BÍLÉ KRVINKY - LEUKOCYTY

Podobné dokumenty
BÍLÉ KRVINKY - LEUKOCYTY

Funkce krve: transportní - přenos dýchacích plynů, živin odpadových látek

Imunitní systém.

SPECIFICKÁ A NESPECIFICKÁ IMUNITA

Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví

III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT

OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány

CZ.1.07/1.5.00/

Krev a míza. Napsal uživatel Zemanová Veronika Pondělí, 01 Březen :07

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 5. vydání... 21

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 6. vydání... 23

Funkce imunitního systému

Imunitní systém. Přesnější definice: Tkáně a buňky lidského těla schopné protektivně reagovat na vlivy působící proti udržení homeostázy.

Imunitní systém člověka. Historie oboru Terminologie Členění IS

Souvislost výživy s obranyschopností organismu. Lenka Konečná

bílé krvinky = leukocyty leukopenie leukocytóza - leukopoéza Rozdělení bílých krvinek granulocyty neutrofilní eozinofilní bazofilní agranulocyty

Imunologie. Věda zabývající se zkoumáním imunitního systému.

Co jsou imunodeficience? Imunodeficience jsou stavy charakterizované zvýšenou náchylností k infekcím

Antigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu

BIOLOGICKÉ ÚVOD ZÁKLADY MOLEKULÁRN RNÍ BIOLOGIE

Humorální imunita. Nespecifické složky M. Průcha

Obranné mechanismy člověka a jejich role v průběhu infekčních onemocnění

ČLENĚNÍ IMUNOLOGIE. Jolana Fialová SOU Domažlice, Prokopa Velikého 640 Stránka 19

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

FYZIOLOGIE I. Martina Novotná. Konzultační hodiny: Po: Čt:

CZ.1.07/1.5.00/

Komplementový systém a nespecifická imunita. Jana Novotná Ústav lékařské chemie a biochemie 2 LF UK

Krevní skupiny a jejich genetika. KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek

Biochemie imunitního systému. Jana Novotná

PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU

Výukové materiály:

Oběhová soustava KREV. Množství krve: 5-6 litrů 8% celkové hmotnosti max. možná ztráta 1,5 l naráz, ((2,5 l pomalu)) obnova 50ml/den, 18 l/rok

Příloha č.4 Seznam imunologických vyšetření

nejsou vytvářeny podle genetické přeskupováním genových segmentů Variabilita takto vytvořených což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě

Prezentace navazuje na základní znalosti z biochemie (lipidy, proteiny, sacharidy) Dynamický fluidní model membrány 2008/11

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc 2008/11. *Ivana FELLNEROVÁ, PřF UP Olomouc*

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc

Specifická imunitní odpověď. Název materiálu: Datum (období) vytvoření: MUDr. Zdeňka Kasková. Autor materiálu: Zařazení materiálu:

Příloha č.4 Seznam imunologických vyšetření. Obsah. Seznam imunologických vyšetření

Membránový transport příručka pro učitele

Variabilita takto vytvořených molekul se odhaduje na , což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě GENETICKÝ ZÁKLAD TĚŽKÉHO ŘETĚZCE

Protinádorová imunita. Jiří Jelínek

Fyziologie buňky. RNDr. Zdeňka Chocholoušková, Ph.D.

CZ.1.07/1.5.00/ Člověk a příroda

Výskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů

IMUNITA PROTI INFEKCÍM. Ústav imunologie 2.LF UK Praha 5- Motol

Funkce imunitního systému. Imunodefekty. Biomedicínská technika a bioinformatika

IMUNITNÍ SYSTÉM OBRATLOVCŮ - MATKA PLOD / MLÁDĚ VÝVOJ IMUNITNÍHO SYSTÉMU OBRATLOVCŮ CHARAKTERISTUIKA IMUNITNÍHO SYSTÉMU OBRATLOVCU

Imunitní odpověd - morfologie a funkce, nespecifická odpověd, zánět. Veřejné zdravotnictví

Obranné mechanismy organismu, imunita. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

Krev hem, hema sanquis

Vnitřní prostředí organismu. Procento vody v organismu

2) Vztah mezi člověkem a bakteriemi

ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA IMUNITNÍHO SYSTÉMU

Tělní tekutiny zajišťují buňkám tkání stálé optimální podmínky pro jejich specializované funkce, tzn. stálost vnitřního prostředí homeostázu

Oběhová soustava. Oběhová soustava je tvořena složitou sítí cév a srdcem

Systém HLA a prezentace antigenu. Ústav imunologie UK 2.LF a FN Motol

imunita Druhy imunitních mechanismů Prezentace navazuje na základní znalosti z biochemie, cytologie, fyziologie a anatomie

FORMOVANÉ KREVNÍ ELEMENTY

TRANSPORT PŘES MEMBRÁNY, MEMBRÁNOVÝ POTENCIÁL, OSMÓZA

TEST:Bc-1314-BLG Varianta:0 Tisknuto:18/06/

TĚLNÍ TEKUTINY KREVNÍ ELEMENTY

Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození

CO TO JE IMUNOLOGIE? IMUNITNÍ SYSTÉM SE VYVÍJÍ A JE OHROŽOVÁN PATOGENY IMUNOLOGIE JE SOUBOR SLOŽITÝCH REAKCÍ BUNĚK A MOLEKUL

ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE

MUDr Zdeněk Pospíšil

Otázka: Tělní tekutiny. Předmět: Biologie. Přidal(a): Kabala

KREVNÍ ELEMENTY, PLAZMA. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

BIOLOGICKÁ MEMBRÁNA Prokaryontní Eukaryontní KOMPARTMENTŮ

FUNKČNÍ ANATOMIE. Mikrocirkulace označuje oběh krve v nejmenších cévách lidského těla arteriolách, kapilárách a venulách.

Funkce oběhové soustavy

SKANÁ imunita. VROZENÁ imunita. kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve. Prezentace navazuje na základnz

Variace Soustava krevního oběhu

Morfologie krvinek 607

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta UP

Imunitní systém, transplantace

Imunitní systém. selhání normálních obranných reakcí organismu IMUNODEFICITNÍ ONEM. imunitně zprostředkované poškození tkání

VZTAH DÁRCE A PŘÍJEMCE

Základy imunologických metod: interakce antigen-protilátka využití v laboratorních metodách

Krevní plazma - tekutá složka, 55% Krev. Krevní buňky - 45% - červené krvinky - bílé krvinky - krevní destičky

Atestační otázky z oboru alergologie a klinická imunologie

ZÁKLADY IMUNOLOGIE V.Hořejší, J.Bartůňková, T.Brdička, R.Špíšek. 6. vydání Triton, Praha (k dostání v Lípové ulici)

Nespecifické složky buněčné imunity. M.Průcha

Obecné zákonitosti imunologického procesu a základy použití biopreparátů v ochraně zvířat

(III.) Sedimentace červených krvinek. červených krvinek. (IV.) Stanovení osmotické rezistence. Fyziologie I - cvičení

Doc. RNDr. Antonín Lojek, CSc. RNDr. Milan Číž, PhD. Mgr. Lukáš Kubala, Ph.D. Oddělení patofyziologie volných radikálů Biofyzikální ústav AV ČR, Brno

imunologie vznikla z mikrobiologie

Erytrocyty. Hemoglobin. Krevní skupiny a Rh faktor. Krevní transfúze. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková

Imunitní systém. Získaná adaptivní specifická (je potřeba imunizace ) Vrozená imunita (není potřeba imunizace) řasinky)

PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY. Ústav experimentální biologie. Oddělení fyziologie živočichů a imunologie BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

5. Lipidy a biomembrány

Základy Hematologie/ZHEM. Fyziologie leukocytů. Radim Vrzal

Metody testování humorální imunity

IMUNOLOGIE: VELKÝ OBOR OD MOLEKUL K PACIENTŮM CCA 20 NOBELOVÝCH CEN

Optimalizace vysokoškolského studia zahradnických oborů na Zahradnické fakultě v Lednici Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

OBĚHOVÁ SOUSTAVA TĚLNÍ TEKUTINY

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

Transkript:

BÍLÉ KRVINKY - LEUKOCYTY granulocyty agranulocyty neutrofil bazofil eozinofil lymfocyt monocyt 50-70% 0,5% 1-9% 20-40% 2-8% lymfocyt T lymfocyt B lymfocyt NK

IMUNITA obrana organismu proti napadení škodlivých činitelů odstraňování nefunkčních nebo poškozených buněk organismu dozor nad odstraňováním heterologních (např. nádorových) buněk VROZENÁ (nespecifická) BUNĚČNÁ ZÍSKANÁ (specifická) HUMORÁLNÍ

POJMY IMUNOGEN - molekulární nebo nadmolekulární struktura, která může u příjemce vyvolat imunitní odpověď ANTIGEN - schopnost molekuly reagovat s produkty získané imunity - s protilátkami, - sloučeniny mohou reagovat s protilátkami, ale nemusí vyvolat imunitní odpověď - všechny imunogeny jsou antigeny, ale ne všechny antigeny jsou imunogeny

HLAVNÍ HISTOKOMPATIBILNÍ KOMPLEX (MHC) K úspěšné činnosti imunitního systému musí být tento systém schopný odlišit cizí od vlastního. Toto rozlišení je dosáhnuto prostřednictvím molekul MHC (main histokompatibility complex) v membráně buněk.u člověka se tento systém nachází na leukocytech a označuje se jako HLA (human leukocyte antigen) I. třída - přítomný na všech jaderných buňkách - předkládá cizí molekulu (virovou, nádorovou) cytotoxickým T lymfocytům (při transplantaci je molekula I.třídy na buňkách darovaných orgánů přímo rozpoznána leukocyty příjemce odhojení štěpu) II. třída na povrchu antigen prezentujících buněk (APC) (lymfocyty B, makrofágy; po aktivaci buňky T, buňky štítné žlázy, endotelové buňky) - předkládá cizí molekuly pomocným buňkám T (při transplantaci kostní dřeně vyvolají molekuly II.třídy s navázanými neznámými bílkovinami na buňkách příjemce odpověď leukocytů dárce reakce štěpu proti hostiteli)

LYMFOIDNÍ ORGÁNY Brzlík (thymus) - neúčastní se imunitních reakcí - poskytuje prostředí pro zrání T buněk Fabriciova burza u ptáků a její ekvivalenty u savců (střevní lymfoidní tkáně, apendix) - vznik a zrání B buněk (u člověka v kostní dřeni) Lymfatické uzliny - filtr pro cizorodé částice a tkáňové zbytky Slezina Lymfoidní tkáň asociována se sliznicemi - difúzní lymfoidní tkáně slizničních povrchů (trávicí trakt, dýchací systém, ledvinový systém) Mandle (tonsily) - umístěny v místě s největším kontaktem antigenů, hluboké krypty usnadňují zachycení cizích částic, odkud jsou transportovány do lymfoidních folikulů

VROZENÁ (NESPECIFICKÁ) IMUNITA - schopnost normálního živočicha přebývat v prostředí bez poškození vyplývajícího z infekce určitými mikroorganismy - není vázaná na předchozí individuální zkušenost s patogenními mikroorganismy

VROZENÁ (NESPECIFICKÁ) IMUNITA BUNĚČNÁ HUMORÁLNÍ MONOCYTY / MAKROFÁGY GRANULOCYTY -fagocytóza NK BUŇKY (naturale killers) - přirozená toxicita KOMPLEMENT -alternativní cesta LEKTINY -C reaktivní protein INTERLEUKINY INTERFERONY

MONOCYTY A MAKROFÁGY Soubor buněk rozprostřených v celém organismu nadaných schopností fagocytózy MONOCYTY- několik hodin cirkulují v krvi a pak vycestovávají do tkání, kde se z nich stávají MAKROFÁGY (histiocyty ve vazivu, alveolární makrofágy, mikroglie v mozku, fixní makrofáy v lymfatickém systému a ve slezině), - schopny specificky (s pomocí protilátek) i nespecificky rozpoznat a pohltit baktérii, rozložit ji a její antigeny prezentovat na svém povrchu

FAGOCYTOSA Migrace - fagocyty cestují směrem k částicím, které mají být pohlceny. Při cestě z cév přilnou k endotelu (adherují) a protáhnou se mezi jednotlivými endotelovými buňkami (diapedéza). Fagocytóza - fágy sérií postupných kroků rozpoznají cizorodou částici, poznají ji, přilnou (adherují) a pohltí (ingesce). Následně uvolní obsah granul do fagocytárních vakuol (degranulace) a zintenzivní svůj oxidativní metabolismus (respirační vzplanutí). - fagocytóza může být usnadněna navázáním ochucovadel - OPSONINŮ (protilátky nebo komplement)

LYMFOCYTY NK - přirození zabíječi - obrana proti virovým infekcím a nádorovým buňkám bez potřeby rozeznat HLA na cílové buňce - nemají antigenní specifitu, nemají imunologickou paměť - zabíječská aktivita je aktivována interleukiny - snadno zabíjí buňky ochuceny protilátkou NEUTROFILY- mikrofágy - obrana těla proti pronikajícím mikroorganismům - v cytoplazmatických granulách jsou obsaženy trávicí enzymy (nitrobuněčné nebo mimobuněčné usmrcování a trávení mikroorganismů) BAZOFILY - v granulech je obsažen histamin EOZINOFILY - zabíjení parazitů - úloha při vzniku alergie (např. astmatu)

KOMPLEMENT - skupina faktorů přítomných v normálním séru aktivovaných kaskádovitým způsobem, která doplňuje (komplementuje) imunitní odpověď organismu - komplement po vazbě na antigen v povrchu buněk vede k nezvratnému poškození buňky - cytolýze klasická cesta - komplement je aktivován komplexem antigen-protilátka alternativní cesta alternativní cesta - komplement je aktivován povrchovými bakteriálními polysacharidy

VROZENÁ (NESPECIFICKÁ) IMUNITA KOŽNÍ A SLIZNIČNÍ BARIÉRY KŮŽE - suchá, obsahuje baktericidní látky z potu a mazu - osídlení cizími baktériemi je znesnadněno přítomností vlastních, symbiotických, baktérií (mikroflóra) TRÁVICÍ TRAKT dutina ústní - odlučování povrchových epiteliálních buněk - přítomnost baktericidních (baktérie zabíjející) látek ve slinách žaludek - přítomnost kyseliny chlorovodíkové (HCl) střevo - působí žlučové kyseliny - hlen na střevní sliznici - normální střevní mikroflóra - rychle se obnovující střevní sliznice - podslizniční fagocyty reflexy - zvracení

VROZENÁ (NESPECIFICKÁ) IMUNITA KOŽNÍ A SLIZNIČNÍ BARIÉRY DÝCHACÍ SYSTÉM - řasinkový epitel odnáší hlen se zachycenými baktériemi a nečistotami do hltanu, následuje spolknutí a zničení HCl v žaludku - v hlenu jsou přítomny protilátky a inhibitory virů reflexy - kýchání, kašel, bronchokonstrikce (zúžení bronchů) MOČOVÉ CESTY- rychlý proud moči - hleny a lehce kyselé sekrety pochva ženy - Döderleinův laktobacil - vytváří kyselinu mléčnou, která brání množení jiných baktérií OKO - mrkání a omývání slzami (baktericidní látky) ANATOMICKÉ STRUKTURY - druhotně vznikající opouzdření ložisek zánětu - krevně-orgánové bariéry

ZÍSKANÁ (SPECIFICKÁ) IMUNITA HUMORÁLNÍ zprostředkována B lymfocyty Lymfocyt B aktivace Plazmatická buňka uvolnění BUNĚČNÁ zprostředkována T lymfocyty Specifické protilátky IgG IgM IgA IgD T lymfocyty vyzrávají v brzlíku (thymu), kde se školí k rozeznávaní vlastních antigenů a k ničení antigenů cizích Y IgE

IMUNOGLOBULINY - bílkoviny s protilátkovou aktivitou - vážou se s antigenem, který vyvolal jejich tvorbu IgG (75% z celkového množství) - prochází placentou a zajišťuje obranu novorozence v prvních měsících života - fixují komplement (aktivace klasické cesty) - OPSONIN - usnadňují pohlcení baktérie fágem IgA (15%) - dominantní třída slizničního imunitního systému IgM (10%) - prvá protilátka časné imunitní odpovědi IgD (0,2%) - nejasný význam IgE (0,004%) - obrana proti parazitárním baktériím - vazba na žírné buňky způsobuje uvolnění histaminu (alergie)

LYMFOCYTY T - vznik v kostní dřeni, dozrávání v thymu - zahajují imunitní odpověď - regulují činnost dalších leukocytů pomocí vylučovaných faktorů klasifikace dle CD: CD4+ - vážou se s HLA II.třídy CD8+ - vážou se s HLA I.třídy Pomocné T buňky (CD 4+)- zvyšují odpověď B buněk a cytotoxických T buněk, produkují interleukiny Cytotoxické T buňky (CD 8+) - zabíjejí buňky, které jsou vnímané jako cizí (buňky napadené virem nebo buňky transplantovaného orgánu) Supresorové (tlumivé) T buňky (CD 8+) - brání činnostem jiných buněk

IMUNIZACE Pasivní imunizace - podání specifických protilátek (IgG) - okamžitá reakce s antigenem, omezená délka ochrany - neaktivuje se vlastní imunitní systém - nevznikají paměťové buňky Aktivní imunizace - podání antigenního materiálu (mrtvé/oslabené viry, bakterie nebo toxiny) - nutnost podání dlouho před stykem s antigenem - aktivace vlastního imunitního systému - vznikají paměťové buňky dlouhodobá imunita PORUCHY IMUNITY ALERGIE přehnaná, neúměrná reakce imunitního systému na běžný zevní podnět AIDS (syndrom získané imunodeficience) infekční onemocnění, virus HIV napadá buňky imunitního systému (T pomocné lymfocyty a makrofágy), narušena schopnost obrany AUTOIMUNITNÍ ONEMOCNĚNÍ narušená schopnost rozeznávat vlastní buňky od cizích, dochází k poškození vlastních tkání

MEMBRÁNOVÝ TRANSPORT OSMÓZA Difúze molekul rozpouštědla přes semipermeabilní membránu z oblasti o nízké koncentraci rozpuštěné látky do oblasti s vyšší koncentraci rozpuštěné látky. OSMOTICKÝ TLAK tlak vyvinutý na koncentrovanější roztok potřebný k tomu, aby se zamezilo pohybu rozpouštědla ONKOTICKÝ TLAK osmotický tlak vytvářený bílkovinami krevní plazmy OSMOLALITA koncentrace osmoticky aktivních látek; plasma = 290 mosm/kg H 2 O TONICITA osmotický tlak v relaci ke krevní plazmě Izotonický (0.9% roztok NaCl, 5% glukóza) Hypertonický Hypotonický

MEMBRÁNOVÝ TRANSPORT 1. PASIVNÍ transport prostá difuze látky rozpustné v tucích - endogenní: prostaglandiny, steroidy, steroidní hormony - exogenní: aspirin, lokální anestetika, alkohol malé neutrální molekuly O 2, CO 2, částečně H 2 O usnadněná difuze při vazbě přenášených látek na transportní proteiny přestup iontovými kanály stále otevřené iontové kanály vně uvnitř K + kanál je uvnitř naplněný vodou mohou jím difundovat jen molekuly o určitých rozměrech - především malé anorganické ionty: Na +, K +, Cl - a voda řízené iontové kanály stále otevřené řízené napětím řízené chemicky řízené mechanicky

MEMBRÁNOVÝ TRANSPORT 2. AKTIVNÍ transport 2 K + vně uvnitř 3 Na + Transport látek proti jejich elektrickému nebo chemickému gradientu, což vyžaduje přísun energie (ATP ADP + P) Na + -K + -ATPáza v každé membráně - elektrogenní účinek - důležitá pro stabilní klidové napětí Ca 2+ -ATPáza ve svalových a střevních buňkách H + -ATPáza v buňkách žaludku

MEMBRÁNOVÝ TRANSPORT 3. Spřažený transport (sekundárně aktivní transport) Přenašečový transport dvou dějů, z nichž jeden je pasivní, ale je spřažen s jiným, aktivním systémem, který energii spotřebovává Glukóza Na + vně uvnitř vně uvnitř Na + Symport spřažený transport látek stejným směrem Např. Symport iontů Na + a glukózy, energii pro transport poskytuje koncentrační a potenciálový gradient Na + udržovaný Na + -K + -ATPázou Antiport spřažený transport látek opačným směrem Např. Antiport iontu Ca 2+ a 3 iontů Na + Ca 2+

MEMBRÁNOVÝ TRANSPORT 5. Endocytóza a exocytóza Mnoho látek (proteiny, cholesterol) nemůže pronikat ani lipidovou dvojvrstvou, ani procházet transportními kanály. Mohou však prostupovat plazmatickou membránou uzavřeny do transportních váčků: Endocytóza membrána se vchlípí dovnitř (invaginuje) a přitom uzavře obsah mimobuněčné tekutiny (proteiny) do nitra buňky Exocytóza při kontaktu buněčné transportní vezikuly s plazmatickou membránou obě membrány vzájemně splynou a plazmatická membrána se otevře do extracelulárního prostoru