1. ročník Dispozice 3. semestrální úkol zimní semestr 20180
zadání 2. semestrální úkol zimní semestr 2018 hlavní téma: dispozice vil výběr vil: casa Malaparte Adalberto Libera; Vila Tughenhat Mies Van De Rohe Maison à Bordeaux OMA; Mullerova Vila Adolf Loos Fallingwater Dům pro Edgara J. Kaufmanna F.L. Wright; Vila Na Babě Pavel Janák Esherick House in Philadelphia, Kahn ; Vila Chytilová Emil Přikryl Villa Mairea Alvar Aalto; městská vila Procházkova 3 Josef Pleskot podklady: půdorysy vil, historické výkresy, vlastní průzkum objektů, 3D modely, vlastní rešerše, čím se zabýváme: Zabýváme se rozložením celkové dispozice do bližších detailů, vazeb a forem. Tyto detaily nám posléze napovídají, při definování účelnosti a jedinečnosti dispozic. Díky těmto hlubším analýzám můžeme dospozici abstrahovat a vytvářet obraz domu. výstup: Obraz domu ve formátu A1 termíny: prezentace zadání 22/11/2018 rozpracovanost 29/11/2018 finální prezentace 06/12/2018
Falling Water Fallingwater nebo Edgar J. Kaufmann Senior Residence je dům navržený americkým architektem Frankem Lloydem Wrightem v roce 1935 v jihozápadní Pensylvánii, 43 mil (69 km) jihovýchodně od Pittsburghu. Část domu je postavena nad řekou Bear Run.
Vlastní dům architekta Vila byla dostavěna v roce 1932 jako součást nové rezidenční čtvrti Baba s exkluzivním výhledem na Prahu s řekou Vltavou. Janák zde již uplatňuje oproti předchozím zcela nový přístup. Vše podléhá přísným pravidlům funkcionalismu. Právě důraz na funkci je pro Janákovu pozdější tvorbu typický. Při pohledu na fasádu můžeme vnímat geometricky čisté linie, nikde nic nevyčnívá ani nenarušuje celkovou hmotu stavby. Jedinou výjimkou je vykrojený prostor v horním podlaží, který tvoří prostornou vyhlídkovou terasu. Při úpravách domu v devadesátých letech bylo zjištěno i několik drobných nedodělků. Janáka
Maison à Bordeaux Rodinný dum v Bordeaux, ve kterém je architektura spojená s technologií, je navržen pro rodinu se třemi dětmi, ale se specifickým účelem. Klient Jean François Lemoinen je upoután na invalidním vozíku. Celý komplex tvoří tři úrovně/domy, každá s jiným účelem. Dolní úroveň je tvořena řadou jeskyní vytesaných do skály, určená pro funkční účely. Přízemí na úrovni zahrady je skleněná místnost, napůl uvnitř a napůl venku, určená pro bydlení. Horní úroveň je rozdělená na část rodičů a dětí. Srdcem domu je výtahová plošina 3x3,5 m, která se volně pohybuje mezi třemi úrovněmi, stává se součástí obytného prostoru nebo kuchyně nebo se transformuje do intimního kancelářského prostoru a poskytuje přístup k knihám, uměleckým dílům a vinnému sklípku. Ve svém pojetí této dispozice abstrahuji všechny úrovně domu v půdorysech. Následně všechny úrovně spojuji, studuji jejich prolnutí a opakující se prvky. V dalším pojetí této dispozice rozebírám pohyby v jednotlivých úrovních, které se také liší díky různým funkcím - nejsilnější linie pro jasně daný pohyb, střední linie pro pohyb v soukromém interiéru, ne-
Müllerova vila Architekt Adolf Loos ve vile pro rodinu Müllerových nenavrhoval půdorysy nebo řezy, ale vytvořil prostory. Ve vile neexistuje přízemí nebo první patro, ale související kontinuální prostory. Patra se prolínají a prostory na sebe navazují. Architekt spojil tyto prostory tak, aby výstup a sestup byl nejen nepozorovatelný, ale zároveň účelný. Vila má dvě tváře. Na jedné straně se jedná o reprezentativní vchod se společenskými prostory a na straně druhé je to klasický rodinný dům. Stavba si zakládá na principu Raumplanu. Srdcem domu je schodiště. Ve svém pojetí této dispozice studuji právě otevřený prostor v řezu - jeho úrovně, propojení a návaznosti na okolní prostory. Tento prostor je vyznačený silnější linií pro jeho důležitost.
Casa Zkoumání dispozic vily a jejich vystižení formou abstrahovaného plánu. Malaparte Adalberto Libera Curzio Malaparte
Dobrovolné vězení na konci světa, na hraně nebe, moře a skal. Červený bunkr zářící široko daleko, ale uvnitř skromný a strohý. Izolace před vnějším světem a zároveň fascinující jeviště. To jsou jen některé z kontroverzí slavné vily, již si její majitel navrhl doslova sobě na míru. Při zkoumání dispozice narážím na další kontrast: snahu o naprostou symetrii a jednoduchost, která však koliduje se složitostí pohybu. Chceme-li se dostat z obýváku na druhou dominantu, nekonečný obzor vzývající terasu, musíme překonat schodiště dolů i nahoru, jít dozadu a pak dopředu, zkrátka se probít všemi možnými směry i prostory. Možná právě toto bloudění ještě více podtrhuje motiv izolace, který je klíčový pro spisovale i jeho dům. Co má zůstat skryté, skryté prostě zůstane a těžkost pohybu může připomínat právě závod za nedosažitelnou svobodou.
Ve svém pojetí knihovny dispozic se zaměřuji právě na pohyb domem, který je tak jasný, a zároveň složitý. Odhaluji tři příběhy, které by se v domě mohly odehrávat: Curzio Malaparte, spisovatel v dobrovolném vězení uprostřed nádherné, ale nedosažitelné krajiny, se probouzí ve své ložnici; služka, přijíždějící z nejbližšího městečka na lodi, stoupá nahoru k domu svého zaměstnavatele; host, přicházející po křivolaké skalnaté cestičce z pevniny, hodlá objevit část tajemství Malapartova bunkru. Zajímá mě hlavně návaznost místností a plynulost jednotlivých prostorů.
Vila Zkoumání dispozic vily a jejich vystižení formou abstrahovaného plánu. Tugendhat Mies Van Der Rohe
Ohledně této vily se často, až notoricky, opakují popisy duchovního, plynoucího prostoru, jejíž luxus spočívá právě ve volnosti pohybu a prostorové velkoleposti. Po zkoumání vnitřních vazeb se rozhoduji zaměřit na hlavní obytný prostor, kde se propojují jednotlivé činnosti a dochází k dokonalému prolínání vnějšku a vnitřku. Zároveň však objevuji, jak Mies vyřešil problém potřeby soukromí, uzavření se prostor se dá síky závěsům rozdělit na mnohem intimnější dílčí místnosti, dokonce se může kompletně uzavřít před externím světem.
Ve svém pojetí tedy znázorňuji jednotlivá spektra, který je člověk schopen vnímat z dané pozice, v níž se něco odehrává (ať již jde o klavír či jídelnu), a nakonec, po sloučení všech těchto mikroprostorů, obtahuji maximální hranice. Vychází mi nejen rozdíl propojenosti a uzavřenosti, ale i živosti různých míst v obýváku podle toho, kolik různých spekter se zde překrývá a prolíná.
Vila Zkoumání a porovnání dispozic dvou vil, Vila Chytilová od Emila Přikryla a Esherik house od Kahna, kde je finálním výstupem abstrahování půdorysů nebo řezů pomocí linky na formátu A2. Chytilová & Esherik house
Původním a jedním z hlavných požádavků Chytilové pro svoji vilu bylo to, že si nepřeje ani chalupu, ani bunkr, ani trafostanici. Zároveň vedle podobných neurčitých a spíše citových cílů byly i cíle praktické, dům by měl sloužit pro rodinu s dvěma dětmi a s prarodiči z matčiny a otcovi strany. To znamená, že soukromá a i společná část jsou velmi důležité. Harmonické umístění těchto prostor zaručí komfort pro bydlení de facto 3 rodin společně.
Projekt Esherik house byl postaven pro Margaret Esherickovou, svobodnou ženu. Na první pohled se může zdát, že pro jednoho člověka je to přílíš velký prostor, ale na druhou stranu Kahn vyřešil tento prostor tak, aby všechno mělo svůj určítý cíl. Velké provzdušené prostory nepůsobí prázdně díky konkretní dispozici a taky pomocí asymetricky vyřešených oken.
Hlavním rysem dispozic Vily Chytilové jsou otevřené prostory a vytvoření hranic mezi společnými pokoji jen pomocí různých urovní podlah. Upřímně řečeno, největší část celého domu je jeden otevřený «pás», kde na sebe navazují kuchyň, místo pro stolování, obývací pokoj, knihovna, odpočinkový prostor vedle vchodu na zahradu. Z jakéhokoliv konce jedné «místnosti» je vidět na všechny ostatní.
Kahn rozdělil celý dům na tzv. «obslužné» a «obsluhující» prostory, kde «obslužné» jsou největší a jsou to obývací pokoj, knihovna a ložnice. «Obsluhující» jsou kuchyň v prvním patře a vše, co se týče hygieny ve druhém patře a schody. Tímto rozdělením se vytvořila určitá geometrie celého domu. Zjednodušeně, v půdorysu je to obdélník rozdělený na pruhy podle funkce místností. Malé «obsluhující» prostory, které jsou oddělené od velkých a provzdušněných «obslužných» prostor vytvářejí dohromady určitou filozofii a harmonii celého domu.
Ve svém finalním výstupu jsem se snažila abstrahovat řez vily Сhytilové. Zobrazila jsem celý otevřený prostor vily. Dle mého názoru toto tvoří její charakter a může nás i seznámit s povahou a nestandartním stylem života lidí, kteří obývají tento dům.
Esherik house a vila Chytilová mají určitou podobnost, proto jsem si nechala udělat nekolik konečných způsobu abstrahování Kahnové budovy. Dva z nich ukazují na volně otevřené prostory, což je společný rys těchto domů. Poslední výkres abstrahuje «obslužné» a «obsluhujici prostory» a přehledně ukazuje Kahnuv důraz na jeho přednostní vztah k společenským «obsluhujícím» prostorům.
Villa Mairea - Městská vila Prochazková 3
Městská vila Prochazková 3 Jedna se o městskou villu navrženou Josefem Pleskotem v Pražském Podolí. Vila je třípatrová, první nadzemní podlaži je určeno pro společenský aktivity a příjem hostů, dalsí dvě obsahují ložnice pro hosty, děti a majitele vily. V podzemním podlaží jsou parkovací místa a technické zázemi budovy, ale taky vířivka a další prostory pro relaxaci. Villa Mairea villa od finského architekta Alvara Aalta, sloužila jako rodinny dům pro bohatou rodinu sběratelů umění. Dům ma velmi členitou dispozici, jelikož měl sloužit nejen jako obydli ale tako jako reprezentativni sídlo a galerie
Mým výstupem mělo byt znázorněni společenských prostorů a zjednodušení jejích funkcí.
1. ročník 2018/19 Hana Turnovská Adam Kocík Mariia Khositashvili Matěj Hoffman Glib Sydorenko Atelier architektura 4 2018/19