Foto Martin Krejsa, Leopold Sulovsk TÉMA

Foto Martin Krejsa, Leopold Sulovsk TÉMA

AMA DABLAM kterak AMA da BLAM ne la NA HIMÁLAJSK MATTERHORN TEXT: MARTIN KREJSA

TÉMA 7 2002 / TÉMA / 3 z 14 24 e v e r e s t

AMA DABLAM Předchozí dvoustrana: V bivaku vedlejší strana: První tábor ve výšce 5.000 metrů vlevo: Ranní pohled z Tengboche, vlevo Nuptse, Everest, Lhotse; vpravo Ama Dablam Den odjezdu, kafe a rychle se pustit do balení slu né hromádky vûcí. Pak skoãit pro filmy a je tû se zastavit v práci na rozlouãení. První dva panáky a nervy posledních dní se zaãínají rozpl vat. Tak, a teì je tû nûjak dorazit k Poldovi a uï mûïu v e pustit z hlavy. Polda na uvítanou vytahuje váhu: No schválnû, kolik ty? Ten mûj má 33 a pûl kila!" Tak já to mám za pûtatfiicet! To zas bude porod, dostat tu nadváhu do letadla." Ve tfii hodiny odpoledne pfiijíïdí vidry se svou dodávkou a schází se i ostatní. Je nás est. První piva a dal í panáky, tentokráte burbon. VyjíÏdíme z Ostravy a vzpomínky na minulé dny pfiíprav jsou pryã. Boris vytahuje irskou whisku a na první pumpû kupuje Jirka dal í piva a dal í burbon. Zatím se parádnû bavíme, v ichni aï na vidryho. Je tû poslední zastávka na jídlo knedlík se zelím. Zaãíná mi b t v elijak. Tereza odhalí vãas hnûv m ch útrob a podává mi igelitku, kterou po naplnûní vyhazuji oknem snad to nikdo nechytil ãelnû. To uï mám v autû kolem sebe místa dost a tak dal í pokus je uï pfiímo z okna. To si umyje!", ukazuje na dal í pumpû Polda na omítku na kapotû. Hele, to uï jsme v Rakousku?", divím se a beru do ruky k bl s vodou a pucuji auto od knedlíkû. Dal ích pár kilákû a ostatní uï opût pozorují veãerní VídeÀ pfies moje zelí na oknû. Chudák vidry. Ale snad to chápe, Ïe to bylo z ãisté radosti taky si uï nûjakou tu expedici odbyl... AMA Na zaãátek DABLAM na eho pobytu v hlavním mûstû Nepálu se necháváme vysadit pod kopcem s buddhistick m klá terem Swayambunath, kter je jedním z nejznámûj ích symbolû Káthmándú. pe, tak jim to dá kaïd, shodujeme se s Poldou. Vcházíme na malé prostranství pfied chrámem, kde se prohání nûkolik opiãákû. Takhle shora je nádhern v hled na mûsto pod námi, na okolní kopce a na zvlá tní hru barev na obloze to díky monzunov m mrakûm a slunci, které obãas vysvitne. Stupa se dá obejít celá dokola, po obvodû je lemována modlitebními ml nky, které v ichni kolemjdoucí roztáãejí. Nejvy í budova chrámu má ze v ech stran dobfie viditelné Buddhovy oãi, které jsou pro cel Nepál více neï symbolické. Pashupatinath je chrám zasvûcen nejvy ímu hinduistickému bohovi ivovi. Ten je chápán jako niãitel, ale zároveà jako zachránce a pro zdej í vûfiící je nesmírnû dûleïité uchovat si jeho náklonnost. iva má nûkolik podob a Pashupati je jeho mírumilovná verze. Vrhám se do víru hinduistického ílenství. Narozdíl od buddhistû, ktefií mne uchvátili sv m vnitfiním klidem, mi pfiipadá, Ïe hinduisté jsou docela agresivní. Pofiád se na mû nûkdo lepí, nastavuje dlaà nebo mi vnucuje nûjaké tretky. Dal í kapitolu tvofií svatí muïi. Jógou vytrénovaní borci, ktefií jiï dosáhli své nirvány 7 2002 / TÉMA / 4 z 14 Cesta na vrcholek vede po strm ch schodech, které jsou lemovány spoustou krámkû se suven ry. Na posledním schodu po nás poïaduje jeden voják 50 rupek za vstup. Dobrá taktika, kdyï uï to tu vy lae v e r e s t 25

7 2002 / TÉMA / 5 z 14 TÉMA Zaãínám b t grogy a to nás teprve ãeká pfieváïná ãást sestupu dolû... Mám nateklé bandasky, a oprostili se od sv ch tuïeb a potfieb, okamïitû skoãí po kaïdém, kdo vyfotí jejich pomalovaná tûla a hádají se s ním o kaïdou rupii, kterou za tento modeling poïadují. Procházím se mal m bludi tûm náboïensk ch stavbiãek a ãím jdu dále, tím je to pustûj í a prapodivnûj í. Prohánûjí se zde posvátné krávy, stádo agresivních opiãákû a vyvalují se zde dal í Ïebráci. Hnus, bída, bláznovství náboïensk ch rituálû a podivná smûs netolerance. Dal í zvlá tnost fieka Bagmati a kremace, které se na jejím západním bfiehu provádûjí. Podle hinduistické víry se musí tûlo mrtvého zpopelnit do ãtyfi hodin po smrti. KdyÏ zde procházím, jedna kremace uï probíhá a druhá se teprve chystá. Pohled na vyãuhující nohy z hofiícího táboráku je opravdu jen pro silné nátury, nehledû na ten tûïk smradlav koufi. Po úspû nû vykonané kremaci se pak v e smete do fieky, ve které se ãabrá spousta nahat ch dûcek Nedaleko odtud je Bouddhanath stupa, která patfií k nejvût ím v Asii. V roce 1959, kdyï âína obsadila Tibet, se do jejího okolí pfiesunula spousta TibeÈanÛ. Komunita, která tady pfieb vá, je mi daleko sympatiãtûj í neï ta hinduistická. Pfii pohledu na tu bídu okolo je mi jich ale také líto nûkde v horách Tibetu nebo v údolí Solo Khumbu by jim bylo urãitû lépe. Vcházím branou na kruhové námûstí ke stupû, kolem které se dá chodit jen ve smûru hodinov ch ruãiãek. Proudí zde mnoho vûfiících buddhistû, po stranách roztáãejí mnoïství modlitebních ml nkû. Cel prostor nad stupou je obestfien mnoïstvím ÀÛrek s pestrobarevn mi modlitebními praporky. Líbí se mi tady také pro tuto barevnost. Okolí b valého královského paláce Hanuman Dhoka Durbar je tvofieno nûkolika námûstími, na kter ch se nachází mnoho cenn ch památek. Vylézám po schodech na vysokou pyramidu Maju Deval, ze které je úctyhodn pohled na ten zmatek dole. KdyÏ se ãlovûk prodírá davem, ani si neuvûdomuje to mnoïství lidí, které je tady na prohlídce, Ïebrá, prodává, shání zákazníka na svou rik u nebo jen tak sedí a hledí. Kousek dále je socha Bhairaba je to iva ve své stra idelné podobû. Pfied ním se musí mluvit jenom pravda, kdo lïe okamïitû hyne a tak se tato socha pouïívala v minulosti jako detektor lïi. Kdosi tu uvázal kozu. Asi meãí pravdu, co jsem tu stál, tak nelehla. Vedle je nûkolik men ích 26 e v e r e s t

AMA DABLAM k tomu slu nû popraskané rty, spálen palec, úplnû sjet vzorek u ostatních prstû no Ïádná sláva. monzun. V obchodû se rozvíjí následující konverzace: Kolik stojí jeden metr igelitu? 40 Rupií. O.K., tak beru deset metrû. Je 350 rupií dobrá cena? Yes, sir. Tak fajn, tu má tfii stovky! ॐ pagod, kde se mi líbí nejvíce. Jednak je tu relativnû klid a navíc na jedné z nich je pod stfiechou vyfiezána spousta so ek s erotick mi motivy. No byli moc ikovní, nûkteré polohy jsem fakt neznal a vypadají docela nároãnû. Bouddhanath Koneãnû v horách. Tfiicet minut letu se spoleãností Yeti Airlines a uï to korzujeme po vesnici Lukla ve v ce 2.840 metrû. Zastavujeme se na ãaj a Polda jde kupovat igelit na na e bágly, protoïe celkem slu nû pr í. Je je tû Dneska vyráïím na cestu jako první, jsem prostû ranní ptáãe. Venku uï nepr í, ale v ude je vlhko. Cesta je kamenitá jako tatranská magistrála, ale obãas narazím na úseky, kdy musím skákat po kamenech, vyãnívajících z bahna nebo dobytãích hoven. Míjím osamûlá stavení, kde se usilovnû pracuje buì na poli nebo na baráku. V ude se potuluje spousta dûcek, které jsou pinavé a bosé a vypadají jako malí ãerti. Lanové mosty mû tu a tam pfievedou na druh bfieh fieky Dudh Koshi. Pfiicházím k úzké soutûsce se vstupní branou do národního parku Sagarmatha. ikovnû zvolené místo, ani vynalézaví âe i zde nemohou borce v ok nku obejít a vyhnout se tak poplatku za vstup do parku. BlíÏím se k soutoku fiek Dudh Koshi a Bhote Koshi. Je to naprosto úïasné místo, kde si pfiipadám jako jeden vesmírn prd. Po stranách strmé skalní stûny, v soutûsce pode mnou doslova padají s obrovsk m hukotem hektolitry divoké vody. Je s podivem, Ïe se místní ãlovûk pfied touto demonstrací pfiírodní síly nepodûlal - nad Dudh Koshi totiï visí ve slu né v ce lanov most, kter svou okázalostí v echny pfiedchozí strká do kapsy. Za mostem na mû ãeká prìák s pfiev ením dobr ch 500 metrû. V úzk ch serpentinách míjím stádo plnû naloïen ch zopèû, kfiíïencû jaka se skotem, a spoustu nosiãû. Kolem mne se rozprostírá hust les piniov ch borovic a pohled do údolí a protûj ích zarost- 7 2002 / TÉMA / 6 z 14 e v e r e s t 27

7 2002 / TÉMA / 7 z 14 TÉMA Pohled na vyãuhující nohy z hofiícího táboráku je opravdu jen pro silné l ch stûn se spoustou vodopádû je úchvatn. Docela se zad chávám, zvolil jsem ostré tempo. Pfiedpokládám, Ïe je pfiede mnou je tû kus cesty, ale kdyï vyjdu za roh, otevfie se malé údolí, plné terasovit ch domkû Namche Bazaar. To je teda pfiekvápko, nûco podobného bych tady neãekal. ॐ Venku je opût pod mrakem, ale tu a tam je vidût modrá obloha a na obzoru jsou poprvé vidût zasnûïené hory. Scházím k hlavní ulici a tou se vydávám vzhûru. Zanedlouho jsem v sedle, ze kterého je vidût hluboké údolí, kter m jsme li pfied dvûma dny nahoru. Chodník vede strm m úboãím po vrstevnici. Míjím se s pár nosiãi a stádem jakû. Kolem mne jsou travnaté plánû se spoustou kytek, které uï v tomto období moc nekvetou. Na obzoru je jiï vidût vesnice Phunki Tenga. Za ní budu muset sejít hluboko do údolí k fiece Dudh Koshi a od ní se zvedá dal í prìák aï ke klá teru v Tengboche ve v ce 3.860 metrû, kter je odtud také nádhernû vidût. Nad ním uï je jenom mlha a tak blízkost zasnûïen ch vrcholkû AMA jenom tu ím. Pfied vesnicí opravuje chodník star dûda a pomáhají mu dva punti. Vybírají také peníze na obnovu zdej ích cest dávám jim 10 rupek do krásnû malované pokladniãky a na oplátku si je v echny fotím. Kousek dále pozoruji dal ího dûdulu, jak do obrovského balvanu vytesává buddhistické modlitby. Lidé jsou tu hodnû chudí, ale velmi ikovní a pracovití. Procházím ves- DABLAM nicí a pfiicházím k lanovému mostu pfies fieku Dudh Koshi. Za ním je je tû pár baráãkû a pak uï jen les z borovic a rododendronû na strmém svahu, vedoucím k cíli. Pou tím se do prvních serpentin a docela mi to lape. Kousek v e uï chodník pfiechází do mírného stoupání úboãím, ve kterém se uï zase zaãínám zad chávat. Pfiece jenom je ta v ka znát. Míjím se s pár nosiãi, ktefií u cesty odpoãívají. Zaujal mne jeden, kter nemohl mít více neï 12 rokû, ale uï vláãel náklad jako blázen. Nad sebou uï vidím piãku klá tera, která ãní nad stromy a tak uï tu ím konec dne ního lapání. Skuteãnû, zanedlouho vycházím u vstupní brány do vesnice Tengboche. Vcházím na náves, vlevo ode mne je nejdûleïitûj í buddhistick klá ter v Nepálu a vpravo objevuji ná bejz kemp - hospodu Tashi Delek Lodge. Na první pohled si to tady zamilovávám, je to kouzelné místo uprostfied hor. ॐ Probouzím se do nádherného rána. Obloha je jako vymetená a kdyï se podívám z postele oknem ven, koukám pfiímo na Everest. Zázrak? Pohádka? Ne, ne skuteãnost, která bude po tûch pár dnû souãástí na eho bytí. Vyskakuji z postele a vycházím ven. Slunce je je tû za hfiebenem, ale Lhotse a Everest jsou uï krásnû osvûtlené a záfiivû bílé. Z Everestu je vidût jenom piãka horní ãást jihozápadní stûny, jiïní a hlavní vrchol a kousek normálky. Ama Dablam vpravo je je tû ve stínu, ale úchvatná silueta tohoto himálajského Matterhornu je uï také krásnû vidût. Slunce se dere zpoza hfiebene na svût a první hfiejivé paprsky mi dopadají do tváfie. Kousek za na í hospodou je chodník, vedoucí na mal pahorek nad Tengboche modlitební místo se spoustou praporkû. Vydávám se po nûm na ranní procházku. Je odtud nádhern v hled na na i vãerej í cestu, na údolí Dudh Koshi a samozfiejmû i na druhou stranu masív Lhotse, Everest a Ama Dablam. Naprosto boïí pohled, tûïko se to dá vyjádfiit slovy. Absolutní nádhera! Aklimatizujeme se ve v ce 5.000 metrû. V noci mû docela bolí i ka. Ráno je nádhernû. Tmavû modrá obloha, osvût- 28 e v e r e s t

nátury, nehledû na ten tûïk smradlav koufi. lené piãky hor a ná první tábor ve tmû a v pûkné kose. V e je zmrzlé na kost. O pûl osmé se sluníãko poprvé dotkne na ich stanû a situace se prudce mûní. V echny rampouchy se zaãínají mûnit v zelené kytky a v zmrzlém potoce zaãíná opût téct voda. OÏíváme i my a zanedlouho se vydáváme k druhému táboru. Docházíme do místa, nad kter m je skalní plotna. Urãitû bude lezi- na vedlejší straně: Roztáčení mlýnků ve swayambunath telná, ale nûjak se nám to zpoãátku nezdá. lapeme vlevo od ní po suti aï na hfieben a zji Èujeme, Ïe jsme v pytli. Vpravo od nás v plotnû objevujeme Ïluté praporky, které oznaãují správnou cestu. UÏ se nám ale nechce vracet. Polda vytahuje repku a s její pomocí pfielézáme dvojkov hfiebínek aï do místa, kde se napojujeme na správnou cestu. Polda na mû nad enû pokfiikuje: Lezení, koneãnû lezení! Je tû zb vá pár desítek metrû po suti a dostáváme se do míst, kde je nûkolik plo in pro stany. V ka 5.750 metrû, alespoà tak to ukazují Jirkovy hodinky. Tady postavíme ná druh tábor, rozhodujeme se. Obloha se opût zatahuje, stejnû jako kaïdé odpoledne, a okamïitû se ochlazuje. Vybíráme si dvû plo iny, vytahujeme e usy a s jejich pomocí se snaïíme vyházet asi pûlmetrovou vrstvu zmrzlého snûhu. Je to v této v ce docela fu ka, funíme jako hrom. Po asi hodinové dfiinû uï nahoře: Kremace u řeky Bagmati na e dva stany stojí. Paráda, jdeme na vafiení. Musíme hlavnû hodnû pít a tak roztápíme sníh na obou vafiiãích co máme. Opût se projevuji jako naprost ne ika a jeden e us pfievrhnu tak profesionálnû, Ïe si parádnû popálím palec na levé ruce. Na tûstí jej hned zabofiím do snûhu, takïe to nakonec ani moc nebolí. Vafiení se hned chytá Polda a okamïitû je vidût, Ïe v tom má naprostou praxi. Profík. Vezme ta ku od stanu a naplní ji snûhem, kter pak hrnkem pfiidává do e usû. Zanedlouho uï máme nava- AMA DABLAM z deníku... Opût jeden krásn den v horách. Probouzím se v pokoji ã.18 v Tashi Delek Lodge a do spacáku mi oknem kouká sám pan Everest a zprava pfiihlíïí sleãna Ama Dablamová. Obloha je blankytnû modrá a v e záfií v ranním slunci. Naprosto boïí atmosféra, v ude sálá klid, pohoda a vyrovnanost a to se samozfiejmû pfiená í i na mû. To tak mít doma nebo snad mít doma tady? Den ale zaãínám trápením jdu na záchod. Je to s podivem, ale kdyï si vzpomenu na minulou expedici, kde jsem se málem vy...l z podoby, ukápne mi závistivû slza. Tady mi to tráví jako spalovnû, nemám se zaïíváním jedin problém spí e naopak. V sledek je k zoufání. Kvalita a la Made in Japan se pravidelnû cpe kaïdé ráno na svût a tato ílená ranní procedura ãasto pfiipomíná porody v desátém mûsíci tûhotenství. Je to fakt dfiina! Co naplat, Ïe s v sledkem bych mohl jít na v stavu, kdyï v té kadibudce nechám více energie neï ve zbytku dne? V na í hospodû jsou kadibudky dvû a obû stojí za to. V prkenné podlaze je otvor a celé extempore se dûje v podfiepu. Mnû to dneska trvá pûl hodiny a celou tu dobu, co mi lezly oãi z dûlkû, jsem myslel na Jirkovu poznámku, Ïe velké procento infarktû u muïû vzniká právû u tohoto streãování a nikoliv, kdyï chlapi dûlají z Ïensk ma kfiupy kfiup, jak jsem se mylnû domníval. KdyÏ jsem vysílen dokonãil svou práci, ani jsem nemohl vstát - nohy mû bolely jako po t denním lyïování v Alpách. Splachuje se tady také netradiãnû v rohu je hromada suchého listí z rododendronu, které se ãas od ãasu upne do té kouzelné díry v podlaze. Vycházím topornû na dvûr a myji se v k blu s vodou, co tady starostlivû obhospodafiuje pan domácí Pasang Tundup. Je to takov star í erpa, jako vystfiiïen z horolezeck ch knih mého mládí. PÛsobí na mû skvûl m dojmem, kaïdé mé pfiání je jiï pfiedem splnûno s uctiv m O.K., sir! a s úsmûvem, kter mne vïdy oslní, protoïe pan domácí má vepfiedu dva zlaté 7 2002 / TÉMA / 8 z 14 e v e r e s t 29

TÉMA Kurva, my to asi nevylezem! Vrací se zpût. Oba jsme zklamaní. TûÏko se tyto okamïiky popisují, Cestou do Tengboche, v pozadí Ama Dablam 7 2002 / TÉMA / 9 z 14 fien ãaj a polívku. V tábofie není moc místa, je to takové orlí hnízdo. Docela problém, se tady z toho jednoho e usu najíst. Já nemám hlad skoro vûbec dûsledek v ky. Polda mû uklidàuje: A co sis myslel? Îe pfii aklimatizaci je to pfiíjemné? Zaãíná b t pûkná kosa, slunko právû zapadlo za hfieben. Zalézám do stanu a do spacáku a venku nechávám jenom hlavu. Kolem nás je mlha, ale tu a tam se v ní utvofií díra a v ní se objeví nûkter se sousedních títû, osvûtlen veãerním sluncem. Nádhera, kterou mûïe obdivovat jen dobrodruh jako my. Kolem esté hodiny veãerní se zaãíná stmívat a okamïitû v echno zamrzá. Zalézáme do spacákû a snaïíme se usnout. Docela krutá noc, permoníci bu í o sto est. VÏdycky, kdyï se otoãím, spadne mi do ksichtu kus námrazy ze stanu. Nûjak se mi nedafií spát a kdyï uï, budím se díky pfieplnûnému moãáku. No nic, uï je nad ránem!, fiíkám si a dûlám chybu chyb dívám se na hodinky. Teprve devût veãer, to není moïné! Obouvám si zmrzlé boty a vylézám ze stanu. Kosa. KdyÏ se snaïím postavit, zamotá se mi hlava. Z vedlej ího stanu se ozve starostliv Polda: Bacha, nejsi v bejzu! Dobrá, dobrá Zalézám zpátky k Jirkovi. Usnout nejde vûbec a kdyï se ozve z vedlej ího stanu Poldovo chrápání, ti e mu s Jirkou závidíme. Jedna z nejdel ích nocí v mém Ïivotû. Ve ãtyfii ráno jdu s pískem znova. Poldovo Bacha pfii tom chcaní! je naprosto super a na místû. Staãí jeden blb krok a je to v echno v háji. V est ráno se rozední a tak vystrkuji hlavu ze stanu a pozoruji krásné ráno uprostfied tûchto úïasn ch hor. O pûl sedmé na na e stany zaãíná svítit slunko a je to jako pohlazení. Ve vedlej ím stanu se objevuje Poldova hlava a oba se na im natekl m obliãejûm musíme smát 30 e v e r e s t

je to smûs vyãerpání, bezradnosti a bezmoci, ale také zdravého rozumu. Pokus o vrchol âekáme na chvíli, kdy se do na- ich stanû opfie sluníãko. Ihned je blahodárn úãinek té Ïluté koule nahofie znát námraza na stûnû stanu se okamïitû mûní v kapky vody a kdyï ãlovûk vykoukne ven, pfiíjemnû to hfieje. Vafiíme ãaj a rychle balíme. âeká nás klíãov úsek na eho v stupu Polda ve druhém táboře, v pozadí Kangtega a thamserku. skalní, pomûrnû dlouh hfiebínek. Traverzujeme asi 120 metrû sutí do malého sed lka, nad kter m se vypíná první vûï zubatého hfiebene. Oblézáme ji dvûma délkami v ne pfiíli obtíïném terénu. O kus dále je vidût první fixní lano. Zaãíná u skoby a po pár metrech se ztrácí zamrzlé ve snûhu. Zkou ím zvolit traverz k dal ímu skalnímu hfibetu, AMA DABLAM V na í hospodû je vût inou kaïd veãer plno, stfiídají se tady trekafii z celého svûta, ale dneska to tu docela osifielo. Kromû nás jsou tu jenom dva Rusi a Amík se Ïidovkou z Izraele. Ti Rusáci se chovají jako dva nafoukaní pako i. Naprosto nás ignorují a hrají si na pány bohy. Dokonce se mezi sebou snaïí mluvit anglicky a uï na první pohled jsou totálnû vyma tûní. My trávíme vesel veãer. Popíjíme ãang, místní r Ïové pivo, vykládáme vtipy a samozfiejmû pfievládají ty s ruskou tématikou. Náramnû se bavíme, narozdíl od RusákÛ, a dost ãasto se na e hospoda otfiásá v základech pod salvami hurónz deníku... zuby. Tundup se dnes hlasitû modlí a s modlitebními korálky kolem krku obchází ná dvûr. Zapaluje kadidlo, které visí na pavlaãi a které smrdí tak, Ïe z domu vyhání nejenom zlé duchy, ale také v echny Ïivé organismy z okruhu tak 15 metrû. Na návsi je kamenná zídka a gumová hadice, která pfiivádí odkudsi z lesa vodu. Schází se zde lidé z celé vesnice a dost ãasto je zde opravdu veselo - to kdyï se zde tfieba mladí mni i z klá tera hromadnû koupají na Adama. Dneska je zde ale pusto. U hadice se stfiídám pouze odhadem s asi tak stopadesátilet m erpsk m dûdulou, co pomáhá u nás v hot lku. Je to zvlá tní postaviãka. Na tváfii má tolik vrásek, Ïe by mu to mohla závidût i Ljuba Hermanová, a kdyï si pfiedáváme lauch s vodou, vïdy se na mû zazubí bezkonkurenãním úsmûvem, jakoby se mi chtûl pochlubit zbytkem sv ch tfií zubû. VÏdycky jej vidím, jak cosi sm ká na zádech do na í hospody. Teì jsou to asi dvacetilitrové kanystry s vodou, ale jinak to b vá pln ko dfiíví nebo listí do splachovadla na ich kadibudek. Na hlavû má ãepku, která jistû pamatuje Malloryho, a celkovû je tak pinav, Ïe by se z nûj dala pína i loupat asi právû díky tomu má na rukou velké bílé fleky. Ale jak fiíkám, je to zvlá tní figurka a jsme si navzájem sympatiãtí. 7 2002 / TÉMA / 10 z 14 e v e r e s t 31

TÉMA 7 2002 / TÉMA / 11 z 14 ale propadávám se po pás do snûhu. Vymotat se odtud s tou krysou na zádech je opravdu chu- Èovka. Vracím se zpût a kdyï tento snûhov úsek pfielézám vrchem po hfiebeni, kupodivu sníh drïí. Následuje traverz jako vy it z nûjaké tatranské klasiky ruce ve spáfie a nohy na tfiení. Dal í délka vede horizontálnû skalní plotnou na tfiení a pak asi 20 metrû irok m snûhov m Ïlabem. Tady si poprvé beru na pomoc kladivo, protoïe ten sklon je uï docela strm. Polda mû dobírá na jeho konci v odtáté dífie a pak pokraãuje dal í délkou, opût traverzovou. Vede vût inou v plotnû na tfiení a je vybavena star m fixem. Pfiilézám na malou plo inu k Poldovi, nad námi se vypíná nádhern kout s napohled bezvadnou, pevnou Ïulou. Následuje délka, která vede spárou v úïasnû pevné, lahûdkové Ïule, za kterou by se nemusela stydût Ïádná cesta v Tatrách. Koneãnû nabíráme v ku. Polda pfielézá do tûrbiny, kterou se poprvé dostává do západní stûny Ama Dablamu, a kfiiãí na mû: Absolutní expozice, ani nevím, kdy jsem podobnou zaïil! Kliãkujeme po hfiebeni mezi skalními hroty a snûhov mi boulemi. AMA Poslední, asi 10 metrû vysok snûhov úsek ke tandu, vede docela do kopce. KdyÏ se do nûj pustím, opût se bofiím po pás. KaÏd dal í mûj pohyb má za následek to, Ïe se propadám hloubûji a hloubûji. VÛbec mi není jasné, jak pfii této kvalitû snûhu mohl Polda tento úsek vylézt. Nakonec mi dává lano DABLAM na bejka a já po nûm, za pomocí vozejku, plhám aï k nûmu na tand. Jsem docela grogy, pfiece jenom tu krysu mám na zádech tfietí den a uï máme dneska za sebou kus poctivého lezení. V ímám si úïasného rozhledu do údolí. Je inverze, údolí pod námi je zatopeno mlhou, ze které vystupují piãky okolních títû, které jsou uï na na í úrovni. Nad tou nádherou se usmívá pomalu zapadající slunce, úïasn pohled. Za mnou je navíc vidût neskuteãná silueta neuvûfiitelnû ostrého a zubatého hfiebene, kter jsme dnes pfielezli. Nad námi se vypíná dal í vûï, uï na pohled a také podle spousty visících lan to nebude Ïádná sranda. Hodnotíme situaci: Jestli tady nechceme zatmût, musíme máknout! Polda traverzuje nejprve docela komplikovan m úsekem na malou skalní kazatelnu, kde mû dobírá. Pak jej jistím a on se sune jako tygr v a v pfievislou stûnou nad námi s pomocí fixních lan a také dvou snûhov ch skob, které nûkdo, moïná z nouze, zatloukl do spáry a teì tu slouïí jako dva schody. Nakonec se pfiekuluje pfies hranu skalní stûny nûkam, kde si v ichni pfiejeme bezva místo na spaní. Dobírám Jirku a Polda na mû shora, docela vystra en, volá: MarÈas, vidím svûj obraz na mlze za mnou. Neví, co to znamená? To je vidmo a co o nûm vím, není nic moc!, odpovídám po pravdû. Je fiada na mnû a tak se i já pou- tím do tohoto vypeãeného úseku. Je to fakt docela tûïké a v dané situaci vyãerpávající, v 6.000 metrech a s takovou sviàou na zádech. Je tû, Ïe tu jsou ta lana, bez nich 32 e v e r e s t

AMA DABLAM z deníku... ského smíchu. KdyÏ uï si pfiipíjíme ãangem s pokfiikem Mar al Malinovskij vypadá to, Ïe dostanem po hubû, ale na- tûstí to ho i ustáli na vedlejší straně: Krvavý Bhairab na Hunuman Dhoka Durbar square by to bylo témûfi nefie itelné Pfiilézám k Poldovi a oba se shodujeme musíme tady, vzhledem k pokroãilé denní dobû, pfiespat. Vpravo od nás se r suje skalní plo ina tak 1 krát 4 metry, která je skoro celá zasypaná snûhem. Ihned se rozhodujeme pro bivak na ní. Pou tíme se do odklízení snûhu. V sledkem je neútulná, do hlubiny pod námi se svaïující plo- ina, která rozhodnû nevûstí spánek po celou noc. Natahujeme lanové zábradlí, na které se v ichni tfii pfiipínáme. Vybalujeme nahoře: Žebračka vûci na vafiení a zaãínáme roztápût sníh na trochu toho ãaje. Cepíny a kladiva cvakáme na lano a pfiilby strkáme do skalní pukliny nad námi. Je uï tma, ale vychází mûsíc, kterému chybí uï jenom kousek do úplàku. Mám strach hlavnû z toho, Ïe nám ve spánku spod zadku vypadne karimatka a skonãí o nûjak ten kilák níï. Nakonec do nich dûláme noïem díru a jí provleãeme jeden pramen starého fixního lana, které jsme rozpletli. Druh konec cvakáme na zábradlí. Pan domácí si ráno opût brumlá ty svoje modlitby. Dneska slaví své 62.narozeniny a tak nás v echny poãastoval panákem skotské. Zbytek pak dorazil sám a uvedl se tak do stavu naprosté oïralosti. Nejprve tfiískal okny, pak vytuhnul a kdyï se znovu vzpamatoval, uï se jenom chlámal na celé kolo. To mu vydrïelo aï do dvou v noci. Ráno, kdyï jdu na snídani, jej potkávám. Oãekával bych, Ïe dneska z nûj bude mrtvola, ale opak je pravdou. Sr í energií a na otázku How are you? odpovídá: Excelent! Je cel vyfintûn na hlavû u anku, pozûstatek jedné z rusk ch expedic, a na nose ãerné mafiánské br le. Pfiiznává se, Ïe jde na kopec nad Tengboche vû et modlitební praporky. Tak nûjak jsem tu il, Ïe dneska pfiijde na fiadu oãistec. V poledne nás ale opût v echny zaskoãí. Za íleného smíchu se vrací z dopoledního rozvû ování praporkû a je znovu jako motyka. U anku na stranu, opût pln energie nám padá kolem ramen: You are very nice people! a uï nám v em rozlévá nejprve nepálskou a pak skotskou huski. Seznamuje nás s dopoledním prûbûhem, Ïe s ním Buddha odmítl pít a Ïe svému kamarádovi spadl do karpy a ten ho z ní musel vytahovat. To je borec! Fotíme se s ním a nakonec ho jeho paní tahá do kuchynû. Trochu to tam vfie, ale nakonec se ozve pár facanû a pak uï je jenom ticho. Skvûl dûdula, trochu mi pfiipomíná toho ze Slavností snûïenek. 7 2002 / TÉMA / 12 z 14 e v e r e s t 33

7 2002 / TÉMA / 13 z 14 TÉMA Zebou mû nohy a tak se co chvíli posadím a zahfiívám si ve spacáku prsty. Nechci Je pûl deváté veãer a lezeme do spacákû. To bude ale dlouhá noc. KdyÏ se ãlovûk uvolní a nemyslí zrovna na to, co kdyby, dá se v na em bivaku kupodivu i pohodlnû leïet. Nask tá se neopakovateln pohled do údolí. Mûsíc nádhernû ozafiuje mraãna v údolí i vyãnívající vrcholky. Je ukázková inverze, pfii tomto noãním osvûtlení vypadá okolní krajina jakoby z jiného svûta. V e umocàuje naprosté ticho, které tu a tam pfieru í nûãí pohyb. Zebou mû nohy a tak se co chvíli posadím a zahfiívám si ve spacáku prsty. Nechci si po návratu domû kupovat boty v dûtském oddûlení a tak se opravdu snaïím. Pfiitom pozoruji pohyb mûsíce po obloze. Je to úchvatná podívaná! Nakonec zapadá za nûjak kopec na obzoru. KdyÏ se ztratí, okamïitû se je tû více ochlazuje a noc tmavne. Ráno se zaãínáme h bat je tû dfiíve neï vychází slunce. Na spacáku se mi pfies noc vytvofiila celkem slu ná námraza, kterou se snaïím setfiepat. Pomalu vstáváme a celí zkfiehlí chystáme vûci na lezení. Opatrnû roztápíme v e usu sníh musíme uvafiit alespoà trochu ãaje. Jdeme lézt. Snûhovoskalní hfiebínek nás dovede aï do míst, kde jsou dvû perfektní plo- iny na stany. Do háje, staãilo vãera vylézt je tû jednu délku a mohli jsme spát úplnû jinak. Urãitû bychom se teì cítili lépe ZvaÏujeme co dále. Necháváme tady Jirku a protoïe terén pfied námi vypadá v elijak, jdeme s Poldou lézt jen nalehko. Nasazujeme si maãky, skalního lezení uï tady moc nebude oãekáváme uï spí e sníh a led. První délka je v pohodû, zmrzl sníh stfiídají dva skalní pásy. V sed lku objevujeme dvû fixní lana, smotaná do panenky. MoÏná je budeme potfiebovat a tak si kaïd bere jedno na záda. Jistím Poldu, pfiivázan na skalním hrotu. Ten odlézá po snûhovém hfiebeni, pfied ním se nachází asi stometrová stûna poslední lezeck úsek na í cesty. Za ní uï je jen snûhová podu ka, kde se dají také postavit stany a pak se uï k vrcholu lape jen po snûhu. Stûna vypadá stra idelnû, v e umocàuje zamrzlé, asi deset metrû dlouhé fixní lano, které tady nad námi visí. Asi to bude pûkn náfiez. Polda postupuje krok za krokem, dostává se do kolmé snûhové stûny. Sníh je mûkk a vûbec nedrïí dá se do nûj klidnû vrazit i celá ruka a pod námi bezedná propast A co teprve stûna nad námi? Pfii této kvalitû snûhu je tento úsek nefie iteln. Polda je bezradn : Kurva, my to asi nevylezem! Vrací se zpût. Oba jsme zklamaní. TûÏko se tyto okamïiky popisují, je to smûs vyãerpání, bezradnosti a bezmoci, ale také zdravého rozumu. Vracíme se k Jirkovi a zvaïujeme co dále. Navrhuji pfiespat a ráno Ïe se uvidí. Polda je jiného názoru: Je 34 e v e r e s t

jedenáct hodin, to bychom je tû stihli dolû do druhého tábora. Tu stûnu nedáme ani zítra Mám pochybnosti, jestli jsme schopni ve zbytku dne slézt takov kus cesty dolû. Polda je optimista, urãitû to pr pûjde rychleji neï nahoru. No AMA DABLAM si po návratu domû kupovat boty v dûtském oddûlení a tak se opravdu snaïím. Polda při lezení uvidíme Je to dfiina, ale chuè b t opût v normálním prostfiedí je obrovská. Stfiídavû slézáme nebo slaàujeme a celou dobu se vzájemnû jistíme. Na jednom tandu se s Jirkou srazíme tak ne ikovnû, Ïe se mi na batohu uvolàuje fiemínek s maãkami a ty neúprosnû padají dolû. KdyÏ se sere, tak se sere, jak praví jedno staré ãeské úsloví. Jedna zûstává na plo ince asi dva metry pod námi, ale ta druhá spadla do snûhového Ïlabu asi 20 metrû níï. Zaãínám b t grogy a to nás teprve ãeká pfieváïná ãást sestupu dolû Mám nateklé bandasky, k tomu slu nû popraskané rty, spálen palec, úplnû sjet vzorek u ostatních prstû no Ïádná sláva. Traverz, dal í slaàák a dal í traverz. Pofiád dokola, pofiád ve stfiehu, protoïe v tûchto situacích se dûlá nejvíce prûserû. est hodin veãer se ale neúprosnû blíïí a tudíï i ãas, kdy zapadá sluníãko a kdy bûhem nûkolika minut nastává tma. UÏ nám zb vá jenom traverz snûhov m polem a tfii skalní vûïe, dvû, jedna Jirka, kter teì postupuje první, ztrácí cestu a musí se vrátit. Stfiídá jej Polda a v sledkem je totální bordel v lanoví. Klid, chce to klid, i kdyï uï moc ãasu nemáme. Polda dolézá do sedélka a já jej za chvíli následuji. Zb vá posledních 120 metrû traverzu v suti a ty uï absolvujeme souãasnû v rozestupu na ich dvou lan. Nejprve dosahuje ná kemp Polda, pak já a nakonec Jirka. Ty poslední metry trvaly nekoneãnû dlouho, ale jsme z bryndy venku. Urychlenû se chystáme na spaní. Bavíme se tím, Ïe na e orlí hnízdo se nám teì zdá b t pfiepychové, i kdyï jsme pfiedtím mûli strach udûlat krok od stanu. Vafiíme ãaj, nûco jíme a pozorujeme odraz mûsíce v jezírku pod námi. Jsme k smrti unavení Ráno je jako vymalované, modrá obloha a okolní kopeãky jsou ozáfiené ranním sluncem. Nad námi vy- Àofien zasran, kter nás vãera tak elegantnû kopnul do zadku. Je to ale krásná hora, to se musí nechat. Krásná, ale nedostupná V prava HO Alpa Ostrava se uskuteãnila na podzim 2001. Zúãastnili se jí: Leopold Sulovsk, Martin Krejsa, Jirka Mynarãík a Tereza, Boris a Jana. 7 2002 / TÉMA / 14 z 14 e v e r e s t 35