Metodická zpráva č. 6

Metodická zpráva č. 6 AKTUÁLNÍ VZTAH RODINY A ŠKOLY. SPOLUPRÁCE SE ŠKOLSKÝMI PORADENSKÝMI PRACOVIŠTI. PaedDr. PhDr. Anna Kucharská, Ph.D., PhDr. Sylva Hönigová ÚVOD Metodická zpráva č. 6, kterou zpracovávali metodici školních specialistů projektu ŘŠPP, se věnovala analýze vztahu rodiny a školy a spolupráci školy (školního poradenského pracoviště) se školskými poradenskými zařízeními. Tato dvě témata byla zkoumána prostřednictvím následujících klíčových otázek. Část I: Aktuální vztah rodiny a školy 1) Spolupráce s rodiči a) Vyjmenujte nejčastější formy spolupráce mezi ŠPP a rodiči. b) Realizuje ŠPP nějaké netradiční formy spolupráce s rodiči? Jaké? Co se osvědčilo? Uveďte příklad. c) Popište typické skupiny problémových rodičů a pokuste se obecně vyhodnotit příčiny problémů. 2) Vztahová síť školy ve vztahu ke komunikaci o dítěti s rodiči a) Popište formy a způsoby komunikace o žákovi uvnitř školy. b) Popište případy, kdy se o problémech dítěte dozvídá ŠPP až jako poslední. 3) Popište příklady přenosů negativních kompetencí. Tím se míní situace, kdy je specialista delegován, aby v konfliktu zastupoval jednu ze zúčastěných stran. Např. rodiče chtějí po specialistovi, aby urovnal s třídním učitelem neomluvené hodiny. 4) Smlouvy s rodiči a) Uplatňují se na škole smlouvy s rodiči? b) Pokud ano, napište, co je jejich obsahem a k čemu směřují. c) Pokuste se vyhodnotit jejich smysluplnost. Část II: Spolupráce se školskými poradenskými zařízeními

Popište a případně zhodnoťte spolupráci se školskými poradenskými zařízeními. 1. Část I: Aktuální vztah rodiny a školy 1.1. Spolupráce s rodiči 1.1.1. Formy spolupráce mezi školními psychology/speciálními pedagogy a rodiči Nejčastěji se kombinují všechny formy spolupráce, přičemž preferovaným způsobem jsou osobní setkání. Ty se však z různých důvodů nedaří vždy realizovat. Vnímán je rozdíl v práci mezi anonymním prostředím velké školy a malé školy (např. ZŠP). Rozdíly jsou vnímány samozřejmě i v práci mezi ZŠ a SŠ, podobně jsou rozdíly v práci mezi gymnázii a SOŠ a SOU. Prakticky ve všech zprávách je zmiňován důraz na širokou možnost kontaktu rodičů s ŠPP. Kontakt je možný prakticky kdykoli, nejlépe po předcházející domluvě. Často se setkání realizuje při příležitosti doprovodu dětí z/do školy. V malých městech a na venkově je snaha rodičů o kontakt mimo školu na náhodném setkání. Na školách zapojených do projektu nově se systém spolupráce s rodiči teprve vytváří, hledá se funkční model. K osobním setkáním dochází nejčastěji účastí školního odborníka na dnech otevřených dveří, besedách, pořádáním přednášek pro rodiče, účastí na zápisu dětí do 1. roč. ZŠ. Na ZŠ je také využívána příležitost vytvořená při skupinové práce s dětmi. Mezi tradiční hojně využívané formy patří třídní schůzky. Ty jsou jednak běžné zde je uváděna malá návštěvnost, chybí zde především cílová skupina rodičů a platí zde omezení možnosti přítomnosti školního odborníka pouze v některých třídách. Dále byly často uváděny třídní schůzky svolané ad hoc (důvodem jsou např. informace ke kariérovému poradenství, schůzky rodičů žáků 1. roč., po adaptačním kurzu, svolané adresně k řešení nějakého problému ve třídě). Podle účastníků schůzek lze rozlišit situace: setkání rodičů se školním specialistou za přítomnosti dítěte za přítomnosti třídního učitele setkání rodičů s dalšími pracovníky ŠPP

setkání rodičů se školním specialistou a vedením školy setkání rodičů s institucemi mimo školu za přítomnosti školního odborníka. Dle aktuálních potřeb a konkrétního případu se konzultací účastní zástupci odborných zařízení (např. OSPOD). Iniciátorem osobního setkání může být školní odborník, třídní učitel, další učitelé, vedení školy, rodiče či dítě. Převažují schůzky jednorázové, realizují se však i schůzky pravidelné po delší dobu. Schůzky se uskutečňují v době konzultačních hodin nebo se schůzky domlouvají dopředu. Posledně jmenovaná forma převažuje. Kromě osobního styku je spolupráce realizována telefonickými rozhovory, elektronickou korespondencí, písemnou korespondencí (ojediněle v klasické formě, častěji prostřednictvím žákovských knížek, studentských průkazů či deníčků avšak spíš jen pro dojednání dalšího osobního kontaktu). Dále jsou využívány běžné informační kanály, jako jsou nástěnky, webové stránky školy (internetová poradna) a školní časopis. Systematicky je možné formy spolupráce členit podle hlediska plánování a neohlášené návštěvy rodičů ve škole. Mezi nejčastěji řešenými problémy školními psychology byly uváděny: prospěch chování domácí příprava na školu fungování v třídním kolektivu vztahy mezi spolužáky individuální vzdělávací plán zralost pro školu kariérové poradenství zakázky na straně rodičů, které se netýkají školy (partnerské problémy nebo mezigenerační vztahy) Nejčastější témata řešená školní speciálními pedagogy: - řešení žáků se ZP, ZZ, SZ: integrace IVP, obtíže dětí se ZP, ZZ, SZ, vedení rodiče pro práci s dítětem v domácím prostředí - spolupráce rodiče s učitelem (mediace) - řešení obtíží v rodině (problémy v rodinách, matky samoživitelky, výchovné obtíže související s rodinnou situací, vztahy mezi sourozenci, kontakt s OPD) - prospěch, domácí příprava, učební strategie - výchovné problémy, záškoláctví, nutné rychlé řešení (neodkladnost), účast na výchovných komisích školy, hledání vhodného odborného pracoviště a zajištění kontaktu s tímto pracovištěm - preventivní setkávání s rodiči (před 1. třídou, v ohrožených skupinách) - profesní poradenství, zejm. žáků se ZP - odborná literatura, vhodná pracoviště - přestup na jinou školu

1.1.2. Netradiční formy spolupráce: Ve zprávách se často lišilo pojetí, co je netradiční spoluprací. V naprosté většině škol se podobné formy spolupráce nerealizují. Za netradiční snad lze považovat to, co školní psychologové působící ve školách s převážnou většinou nespolupracujících rodičů, za odchytávání rodičů, klub určený pro sociálně znevýhodněné děti a návštěvy v rodinách těchto dětí. Často byl uváděn nový typ schůzek s rodiči v souvislosti s jednáním o individuálních vzdělávacích plánech, uplatnění nápravných programů, předání zpráv ze screeningů v 1. a 2. roč.. Svébytnou formu spolupráce představuje skupinová práce školního odborníka s dětmi za účasti rodičů (edukativně stimulační skupiny) a mediační a rodinná setkání, svépomocné skupiny rodičů. Zmiňována byla nabídka na spolupráci s rodiči již u předškolních dětí, spolupráce při přípravě a účast rodičů na adaptačních kurzech, programy pro děti vstupující do 1. ročníku. Ojediněle byly uváděny návštěvy v rodinách a využívání různých dotazníků zaměřených na hodnocení chování dítěte rodiči. Konkrétně byly zmíněny tyto formy spolupráce: účast rodičů na reedukačních skupinách (15%), rodičovská skupina pro děti s ADD/ADHD, psychosociálním výcvikem kurzy pro předškoláky (12%), představení se již v MŠ (10%), schůzky s rodiči před nástupem do školy (1. st. i SŠ) náslechy v hodinách, účast na práci specialisty s dítětem (8 %) den otevřených dveří, výjezdové pobyty pro rodiče a žáky s účastí školy, lyžařský výcvik, projekty, adaptační, pobyty, slavnosti školy, vánoční setkávání, společné víkendy, táborák, pracovní dílny aj. schránka důvěry představení se rodičům na třídních schůzkách projít všechny třídy, informovat, nabídnout kontakt třídní schůzky za účasti žáků s občerstvením schůzka všech rodičů dané školy s ředitelkou workshopy pro rodiče (SPU), smlouvy s rodiči zapůjčení pomůcek, literatury, výstavy pomůcek on-line žákovská knížka 1.1.3. Typické skupiny problémových rodičů: Na otázku byla reakce velmi bohatá. Objevovaly se různé typologie i různé otázky spojené s tímto problémem, např. existují neproblémové skupiny rodičů? Byl také dán důraz na odlišení problémový rodič a problémové chování. Problémové chování rodičů lze vztáhnout k několika rovinám: k práci specialisty, ke spolupráci se školou a více obecně. Jednotlivé zprávy nahlížely na problematiku nespolupracujících rodičů různě. 1. Rodiče nejsou vnímáni jako problémoví, jde spíš o nutnost motivovat je pro spolupráci, o akceptaci odmítnutí spolupráce - nelze spolupracovat za každou cenu, musí se počkat, až budou ochotní, vždy rozhodují obě dvě strany, zda bude spolupráce možná.

2. Není zkušenost s problémovými rodiči: spolupráce byla navázána ve všech případech. 3. Jsou vyjmenovány skupiny problémových rodičů komplikující vzdělávání i spolupráci na řešení žáka prostřednictvím zapojení školního specialisty (87 %). Ve zprávách školních psychologů se typicky vyskytovaly skupiny problémových rodičů: nespolupracující rodiče agresivní rodiče s nízkou výchovnou kompetencí rodiče s negativním vztahem ke škole rozpadlé, znovu konstituované rodiny velmi bohatí spíš mocní rodiče rodiče s nízkou sociokulturní úrovní rodiče zastírající problémy (typicky omlouvání neomluvených absencí) děti v péči jiných zákon. zástupců, než rodičů děti v péči jiných osob než zákonných zástupců velmi zaměstnaní rodiče exteriorizující - popírají jakékoliv potíže s dětmi nezralí osamělé (často sociálně slabé) matky uzavřené rodiny - nedůvěřují jakýmkoliv zásahům zvenčí navenek spolupracující, ale ve skutečnosti kryjí problémy neobjektivní k možnostem dítěte výchovný styl matky a otce se výrazně liší omezená rodičovská kompetence rozvádějící se rodiče rozvedení rodiče rodiče s dětmi ve střídavé péči závislí rodiče rodiče - cizinci, který neumí jazyk nekomunikující rodič rodič komunikující až moc Ve zprávách školních speciálních pedagogů se typicky vyskytovaly skupiny problémových rodičů: rodiče ze sociokulturně odlišného prostředí, neúplných rodin, matky samoživitelky, nezaměstnaní rodiče, ekonimicky slabí, ale i jiná etnika, cizinci rodiče bez zájmu o dění kolem dítěte, nespolupracující, nekomunikující se školou, nevěnující pozornost problému dítěte formálně spolupracující, řešící problém v jeho nejvyšší úrovni, pak odpadá zájem, přestanou spolupracovat po přidělení dg. v PPP, ale i rezignující rodiče přehnaně ambiciózní rodiče, velké nároky na dítě, výkonově zaměření, stresující dítě rodiče příliš pečující, hypeprotektivní, nekritičtí, neobjektivní, svalující vinu na školu, škola jako protivník, dítě nemá ze strany učitele porozumění

rodiče příliš informovaní, kteří vědí, co dítě potřebuje a vymáhají různé úlevy, zasahuje do práce učitele, příliš informovaní osobnostně problematičtí rodiče, hysteričtí rodiče, příliš úzkostní, s psychiatrickou dg., problém závislostí, rodiče s nižším nadáním problém v rodinné situaci - rodiče ve střídané péči o dítě, příp. s novým partnerem, v rozvodovém řízení, v konfliktní situaci rodiče, podřízení svými rodičům, nekompetentní, zásahy prarodičů do péče o dítě nedůslední rodiče, nedůvěřiví, odmítající problém dítěte, nezralí nemající čas na řešení problému dítěte, podnikatelé, příliš zaměstnaní, bohémové omlouvající,neřešící záškoláctví, tolerující úniky rodiče přenášející špatnou zkušenost s jinou školou, projikující své problémy 1.2. Vztahová síť školy ve vztahu ke komunikaci o dítěti s rodiči 1.2.1 Formy a způsoby komunikace uvnitř školy Rozhodně nejčastější formou spolupráce uvnitř školy je osobní rozhovor. Je buď formální (pedagogické rady, schůzky ŠPP) nebo neformální (cílená nebo příležitostná setkání). V některých školách mají odborníci pocit, že formální příležitosti nejsou dostatečně vytvářeny. K dalším formám spolupráce patří rozbor dokumentace a školních výkonů, rozbor zpráv z odborných vyšetření, přítomnost školního odborníka ve třídách, krizové intervence, příprava jednání s rodiči. Vedou se také různé sešity poznámek, kam se píší události dne, sešity poznámek k jednotlivým žákům, dokumenty v katalogových listech nebo systému Bakalář. Záleží na povaze problému, kdo se účastní komunikace. Někdy komunikace probíhá přímo, jinde nepřímo prostřednictvím vedení školy. Nejčastěji komunikuje školní odborník s třídním učitelem, učiteli jiných předmětů, asistenty pedagoga, vedením školy, vychovateli, se členy ŠPP. Kromě toho probíhá komunikace na úrovni: učitel - učitel, učitel vedení školy, učitel ŠPP, učitel vychovatel. V některých zprávách byl zmiňován problém s důvěrností informací a diskrétností. Obecně školní odborník poskytuje informace, pokud ho k tomu rodiče delegují. V různých školách bývá různá míra důvěry, které školní odborník těší, a tedy různě příznivé prostředí pro komunikaci. Rozdíly obecně jsou mezi malými a velkými školami, v efektivitě přenosu informací, v toku informací směrem od vedení školy a k vedení školy, v úsilí, které je věnováno vytváření prostoru ke komunikaci o žácích ze strany vedení, v času, který učitelé ve škole tráví, v míře strukturovanosti předávání informací (jasně vymezené schůzky nebo setkání ad hoc, případně pouze náhodná). Zmíněny byly vždy individuální vztahy v komunikaci. Forma a způsoby komunikace závisí na možnostech sběru dat a ne vždy se všechny uplatňují. Výčet jednotlivých forem a způsobu komunikace uvnitř školy: shromažďování informací ŠSP o problémových žácích, monitoring, neformální si povídání o žácích pravidelné schůzky ŠSP a všech U, ŠSP a TU, ŠSP a pedagogů asistenta, ŠSP a vedení osobní komunikace ŠSP U konzultační hodiny vyučujících, konzultační hodiny ŠSP telefonické konzultace

žákovské knížky porady pedagogů, porady vedení školy, metodické porady náslechy ve třídách, účast na mimoškolních akcích, sledování žáků mimo vyučování třídní schůzky výchovné komise informace z materiálů o žákovi (katalogové listy, IVP, hodnotící zprávy, průběh poskytování péče, zprávy z PPP, výchovný deník, kázeňský sešit TU, sešit v třídní knize aj.) 1.2.2. O čem se dozvídá školní speciální pedagog/psycholog jako poslední: (Ve 39% na otázku nebyla zaznamenána odpověď, případně bylo podáno jen velmi málo informací.) Podle zpráv školních psychologů obecně v negativním smyslu k tomu dochází zřídka a spíše jen ve školách, kde školní psycholog začal pracovat teprve nedávno. V takovém případě bývají situace, kdy není dosud jasně stanovena kompetence školního psychologa, není nastavena ze strany vedení školy, ve škole neprobíhá dobře komunikace, učitel si není jistý svou kompetencí a brání se možnosti odhalení nekompetence, učitel je zvyklý řešit situace ve spolupráci se školským poradenským zařízením. Pokud k této situaci dochází i na jiných školách, souvisí to většinou s dobou, kdy školní psycholog není ve škole přítomen, s mírou důvěry, kterou si zatím získal, s tím, že rodiče nevyjádřili generální souhlas s aktivitami školního psychologa ve škole, s problémem ve vymezení kompetencí jednotlivých pracovníků školního poradenského pracoviště či situaci řeší rovnou vedení školy, Uváděny byly také případy, kdy k situaci došlo mimo školu, škola nevidí problém, který vidí rodiče a řeší jinou cestou, učitel se školním psychologem spolupracovat z nějakého důvodu nechce. Ze zpráv školní speciálních pedagogů lze sestavit následující výčet situací: vyučující si chce problém vyřešit sám, školní odborník se dozvídá jen o těch, které nevyřešil nebo kde se vyskytl problém v komunikaci v průběhu jeho řešení, případně rodiče nesouhlasili s postupy učitele (26% ) rodiče řeší problém žáka s ředitelem, ten informuje třídního učitele a jako poslední je informován specialista (nejčastěji) (22 %) rodiče si přejí zachovat anonymitu, řeší problém s někým jiným než ŠSP nutno respektovat nedozví se o problémech, které nejsou v jeho kompetenci např. profesní poradenství (VP), práce s žáky s poruchami chování (psycholog) chybí komunikace ve ŠPP, více angažován je VP, nepředá informace ŠSP není zcela přesně zpracován postup předávání materiálů o dítěti z různých institucí, jsou v rukou rodiče, ten je předá třídnímu učiteli a mohou se ztratit nejsou předány do ŠPP někdy i jen prosté zapomenutí, hranice vše pojmout 1.3. Přenosy negativních kompetencí: Školní psychologové v naprosté většině uvádí, že k těmto případům nedochází, jako zakázku je odmítají. Je otázka, zda tuto zakázku vždy mohou rozlišit. Mnohdy se nemusí nutně jednat o přenos negativních kompetencí, ale o mediaci. Příklady, které k této situaci mohou vést:

špatná komunikace mezi rodičem a učitelem rodiče jsou nespokojení s učitelem rodiče jsou v konfliktu přijetí či nepřijetí velmi problémového žáka do školy přesun kompetencí k trestům požadavek na získání informací získaných v poradenském vztahu urovnat spor mezi učiteli a vedením školy omluvení absencí ve škole sdělení nepříjemných informací řešení nespokojenosti vedení školy s prací učitele podpora požadavků učitelů k vedení školy sdělení nepopulárního opatření vedení školy učitelům přesunutí jednání s agresivními či jinak obtížnými rodiči Odpovědi ve zprávách školních speciálních pedagogů lze rozdělit: není možné odpovědět, nestalo se. (32 %) zpravidla se nestává, snažíme se dodržovat vymezené činnosti (22 %) konkrétní odpovědi (44 %) nezodpovězeno (0,5 %) Příklady konkrétních situací: Školní speciální pedagog a vedení školy: Školní sppg je vedením školy požádán, aby řešil to, co zpravidla není jeho kompetence začne situaci řešit. Vzápětí se dozvídá, že to není jeho kompetence. Žádost vedení, aby vyřešil spor mezi rodiči a učitelem vede spíš rodiče jak by se mohli dohodnout, žádá aby ŠSP učiteli domluvil (přístup k žákovi, metody hodnocení, náročnost výuky, komunikace s dítětem aj.) Vedení požaduje zhodnocení kvality učitele (např. pro setrvání ve škole) ŠSP a učitelé Přenášení neúspěchu na PPP nic tam nenapsali, nemám jak postupovat, neřeším TU požaduje po ŠSP návrh vyšetření v PPP, má pro rodiče větší váhu TU učitel žádá, aby ŠSP domluvil rodičům je mu to nepříjemné, odborník to umí lépe, případně zajištění lepší klasifikace, tolerance, rodič chápe ŠSP jako nadřízeného Učitel žádá, aby nebyl jiný učitel na žáka nespravedlivý, přísný, netolerující, neomlouvající přístupy k žákovi ŠSP a rodiče Jeden z rodičů žádá, aby ŠSP druhému domluvil, zařídil péči v době pobytu u otce, aby se otec s ním učil, aby nebyl druhý rodič tak. Rodič požaduje omluvy dítěte (zapomínání, pomůcky) Rodič nárokuje sledování spravedlivé klasifikace ŠSP a vnější síť školy OSPOD chtěl, aby ŠSP asistoval při odebrání dítěte

1.4. Smlouvy s rodiči: Ve zprávách bylo zřetelné, že smlouvy s rodiči nejsou jednotně chápány a vymezeny. V některých zprávách byly považovány za formálně vymezený vztah, který upravuje závazky obou stran, jejichž neplnění je možné penalizovat a tyto důsledky jsou předem známy oběma stranám. V tomto smyslu většinou bylo uvedeno, že smlouvy s rodiči ve školách využívány nejsou. Pokud ano, tak ve smyslu IVP, méně často byl jako smlouva s rodiči uváděn individuální souhlas rodičů s aktivitami školního psychologa. Bohatě jsou však využívány smlouvy v terapeutickém smyslu. Kdy jde o prakticky dobrovolný závazek zprostředkovaný třetí (nezávislou) osobou pro pomoc v hledání a zachovávání pravidel tam, kde nebyly rodiči dostatečně efektivně nastaveny. Smlouvy s rodiči jsou ve škole velmi častou formou řešení různých problémů. Jsou výsledkem diskuse mezi rodičem, učitelem, případně psycholožkou, v některých případech je smluvní stranou i vedení školy. Mezi jinými formami se nejčastěji vyskytoval plán osobního rozvoje dítěte, záznam o jednání s rodiči, jeho součástí je dohoda na dalším postupu s vymezením odpovědností, dohody o pravidelných kontrolách plnění školních povinností rodiči. Obsahem smluv potom byly individuální vzdělávací plány (úprava vzdělávacích podmínek), školní řád jako výsledek smlouvy, zápisy z jednání (např. výchovné komise), smlouvy jako výsledek poradenské práce školního odborníka. Obsahují popis konkrétné péče o dítě, v rámci integrace nebo práce před diagnostikou, případně i tam, kde již byla diagnostika provedena bez očekávaného závěru. Je to dohoda o pravidlech, podílu školy i rodiny na práci Podmínky smysluplnosti: Za smysluplné jsou smlouvy považovány, pokud obě strany smlouvu považují za oficiální dokument, stanoví odpovědnosti rodiče a školy a má jasně stanovenou dobu platnosti a čas a způsob vyhodnocení. Jejich smyslem je sjednocení přístupu školy a rodiny, dává vážnost domluvě, žák i rodiče mohou být více organizováni. Kdykoliv je možné domluvu dohledat a znovu se k ní vrátit, kontrolovat, jak se plní; vyjasní pozdější nedorozumění, posílí zodpovědnost rodičů a může přinést zlepšení komunikace mezi školou a rodiči. Formy, jaké mohou smlouvy s rodiči na školách mít: realizují se v rámci IVP 24 % ne smlouva, ale dohoda, písemný souhlas 9 % generální a individuální souhlasy 0,5% nerealizují se : 19 % neuvedeno 0,5 % Výčet oblasti, kde se smlouvy realizují: vzdělávání žáků, kteří nesplní kritéria na ZP a potřebují modifikaci přístupů, dokument Rozvaha (jako IVP) a Dohoda spoluúčast rodiče, plán rozvoje smlouvy se dají praktikovat až na SŠ, kdy může ředitel žáka vyloučit, v ZŠ nikoli účast na canisterapii, logopedii darovací smlouva mezi rodiči a školou ne smlouva, ale zápis z jednání s rodiči, k čemu se zavazují oni a co bude zajišťovat škola podpůrné programy, zapojení rodičů

výuka čj plán rozvoje 2. Část II: Spolupráce školního poradenského pracoviště se školskými poradenskými zařízeními Školní poradenská pracoviště nejčastěji spolupracují s pedagogicko-psychologickými poradnami (89 %), speciálně pedagogickými centry (78 %), středisky výchovné péče (0,5 %). V 17% zpráv byla uváděn jiná zařízení poskytující péči dětem a rodinám Ke kvalitě spolupráce se vyjádřily jen některé zprávy (asi 75 %), kdy je deklarována dobrá spolupráce (65 %), pouze formální (10 %), pouze 1 % zpráv uvádělo ve spolupráce problémy. Nejčastěji využívanými formami spolupráce jsou konzultace, vzájemné informování, doplnění anamnestických údajů, předávání dílčích výsledků vyšetření. Uváděno je i společné vyhodnocování plnění individuálních vzdělávacích plánů, zapůjčení diagnostických nástrojů školnímu odborníkovi. K dobré spolupráci přispívá rozdělení kompetencí, pravidelné návštěvy pracovníků školských poradenských zařízení ve školách a v neposlední řadě kvalita poradenských zpráv. Mezi podmínkami dobré spolupráce se objevuje délka spolupráce a stabilizovanost obou pracovišť, často i personální propojení (současné nebo minulé), vzájemná znalost, dobrá představa o práci. Pracovníci školských poradenských zařízení jsou často metodiky školních odborníků. Co vnímají školní odborníci jako problémy, které se mohou vyskytnout při spolupráci školskými poradenskými zařízeními: dlouhé lhůty pro vyšetření a zaslání zprávy některá vyjádření (např. IVP), jsou vyhrazena ŠPZ, ŠPP je nemůže vydávat SPC při škole vytížené péčí o děti z jiných škol ve zprávách se pouze odkazují k zákonu nebo opatření shrnou pod pojem individuální přístup nejasná diagnostika (např. výrazy prvky, rysy, hraniční ), příliš obecná doporučení pro školu zprávy mnohdy zbytečně rozsáhlé zprávy pro laiky, a to i pro většinu učitelů, obtížně srozumitelné PPP poskytne pouze metodické informace nikoliv přímou intervenci (šikana) z minulosti se táhne problém velmi rozšířené diagnózy SVPU (i u dětí, kde jsou problémy specifického charakteru jen malé) s doporučením k zařazení do speciálního vzdělávání formou individuální integrace rodiče někdy nepředají zprávu ze ŠPZ škole pokud se rodiče do ŠPZ nedostaví, nedostane škola zprávu akcent práce PPP na ZŠ, méně na SŠ