Publikace byla vydána za finanční podpory SFŽP a MŽP ČR.

Publikace byla vydána za finanční podpory SFŽP a MŽP ČR.

Jan Labohý MĚSTA A OCHRANA KLIMATU ÚMLUVA STAROSTŮ A PRIMÁTORŮ

OBSAH ÚVOD //6 STRUČNĚ O ZMĚNĚ KLIMATU //8 KLIMATICKO-ENERGETICKÝ BALÍČEK EU //9 MĚSTA A ZMĚNA KLIMATU //10 Jaké důvody vedou města k ochraně klimatu? //10 Snižování emisí //11 Příprava na změny //11 ÚMLUVA STAROSTŮ A PRIMÁTORŮ //13 Struktura organizace //13 Cíle //15 Emisní inventura //15 Akční plán udržitelné energetiky //16 Přizpůsobení administrativních struktur //18 Účast veřejnosti //18 Sledování výsledků //19 Energetické dny //19 Sdílení dobrých praxí //19 Technická asistence //20 Finanční asistence //21 Elena //21 Jaspers //22 Jessica //22 PŘÍKLADY ZAHRANIČNÍCH MĚST //23 Kaunas //23 Rennes //24 Stuttgart //28 Utrecht //30 Kodaň //32

ÚMLUVA STAROSTŮ A PRIMÁTORŮ V ČESKÉM PROSTŘEDÍ //34 Jeseník jediné členské město z ČR (únor 2011) //34 Města v ČR uvažující o přistoupení (únor 2011) //35 Brno //35 Litoměřice //36 Český Brod //36 DŮVODY NÍZKÉ ÚČASTI ČESKÝCH A MĚST A PŘÍLEŽI- TOSTI PRO BUDOUCÍ ZAPOJENÍ SE //37 Obecná politická specifika střední postkomunistické Evropy //37 Klima-skepticismus české společnosti? //38 Právní aspekty //39 Zájem politických stran o téma ochrany klimatu //40 Přenositelnost do českého prostředí //41 DOPORUČENÁ LITERATURA //44

//6 ÚVOD Co se týče ochrany životního prostředí a celosvětového klimatu z úrovně lokálních samospráv, vstoupili jsme do 21. století se zastaralou koncepcí města, která nebere v potaz současné vědecké poznatky, stejně jako nové požadavky na politiku udržitelnosti a kvality života. Reakce na klimatickou změnu a nutná adaptační [1] a mitigační [2] opatření, která ji budou doprovázet, přináší příležitost, jak zahájit přechod k udržitelnějším městským sídlům. Tento proces by měl být založen na principech environmentální politiky, které jsou obecně známy. Jejich aplikace zůstává prozatím spíše na úrovních státních a mezinárodních politik. V současné době se městům otevírají nové možnosti. Stávají se z nich nezávislejší a sebevědomější jednotky, které začínají usilovněji obhajovat své zájmy. Politický model směřuje (zejména v Evropě) k systému víceúrovňové správy a toto uspořádání zvyšuje možnost měst na politickém dění participovat. V situaci, kdy na mezinárodní úrovni neexistuje dlouhodobá, komplexní a právně závazná dohoda na společných principech politiky ochrany klimatu, může být přesunutí těžiště politik směrem k městům tím nejefektivnějším řešením. Trend lokálních klimatických politik je již ve světě jasně patrný, zejména pak v prostředí Evropy a Spojených států. Neexistuje však mnoho studií, které by tuto skutečnost mapovaly a analyzovaly. V Evropě dnes můžeme pozorovat zrod mnoha iniciativ zabývajících se tématem ochrany klimatu na městské úrovni. Každé město přitom kráčí svou vlastní cestou a zkouší nové druhy politik. Zároveň probíhá síťování těchto měst a vznikají tak organizace a sítě pracující na principu spolupráce a sdílení osvědčených praxí. Jelikož je ale celková problematika městské politiky ochrany klimatu stále roztříštěná (jedná se o nový jev), není možné ji na prostoru této publikace komplexně popsat. Proto je zapotřebí vybrat z aktuálního dění ten nej- [1] opatření reagující na dopady klimatických změn a příprava na změny budoucí [2] opatření vedoucí k přímému ovlivňování klimatické změny, zejména prostřednictvím snižování emisí skleníkových plynů

zajímavější proud, a věnovat se zejména jemu. Ze současných trendů přitom vyplývá, že nejdynamičtější a nejatraktivnější sítí se stává Úmluva starostů a primátorů, někdy též nazývaná Pakt starostů a primátorů. Představuje rychle rostoucí projekt, který dává městům možnost vytvářet vlastní klimatické politiky, přičemž poskytuje asistenci a podporuje sdílení dobrých praxí. 7//

STRUČNĚ O ZMĚNĚ KLIMATU Vědecký výzkum v oblasti klimatologie je od roku 1988 sledován Mezivládním panelem pro změnu klimatu (IPCC), který se snaží třídit, shromažďovat a propojovat aktuální vědecké poznání v oblasti změny klimatu a jejích dopadů. Na základě své práce vydává IPCC pravidelné souhrnné zprávy o stavu poznání, z nichž první vyšla v roce 1990 a prozatím poslední v roce 2007. Za její vydání byl panel, společně s bývalým americkým viceprezidentem Albertem Gorem, oceněn Nobelovou cenou míru. Nejnovější současné poznání shrnuje studie Kodaňská diagnóza, kterou připravili přední světoví klimatologové ve spolupráci s Centrem výzkumu změny klimatu Univerzity Nového jižního Walesu v Sydney v Austrálii. Klimatický systém není ze své přirozenosti zcela stabilní, historicky se vždy měnil a mění se i dnes. Na jeho proměnách mají zásadní vliv změny orbitální dráhy země, sluneční činnosti, rozložení pevnin, změny fyzikálních a chemických vlastností oceánů či sopečná činnost. Typickým příkladem proměnlivosti klimatu pak může být střídání dob ledových a meziledových v rámci čtvrtohor. Hovoříme-li v současné době o globálním oteplování, máme tím na mysli nárůst globální průměrné teploty (roční nebo měsíční), který se odehrává v posledních přibližně sto letech. Mezi lety 1906 2005 přitom představoval tento nárůst asi 0,8 0 C. Tuto skutečnost potvrzují nejen sledování teploty atmosféry, ale také ostatní relevantní výzkumy. Globální oteplování klimatického systému může mít mnoho příčin. V současné době ale zcela převažuje názor, že zásadním faktorem je nárůst koncentrace tzv. skleníkových plynů v atmosféře, který je způsobován lidskou činností. Největší podíl na tom má spalování fosilních paliv (zhruba 56 %), odlesňování (17 %) a zemědělství (14 %). Potenciální dopady změny klimatu zobrazuje Sternova zpráva o ekonomických aspektech změny klimatu. Ta byla zpracována pro vládu Velké Británie v roce 2006 pod vedením ekonoma Nicholase Sterna. K nejzávažnějším rizikům, které zpráva zmiňuje, patří pro- //8

blémy s dostupností pitné vody, rostoucí intenzita bouří, such a povodní, stoupající počet lidí ohrožených hladem či tání grónských ledovců. Zcela klíčovou skutečností přitom je, že klimatický systém je již v současné době natolik narušený, že i kdyby lidstvo přestalo během jednoho roku produkovat veškeré emise, bude docházet k dalšímu oteplování. I v případě, že by se podařilo stabilizovat koncentraci skleníkových plynů na úrovni roku 2000, lze během 21. století očekávat globální oteplení o přibližně 1 0 C. Narušený uhlíkový cyklus se pak bude narovnávat ještě během dalších století. Aby existovala vysoká šance na zabránění nebezpečné změně klimatu, měly by ekonomicky rozvinuté země (tedy i ČR) na základě doporučení IPCC snížit své emise oproti roku 1990 o 25 40 % do roku 2020 a o 80 95 % do roku 2050. Ostatní země by pak měly docílit zásadních úspor oproti předpokládanému vývoji. KLIMATICKO-ENERGETICKÝ BALÍČEK EU Postoje a cíle EU v oblastech změny klimatu a energetiky shrnuje legislativní balíček, který byl schválený v prosinci 2008. Balíček má tři zásadní cíle. Prvním z nich je zabránění nebezpečné změně klimatu, definováno jako maximální oteplení o 2 0 C oproti začátku průmyslové éry. Druhým cílem je zajištění energetické bezpečnosti zemí EU a třetím přetvoření EU na nejkonkurenceschopnější ekonomiku na světě, zejména skrze nízkoenergetické a nízkouhlíkové technologie. K dosažení těchto obecných cílů si pak EU stanovila specifické cíle do roku 2020. Konkrétně se jedná o 20% snížení emisí CO 2 oproti roku 1990, dosažení 20% podílu obnovitelných zdrojů energie (dále jen OZE) na celkové konečné spotřebě energie, 20% úsporu ve spotřebě energie a zvýšení podílu biopaliv na celkové spotřebě benzínu a tekutých paliv na 10 %. 9//

MĚSTA A ZMĚNA KLIMATU Zatímco mezinárodní vyjednávání nespějí prozatím k hmatatelným závěrům, mnoho měst začíná s politikou ochrany klimatu na vlastní pěst. V současné době se městům otevírají nové možnosti. Stávají se z nich nezávislejší a sebevědomější jednotky, které začínají silněji obhajovat své zájmy. Hlavním nástrojem, který přitom využívají, je síťování a společně koordinovaný postup. Výhodnost členství města v síti spočívá v jednoduchém přístupu k informacím, ve sdílení zkušeností a dobrých praxí a v jednodušší dostupnosti financování konkrétních projektů (specificky v oblasti přímých dotací). Politické prostředí EU je pro městské sítě velmi výhodné. Dostává se jim oficiální podpory jak ideové, tak i finanční. Zajímavé je, že zatímco městské sítě často vznikají s cílem ovlivnit politiku EU ve směru, který zastávají její členové, EU se naopak snaží využívat tyto sítě k realizaci svých vlastních cílů. Ve výsledku tak dochází k jejich synergickému prorůstání či symbióze. Tématicky jsou městské sítě velmi často navázány na environmentální oblast. Jednou z nich je oblast ochrany klimatu, která se pak v Evropě věnují čtyři sítě Města za ochranu klimatu (Cities for climate protection), Klimatická aliance (Klima-Bündnis nebo Climate Alliance), Energická města (Energy Cities, dříve Energie-Cités) a Úmluva starostů a primátorů (Covenant of Mayors), které se budeme v této publikaci podrobně věnovat. JAKÉ DŮVODY VEDOU MĚSTA K OCHRANĚ KLIMATU? Některá města začínají jednat na základě netrpělivosti a nespokojenosti s mezinárodními vyjednáváními, jelikož chtějí přijímat opatření na ochranu klimatu okamžitě. Jinou skupinu mohou tvořit města, která se chtějí na základě vědeckého poznání chovat správně a nechtějí jen čekat na mezinárodní dohody. Další města pak vědí, že cokoliv se dohodne na mezinárodní úrovni, bude muset být dříve či později realizováno lokálně a nemá tedy smysl jen čekat, zatímco se rozhoduje o dlouhodobých investicích //10

radikálně ovlivňujících budoucí podobu města. Včasné zahájení inovační politiky je také v mnoha případech pro města ekonomicky výhodné a nemá tedy smysl s takovými rozhodnutími otálet. Příkladem může být izolování budov, energeticky úsporné osvětlení či zvyšování účinnosti dopravy. Města mohou zároveň získat výhodu rozvíjením sektorů ekonomiky, které budou ve chvíli, kdy se dříve dobrovolná opatření stanou závaznými, profitovat na realizaci politik v ostatních městech. Jinou motivací může být pro města snaha stát se živou laboratoří a později modelem, který bude dáván jiným městům za příklad. SNIŽOVÁNÍ EMISÍ Města mají ohromný potenciál ke snižování emisí hned z několika důvodů. Nejdůležitějším z nich je vysoká koncentrace spotřeby energie na jednom místě. Jelikož většina energie pro města pochází z fosilních zdrojů, které mají největší emise skleníkových plynů, je zvyšování energetické účinnosti, využívání OZE a snižování spotřeby energie nejjednodušší cestou k ochraně klimatu na městské úrovni. Zároveň jsou města důležitými inovačními centry v oblastech technologií i politik, a jsou tedy lépe připravena na možné změny. Náklady na jednotlivá opatření se liší podle sektorů, ve kterých jsou prováděna. Existují opatření, při kterých klimatická politika přináší veřejné správě čistý zisk zejména v oblasti energetické účinnosti, stejně jako opatření, kde jsou nutné vyšší investice jako v oblasti OZE. Záleží tedy na konkrétním politickém rozhodnutí, jaká opatření, v jakém rozsahu a za jakou cenu je město ochotno uskutečňovat. PŘÍPRAVA NA ZMĚNY Ačkoliv evropská kontinentální města nepatří v ohledu na potenciální následky změny klimatu k nejohroženějším subjektům, budou se muset vypořádávat s určitými změnami. I přesto, že se dopady zásadně liší region od regionu, existují určité společné charakteristiky pro celou oblast Evropy. Obecně se dá základní 11//

problém pojmenovat jako oteplování a častější výskyty extrémních sezónních výkyvů počasí. Rizika plynoucí z extrémních výkyvů počasí jsou pak jednoznačně nejdůležitější z hlediska možných adaptačních opatření. Typickým příkladem jsou např. bleskové povodně, neboli povodně vznikající lokálně jako následky rychlých přívalových dešťů. Do budoucna se přitom předpokládá vyšší míra výskytu po celé Evropě. Obecně se zvyšující riziko povodní je navíc v městském prostředí posilováno rozšiřováním zastavěných (a tedy neprosakujících) povrchů v důsledku pokračující urbanizace a rozšiřování plochy města. Adaptační opatření v tomto ohledu doporučují rozšiřování vsakovacích zón a ploch, kde se může nadbytečná voda rozlít bez větších následků. Do budoucnosti lze zároveň očekávat trend častějšího výskytu velmi horkých letních měsíců, způsobujících rozsáhlá sucha a požáry. V městském prostředí se tento jev navíc přelévá do problému tzv. vln veder, které způsobují nárůst úmrtnosti a dýchacích i srdečních potíží u městského obyvatelstva. Adaptační opatření by měla obsahovat vývoj systémů včasného varování a preventivních záchranných plánů. //12

ÚMLUVA STAROSTŮ A PRIMÁTORŮ Covenant of mayors, neboli Úmluva starostů a primátorů (dále jen ÚSP), jíž se budeme nadále zabývat, je v současné době nejdynamičtější a nejambicióznější evropskou městskou sítí zabývající se klimatickou politikou. Jedná se o nástroj EK, který pomáhá městům s realizací vlastních politik ochrany klimatu. V lednu 2011 měla ÚSP již 2181 členských měst ze 42 zemí. Z ČR je členem město Jeseník, o členství dále zažádal Český Brod a další města (Litoměřice, Brno) o něm uvažují. Podporu ÚSP zajišťuje v českém prostředí zejména Národní síť Zdravých měst České republiky, která pravidelně organizuje workshopy s touto tématikou. Na webové stránce www.nszm.cz lze najít například informace o workshopech či překlady informačních materiálů. Města a regiony se v rámci ÚSP zavazují snížit své emise CO 2 o více než 20 % do roku 2020, přičemž své cíle musí specifikovat a obhájit je pomocí metodologie Akčního plánu udržitelné energetiky (SEAP). K dalším povinnostem měst pak patří zveřejňování pravidelných zpráv o výsledcích politik, podporování dalších měst ke vstupu do ÚSP a v neposlední řadě aktivní zapojování veřejnosti. ÚSP jim za to nabízí technickou a finanční asistenci či příklady dobrých praxí z ostatních měst. Postup města po přistoupení k ÚSP graficky znázorňuje Ilustrace 1. STRUKTURA ORGANIZACE Krok 0: Podpis Úmluvy starostů a primátorů Krok 1: Vytvoření potřebných administrativních struktur Krok 2: Zpracování výchozí bilance emisí CO 2 Krok 3: Zpracování Akčního plánu na snížení emisí CO 2 do roku 2020 (SEAP) 1. rok Krok 4: Realizace Akčního plánu (SEAP) 3. rok Krok 5: Monitoring a podávání zpráv - 20 % CO 2 do roku 2020 Ilustrace 1: Postup při podepsání ÚSP Zdroj: Enviros 2010 13//

ÚSP se jako síť skládá z několika součástí. Kromě samotných členských měst se jedná hlavně o centrální Kancelář ÚSP (COMO), Společné výzkumné centrum (JRC), podpůrné struktury a příklady dobré praxe. Specifickou roli hraje také spolupráce s dalšími institucemi jako je Výbor regionů, EK a Evropská investiční banka (dále jen EIB). Graficky znázorňuje strukturu ÚSP Ilustrace 2. Hlavním cílem Kanceláře ÚSP, která sídlí v Bruselu, je napomáhat síťování měst, administrovat, koordinovat a propagovat ÚSP, sledovat činnosti členských měst, poskytovat jim potřebnou pomoc a zpětné vazby, a zastupovat síť navenek. Podpůrné struktury slouží zejména pro města, která by se k ÚSP ráda připojila, avšak nedostává se jim kapacit na zvládnutí přístupových podmínek. V současné době je u EK registrováno 117 podpůrných struktur. Jako síť spolupracuje ÚSP také s jednotlivými institucemi EU. Zejména s EK, která je iniciátorem projektu, zajišťuje mu viditelnost a politic- //14 Ilustrace 2: Struktura ÚSP Zdroj: Vlastní schéma [3] [3] Upraveno dle DOUBRAVA, R., Covenant of Mayors. (online) Dostupné z: <http://www.sec-tools.cz/files/1_doubrava_covenant.pdf>

kou podporu, zejména v rámci vyjednávání o budoucích programech EU. Důležitým partnerem ÚSP je Výbor regionů, který má v EU funkci poradního orgánu v otázkách místní a regionální správy a při vyjednáváních zastupuje regionální a místní úřady (a tedy i městské sítě). V oblasti financování je pak zásadní spolupráce s EIB, která zajišťuje finanční pomoc při přípravě jednotlivých projektů. CÍLE Cíle a podmínky ÚSP vycházejí z tzv. klimaticko- -energetického balíčku EU. Jak již bylo popsáno výše, zásadním cílem, závazným pro všechna členská města ÚSP, je snížit emise CO 2 o více než 20 % oproti vytyčenému základnímu roku. Minimální hranice 20% snížení je stanovená pro všechna města společně, maximální výše ale určena není a města tedy mohou být tak ambiciózní, jak jim to politická vůle, množství finančních prostředků a podpora obyvatel umožňuje. EMISNÍ INVENTURA Bilance základních emisí (BEI) neboli emisní inventura, je vyjádřením množství CO 2, případně i dalších skleníkových plynů, emitovaných na území města na základě spotřeby energie ve výchozím roce. Tedy v roce, oproti kterému se vytyčuje snížení emisí do roku 2020. Vypracování emisní inventury je zcela zásadním krokem, jelikož umožňuje sledování a měření výsledků politik. Jelikož se při mezinárodních vyjednáváních používá nejčastěji jako výchozí rok 1990, doporučuje se městům stanovit si výchozí rok co nejblíže tomuto roku. Zásadním ale zůstává, aby mělo město pro výchozí rok spolehlivá a úplná data o spotřebě energie na jeho území. V případě, že tomu tak není, doporučuje se posunout výchozí rok blíže současnosti. Dle oficiální metodiky by město mělo do emisní inventury zahrnout pouze ty sektory, které může na základě svých pravomocí ovlivňovat. Jedná se tedy především o emise z přímé spotřeby paliv v budovách a v dopravě a nepřímé emise spojené s produkcí elek- 15//

třiny, tepla a chladu, které jsou na území města spotřebovávány. Do emisní inventury města by se tak měly automaticky započítávat veškeré emise vyprodukované budovami, zařízeními a vybavením v majetku města, sektorem služeb, domy určenými k bydlení, veřejným osvětlením, městskou silniční dopravou (osobní, veřejnou i podnikovou) a městskou kolejovou dopravou. V dalších sektorech panuje poněkud větší volnost a města mají možnost si vybrat, jestli je do své emisní inventury zahrnou nebo ne. K takovýmto sektorům patří průmyslová zařízení mimo systém evropského emisního obchodování (EU ETS), silniční a železniční doprava nespadající do kompetencí města (např. dálnice, dálková nebo nákladní železniční doprava), místní lodní doprava, čistění odpadních vod, nakládání s odpady a jejich zpracování, nebo spotřeba paliv na výrobu energií z malých zdrojů. Obecně platí, že pokud město zahrne sektor do svého SEAP, měl by se dopad sektoru objevit také v emisní inventuře. K sektorům, které by podle doporučení ÚSP do emisní inventury neměly být zahrnuty, patří zařízení spadající pod systém evropského emisního obchodování (EU ETS), letecká a lodní doprava, zemědělství, využívání půdy a změny ve využívání půdy. Metodologie dále neumožňuje offsetting: do emisní inventury se nezahrnují zakoupené ani prodané uhlíkové kredity. AKČNÍ PLÁN UDRŽITELNÉ ENERGETIKY Každé město, které se stane součástí ÚSP, má za úkol do jednoho roku od svého vstupu připravit Akční plán udržitelné energetiky (SEAP), ve kterém v rámci doporučené metodologie navrhne, jakým způsobem dosáhne splnění svého závazku do roku 2020. Jedná se tedy o plán konkrétních opatření připravených na základě analýzy emisní inventury, společně s časovým rozvrhem jejich plnění a rozdělením zodpovědností. Města by v rámci SEAP měla oddělovat svou vizi do roku 2020 a plán na nejbližších 3 5 let. Dlouhodobá vize a cíle představují spíše obecné strategie a nepředpokládá se u nich detailní rozpracování. Plán na 3 5 let let by měl naopak obsahovat zcela konkrétní //16

opatření včetně stanovení rozpočtů a zodpovědností. Mezi nejčastější opatření plánovaná v rámci SEAP lze označit šetření energií v rámci budov, jejich zařízení a vybavení nebo podporu MHD. SEAP ale může obsahovat i plány na vlastní výrobu tepla, chladu či elektřiny, ačkoliv tato opatření patří k spíše nákladnějším (viz Ilustrace 1). V tomto ohledu je velmi důležité, aby byl SEAP přizpůsoben místním poměrům a realisticky navrhoval proveditelná opatření. Ta by měla být specifická, měřitelná, dosažitelná, realistická a časově omezená. Ačkoliv by mělo město opatřeními cílit na veřejný i soukromý sektor, předpokládá se, že by veřejný sektor měl jít z počátku dále a inspirovat svým příkladem ostatní. Příležitost snižovat emise (nebo zabránit jejich nárůstu) je spojena prakticky s každý projektem, který město plánuje. Posuzování projektů dle jejich dopadů na klimatickou politiku by se tedy mělo stát standardní procedurou během schvalování návrhů městských politik. SEAP by měl být po svém schválení ze své podstaty pružný a měl by reagovat na nové nápady. Metodologie SEAP dále doporučuje zaměřovat se na ty oblasti, které mohou dlouhodobě ovlivnit spotřebu paliv a energie (např. územní plánování), podpořit trh s energeticky účinnými výrobky a službami (veřejné zakázky) nebo proměňovat vzorce spotřeby. Pro úspěšné naplňování SEAP je třeba zajistit dlouhodobou politickou podporu projektu, vycházející ze silné veřejné podpory. Důležité je také zajistit dostatečné finanční prostředky a mít dobře zpracovanou emisní inventuru. Bez správných propočtů na počátku se totiž špatně měří jakékoliv výsledky realizovaných politik. Města by zároveň neměla zapomínat na výhody plynoucí ze členství v ÚSP a vyhledávat a učit se ze zkušeností ostatních měst. Zejména od těch, které se klimatickým politikám věnují dlouhodobě. Zajímavou a doporučenou možností je také spolupráce s dalšími subjekty, např. s univerzitami či konzultačními agenturami, které mohou proces tvorby SEAP značně obohatit o inovativní nápady. 17//

PŘIZPŮSOBENÍ ADMINISTRATIVNÍCH STRUKTUR Jak zobrazuje Ilustrace 2, prvním krokem po přistoupení k ÚSP by mělo být přizpůsobení administrativních struktur města tak, aby byl zajištěn dostatek kvalifikovaných pracovníků a finančních prostředků na přípravu a naplňování klimatických politik. Nezbytná je přitom koordinace mezi jednotlivými odbory města (životního prostředí, územním plánováním, ekonomickými a sociálními otázkami, správou budov a bytového fondu, správou sítí, rozpočtem a investicemi, zadáváním veřejných zakázek atd.). Plán může být úspěšně naplňován pouze, pokud ho všechny odbory berou za svůj, pokud je součástí jejich každodenních činností a není vnímán jako něco mimo sféru jejich působnosti. Jelikož je správná koordinace aktivit a plánů základem úspěchu, doporučuje metodologie městům ustanovení samostatné administrativní jednotky (případně přetvoření již existujících jednotek např. pro Místní Agendu 21), která by se věnovala výhradně projektům v rámci ÚSP. V čele této jednotky by pak měl stát povinně jmenovaný Koordinátor Úmluvy. Na každých sto tisíc obyvatel by pak mělo město jednotce přidělit o jednoho pracovníka navíc. ÚČAST VEŘEJNOSTI Městský závazek se nevztahuje pouze na veřejnou správu, ale na celé město. Podle oficiální metodologie je tedy důležité cíle a motivace připravovaných politik systematicky komunikovat a vysvětlovat veřejnosti. A to takovým způsobem, aby obyvatelé měli možnost svým jednáním přispět k jejich naplňování. Zapojení obyvatel, spolků a dalších veřejných subjektů při hledání společné vize a při přípravě SEAP a jeho naplňování je tedy vnímáno jako velmi důležité. Míra zapojení se přitom může pohybovat od pouhého informování o krocích města až po svěření procesu plánování do rukou veřejnosti. Společné hledání konsensu by mělo zajišťovat dlouhodobou veřejnou podporu celému projektu a snižovat pravděpodobnost aktivního odporu části veřejnosti. K tomu, aby byl zachován kontakt mezi obyvateli a městem i po plánovací fázi, je třeba vypracovat kva- //18

litní komunikační a mediální strategii, která by měla být přímo součástí SEAP. SLEDOVÁNÍ VÝSLEDKŮ Pravidelné sledování je nástrojem, který umožňuje vyhodnocování dopadů politik, jejich výsledků a přiměřenosti vynaložených nákladů. Ukazuje tedy, která opatření byla úspěšná a která ne. Naznačuje tím směr, kterým by se měla ubírat nově plánovaná opatření. Města jsou povinna vypracovávat zprávu o svých výsledcích každé dva roky. Doporučuje se ale, aby tak činila každý rok. V některých případech je přípustné výsledky pravidelně nevyhodnocovat (např. z důvodu nedostatečných finančních zdrojů), i tak musí zaslat zprávu o výsledcích minimálně jednou za čtyři roky. Jednou za čtyři roky musí každé město zaslat zprávu, která obsahuje také aktualizaci emisní inventury (MEI) přehled o celkových emisích města ke konkrétnímu datu a je tak nejlepším indikátorem dosaženého pokroku. ENERGETICKÉ DNY Jak již bylo zmíněno výše, komunikace s veřejností je klíčovou pro udržení podpory celého procesu. Jednu z možností, jak přiblížit probíhající klimatickou politiku veřejnosti, představují tzv. Energetické dny, nebo Dny signatářů ÚSP. Každé město je povinné alespoň jednou ročně uspořádat vzdělávací den pro své obyvatele s tématikou energetické účinnosti, OZE nebo ochrany klimatu. Formát dní je otevřený mohou probíhat prostřednictvím různých projektů od výstav, přes přednášky, workshopy až po koncerty nebo festivaly. SDÍLENÍ DOBRÝCH PRAXÍ Vzájemná inspirace a čerpání ze zkušeností ostatních měst je jedním z principů, které činí městské sítě atraktivními a relativně úspěšnými. Města, která již v minulosti zavedla velmi úspěšná opatření, mají možnost se o své zkušenosti podělit s ostatními a zažádat Kancelář ÚSP o zařazení svého příkladu do databáze vzorových projektů. V současné době (únor 2011) databáze obsahuje 101 příkladů dobrých praxí z oblas- 19//

tí energetické infrastruktury, dopravy, sektoru budov, územního plánování, měkkých opatření (jako vzdělávání, spolupráce s veřejností aj.) a dalších. Jako ilustrace může sloužit projekt švédského města Göteborg, které úspěšně využívá bioplyn zachytávaný jako vedlejší produkt čistění odpadních vod. Většina plynu je následně využívána pro pohánění osobních automobilů a autobusů ve městě a okolí. Kromě internetové databáze nabízí výměnu dobrých praxí také každoroční konference ÚSP, kde mají starostové členských měst a Koordinátoři úmluvy možnost osobně prodiskutovat opatření, která již zavedli nebo která teprve plánují. Vedle praxí zpracovaných v rámci ÚSP je možné také nahlédnout do databáze dobrých praxí iniciativy ManagEnergy, která představuje technickou asistenci projektům podpořeným z programu Inteligentní energie pro Evropu. TECHNICKÁ ASISTENCE Zvládnutí technických detailů SEAP a zavádění jednotlivých opatření může být pro města velmi komplikované. ÚSP proto poskytuje několik míst, na která se města mohou v případě problémů obrátit. Prvním z nich je Kancelář ÚSP, která poskytuje na internetových stránkách poradnu (helpdesk) k přípravě SEAP a dále pořádá pravidelné workshopy a semináře o specifických problémech, se kterými se města mohou setkat při realizaci klimatických politik. Další možnost nabízejí podpůrné struktury ÚSP, které mají za úkol podporovat města a obce, jež nemají na vlastní realizaci kapacity (ať finanční, personální nebo vědomostní). Podobným způsobem pak fungují také místní a regionální energetické agentury (LAREAs), v současné době poskytují poradenství v oblastech energetické účinnosti a energetického managementu. Posledním subjektem, který poskytuje technickou podporu členským městům, je Společné výzkumné centrum (JRC). To vyhodnocuje a připomínkuje zasla- //20

né SEAP a zprávy o výsledcích, radí městům, co na plánech zlepšit, a vyvíjí nové metodologie. FINANČNÍ ASISTENCE Hlavním zdrojem financování ÚSP je program Inteligentní energie pro Evropu, sloužící podobně jako další programy k naplňování cílů energeticko-klimatického balíčku. Financuje aktivity zejména v oblastech energetické účinnosti, OZE, energie v dopravě a dalších integrovaných projektech. Integrovanými aktivitami se přitom rozumí např. vzdělávací programy, energeticky samostatné komunity, kombinace výroby tepla a elektřiny (CHP) nebo zavádění produktových standardů. Vedle ÚSP financuje program Inteligentní energie pro Evropu z větších projektů také např. iniciativu ManagEnergy, o finanční podporu se u něj mohou ucházet i malé projekty měst a obcí. Kromě technické asistence jsou na ÚSP navázány také mechanismy zajišťující městům asistenci při žádostech o finance ze struktur EU na naplánovaná opatření. Jedním z nich je program Místní evropská energetická pomoc (dále jen ELENA), který společně s programy JESSICA a JASPERS řídí Evropská investiční banka ve spolupráci s Evropskou komisí a Rozvojovou bankou Rady Evropy (CEB). ELENA Program ELENA je určen k usnadnění fáze přechodu od politických závazků ke skutečným investicím. A to tím, že financuje až 90 % nákladů potřebných pro přípravu žádostí o financování z fondů EU na velké projekty v oblasti udržitelné energetiky. Tyto finance mohou být určeny na studie proveditelnosti, zaměstnání technického personálu, vypracovávání technických studií, zadávání veřejných zakázek či výběrových řízení a na finanční strukturování. K oblastem, na které se ELENA zaměřuje, patří energetická účinnost a OZE ve veřejných i soukromých budovách (včetně pouličního osvětlení) a jejich zateplování. V sektoru dopravy to jsou nákupy nízkoemisních dopravních prostředků a systémů na zlepšení dopravní logistiky. V oblasti energetické infrastruktury pak 21//

zavádění inteligentních energetických sítí (technologie smart grid), informačních systémů na podporu energetické účinnosti, výstavba OZE nebo nabíječek pro elektromobily. JASPERS JASPERS, čili Společná pomoc na podporu projektů v evropských regionech, je program zaměřený na státy, které do EU vstoupily v roce 2004 a později. Jeho cílem je pomoci s přípravou projektů žádajících podporu z fondů EU. Zaměřuje se především na přípravu velkých projektů s náklady nad 25 milionů Euro v případě projektů z oblasti životního prostředí a nad 50 milionů Euro v případě staveb dopravní infrastruktury. Program je určen zejména pro kompletní asistenci při vypracovávání návrhů, pro poradenství v souvislosti s přípravou projektu (např. analýza nákladů a přínosů, finanční analýza), pro studie proveditelnosti, vypracovávání technických návrhů a žádostí o grant a v neposlední řadě o poradenství ohledně dodržení právních předpisů EU. JESSICA Společná evropská podpora udržitelných investic do městských oblastí, neboli JESSICA, je projektem, který umožňuje členským státům EU převést některé nevyužité prostředky ze strukturálních fondů a použít je pro investice do udržitelného rozvoje měst. K oblastem, které jsou podporovány programem JESSICA, patří zejména investice do městské infrastruktury (včetně dopravy, rozvodů vody nebo energetické infrastruktury), kulturních památek a turistiky, sanace bývalých průmyslových areálů, poskytování kancelářských prostorů pro vědu a výzkum či malé a střední podniky (SMEs), nebo investice do univerzitních budov, specializovaných pracovišť a obecně do projektů na zlepšení energetické účinnosti. //22