Politika České národní banky v období transformace na tržní hospodářství

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomických a sociálních věd Politika České národní banky v období transformace na tržní hospodářství Bakalářská práce Autor: Petr Nováček Bankovní management Vedoucí práce: PhDr. František Jirásek, CSc. Praha Duben, 2009

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s použitím uvedené literatury. V Praze dne Petr Nováček 2

3 Poděkování: Rád bych poděkoval PhDr. Františku Jiráskovi za odborné pedagogické vedení. Rovněž bych rád poděkoval kolegům za náměty a připomínky, které jsem mohl zapracovat do své bakalářské práce. 3

4 Anotace: Moje bakalářská práce Politika České národní banky v období transformace na tržní hospodářství se zabývá vývojem centrálního bankovnictví na našem území se zaměřením na období přechodu od centrálně plánovaného hospodářství na tržní ekonomiku ve všech svých aspektech. Vedle základních ukazatelů sleduje i politické a ekonomické pozadí změn. Zobrazuje, jaké nástroje využívala centrální banka k prosazení svých základních cílů. Výsledkem je s odstupem času porovnat a zhodnotit metody a nastínit možná variantní řešení, které by byly z dnešního pohledu alternací k tehdy zvolenému postupu. Klíčová slova: Česká národní banka, monetární politika, nástroje monetární politiky, úrokové sazby centrální banky, povinné minimální rezervy. Annotation: My thesis Policy of the Czech National Bank in period of transformation to market economy deals with development of central banking in our territory with focus on period of transformation from central control to market economy in all of its aspects. Beside the key indicators the political and economic background is followed up. The thesis describe instruments used by the central bank to promote its basic targets. The result is, with time distance, comparation and evaluation of methods and to outline variant solutions which would be alternative to actions proceeded that time in the past. Keywords: Czech National Bank, monetary policy, monetary policy tools, centralbank s interest rates, reserve requirements. 4

5 Obsah Úvod Funkce národní banky Peníze Funkce peněz Operace s hotovostními penězi Základní pravidla činnosti centrální banky Vývoj centrálního bankovnictví na našem území Funkce České národní banky Struktura České národní banky Bilance České národní banky Operační činnosti České národní banky Banka státu Banka bank Devizová činnost Měnová politika národní banky Měnové agregáty a báze Měnové agregáty Měnové báze Měnový transmisní mechanismus Měnový transmisní mechanismus na straně aktiv Měnový transmisní mechanismus na straně pasiv Vazby mezi měnovou bází a měnovými agregáty Úvěrový transmisní mechanismus Operativní kritérium krátkodobá úroková míra Zprostředkující kritérium dlouhodobá úroková míra Kurzový transmisní mechanismus Parita kupní síly Parita úrokových měr Platebně bilanční přístup Nástroje regulace v období transformace Období Politický vývoj Hospodářský vývoj Měnová politika České národní banky Období Politický vývoj Hospodářský vývoj Měnová politika České národní banky Období Politický vývoj Hospodářský vývoj Měnová politika České národní banky Analýza vybraných měnových veličin Analýza měnového kurzu a peněžních agregátů Analýza vývoje cen, inflace a hrubého domácího produktu

6 4 Závěr Tabulková příloha Seznam literatury

7 Úvod Vždy jsem se ve svém osobním a i profesním životě zabýval dvěma oblastmi lidského konání. Byla to historie a finance. Myslím si, že tyto základní veličiny jsou úzce propojeny a mají zásadní vliv na naše rozhodování a na náš vztah ke světu kolem nás. Sice tu v minulosti proběhlo pár experimentů s vytvořením beztřídní společnosti, kde by si byli všichni lidé rovni a ke svému životu by nepotřebovali peníze. Ale jak ukázal praktický život, v této fázi vývoje společnosti jsou takové pokusy krokem zpět. Bez peněz a finančních nástrojů s nimi spojených není možné, aby současná vyspělá společnost fungovala. Diskuze, které se vedou v makroekonomické i mikroekonomické rovině, se zaměřují spíše na rozsah zásahů státu do běžného ekonomického života. Na jedné straně zde stojí silná skupina ekonomů, která odmítá rozsáhlé státní intervence, a proti nim vystupuje rovněž početná skupina národohospodářů, kteří jsou zastánci silného státu. Vedle těchto jednotlivých politických a ekonomických skupin se zde nachází nezávislý finanční orgán v podobě centrální banky, který se snaží koordinovat svoji měnovou politiku ve spolupráci s exekutivou. Ve své práci jsem si dal za cíl podat ucelený obraz o činnosti České národní banky ve všech jejích činnostech se zaměřením na vývoj po roce Jedná se o období, kdy tato instituce byla postavena před nelehký úkol podílet se významným způsobem na transformaci naší ekonomiky zejména v makroekonomické oblasti. Mojí snahou je popsat nástroje, které banka využívala, a rovněž i analyzovat příčiny nastavení těchto nástrojů. Jedná se hlavně o analýzu vlivu množství peněz v ekonomice na vývoj úrokových sazeb, směnného kurzu a inflace. Rovněž bych chtěl nastínit možnosti a další varianty, které mohly být v období transformace použity, ale centrální bankou nebyly akceptovány. Přínosem mé práce by měla být komplexní informace o České národní bance, jež je jedním z pilířů moderního ekonomického systému, který má dopad na vývoj celé společnosti. 7

8 Bakalářskou práci jsem rozčlenil do tří základních oddílů. V první části se zabývám vývojem a významem peněz ve společnosti a základními pojmy z centrálního bankovnictví. Popisuji základní funkce a nástroje, kterými se národní banka řídí v oblasti měnové politiky. Ve druhém oddíle popisuji tři základní nástroje měnové politiky, ke kterým paří měnový, úvěrový a kurzový transmisní mechanismus. Ve třetí části se podrobně zabývám hospodářským a politickým vývojem po roce 1990 a v grafické podobě provádím analýzu ekonomických veličin, které v té době ovlivňovaly rozhodování České národní banky v oblasti měnové politiky. 8

9 1 Funkce národní banky První centrální banky začaly vznikat v 17. století. Důvodem vzniku byla především skutečnost, že tehdejší panovníci a vlády potřebovali mít instituci, která jim zajistí neomezený přístup k finančním zdrojům, jež jim chyběly k dosažení jejich osobních cílů. Druhým důvodem bylo soustředění veškerých pohybů peněžních prostředků v oblasti státních výdajů do jedné banky. Za první centrální banku můžeme považovat anglickou banku - Bank of England, která byla založena v roce1694 jako soukromá instituce. K zakládání centrálních bank docházelo dvěma způsoby. Tím prvním byla dobrovolná přeměna některé z již stávajících bank. Touto cestou se vydalo například Švédské království. Druhou možností bylo založení centrální banky jako nové instituce. Tato cesta byla zvolena ve Francii a v Anglii. V průběhu času se role centrálních bank postupně měnila směrem k nezávislosti na vládních institucích. Obecně lze říci, že centrální banky mají v tržních ekonomikách tři základní funkce: - emisní monopol - provádění měnové politiky - regulace bankovního systému Samozřejmě, že mezi centrálními bankami v jednotlivých zemích jsou rozdíly, které se projevují ve stupni samostatnosti v měnové politice, hlavním a konečném cíli měnové politiky, podílu na bankovním dohledu, formě vlastnictví centrální banky a organizační struktuře. Tato rozmanitost se vyvíjela postupem času a vycházela z konkrétních tradic a historického vývoje dané země. Ve vyspělých tržních ekonomikách se můžeme setkat s případy, kdy na území jednoho suverénního státu působí více centrálních bank. K těmto zemím se řadí USA a po druhé světové válce převzala tento model i Spolková republika Německo. V USA vedle centrální banky funguje dvanáct federálních rezervních bank. Toto uspořádání je do značné míry hodně formální, protože všechny banky jsou řízeny Výborem guvernérů a v rozhodujících otázkách měnové politiky vystupují jednotně. 9

10 1.1 Peníze Za peníze můžeme teoreticky považovat jakékoliv aktivum, které je všeobecně přijímáno při placení za zboží a služby nebo při úhradě na dluh. Pokud dané aktivum není přijímáno všemi subjekty určité společnosti, nejde o peníze, nýbrž pouze o jejich neumělou a obvykle jen časově velmi omezenou náhražku. Peníze jsou tedy aktivem, o němž lidé věří, že bude jinými lidmi přijímáno při vykonávání platby. 1 Ve vyspělé ekonomice se setkáváme s dvěma typy peněz. Mohou být v podobě hotovostního oběživa, nebo v podobě bezhotovostních peněz. Množství bezhotovostních peněz v ekonomice ovlivňuje banka nepřímo pomocí různých agregátů. Pod její přímou kontrolou jsou pouze hotovostní peníze. Pokud existuje na území státu více centrálních bank, mohou všechny vydávat hotovostní peníze, ale musí dodržovat stejná pravidla. Hotovostní peníze mají formu papírových bankovek, které jsou vyšší nominální hodnoty. Menší nominální hodnoty jsou vydávány ve formě mincí, které jsou raženy z běžně dostupných kovů a průmyslových slitin Funkce peněz V dávných dobách plnily funkci peněz různé komodity. Jednalo se především o zemědělské produkty. S rozvojem obchodu bylo stále složitější zajistit tok zboží prostřednictvím naturální výměny a došlo tedy k nahrazení těchto komodit drahými kovy, především zlatem a stříbrem. Výhodou drahých kovů byla dobrá dělitelnost. K nevýhodám patřilo především to, že byly lehce zneužitelné při krádežích, a proto bylo nutné vynakládat značné prostředky na jejich ochranu. V průběhu času se snižoval obsah drahých kovů v ražených mincích. V období objevování nových kontinentů a s nástupem koloniálního obchodu došlo k situaci, že se zvyšovala potřeba peněz. V té době se začínal projevovat nedostatek zlatých kovů a proto se postupem času snižoval zlatý a stříbrný obsah v mincích. S nástupem raného kapitalismu začínaly být mince nahrazovány bankovkami, které úzce souvisí s emisí směnek a šeků. Po předložení směnky nebo šeku dostal klient ihned bankovky nezávisle na tom, ve kterém finančním ústavu byly uloženy peníze dlužníka. V druhé polovině minulého 1 Revenda, Z.: Centrální bankovnictví. Praha, Management Press

11 století byla zrušena směnitelnost dolaru za zlato 2. V dnešní době není žádná měna v tržních ekonomikách kryta zlatem či jinými drahými kovy. To, že byla naturální směna nahrazena penězi, vedlo k situaci, že se zjednodušila výměna zboží, snížily se transakční náklady a došlo k oddělení koupě a prodeje. Peníze začaly obíhat nezávisle na výměně zboží. Vznikla potřeba institucí, které by se zabývaly finančním vypořádáním transakcí, a těmi byly banky. Postupem času se začaly jednotlivé banky specializovat na určité oblasti a v dnešní době můžeme rozdělit komerční banky do dvou skupin. Jedná se o univerzální banky, které nabízejí komplexní paletu sužeb nebo specializované instituce, které se zabývají investičním poradenstvím, obchodováním na finančních trzích a dalšími specifickými službami. Peníze mají tři základní funkce: - prostředník směny díky penězům můžeme platit za zboží a služby - účetní jednotka v penězích se vyjadřují ceny služeb a zboží - uchovatel hodnoty přinášení hodnoty bohatství v čase. Peníze je možné uložit a takto uložené peníze nám přinášejí úroky Operace s hotovostními penězi K hlavním operacím, které centrální banka provádí v oblasti hotovostních peněz, patří především emise nových bankovek a mincí. Dále zajišťuje stahování poškozených bankovek z oběhu. Provádí ověřování pravosti bankovek a vede evidenci falešných peněz. V pravomoci centrální banky je stanovení náležitostí bankovek a mincí. Určuje, jakou mají mít podobu, stanovuje nominální hodnoty a zajišťuje technické provedení při ražbě mincí nebo tisku bankovek. Organizuje distribuci hotovostních peněz komerčním bankám na základě jejich požadavků. Vedle platných bankovek a mincí, které jsou v denním oběhu, zajišťuje i emise zlatých a stříbrných mincí v malých nákladech. Výhoda těchto mincí spočívá v tom, že se centrální banka zavazuje 2 Do roku 1971 zajišťoval směnitelnost Breton Wodský systém. 11

12 ke zpětnému odkupu, kdykoliv o to majitel dané mince požádá. V tomto případě se jedná o velice bezpečnou investici v dobách nejistoty. 1.2 Základní pravidla činnosti centrální banky V různých zemích světa jsou dílčí funkce centrálních bank trochu odlišné v závislosti na specifikách dané země. V principu lze říci, že v obecné rovině postupují podle podobných pravidel. Tato pravidla jsou tedy obecná a lze je vztáhnout i na centrální banku České republiky. Dle nich by se měla centrální banka řídit těmito pravidly 3 : - neměla by konkurovat jiným bankám v obchodní a investičních aktivitách - neměla by úročit vklady přijímané od obchodních a dalších bank - měla by být bankou pro ostatní domácí banky, měla by jim pomáhat rozvíjet činnost - měla by působit jako zúčtovací centrum pro domácí banky - měla by sbírat potřebné informace o domácích bankách a monitorovat vývoj v bankovním sytému jako celku - měla by mít oprávnění rozhodovat o úvěrové pomoci bankám - měla by sledovat cíl zdravé měny - měla by podporovat zdraví, bezpečnost, spolehlivost a efektivnost bankovního systému v zemi - měla by podporovat efektivnost, inovativnost a důvěryhodnost finančních trhů Vývoj centrálního bankovnictví na našem území Centrální bankovnictví má na našem území dlouholetou tradici. První centrální bankou, která získala monopol na emisi peněz, byla Privilegovaná Rakouská národní banka, která nejdříve byla soukromou akciovou společností a teprve v druhé polovině předminulého století byla převedena pod přímou kontrolu státu. Po vzniku samostatné Československé republiky byly některé funkce vykonávány ministerstvem financí. V roce 1919 došlo k měnové odluce s Rakouskem. Především zásluhou tehdejšího 3 Revenda, Z.: Centrální bankovnictví. Praha, Management Press

13 ministra financí Aloise Rašína, který prosazoval přísnou měnovou politiku, proběhla tato peněžní reforma bez větších problémů. V roce 1926 vznikla na území nově vzniklého státu plnohodnotná centrální banka Národní banka Československá. Působení této instituce a její prozíravá finanční politika měla v meziválečném období velmi pozitivní vliv na hospodářský vývoj v našem státě. Po válce byla na krátkou dobu činnost národní banky obnovena. Po komunistickém převratu v únoru 1948 došlo k hlubokým změnám v politickém a hospodářském životě v tehdejším Československu. Národní hospodářství bylo po sovětském vzoru převedeno na centrálně plánovanou ekonomiku. V tomto duchu byla zřízena v roce 1950 Státní banka československá, která prováděla většinu peněžních transakcí. Jednalo se o jednostupňový model bankovního systému v Československu. Se změnou politické situace v roce 1989 došlo i k hlubokým změnám v bankovním systému. Jednostupňový model byl nahrazen dvoustupňovým. Státní banka přestala poskytovat služby obyvatelstvu a podnikům. Tato činnost byla delegována na komerční banky a centrální banka si ponechala pouze dohled nad bankovním sektorem. Po rozdělení společného státu Čechů a Slováků došlo k založení České národní banky, která navázala na úspěšnou tradici centrálního bankovnictví v českých zemích Funkce České národní banky Centrální banka má několik základních funkcí, které jsou dány zákonem 4. K nejdůležitějším činnostem centrální banky je provádění měnové politiky. Dále banka provádí emise bankovek a mincí, zajišťuje jejich oběh v hospodářství, provádí výměnu poškozených bankovek a sleduje falešné bankovky. Centrální banka rovněž provádí mezibankovní platební styk prostřednictvím clearingového centra České národní banky a umožňuje provádění finančních operací v zastoupení třetí strany při vypořádání burzovních obchodů. Má na starosti emisi státních dluhopisů České republiky a státních pokladničních poukázek. Druhou oblastí činnosti centrální banky je dohled a regulace bankovního systému. Ve spolupráci s ministerstvem financí uděluje bankovní licence, provádí kontrolu komerčních bank a zajišťuje dohled 4 Zákon o České národní bance č. 6/1993 Sb. ve znění pozdějších přepisů 13

14 nad kapitálovým trhem. Rovněž do její kompetence patři i odnímání licencí, pokud dojde k závažnému porušení pravidel Struktura České národní banky Nevyšším řídícím orgánem je bankovní rada, jejíž hlavním cílem je podle článku 98 Ústavy ČR a zákona č. 6/1993 Sb., o ČNB, ve znění pozdějších předpisů péče o cenovou stabilitu. Dosažení a udržení cenové stability, tj. nízkoinflačního prostředí v ekonomice, je trvalým příspěvkem centrální banky k vytváření podmínek pro udržitelný hospodářský růst. 5 Rovněž určuje měnovou politiku a nástroje pro její uskutečňování a rozhoduje o zásadních měnově politických opatřeních. Bankovní rada má sedm členů. Je to guvernér, dva viceguvernéři a čtyři vedoucí pracovníci. Bankovní rada je průběžně obměňována a výlučné postavení ve jmenování členů bankovní rady má prezident. V jeho plné pravomoci je jmenování jednotlivých členů na dobu 6 let. Bankovní rada se schází osmkrát do roka na řádných zasedáních, kde projednává základní měnové otázky. Dny, kdy se bankovní rada schází, jsou stanoveny na začátku roku pro příslušné období. V případě, že dojde k mimořádným událostem, je svoláno zvláštní zasedání bankovní rady. Současným guvernérem České národní banky je pan Zdeněk Tůma, kterého jmenoval do této funkce prezident republiky v roce Bilance České národní banky Stejně jako většina podnikatelských subjektů, musí i Česká národní banka vést informace o svém hospodaření a tyto informace musí být veřejně přístupné. Základní informace nalezeme v účetním výkazu, který se nazývá rozvaha. Forma a struktura výkazu je dána zákonem 6. Výkaz se skládá ze dvou typů položek. Jeden přestavují aktiva banky, která nám dávají informaci o struktuře majetku, a proti nim stojí pasiva, která nám říkají, z jakých zdrojů byl majetek financován. 5 ze dne Zákon o účetnictví, vyhláška 501/2002 a České účetní standardy rok

15 Aktiva centrální banky Pokladní hotovost Nakoupené cizí cenné papíry Úvěry poskytnuté domácím bankám Úvěry poskytnuté státu Úvěry poskytnuté nebankovním subjektům Úvěry poskytnuté zahraničním subjektům Devizové rezervy a zlato Majetkové účasti Hmotný a nehmotný majetek Nakoupené vlastní cenné papíry Ostatní aktiva Ztráta Aktiva celkem Tabulka č. 1 Bilance České národní banky Pasiva centrální banky Emise oběživa Povinné minimální rezervy bank Dobrovolné rezervy bank Vklady státu Vklady nebankovních subjektů Vklady zahraničních subjektů Kapitál Rezervní fondy Rezervy Emitované vlastní cenné papíry Ostatní pasiva Zisk Pasiva celkem 1.3 Operační činnosti České národní banky Běžná denní agenda centrální banky zahrnuje v sobě makroekonomické i mikroekonomické funkce. Jedná se o činnosti, které poskytuje za úplatu orgánům státní správy a ostatním subjektům finančního sektoru Banka státu Česká národní banka poskytuje své služby pro stát a veřejný sektor. Vede účty jednotlivým ministerstvům a orgánům veřejné správy, jako jsou finanční úřady a celní úřady. Dále jsou to organizace napojené na státní rozpočet. Je nezávislou institucí a tato nezávislost je garantována ústavou. Pravidelně předkládá informace o svém hospodaření Poslanecké sněmovně České republiky. Má na starosti správu státního dluhu, kterou zajišťuje emisemi státních dluhopisů a pokladničních poukázek. Emise státních dluhopisů probíhají formou aukce, která se koná několikrát do měsíce. Emisní plán je veřejně přístupný na internetových stránkách Ministerstva financí České 15

16 republiky. Aukce je organizována na členském principu, to znamená, že se jí mohou zúčastnit pouze bankovní subjekty. Komerční banky nakupují státní dluhopisy do své pozice a rovněž i pro své klienty. Vypořádání těchto obchodů zajišťuje společnost UNIVYC 7, která garantuje převod cenných papírů ve Středisku cenných papírů proti finančnímu vypořádání na peněžních účtech klientů. Vedle emisí státních dluhopisů, které slouží k financování dlouhodobějšího deficitu, probíhají i aukce státních pokladničních poukázek, které kryjí krátkodobější deficit. Vypořádání obchodů se státními pokladničními poukázkami probíhá v oddělené evidenci České národní banky. V této evidenci mají účty agenti, klienti a custodiani. Vypořádání cenných papírů proti finančnímu vypořádání je plně v kompetenci České národní banky, která zajišťuje převod cenných papírů ve své evidenci proti finančnímu vypořádání na peněžních účtech bank, vedených u České národní banky Banka bank Centrální banka přijímá od komerčních bank vklady, poskytuje jim úvěry a zajišťuje platební styk mezi jednotlivými komerčními bankami. Finanční prostředky, které si komerční banky ukládají u centrální banky, nazýváme rezervy. Jedná se hlavně o povinné minimální rezervy, kterými se reguluje likvidita jednotlivých bank. Dále jsou to dobrovolné rezervy v domácí měně pro mezibankovní zúčtování, ostatní dobrovolné rezervy a rezervy v zahraničních měnách. Na druhé straně poskytuje centrální banka úvěry. Tyto úvěry můžeme dělit na krátkodobé úvěry na doplnění likvidity, krátkodobé nouzové úvěry, střednědobé a dlouhodobé nouzové úvěry, hotovostní úvěry a úvěry v zahraničních měnách. Do krátkodobých úvěrů na doplnění likvidity patří diskontní úvěry k dennímu doplňování likvidity a reeskontní úvěry, kdy centrální banka poskytuje finanční prostředky proti směnkám. Do skupiny krátkodobých nouzových úvěrů řadíme lombardní úvěry a úvěry na povinné minimální rezervy. Střednědobé a dlouhodobé nouzové úvěry se poskytují těm bankám, které mají vážné finanční potíže a nejsou schopny si zajistit financování na mezibankovním trhu. V případě, že centrální banka odmítne poskytnout úvěr, dochází k ukončení činnosti dané finanční instituce. 7 UNIVYC, a.s. je dceřinou společností Burzy cenných Papírů Praha, a.s. Zajišťuje vypořádání obchodů s cennými papíry, které jsou obchodovány na burzovním i mimoburzovním trhu. 16

17 1.3.3 Devizová činnost Devizové operace České národní banky se řídí devizovým zákonem 8. Jedná se o operace na devizovém trhu a správu devizových rezerv státu. Pomocí těchto operací zajišťuje centrální banka na trhu dostatečné množství devizových prostředků, aby mohla pokrýt potřeby právnických a fyzických subjektů po zahraničních měnách. Do devizových rezerv zahrnujeme hotovostní a bezhotovostní peníze. Dále jsou to zahraniční cenné papíry a zlato. Poptávka a nabídka po devizách je ovlivněna množstvím peněz v ekonomice, poptávkou po zahraničním zboží, transferem kapitálu a kurzem. Centrální banka může ovlivnit kurz prostřednictvím intervencí. Intervence mohou být pouze proklamativní, kdy centrální banka vyšle investorům signál, že se kurz vyvíjí směrem, který ohrožuje stabilitu domácí měny. Nebo to mohou být přímé intervence na devizových trzích. Vzhledem k tomu, že centrální banka má omezenou zásobu devizových rezerv, není schopna v dlouhodobějším horizontu tímto způsobem ovlivňovat kurz, který je dán nabídkou a poptávkou na trhu. Účinnější nástroj na udržení devizového kurzu leží v oblasti úrokových sazeb a množství peněz v ekonomice. 8 Zákon č. 219/1995 Sb. Ve znění pozdějších úprav 17

18 2 Měnová politika národní banky Měnová politika je makroekonomickou veličinou, pomocí které se centrální banka snaží dosáhnout všeobecných cílů hospodářské politiky kontrolou měnového systému a působením na měnové veličiny, jako jsou peněžní nabídka, úroveň a struktura úrokových sazeb a jiné podmínky ovlivňující dostupnost úvěru. Základním cílem měnové politiky je vnitřní a vnější stabilita měny. Stabilita měny je dána mírou inflace. Této stability však nelze dosáhnout přímými nástroji. Centrální banka pro dosažení stabilní měny používá systém bází a měnových agregátů. Měnovou politiku můžeme charakterizovat třemi druhy: - měnová politika expanzivní v tomto případě centrální banka usiluje o větší nabídku peněz prostřednictvím nákupu cenných papírů, snižováním povinných minimálních rezerv a diskontní sazby - měnová politika neutrální centrální banka usiluje o rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou po penězích - měnová politika restriktivní zde se centrální banka snaží pomocí měnové politiky snížit množství peněz v ekonomice za účelem snížit inflaci. Na nástroje měnové politiky se můžeme dívat z několika hledisek. Z pohledu klasifikace sledujeme četnost využívání, rychlost použití, cíl použití a dopad na bankovní systém. Dalším členěním je měření měnové politiky podle dopadu na bankovní systém. Zde se setkáváme s přímými a nepřímými nástroji. Přímými nástroji se centrální banka zaměřuje na jednotlivé banky, či skupiny bank a snaží se direktivními nástroji ovlivnit hospodaření komerčních bank. Tyto nástroje jsou velice účinné, ale jsou v rozporu s pravidly tržní ekonomiky a volného trhu. Proto nástroje tohoto druhu jsou využívány ve velice omezené míře. Nepřímými nástroji centrální banka působí na celý bankovní systém jednotně. V tomto případě není omezena samostatnost rozhodování jednotlivých bank. Centrální banka pouze stanovuje rámec, ve kterém se musí jednotlivé komerční banky v oblasti měnové politiky pohybovat. 18

19 Centrální banka může k regulaci bankovního sektoru využít kombinace přímých a nepřímých nástrojů. Tím nejúčinnějším způsobem je regulace minimálních povinných rezerv. 2.1 Měnové agregáty a báze Centrální banka provádí regulaci množství peněz v ekonomice pomocí různých kritérií. Jedná se především o kritéria operativní a zprostředkující. Ke zprostředkujícím kritériím patří zejména měnové agregáty. K operativním můžeme přiřadit měnové báze. Souhrn obou dvou kritérií umožňuje centrální bance zajistit konečný cíl měnové politiky a tím je stabilita měny. Obecně tento proces nazýváme transmisním mechanismem. Vzhledem k tomu, že v ekonomice obíhají hotovostní peníze, bezhotovostní peníze emitované centrální bankou a dále je zde multiplikace peněz obchodními bankami a dalšími nebankovními institucemi, je pro centrální banku velice složité najít efektivní způsob regulace množství peněz v ekonomice Měnové agregáty S těmito agregáty se setkáváme především v měnovém transmisním mechanismu na straně zprostředkujících kritérií. Jedná se o množství peněžních prostředků s určitým stupněm likvidity. Čím vyšší je měnový agregát, tím nižší je stupeň likvidity peněžních prostředků. Dále se jednotlivé agregáty od sebe liší stupněm rizikovosti, likvidity, podílem v portfoliu veřejnosti, podílem na mezibankovních transakcích a podílem v rezervách bankovního sektoru. V obecné rovině se měnové agregáty označují písmenem M a člení se do čtyř základních skupin: - M1 = tento agregát v sobě zahrnuje hotovostní oběživo a vklady na běžných účtech. Jedná se o nejlikvidnější prostředky, které mohou být ihned použity. - M2 = tento agregát v sobě zahrnuje M1 a termínová depozita, depozitní směnky a depozita v zahraničních měnách. Jedná se o prostředky o nižším stupni likvidity. - M3 = tento agregát v sobě zahrnuje M2 a vklady domácích nebankovních subjektů v zahraničních měnách v domácích bankách. 19

20 - M4 = tento agregát v sobě zahrnuje M3 a vklady domácích nebankovních subjektů v domácích nebankovních institucích a také krátkodobé cenné papíry v domácí měně. Česká národní banka však v praxi při řízení měnové zásoby v ekonomice používá pouze první dva agregáty M1 a M2. Ostatní agregáty nebere v potaz Měnové báze Jedná se o operativní kritérium v měnovém transmisním mechanismu. Měnová báze se skládá z hotovostního oběživa nebankovních subjektů a celkových rezerv tuzemských bank v domácí měně. Dále to jsou povinné minimální rezervy v domácí měně a dobrovolné rezervy rovněž v domácí měně. Měnová báze může být regulovaná přes operace na volném trhu. Takové bázi říkáme, že je nevypůjčená a je plně pod kontrolou centrální banky. Pokud hovoříme o vypůjčené měnové bázi, tak v tomto případě se jedná o regulaci pomocí diskontních a jiných úvěrů, které poskytuje centrální banka ostatním komerčním bankám. V této oblasti centrální banka ovlivňuje finanční trh méně. Přesto však můžeme tyto peníze označit za mocné peníze, které se významným způsobem podílejí na regulaci měnové zásoby v daném ekonomickém prostředí. 2.2 Měnový transmisní mechanismus Aby tento mechanismus plnil svůj účel, musí být centrální banka schopna ovlivnit svými nástroji měnové báze a musí znát vazby mezi měnovými bázemi a jednotlivými agregáty. Proto je nutné znát důvody změny aktiv nebo pasiv v bilanci centrální banky, uvědomit si, že v tomto případě hovoříme o bezhotovostních operacích a je nutné rozlišovat operace v domácí a zahraniční měně. Platí zde vztah, že celková aktiva se rovnají měnové bázi a jiným pasivům. 20

21 2.2.1 Měnový transmisní mechanismus na straně aktiv Ke změně měnové báze na straně aktiv dochází v případech, kdy centrální banka nakupuje cizí cenné papíry, poskytuje úvěry domácím a zahraničním bankovním subjektům, při operacích s devizovými rezervami a zlatem. Rovněž v případech, kdy odkupuje zpět vlastní cenné papíry. Nákup cizích cenných papírů: Při nákupu cizích cenných papírů roste bilanční suma centrální banky. Jedná se o operace s dluhopisy se splatností do jednoho roku, státní dluhopisy se splatností delší než jeden rok a v omezené míře to mohou být i operace s akciemi. Pro všechny tyto případy platí následující vztah. Nákup cizích cenných papírů se projeví růstem měnové báze a prodej cenných papírů se projeví poklesem měnové báze. Úvěry poskytnuté domácím bankovním a nebankovním subjektům Pokud komerční banka přijme úvěr od centrální banky, roste bilanční suma centrální banky a při splacení úvěru klesne o výši dané splátky. Platí zde vztah, že při poskytnutí úvěru domácí bance v domácí měně roste měnová báze a při splacení úvěru domácí bankou v domácí měně naopak měnová báze klesá Pokud však ale centrální banka poskytne úvěr státu nebo nebankovnímu subjektu, bilanční suma se zvýší na straně aktiv i pasiv a v tomto případě se měnová báze nemění. Devizové rezervy a zlato V tomto případě platí stejné pravidlo jako u výše zmíněných úvěrů. Operace s domácími bankami mají vliv na měnovou bázi a operace s domácími nebankovními subjekty, státem nebo zahraničními subjekty v domácí měně nemají vliv na změnu měnové báze. Vzhledem k tomu, že zlato a devizové rezervy se přeceňují, dochází v bilanci banky k růstu nebo poklesu hodnoty těchto položek. Ty však nemají žádný vliv na změnu měnové báze. 21

22 2.2.2 Měnový transmisní mechanismus na straně pasiv Na straně pasiv může dojít ke změně měnové báze v případě, kdy si stát nebo nebankovní subjekt uloží u centrální banky finanční prostředky. V omezené míře může dojít ke změně báze v případu změny kapitálu a při emisi vlastních cenných papírů. Vklady státu a domácích nebankovních subjektů Pokud si státní orgán nebo státní fond uloží u centrální banky finanční prostředky, měnová báze se sníží. V případě, že dojde k poklesu vkladů v domácí měně, báze se naopak zvýší. Tento princip se týká i domácích nebankovních subjektů, které mají otevřené účty u centrální banky. Emitované vlastní cenné papíry Zde je nutné rozlišit operace s vlastními a cizími cennými papíry. U cizích cenných papírů je úrokový výnos na straně emitenta a u vlastních cenných papírů musí úroky zaplatit centrální banka. Cizí cenné papíry mají dopad na bilanci centrální banky na straně aktiv, pasiv a bilanční sumy. U vlastních cenných papírů se mění pouze struktura pasiv centrální banky. Pro měnovou bázi platí vztah, že při nákupu vlastních cenných papírů od domácích bank v domácí měně dochází k růstu měnové báze. Při prodeji vlastních cenných papírů domácím bankám v domácí měně dochází k poklesu měnové báze. U vkladů zahraničních subjektů, kapitálu, rezervních fondů a rezerv nedochází při změně daných položek ke změně měnové báze. Tyto položky mají neutrální dopad na změnu měnové báze Vazby mezi měnovou bází a měnovými agregáty Vazby jsou dány statickými a dynamickými veličinami. Statický model je dán poměrem měnového agregátu a měnové báze. V tomto případě mluvíme o peněžním multiplikátoru, který vyjadřuje, jaké výše dosáhne příslušný měnový agregát při dané výši měnové báze. U dynamického modelu počítáme s poměrem změny měnového agregátu a změny měnové báze. Rovněž zde hovoříme o peněžním multiplikátoru, 22

23 který však vyjadřuje, o kolik jednotek se v daném období změní měnový agregát při změně měnové báze o jednu jednotku. 2.3 Úvěrový transmisní mechanismus Tento mechanismus pracuje s krátkodobými i dlouhodobými úrokovými mírami. S krátkodobými mírami se můžeme setkat u operativních kritérií a dlouhodobými se zabývají zprostředkující kritéria. Na rozdíl od předchozího měnového transmisního mechanismu se zde setkáváme se spoustou veličin, které mají vliv na úvěrový transmisní mechanismus, ale které jen těžko centrální banka odhaduje. Jedná se o hrubý domácí produkt 9, vývoj úrokových sazeb na trhu a jejich vliv na agregátní výdaje, reakce bank a žadatelů o úvěr Operativní kritérium krátkodobá úroková míra Aby mohla centrální banka ovlivnit krátkodobou úrokovou míru, musí znát vazby mezi vývojem úvěrových agregátů a vývojem hrubého domácího produktu. Centrální banka ovlivňuje úrokové míry pomocí operací s cennými papíry. Pokud nakoupí cenné papíry, zvýší se na trhu množství peněžní zásoby, tím poklesne poptávka po mezibankovních úvěrech a výsledkem je pokles úrokové míry. Při prodeji se dostaví opačný efekt. V tomto případě centrální banka stahuje z trhu volné prostředky a vytváří se tlak na růst úrokové míry. Dalším možným způsobem jak ovlivnit výši úroků je změna úrokových sazeb, které centrální banka poskytuje komerčním bankám. Pří zvýšení úrokových sazeb přestanou mít komerční banky zájem financovat své aktivity úvěrem od centrální banky a na mezibankovním trhu dojde k poklesu peněžní zásoby. Dojde k úbytku zdrojů a ke zvýšení krátkodobé úrokové sazby. Pro ovlivňování úrokové míry využívá centrální banka hlavně diskontní, reeskontní a lombardní úvěry. Dále zde platí pravidlo, že při růstu úrokové míry dochází ke zpomalení růstu úvěrového agregátu a při poklesu naopak úvěrový agregát své tempo růstu zvyšuje. 9 Hrubý domácí produkt (HDP) je makroekonomickým souhrnným ukazatelem, který vyjadřuje hodnotu, vytvořenou v národním hospodářství za sledované období. Bývá zpravidla oceněn v kupních cenách. HDP lze určit třemi metodami. Jedná se o výrobní, důchodovou a výdajovou metodu. 23

24 2.3.2 Zprostředkující kritérium dlouhodobá úroková míra Výše dlouhodobé úrokové míry je úzce ovlivněna krátkodobou úrokovou mírou a očekáváním subjektů na finančních trzích. Z této definice velice zřetelně plyne, že vliv na danou veličinu je ze strany centrální banky minimální a hodně se pohybuje ve verbální rovině. Centrální banka může s růstem inflace bojovat zvýšením úrokových sazeb. Pomocí daného opatření se jí podaří stáhnout z trhu volné prostředky a výsledkem je, že dojde k menší spotřebě a tedy i ke snížení cenové hladiny. Otázkou však zůstává, zda tímto způsobem dokáže inflaci ovládat v dlouhodobějším horizontu a hlavně zda dokáže přesvědčit ekonomické subjekty. Pokud se jí to podaří, nemusí dojít ke zvýšení dlouhodobé úrokové míry. Jak moc dojde k pohybu dlouhodobé úrokové míry, je rovněž dáno výchozí úrovní krátkodobé úrokové míry. Obecně by ale mělo platit pravidlo, které nám říká, že s delší lhůtou splatnosti roste úroková míra v závislosti na vývoji krátkodobé úrokové míry. 2.4 Kurzový transmisní mechanismus U kursového transmisního mechanismu se setkáváme pouze s jednou hodnotou, která plní funkci operativního i zprostředkujícího kritéria. Touto hodnotou je měnový kurz 10, který je ovlivněn poptávkou a nabídkou po zahraniční měně. Faktorů, jež ovlivňují změnu kurzu domácí měny vůči zahraniční, je několik. Patří k nim hlavně exportní a importní síla domácí ekonomiky, vývoj domácích úrokových měr vůči zahraničním mírám a přesvědčení zahraničních investorů o stabilitě dané země. Z výše uvedeného je patrné, že možnosti centrální banky v dané oblasti jsou velice omezené. Rovněž zde musíme oddělit faktory, které působí na vývoj kurzu v krátkém a dlouhém časovém horizontu. V krátkém období Úroková míra na domácí aktiva Úroková míra na zahraniční aktiva Očekávané změny měnového kurzu Očekávané změny úrokových měr Očekávané změny inflace Tabulka č. 2 Faktory ovlivňující pohyb kurzu V dlouhém období Domácí cenová hladina Zahraniční cenová hladina Cla a dovozní kvóty Nástroje proexportní politiky 10 Měnový kurz je cena jednotky zahraniční měny vyjádřená v jednotkách domácí měny. 24

25 Oficiální kurz stanovuje centrální banka na denní bázi. Tento kurz je pouze orientační a slouží hlavně pro účetní účely subjektů, které mají ve své rozvaze operace v cizí měně. V tržních ekonomikách, kde není stanoven fixní kurz, dochází k pohybům domácího kurzu vůči zahraničním měnám na základě poptávky a nabídky po devizách a tyto změny označujeme termínem oscilace. O zhodnocování domácí měny hovoříme v případech, kdy absolutní hodnota kurzu klesá a ke znehodnocování dochází v opačném případě, kdy hodnota kurzu roste. Za hlavní příčiny změny vztahu mezi nabídkou a poptávkou po devizách můžeme označit: - parita kupní síly - parita úrokových měr - platebně bilanční přístup Parita kupní síly Pravidlo parity kupní síly nám říká, že by každé zboží na světovém trhu mělo mít po přepočtu měnovým kurzem stejnou cenu. V případě, že je tato rovnováha narušena, dochází k arbitráži. Když je cena domácího výrobku nižší, je zájem zahraničních investorů a domácích exportérů k jeho nákupu a transferu do země s vyšší cenou a naopak. Tato zbožová arbitráž má dopad i do změny devizového kurzu. Aby mohli zahraniční investoři nakoupit domácí výrobky s nižší cenou, musí provést investici do nákupu české měny. Tím vytvářejí tlak na změnu devizového kurzu, protože roste nabídka zahraniční měny na domácím devizovém trhu a tedy roste kurz domácí měny a součastně se tím znehodnocuje zahraniční měna. Nesmíme však zapomenout, že vedle základní ceny výrobku jsou zde transakční náklady. Aby mohlo ke zbožové arbitráži dojít, musíme do ceny výrobku započítat i náklady na dopravu, clo, různé poplatky a rovněž i zisk z prodeje výrobku. Parita kupní síly může být absolutní nebo relativní. Absolutní vyjadřuje statický pohled a definice nám říká, že podle absolutní verze parity kupní síly by cenová hladina po přepočtu měnovým kurzem a započítáním transakčních nákladů měla být ve všech zemích stejná. Relativní verze parity kupní síly vyjadřuje dynamický pohled na měnový kurz a zabývá se příčinami jeho pohybu. Z definice plyne, že změna měnového kurzu nezávisí na peněžním vyjádření standardizovaného spotřebního koše, 25

26 ale na vývoji cen v jednotlivých ekonomikách. V tomto případě tedy hovoříme o výši očekávané inflace inflačnímu diferenciálu 11. Z provedených empirických výzkumů vyplynulo, že platnost parity kupní síly je možné doložit pouze v dlouhodobém hledisku. V krátkodobém hledisku parita kupní síly neplatí. Mezi základní důvody, proč dané pravidlo neplatí, patří především problém se sestavením standardizovaného koše spotřebního zboží v jednotlivých zemích. Koš spotřebního zboží je sestavován na základě preferencí spotřeby v jednotlivých zemích, nikoliv podle struktury zahraničního obchodu, a v neposlední míře jsou v něm zařazeny komodity a služby, které nepodléhají zahraniční směně. Rovněž si musíme uvědomit skutečnost, že aby bylo možné vycházet z parity kupní síly, nesmí centrální banka ovlivňovat svými nástroji vývoj kurzu a musí existovat volný pohyb zboží mezi jednotlivými státy Parita úrokových měr V případě, že neexistují žádná omezení ve volném pohybu kapitálu mezi jednotlivými zeměmi, investoři vyhledávají nejvýhodnější podmínky pro uložení svých peněz. Svá aktiva přesouvají do měn, které jim přináší vyšší úrokové zhodnocení. Při svém rozhodování o investicích ale musí počítat i s pohybem kurzu domácí měny vůči zahraničním měnám. Pokud má investor domácí měnu, může ji uložit jako depozitum s budoucí dobou splatnosti při úrokové míře na domácí aktiva. Nebo ji může převést do zahraniční měny aktuálním měnovým kurzem a uložit své aktivum jako depozitum při úrokové míře pro danou zahraniční měnu. Vzhledem k tomu, že je velice obtížné určit v delším časovém horizontu vývoj kurzů, využívá se parita úrokových měr pouze u krátkodobého spekulativního kapitálu. V praxi tento proces probíhá tak, že investoři vyhledávají země s vyšší úrokovou mírou, ukládají svá aktiva do dané měny. Zvýšená poptávka po příslušné měně vede ke znehodnocování původní měny a její kurz bude klesat. Naopak rostoucí poptávka 11 Definice inflačního diferenciálu: podle teorie parity kupní síly relativní změna měnového kurzu v čase t + 1 oproti výchozímu kurzu v čase t odpovídá rozdílu inflací doma a v zahraničí. 26

27 po měně s vyšší úrokovou mírou vede ke zhodnocování a její kurz se bude zvyšovat. Součastně s tím se však bude zvyšovat množství dané měny v ekonomice a to povede k tlaku na snížení úrokových sazeb. Když dojde ke snížení úrokové sazby, přestane být pro investory tato investice výhodná a začnou přesouvat svá aktiva do původní měny. Proto můžeme říci, že při zvýšení úrokové míry na domácí měnu budou investoři investovat tak dlouho, dokud očekávaný výnos z rozdílu úrokových sazeb pokryje případnou ztrátu z budoucího znehodnocení domácí měny. V opačném případě u snížení úrokové míry na domácí měnu platí, že investoři budou nakupovat zahraniční měnu tak dlouho, dokud očekávaný výnos z rozdílu úrokových sazeb pokryje případnou budoucí ztrátu při znehodnocení zahraniční měny. Platnost parity úrokových měr neplatí u zemí s nestabilním politickým a ekonomickým vývojem, s vysokou očekávanou inflací a s vyšším zdaněním úrokových výnosů Platebně bilanční přístup Platební bilance vyjadřuje vztah mezi domácími a zahraničními subjekty během jednoho roku. Jedná se o výkaz, který sestavuje Česká národní banka dle pravidel Mezinárodního měnového fondu. Výkaz obsahuje informace o exportu a importu služeb a zboží, o příchozích a odchozích zahraničních investicích, o darech a přesunech finančních prostředků. Vzhledem k tomu, že se jedná o účetní výkaz, musí být platební bilance vždy vyrovnaná. Má dvě podoby - horizontální a vertikální. Vertikální člení platební bilanci podle položek na kreditní a debetní. Kreditní znamenají příliv zahraničních finančních prostředků a debetní odliv finančních prostředků do zahraniční. Platební bilance Kreditní položky Debetní položky Zboží Vývoz Dovoz Služby Vývoz Dovoz Důchody Dovoz Vývoz Transfery Dovoz Vývoz Dlouhodobý kapitál Dovoz Vývoz Krátkodobý kapitál Dovoz Vývoz Změna devizových rezerv Snížení Zvýšení Tabulka č. 3 Vertikální přehled položek platební bilance 27

28 V horizontálním členění jsou zohledněny jednotlivé účty a struktura platební bilance vykazuje tuto podobu.: - běžný účet - kapitálový účet - finanční účet přímé a portfoliové zahraniční investice - účet chyb a opomenutí - změna devizových rezerv. V případě, že nabídka devizových rezerv je větší než poptávka, hovoříme o aktivním saldu platební bilance. V opačném případě, kdy dochází k převodu finančních prostředků do zahraničí, hovoříme o pasivním saldu platební bilance. Na tyto stavy se snaží reagovat centrální banka měnovou politikou. Pokud dojde k výraznému navýšení devizových rezerv, snaží se sterilizovat finanční prostředky na svém vnitřním účtu 12. Dalšími nástroji, které centrální banka používá, jsou přímé (intervence na mezibankovním trhu) a nepřímé intervence (změna úrokových sazeb). 12 Tento způsob používá hlavně při privatizaci velkých podniků 28

29 3 Nástroje regulace v období transformace Ke konci osmdesátých let minulého století se tehdejší Československo nacházelo ve velice svízelné situaci. Na rozdíl od většiny okolních socialistických států, zejména Polska, Maďarska a Sovětského svazu, se vedení našeho státu bránilo jakýmkoliv změnám v politickém a hospodářském životě země. Přičemž si vůbec neuvědomovalo vážnost situace, ve které jsme se tehdy nacházeli. Národní hospodářství bylo výhradně orientováno na rozvojové trhy a podniky nebyly schopny konkurovat svými výrobky na vyspělých trzích. Většina exportu probíhala přes podniky zahraničního obchodu 13 a byla financována ze státního rozpočtu. Tehdejší vláda podporovala vývoz mohutnými půjčkami rozvojovým zemím. Finanční prostředky, které byly tímto neefektivním způsobem vynakládány, chyběly pak v modernizaci národního hospodářství. Mnohé z těchto půjček se nepodařilo do dnešní doby splatit. Problémy se projevovaly i v ostatních oblastech života tehdejší společnosti. Životní prostředí bylo narušeno extenzivním využíváním zdrojů a patřilo k nejhorším na evropském kontinentě, snižovala se i kvalita zdravotní péče a ostatních služeb. S tím souvisela značná apatie obyvatelstva, které nemělo na jedné straně důvěru ve vedení země a na druhé nedokázalo najít v sobě vnitřní sílu, aby se veřejně postavilo na odpor. Za této situace vláda s omezenými pravomocemi prosadila po sovětském vzoru program pod názvem Přestavba hospodářského mechanizmu. Plán přestavby byl schválen v roce 1987 a jeho snahou bylo zavedení normativních metod plánování, úplného chozraščotu, samofinancování a samosprávy. Vůle k naplnění programu díky vnitropolitickému a zahraničněpolitickému vývoji byla velice malá. Vedle oficiálního hospodářského programu začali pokrokově orientovaní ekonomičtí badatelé v různých vědeckých ústavech uvažovat o radikálnějších variantách zásahů do socialisticky orientovaného plánovaného hospodářství. V té době začaly vznikat tři hlavní směry v oblasti ekonomické reformy. První směr vycházel z pozice zachování socialistického zřízení a prosazoval koncept samosprávné ekonomiky. Byl reprezentován ekonomy např. Z. Hábou, A Bálkem a J. Dolejšem. Druhý směr počítal se silným soukromým sektorem, který by byl nepřímými nástroji ovlivňován státem. Jednalo se o systém stavějícím na tržních principech s přívlastky sociální a ekologický. Tento směr byl reprezentován ekonomy, jako byli V. Komárek a M. Zeman. Třetím směrem byl neoliberální koncept volného trhu s malou účastí státu. Z představitelů, kteří tento směr prosazovali, můžeme jmenovat především V. Klause, V. Dlouhého a T. Ježka. 13 Podniky zahraničního obchodu (PZO) byly specializovaní instituce, které měly monopol při exportu a importu zboží ze zahraničí. 29

30 Po změně politického režimu se otevřel prostor pro diskuzi ohledně dalšího ekonomického směřování národního hospodářství. Po tuhých politických bojích zvítězila koncepce volného trhu s minimálními zásahy státu do ekonomického života reprezentovaná osobou Václava Klause. Jednalo se o radikální šokovou koncepci, která měla přivést Československo v co nejkratším čase na cestu tržně orientovaného hospodářství. 3.1 Období Po změně politického vývoje v tehdejším Československu rozhodla vláda o rychlé a radikální reformě národního hospodářství. Cílem bylo transformovat naši ekonomiku na tržní hospodářství, otevření naší ekonomiky světu a vymanění se z hospodářské závislosti na východních trzích. Nové podmínky si rovněž vyžádaly co nejrychlejší privatizaci špatně fungujících státních podniků. Tyto podniky byly privatizovány metodou kupónové privatizace, přímým prodejem domácímu nebo zahraničnímu kupci. Rovněž se ve velké míře uplatňovaly restituce. Původním majitelům byl vrácen veškerý majetek znárodněný po komunistickém převratu v roce V září 1990 přijalo tehdejší Federální shromáždění transformační zákon, kterým byly veškeré změny v oblasti dalšího vývoje národního hospodářství uzákoněny Politický vývoj První svobodné volby proběhly v roce Do voleb šly politické subjekty sdružené v Občanském fóru a Veřejnosti proti násilí. Vedle těchto nově vzniklých stran se o přízeň voličů ucházely strany, které fungovaly v období socialistického zřízení. K nim patřila především Komunistická strana. Dále to byla Lidová strana a Národněsocialistická strana. Volilo se do všech komor Federálního shromáždění s omezeným mandátem na dva roky. Dvouleté období bylo zvoleno pro stabilizaci politického systému. Volby s přehledem vyhrály dva subjekty. V českých zemích to bylo Občanské fórum a na Slovenku to byla Veřejnost proti násilí. V průběhu roku 1991 došlo k založení dvou typicky pravicových stran, které se vyčlenily z Občanského fóra. Byla to Občanská demokratická strana a Občanská demokratická aliance. 30

31 V roce 1992 proběhly regulérní plně demokratické volby, ve kterých už soupeřily o hlasy voličů klasické strany rozdělené na pravici a levici. V Čechách výraznou převahou zvítězily pravicové strany vedené občanskými demokraty. Na Slovensku se k politické moci dostaly levicově orientované strany na čele s Hnutím za demokratické Slovensko a Strana demokratické levice. Pravicově orientované strany a strany, které podporovaly silný federální stát, na Slovensku výrazně propadly a jejich politický vliv byl minimální. Díky rozdílným volebním výsledkům se začal prohlubovat konflikt mezi českou a slovenskou politickou reprezentací. Zejména na slovenské straně panovaly značné výhrady k hospodářským reformám, které byly schváleny na úrovni federace. Slovenští politikové požadovali větší samostatnost a snažili se převést maximum kompetencí z federální úrovně na úroveň jednotlivých republik. Česká reprezentace zase požadovala, aby společný stát měl co nejvíce pravomocí na úkor republik. Tato politická roztržka začala v průběhu roku paralyzovat vnitřní i vnější fungování státu. Po několika neúspěšných jednáních došlo k rozhodnutí o rozdělení federace na dva samostatné státy, které budou spojeny v měnové a hospodářské unii. V praxi to znamenalo, že na území obou samostatných států by byla jednotná měna. Nedůvěra zahraničních investorů v měnové uspořádání však vedla k rychlému vyčerpání devizových rezerv. Přes ujištění politické reprezentace došlo k významnému propadu vzájemného obchodu a zpřetrhání osobních, kulturních a politických vazeb, které byly budovány. Toto rozhodnutí mělo negativní dopad na transformační proces zahájený v Československu na počátku devadesátých let. Na druhou stranu se uklidnila situace na finančních trzích.. Investoři začali mít důvěru v českou měnu a rovněž došlo i k nárůstu přílivu zahraničního kapitálu Hospodářský vývoj V roce 1990 byla zrušena Státní plánovací komise, která v socialistickém plánování direktivně určovala, jaké výrobky bude daný podnik vyrábět a i v jakém množství. V roce 1991 byl vládou schválen souhrn opatření, které měly zajistit ekonomickou prosperitu země. Byla zrušena cenová regulace u většiny zboží a služeb. Pouze ceny potravin, energie a veřejných služeb, ke kterým můžeme přiřadit městskou dopravu a nájemné, byly ještě regulovány. Byla zavedena vnitřní směnitelnost koruny, která sice neumožňovala volný prodej a nákup české měny na finančních trzích, ale zaručovala 31