OCHRANA BANKOVNÍHO TAJEMSTVÍ V ČR A LUCEMBURSKU

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Finance OCHRANA BANKOVNÍHO TAJEMSTVÍ V ČR A LUCEMBURSKU Protection of banking secrecy in the Czech Republic and Luxembourg Diplomová práce Vedoucí práce: Ing. Jan KRAJÍČEK, Ph.D. Autor: Jana PAJERKOVÁ Brno, 2013

Jméno a příjmení autora: Název diplo mo vé práce: Název práce v angličt ině: Katedra: Vedoucí diplo mové práce: Jana Pajerková Ochrana bankovního tajemství v ČR a Lucembursku Protection of banking secrecy in the Czech Republic and Luxembourg Financí Ing. Jan Krajíček, Ph.D. Rok obhajo by: 2013 Anotace Cílem diplomové práce Ochrana bankovního tajemství v ČR a Lucembursku je objasnění základních principů dodržování bankovního tajemství ve vybraných zemích s jejich následným srovnáním. V první části práce vysvětluji základní pojmy a náležitosti regulace a dohledu v bankovním sektoru. Druhá část je zaměřena na popis regulace a dohledu v jednotlivých zemích, včetně orgánů regulace a rozsahu výkonu jejich činností. V poslední části popisuji právní úpravu ochrany bankovního tajemství ve vybraných zemích, včetně případů porušení bankovního tajemství, na niž následně navazuji srovnáním obou popisovaných zemí. Klíčová slova Lucembursko, ČR, bankovní dohled, bankovní tajemství, ochrana, Česká národní banka (ČNB), Komise pro dohled nad finančním sektorem (CSSF)

Annotation The goal of the submitted thesis: Protection of banking secrecy in the Czech Republic and Luxembourg is to explain the basic princips of respecting the banking secrecy in the selected countries together with their comparison. In the first part I concentrate on describing the essential concepts and requirements of regulation and supervision in the banking sector. In the second part I focus on the description of the regulation and supervision of banking sector in Czech Republic and Luxembourg, including regulatory authorities and scope of the exercise. And in the final part I describe the system of protection of banking secrecy in selected countries, including breaches of banking secrecy, and than followed by comparison of the two described countries. Keywords Luxembourg, Czech Republic, bank supervision, bank secrecy, protection, Czech national bank (CNB), Commission de Surveillance du Secteur Financier (CSSF)

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Ochrana bankovního tajemství v ČR a Lucembursku vypracovala samostatně pod vedením Ing. Jana Krajíčka, Ph.D., a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 20. prosince 2013 vl a st n or učn í podpis a utor a

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Janu Krajíčkovi, Ph.D. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce.

Obsah Úvod... 9 1 Regulace a dohled v bankovním sektoru... 11 1.1 Základní vymezení regulace a dohledu bankovního systému... 11 1.1.1 Definování pojmu regulace a dohledu bank... 11 1.1.2 Cíle regulace a dohledu bank... 12 1.1.3 Způsoby provádění dohledu bank... 14 1.2 Důvody pro provádění regulace a dohledu bank... 15 1.2.1 Specifičnost bankovních institucí... 15 1.2.2 Asymetrie informací... 17 1.2.3 Pokles zprostředkování... 17 1.2.4 Měnová politika... 18 1.3 Důvody proti regulaci a dohledu bank... 19 1.4 Instituce regulace a dohledu bank... 20 1.5 Harmonizace regulace a dohledu v EU... 21 1.5.1 Významné směrnice EU... 22 1.5.2 Basilejský výbor pro bankovní dohled... 25 2 Regulace a dohled ve vybraných zemích... 30 2.1 Regulace a dohled nad bankovním trhem v ČR... 30 2.1.1 Poslání a struktura ČNB... 30 2.1.2 Podmínky vstupu do bankovnictví... 33 2.1.3 Základní povinnosti bank... 33 2.1.4 Povinné pojištění vkladů v bankách... 34 2.1.5 Úvěry věřitele poslední instance... 35 2.2 Regulace a dohled nad bankovním trhem v Lucemburku... 36 2.2.1 Poslání a struktura CSSF... 37 2.2.2 Podmínky vstupu do bankovnictví... 41 2.2.3 Základní povinnosti bank... 42 2.2.4 Povinné pojištění vkladů v bankách... 42 2.2.5 Úvěry věřitele poslední instance... 42 2.3 Srovnání bankovní regulace a dohledu v ČR a Lucembursku... 43 3 Bankovní tajemství... 46 3.1 Bankovní tajemství v legislativě ČR... 47

3.1.1 Zákon o bankách...48 3.1.2 Prolomení bankovního tajemství...50 3.2 Bankovní tajemství v Lucemburské legislativě...55 3.2.1 Lucemburský Bankovní zákon...57 3.2.2 Prolomení bankovního tajemství...57 3.2.3 Protizákonné porušení bankovního tajemství...58 3.2.4 Povinnost bankéře zachovávat mlčenlivost...59 3.2.5 Právo bankéře zachovávat mlčenlivost...61 3.3 Srovnání bankovního tajemství v ČR a Lucembursku...67 Závěr...71 Seznam použitých zdrojů...73 Literární zdroje...73 Internetové zdroje...74 Právní předpisy...77 Seznam obrázků...81 Seznam tabulek...82 Seznam příloh...83

Úvod Bankovnictví patří dnes v každé vyspělé tržní ekonomice mezi odvětví s nejvyšší dynamikou rozvoje. Základem ekonomického pokroku jsou kvalitně fungující komerční banky. Současný rozvoj bank a jejich rychlá inovace započal po 2. světové válce, kdy dochází k vytváření řady mezinárodních organizací včetně Mezinárodní banky pro Obnovu a rozvoj s cílem obnovit válečné oblasti a pozvednout ekonomiku z trvající finanční krize. První banky však vznikaly již ve 12. století v Itálii z důvodu provádění operací s penězi a hlavně kontroly jejich pravosti prostřednictvím skupin obchodníků s penězi. Výrazný rozvoj bankovního systému přispěl k nutnosti zakládání centrálních bank, jejichž hlavním posláním bylo úvěrování státních financí a vedení účtů pro vládu, resp. panovníka. S postupným ekonomickým, společenským a politickým vývojem se měnila i funkce centrálních bank, které se stávaly monopolním emitentem peněz a v neposlední řadě i regulátorem činnosti obchodních bank a osob působících ve finanční sféře. Konflikt zájmů nastává v případě, kdy centrální banka k výkonu své činnosti regulátora požaduje informace podléhající bankovnímu tajemství. Bankovní tajemství spočívá v povinnosti banky zachovávat mlčenlivost o všech bankovních obchodech, včetně stavů na účtech a depozit klienta, pokud klient nedá souhlas k jejich sdělení. Právě pro účely regulace a dohledu má však banka právo bankovní tajemství porušit. Zákon však již neupravuje, co s informacemi, které centrální banka poskytne auditorským firmám. Cílem práce je srovnání regulace a dohledu na bankovních trzích v České republice a Lucembursku, s následným zaměřením na ochranu bankovního tajemství a přístup centrálních orgánů k jeho respektování. Dílčími cíly je deskripce regulace a dohledu na finančních trzích vybraných zemí a jejich následná komparace, stejně jako deskripce konceptu bankovního tajemství v obou zemích a jeho komparace. Hypotézu stanovuji následovně: Na ochranu bankovního tajemství je kladen vyšší důraz v Lucembursku než v ČR, proto tato země bude mít i důslednější systém regulace a dohledu nad finančním sektorem. Hypotéza bude potvrzena, resp. vyvrácena na základě zodpovězení následujících otázek: 1. Co je to regulace a dohled, jaké jsou důvody pro jejich provádění? 2. Jaký je vliv EU na regulaci a dohled? 3. Kdo vykonává regulaci a dohled v ČR a Lucembursku a jaký je její rozsah? 9

4. Jaká je právní úprava bankovního tajemství v ČR a Lucembursku? Metodou deskripce vymezím základní pojmy potřebné k pochopení principů regulace a dohledu včetně důvodů pro i proti jejich provádění. S pomocí analýzy vysvětlím způsob provádění regulace a dohledu v ČR a Lucembursku, což následně porovnám prostřednictvím komparace. Analyzuji právní úpravu bankovního tajemství v jednotlivých zemích. Následně srovnám výhody a nevýhody ochrany bankovního tajemství v jednotlivých zemích. Nakonec metodou syntéza shrnu zjištěné poznatky, které vyplynuly z analýzy získaných informací. V první kapitole se budu zabývat obecným vymezením regulace a dohledu v bankovním sektoru, včetně srovnání důvodů, jak pro regulaci, tak proti regulaci, dále budu pokračovat institucemi regulace a dohledu a neopomenu ani harmonizaci regulace a dohledu v ČR. První kapitola slouží k vysvětlení základních pojmů nutných k porozumění druhé kapitoly, kde se již budu konkrétně věnovat regulaci a dohledu v ČR a Lucembursku. V závěru druhé kapitoly bude následovat komparace regulace a dohledu v jednotlivých zemích, co do právní úpravy, tak i její struktury. Ve třetí kapitole se budu zabývat bankovním tajemstvím, jeho předmětem a právní úpravou v legislativě ČR a Lucemburska. Důležitou částí je právo na prolomení bankovního tajemství, v němž se budou vyskytovat nejpodstatnější rozdíly mezi jednotlivými zeměmi. Na závěr třetí kapitoly provedu komparaci bankovního tajemství v obou zvolených zemích. 10

1 Regulace a dohled v bankovním sektoru Regulaci a dohled bankovního systému lze považovat za jednu z nejdůležitějších činností centrálních bank v tržní ekonomice. Lze ji sledovat z pohledu makroekonomického, a to jako způsob vytváření podmínek k provádění měnové politiky, ale i z pohledu mikroekonomického, a to jako prostředek k podpoře bezpečnosti, důvěryhodnosti a efektivnosti bankovního systému dané země a k ochraně klientů dané banky. 1 V této kapitole nejprve vymezím pojem regulace a dohledu včetně cílů a způsobů jejich provádění, což následně poslouží ke snadnějšímu pochopení důvodů pro a proti provádění regulace bankovního sektoru. Z důvodu existence EU a celé její legislativní činnosti, která značně ovlivňuje legislativu jednotlivých zemí, vyberu nejdůležitější směrnice, které ovlivnily oblast regulace a dohledu na úrovni jednotlivých států. 1.1 Základní vymezení regulace a dohledu bankovního systému V této kapitole vysvětlím základní teoretické poznatky z oblasti regulace a dohledu bank, což bude sloužit jako základ k pochopení náplně regulace a dohledu obecně i v jednotlivých zemích. V první části se budu zabývat významem pojmu regulace a dohledu včetně jejich podstaty. Navážu následně kapitolami o cílech regulace a dohledu a způsobech jejich provádění. A v neposlední řadě uvedu názory na regulaci a dohled s uvedením důvodů pro i proti regulaci bankovního systému. 1.1.1 Definování pojmu regulace a dohledu bank Za regulaci se považuje stanovení omezujících a přikazujících pravidel limitujících činnost bank a vymezujících prostor pro jejich pohyb. Dohled je činnost sledující dodržování pravidel vymezených regulací, při níž dochází k případnému vyvozování důsledků spojených s nerespektováním těchto pravidel. 2 Na regulaci a dohledu se podílejí základní tři skupiny subjektů, jimiž jsou: 1. regulující a dohlížející subjekty (centrální banky a další instituce), 2. regulované a dohlížené subjekty (banky), 3. externí auditorské firmy. Regulujícími subjekty jsou vždy centrální banky v případné spolupráci s další institucí. Na dohledu se centrální banky zpravidla alespoň podílejí, u poboček zahraničních bank 1 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 119 2 PULPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice, Praha: Oeconomica, 2007, str. 169 11

spolupracují s institucí dohledu domovské země banky. Dohlíženými a regulovanými subjekty jsou všechny banky včetně spořitelen, mezibankovních holdingových společností a poboček zahraničních bank. Činnost externích auditorských firem spočívá v prověření pravdivosti, správnosti a úplnosti bankovních výkazů a vedení účetnictví. Vyjadřují se také k řízení rizik bankou. Výsledky auditu by měly být přístupny jak bankovním supervizorům a vedení banky tak i držitelům cenných papírů, vkladatelům a dalším klientům dané banky. To je zajištěno povinností banky zveřejňovat obecný a stručný výsledek auditu jako součást výroční zprávy příslušné banky. 3 Banky jsou povinny provádět i pravidelný interní audit. Kontrolní oddělení musí být nezávislé, oddělené od provozní činnosti banky a musí mít vymezeny potřebné pravomoci jako přijímání exekutivních rozhodnutí. 4 Systém regulace a dohledu spočívá ve čtyřech základních součástech. První jsou podmínky vstupu do bankovnictví neboli podmínky pro udělení bankovní licence. Ta je zpravidla udělována centrální bankou po důkladném prověření splnění podmínek bankou. Druhou součástí je stanovení a prověřování základních povinností banky. Banka je povinna dodržovat zásady přiměřenosti kapitálu, přiměřenosti likvidity, úvěrové angažovanosti, tvorby povinných minimálních rezerv, poskytování informací a ochrany před nelegálními praktikami ze strany bank převážně v oblasti praní špinavých peněz. Třetí součástí regulace a dohledu bank je povinné pojištění vkladů v bankách. A poslední neméně důležitou částí je pomoc v podobě úvěrů věřitele poslední instance. 5 1.1.2 Cíle regulace a dohledu bank Systém regulace a dohledu je jedním z prostředků k prosazování základních cílů ekonomického vývoje. Důležitou roli hraje fiskální 6 a monetární 7 politika, které zajišťují makroekonomickou rovnováhu a stabilitu prostřednictvím regulace rozpočtové rovnováhy a množství peněz v oběhu. Fungující měnová a fiskální politika zajišťuje dále efektivnost, bezpečnost a důvěryhodnost finančního systému. 3 REVENDA, Zbyněk. A KOL. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 4. vydání Praha: Management Press, 2005, str. 363-364 4 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 121 5 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 121-122 6 DVOŘÁK, P.: Vybrané problémy fiskální politiky, Vysoká škola ekonomická v Praze 1997, str. 9 se fiskální politika definuje jako makroekonomicky motivované využití systému veřejných financí. Vlády mohou záměrně měnit objem a strukturu veřejných příjmů a výdajů pro získání výsledného salda rozpočtu a následně rozhodovat o způsobu jeho krytí. Fiskální politika je prováděna státem a jejím prostředkem je státní rozpočet. 7 POLOUČEK, Stanislav. A KOL. Peníze, banky, finanční trhy. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, str. 64 se monetární, resp. měnovou politikou rozumí systém procesů, jejichž prostřednictvím měnová autorita usiluje o splnění definovaných cílů při využití svých nástrojů. Měnovou autoritou je zpravidla Centrální banka a její postavení je upraveno zákonem. 12

Obecné makroekonomické cíle jsou v oblasti dohledu provedeny prostřednictvím šesti dílčích cílů, a to: Podpora efektivního provádění měnové politiky vhodně stanovená pravidla činnosti bank vedou k účinné regulaci peněz v oběhu a tím i k účinné měnové politice; Zajištění spolehlivosti a bezpečnosti bankovního systému v dané ekonomice správné fungování zprostředkování finančních toků, redistribuce dočasně volných peněžních úspor a jejich efektivní alokace; Podpora efektivnosti fungování bankovního systému nefunkčnost bankovního systému způsobuje nefunkčnost ekonomiky jako celku, zdravý vývoj ekonomiky je mimo jiné určen i vhodnou koncepcí podmínek, povinností, pravidel a rámců činnosti bank v souladu s ochranou bankovních klientů; Zajištění potřebných informací pro investory z důvodu umožnění lepšího rozhodování je nutné zajistit potřebné informace vkladatelům, akcionářům a dlužníkům bank; Zajištění základní úrovně ochrany investorů spočívá převážně v pojištění vkladů, které snižuje riziko investorů, jež nemají úplné informace o dané bance, do které hodlají vložit své volné peněžní prostředky; Zajištění základní úrovně ochrany bankovního systému před nekalými praktikami z důvodu důvěryhodnosti bankovního systému je potřeba prokázat investorům alespoň základní ochranu před transakcemi typu nedůvěryhodných obchodů, praní špinavých peněz a dalších podobných aktivit prostřednictvím bank. Jednotlivé cíle regulace a dohledu mohou být navzájem v rozporu. Fungující systém se snaží zavést dohled v takové míře, kdy jsou cíle dodržovány dostatečně, ale nenabízejí možnost jejich zneužití (např. v podobě morálního hazardu), kdy investoři investují do vysoce ziskových, avšak méně stabilních bank, protože jsou si vědomi pojištění vkladů. Následky jejich nevhodných rozhodnutí potom nesou pojišťovny. 13

1.1.3 Způsoby provádění dohledu bank Dohled bank spočívá především v kontrole dodržování základních pravidel činnosti bank. Uplatňuje se však i při rozhodování o poskytnutí úvěru věřitelem poslední instance či při výpočtu pojistného, pojistných náhrad a zhodnocení dalších faktorů u pojištění vkladů. 8 Dohled se provádí třemi základními způsoby a to jako: Dohled ex ante provádí se na aktivitách, které probíhají před zahájením činnosti banky - obsahuje: založení koncepčního rámce, transparentní strategie vlastního výkonu dohledu, specifikace jeho cíle, principů a realizace - dále do něj spadá vymezení základních pravidel obezřetného podnikání a tvorba regulatorních norem vedoucích k naplnění tohoto cíle - výrazně je tato oblast regulace ovlivněna licenční činností, na kterou následně udělením licence navazuje činnost autorizační spočívající v nutnosti získat souhlas dozorového orgánu v zákonem stanovených případech Průběžný výkon dohledu Dohled na dálku 9 prověřuje bankovní a statistické výkazy pravidelně zasílané bankami orgánům dohledu - základními zasílanými výkazy je detailní bankovní bilance, výkaz zisků a ztrát, údaje o mimobilančních operacích - výhodou tohoto dohledu je pravidelný přísun informací a nízké náklady - za nevýhodu lze považovat nejistotu o správnosti a úplnosti poskytovaných informací, lze jej proto používat dlouhodobě pouze u bezproblémových bank Dohled na místě zajišťuje detailní přehled o aktivitách banky včetně informací, které nejsou viditelné ze statistických výkazů - posuzuje zpravidla 10 : o zajišťovaní úvěrů, o adekvátnost prováděných operací, o informační toky uvnitř a vně banky, o organizační strukturu a z ní vyplývající pravomoci a odpovědnost, o dodržování pracovních postupů a jejich správnost, o technickou, metodickou a personální úroveň řízení rizik, 8 PULPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice, Praha: Oeconomica, 2007, str. 172-174 9 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 123 10 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 123 14

o existenci nekalých praktik, či podvodů ze strany vedení banky či akcionářů - nevýhodou jsou vysoké náklady dohledu na místě a vysoké nároky na kvalifikované pracovníky z institucí dohledu - provádí se zpravidla v kratších časových intervalech u problémových bank i několikrát do roka se zaměřením na určité oblasti, může vést až k dohledu permanentnímu či nucené správě - u bezproblémových bank se provádí jednou za dva až tři roky - dohled na místě se provádí v podobě komplexních prohlídek na 4-6týdnů, dílčích prohlídek na 1-2 týdny a krátkých informačních návštěv Dohled nad nápravnými opatřeními a řízeným výstupem ze sektoru - tato část dohledu se stará o realizaci postupů potřebných k nápravě nedostatků, nucené správě, likvidaci banky či odebrání bankovní licence 1.2 Důvody pro provádění regulace a dohledu bank O regulaci a dohledu lze hovořit pouze u ekonomik tržních. Centrálně plánované ekonomiky byly řízeny prostřednictvím vládních rozhodnutí a subjekty působící na těchto trzích tudíž nevystupovaly jako podnikatelské subjekty. V současné době se pohybuje regulace na rozhraní mezi ekonomikou a politikou. Pro účely této práce bude však základní dohled a regulace z pohledu ekonomického. Dohled a regulace v bankovnictví se soustředí do čtyř základních oblastí, a to jsou: specifičnost bankovní instituce, asymetrie informací, proces poklesu zprostředkování a měnové politiky. Jednotlivé oblasti budou blíže představeny v následujících podkapitolách. 1.2.1 Specifičnost bankovních institucí 11 Specifičnost bankovní instituce vyžaduje regulaci nad podnikatelským subjektem poskytujícím bankovní služby z důvodu rizikovosti předmětu činnosti. Banky mají řadu specifik, které je třeba regulovat a to: Emitují bezhotovostní peníze banky emitují rozhodující množství bezhotovostních peněz, které jsou považovány za strategické zboží, množství emitovaných peněz je makroekonomickou veličinou, proto je nutný zvýšený dohled a regulace; 11 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 459-466 15

Zabezpečují platební styk v ekonomice platební styk je důležitou součástí každé ekonomiky, pro jeho fungování je nutné, aby byla stanovena alespoň základní pravidla, pomocí nichž by mělo dojít k zabránění nebo alespoň omezení provádění nelegálních transakcí prostřednictvím bank a následná kontrola dodržování stanovených pravidel; Rozhodující podíl na zdrojích bank mají cizí zdroje v podobě vkladů banky zpravidla disponují peněžními zdroji od vkladatelů, riskantní operace s těmito zdroji by vedly k poklesu důvěryhodnosti bankovního systému a k následnému omezení vkladů do bank, to by vedlo ke snížení volných zdrojů bank, omezení jejich aktivit a k celkovému zpomalení růstu ekonomiky; Specifická časová struktura bankovních aktiv a pasiv banky mají zpravidla velký podíl střednědobých a dlouhodobých aktiv, naopak v pasivech převládají krátkodobá pasiva, je tedy nutné stanovit rámce mezi aktivy a pasivy bank, a dohlížet na jejich dodržování, přehnaná regulace však může vést k omezení diverzifikace aktiv a pasiv, a tedy k následnému zvýšení míry rizikovosti bank; Výrazný vliv úpadků bank na ekonomiku povinné pojištění vkladů bank, pomoc centrálních bank v případě hrozícího úpadku velkých bank, což by mělo výrazné dopady na důvěryhodnost bankovního systému jako celku, hrozí však riziko, že velké banky budou přebírat větší rizika, neboť si jsou vědomy své síly a v případě hrozících problémů pomoci centrální banky, která nedovolí jejich úpadek; Oligopolní odvětví s potenciálně vysokou ziskovostí nutnost regulace a dohledu z důvodu zamezení vstupu do odvětví subjektů, které mají zájem pouze na zisku, a které by v případě neúspěchu odvětví opustily, stanovení vstupních podmínek a jejich důkladné prověřování vede k zabránění vstupu takových subjektů, vyskytují se však i argumenty, že právě kontrola vstupu do odvětví způsobuje jeho vysokou ziskovost a tím narušuje působení tržních sil, v případě snížení kontrol by docházelo ke snižování ziskovosti a naopak vysokou konkurencí k eliminaci vstupu podvodníků a spekulantů; Nadměrná rizikovost bankovních operací ta je způsobena právě vysokou potenciální ziskovostí a tvrdou konkurencí v bankovním oligopolu, regulace se proto snaží o snížení nadměrné ziskovosti a o odstranění negativních důsledků tvrdé konkurence. 16

1.2.2 Asymetrie informací Asymetrií informací se rozumí nestejný přístup subjektů k informacím. Tento jev se vyskytuje i v dalších oborech podnikání, v bankovnictví je však asymetrie informací výraznější a může mít značné dopady. U bank asymetrie informací postihuje vkladatele, kteří kvůli ní nejsou schopni posoudit zdraví dané banky. Vkladatelé jsou v žebříčku informovanosti až na posledním místě po vedení banky, orgánech dohledu, externích auditorských firmách, konkurenčních bankách a dalších subjektech. 12 Banky mají proto dánu povinnost zveřejňovat alespoň některé informace v podobě výročních zpráv, souhrnné bilance, výkazu zisku a ztrát a zprávy externího auditora. Další kontrolu zdraví banky vykonává pro vkladatele orgán dohledu, který prověřuje spolehlivost informací poskytovaných bankami. Ani orgány dohledu však nejsou schopny včas odhalit hrozící riziko úpadku u jednotlivých bank. Asymetrie informací by byla odbourána právě zrušením regulace a dohledu a uvolnění odvětví pro celou řadu dalších subjektů. Bankovní subjekty, které by měly snahu obstát v konkurenčním prostředí, by se proto snažily klientům poskytnout maximum potřebných informací k prokázání jejich důvěryhodnosti. V případě asymetrie informací hrozí bankám dvě hlavní rizika a to negativní výběr a morální hazard. Problém negativního výběru vzniká před uzavřením bankovního obchodu. Zájem o úvěr projeví subjekty, jež budou pro banku představovat největší úvěrové riziko, jež zpravidla nepokryje ani riziková prémie z úvěru. Po uzavření kontraktu se objevuje problém morálního hazardu, kdy klient při přijatém úvěru nevyužije prostředky k poskytnutému účelu a tím se snižuje šance banky, že klient dostojí svého závazku. 13 1.2.3 Pokles zprostředkování Proces poklesu zprostředkování spočívá ve snaze snižovat podíl bankovních institucí na zprostředkování finančních transakcí v ekonomice. 14 Tento pokles má za následek relativní odliv vkladů z bank ve prospěch nebankovních institucí a klesající podíl bankovních úvěrů na celkovém stavu úvěrů v ekonomice. Banky se snaží přimět instituce dohledu ke zmírnění současných podmínek regulace či zavedení a zpřísnění pravidel pro nebankovní subjekty. Pokles zprostředkování však vede i k rozšiřování a zkvalitňování nabídky bankovních operací 12 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 459-466 13 MEJSTŘÍK, Michal; PEČENÁ, Magda; TEPLÝ, Petr. Základní principy bankovnictví. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2008, str. 165-166 14 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 459-466 17

a služeb či k zavádění finančních inovací. 15 Řešení by bylo ve sjednocení regulace a dohledu pro instituce poskytující bankovní produkty bez ohledu na to, zda se jedná o bankovní či nebankovní instituci. 1.2.4 Měnová politika Z důvodu snahy o regulaci množství peněz v oběhu je nutné regulovat instituce, jež mohou toto množství ovlivnit. Centrální banka však může kontrolovat pouze emisi peněz prostřednictvím bankovní instituce. Nastává tady riziko nekontrolované emise v nebankovních institucích. Problém zde nastává v kombinaci s poklesem zprostředkování, kdy regulace peněz v oběhu vyžaduje regulaci a dohled bank, což vytváří prostředí pro vznik nových institucí a následně omezuje možnost regulace peněz v oběhu. I přes problém s poklesem zprostředkování se dohled centrální banky nad množstvím peněz v oběhu jeví jako jediný způsob provádění měnové politiky. 16 Existuje několik způsobů, jak by se dal vyřešit problém kontroly peněz v oběhu: Přibližování pravidel regulace a dohledu bankovních a nebankovních institucí vedlo by k odstranění asymetrie v regulaci mezi bankovními a nebankovními institucemi, vyrovnání konkurenčních podmínek a ke snížení počtu zakládaných nebankovních subjektů působících v bankovním systému, to by vedlo ke zpomalení procesu zprostředkování a ke zjednodušení provádění měnové politiky; Zákaz přijímání primárních vkladů jinými institucemi než bankami vedl by k omezení emise bezhotovostních peněz nebankovními institucemi, problém by však nastal s jeho zdůvodnitelností jakožto značného zásahu do tržního prostředí, navíc by asi nevedl k zastavení procesu zprostředkování, ale pouze k jeho zpomalení; Systém svobodného bankovnictví a soukromých peněz došlo by ke zrušení měnové politiky a převedení regulace množství peněz zcela na mechanismy tržní ekonomiky systém měnových rad jako alternativa současné měnové politiky; Dolarizace ekonomiky převedení regulace měnové politiky na zahraniční centrální banku, nutnost regulace a dohledu bankovního systému uvnitř země však nezaniká; Vstup do měnové unie sbližování pravidel dohledu bankovních a nebankovních subjektů. 15 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 409-411 16 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 459-466 18

1.3 Důvody proti regulaci a dohledu bank Existují i odpůrci dohledu bankovního sektoru, kteří mimo specifičnost bankovního systému, asymetrii informací, poklesu zprostředkování a regulaci měnové politiky uvádějí další důvody proti regulaci a dohledu, které způsobují zásah do tržního systému dané ekonomiky. Důvody proti regulaci a dohledu jsou následující 17 : Vyšší stupeň nejistoty v bankovním prostředí banky nevědí, jaké změny se v regulaci a dohledu chystají, mohou tedy zaujímat příliš konzervativní postoj z důvodu obavy z budoucích změn nebo se budou naopak snažit obcházet daná pravidla, tento argument je vyvrácen, neboť jsou to většinou právě banky, kdo se na koncepci nových pravidel podílejí, nebo jsou s nimi alespoň seznámeny s předstihem; Orientace bank na mimobilanční operace jedná se o operace, jež jsou pro orgány dohledu téměř nekontrolovatelné, což by při jejich zvyšování na úkor klasických bankovních operací mohlo vést k omezení dostupnosti bankovních úvěrů a mohlo vyústit v pokles ekonomického růstu; Vysoké náklady na zajištění dohledu bank v případě hrazení dohledu bankami dochází ke snižování jejich konkurenceschopnosti proti nebankovním institucím, což je způsobeno zvyšováním cen produktů, jsou-li náklady na dohled hrazeny institucí dohledu, znamená to jejich přenos na daňové poplatníky, neboť jsou nepřímo financovány ze státního rozpočtu; Systém regulace nevede banky k dodržování pravidel, nýbrž k jejich obcházení; Problém nedodržování pravidel institucemi regulace a dohledu vzniká problém absence kontroly nad institucemi regulace a dohledu, ten se projevuje při záchraně velkých bank před úpadkem, což vlastně znamená zmírnění pravidel pro danou banku z důvodu zabránění jejího úpadku, nebo také při vyplácení vkladů z pojištění vkladů nad rámec limitů nebo dokonce subjektům, na které se pojištění vkladů nevztahuje; Některá pravidla mohou vést banky k přebírání nadměrných rizik to platí zvláště u pojištění vkladů, kde riziko z činnosti bank přebírá někdo jiný, ekonomové se však i přes tento negativní faktor shodují na opodstatněnosti pojištění vkladů; Neefektivnost regulace a dohledu i přes rozsáhlou kontrolu bankovního systému stále dochází k jeho selhávání, tento argument by měl spíše podpořit její zdokonalování než zrušení. 17 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 467-469 19

1.4 Instituce regulace a dohledu bank Výkon regulace bank spadá zpravidla do kompetencí centrálních bank, které stanovují pravidla pro fungování bankovního systému. Rozdíl však nastává v případě dohledu, který je procesem velmi složitým a časově náročným. Některé centrální banky jej proto z větší či menší části přenáší na specializované instituce. Je v zájmu centrální banky, aby si však na dohledu udržela alespoň nějaký podíl a to z několika důvodů. Centrální banky získávají podrobné informace přímo od bank a díky provádění měnové politiky, jsou schopny velmi rychle odhalit problémy s likviditou u konkrétních bank. Jejich účast na dohledu se vyžaduje i kvůli jejich roli potenciálního věřitele poslední instance v bankovním systému. Centrální banky se také účastní procesu likvidace příslušných bank v případě jejich úpadku. 18 Existují však i názory proti dohledu ze strany centrální banky, které jsou ospravedlněny následovně. Centrální banka, jakož věřitel poslední instance, může poskytovat úvěrovou pomoc, která může být v rozporu s měnovou politikou, již má provádět. Centrální banka je považována za ochránce bankovního systému. V případě úpadku některé banky, může být toto považováno za selhání centrální banky. Může se tedy stát, že se bude centrální banka snažit o záchranu všech bank, aby potvrdila kvalitu svého dohledu. A v neposlední řadě hrozí riziko koncentrace moci v rukou centrální banky a případného zneužití moci ze strany jejich zaměstnanců pro dosažení vlastních zájmů. Na následujícím schématu lze sledovat uspořádání dohledu bank ve vybraných zemích. Jasně z něj vyplývá pestrost institucí podílejících se na regulaci a dohledu v jednotlivých zemích. 18 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 128-133 20

Obrázek 1: Institucionální uspořádání dohledu bank ve vybraných zemích Centrální banka (jediná instituce) Centrální banka (jedna z více institucí) + + Specializovaná státní instituce Specializované vládní instituce Ministerstvo Ministerstvo financí Ministerstvo hospodářství a financí Ministerstvo financí Česká republika, Itálie, Nizozemsko, Nový Zéland, Portugalsko, Řecko, Španělsko Austrálie, Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Japonsko, Kanada, Lucembursko, Německo, Norsko, Rakousko, Švédsko, Švýcarsko, USA, Velká Británie Austrálie, Belgie, Finsko, Irsko, Japonsko, Lucembursko, Německo, Švédsko, Švýcarsko, USA, Velká Británie Francie, USA Dánsko, Francie, Japonsko, Kanada, Norsko, Rakousko Japonsko, Kanada, Norsko, Rakousko Francie Dánsko Pramen: REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 129 1.5 Harmonizace regulace a dohledu v EU Právní systém jednotlivých států je ovlivněn řadou právních aktů EU. Jejich cílem je stanovit minimální hranici práva ve všech státech, nejde však o odstranění národních právních předpisů. Základními právními akty jsou nařízení 19, směrnice 20, rozhodnutí 21, doporučení 22 a stanoviska 23. V následující podkapitole shrnu podstatu nejdůležitějších směrnic EU, které přiměly státy k úpravě jejich právních předpisů v oblasti regulace a dohledu. Vyjdu od nejstarších směrnic přijatých při vzniku EU, až po směrnice nejaktuálnější. Vysvětlím podstatu fungování Basilejského výboru pro bankovní dohled včetně právních předpisů jím přijatých. 19 Nařízení akty právně závazné pro všechny občany EU 20 Směrnice - pro členské země závazný cíl, ale možnost volby prostředků k jeho dosažení 21 Rozhodnutí - individuální nebo konkrétní úprava jednotlivého případu 22 Doporučení - právně nezávazné vyjádření s politickou účinností 23 Stanoviska - závazná vnitřní platnost pro orgány a administrativu EU 21

1.5.1 Významné směrnice EU Většina důležitých právních aktů Evropské unie byla přijata ve formě směrnic a dotýká se zejména regulace a dohledu, nikoli však měnové politiky. Základní směrnicí je První bankovní koordinační direktiva č. 77/780/EEC, která koordinuje zákony, nařízení a správní předpisy upravující zřizování a provozování obchodní činnosti úvěrových institucí. Směrnice byla přijata radou 12. 12. 1977. Poskytla mimo jiné definici úvěrové instituce a to jako podniku s oprávněním přijímat vklady od veřejnosti a poskytovat úvěry na vlastní účet. Stanovila také základní požadavky pro udělování bankovní licence, upravila podmínky pro zahájení činnosti pobočky úvěrové instituce se sídlem v jiném členském státu na základě principu národního zacházení a postupy spolupráce mezi orgány dohledu v členských zemích. 24 Na jejím základě byl následně v roce 1979 založen i Bankovní poradní výbor ES, dnes známý jako Výbor bankovního dohledu. 25 Směrnice přijatá jako 83/350/EEC 26 upravuje povinnost vzájemné informovanosti všech národních institucí regulace a dohledu bank při činnosti poboček zahraničních bank v zemích ES. Je základem pro dohled na konsolidované bázi, od toho i její název Direktiva o konsolidovaném dohledu. Jedná se o první úpravu, která řeší problematiku regulace a dohledu v případě mezinárodně působících bank. Původně se uplatňoval princip domovské země 27. K upravení směrnice došlo v roce 1992, kdy se začaly uplatňovat oba principy a to jak princip domovské země, tak princip země hostitelské. Banky musejí dodržovat jak pravidla země, kde mají sídlo, tak i pravidla země, v níž působí. Kombinace těchto dvou principů vyžaduje značnou spolupráci mezi jednotlivými zeměmi a tím i sjednocení právní úpravy v jednotlivých zemích. 28 Standardizací bankovního účetnictví a výkaznictví se zabývá směrnice 86/635/EEC 29 známá také jako Směrnice o účtech bankovních a dalších finančních institucí. Směrnice mimo výkaznictví vymezuje i složky kapitálu a váhy rizikovosti aktiv. Neméně důležitou 24 Zahraničním subjektům povinnost poskytovat stejné zacházení jako subjektům domácím 25 PÁNEK, Dalibor; VALOVÁ, Ivana. Bankovní regulace a dohled. 2. přepracované vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2008, str. 29; Official Journal L 322. First Council Directive 77/780/EEC of 12 December 1977 on the coordination of the laws, regulations and administrative provisions relating to the taking up and pursuit of the business of credit institutions 26 Official Journal L 193. Council Directive 83/350/EEC of 13 June 1983 on the supervision of credit institutions on a consolidated basis 27 Domovská země dohled vykonává instituce země, kde má banka hlavní sídlo; hostitelská země dozor vykonává instituce země, ve které pobočka banky působí 28 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 635-637 29 Úřední věstník Evropských společenství L 372/1.Směrnice rady 85/635/EHS ze dne 8. prosince 1986 o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách bank a ostatních finančních institucí 22

je direktiva přijatá jako 88/361/EEC 30 o liberalizaci kapitálu. Tato se nezabývá pouze oblastí bankovnictví. Jejím cílem je odstranění devizových omezení pro pohyb kapitálu v rámci všech zemí EU. Vedlejším efektem směrnice mělo být i vyrovnání úrokové sazby v různých zemích EU, k tomu však příliš nedochází. 31 Na první bankovní směrnici navazuje Druhá bankovní směrnice 89/299/EEC 32, o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů vztahujících se ke zřizování a provozování obchodní činnosti úvěrových institucí, která rozšiřuje a upřesňuje pravidla pro udělování bankovní licence v zemích EU s dodržením principu domovské země 33. Směrnice byla přijata 15. 12. 1989 s účinnosti od 1. 1. 1993. Dále se směrnice zabývá úpravou pravomocí institucí regulace a dohledu domovské země, výkonem její činnosti na pobočkách působících v zahraničí, kontrolou aktivit v oblasti investic do cenných papírů a prověřováním likvidity a solventnosti. Neopomenutelnou změnou bylo stanovení minimální hranice základního kapitálu na 5 milionů ECU 34 jako jednoho z kritérií pro vydání bankovní licence. 35 První i druhá koordinační směrnice prošla novelizací v roce 1995 někdy zvanou také jako Třetí bankovní direktiva neboli BCCI směrnice. Směrnice byla přijata 29. 6. 1995 jako 95/26/ES. Došlo v ní k souhrnné úpravě dohledu bank, kapitálového trhu a pojišťoven. Zásadu vzájemného uznávání potvrzuje i pro dceřiné společnosti bank a nebankovní instituce, avšak požaduje existenci centrály v zemi, kde má instituce své registrované sídlo. Obsahuje také základní podmínky, které jsou nutné pro vydání bankovní licence, a vymezuje zásady obezřetného dohledu v oblasti výměny důvěrných informací napříč institucemi. 36 V boji proti praní špinavých peněz má své místo směrnice 91/308/EEC 37 na prevenci užití finančního systému k praní špinavých peněz. Směrnice zakazuje anonymní konta a přikazuje informační povinnost finančním zprostředkovatelům. Vztahuje se na úvěrové instituce, 30 Official Journal L 178. Council Directive 88/361/EEC of 24 June 1988 for the implementation of Article 67 of the Treaty 31 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 635-637 32 Official Journal L 124. Council Directive 89/299/EEC of 17 April 1989 on the own funds of credit institutions. 33 Uplatňuje se zásada vzájemného uznávání bankovní licence, chce-li banka působit v jiném státě má právo poskytovat služby přes hranice nebo zřizovat pobočky v zahraničí na základě bankovní licence vydané v domovském státě 34 ECU (European currency unit) = Evropská měnová jednotka, sloužící k zúčtování mezinárodních operací, od 1. 1. 1999 nahrazena eurem 35 TOMÁŠEK, Michal. Bankovnictví jednotného vnitřního trhu Evropské unie. Praha: Linde, 1997, str. 51-59 36 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 636-8; Úřední věstník L 168. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/26/ES ze dne 29. června 1995 37 Official Journal L 166. Council Directive 91/308/EEC of 10 June 1991 on prevention of the use of the financial system for the purpose of money laundering. 23

finanční instituce a pojišťovací ústavy poskytující životní pojištění a na další podnikatelské subjekty. 38 O přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejich výkonu pojednává směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2000/12/ES 39, která byla přijata 20. 3. 2000. Směrnice ruší první a druhou bankovní směrnici a řadu dalších směrnic s cílem sjednocení jejich náplně do jedné souhrnné směrnice. Je v ní vymezen výpočet kapitálové přiměřenosti jako podíl kapitálu ku součtu rizikově vážených hodnot aktiv a podrozvahových položek. Hodnota kapitálové přiměřenosti nesmí být nižší než 8 %. Podmínkou udělení bankovní licence zůstává základní kapitál ve výši 5 milionů EUR a vypracovaný obchodní plán zahrnující druhy činnosti a organizační strukturu budoucí instituce. V oblasti dohledu nadále platí zásada vzájemného uznávání i zásada kontroly domovským členským státem. Směrnice přesněji vymezuje pravidla a povinnosti mezi domovskými a hostitelskými orgány dohledu. Došlo k řadě změn dané směrnice, a proto byla nakonec přepracována a nahrazena směrnicí 2006/48/ES. 40 Rozvoj finančního trhu s sebou přináší i vznik nových institucí. Mimo banky, investiční a pojišťovací společnosti vznikají i finanční společnosti poskytující služby v různých sektorech finančních trhů, často jsou označovány jako finanční konglomeráty 41. Snahou o zajištění dozoru nad těmito institucemi bylo vytvoření směrnice 2002/87/ES 42 o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve finančním konglomerátu. Tomuto doplňkovému dozoru podléhají všechny konglomeráty, jejichž činnost je významná a splňuje podmínky stanovené danou směrnicí. Výkon dozoru vykonává vybraný koordinátor z příslušných orgánů členských států, který je pověřen 38 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 636-8 39 Úřední věstník Evropských L126. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES ze dne 20. března 2000 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu 40 Úřední věstník Evropských L126. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES ze dne 20. března 2000 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu 41 Zákon č. 377/2005 Sb., o doplňkovém dohledu nad bankami, spořitelními a úvěrními družstvy, institucemi elektronických peněz, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry ve finančních konglomerátech a o změně některých dalších zákonů (zákon o finančních konglomerátech) definuje finanční konglomerát jako skupinu, v jejímž čele je regulovaná osoba, která buď ovládá osobu ve finančním sektoru, nebo je osobou, která vykonává podstatný vliv v osobě ve finančním sektoru, nebo je osobou, u které většinu členů statutárních, řídících nebo dozorčích orgánů tvoří po většinu účetního období stejné osoby, které jsou statutárními, řídícími nebo dozorčími orgány, nebo jsou jejich členy jiné osoby ve finančním sektoru; finančním konglomerátem je dále i skupina v čele s osobou, která není regulovanou osobou a která ovládá alespoň jednu regulovanou osobu, avšak pouze za podmínky, že činnost skupiny probíhá převážně ve finančním sektoru; současně musí být v obou případech splněno, že alespoň jedna osoba ve skupině je součástí sektoru pojišťovnictví a alespoň jedna osoba ve skupině je součástí bankovního sektoru nebo sektoru investičních služeb, přičemž souhrn činností sektoru pojišťovnictví ve skupině a souhrn činností sektoru bankovního a sektoru investičních služeb ve skupině musí být významné 42 Úřední věstník Evropských Společenství L035. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES ze dne 16. prosince 2002 o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve finančním konglomerátu a o změně směrnice Rady 73/239/EHS, 79/267/EHS, 92/49/EHS, 92/96/EHS, 93/6/EHS a 93/22/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/78/ES a 2000/12/ES 24

shromažďováním a šířením informací týkajících se finančního konglomerátu, dohlíží i na dodržování kapitálové přiměřenost. 43 1.5.2 Basilejský výbor pro bankovní dohled Významné prvky harmonizace pocházejí od Basilejského výboru bankovního dohledu. Ten byl založen v září roku 1974 guvernéry centrálních zemí skupiny G10 44, Švýcarska a Lucemburska při Bance pro mezinárodní platby. Cílem výboru je: Podpora stability mezinárodního bankovního systému; Tlak na odstraňování konkurenčních nerovností regulačních pravidel u různých druhů finančních zprostředkovatelů, zejména v oblasti požadavků na kapitálové vybavení; Sjednocování podmínek pro přidělování bankovních licencí; Sjednocování principů a způsobů krytí rizik, především úvěrového a tržního rizika; Formulování základních principů tvorby pravidel regulace a postupů dohledu bank. 45 Basilejský výbor bankovního dohledu upravuje regulaci a dohled v bankovnictví prostřednictvím basilejských dohod známých jako Basel I, II a III. K vydání první dohody Basel I došlo v roce 1988. Basel I reguloval převážně úvěrové riziko a zavazoval banky k vytvoření kapitálového polštáře na krytí neočekávaných ztrát, jeho výše byla úměrná převzatým úvěrovým rizikům. Byla v ní zakotvena povinnost držet minimální kapitál ve výši 8 % z rizikově vážených aktiv. Dále v něm dochází k rozdělení bankovních aktiv do pěti kategorií dle fixní rizikové váhy, dochází k definici regulatorního kapitálu a určení kapitálových požadavků jako minimální podíl regulatorního kapitálu k rizikově váženým aktivům. 46 I přes řadu úprav, kterou Basel I prošel, začal být považován za nedostatečný, a proto Basilejský výbor bankovního dohledu přistoupil v roce 2004 k vytvoření Basel II. Základním cílem Baselu II bylo zvýšit účinnost a citlivost metod měření a řízení rizik, a tím zvýšit motivaci regulovaných subjektů k obezřetnému řízení rizik. 47 43 Úřední věstník Evropských Společenství L035. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES ze dne 16. prosince 2002 o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve finančním konglomerátu a o změně směrnice Rady 73/239/EHS, 79/267/EHS, 92/49/EHS, 92/96/EHS, 93/6/EHS a 93/22/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/78/ES a 2000/12/ES 44 Členové skupiny G10: Belgie, Francie, Itálie, Japonsko, Kanada, Německo, Nizozemí, Švédsko, Velká Británie a Spojené státy americké 45 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, Praha: Management Press, 2001, str. 131 46 HOLMAN, Robert. Budoucnost kapitálové regulace bank. [online]. 21. 5. 2009 [cit. 2013-11-12]. Dostupný z WWW: <http://bankovnictvi.ihned.cz/c1-37195110-budoucnost-kapitalove-regulace-bank> 47 SŮVOVÁ, Helena a kol. ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Implementace Pilíře I v bankách. [online]. 12. 12. 2008 [cit. 2013-11-10]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2008/cl_08_081212a.html 25

Přínosem pro banky je možnost diferencovat rizikovost úvěrů poskytovaných bankami, což znamená, že v případě úvěru společnosti s nižší rizikovou váhou bude muset banka navýšit kapitál v menší míře než v případě úvěru poskytnutému rizikovější společnosti. Ke správnému přiřazování rizikových vah může banka využít služeb externích ratingových společnostní nebo si zřídit ratingovou společnost vlastní. Basel II dále zavádí povinnost vytvářet kapitálový požadavek odděleně i k operačnímu riziku. Orgán dohledu je pověřen schvalováním interních přístupů bank při hodnocení rizik a má právo požadovat po bance navýšení kapitálu ve vyšší míře než je stanoveno modely rizik, považuje-li to orgán dohledu za potřebné. V neposlední řadě klade Basel II na banky povinnost větší transparentnosti vůči veřejnosti ohledně metod řízení svých rizik a plnění pravidel kapitálové přiměřenosti. 48 Struktura Basel II je tvořena třemi pilíři, jak znázorňuje obrázek 2: pilíř: minimální kapitálové požadavky krytí úvěrového, tržního a operačního rizika II. pilíř: proces dohledu stanovuje práva a povinnosti institucí národního dohledu III. pilíř: průhlednost a tržní disciplína Obrázek 2: Třípilířová struktura Basel II Basel II Pilíř I MIN. KAPITÁLOVÉ POŽADAVKY Úvěrové riziko (nové způsoby měření) Tržní riziko (nezměněno) Operační riziko (nové) Pilíř II PROCES DOHLEDU - Ohodnocení rizika a kapitálové přiměřenosti jednotlivých bank - Stálý kontakt s bankami Pilíř III TRANSPARENTNOST A TRŽNÍ DISCIPLÍNA Zvýšená informační otevřenost o kapitálových požadavcích a metod pro hodnocení rizika Basel I harmonizace bankovní regulace, mezinárodně standardizované kapitálové požadavky Prameny: MEJSTŘÍK, Michal; PEČENÁ, Magda; TEPLÝ, Petr. Základní principy bankovnictví. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2008, str. 214 48 KOLLÁR, Miroslav et al. ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Může Basel II vše spasit?. [online]. 6. 8. 2007 [cit. 2013-11-10]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2007/cl_07_070806.html 26

První pilíř řeší metody měření rizik a stanovení kapitálového požadavku pro úvěrové a operační riziko. Tržní riziko a metody jeho měření zůstávají stejné jako v Basel I až na úrokové riziko bankovní knihy. Postupy pro úvěrové riziko nabízejí tři metody výpočtu kapitálových požadavků, a to: standardizovanou metodu 49, metodu interních ratingů (základní přístup) 50 a metodu interních ratingů (pokročilý přístup). Basel II přináší nově povinnost stanovovat kapitálový požadavek k operačnímu riziku. Opět se nabízí tři metody výpočtu, a to: základní metoda, standardní metoda a pokročilá metoda. Nejjednodušší metodou je kalkulace kapitálového požadavku jako 15 % hrubého příjmu banky. Nejpokročilejší metoda naopak vychází z interních metod a modelů jednotlivých bank, ty však podléhají souhlasu regulátora. 51 Druhý pilíř je zaměřen na hodnocení dostatečnosti kapitálu dané banky regulátorem. Banka má povinnost zavádět vnitřní procesy umožňující vyhodnotit adekvátnost jejího kapitálu s ohledem na postupovaná rizika. Regulátor má právo požadovat kapitálový požadavek vyšší, než odpovídá propočtům banky, pokud dospěje k závěru, že kapitálový požadavek nedopovídá rizikovému profilu banky. Minimální kapitálový požadavek zůstává pořád na 8 % s tím, že je banka povinna posuzovat její toleranci k riziku a tomu následně přizpůsobit kapitálový požadavek. Z druhého pilíře vyplývá nutnost správného odhadu kapitálových požadavků jak ze strany regulátora, tak ze strany banky. 52 Třetí pilíř má za cíl rozšířit první a druhý pilíř v oblasti zvyšování tržní disciplíny zveřejňováním informací potřebných k posouzení kapitálové přiměřenosti společností. Tržní disciplína je zaručena podrobnějším zveřejňováním informací a jejich snadnější dostupností, což vede k lepší informovanosti účastníků trhu o rizikovém profilu banky a adekvátnosti její kapitálové pozice. Základní požadavky na uveřejňované informace se aplikují na všechny banky s tím, že banky používající vlastní postupy měření úvěrového rizika, techniky 49 U standardizované metody rizikové váhy subjektů závisíš na hodnocení expertní ratingové agentury (ECA - Export Credit Agencies) a externí ratingové agentury (ECAI External Credit Assessment Institutions) 50 U metod interních ratingů dle názvu vyplývá, že je měření rizika prováděno na základě bankou prováděných ratingů klientů. Při základním postupu metody interních ratingů banka použije pouze vlastní odhady pravděpodobnosti selhání klienta, ostatní rizikové vlastnosti stanoví regulátor. Při pokročilém přístupu k metodě interních ratingů banka používá své odhady pro všechny prvky rizikových vah, to však podléhá souhlasu regulátora. 51 MEJSTŘÍK, Michal; PEČENÁ, Magda; TEPLÝ, Petr. Základní principy bankovnictví. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2008, str. 216 52 MEJSTŘÍK, Michal; PEČENÁ, Magda; TEPLÝ, Petr. Základní principy bankovnictví. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2008, str. 218 27