Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně Katedra dějin státu a práva Diplomová práce TREST SMRTI A JEHO HISTORICKÝ VÝVOJ Dziechciarzová Zuzana. Brno 2011
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma: Trest smrti a jeho historický vývoj zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury.. podpis 2
Obsah Úvod... 5 2 Trest... 8 2. 1 Pojem trestu... 8 2. 2 Trest a jeho účel... 9 2. 3 Teorie trestů... 11 3 Trest smrti v naší zemi... 13 3. 1 Trest smrti v období feudalismu... 13 3. 2 Trest smrti v období stavovství... 14 3. 3 Trest smrti v období feudálního absolutismu... 15 3. 4 Trest smrti v období kapitalismu... 18 3. 5 Trest smrti v Československé republice... 19 3. 6 Trest smrti v období protektorátu Čech a Moravy... 20 3. 7 Trest smrti v poválečném období (v letech 1945 1948)... 22 3. 8 Trest smrti a politické procesy po roce 1948... 24 3. 8. 1 Proces s Heliodorem Píkou... 25 3. 8. 2 Proces s Miladou Horákovou... 27 3. 9 Trest smrti po roce 1956... 29 3. 10 Trest smrti po roce 1990... 31 3. 11 Jiné státy Evropy a trest smrti... 31 4 Legislativa... 33 4. 1 Mezinárodní konvence... 33 4. 1. 1 Všeobecná deklarace lidských práv... 33 4. 1. 2 Mezinárodní pakt o občanských a politických právech... 34 4. 2 Evropská úroveň... 36 4. 2. 1 Evropská úmluva o lidských právech... 36 4. 2. 2 Listina základních práv Evropské unie... 37 4. 3 Vnitrostátní úroveň... 38 4. 3. 1 Listina základních práv a svobod... 39 4. 3. 2 Trestní zákoník... 39 5 Trest smrti ve světě... 42 5. 1 Čína... 43 5. 2 Saudská Arábie... 45 5. 3 Trest smrti v USA... 47 6 Některé způsoby výkonu trestu smrti... 51 3
6. 1 Ubití... 51 6. 2 Ukamenování... 52 6. 3 Pověšení... 53 6. 4 Stětí... 54 6. 5 Zastřelení... 55 6. 6 Plynová komora... 56 6. 7 Elektrické křeslo... 56 6. 8 Smrtící injekce... 57 7 Alternativy k trestu smrti... 59 7. 1 Trest odnětí svobody... 59 7. 2 Kritika trestu odnětí svobody... 62 8 Současná společnost a trest smrti... 64 8. 1 Důvody pro a proti trestu smrti... 65 8. 2 Veřejné mínění a trest smrti... 69 9 Mé postoje vycházející ze zjištěných faktů... 71 Závěr... 72 Použitá literatura:... 74 Monografie a články... 74 Právní předpisy:... 75 Internetové zdroje:... 76 Resumé... 79 4
Úvod Jiţ samotný název práce poměrně jasně vymezuje problematiku, kterou se v této práci budu zabývat. V této diplomové práci se budu věnovat především trestu smrti a jeho historickému vývoji, ale i praktikami, kterými byl vykonáván, jelikoţ jsou s ním neodmyslitelně spjaty. Cílem práce bude snaha o vytvoření si vlastního názoru na trest smrti při objektivním zkoumání této problematiky. Rovněţ také odpovědět si na otázku, zda je tento druh trestu trestem spravedlivým, a jestli by jeho znovuzavedení na našem území mělo nějaký vliv na sniţování kriminality. Metodikou této práce je především analýza jednotlivých stádií vývoje trestního práva, ale také metoda komparace v rámci argumentace odpůrců a zastánců. Porovnávat také budu, zda je obsáhlejší úprava vnitrostátní nebo mezinárodní. Tato práce rovněţ svým způsobem přesahuje do právní filozofie a právního myšlení. Toto téma jsem si zvolila zejména proto, ţe je stále velmi aktuální. Toto téma se zdá být nadčasovým a aktuálním v kaţdé době. Řešilo se v minulosti, ale i v současné době se vyskytují časté diskuze, zda trest smrti provádět, či nikoliv. V této diskuzi však ani dnes neexistuje jednotná odpověď, či stanovisko. Jsem názoru, ţe diskuze na toto téma budou velmi časté i v budoucnosti. Právě pro tuto nadčasovost a zájem společnosti ročně vychází spousta knih a článků na téma trestu smrti. Mnoho z nich je zaměřeno pouze na trest smrti v historickém kontextu, ale celá řada se snaţí zachytit současný stav. Nicméně vzhledem k poměrně dynamickému vývoji v této oblasti nejsou ţádné knihy 100% aktuální. Letos v létě byl trest smrti zrušen dalším státem USA a Čína sníţila počet trestných činů sankcionovaných trestem smrti. Tyto události se staly poměrně nedávno, a proto doposud nemohly být zachyceny ţádnou knihou. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla pouţít jako zdroj informací také internetové zdroje, aby tato práce byla co nejaktuálnější. V prvé řadě se budu zabývat pojmem trestu obecně, následně i jeho účelem. Zmíním samozřejmě i teorie trestů, kde bude osvětleno, jak se vyvíjelo jeho ukládání. Od zásady oko za oko, zub za zub aţ po výchovný účel trestu, který je znám i v současnosti. Dále se budu zabývat historií trestu smrti na území našeho státu od počátků po současnost. Poslední poprava se u nás konala 2. února 1989. Zrušení trestu smrti však předcházelo mnoţství období, kdy se legálně vykonával. Budu se snaţit co nejvíce přiblíţit jednotlivá období od feudalismu, přes Český stavovský stát, období 5
feudálního absolutismu, kapitalismus, Československou republiku, období protektorátu a poválečného období. Neopomenu ani proces s Heliodorem Píkou a Miladou Horákovou v rámci politických procesů, kdy bylo legálně popraveno velké mnoţství nevinných lidí. Následovně pak popíšu období po roce 1958, po němţ přijde na řadu situace do roku 1990 aţ po současnost. Během kaţdého období se pokusím zmínit i předpisy, které byly podkladem pro ukládání absolutního trestu. V neposlední řadě uvedu způsoby, kterými byl na našem území tento trest v konkrétním období vykonáván. Posléze se v této diplomové práci budu věnovat legislativě, která absolutní trest upravuje nebo se ho nějakým způsobem dotýká. Prameny rozdělím do tří skupin. První bude úprava v rámci vnitrostátního práva. Druhá bude tvořena právní úpravou na evropské úrovni a neposlední řadě bude uvedena oblast mezinárodní právní úpravy dané problematiky. Vzhledem ke skutečnosti, ţe právo na ţivot je právem absolutním, je potřeba zmínit nejdůleţitější právní dokumenty, které se snaţí o zrušení trestu smrti. Právo na ţivot je tak podstatným a důleţitým právem, ţe nepostačuje ochrana pouze v rámci státní úpravy, ale mělo by být a rovněţ i je předmětem práva mezinárodního. Nesmíme však zapomínat ani na Evropskou unii, která je zarytým odpůrcem trestu smrti. Evropská unie neustále vyvíjí nátlak na státy, který absolutní trest stále praktikují, aby ho zrušily. Trest smrti není minulostí a v některých státech je stále vyuţíván. Právě proto se bude následující část práce zaměřena na problematiku trestu smrti ve světě. Státy světa lze rozdělit do několika skupin. Jsou státy, které tuto sankci zrušily, ale rovněţ země, které absolutní trest hojně vyuţívají k trestání pachatelů. Existují však i státy, které ač trest smrti nezrušily, ho v praxi několik let nepouţívají. Nebude zde chybět alespoň demonstrativní výčet států v kaţdé skupině. Podrobněji se pak zaměřím na některé konkrétní země, které ve svých právních pořádcích nemají zakotveno ustanovení, jeţ by zakazovalo výkon trestu smrti. Z čehoţ vyplývá, ţe tento trest stále praktikují. Samozřejmě se budu snaţit podat vysvětlení, z jakých důvodů to tak v konkrétních případech je a jakým způsobem se v konkrétním případě trest smrti provádí. Všechny státy se nějakým způsobem dále vyvíjí, a proto se v neposlední řadě vyjádřím u kaţdého z nich, jaké jsou zde vyhlídky pro zrušení trestu smrti do budoucna. Ve své práci se rovněţ budu věnovat způsobům výkonu trestu smrti. Jsem toho názoru, ţe ačkoliv je tato problematika pro společnost značně odpudivá, či dokonce odstrašující, tak z jistého úhlu pohledu ji jiţ v minulosti zajímala a svým způsobem 6
přitahovala. V této části práce se budu opírat o podloţená fakta, jejichţ účelem bude popsat jednotlivé způsoby, kterými se tento druh trestu vykonával. Uvedu a popíšu i praktiky, kterými je absolutní trest i v současné době vykonáván. Zároveň budu mapovat vývoj výkonu trestu smrti. Od nejstarších praktik, které bývaly většinou i velmi kruté a bolestivé, aţ po současné snahy společnosti, co nejvíce výkon tohoto trestu humanizovat. Absolutní trest není trestem jediným a musí k němu tedy existovat nějaká alternativa. Touto alternativou je v daném případě trest odnětí svobody, který se však zastáncům trestu smrti nezdá být dostačující. V této části své práce se tedy budu věnovat trestu odnětí svobody a pokusím se podat vysvětlení, proč je tento trest vhodnějším. Veřejnost je trestem smrti od pradávna fascinována a neustále o něm diskutuje. Poměrně vysoké procento široké veřejnosti se k absolutnímu trestu staví pozitivně, a proto jsem se rozhodla včlenit názory veřejnosti do této práce. Vţdyť prezident Tomáš Garrigue Masaryk byl právě kvůli respektování veřejného mínění nucen podepisovat rozsudky smrti. Nicméně tato část práce bude věnována i argumentům pro a proti absolutnímu trestu. V závěru své diplomové práce chci vyjádřit osobní poznatky a názory na danou problematiku. Na konci bych rovněţ chtěla vyvrátit či potvrdit následující hypotézy. 1. Trest smrti není trestem spravedlivým a v našem právním řádu by neměl mít místo. 2. Argumenty zastánců i odpůrců absolutního trestu jsou velmi silné, nicméně argumenty proti jsou silnější. 3. Trest smrti je jediným, který dokáže účinně ochránit společnost před pachateli nebezpečných trestných činů. 7
2 Trest Trest je pojem kaţdému velmi dobře znám, ač jej kaţdý definuje jinak. Kaţdý trest obsahuje prvky, které jej tvoří a pomáhají jej definovat. Právě v těchto souvislostech se v této části zaměřím na pojem trestu a vyjádřím se i legální definici trestu. Kaţdý trest by měl mít účel. Trest bez účelu by postrádal smysl, a proto o něm budu rovněţ pojednávat. V závěru této části rozeberu základní teorie trestu. 2. 1 Pojem trestu Pojem trestu jako takový prošel z historického pohledu velmi sloţitým a poměrně dlouhým vývojem. Trest se vyvinul z institutu krevní msty, která byla uplatňována v předprávních a zároveň předstátních formách společnosti. Posláním krevní msty byla přirozeně odplata pachateli, který nějakým způsobem překročil stanovený zákaz. S odplatou pak velmi úzce a nedílně souvisí újma pachateli, která je způsobená trestem. Institut krevní msty byl představován zásadou, která je nám i v současnosti velmi dobře známá. A není jí ţádná jiná neţ zásada oko za oko, zub za zub. V důsledku celkového společenského vývoje odplata v trestu přetrvávala velmi dlouho. Aţ starověk do pojmu trestu postupně přinesl také prvek odškodnění. Ve středověku ale opět velmi výrazným způsobem vystupuje prvek odplaty, ačkoliv odškodnění ve starověku na některých místech plně převaţovalo. V době renesance se začal vyskytovat i prvek výchovný, jenţ velmi úzce souvisel s šířením myšlenek humanismu, později také s teorií o přirozených lidských právech. Právě zde pak dochází k prolínání prvku výchovného a represivního v obsahu pojmu trestu. 1 Trest je přirozeně a bezpochyby jedním ze základních institutů trestního práva, avšak jeho legální definici ještě dnes postrádáme. Je však logické, ţe v případě porušení právních norem některým individuálním člověkem, je třeba jej z tohoto porušení činit odpovědným. A dále pak na základě odpovědnosti za spáchaný čin, jej v rámci zákona sankcionovat. Trest jako takový je závislý na mnoha okolnostech, kupříkladu čase, místě a konkrétních skutečnostech. Trest je zároveň spjat s určitými institucemi a konkrétními trestními systémy. Stanovit trest a jeho výši není vůbec jednoduché. Záleţí na mnoha faktorech, a to jak na konkrétní osobě pachatele, tak na stupni společenské škodlivosti jeho protiprávního chování, ale v neposlední řadě rovněţ na společnosti jako takové a jejím kulturním vývoji a úrovni. Je velmi 1 HLINOVSKÁ, Iveta. Trest smrti. Praha: Univerzita Karlova, 1998. s. 8 9. 8
důleţité, aby tyto prostředky sankcionování pachatelů trestných činů odpovídaly celkové úrovni dané společnosti. 2 K tomu, aby mohl být trest uplatňován je však třeba spáchání činu, který zákon výslovně označuje za čin trestný, tedy čin škodlivý a společensky neţádoucí. Toto jednání tedy musí být předem přesně, určitě a jasně vymezeno právní normou a trest samotný je pak pouhým následkem porušení pravidel určených právní normou. Trest tedy můţe být aplikován pouze a jen v případě, ţe jde o právní normou předvídaný následek neţádoucího chování. Nelze trestat za něco, co bylo definováno jako trestný čin aţ po jeho spáchání. U trestu je velmi podstatné, ţe je moţné jej uloţit pouze osobě, které je přičitatelné protizákonné chování. Jedná se tedy o individuální odpovědnost za spáchané činy. Zároveň trestat mohou pouze orgány, které jsou k tomuto státem zřízené a pověřené. Trest jako takový patří mezi prostředky státního donucení. Z důvodu právní jistoty musí být v právním státě uplatňovány určité zásady jako například není trestného činu bez zákona či není trestu bez zákona. 3 Z těchto zásad můţeme logicky vyvodit, ţe je potřeba stanovit a zakotvit systém s jednotlivými druhy trestů, včetně podmínek jejich ukládání v právních normách. Zároveň je nutné, aby při ukládání sankcí byla striktně dodrţována zásada individuální odpovědnosti. 4 2. 2 Trest a jeho účel Ţádný trest by neměl existovat bezdůvodně, naopak kaţdý trest by měl mít určitý účel. K vymezení a vyjádření účelů trestů slouţí určité typické znaky, které trest charakterizují. Z výše zmíněného tedy vyplývá, ţe kaţdý trest má své charakteristické znaky, díky nimţ můţeme pochopit účel konkrétních trestů. Dalo by se říci, ţe existují dvě základní skupiny těchto charakteristických znaků, a to represivní a výchovné. Do skupiny represivních prvků řadíme odplatu, újmu, ale rovněţ zajištění pachatele za účelem zajistit jej proti budoucímu moţnému páchání trestných činů. V neposlední řadě zde patří také odškodnění a následné zneškodnění pachatele jako takového. Co se například zajištění a odškodnění týče, tak v sobě oba příklady mají zahrnutu i sloţku výchovnou. Mezi vyloţeně výchovné prvky bychom pak mohli zařadit nápravu pachatele, výchovné působení na ostatní členy společnosti, ale zároveň i odstrašení potencionálních pachatelů od budoucí trestné 2 Rovněţ např. NAVRÁTILOVÁ, Jana. Výjimečný trest. 1. vyd. Praha: Leges, 2010. s. 9 11. 3 Blíţe Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 4 Pojem je rovněţ vymezen i v obecné literatuře jako např. NOVOTNÝ, Oto et al. Trestní právo hmotné. 6. přeprac. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010. s. 33 37. 9
činnosti. Velmi podstatná je skutečnost, ţe ani jedna z těchto skupin prvků neexistuje odděleně. Obě skupiny se naopak prolínají, vzájemně doplňují a podmiňují. Obsahují je v různém procentuálním zastoupení téměř všechny trestní sankce. 5 Újma působená pachateli trestem, to je vţdy se vyskytující a zároveň nejcharakterističtější represivní prvek. Tato újma by měla být v poměru se společenskou škodlivostí jednání, aby mohla splnit účel i cíl individuální a generální prevence. Zároveň je třeba přihlíţet k osobě pachatele a jeho poměrům. Kaţdá sankce působí určitou škodu osobě, která je jí postiţená, ale měla by být přiměřená. Újma nepřiměřená můţe mít za následek ztrátu důvěry společnosti v systém trestního práva a určitou sympatizací s pachateli. Otázku přiměřenosti trestních sankcí v současné době upravuje 38 odst. 2 trestního zákoníku tak, ţe stanovuje následující: Tam, kde postačí uložení trestní sankce pachatele méně postihující, nesmí být uložena trestní sankce pro pachatele citelnější. 6 Pro Českou republiku v této souvislosti platí zákaz krutých, poniţujících a nelidských trestů, coţ zakotvuje Listina základních práv a svobod. Touto problematikou se zabývá i 37 odst. 2, kde je stanoveno: Pachateli nelze uložit kruté a nepřiměřené trestní sankce. Výkonem trestní sankce nesmí být ponížena lidská důstojnost. 7, coţ je projevem zásady humánnosti. Zákon č. 218/2009 Sb., zákon o soudnictví ve věcech mládeţe upravuje problematiku provinění mladistvých pachatelů. Účel opatření ukládaných mladistvým pachatelům je vyjádřen v 9 odst. 1 takto: Účelem opatření vůči mladistvému je především vytvoření podmínek pro sociální a duševní rozvoj mladistvého se zřetelem k jím dosaženému stupni rozumového a mravního vývoje, osobním vlastnostem, k rodinné výchově a k prostředí, z něhož pochází, i jeho ochrana před škodlivými vlivy a předcházení dalšímu páchání provinění. 8 Účel opatření má především výchovnou funkci a nikoliv prvotně potrestat mladistvého. Mladiství tvoří specifickou skupinu, a proto je upravena zvláštním zákonem. Dalším velmi důleţitým účelem trestu je zabránění pachateli v páchání další trestné činnosti. Je zde potřeba jej přimět k tomu, aby jednal ve společensky ţádoucích mezích. Součástí donucování pachatele k ţádoucímu jednání je i odstraňování či omezování podmínek a moţností, které trestnou činnost usnadnily nebo umoţnily. Zároveň je potřeba i stimulovat pozitivní stánky osobnosti dotyčného 5 HLINOVSKÁ, Iveta. Trest smrti. Praha: Univerzita Karlova, 1998. s. 10 14. 6 Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 7 Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 8 Zákon č. 218/2009 Sb., Zákon o soudnictví ve věcech mládeţe, ve znění pozdějších předpisů. 10
pachatele skrz resocializaci. Účelem je tedy ve vědomí pachatele vytvořit určité mantinely či psychické zábrany, které by působily proti další hrozící trestné činnosti. Při zabraňování v páchání další trestné činnosti není potřeba, aby pachatel spolupracoval. S předchozím účelem trestu velmi úzce souvisí převýchova neboli resocializace pachatele. Resocializace spočívá v působení širokého komplexu aktivit na osobu pachatele. Tyto aktivity mohou být různého druhu, například kulturní, pracovní, zájmové, ale i mnohé jiné. Na rozdíl od zabraňování v páchání další trestné činnosti, je při resocializaci potřeba určité míry vstřícnosti a spolupráce ze strany pachatele. Jak je ale zřejmé, ne kaţdý pachatel bude ochoten spolupracovat. Nespolupráce ze strany pachatele pak resocializaci znemoţňuje. 9 Odplata pachateli za jeho čin je dalším vţdy se vyskytujícím účelem trestu, ačkoliv by neměla být povaţována za účel hlavní. Újma je obsaţena i v odsouzení pachatele ze strany společnosti. Rovněţ materiální či morální odškodnění lze povaţovat za vedlejší účel trestu. Všechny výše uvedené skutečnosti působí přímo na pachatele, a proto tvoří tzv. oblast individuální prevence, která je pak předpokladem pro uskutečňování generální prevence. Uloţení a výkon trestu na konkrétním pachateli vede k výchovnému působení na ostatní jednotlivce, a rovněţ k odstrašení potencionálních pachatelů budoucí trestné činnosti. 10 2. 3 Teorie trestů V minulosti převáţně v souvislostech s vývojem jednak trestů samotných, ale rovněţ i v souvislosti s jejich účely, docházelo ke vzniku různých teorií převáţně o důvodech a účelech trestání. Teorií týkajících se této problematiky je celá řada. Nicméně v nejobecnější rovině dělíme tyto teorie do tří základních velkých skupin, a to absolutní teorie trestu, relativní teorie trestu a jako třetí pak smíšená teorie trestu. 11 Absolutní teorie trestu je zaloţena na zásadě punitur, quia peccatum est 12. Z tohoto nám pak logicky vyplývá, ţe uloţením a výkonem trestu samotného se sleduje odplata a újma vyplývající pro pachatele. Nicméně je zde naprostá neexistence dalších cílů, které by mohly být prospěšné pro společnost. Tato teorie je 9 HLINOVSKÁ, Iveta. Trest smrti. Praha: Univerzita Karlova, 1998. s. 10 14. 10 Účel trestu blíţe vymezen v jednotlivých právních předpisech: Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.; Zákon č. 218/2009 Sb., Zákon o soudnictví ve věcech mládeţe, ve znění pozdějších předpisů. 11 Teorie trestu obecně např. NOVOTNÝ, Oto et al. Trestní právo hmotné. 6. přeprac. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010. S. 37 49. 12 trestá se proto, ţe bylo spácháno zlo 11
zaměřena na konkrétního pachatele a jeho jednání v rámci potrestání působením zejména represivního prvku trestu. V daném případě jde o působení následující aţ po spáchání daného trestného činu, tedy následné. Výchovné účinky jsou v této teorii zcela opomíjeny. Z výše zmíněného tedy vyplývá, ţe tato teorie nezná preventivní funkce sankcí. V teoriích odplaty je vyvyšováno zejména právo oběti na odplatu za spáchaný trestný čin. Ačkoliv by se dalo říci, ţe v některých případech je toto chápáno spíše ve smyslu uspokojení smyslu pro spravedlnost rodiny a nejbliţších přátel oběti. Do skupiny absolutních teorií trestů řadíme Kantovo učení či Hegelovo učení. 13 Relativní teorie trestů je naopak zaloţena na zásadě punitur, ne peccetur 14. Zde se tedy sledují i společensky uţitečné cíle. Jak sama základní zásada této teorie naznačuje, jedná se o teorie ochranné. Jsou v nich obsaţeny prvky preventivní zaměřené na potencionální pachatele, které mají odradit od moţného trestného činu v budoucnosti, a to konkrétní újmou způsobenou individuálnímu pachateli za jeho jednání. 15 Účelem zde tedy není potrestat konkrétního pachatele, nýbrţ působit prostřednictvím výkonu trestu na konkrétním pachateli preventivně výchovně na ostatní členy společnosti. Mezi zastánce relativních teorií trestů řadíme osvícence nebo například zastánce přirozenoprávního proudu. 16 Smíšená teorie trestů je pak kombinací obou předchozích teorií a snaţí se překlenout rozdíl mezi nimi sloučením. V této teorii jsou obsaţeny jak prvky absolutní teorie trestů, tak prvky relativní teorie trestů. Jedná se tedy o spojení odplaty s účinky preventivně výchovnými. Na tomto sloučení obou skupin teorií byl například zaloţen německý trestní zákon z roku 1969. 17 13 Podobné názory měl i JUDr. Robert Fico, pro něhoţ byl trest nutností z hlediska etiky. 14 trestá se proto, aby nebylo pácháno zlo 15 Teoriemi odstrašení se zabýval rovněţ Cesare Beccaria. 16 HLINOVSKÁ, Iveta. Trest smrti. Praha: Univerzita Karlova, 1998. s. 16 17. 17 Blíţe např. BESTOVÁ, Cornelie C.. Trest smrti v německo-českém porovnání. 1. vyd. Brno: Doplněk, 1996. s. 142-145. 12
3 Trest smrti v naší zemi Vývoj trestního práva je proces velmi dlouhodobý a ani dnes není u konce, a to nejen na našem území. 18 Tento proces je totiţ neodmyslitelně spjat s vývojem společnosti a musí reagovat na změny. Trest smrti existoval zřejmě od počátku společnosti. Jiţ v době rodové organizace, kdy se práva chránila svépomocí, jelikoţ neexistoval systém právní ochrany. Postupně došlo ke kodifikaci a mnoha novelizacím. Kaţdé období našeho státu je spjato s vývojem v oblasti trestního práva a obsahuje značná specifika. V této části se tedy zaměřím na vývoj trestního práva na našem území. 19 3. 1 Trest smrti v období feudalismu České hrdelní soudnictví procházelo ve středověku a posléze i v raném novověku několika vývojovými etapami, které souvisely a závisely na politické a ekonomické situaci 20. Dalo by se říci, ţe hrdelní soudnictví u nás směřovalo od práva obyčejového k obecným právním normám. V druhé polovině 13. století vystupuje do popředí zemský soud, kterému předsedal panovník. V případě nepřítomnosti panovníka mu pak předsedal nejvyšší purkrabí. Jednání u zemského soudu bylo ústní a bylo řízeno nejvyšším sudím. Přítomen byl rovněţ sbor přísedících, který tvořilo dvanáct pánů a osm rytířů. U zemského soudu se rozhodovalo nejen o záleţitostech svobodných statků, ale rovněţ o věcech trestních. V procesech se uplatňovalo obyčejové nebo nálezové právo. Obyčejové právo navazovalo na obyčeje předstátní společnosti a jednalo se o právo nepsané. Do obyčejového práva spadal například velmi známý institut krevní msty. Kdyţ zase soudce v konkrétním případě dle svých úvah právo nalézal, jednalo se o nálezové právo. Tento nález se pak stával podkladem pro pozdější rozhodnutí. 21 Trest smrti se v tomto období prováděl celkem čtyřmi způsoby, a to stětím, upálením, zahrabáním za ţiva a pomocí šibenice. 22 V rámci ukládání trestu hrál 18 Touto problematikou se zabýval Michal Šejvl, blíţe SALÁK, Pavel., TAUCHEN, Jaromír. aj. Československé trestní právo v proměnách věků. Brno: Masarykova univerzita, 2009. s. 7 21. 19 K trestnímu právu v českých zemích např. MALÝ, Karel aj. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3. přeprac. vyd. Praha: Linde Praha, 2005. 20 Blíţe např. MALÝ, Karel aj. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3. přeprac. vyd. Praha: Linde Praha, 2005. s. 23 46, 523 524. 21 MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998. s. 339 340. 22 VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 2. nezm. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s. 3 8. 13
významnou roli symbolismus, se kterým se v mnoha kulturách můţeme setkat ještě dnes. 23 3. 2 Trest smrti v období stavovství Období stavovské monarchie je pro trestní právo velmi podstatné, neboť právě tehdy došlo k jeho plnému rozvinutí. V 16. století došlo ke kodifikaci šlechtického práva. Vydání Vladislavského zřízení zemského roku 1500 je velmi významné pro toto období. 24 Starobylé právní obyčeje a nálezy však vedle něj platily i nadále. Odrazem politické situace této doby pak bylo vydání dalších Zemských zřízení v letech 1530, 1549 a 1564. Organizace soudnictví byla v období stavovství velmi sloţitá. Příslušnost k jednotlivým stavovským skupinám a také sociálním vrstvám byla primární pro rozhodnutí, který soud bude v dané věci příslušný vést řízení. 25 V době stavovské se vytvořily tři okruhy primárně chráněných vztahů. První okruh tvořilo náboţenství a církev, do druhého okruhu spadal feudální stát a panovník, třetí okruh byl tvořen nejvyššími funkcionáři státu. 26 Ke kaţdému okruhu chráněných vztahů byla přiřazena konkrétní skupina deliktů. Ve všech třech skupinách se pouţívaly ty nejpřísnější druhy trestů. Do první skupiny patřily pouze tři delikty, a to kacířství, rouhání a čarodějnictví. Nicméně kacířství, které se zásadně trestalo upálením, pak začalo nabývat spíše podobu politického deliktu. Druhá skupina deliktů byla o poznání pestřejší a zahrnovala vedle deliktů namířených proti bezpečnosti (např. porušení povinnosti vojenské obrany, sluţba proti zemi v době války a jiné) rovněţ ochranu celistvosti státního území. Do této skupiny patřil i delikt uráţky panovníka či uráţka královské důstojnosti, kterou bylo moţno spáchat nejrůznějšími způsoby jednání. Trestem byla smrt pachatele a následná konfiskace jeho majetku. Vladislavské zřízení zemské stanovovalo trest ztráty cti, hrdla a statků rovněţ na toho, kdo by chtěl řádně zvoleného krále sesadit. Stejný trest měl potkat i jeho spolupachatele. Tento starý trestný čin byl přesně formulován jako útok proti panovníkovi. Koncem 15. století pak ve třetí skupině hrozil trest smrti kaţdému, kdo 23 K symbolismu blíţe např. LYONS, Lewis. Historie trestu: justiční tresty od dávných dob po současnost. 1. České vyd. Praha: Svojtka & Co, 2004. s. 14. 24 Blíţe např. MALÝ, Karel. et al. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Leges, 2010. s. 73. 25 MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998. s. 339 342. 26 Stavovské období blíţe např. MALÝ, Karel aj. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3. přeprac. vyd. Praha: Linde Praha, 2005. s. 55 84. 14
obvinil zemské úředníky nebo soudce, kteří byli povaţováni za nejvyšší funkcionáře státu, a své obvinění neprokázal. 27 Vedle zemského zřízení byla zdrojem právního poučení tzv. městská práva. Do roku 1579 soudy uţívaly Práv městských Brikcího z Licka. Přestoţe kvůli svým zjevným nedostatkům nebyla tato městská práva nikdy oficiálně přijata, byla v praxi běţně pouţívána. 28 Tato norma pak byla právě roku 1579 nahrazena novým zákoníkem, který nesl název tzv. Práva městská království českého. Jeho autorem byl Pavel Kristián z Koldína a byla v něm obsaţena spousta pasáţí, které se týkaly právě trestu smrti. 29 Trest smrti byl vyuţíván velmi často a různými způsoby. Například krádeţ se trestala zásadně smrtí, konkrétně oběšením. Smrt upálením se ukládala za ţhářství. Absolutní trest byl rovněţ sankcí za vraţdu, čarodějnictví a celou řadu dalších trestných činů. 30 3. 3 Trest smrti v období feudálního absolutismu Hrdelní řád Josefa I. (Constitutio Criminalis Josephina) byl vyhlášen roku 1707 a mimo jiné obsahoval určení a kompetence hrdelních soudů. Dle tohoto předpisu měly dále působit pouze ty hrdelní soudy, které svou činnost dosud vykonávaly na základě privilegia, léna nebo starého obyčeje. Kaţdý z těchto hrdelních soudů měl mít svého předsedu a minimálně devět přísedících, kteří byli znalí hrdelního řádu. Důleţitou podmínkou pro moţnost působení u hrdelního soudu byla schopnost posuzovat věci objektivně a spravedlivě. Ze svých prostředků si měl kaţdý soud vydrţovat písaře a kata, v jeho kompetenci byla rovněţ i péče o popraviště a pranýř. Hrdelní řád Josefa I. nenahradil starší právní normy, ale měl pouze podpůrný charakter. Vzhledem ke skutečnosti, ţe městské soudy převáţně nebyly schopny plnit zásady, které byly obsaţeny ve výše zmíněném řádu, muselo dojít k reorganizaci. Ta byla vyhlášena v polovině července a následně publikována v druhé polovině srpna roku 1765. Na základě tohoto aktu došlo k výraznému sníţení počtu hrdelních soudů, a to nejen v Čechách, ale i na Moravě. Z původních 383 registrovaných hrdelních 27 VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 2. nezm. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s. 8 11. 28 MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998. s. 341 342. 29 Blíţe např. MALÝ, Karel aj. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3. přeprac. vyd. Praha: Linde Praha, 2005. s. 108 110. 30 Blíţe např. VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 2. nezm. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s. 11 13.; VOJÁČEK, Ladislav; SCHELLE, Karel; KNOLL, Vilém. České právní dějiny. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. 15
soudů jich zbylo 29. V rámci josefínských reforem došlo k další reorganizaci hrdelního soudnictví, coţ mělo za následek, ţe v Čechách koncem 18. století existovalo pouhých devatenáct hrdelních soudů. Na Moravě došlo rovněţ k restrinkci, a tu přeţilo pouhých třináct soudů. 31 Tereziánský zákoník 32 (Constitutio Criminalis Thereziana), který vycházel z Josefíny a navazoval na trestní právo rakouské, tzv. Ferdinandeu 33, přerušil tradici starého českého práva a nahradil jej. Tato norma byla zastaralá jiţ v době svého vzniku, jelikoţ obsahovala kruté výslechy i tresty. Hlavním důkazním prostředkem byla tzv. tortura. Obţalovaný se mučil za účelem přiznání, které se povaţovalo za korunu důkazů. Platilo zde něco ve smyslu presumpce viny, coţ znamenalo, ţe obţalovaný se pokládal za vinného, pokud neprokázal opak. Tereziánský zákoník vymezoval přesná pravidla pouţívání tortury, včetně stupňů, vymezení a přesného pouţití mučicích nástrojů. Rovněţ v něm bylo obsaţeno přesné vymezení doby, po kterou bylo moţné vyslýchaného mučit. Tortura byla mnohdy krutější a utrpení s ní spojené větší neţ samotný konečný trest. 34 Výkon trestu smrti byl stejný jako v období českého stavovského státu. Zahrnoval vedle oběšení a stětí i čtvrcení, upalování a zahrabávání za ţiva a jiné. Tereziánský zákoník dával největší váhu deliktům proti Bohu, církvi a státu. Aţ daleko za nimi byly delikty proti soukromým zájmům či osobám. Z toho můţeme i vyvodit, ţe mezi nejzávaţnější zločiny patřily například trestné činy proti Bohu, svatým, panovníkovi a společenskému řádu. Jednou z nejpodstatnějších skutečností však je, ţe Tereziána v plném rozsahu připouštěla i stíhání deliktů sine lege, coţ znamená, ţe dovolovala, aby i jednání v zákoně neuvedená, avšak pro zlosynnost a pohoršlivost natolik nebezpečná, byla stíhána. Soudci tedy měli poměrně rozsáhlý prostor pro svou libovůli. Ačkoli byl ještě v této normě zakotven trest smrti za čarodějnictví, postupně se začínala projevovat snaha o omezení zneuţívání tohoto deliktu. Poslední čarodějnický proces se tak u nás konal v roce 1756 nad Janem Polákem z Jistebnice. Právě při tomto čarodějnickém procesu zaujala Marie Terezie nekompromisní stanovisko ke stíhání a následnému trestání čarodějnictví. 31 K období feudálního absolutismu blíţe např. MALÝ, Karel aj. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3. přeprac. vyd. Praha: Linde Praha, 2005. s. 151 206. 32 Rovněţ např.: DÜLMEN, Richard van. Divadlo hrůzy: soudní praxe a trestní rituály v raném novověku. 1. vyd. Praha: Rybka publishers, 2001. s. 142.; MALÝ, Karel. et al. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Leges, 2010. s. 189. 33 Blíţe např. MALÝ, Karel. et al. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Leges, 2010. s. 192. 34 MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998. s. 342 343. 16
Opravdový pokrok, který byl ovlivněn osvícenskou filozofií, přišel ve vývoji trestního práva s vydáním Všeobecného zákoníku o zločinech a trestech za ně Josefa II. 35 v roce 1787. Josefa II. ovlivnil spis Caesara Beccaria O zločinech a trestech. Beccaria byl italský filozof, který zavrhoval trest smrti, jelikoţ ho nepovaţoval za nutný ani odstrašující a doporučoval ho nahradit doţivotním otroctvím. 36 Technická dokonalost, stručnost a úplnost byly hlavní přednosti josefínského trestního zákoníku. Při stanovování trestů a jejich výše se vycházelo z dnes velmi dobře známé zásady úměrnosti mezi společenskou nebezpečností trestného činu a přísností trestu. Tresty měly dle tohoto předpisu slouţit spíše k převýchově pachatele. Neměly tedy uţ převaţující charakter msty, jako tomu bylo v předcházejících předpisech. Nicméně ve snaze o účinnou převýchovu zůstaly kruté tělesné tresty zachovány. Tresty smrti byly ponechány dle stanného práva pouze pro případy výjimečného stavu. Podstatnou změnu tento zákoník přinesl i v tom smyslu, ţe vylučoval trestání podle volné úvahy soudců nebo analogie. Došlo zde tedy k taxativnímu výčtu deliktů včetně stupně společenské nebezpečnosti kaţdého z nich. Poprvé se tak v našem právním řádu objevuje ještě dnes uplatňovaná zásada nullum crimen sine lege a nulla poena sine lege. De facto zde byla zavedena i zásada legality v trestním právu, jelikoţ jiţ nemohl být stíhán delikt, který nebyl uveden v zákoně. Rovněţ bylo moţné udělit pouze trest zákonem stanovený. Zákoník navíc výslovně zavedl trestnost pokusu a výčet okolností přitěţujících a polehčujících. 37 Po smrti Josefa II. byl trest smrti znovu zaveden dekretem v roce 1795. Absolutním trestem se sankcionovala velezrada a pokus o ni. 38 V roce 1796 vznikla nová osnova trestního zákoníku, která byla ještě v tom samém roce vyhlášena jako Západohališský trestní zákoník pro Západní Halič. Po několika úpravách i pro ostatní monarchii s výjimkou Uher. Tento zákoník se nazýval Zákoník o zločinech a těţkých policejních přestupcích. Český překlad předpisu byl Kniha práv nad přečiněními hrdelními a těţkými řádu městského přestupky. Tento zákoník obsahoval dvě části. První část zakotvovala ustanovení týkající se zločinů a ustanovení o přestupcích byly obsahem části druhé. Jeho devátý 35 Blíţe např. MALÝ, Karel aj. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3. přeprac. vyd. Praha: Linde Praha, 2005. s. 198 200. 36 LIŠKA, Otakar. Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. 2. opr. a rozš. vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2006. s. 14. 37 VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 2. nezm. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s. 27 30. 38 MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998. s. 369. 17
paragraf stanovil, ţe: Trest zločincův jest smrt zločince anebo držení jeho v žaláři. 39 Dalo by se říci, ţe tento zákoník, který byl vydán roku 1803 ve Vídni, ovlivnil vývoj trestního práva v naší zemi aţ do roku 1949, jelikoţ trestní zákoník vydaný roku 1852 byl jeho novelizací. Trest smrti se ukládal například za zločiny velezrady, loupeţné vraţdy, ţhářství nebo dokonanou vraţdu. 40 Z tohoto můţeme usoudit, ţe na svou dobu se jednalo o zákoník poměrně kvalitně zpracovaný vzhledem k délce jeho platnosti. Obsahoval hmotněprávní, ale i procesněprávní úpravu. Tento zákoník přebíral všechny vymoţenosti z josefínského trestního zákoníku a dále je rozvíjel. Byla zde zakotvena zásada, která platí ještě dnes, a to neznalost zákona neomlouvá. Návod, pomoc a pokus byly výslovně stanoveny jako trestné. Trestný však nebyl pouhý úmysl. Tento zákoník ukládal za zločiny ţalář, který měl tři stupně, a trest smrti, který se vykonával výlučně oběšením. 41 3. 4 Trest smrti v období kapitalismu Základem trestního práva byl trestní zákoník ze dne 27. 5. 1852. Jednalo se o novelu trestního zákoníku z roku 1803. 42 Tato novela uţ například rozlišovala nejen zločiny a přestupky, ale i přečiny. Na rozdíl od zákoníku z roku 1803 obsahoval pouze úpravu hmotněprávní. Procesní právo ponechal zvláštní úpravě. V čele nového trestního zákoníku byl tzv. Uvozovací patent, který zavedl celoříšskou úpravu. Tento zákoník tedy platil i pro Uhry. Zákoník výslovně zakotvoval zásadu nullum crimen sine lege a nulla poena sine lege. Zákoník ukládal za zločiny trest smrti nebo ţalář. Ţalář měl dle této úpravy uţ pouze dva stupně. Trest smrti se vykonával oběšením. Absolutní trest hrozil například za dokonanou vraţdu či pachateli zločinu pozdviţení a vzbouření při stanném právu. Jako přeţitek feudálního trestního práva lze chápat ustanovení chránící císaře a jeho rodinu. Útok na ţivot císaře se trestal jako velezrada smrtí. Velkou předností tohoto zákoníku bylo odstupňování deliktů podle společenské nebezpečnosti, přesné vymezení trestů a v neposlední řadě také přesné a stručné 39 MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998. s. 369. 40 Tamtéţ, s. 369. 41 VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 2. nezm. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s. 29 31. 42 K období kapitalismu blíţe např. MALÝ, Karel aj. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3. přeprac. vyd. Praha: Linde Praha, 2005. s. 207 274. 18
formulace. Vedle tohoto předpisu byla postupně vydávána celá řada doplňujících norem, které reagovaly na změnu politické a třídní situace, coţ bylo nezbytné. 43 3. 5 Trest smrti v Československé republice 28. Říjen roku 1918 se zapsal do dějin jako den vzniku samostatné Československé republiky. 44 Vznik tohoto státu samozřejmě přinesl i celou řadu problémů a diskuzí. Mezi ně bychom rozhodně mohli zařadit otázku platnosti právních předpisů. Obrovská byla i diskuze týkající se trestu smrti. Výsledkem nakonec bylo převzetí většiny právních předpisů z Rakouska - Uherska, přestoţe šlo o nově vzniklý a hlavně samostatný stát. 45 Mezi těmito převzatými normami byl i zákon č. 117/ 1852, trestní zákon o zločinech, přečinech a přestupcích se změnami a doplňky. Tento trestní zákoník dával soudům pravomoc ukládat trest smrti například za trestné činy jako je vraţda, loupeţné zabití a vzbouření v době stanného práva. 46 Ve spojitosti s Československou republikou je nutno zmínit našeho prvního prezidenta, a to Tomáše Garrigue Masaryka. V mnoha přednáškách a diskuzích se vyjadřoval proti trestu smrti, přesto však musel respektovat názor veřejnosti. Přestoţe byl prezident T. G. Masaryk zapřisáhlým odpůrcem trestu smrti, musel podepsat řadu rozsudků smrti. Nicméně je důleţité nezapomenout zmínit i skutečnost, ţe rovněţ udělil několik stovek milostí. Za jeho vlády tak bylo vykonáno pouze 21 poprav. Z 433, které byly zamýšleny. 47 To, ţe tresty smrti měnil na doţivotní vězení, mu ovšem bylo mnohými vytýkáno. Masaryk o trestu smrti jednou řekl, ţe: právo trestat smrtí je hrozné, a soudíc podle jeho dějin a vývoje, bude v budoucnosti zrušeno. Neptejte se, jak mně bylo, když jsem návrhy na vykonání trestu smrti podpisoval. Trest smrti mi není hlavně odplatou ani zastrašením, není zajištěním proti nebezpečnému zločinci; má-li smysl a oprávnění, tedy pouze jako expiace. Nic nevyváží a nevykoupí tak strašnou věc, jako je surová a zištná vražda na člověku, než smrt; takový vrah se provinil na celém člověčenstvu. Ale i to platí jen pro dnešní stav kulturní - budoucí věky budou mít víc možností prevence, nápravy a 43 VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 2. nezm. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s. 31 33. 44 Blíţe ke vzniku ČSR např. MALÝ, Karel aj. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3. přeprac. vyd. Praha: Linde Praha, 2005. s. 321. 345.; SCHELLE, Karel; TAUCHEN, Jaromír. Grundriss der Tschechischen Rechtsgeschichte. Verlag Dr. Hut. 2010. s. 19 20. 45 VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 2. nezm. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s. 36 46 LIŠKA, Otakar. Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. 2. opr. a rozš. vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2006. s. 15. 47 Tamtéţ, s. 16. 19
převychování - i jasnější poznání kriminální odpovědnosti. 48 Prezident Masaryk věřil, ţe v budoucnu bude na našem území trest smrti odstraněn. Vzhledem ke skutečnosti, ţe byl nucen respektovat názory veřejného mínění, však zastával názor, ţe změna musí přijít od lidí. To znamená ze spod, nesmělo to být autoritativně rozhodnuto z vrchu. 3. 6 Trest smrti v období protektorátu Čech a Moravy Období protektorátu Čechy a Morava bylo naprostým opakem doby prvorepublikové, kdy se prezident Masaryk snaţil o co nejniţší počet vykonaných trestů smrti. 49 Období německé okupace se dá povaţovat za jedno z nejhorších období pro naši zemi v historii. Den 15. březen 1939 představoval zlom. Po tomto dni u nás rapidně vzrostl počet poprav. Z vůle jediného člověka, Adolfa Hitlera, muselo drasticky zemřít mnoho nevinných lidí, a to bohuţel nejen na našem území. 50 Z právního hlediska bylo velmi důleţité, ţe okupačním reţimem byla naprosto zničena naše československá zákonnost a bohuţel spolu s ní byly zlikvidovány i demokratické zásady trestního práva hmotného i procesního. Naše soustava soudů sice formálně zůstala zachována, nicméně vedle ní vznikal komplex nacistických soudů. Jejich vliv a kompetence neustále rostly. Zavedlo se zde i německé trestní právo. Dualismus mezi naším československým a německým oktrojovaným právem, typickým pro toto období pro celý právní řád, se v oblasti trestního práva projevil obzvlášť výrazně. Toto trestní právo hrálo velmi důleţitou úlohu v zastrašovací politice nacistů vůči našemu obyvatelstvu. Trestněprávní normy byly po celou dobu okupace rozšiřovány a doplňovány. Vydávali je jak členové říšské vlády, tak i říšský ministr pro Čechy a Moravu. Trestněprávní předpisy měly v tomto období zejména zajistit nerušený chod válečného hospodářství a znemoţnit odboj. Tresty byly nepřiměřené a absolutní trest byl ukládán i za nedbalostní delikty. Formulace obsaţené v trestněprávních normách nebyly stručné a přesné jako tomu bylo v našich normách, ale byly velmi široké, coţ umoţňovalo soudcovskou libovůli. Úplný projev 48 ČAPEK, Karel. Hovory s T.G.Masarykem III. Myšlení a život. Praha: Fr. Borový a nakladatelství Čin, 1936. s. 75 49 K protektorátu Čechy a Morava blíţe např. MALÝ, Karel aj. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3. přeprac. vyd. Praha: Linde Praha, 2005. s. 463 490.; SCHELLE, Karel., HORÁKOVÁ, Monika. Aj. Protektorát Čechy a Morava jedna z nejtragičtějších kapitol českých novodobých dějin : (vybrané problémy). Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2010. s. 39 47.; FROMMER, Benjamin. Národní očista: retribuce v poválečném Československu. Praha: Academia, 2010. s. 36 37. 50 Charakteristika protektorátu blíţe rovněţ SCHELLE, Karel; TAUCHEN, Jaromír. Recht und Verwaltung im Protektorat Böhmen und Mähren. München: Verlag Dr. Hut, 2009. s. 7 19. 20
vůle soudců byl otevřen cestou zjevně úmyslně nedostatečné úpravy trestního práva procesního. Pro toto období je typické, ţe se začala pouţívat zásada analogie legis, která je pro trestní právo procesní zcela nepřípustná. 51 Tato zásada umoţňuje trestat i takové jednání, které právní norma neoznačuje, coţ je zvlášť pro tuto oblast práva nepřípustné. 52 V době okupace proslula pankrácká věznice v Praze, kde nacisté časem zřídili i tzv. sekyrárnu. V sekyrárně se popravovalo pomocí gilotiny. Tato sekyrárna byla zřízena zejména z ekonomických důvodů. Počet odsouzených lidí k trestu smrti se totiţ prudce zvyšoval a sekyrárna v Dráţďanech, která byla nejblíţe, jiţ nepostačovala. Transport odsouzenců do Vídně, Berlína a Mnichova proces popravování zdrţoval a hlavně se prodraţoval. Na základě těchto skutečností se nacistické ministerstvo spravedlnosti rozhodlo zřídit pankráckou sekyrárnu, která byla levná, spolehlivá a hluk s ní spojený měl odstrašující účinky. Provoz proslulé pankrácké sekyrárny byl zahájen dne 5. dubna 1943 a ukončen dne 26. dubna 1945. Na místo praţského kata byl vybrán pomocník mnichovského kata Alois Weiss, který pečlivě do popravčí knihy zaznamenal jména všech popravených, včetně přesných časů poprav. První a poslední den provozu bylo popraveno po pěti lidech. Celkově zde bylo popraveno 1079 lidí. 53 Kaţdý den na Pankráci měl stejný scénář a probíhal téměř totoţně podle zajetého řádu. Státní zástupce brzy ráno přečetl seznam lidí, kteří měli být toho dne popraveni. Dozorce pak tyto lidi v poutech předvedl před státního zástupce, který jim řekl ustálenou formuli: Ve jménu vůdce a říšského protektora se vaše žádost o milost zamítá a zároveň se vám oznamuje, že rozsudek bude vykonán dnes po 16. hodině. 54 Tito vězni byli následně odvedeni do tzv. přípravné cely, kde měli moţnost napsat svůj poslední dopis. Před gilotinu byli odsouzenci předváděni po jednom, vţdy jen ve spodním prádle a se zavázanýma očima. Těla se dávala do truhel, které byly následně převáţeny do strašnického krematoria. V noci byla pod dozorem gestapa zpopelněna a jejich popel vysypán do jam situovaných hned vedle 51 Trestním právem v protektorátu se rovněţ zabýval např. Jaromír Tauchen, blíţe: SCHELLE, Karel., HORÁKOVÁ, Monika. Aj. Protektorát Čechy a Morava jedna z nejtragičtějších kapitol českých novodobých dějin : (vybrané problémy). Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2010. s. 62 109. 52 VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 2. nezm. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s. 41 42. 53 LIŠKA, Otakar. Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. 2. opr. a rozš. vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2006. s. 17 18. 54 Tamtéţ, 17. 21
krematoria. Denně bylo na programu čtyři aţ šest takových poprav. Pouze 4. srpen roku 1944 byl výjimkou, jelikoţ bylo popraveno 29 lidí. 55 Po pádu sekyrárny byl vydán rozkaz k rozebrání sekyry. Dozorčí ji tedy rozebrali a v noci 30. dubna ji shodili do Vltavy. Dnes je ji moţné vidět v pankráckém památníku, jelikoţ po osvobození byla z řeky vytaţena. 56 3. 7 Trest smrti v poválečném období (v letech 1945 1948) Velmi specifické postavení v soudnictví poválečného Československa tvoří retribuce. Retribuce má původ v latinském slově retributio, které znamená vrácení, oplátka, odplata. Vznikly tzv. mimořádné lidové soudy, které měly za úkol trestat nacistické zločince, kolaboranty a zrádce. 57 Tyto soudy však v Evropě nebyly ojedinělé. Země, které byly okupovány nacistickým Německem, měly tendence přísně trestat osoby, které spolupracovaly s okupačním reţimem. Na tomto stíhání a následném trestání osob, které se dopustily zločinů proti lidskosti a porušily zásady práva mezinárodního, se tehdejší spojenci dohodli ještě v průběhu války. V lednu roku 1942 tak byla na konferenci v Londýně, i za účasti československých delegátů, přijata Svatojakubská deklarace, která poţadovala stíhání a trestání nacistických zločinů. Činnost našich mimořádných lidových soudů měla zákonný základ v dekretu prezidenta republiky č. 16 ze dne 19. června 1945 o potrestání nacistických zločinů, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech. Tento dekret prezidenta byl nazýván jako tzv. velký retribuční dekret. Na základě dekretu č. 17 vydaného téhoţ dne byl zřízen tzv. Národní soud, který fungoval jako soud trestní a čestný. Potrestání nejmenších viníků nebylo zahrnuto ve velkém retribučním dekretu, a proto bylo potřeba jej upravit jinde. Nakonec bylo řešeno dekretem č. 138 ze dne 27. října 1945 o trestání některých provinění proti národní cti. Tomuto dekretu se říkalo tzv. malý retribuční dekret. Nicméně je nutno zmínit, ţe tzv. Benešovy dekrety nevydával prezident sám. 58 S výjimkou prvního dekretu byly vydávány vţdy pouze 55 Tamtéţ, s. 17 18. 56 MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998. s. 371 372. 57 Lidové soudy blíţe např. JARKOVSKÁ, Lucie. Odplata, či spravedlnost? : mimořádné lidové soudy 1945 1948 na Královéhradecku. Praha: Prostor, 2008. s. 75 84.; FROMMER, Benjamin. Národní očista: retribuce v poválečném Československu. Praha: Academia, 2010. s. 98 250. 58 K dekretům rovněţ např. BENEŠ, Zdeněk. Rozumět dějinám: vývoj česko německých vztahů na našem území v letech 1848 1948. Praha: Gallery, 2002. s. 233.; FROMMER, Benjamin. Národní očista: retribuce v poválečném Československu. Praha: Academia, 2010. s. 116 121.; JARKOVSKÁ, Lucie. Odplata, či spravedlnost? : mimořádné lidové soudy 1945 1948 na Královéhradecku. Praha: Prostor, 2008. s. 18 27. 22
na návrh vlády, která se o jednotlivých dekretech usnášela a následně mu je předkládala k vyhlášení. Všechny dekrety, a to i ústavní, prošly dne 28. března 1946 tzv. ratihabicí 59 a byly prohlášeny za zákony. 60 Mimořádné lidové soudy se u nás zřizovaly v sídlech krajských soudů. Ovšem senát mimořádného lidového soudu mohl zasedat v kterémkoliv místě soudního obvodu, bylo li to nutné. Pravomoc těchto soudů byla vykonávána v pětičlenných senátech. Senát musel být sloţen z předsedy, kterým mohl být pouze soudce z povolání, a čtyř soudců z lidu. Jednání bylo ústní a veřejné. Celé řízení nemělo trvat déle neţ tři dny, jinak se věc měla předat řádnému soudu. Obţalovaný si mohl zvolit obhájce. V případě, ţe tohoto práva nevyuţil, byl mu soudem obhájce zřízen z moci úřední. Rozsudek se vyhlašoval na veřejném zasedání soudu a trest se zpravidla vykonával dvě hodiny po tomto vyhlášení. Kdyţ o to odsouzený výslovně poţádal, mohl být výkon trestu ještě o hodinu posunut. Pokud se konalo řízení v nepřítomnosti obţalovaného, měl být rozsudek smrti vykonán do 24 hodin po jeho dopadení. Bylo ovšem také moţné, aby mimořádný lidový soud rozhodl, ţe trest smrti bude vykonán veřejně. V tomto případě mohla být dvouhodinová lhůta prodlouţena, avšak nesměla přesáhnout dvacet čtyři hodin. Retribuční soudy u nás působily od května 1945 do 31. prosince 1948. Během této doby bylo v Československu odsouzeno více neţ 33 000 osob. Německé národnosti jich bylo zhruba 50%, Čechů a Slováků bylo 35%, zbývajících 15% bylo tvořeno jinými národnostmi, většinou však šlo o Maďary. Mimořádné lidové soudy vynesly vedle mnoha dlouhodobých trestů odnětí svobody i celou řadu trestů smrti. Retribuční soudnictví bylo převratné a revoluční, nicméně v něm docházelo i k přehmatům a omylům. Byl to nepříliš vhodný, ale dosti vyuţívaný způsob jak si vyřídit osobní účty. Nemůţeme vyvrátit ani fakt, ţe retribuční soudnictví bylo velmi často zneuţíváno k likvidaci osob nepohodlných. Toto soudnictví poměrně negativně ovlivnilo i politiku, jelikoţ kaţdý obviněný, a to i ten, který dostal pouze obsílku k soudu, pozbyl volební právo. Před volbami tak tímto způsobem přišlo o moţnost MALÝ, Karel. et al. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Leges, 2010. s.; MANDLER, Emanuel. Benešovy dekrety proč vznikaly a co jsou. Praha: Libri, 2002. s. 63 66. 59 BENEŠ, Zdeněk. Rozumět dějinám: vývoj česko německých vztahů na našem území v letech 1848 1948. Praha: Gallery, 2002. s. 238. 60 Problematikou dekretů se rovněţ zabývá Jaromír Tauchen, blíţe např. TAUCHEN, Jaromír. Beneš- Dekrete von einer rechtlich historischen Perspektive. Journal on European History of Law. Vol. 1/2010. s. 41 45. 23