tvůrce a režiséra...11 3. Komparativní analýzy... 13 3.1 Komparativní analýza dramaturgické volby témat...13 3.2. Komparativní analýza scenáristického zpracování témat a zápletek...16 3.3. Komparativní analýza scenáristického zpracování hlavních postav...19 3.3.1. Analýza hlavních ženských dramatických postav a psychologické motivy jejich chování...22 3.3.2. Analýza hlavních mužských dramatických postav a psychologické motivy jejich chování...28 3.4. Komparativní analýza vedlejších postav...37 3.5 Výklad termínu oběť, aspekty viny a trestu u hlavních hrdinů televizního cyklu Oběti...42 Problematika dvojí viny...45 4. Shrnutí a závěr... 52 4

1. Úvod Předmět práce Předmětem práce je hraný televizní cyklus Oběti, který pojednává o obětech kriminálních činů a jehož jednotlivé pořady odvysílala Česká televize v letech 1999 2006. Cíl práce Cílem práce je prozkoumat cyklus z hlediska dramaturgické volby a scenáristického zpracování jednotlivých témat, příběhů, hlavních a vedlejších postav a psychologických motivů jejich chování a jednání s důrazem na aspekty viny, trestu a spravedlnosti, tak, jak je pociťují hlavní postavy a divák. Práce si rovněž klade za cíl analyzovat a zhodnotit význam cyklu jako celku a pokusit se jej zhodnotit z hlediska přínosu pro diváka. Struktura práce V následující kapitole se budeme obšírněji zabývat deskripcí předmětu. Stručně popíšeme narativní složku jednotlivých filmů stejně jako jazykové prostředky, které scenárista používá. Přiblížíme si zkoumaný předmět z hlediska režijního. Seznámíme se s osobnostmi scenáristy a režiséra cyklu. Ve třetí kapitole přistoupíme ke komparativní analýze témat a zápletek a to nejprve z pohledu dramaturgického a posléze scenáristického. Podrobněji prozkoumáme scenáristickou stavbu hlavních a vedlejších postav. Budeme se zabývat otázkou viny a trestu hlavních hrdinů a pojmem spravedlnosti, jehož se cyklus bezprostředně dotýká. Srovnáme toto pojetí se současnými přístupy k vině a trestu z hlediska filosofického, psychologického, teologického a trestně-právního. Shrnutím dílčích závěrů jednotlivých kapitol se pokusíme o celkové zhodnocení cyklu, jeho formální a zejména obsahové stránky a přínosu pro diváka. Metodologie Při zkoumání jednotlivých témat budeme vycházet z deskripce zkoumaného předmětu a následné analýzy jeho jednotlivých aspektů. Při této analýze budeme postupovat metodou komparace při využití teoretických poznatků z oblasti teorie dramatu a scenáristiky, ale rovněž psychologie a sociologie, teologie a filosofie práva. 1

K získání důležitých údajů použijme internetové zdroje, zejména stránky České televize a Česko-Slovenské filmové databáze. Využijeme rovněž informace získané v rozhovoru se scenáristou všech filmů cyklu Miroslavem Sovjákem ze dne 13. 5. 2008. Jako doplňkový zdroj použijeme ukázky z jednotlivých filmů, které jsme ve všech případech použili odposlechem (tedy nikoli ze scénáře). V kapitole týkající se viny a trestu hrdinů využijeme pro zjednodušení některé elementární matematické znaky a operace. Dosavadní poznání předmětu Cyklus jako celek nebyl dosud v literatuře zpracován. Na internetových stránkách České televize jsou umístěny odkazy na všechny filmy cyklu 1 včetně sledovaností jejich premiér a divácké diskuse a hodnocení. Počet diváků, kteří přispěli do diskuse se pohybuje průměrně kolem deseti s výjimkou filmu Hadí tanec, kde se do diskuze dosud zapojilo rekordních 53 diváků. Divácké odezvy v diskuzi lze označit jako převážně pozitivní, přičemž většinou jsou kladně hodnoceny výkony českých herců a celkové zpracování filmů. V diskuzi k Hadímu tanci se diváci navíc často vyjadřovali k tématu samotnému, tedy domácímu násilí. komentář uživatelky Klára Konečně pořádný film, který bez obalu ukazuje to, co většině lidí zůstává utajeno. A co by se mělo ukazovat a o čem by se mělo mluvit. A pořádně nahlas!!! Sama jsem něčím podobným prošla, ale naštěstí jsem od všeho dokázala utéct dřív, než se to začalo přiostřovat. Pokud se takový muž chce nazývat Pán tvorstva, tak potom už ničemu nerozumím... Diváci také hodnotili filmy na pěti škálové stupnici výborný až ztráta času. Za výborný označuje film průměrně 80 % hlasujících. Jednotlivé filmy jsou zmíněny rovněž na internetových stránkách Česko-Slovenské filmové databáze 2, a to včetně diváckých postřehů k daným filmům. Průměrně zde do diskuze přispělo pět diváků, nejpozitivněji je hodnocen film Přepadení: 1 2 http://www.new.ict.cz/program/detail.php?idp=1012143539&printout=1&content=all www.csfd.cz 2

Komentář uživatele pfa: Přepadení je jedna věc, ale ta strašná nemohoucnost je dost zoufalá... První příběh z cyklu Oběti je i hned na prvním místě v mém pomyslném žebříčku této dramatické série U ostatních filmů jsou divácké reakce rozporuplné, jak je vidět na příkladech hodnocení Hadího tance: Komentář uživatele Petra T: Tak drsný, krutý a s minimem klišé natočený film se dnes skoro nevidí. Pro tuhle sérií platí čím obyčejnější příběh tím lepší. Zde je to ukázáno na případu domácího násilí, ke kterému může docházet prakticky všude. Hlavní dvojice (Chýlková, Švehlík) rozpoutali herecký koncert, ve kterém zapomenete, že se jedná pouze o postavy z filmu. Kdyby postava manžela nejednala ke konci tak přímo (až stereotypně) krutě, neměl bych co vytknout. Každopádně přeji do budoucna této sérii další (alespoň takhle) vydařené díly. 90 % komentář uživatele igi B. Achich jo... Velmi slibný (!) námět, zpackaný jak scénáristicky (místy fakt tak ze života, že s prvoplánovými dialogy a topornými scénkami až k smíchu...), tak tradičně >vyhrávajícími< si hereckými kreacemi osob v obsazení a tradičně rutinní televizáckou réžijí... Vlastně vše šupká v tradičních vyježděných čétévéckých kolejích, až si člověk říká, proč se na to dívá, proč to vlastně hodnotí... Marnost nad marnost... Sledovanost premiérových dílů vysílaných vždy v neděli ve dvacet hodin na ČT1 se pohybuje v rozmezí od 8,6 % (Jiný člověk) do 14,62 % (Hadí tanec) 3. 3 http://www.new.ict.cz/program/detail.php?idp=1099711617&day=1158876000&time= 10%3A05&ch=1&printout=1&fromcom=1&content=all&midec=20351212032 3

2. Předmět zkoumání V této kapitole se zaměříme na deskriptivní popis zkoumaného předmětu, tedy televizního cyklu Oběti. Seznámíme se s historií cyklu a popíšeme stručně obsahy jednotlivých filmů. Krátce zmíníme rovněž deskripci režijního zpracování a hereckého obsazení. Povšimneme si jazykové stránky scenáristického zpracování a seznámíme se s osobnostmi autora scénářů a režiséra Cyklu. 2.1. Historie Cyklus Oběti je vysílán Českou televizí od roku 1999. Jedná se o cyklus hraných filmů ze současnosti, který se zabývá tématikou obětí zločinu. Konkrétní podoby cyklus postupně nabýval již od roku 1997, kdy scénárista Miroslav Sovják oslovil dramaturga Bedřicha Ludvíka s myšlenkou vytvořit seriál o lidech a jejich životech poté, co byli postiženi zločinem. Původní představa scenáristy Sovjáka natočit seriál o takovýchto lidech (který by čítal minimálně deset dílů) však narazila na problém realizovatelnosti vzhledem k finančním nákladům výroby. Z tohoto hlediska se ukázalo jako finančně únosné natáčet pouze jeden díl za rok, čímž vznikla podoba cyklu, jak jej známe dnes. Česká televize dosud odvysílala v rámci cyklu Oběti celkem sedm pořadů. Jedná se o filmy Přepadení (1999), Znásilnění (2000), Svědek (2001), Jiný člověk (2003), Hadí tanec (2004), Živnostník (2005) a Nevlastní bratr (2006). V současnosti se natáčí díl osmý 4. 4 Informace z kapitoly 2.1 jsou čerpány z rozhovoru se scenáristou Miroslavem Sovjákem z 13. 5. 2008 4

2.2. Stručná deskripce obsahů jednotlivých dílů Přepadení Hrají: I. Janžurová, J. Kodet, V. Dlouhý, M. Dlouhý, F. Němec, B. Klepl a další. Scénář: M. Sovják. Kamera: V. Holomek. Režie P. Slavík. Stopáž: 81 minut, premiéra: neděle 5. 3. 2000 Hlavní postavou tohoto filmu je neurotická učitelka Jiřina (Iva Janžurová), která vypráví psychologovi Vránovi (František Němec) příběh o svém přepadení a jeho důsledcích. Původně neznámého zločince později Jiřina poznává ve svém sousedovi Štěpánkovi (Vladimír Dlouhý). Po předvolání na policii však Štěpánek tvrdí, že se s Jiřinou dlouhodobě znají a jsou milenci. Pro nedostatek důkazů je tak zproštěn viny. Štěpánek začíná projevovat psychopatické rysy, když Jiřinu a jejího manžela (J. Kodet) vytrvale pronásleduje a týrá. Stres, kterému je Jiřina vystavena, graduje ve vyučovací hodině, když v afektu slovně urazí romskou žákyni rasistickou poznámkou. Je vyloučena ze školy a opouští ji manžel. Krátce nato soused úmyslně zabije jejího psíka. Jiřinin syn Igor (Michal Dlouhý) se rozhodne pomstít a na Štěpánka pošle nájemného vraha, aniž by to ovšem Jiřina věděla. Štěpánek je nalezen mrtvý a Jiřina předvolána na policii. Po návratu se v rozhovoru se snachou potvrzuje její obava, že nepřímým Štěpánkovým vrahem byl právě její syn. Znásilnění Hrají: K. Brožová, T. Hanák, M. Etzler, B. Horáková, M. Dvorská, M. Hálek, J. Šulcová, J. Kanyza, M. Havelka, P. Soukup a další. Scénář M. Sovják. Kamera V. Holomek. Režie P. Slavík Stopáž: 79 minut. Premiéra: 24. 1. 2001, 20.20 Hlavní hrdinka Angelika Králová (Kateřina Brožová) je nucena vyrovnat se se sebevraždou svého manžela (Tomáš Hanák). V manželově pozůstalosti nalezne kontakt na psychologa Vránu, kterého navštíví v jeho ordinaci. Zde se dozvídá, že jednou z možných příčin manželovy sebevraždy bylo zjištění, že nedávno narozený syn nebyl ve skutečnosti jeho vlastním. Králová vypráví příběh o svém znásilnění kolegou ze zaměstnání Martinem (Miroslav Etzler) a popisuje důvody, proč toto znásilnění 5

nenahlásila na policii a ponechala si i násilníkovo dítě. Vrána odhaluje výsledek otcovských testů, které ukázaly, že ani manželova dcera z předchozího manželství nemohla být jeho, neboť manžel patřil k mužům, kteří nemohli mít děti vůbec. Po návratu z ordinace se Králová usmiřuje s rodiči zemřelého manžela. Svědek Hrají: J. Hanzlík, J. Smutná, M. Procházková, F. Němec, P. Kostka, A. Procházková, E. Geislerová, K. Rimský, P. Nový, J. Tesařová, Z. Dušek, V. Zavřel, P. Varga, S. Turbová a O. Vlach. Scénář M. Sovják. Kamera V. Holomek. Režie P. Slavík. Stopáž: 82 minut. Premiéra: neděle 10. 2. 2002, 20.00 Hlavní postavou je bezdomovec Bareš (Jaromír Hanzlík), kterého nalezne Vrána (František Němec) schouleného u dveří ordinace. Bareš vypráví o tom, jak se stal bezdomovcem, přičemž akcentuje historku o své svědecké výpovědi. Za hlavního viníka svého současného stavu označuje dívku (Ester Geislerová), proti níž svědčil a která podle něj dostala za vraždu neadekvátně nízký trest. Jako hlavní příčina jeho současné situace se však ve skutečnosti jeví jeho nucený odchod z fabriky, kde pracoval jako dělník a neschopnost (nemožnost) najít si jinou práci. Krátce poté, co se stává Bareš nezaměstnaným, jej opouští manželka i dcera a pro neplacení nájmu je vystěhován. Celý příběh je rámován Barešovou vášní k sázení jednou z mála radostí, které se nevzdává ani v době, kdy již je bezdomovcem. V závěru Vrána kontaktuje Barešovu dceru, která otce na Vránovo přání hledá. Jiný člověk Hrají: V. Žilková, I. Gogál - M. Holan, G. Csinová, J. Fišar, O. Kepka Scénář M. Sovják. Kamera V. Holomek. Režie P. Slavík Stopáž: 78 minut. Premiéra: neděle 16. 5. 2004, 20.00 Hlavní postavou tohoto filmu je vysokoškolsky vzdělaný Rom Karol popisující svůj život majitele velkoobchodu s koberci, kterého okolí neustále konfrontuje s jeho menšinovým původem, akcentovaným navíc tím, že si vzal za manželku Češku. Jeho sousedé skinheadi jej, stejně jako jeho manželku (Veronika Žilková) a syna permanentně vystavují nepříjemným situacím, z nichž se Karol snaží uniknout jejich 6

přehlížením. Rodina se stěhuje do vilky na periferii, ale skinheadi ji dostihnou i v jejich novém bydlišti a večer jim dům podpálí. Ani tentokrát však Karol nezasáhne, což jeho syn nese velmi těžce. Jeho zášť vůči otci graduje až k momentu, kdy se přidává k dříve nenáviděným skinheadům. Poté je smrtelně raněn v náhodné potyčce s Romy a zranění podlehne. Karol se obviňuje ze synovy smrti. Z Vránovy ordinace odchází velmi rozrušen, doma vytahuje pistoli s úmyslem spáchat sebevraždu. Zasahuje však jeho manželka a přesvědčuje jej, aby s ní zůstal. Hadí tanec Hrají: I. Chýlková, A. Švehlík, O. Pavelka, F. Němec, N. Boudová, J. Šteindlerová, V. Galatíková a další. Scénář M. Sovják. Kamera M. Šec. Režie P. Slavík Stopáž: 84 minut. Premiéra: neděle 30. 1. 2005, 20.00 Vrána navštěvuje trest si odpykávající Olgu (Ivana Chýlková), aby na popud její sestry napsal k případu nový psychologický posudek. Zpočátku zaražená Olga, která od doby svého pobytu ve vězení nekomunikuje s matkou, sestrou ani dětmi, popisuje svůj příběh týrané ženy. Spouštěcím momentem manželova (Alois Švehlík) psychického a posléze i fyzického týrání se stává Olžino nové zaměstnání, ve kterém je velice úspěšná. Nesnesitelnou situaci Olga řeší tím, že si najde milence (Ondřej Pavelka), o kterém posléze manželovi v afektu řekne. Manžel je nucen odejít ze zaměstnání a svoje frustrace řeší fyzickým napadením Olgy, kterou málem zabije. Olga čin nahlásí na policii, jejíž přístup je ovšem velmi laxní, završený navíc tím, že zbitou ženu odvedou zpět domů k jejímu trýzniteli. Manžel Olgu opět napadne, ta jej v sebeobraně zabije. Živnostník Hrají: P. Řezníček, M. Dejdar, V. Hybnerová, I. Svobodová, F. Němec a další. Scénář M. Sovják. Kamera M. Šec. Režie P. Slavík Stopáž: 90 minut. Premiéra: neděle 24. 9. 2006, 20.00 Psychicky zlomená Alena (Vanda Hybnerová) prchne z psychiatrické léčebny, aby navštívila svého bývalého terapeuta, doktora Vránu. Následující den se má totiž vrátit její manžel Libor (Pavel Řezníček), který si odpykává trest za zabití jejich synovce. Vrána Aleně slibuje, že manžela po propuštění z vazby navštíví, a že s ním promluví. 7

Den poté se Vrána setkává s Liborem Hamanem, který mu líčí svůj příběh živnostníka, který si v polovině devadesátých let otevřel samoobsluhu. V jeho vyprávění zaujímá klíčovou úlohu Liborův bratr (Martin Dejdar), úspěšný podnikatel, který jej k otevření samoobsluhy přesvědčil. Krátce po otevření obchodu následuje řada několika jeho vykradení a přepadení, po nichž si Libor pořizuje pistoli. Při posledním přepadení násilníci zabijí Liborova bratra a ten pak v afektu na jednoho z prchajících útočníků vystřelí. Ukáže se, že zraněný je jeho vlastní synovec, který následně zranění podlehne. Libor je odsouzen a Alena se zhroutí. Nevlastní bratr Hrají: V. Preiss, V. Cibulková, F. Němec, T. Medvecká, V. Kratina, A. Kulovaná, A. Hegerlíková a další. Scénář M. Sovják. Kamera M. Šec. Režie P. Slavík Stopáž: 86 minut. Premiéra: neděle 1. 10. 2006 neděle, 20.00 Padesátiletému úředníkovi Edovi (Viktor Preiss), hlavní postavě tohoto filmu, zemře otec a v závěti mu odkazuje veškerý majetek včetně velkého bytu. Objevuje se však Edova nevlastní sestra Jana (Vilma Cibulková), která (ač je pouze osvojená) má ze zákona právo na dědický podíl. Alkoholička Jana trávící většinu svého života po hospodách postupně narušuje Edův poklidný manželský život. Svým manipulativním chováním docílí nakonec toho, že jí Eda pronajímá byt po otci, sežene práci a při tom všem se do ní vášnivě zamiluje. Eda je kvůli Janě ochoten vzdát se všeho, ona se však vrací ke svému hospodskému stylu života a bývalému partnerovi. Při jedné z hádek Edu lživě obviní, že zneužil nejen ji, ale také její dceru, a vyhrožuje, že vše nahlásí na policii. Zoufalý Eda ji v afektu postrčí z okna a Jana utrpí vážný úraz, po němž se ocitne na invalidním vozíku. Jana o Edově zločinu nikomu neřekne, výměnou však vyžaduje jeho každodenní starostlivou péči. Vrána radí Edovi, aby Janu svěřil do ústavní péče, ten se ale ihned po skončení psychologického sezení vrací ke své sestře, bez níž nemůže žít. 8

2.3. Režijní zpracování Před každým novým dílem z cyklu Oběti řeším vlastně stejný problém: jak příběh odpovídající rozsahem celovečernímu filmu natočit za dobu asi poloviční a prostředky zhruba čtvrtinové než za jakých dnes vzniká průměrný český film. A také řešení je stejné: zapomenout na všechny technické vymoženosti, které dnes umožňují proměnit příběh v podívanou, oprostit vyprávění od všeho, co možná tvoří jeho "barvu a vůni", ale na co zkrátka není čas, a soustředit se na holou podstatu. Při takovém způsobu práce závisí konečný výsledek víc než kdy jindy na hercích 5. Tato slova režiséra celého cyklu Petra Slavíka do značné míry vystihují vizuální podobu celého cyklu. Cyklus je natočen jako série televizních filmů. Stopáže jednotlivých dílů se pohybují od délky sedmdesáti osmi minut v případě Jiného člověka po devadesát minut u Živnostníka. Průměrná délka filmů je osmdesát minut. Kamera Vladimíra Holomka v prvních čtyřech dílech, stejně jako Martina Šeca v dílech následujících se zaměřuje převážně na snímání obličejových detailů a polocelků. Ve filmu Přepadení, Znásilnění a Hadí tanec se objevuje časté snímání z podhledů. Cyklus je natáčen převážně v interiérech s výjimkou filmu Svědek, kde je podíl exteriérů vyšší. Hlavní postava již jako bezdomovec prochází ulicemi, metrem či nádražím, přičemž tyto scény jsou podbarveny pouze atmosférotvornou hudbou. Ve srovnání s ostatními filmy cyklu tak představují nejdelší čistě vizuální scény. Častým vizuálním motivem jsou delší ilustrativní záběry na paneláková sídliště, které se objeví ve filmech Přepadení, Jiný člověk, Hadí tanec a Živnostník. V Přepadení tvoří specifickou vizuální složku podchod pokreslený graffiti. Ve Znásilnění se objevuje dvakrát tatáž scéna (pohřeb), nejprve v expozici a poté v závěru filmu, a to prakticky v nezměněné podobě. Tato repetitivnost se neobjevuje v 5 Internetové stránky České televize : http://www.new.ict.cz/program/detail.php?idp=1099711617&day=1158876000&time=10:05&ch=1&dei d=940 9

žádném z jiných filmů cyklu a z hlediska vyznění filmu má význam ve smyslu (divákova) nahlížení postav před a po prožití dramatické situace. Hudební doprovod je původní a pro jednotlivé filmy jej vytvořil Michal Pavlíček. V každém filmu dominuje určitý hudební motiv, který autor dále variuje. Časté je využití znepokojivě působícího zvuku elektrické kytary pro hlavní i vedlejší hudební motivy. Výrazně hudebně podkreslené scény se objevily ve filmu Svědek, Živnostník a Jiný člověk. V Živnostníkovi vychází autor z písně Zas balím krám (M.Pavlíček/J. Sahara Hedl), v Jiném člověkovi z prvků romské hudby obohacenými navíc o zpěv Idy Kelarové. Především v expozicích jsou použity reálné zvuky, jako je houkání sanitky v Přepadení nebo ženský křik ve Znásilnění. Takto použité konkrétní zvuky jsou zpravidla doprovázeny záběry na město a jsou vždy tematicky propojeny se zločinem, který bude následovat. 2.4. Herecké obsazení Do jednotlivých filmů televizního cyklu Oběti bývají obvykle obsazováni divákům známí a díky kvalitě svého hereckého projevu rovněž všeobecně uznávaní herci. Soudě podle diváckých ohlasů na výše zmíněných internetových stránkách České televize a Česko-Slovenské filmové databáze, jsou právě herecké výkony diváky oceňovány nejvíce. Zejména je tomu tak u filmů Hadí tanec (Ivana Chýlková a Alois Švehlík), Přepadení (Iva Janžurová, Jiří Kodet, Vladimír Dlouhý) a Nevlastní bratr (Viktor Preiss, Vilma Cibulková). V ostatních filmech se v hlavních rolích představují například Jaromír Hanzlík a Petr Kostka (Svědek), Pavel Řezníček, Martin Dejdar a Vanda Hybnerová (Živnostník). Roli psychologa Vrány ztvárňuje ve všech filmech František Němec. Posouzením kvality hereckých výkonů jakožto do značné míry subjektivně vnímatelné kategorie se zde podrobněji zabývat nebudeme, lze nicméně konstatovat, že v některých filmech působí uznávaní čeští herci ve svých rolích velmi přesvědčivě (Ivana Chýlková v Hadím tanci) a svým specifickým hereckým pojetím vtiskli filmům další rozměr. Při stávajících podmínkách natáčení, o nichž hovoří režisér Slavík v kapitole o režijním zpracování, by špatné herecké výkony znamenaly pravděpodobně velmi nízkou kvalitu jednotlivých filmů. 10

Obsazení známých českých herců lze rovněž chápat jako dramaturgický počin směřující ke zvýšení divácké atraktivity vysílaných snímků a tím i přilákání co největšího počtu diváků. 2.5 Jazykové prostředky Autor ve svých scénářích přizpůsobuje jazyk hlavních i vedlejších postav jejich sociálnímu zařazení a intelektuálním schopnostem. Dělník Bareš ve filmu Svědek, podobně jako alkoholička Jana v Nevlastním bratrovi mluví hovorovou češtinou s častým použitím vulgarismů: Bareš Vrána Bareš Nebyla by dvacka, pane doktore?... Když už mám dneska takový štěstí... Já to cejtim v kostech, tentokrát to určitě vyjde, pane doktore, heleďte se, v jackpotu je tentokrát padesát melounů. Heleďte se, vsadíme si, šábneme se spolu a budem oba za vodou. Klientům zásadně nepůjčuji Ale jakejpak já jsem klient, pane doktore? Výše zmíněné postavy jsou po jazykové stránce nejvýraznější, ostatní hovoří zpravidla obecnou češtinou, která kontrastuje s téměř knižní mluvou doktora Vrány. 2.6. Osobnosti tvůrce a režiséra Autorem námětů a scénářů všech filmů cyklu je Miroslav Sovják. Z jeho dosavadní televizní tvorby lze jmenovat například televizní inscenaci Loučení (1978), scénáře k povídkám Carmen, komedii Vdova po dvou mužích (1985) a Co s ním? (1987). K dalším televizním filmům patří Hodný chlapec (2004), Cesta do Vídně a zpátky (2006), Malé velké gatě (2006) a Šťastní sebevrazi (2006). Z jeho scenáristické tvorby pro kina jmenujme například scénář ke komedii Víkend bez rodičů (1983), dětským filmům Všichni mají talent (1985) a Bloudění orientačního běžce (1987), akčnímu filmu 11

Atrakce švédského zájezdu (1989). Oběti píše od roku 1997 (některé náměty zpracovává již od roku 1992), v současnosti dopisuje díl devátý 6. Režisér Petr Slavík se narodil 26. srpna 1956 v Karlových Varech. V roce v 1989 natočil dokument Něžná revoluce, v roce 1994 televizní film Kriminalita mládeže a v témže roce díl Ladislav Hejdánek - pohledem Petra Slavíka pro cyklus GEN. Režíroval všechny filmy cyklu Oběti. Společně s Jiřím Chlumským v současnosti natáčí televizní seriál Ošklivka Katka. 6 Podle rozhovoru se scenáristou Miroslavem Sovjákem z 13.5. 2008 12

3. Komparativní analýzy 3.1 Komparativní analýza dramaturgické volby témat Česká televize zařazuje jednotlivé filmy cyklu Oběti do hlavního vysílacího času premiérové vysílání proběhlo s výjimkou filmu Znásilnění vždy v neděli ve dvacet hodin. V televizním cyklu Oběti autor postupně představuje sedm různých obětí kriminálních činů odlišného charakteru. Z hlediska skutečností, které činí z hlavních hrdinů oběti, můžeme pořady cyklu rozčlenit do následujících tří kategorií: 1. Oběti se do svých rolí dostávají nejen vzhledem ke kriminálním činům na nich spáchaných, ale rovněž díky skutečnostem, které silně souvisejí s jejich politicko-sociálním prostředím. Do této kategorie spadají filmy Jiný člověk, Svědek a zejména Živnostník, kde je tento sociální tlak nejpatrnější. Živnostník začínající podnikatel na počátku devadesátých let bojuje nejen se systémem českého obchodního a trestního práva, ale též s nejrůznějšími společenskými nemocemi té doby, v neposlední řadě rovněž s vlastním morálním přesvědčením. Ve filmu Jiný člověk je akcentován společenský tlak na podnikatele romské národnosti, a to nejen ze strany menšinových skupin extrémní pravice, ale především od normálních občanů, kteří mají problém s přijetím Roma v roli lišící se od obecně vžitých sociálních stereotypů. V případě filmu Svědek se bezdomovec Bareš stává obětí náhlého nuceného odchodu ze zaměstnání a neschopnosti nalezení nového místa, tedy podmínek na českém trhu práce resp. praktických dopadů uplatnění liberálně ekonomické politiky. 2. V pořadu Znásilnění dochází k jednorázovému kriminálnímu činu. Přestože i zde je patrný sociální přesah příběhu, hlavním viníkem zločinu je jedna konkrétní osoba. 3. Poslední kategorii představují filmy Hadí tanec, Nevlastní bratr a Přepadení. V těchto případech se již autor sociálním kontextem zabývá minimálně, neboť se plně soustřeďuje na vykreslení hlavních dramatických postav, které se stávají 13

oběťmi téměř patologického jednání jiných lidí. V případě Hadího tance se jedná o sadistické sklony muže, který nejprve agresivně vyžaduje manželčinu podřízenou roli, posléze ji svojí nesnesitelnou tyranií zavleče do koloběhu domácího násilí. V Nevlastním bratrovi se hlavní postava stává obětí hysterických reakcí své sestry. V Přepadení je chování zločince již vyloženě patologické. Z hlediska tematické volby filmů cyklu je tedy možné konstatovat, že autor v některých případech zpracovává politicky (existence menšinových skupin, řešení Romského problému), sociálně (vnímání znásilněných žen či bezdomovců českým občanem), či historicky (vnímání podnikatelů v devadesátých letech) zakotvené otázky, které jsme v této kapitole zařadili do kategorie první. Otázky řešení problematiky menšin žijících na tomto území, stejně jako chápání znásilňování či psychického nebo fyzického týrání žen lze chápat jako aktuální a stále otevřené. Zpracování takovýchto závažných témat Českou televizí by tedy mělo být pokud možno nestranné, politicky nezatížené a nabízející určitá konkrétní stanoviska, vůči kterým se divák může vymezit nebo se s nimi ztotožnit. Prvořadé zaměření na diváka vyplývá přímo z kodexu České televize 7, podle něhož v článku prvním s názvem Divák občan na prvním místě, kapitole 1.2. by mělo platit: Programy České televize umožňují svobodné šíření, výměnu, případně konfrontaci informací, názorů a postojů. Základní smysl jejího působení spočívá ve vytváření otevřeného prostoru pro veřejnou rozpravu o otázkách veřejného zájmu a pro sdělování rozmanitých zkušeností či prožitků vnímání světa, který diváky obklopuje 8 Do jaké míry naplňuje cyklus Oběti výše zmíněné poslání České televize, bude možno komplexněji posoudit v závěru této práce. Z hlediska dobového zařazení příběhů cyklu lze konstatovat, že kromě Přepadení a Živnostníka, kde je explicitně titulkem uvedeno, že se děj odehrává v polovině devadesátých let, není časové zasazení příběhů v ostatních pořadech upřesněno. Vzhledem k použitým prostředkům výpravy však lze usuzovat, že se jedná o nedávnou minulost nebo současnost. Cyklus Oběti tak z tohoto hlediska můžeme chápat jako pokus o zobrazení české společnosti konce dvacátého a počátku jednadvacátého století. 7 8 http://www.ceskatelevize.cz/ct/kodex/01.php http://www.ceskatelevize.cz/ct/kodex/01.php 14

V reakci na nově vzniklé skutečnosti jsou hlavní hrdinové oběti kriminálních činů - nuceni konfrontovat své názory, chování a mnohdy i hodnotový žebříček s okolním světem. Do popředí se tak dostávají otázky nikoli pouze viny pachatele kriminálního činu, ale rovněž jeho viny morální posuzované navíc ve vztahu k morální vině oběti samotné. Lze tedy konstatovat, že filmy cyklu Oběti se bezprostředně dotýkají problematiky spravedlnosti, a to jejího pojetí jak z hlediska subjektivního, který spravedlnost chápe jako ctnost vyznačující právě lidský postoj být spravedlivý 9, tak z pohledu objektivního, které definuje spravedlnost jako ideu či princip, který slouží jako měřítko úsudku o normách jednání, například o jeho politických, právních, sociálních pravidlech. 10 Podrobněji se těmto otázkám budeme věnovat v kapitole 3.6. Závěr: V této kapitole jsme se věnovali analýze dramaturgické volby témat a zápletek zkoumaného předmětu. Z hlediska prvotních skutečností, které mají zásadní podíl na tragických událostech v životě hlavních hrdinů jsme pořady rozčlenili do tří kategorií. Zejména v kategorii první jsme nalezli úzkou spojitost dramaturgické volby tématu se současnými sociálněpolitickými otázkami. Při posuzování závažnosti a významnosti zpracovávaných témat jsme vycházeli z Kodexu České televize a jím definovaného jejího poslání. Konstatovali jsme, že volba jednotlivých témat cyklu má přímou vazbu na pojímání spravedlnosti hlavních postav, chápanou podle Filosofického slovníku (Nakladatelství Olomouc, 2002) jako spravedlnost subjektivní i objektivní. Posouzení významu cyklu z hlediska dramaturgického a etického jsme vymezili jako jeden z cílů práce, který budeme moci komplexně posoudit a shrnout v závěru této práce. 9 10 Podrobněji se touto problematikou budeme zabývat v kapitole 3.6 Filosofický slovník, kolektiv autorů, Nakladatelství Olomouc, 2002, str. 380 15

3.2. Komparativní analýza scenáristického zpracování témat a zápletek V této kapitole se blíže zaměříme na zkoumání stavby jednotlivých příběhů ze scenáristického hlediska. Položíme si otázku, zda existují z hlediska cyklu jako celku určité rysy společné pro všechny zkoumané filmy a pokusíme se tyto společné rysy popsat a kategorizovat. Pro zpracování jednotlivých témat prostřednictvím dramatických postav bylo pro autora 11 podle jeho slov rozhodující kritérium sociální pestrosti ať již jde o sociální zařazení hlavních dramatických postav, jejich pohlaví nebo věku. Příběhy se snažil koncipovat tak, aby byly věrohodně pojaty, působivé a nepřekročily určitou mez pochmurného vyznění, resp. bylo možno odvysílat je v hlavním vysílacím čase v České televizi. Pro scenáristické zpracování jednotlivých dílů jsou charakteristické tyto rysy: 1. Příběh je vždy zarámován zpovědí oběti v psychologické ordinaci (případně jiného místa), kde je obětí vyprávěn jiné postavě, kterou je vždy vedlejší postava doktora Vrány 2. Do psychologické ordinace (hospody, věznice) se během příběhu divák společně s hlavní postavou ještě několikrát vrací oběť zde postupně reflektuje prožité události 3. Vyprávěný příběh je časově zasazen do minulosti (jakožto uzavřený děj s jasným začátkem a koncem) 4. Rozhovor s doktorem Vránou má z hlediska dalšího života oběti význam Vrána nejen naslouchá, ale později také ve prospěch oběti aktivně jedná. Úvodní část je zpravidla uvozena pouze obrazově, a to záběrem na městské dominanty, které děj příběhu ukotvují v určitém prostoru (většinou jde o záběry Prahy). V jedné z následujících scén se vždy objeví doktor Vrána, exponovaný v rozhovoru s obětí samotnou (Znásilnění, Svědek, Jiný člověk, Nevlastní bratr) nebo s osobou jí 11 Podle rozhovoru s Miroslavem Sovjákem ze dne 13.5.2008 16