Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav české literatury a knihovnictví Bakalářská diplomová práce 2014 Jana Mášová
Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav české literatury a knihovnictví Český jazyk a literatura Jana Mášová Motivy viny a trestu v hororech pro mládež Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Luisa Nováková, Ph.D. 2014
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury....
Děkuji Mgr. Luise Novákové, Ph.D., za laskavé vedení, cenné připomínky, ochotu, trpělivost a vstřícnost. Děkuji také rodině a přátelům za oporu, kterou mi byli.
Obsah Obsah... 5 Úvod... 6 Horor z pohledu literární vědy a psychologie... 8 Motiv viny a trestu ve vybraných hororech pro děti a mládeţ... 17 Závěr... 40 Seznam literatury... 42
Úvod Tato bakalářská diplomová práce se zaměřuje na motivy viny a násle d- ného trestu v hororech českých autorů pro děti a mládeţ vydaných po roce 1989. Přestoţe jsou horory většinou chápány jako triviální literatura, pokus í- me se dokázat nebo vyvrátit tvrzení, ţe mohou přesáhnout tuto kategorii a mohou být ţánrem důleţitým pro čtenáře. Klíčové bude zodpovězení otázky, zda mohou být umělecky kvalitní horory (najdeme -li takové) podnětné i pro děti a dospívající a jestli jim dokonce v ideálních podmínkách pomáhají v jejich psychickém vývoji a při vytváření etických a morálních hodnot. Na začátku práce se pokusíme definovat horor, vytyčit jeho typické znaky a funkce a na jejich základě určit, kt erá díla do tohoto ţánru spadají. Vzhledem k zaměření práce budeme dále zkoumat a analyzovat pouze takové horory, jejichţ autoři chtějí své čtenáře motivovat k morálnímu, eticky odp o- vídajícímu chování, a to buď přímým apelem, nebo varováním před důsledky nemorálního jednání. Samozřejmě také existují horory, které motiv viny a trestu nevyuţívají, ale v intencionálních dílech pro mládeţ představují spíše menšinu a fungují jako určitý čtenářský mezistupeň mezi intencionální prózou a díly pro dospělé čtenáře. V takovýchto hororech spoléhají autoři na morální vyspělost a vyzrálost recipienta a zaměřují se na jiná, mnohdy sloţitější, t é- mata. Vzhledem k rozsahu práce se však těmito díly nebudeme zabývat. Kr o- mě definování a charakteristiky hororu se v teoretické části budeme věnovat také názorům na působení děsivých motivů na lidskou psychiku, obzvláště pak na psychiku dospívajících. Následovat bude analýza vybraných hororových povídek českých autorů určených mládeţi. Rozebírat budeme povídky z knih Zuby nehty a Noční můry nespí. Pro české čtenáře jsou dostupné také překlady próz Anthonyho Horowitze (trilogie Horory na dobrou noc) a Chrise Priestleyho ( Příšerné příběhy strýce Montaguea, Příšerné příběhy z Černé lodi a Příšerné příběhy z temného tunelu), ty budou v této práci materiálem ke srovnávání. Na vhodných místech se nebudeme vyhýbat ani konfrontaci s prózami určenými do- 6
spělým čtenářům (zvláště co se týče témat, zápletek apod.), protoţe i je d o- spívající nezřídka vyhledávají. Základní pouţitá sekundární literatura je především literárněteoretická. Výslovně zmínit zde musíme Meandry a metamorfózy Svatavy Urbanové s literárněhistorickým kontextem a Trivialitu a kýč v literatuře pro děti a mládež Jaroslava Tomana. Ze zahraničních autorů jsme nejvíce pracovali s dílem Jacqueline Heldové V říši obrazotvornosti. Podnětné pro nás byly rovněţ texty s psychologickým přesahem blí z- kým naší práci. Nejdůleţitějšími díly z tohoto okruhu jsou Za tajemstvím pohádek Bruna Bettelheima a Tematika smrti v české a světové próze pro děti a mládež Mileny Šubrtové. I přes kratší rozsah jsme našli zajímavé a uţitečné informace ve stati Žít nebo umírat strachy Giulia Cesarea Cuccoliniho. Vzhledem k tomu, ţe se bakalářská práce zabývá vztahem hororu a ps y- chiky dospívajícího čtenáře, opírali jsme se také o vybrané studie přímo z oblasti psychologie. Důleţitá pro nás byla témata dotýkající se dětského vývoje (Utváření a vývoj osobnosti Vladimíra Smékala a Petra Macka), strachu ( Tvořivá síla strachu Václava Prokopia a Petra Šulisty) a samozřejmě viny (Vina Marty Kocvrlich ové). Stěţejní pro nás však je kniha Jana-Uwe Roggeho Dětské strachy a úzkosti, protoţe reflektuje a spojuje všechna výše zmíněná t é- mata a dokládá svá tvrzení nejen na výzkumech, ale také na praktických zk u- šenostech. 7
Horor z pohledu literární vědy a psychologie Horory a příběhy s prvky hororů jsou velmi populární, a proto není překvapivé, ţe se dostaly i do knihoven dětí a mládeţe. Nejdříve si tam na lezla cestu díla, která nebyla určena pro tuto věkovou skupinu, ale v současnosti uţ vycházejí v zahraničí i u nás horory zaměřené na děti a mládeţ, spadající do intencionální literatury. Co ale vlastně horory jsou? Čím se tento ţánr vyzn a- čuje a proč bychom se jím měli zabývat? Horor jako ţánr utváří námět a rozvíjí děj tak ovým způsobem, aby ve čtenáři vyvolal pocit hrůzy a strachu. 1 V kaţdém jedinci však vyvolává děs a strach něco jiného. I polský odborník na horory Andrzej Pitrus o nich tvrdí: Podle mě je nejdůležitější to, že horor metaforizuje náš strach. Přesn ěji náš vnitřní strach. Thriller je veskrze racionální. Ale v hororu musíte hl edat zdroj strachu sami v sobě. Nemusí vás nutně lekat a nemusí ten strach umět beze zbytku vysvětlit. 2 Zároveň si ale musíme uvědomit, ţe horory neznamenají pouze díla plná násilí a krve. Jan Zábrana o této problematice prohlásil, ţe [ ] dobrý horror se snaží vyvolat hrůzu, nikoli žaludeční nevolnost. 3 A toho bychom si měli být vţdy vědomi. Podobně definuje horor také Otakar Chaloupka v Příručním slovníku české literatury. Kromě vyvolání pocitu děsu a strachu horory charakterizuje: A často zejména v náročnější tvorbě je právě horor příležitostí nikoliv k p o- tokům krve, kanibalismu a stále stejně vraždícím stále stejným psychop atům, ale k vyjádření tísnivého existencionálního prožitku na přípa dech, jež se vymykají z obvyklosti, ale významově s nimi souvisejí. 4 V naší práci se budeme drţet výše zmíněných definic, které horor pop i- sují jako ţánr, jehoţ účelem je vyvolávat v recipientovi pocit děsu a strachu, a ne hnusu a odporu. Snaha vyděsit čtenáře je tedy klíčová a autorův výběr prostředků slouţících tomuto účelu je aţ druhotný. Proto v naší práci neřadí- 1 VLAŠÍN, Štěpán. Slovník literární teorie. 2. rozš. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1984, s. 137. 2 PITRUS, Andrzej. I horory musí mít co říct. Ikarie. 2002, roč. 12, č. 8, s. 47. 3 ZÁBRANA, Jan. Rozkoš z hrůzy. In: Jan Zábrana, ed. Lupiči mrtvol. 1. vyd. Praha: Orbis, 1970, s. 10. 4 CHALOUPKA, Otakar. Příruční slovník české literatury. 2. vyd. Brno: nakladatelství Kma, 2007, s. 310. 8
me k hororům díla, jejichţ záměrem není vyvolat ve čtenářích děs, i přesto ţe v nich vystupují postavy (upíři, vlkodlaci apod.), s nimiţ se v hororech nezřídka setkáváme. Vzhledem k dlouhému (a stále probíhajícímu) vývoji ţánru je obtíţné nalézt stálé a neměnné charakteristické rysy hororu. Hlavní hrdina můţe být kdokoli a příběh se můţe odehrávat v jakýchkoli kulisách a jakémkoli čase. I kdyţ autoři, zvláště u starších hororů, mnohokrát vyuţívají temná a pochmurná místa (hřbitovy, opuštěné zámky apod.), v nichţ se nezřídka objevují nadpřirozené bytosti jako upíři, vlkodlaci, zombie nebo jiné nadpřirozené j evy (prokleté místo, opuštěný dům aj.), v současné době pohled na horor jako na ţánr vyuţívající tajemna a nadpřirozena uţ neplatí a je značně zastaralý. V dnešních prózách tohoto typu je příběh nezřídka umístěn ve fikčním světě, který napodobuje ten náš kaţdodenní, a zlo zde představují racionálnější hrozby, jako zvířata, např. Cujo od Stephena Kinga, lidé dychtící po pomstě nebo jedinci s nějakou mentální poruchou, např. Misery od téhoţ autora. H o- rory tak působí mnohem realističtěji a pro mnoho čtenářů i děsivěji. Jan Zábrana v 70. letech tento vývoj předpokládal, a dokonce tvrdil, ţe zápletky nebudou vyuţívat nadpřirozena, ale problémy v mezilidských vztazích. 5 K této náhradě úplně nedošlo, ale častým námětem hororů se opravdu staly rodinné krize, které autoři nezřídka kombinují s nadpřirozeným aspektem, např. Rosemary má děťátko od Iry Levina. Jacqueline Heldová tedy tvrdí, ţe u hororů nejsou pro čtenáře důleţité náměty, ale atmosféra příběhu. 6 Přesto nám mohou pomoci uchopit dílo, a proto je budeme při rozboru jednotlivých děl také brát v potaz. Obliba nadpřirozených jevů a postav v hororech vychází z počátků ţánru. Předchůdci hororu sahají aţ do starověku, např. v době antiky se mezi ně řadí Plinius mladší a jeho List Surovi. Ve středověku můţeme najít děsivé prvky v exemplech, legendách a pohádkách, které byly původně určeny dosp ě- lým a které často vyuţívaly strašidelných motivů. P ozději také v českém prostředí v kramářských písních a v knihách lidového čtení. Velké oblibě se těši- 5 ZÁBRANA, Jan. Rozkoš z hrůzy. In: Jan Zábrana, ed. Lupiči mrtvol. 1. vyd. Praha: Orbis, 1970, s. 9. 6 HELDOVÁ, Jacqueline. V říši obrazotvornosti. 1. vyd. Praha: Albatros, 1985, s. 71. 9
ly také dobrodruţné romány, v nichţ mohlo docházet k napínavým situacím vzbuzujícím ve čtenářích pocit mrazení v zádech. Za opravdové předchůdce novodobých hororů však můţeme povaţovat gotické romány, které vznikaly v Anglii v 2. pol. 18. stol., mezi nejvýzna m- nější představitele patří Mary Shellyová a její román Frankenstein. 7 Tyto romány vyuţívají tajemno a atmosféru strachu. V Americe na gotický román navázal Edgar Allan Poe, jenţ uţ je se svými makabrózními novelami (Jáma a kyvadlo, Zánik domu Usherů aj.) povaţován za moderního tvůrce hororu. Jako další otce hororu můţeme zmínit Brama Stokera s jeho románem Drákula, Gastona Lerouxe a jeho Fantoma opery nebo Howarda Phillipse Lovecrafta, jehoţ dílo se po jeho smrti stalo kultovním. I v českém prostředí se objevují pokusy o gotické romány nebo literaturu vyuţívající podobných zápletek a motivů. Z doby národního obrození m ů- ţeme zmínit Václava Rodomila Krameria, který se zabýval knihami lidov ého čtení a sám psal příběhy s temnou atmosférou strachu, např. novelu Železná košile, která je inspirována Jámou a kyvadle m Edgara Allana Poea, nebo Karla Sabinu a jeho novelu Hrobník. Ačkoli se ţánr na našem území příliš neujal, ojediněle se vyskytovaly povídky hororovou tvorbu předznamenávající, např. Vampýr Jana Nerudy. 8 Oţivení takto laděné literatury nastalo aţ na konci 19. stol., kdy začali psát dekadenti a expresionisté (Jiří Karásek ze Lvovic Zastřený obraz, Ladislav Klíma Utrpení knížete Sternenhocha). 9 Kromě původních děl českých autorů u nás samozřejmě vycházely i překlady zahrani č- ních próz. O hororu jako samostatném a svébytném ţánru však můţeme mluvit zhruba od 20. let 20. stol, 10 kdy v zahraničí vznikala první díla zařazovaná do tohoto ţánru. Otázkou ovšem zůstává, proč bychom se měli horory zabývat, a jsou-li v něčem pro dospělé, pro děti nebo mládeţ přínosné. Mnohdy bývají totiţ horory povaţovány za tzv. brakovou neboli triviální literaturu. 7 [online]. [cit. 2014-06-12]. Dostupné z <http://www.britannica.com/ebchecked/topic/239776/gothic-novel>, kde je Frankenstein uváděný jako gotický román i jako horor, protoţe vyuţíváme Hrabákovu periodizaci vývoje hororu, podle níţ horor jako svébytný ţánr vznikl aţ na počátku 20. stol., řadíme Shelleyovou mezi gotický román a předchůdce hororu. 8 HRABÁK, Josef. Od laciného optimismu k hororu. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1989, s. 205. 9 Tamtéţ, s. 205. 10 Tamtéţ, s. 206. 10
V minulosti docházelo ke snahám proti triviální literatuře bojovat nebo ji zcela zakazovat, i kdyţ se na její obranu postavil i spisovatelé jako Karel Čapek, Jiří Mahen nebo Vítězslav Nezval. 11 Většinou se setkáváme s argumenty, ţe tento druh literatury čtenáře nikam neposouvá, postrádá původnost a uměleckou kvalitu a má jen odpočinkovou funkci. Výše zmíněný postoj je ale značně zjednodušený. Je sice pravda, ţe se v triviální literatuře vyskytuje schematizace děje a postav, atraktivní kulisy a prostředí a autoři často volí názvy, které čtenáře okamţitě zaujmou. Autor však musí zvládnout časoprostor, zákonitosti a typologii ţánru a práci s jazykem (naráţky, nadsázka, ironie aj.), 12 aby bylo jeho dílo úspěšné. Není neobvyklé, ţe spisovatel (nebo filmový tvůrce hororů), jenţ zákonitosti ţánru a vyuţívání daného média zvládá velmi dobře, můţe hranice triviální literat u- ry překročit. Za další klad můţe být povaţováno i to, ţe má čtenář moţnost vyuţít relaxační funkce díla, coţ samo o sobě není nic špatného. Často má také ţánr běţně se řádící k triviální literatuře více vrstev, takţe kromě odpočinku můţe nabídnout něco zajímavého i zkušenějšímu a náročnějšímu čtenáři. V takových případech se vysoká a nízká literatura propojují a často mají společné rysy 13 a je tedy obtíţné určit, co ještě patří do triviální liter atury a co uţ ne. Proto bychom se měli dívat na předsudky ohledně triviální literatury jako Jiří Poláček, který ve sborníku Průhledy do české literatury 20. století reaguje na nesmyslné odmítání triviální literatury před listopadem 1989 : Je nasnadě, že podobné, zhusta ideologicky podložené pohledy už nelze akcept o- vat. Triviální literatura totiž představuje svébytný ku lturní fenomén, jehož historii i jednotlivé složky je nutno zkoumat bez někdejšího apriorního odm í- tání, věcně, s vědomím jeho specifických funkcí. Přitom je zapotřebí mít na 11 TOMAN, Jaroslav. Trivialita a kýč v literatuře pro děti a mládež. 1. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2000, s. 5. 12 URBANOVÁ, Svatava. Meandry a metamorfózy dětské literatury. 1. vyd. Olomouc: Votobie, 2003, s. 294. 13 TOMAN, Jaroslav. Trivialita a kýč v literatuře pro děti a mládež. 1. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2000, s. 19. 11
paměti, že tato literatura má prostupné hranice s literaturou uměleckou, ale i s lidovou četbou či s inzitním uměním. 14 Uţ pro zmiňované specifické funkce by neměly být horory povaţovány za méněcenné. Naopak pro čtenáře mohou být přínosné právě proto, ţe v nich vyvolávají pocit strachu, coţ je specifická funkce hororů. Pocit strachu bychom neměli zaměňovat s úzkostí. Jan-Uwe Rogge tvrdí, ţe strach je vázaný na jeden objekt a je spíše krátkodobého rázu, zatímco úzkost se vyznačuje mnohoznačností. Jedná se spíše o trvalou záleţitost, která je často spojena s pocitem bezmoci. 15 Strach naopak nutí lidi k tomu, aby hledali cesty jak se jej zbavit, 16 a měl by je na rozdíl od bezmoci něco učit, např. strach ze zpo ţ- dění člověka učí dělat si časovou rezervu 17 nebo strach z řízení vede jedince k opatrnosti, a tudíţ i k tomu, ţe je paradoxně lepším řidičem. 18 Ale bezmoc vycházející z úzkosti člověka ochromí, a proto by byl v tomto případě za volantem nebezpečný. O strachu se tedy Rogge vyjadřuje takto: Strach je přirozenou zkušeností člověka. Plní ochranou funkci, je nezbytný k přežití. Strach představuje nutnou fyziologickou a duševní přípravu na nebezpečné a ohrožující situace. Vybízí k opatrnosti, pomáhá realisticky odhadnout nebe zpečí. 19 Vzápětí také dodává, ţe proto je pro nás důleţitý: Zároveň strach vybízí k tomu, aby byl překonán. Sebevědomě a dobrovolně se postavit svému strachu, dát mu tvář, předpokládá důvěru ve vlastní síly. Jestliže se nám podaří strach zpr acovat, posilujeme navíc své sebevědomí. 20 Strach je tedy uţitečnou emocí, kterou potřebují k ţivotu všichni, i kdyţ samozřejmě kaţdý v jiné míře, a ţe člověku pomáhá v jeho psychickém růstu. Ten mohou podpořit právě děsivé příběhy nebo záţitky poskytující příleţitost k postavení se strachu za vhodných podmínek. Výše zmíněné dobrovolné navození strachu, při němţ recipient proţívá prostřednictvím knihy nebo filmu nebezpečí, které mu ve skutečnosti nehrozí, 14 POLÁČEK, Jiří a kol. Triviální literatura. In: Jiří Poláček, ed. Průhledy do české literatury 20. století. 1. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2000, s. 155. 15 ROGGE, Jan-Uwe. Dětské strachy a úzkosti. 1. vyd. Praha: Portál, 1999, s. 17. 16 PROKOPIUS, Václav Šulista, Petr. Tvořivá síla strachu. 1. vyd. Praha: TRITON, 2007, s. 17. 17 Tamtéţ, s. 26. 18 AUGER, Lucien. Strach, obavy a jejich překonávání. 1. vyd. Praha: Portál, 1998, s. 21. 19 Tamtéţ, s. 16. 20 Tamtéţ, s. 16. 12
a můţe ho těšit, ţe vše dobře dopadlo (nebo ţe on pravděpodobně ned opadne jako hlavní hrdina příběhu), je častým tvrzením vysvětlujícím oblibu hororů. Přestoţe je správné, jedná se do značné míry o zjednodušení, protoţe nezahrnuje jiné, vědomé i nevědomé, důvody oblíbenosti hororů. Jedním z vědomých důvodů je pohled společnosti na tento ţánr. 21 Horory jsou vnímány spíše negativně, a proto při jejich čtení nebo sledování m ají recipienti pocit, ţe se dopouští tabuizované činnosti, coţ jim dává pocit usp o- kojení. Další vědomý pocit radosti nastává v okamţiku, kdy se čtenářům podaří odhalit zápletku a zakončení díla. Horor je značně dekonstruktivní ţánr, 22 coţ znamená, ţe nemusí naplňovat čtenářova očekávání a naopak můţe bořit předpokládaná klišé. Proto je předvídání děje sloţitější neţ například u tzv. červené knihovny a můţe čtenáři v případě potvrzení jeho předpokladů zajistit větší míru pocitu spokojenosti. Právě zmíněné důvody obliby hor orů jsou uţ sice přesnější, ale ab y- chom se dozvěděli důleţitější nevědomé důvody, musíme rozebrat emoc ionální příčiny. Při čtení nebo sledování příběhu totiţ jedinec proţije své subjektivní strachy, se kterými se musí vypořádat. Tím j e donucen najít vnitřní rovnováhu, a proto strašidelné příběhy a fantazie fungují jako očistné lá zně. 23 Samozřejmě se to týká také strachu ze smrti, jenţ můţe vést v některých případech i k úzkosti, 24 která je pro lidskou psychiku velkou zátěţí, jak uţ jsme psali výše. K takovéto úzkosti dnes mají lidé předpoklady, protoţe vytěsněním umírajících do nemocnic a jiných institucí, přestala být smrt vnímána jako přirozená součást ţivota. 25 To podvědomě mnoho lidí pociťuje jako problém, a právě horory jim mohou ukázat, byť zjednodušen ou formou, různé sociální a existencionální problémy spojené se smrtí a mohou dát jedinci šanci se s nimi vyrovnat, jak tvrdí i Giulio Cesare Cuccolini: Vzhledem k tomu, že člověk inklinuje ke zkoumání posmrtných stavů, takže je přit a- hován záhrobím a smrt í, příběhy budícími děs tím, jak si libují v líčení př í- šerných momentů, nakonec ruší jejich neblahé důsledky a stávají se jakoby 21 PITRUS, Andrzej. I horory musí mít co říct. Ikarie. 2002, roč. 12, č. 8, s. 47. 22 Tamtéţ, s. 47. 23 URBANOVÁ, Svatava. Meandry a metamorfózy dětské literatury. 1. vyd. Olomouc: Votobie, 2003, s. 277. 24 ŠUBRTOVÁ, Milena. Tematika smrti v české a světové próze pro děti a mládež. 1. vyd. Brno: Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, 2007, s. 12. 25 Tamtéţ, s. 10. 13
zaříkadlem proti zlu. V těchto případech horor kromě toho, že vyvolává l i- bost, vyplývající ze silného emotivního vypětí příběhu, vykonává formativní funkci, neboť nás konfrontuje s nezvyklou, byť vymyšlenou realitou, probl e- matizuje ji a vede nás k tomu, abychom o ní uvažovali." 26 I kdyţ by se mohlo zdát, ţe by se společnost měla snaţit chránit děti před problematikou smrti a umírání, opak je pravdou. Musíme si uvědomit, ţe děti jsou lidské bytosti a jsou na smrt zvědavé. Jejich potřeba porozumět světu zahrnuje i problémy a negativní situace, které mohou v jejich ţivotě nastat. Děti totiţ cítí, ţe se s nimi potřebují vyrovnat. Kromě nepříjemných situací musí čelit také ambivalentním nebo negativní m pocitům, mezi něţ patří například agrese. 27 Není vhodné se na děti dívat jako na nevinná stvoření, která mají vţdy kladné pocity a úmysly a která se teprve od nás učí nemorálnímu chování. Děti mají stejné emoce a strachy jako dospělí, ale musí se je teprve naučit zvládat. Ke snaze chránit děti před některými emocemi a skutečnostmi se vyj a- dřuje také Bruno Bettelheim ve své knize Za tajemstvím pohádek: Existuje všeobecně rozšířený odpor k tomu, aby se děti dozvěděly, že příčinou mnoha životních nezdarů je právě naše přirozenost sklon všech lidí jednat agresi v- ně, asociálně, sobecky, ze zlosti a úzkosti. Namísto toho chceme, aby děti v ě- řily, že všichni lidé jsou vrozeně dobří. Ale děti v ědí, že ony vždycky dobré nejsou, a často dokonce i když dobré jsou by raději nebyly. To je v rozporu s tím, co jim říkají rodiče, a právě to činí z dítěte v jeho vlastních očích netvora. 28 Dětské strachy se proto nedoporučuje ignorovat. Překonávání strachů je důleţité pro formování identity vlastního já a vytváření pocitu sebedův ě- ry. 29 Pokud se dítě bude strachům vyhýbat a rodiče nebo společnost mu n e- dovolí jim čelit, povede to nakonec ke strachu ze strachu, jenţ jedince omezuje víc neţ strach samotný. 30 26 CUCCOLINI, Giulio Cesare. Ţít nebo umírat strachy. Zlatý máj. 1992, roč. 36, č. 6, s. 323. 27 Tamtéţ, s. 324. 28 BETTELHEIM, Bruno. Za tajemstvím pohádek. 1. vyd. Praha: Lidové noviny, 2000, s. 11. 29 ROGGE, Jan-Uwe. Dětské strachy a úzkosti. 1. vyd. Praha: Portál, 1999, s. 19. 30 Tamtéţ, s. 22. 14
Pro dítě je strach přirozenou emocí, jiţ začíná pociťovat kolem druhého roku ţivota. 31 Kolem třetího roku se objevuje strach ze zániku a kolem čtvrt é- ho a pátého roku dítě začíná pociťovat dokonce strach ze smrti. 32 I kdyţ to na první pohled nemusí být zřejmé, běţné dětské strachy (z bouřky, ze tmy atd.) jsou vázány na strach ze zániku. 33 Jak můţeme vidět, strach patří k vývoji dítěte a je přirozenou součástí jeho psychiky, proto je nesmyslné snaţit se dítě před ním chránit. Naopak je důleţité dítě v jejich překonáváních povzbuzovat a ukázat mu, ţe je akcept o- váno takové, jaké je. 34 Kaţdé dítě je jedinečné a překonává strach tak rychle, jak potřebuje. To by měli dospělí respektovat a neměli by se snaţit proces uspěchat. I kdyţ kaţdé dítě přistupuje ke strachu individuálně, nezřídka děti vyuţívají stejnou metodu pomáhající jim vypořádat se s touto emocí, v níţ dají svým strachům pomocí příběhů nebo kreseb tvář. 35 Proto jsou pro dětské čtenáře důleţité strašidelné postavy v pohádkách a později i kvalitní horory. Pokud dá dítě tvář svému strachu, je snadnější ho poté zapudit, 36 např. děsivý vlk z Červené Karkulky je nakonec zabit, coţ pomáhá dítěti překonat jeho vlastní strach. Proto můţeme povaţovat za správné tvrzení Jana-Uwe Roggeho: Jestliže fantazie tyto nebezpečné a hrůzu nahánějící postavy vytváří, tak se jich její pomocí lze také zbavit. 37 Častým aspektem, jenţ dospělé na hororech zneklidňuje, je agrese, kt e- rá se v nich vyskytuje. Agresivita nemůţe být v dětech potlačována příkazy a zákazy, protoţe se jedná o přirozený pocit, jak uţ zde bylo řečeno. Můţe být jen kontrolována a mohou být kultivovány cesty jejího projevu. 38 Důleţité je, aby dospělí dali dětem a dospívajícím příleţitost dosáhnout katarze takovýc h- to pocitů skrze literární ţánry a díla, které si sami vyberou. Správným řeš e- ním je sdílet s nimi jejich zájmy. Rozebíráním hororových nebo strašidelných příběhů spolu s dětmi je moţné podpořit jejich psychický rozvoj nebo jej pří- 31 ROGGE, Jan-Uwe. Dětské strachy a úzkosti. 1. vyd. Praha: Portál, 1999, s. 76. 32 Tamtéţ, s. 23. 33 Tamtéţ, s. 74. 34 Tamtéţ, s. 21. 35 Tamtéţ, s. 19. 36 Tamtéţ, s. 77. 37 Tamtéţ, s. 124. 38 Tamtéţ, s. 88. 15
padně usměrnit. 39 To doporučuje i Jacqueline Heldová, která ve své knize V říši obrazotvornosti uvádí příklad dvou chlapců. Ten, jemuţ věnovala čas vychovatelka a s nímţ si o příbězích povídala, se se svými strachy vyro vnal rychleji neţ chlapec, kterému čas nikdo nevěnoval. 40 Na tomto srovnání si můţeme povšimnout, ţe pocit bezpečí vytvářející se díky správné komunikaci, je důleţitější neţ četba, jiţ si dítě vybírá, nebo zákazy a příkazy. Toho, ţe děti pomocí strašidelných příběhů bojují se svými strachy a zároveň si uvědomují sam y sebe, coţ vede k sebepoznání a zdravému duše v- nímu vývoji, si byli vědomi uţ naši předkové. V lidové slovesnosti se totiţ objevuje mnoho strašidelných a hrůzu nahánějících postav a motivů. T akovéto příběhy sice nebyly určeny primárně dětem, ale ty ani nebyly z jejich poslechu vylučovány a dostávaly se s nimi běţně do styku. 41 Před novodobými horory se naopak společnost snaţila dlouhou dobu děti a dospívající chránit, ale přes veškerou snahu se horory do jejich četby dostaly. Samozřejmě ale platí, ţe by měli mít dostatek jiných podnětů a horory psané pro mládeţ musí zohledňovat potřeby vyvíjejících se čtenářů. Proto se například didaktická funkce vyskytuje mnohem častěji u hororů pro děti a mládeţ neţ u děl pro dospělé čtenáře. 39 CUCCOLINI, Giulio Cesare. Ţít nebo umírat strachy. Zlatý máj. 1992, roč. 36, č. 6, s. 326. 40 HELDOVÁ, Jacqueline. V říši obrazotvornosti. 1. vyd. Praha: Albatros, 1985, s. 80. 41 ŠUBRTOVÁ, Milena. Tematika smrti v české a světové próze pro děti a mládež. 1. vyd. Brno: Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, 2007, s. 17. 16
Motiv viny a trestu ve vybraných hororech pro děti a mládež V posledních několika letech začaly i v českém prostředí ve větší míře vycházet původní i přeloţené horory zaměřující se na mladé čtenáře, v nichţ je didaktická funkce zohledňována. Samozřejmě uţ v minulosti zjistili autoři literatury pro děti a mládeţ, ţe dítě pasivně nepřebírá poučení a názory, které se jim autor snaţí zprostředkovat. Pokud chce autor adresáta zaujmout a po u- čit, musí tyto snahy stylizovat přitaţlivě a podat je čtenáři nenásilným způsobem. A horor na některé čtenáře atraktivně působit můţe. Horory jako ţánr jsou v literatuře pro děti a mládeţ určovány nejčastěji čtenářům ve fázi staršího školního věku a adolescence. V tomto období děti dospívají a začínají si budovat vlastní pohled na ţivot a na svět. Zvýšená vnímavost s sebou přináší střety s okolím ve snaze vybudovat si vlastní ho d- notový systém. 42 K období dospívání a morálce se vyjadřuje Miroslava Štěpánková v knize Utváření a vývoj osobnosti: Sebeuvědomování je dále charakteristické opravdovostí, která se u adolescentů projevuje urputností, s jakou hledají odpovědi na otázky dobra a zla. 43 Toto tvrzení se vztahuje také na starší školní věk, protoţe se z psychologického hlediska tyto dvě fáze nezřídka prolínají a mají mnoho stejných nebo podobných rysů. Proto v naší práci budeme pouţívat označení dosp ívající, které zahrnuje obě věkové kat e- gorie. Citlivost vývoje morálního cítění si uvědomují i autoři píšící pro dospívající, a proto se snaţí etickou problematiku ve svých dílech reflektovat a pomáhat tak čtenářům přijmout správný pohled na svět. Snaha předávat morální hodnoty pomocí příběhů není nová. V minulosti tento pří stup volili například někteří kazatelé, kdyţ barvitě popisovali pekelná muka, a tak pomáhali nastolit a udrţet etické normy tehdejší doby. 44 Příkladem můţe být dílo Věčný pekelný žalář Giovanniho Battisty Manniho, v němţ jsou popisována utrpení hříšníků v pekle. Spojení hříchu a trestu není v minulosti křesťanské 42 SMÉKAL, Vladimír Macek, Petr. Utváření a vývoj osobnosti. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2002, s. 164. 43 Tamtéţ, s. 164. 44 ŠUBRTOVÁ, Milena. Tematika smrti v české a světové próze pro děti a mládež. 1. vyd. Brno: Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, 2007, s. 18. 17
víry nic nového, 45 jak dokládá historik Jean Delumeau: Nejen biskupové a kazatelé považovali tento vztah za očividný. Také pano vníci viděli ve válkách nebeský trest za lidské prohřešky a například Ambroise Paré tv rdil, že mor a syfilis jsou projevem božího hněvu. 46 Ve folkloru obdobně působily mimo jiné i pohádky, ve kterých bylo zlo vţdy potrestáno. Všímá si toho i Bruno Bettelheim: Přesvědčení, že zločin se nevyplácí, odstrašuje daleko účinněji, a proto zlý člověk v pohádkách vždycky tratí. 47 Otázkou tedy zůstává, proč by se dospívající měli snaţit ujasnit si svoje morální hodnoty právě četbou hororových příběhů. Jak uţ jsme zmiňovali, horory se často dotýkají sociálních a existencionálních problémů, které d o- spívající začínají vnímat, a dávají jim moţnost se nad nimi zamyslet, coţ je důleţitý rys hororů pro děti a mládeţ. Zatímco v hororech pro dospělé autor můţe podávat příběh i velmi šokující a drastickou formou, při psaní pro mladší čtenáře si musí být vědom, ţe psychický a etický vývoj recipientů zd aleka není ukončen a jsou ke světu kolem sebe (i k tomu fikčnímu) mnohem citl i- vější, a proto musí být příběh přizpůsoben jejich potřebám. To ale neznamená, ţe by se autoři museli vyhýbat kontroverzním tém a- tům a drastickým motivům. Naopak násilné nebo morálně nevhodné chování má často funkci určitého etického alarmu. Ten čtenáři ukazuje, co je dobré a co ne. 48 V dnešní době se občas nevhodně chovají i kladní literární hrdinové, kteří mají slouţit jako vzor, ale ti jsou zpravidla k takovému jednání donuceni okolnostmi, nebo se jedná jen o chvilkové selhání, jehoţ později litují a napraví ho. Chybování postav můţe být chápáno jako snaha přiblíţit čtenářům hrdiny a ujistit je, ţe selhat mohou i postavy čtenáři prezentované (autorem nebo společností) jako potencionální vzory. Negativní hrdinové ale bývají vţdy jasně zobrazeni jako absolutní zlo. 49 V hororech pro mládeţ je zlo většinou jasně vymezeno, ale nezřídka chybí kladný protipól, jenţ by čtenářům a referenčnímu hrdinov i příběhu dá- 45 Dnešní pohled katolické církve na tuto tematiku viz Kompendium katechismu Katolické církve. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006, s. 113. 46 DELUMEAU, Jean. Hřích a strach. 1. vyd. Praha: VOLVOX GLOBATOR, 1998, s. 7. 47 BETTELHEIM, Bruno. Za tajemstvím pohádek. 1. vyd. Praha: Lidové noviny, 2000, s. 13. 48 Tamtéţ, s. 144. 49 Tamtéţ, s. 143. 18
val pozitivní příklad. Proti zlu a pokušení stojí pouze r eferenční hrdina nebo někdo mu blízký, na němţ mu záleţí, např. rodinný příslušník, kamarád či někdo, ke komu chová milostné city. Postava stojící před zkouškou má na čtenáře působit realisticky a musí být proto vylíčena jako člověk mající své pohnutky, strachy a touhy, je chybující, a tudíţ se s ním můţe čtenář ztotoţnit, někdy mu můţe být i sympatický. Samozřejmě se ale vyskytují i arogantní a sobecké postavy. Oba typy postav jsou v literárních dílech proto, aby mladému čtenáři předaly poučení, ukázaly mu správnou cestu etického vývoje a před špatnou ho varovaly. Dospívající totiţ musí přejít z jednoho stádia morálního uvaţování do druhého. První je konvenční stádium, v němţ uţ dospívající disponují jistou mírou empatie, ale jednají morálně spíše proto, aby splnili společenské závazky a normy. 50 V tomto stádiu se nachází také velké mnoţství hlavních hrdinů hororů pro mládeţ. Snahou autorů je pomoci převést čtenáře do druhého stádia, a to postkonvenční morálky, v němţ jedinec povaţuje za důleţitější porozumění s ostatními a společností uznávané hodnoty neţ vlastní zájmy. 51 V České republice jsou horory pro mládeţ rozvíjejícím se ţánrem, protoţe v období před listopadem 1989 byla triviální literatura, a s ní i mnohé horory, značně omezována. Je tedy pochopitelné, ţe po roce 1989 na našem území domácí hororová produkce téměř neexistovala. Ani horory současných českých autorů pro dospělé čtenáře nepatří mezi hojně vydávané, nezřídka vychází v malých nákladech, a proto jsou čtenářům špatně dostupné. Stejně tak v oblasti literatury pro děti a mládeţ nevychází mnoho knih. Jediné dvě knihy pro děti a mládeţ v tomto ţánru (kromě zahraničních překladů a ada p- tací klasických děl) vydala tvůrčí skupina Hlava nehlava, a to soubor povídek Zuby nehty a Noční můry nespí. 52 Uskupení tvoří studenti nebo absolven- 50 SMÉKAL, Vladimír MACEK, Petr. Utváření a vývoj osobnosti. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2002, s. 164. 51 Tamtéţ, s. 164. 52 Na pultech českých knihkupectví se sice objevuje mnoho titulů, které mají hororové prvky a pracují s podobnými postavami a motivy, ale nesplňují kritéria hororu, jak byla definovaná na začátku naší práce a ve skutečnosti se jedná spíše o fantasy (Luko, malý vlkodlak od Sandry Vebrové), humoristickou tvorbu (Hrobnické historky Zbyňka K. Holuba nebo soubor 12 malých hororů) nebo příběhy s prvky hororů (Jemně tajemně Stanislavy Reschové nebo Strašidelné pohádky Zdeňka K. Slabého), které však patří spíše do ţánru pohádky. 19