MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Zahradnická fakulta v Lednici

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Zahradnická fakulta v Lednici Využití preparátu Rhizopon při vegetativním množení dřevin (Diplomová práce) Vedoucí práce Doc. Dr. Ing. Petr Salaš Vypracovala Bc. Veronika Gališová LEDNICE 2013

Poděkování: Děkuji vedoucímu diplomové práce doc. Dr. Ing. Petru Salašovi, za rady, podněty a odborné vedení při zpracovávání diplomové práce. Ing. Haně Saskové a Ing. Janě Burgové děkuji za ochotu, čas a konzultace při realizaci pokusu a jeho vyhodnocování. Také děkuji panu Pasičovi a zaměstnancům jeho firmy za poskytnuté zázemí pro provedení pokusu. Poděkování náleží rovněž mé rodině za vše, co pro mě udělali a čím mi byli nejen po dobu studia. Děkuji taktéž mým přátelům za jejich podporu.

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Využití preparátu Rhizopon při vegetativním množení dřevin vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím s tím, aby tato práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty MENDELU a zpřístupněna studijním účelům. V Lednici dne: 6.5.2013 Podpis diplomantky:

OBSAH 1 ÚVOD... 8 2 CÍL PRÁCE... 9 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED... 10 3.1 Způsoby rozmnožování dřevin... 10 3.1.1 Generativní množení... 10 3.1.2 Vegetativní množení... 10 3.2 Množárenské podmínky... 19 3.2.1 Množárenské substráty... 19 3.2.2 Závlaha... 20 3.2.3 Světelné a teplotní podmínky... 21 3.2.4 Výživa a hnojení... 22 3.3 Fytohormony... 22 3.3.1 Auxiny... 23 3.3.2 Cytokininy... 24 3.3.3 Gibereliny... 25 3.3.4 Biostimulátory... 25 3.4 Morfogeneze vzniku adventivních kořenů... 26 3.5 Rhizopon... 28 3.6 Charakteristika rostlinných druhů... 36 4 Materiál a metody... 39 4.1 Popis pokusného místa... 39 4.2 Použité materiály a založení pokusu... 41 4.3 Hodnocení... 57 5 Výsledky... 58 5.1 Výsledky Pokusu A (jehličiny a stálezelené dřeviny)... 58 5.1.1 Picea abies Nidiformis... 58 5.1.2 Picea glauca Conica... 59 5.1.3 Cupressocyparis leylandii Gold Rider... 60 5.1.4 Juniperus procumbens Nana... 61 5.1.5 Cryptomeria japonica Vilmoriniana... 62 5.1.6 Taxus x media Hicksii... 63 5.1.7 Taxus baccata David... 64

5.1.8 Taxus baccata Repandens... 65 5.1.9 Buxus sempervirens Globosa... 66 5.1.10 Buxus sempervirens Winter Beauty... 67 5.1.11 Buxus sempervirens Rotundifolia... 68 5.2 Výsledky Pokusu B (listnaté opadavé dřeviny)... 69 5.2.1 Weigela hybrida Piccolo... 69 5.2.2 Syringa meyeri Palibin... 70 5.2.3 Swida alba Spaethii... 71 5.2.4 Ribes sanguineum King Edward VII... 72 5.2.5 Chaenomeles x superba 'Elly Mosel'... 73 5.2.7 Weigela hybrida 'Piccolo'... 75 5.2.8 Syringa meyeri 'Palibin'... 76 6 DISKUZE... 77 7 ZÁVĚR... 85 8 SOUHRN A RESUME... 87 9 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 89 10 PŘÍLOHY... 95

Seznam obrázků v textu Obr. 1, řízky listnatých opadavých dřevin (GALIŠOVÁ 2012) Obr. 2, řízky listnatých stálezelených dřevin (GALIŠOVÁ 2012) Obr. 3, řízky jehličnatých dřevin (GALIŠOVÁ 2012) Obr. 4, in vitro množení perokresba (upraveno podle ALBRECHT, SOMMER 1991) Obr. 5, hřížení perokresba (upraveno podle ALBRECHT, SOMMER 1991) Obr. 6, množárenské zařízení ve firmě Pasič spol. s r.o. (GALIŠOVÁ 2012) Obr. 7, iniciace kořenů (upraveno podle GREGORY 2006) Obr. 8, stavba kořene (upraveno podle GREGORY 2006) Obr. 9, graf obsahu auxinů v rostlinách (upraveno podle FRANC 2012) Obr. 10, fóliovník ZF MENDELU (GALIŠOVÁ 2013) Obr. 11, množárenské zařízení ve firmě Pasič spol. s r.o. v době zimního pokusu (GALIŠOVÁ 2012) Seznam tabulek v textu Tab.č.1: Vybrané koncentrace preparátu Rhizopon u jehličnatých dřevin Tab. č. 2: Vybrané druhy jehličnatých dřevin Tab. č. 3: Způsob stimulace u Picea abies Nidiformis Tab. č. 4: Způsob stimulace u Picea glauca Conica Tab. č. 5: Způsob stimulace u Cupressocyparis leylandii Gold Rider Tab. č. 6: Způsob stimulace u Juniperus procumbens Nana Tab. č. 7: Způsob stimulace u Cryptomeria japonica Vilmoriniana Tab. č. 8: Vybrané druhy jehličnatých a stálezelených dřevin Tab. č. 9: Způsob stimulace u Taxus x media Hicksii Tab. č. 10: Způsob stimulace u Taxus baccata David Tab. č. 11: Způsob stimulace u Taxus baccata Repandens Tab. č. 12: Způsob stimulace u Buxus sempervirens Globosa Tab. č. 13: Způsob stimulace u Buxus sempervirens Winter Beauty Tab. č. 14: Způsob stimulace u Buxus sempervirens Rotundifolia Tab. č. 15: Vybrané koncentrace preparátu Rhizopon u opadavých listnatých dřevin Tab. č. 16: Vybrané druhy listnatých opadavých dřevin Tab. č. 17: Způsob stimulace u Weigela hybrida Piccolo

Tab. č. 18: Způsob stimulace u Syringa meyeri Palibin Tab. č. 19: Způsob stimulace u Swida alba Spaethii Tab. č. 20: Vybrané druhy listnatých opadavých dřevin Tab. č. 21: Způsoby stimulace u Ribes sanguineum King Edward VII Tab. č. 22: Způsob stimulace u Chaenomeles x superba Elly Mosel Tab. č. 23: Způsob stimulace u Syringa patula Miss Kim Tab. č. 24: Vybrané druhy listnatých opadavých dřevin Tab. č. 25: Způsoby stimulace u Weigela hybrida Piccolo Tab. č. 26: Způsob stimulace u Syringa meyeri Palibin Seznam grafů v textu Graf č. 1 Vážené průměry zakořenění u Picea abies Nidiformis Graf č. 2 Vážené průměry zakořenění u Picea glauca Conica Graf č. 3 Vážené průměry zakořenění u Cupressocyparis leylandii Gold Rider Graf č. 4 Vážené průměry zakořenění u Juniperus procumbens Nana Graf č. 5 Vážené průměry zakořenění u Cryptomeria japonica Vilmoriniana Graf č. 6 Vážené průměry zakořenění u Taxus x media Hicksii Graf č. 7 Vážené průměry zakořenění u Taxus baccata David Graf č. 8 Vážené průměry zakořenění u Taxus baccata Repandens Graf č. 9 Vážené průměry zakořenění u Buxus sempervirens Globosa Graf č. 10 Vážené průměry zakořenění u Buxus sempervirens Winter Beauty Graf č. 11 Vážené průměry zakořenění u Buxus sempervirens Rotundifolia Graf č. 12 Vážené průměry zakořenění u Weigela hybrida Piccolo Graf č. 13 Vážené průměry zakořenění u Syringa meyeri Palibin Graf č. 14 Vážené průměry zakořenění u Swida alba Spaethii Graf č. 15 Vážené průměry zakořenění u Ribes sanguineum King Edward VII Graf č. 16 Vážené průměry zakořenění u Chaenomeles x suberba Elly Mosel Graf č. 17 Vážené průměry zakořenění u Syringa patula Miss Kim Graf č. 18 Vážené průměry zakořenění u Weigela hybrida Piccolo Graf č. 19 Vážené průměry zakořenění u Syringa meyeri Palibin

1 ÚVOD Rostliny tvoří nepostradatelnou součást planety Země. Utváří přírodu, životní prostředí pro lidstvo i zvířata. Ještě v 17. století rostly na našem území převážně domácí druhy. (REMEŠOVÁ 2011) Následně se začaly introdukovat rostliny ze všech koutů světa a nyní je na území ČR a SR evidováno na 119 cizokrajných jehličnatých druhů dřevin a 1042 listnatých druhů dřevin. Významnou část těchto rostlin začali lidé šlechtit a používat pro osázení a zkrášlení svého okolí. (SUPUKA 2011) Školkařská produkce okrasných rostlin zaznamenává v posledních letech nárůst poptávky i nabídky této komodity. Je tedy důležité vědět, jak dané rostliny množit a jaké podmínky potřebují pro své zakořenění a následný růst. Dříve se využívalo generativního způsobu množení, které je však v nynější době využíváno jen u několika procent celkové produkce rostlinného materiálu. Do popředí se dostává množení vegetativní, a to především množení řízky - ať už dřevitými, nebo bylinnými. Některé dřeviny množené vegetativně mají vysokou schopnost zakořenění a jejich množení je tedy snadné a nevyžaduje žádné specifické dodržování množitelských postupů. U jiných dřevin je naopak množení problematické a vyžaduje využití různých přípravků (stimulátorů, biostimulátorů), termínů množení, podmínek množení a pěstování v řízeném prostředí. Právě na tyto rostliny se zaměřuje tato diplomová práce s tím, že hodnotí, jak stimulátor Rhizopon působí na zakořeňování vegetativně množených dřevin. Rhizopon byl zastoupen jako vodorozpustné tablety, prášková forma a prášek, který vznikl smícháním dvou dílčích. Pokusy byly prováděny ve firmě Pasič spol. s r.o. v Dolních Životicích, dále pak na pokusných plochách Zahradnické fakulty v Lednici, a to na Ústavu šlechtění a množení zahradnických rostlin. Firma Pasič spol. s r.o. má provozní zařízení na vysoké úrovni a snaží se stále vylepšovat procesy pěstování rostlin. Jejich zájem se týká také zdokonalování poznatků o stimulaci rostlin při množení, proto se také zpracovávala tato diplomová práce, zaměřená na využití preparátu Rhizopon. Práce si klade za cíl stanovit doporučení vhodné stimulace pro praktické využití na základě výsledků z experimentální části. 8

2 CÍL PRÁCE Cílem této diplomové práce je experimentální prověření vlivu preparátu Rhizopon při vegetativním množení dřevin. Pokud se na řízky rostlin aplikují stimulační látky, rostliny lépe zakořeňují a tvoří bohatý kořenový systém. 9

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Způsoby rozmnožování dřevin 3.1.1 Generativní množení Generativní množení je množení pomocí semen, je to přirozený způsob množení všech původních druhů. Kultivary zpravidla nelze rozmnožovat pomocí semen, protože potomstvo silně štěpí. Vznikne tak mnoho odchylek ve vzrůstu, habitu, barvě listů, kvetení a dalších vlastnostech rostlin. (WALTER 1997) 3.1.2 Vegetativní množení Vegetativní množení se dále dělí na autovegetativní rozmnožování (přímé), tedy to, k němuž se využívá pouze část matečné rostliny, a na xenovegetativní rozmnožování (nepřímé), ke kterému je nutno využít nejen části matečné rostliny, ale také podnož, na kterou se matečná část přenese. Vegetativní množení má zásadní výhodu (oproti množení semeny), že je při něm zachovávána genetická stabilita jedinců. (ŠEBÁNEK 2008) 3.1.2.1 Autovegetativní rozmnožování Řízkování Řízky jsou oddělené části matečné rostliny použité k vegetativnímu množení v nesterilních podmínkách, které koření na bázi. Řízky mohou být z celého stonku, nebo jeho části (olistěné nebo neolistěné) dále pak kořenové, listové, dřevité odebírají se na podzim (množí se jimi přes zimní období anebo se píchají na množárnu brzy zjara) a bylinné, což jsou vrcholky letorostů s vyvinutými pupeny. Pomocí nich se množí od května, do července až srpna, závisí na postupu vegetace. (RŮŽIČKOVÁ a kol. 1996; SCHLEGEL 2003; ŠEBÁNEK 2008) Faktory ovlivňující zakořeňování: Fyziologicky a biologicky mladé řízky Zajištění vzdušného substrátu pro rostliny Dostatečná vlhkost substrátu Stálost mikroklimatu 10

Zajištění dostatečné vzdušné vlhkosti, aby nedocházelo k vysoušení substrátu a k úhynu řízků Zajištění správných růstových hormonů (WWW 14. 2013) Rozmnožování letními - bylinnými řízky: oddělitelné části rostliny, tj. olistěné výhony, pupeny (očka) nebo listy, které po oddělení necháme zakořenit a které se dále vyvíjejí v samostatné rostliny. Výhony jsou u opadavých dřevin bylinné, dosud nezdřevnatělé, u stálezelených dřevin dobře vyzrálé. Používá se u velkého počtu druhů keřů, vybraných stromů, u stálezelených listnáčů Obr. 1, foto autorka a u mnohých jehličnanů. Obecně se doporučuje odebírat polovyzrálé řízky (semihardwood cuttings) od května až do srpna, v době intenzivního růstu letorostů, nebo v době ukončeného růstu výhonů. Příliš měkké řízky snadno zahnívají a naopak řízky, které jsou vyzrálejší a na spodní části dřevnatějící, špatně a dlouho zakořeňují, mají sklon k tvorbě kalusu a shazují listy. (BÄRTELS 1988; RŮŽIČKOVÁ a kol. 1996) Místo odběru řízků je důležité z hlediska vlivu na kvalitu řízků, zakořeňovací schopnosti, a také na habitus rostlin získaných řízkováním, a to nejen u kvetoucích dřevin, ale i u jehličnatých dřevin. Výhony ze spodní části rostliny lépe zakořeňují, než výhony z horní části keře. Ovšem kvalita některých řízků ze spodní části keře, zvláště u jehličnatých dřevin, může být snížena z důvodu přehuštění a nedostatku světla. Kvůli kontaktu rostlin s půdou, může také docházet ke snížení čistoty výhonů a infekci (doporučuje se tedy opatřit povrch půdy netkanou textilií, nebo perforovanou fólií). Rozdílná schopnost zakořeňování přestává být prokazatelná, jestliže se matečné rostliny v zimním období upraví řezem. V létě pak lze získat výhony podobné kvality především u keřů ozdobných květem nebo listem Swida, Deutzia, Potentilla, Spiraea, Weigela aj. Z letorostu se řízky získávají buďto z nejspodnější části, nebo i ze střední a vrcholové části, a to většinou v délce 70 150 mm. Delší řízky mohou kvůli vyššímu obsahu zásobních látek kořenit lépe. (BÄRTELS 1988; MACDONALD 2006; ŠEBÁNEK 2008) 11

Pro optimální růst kořenů je nutná dostatečná vzdušná a vodní kapacita substrátu. Příliš vlhký a utlačený (málo provzdušněný) substrát způsobuje zahnívání řízků a naopak substrát suchý a lehký způsobí, že řízky zavadnou a uhynou. Řízky pícháme do rašelinného substrátu s ph 4-4,5. OBDRŽÁLEK, PINC (1997) in ŠEBÁNEK (2008) však doporučují substrát o hodnotě ph 5,0 6,0. Optimální teplota na množárně je 21-26 C a neměla by přesahovat 30 C, přičemž vysoké teploty prodlužují dobu zakořeňování řízků tím, že inhibují zakládání adventivních kořenů. Řízky by měly být pod vodní mlhou, což vede k trvalému turgoru a listová plocha musí být v prvních 6 týdnech stále vlhká. Důležité je také stínění mladých zakořeňujících rostlin, protože při nedokonalém stínění narůstá riziko zavadání a osychání listů, nebo také dochází k jejich popálení. (WALTER 1997; ŠEBÁNEK 2008)) Používají se stínovací clony a rašlové úplety 60 70 %, které brání prostupu UV záření. Využít se také mohou clony natažené v úrovni žlabů ve sklenících nebo fóliovnících, které jednak brání prostupu světla, ale také v chladnějších dnech a měsících zabraňují úniku tepla z prostoru. (KRÁLOVÁ 2010; NOVÁK 2010) Řízky v optimálních množárenských podmínkách začínají za 2-4 týdny zakořeňovat a v říjnu by měly být zakořenělé. Obtížně množitelné listnaté stromy a keře zakořeňují 6-8 týdnů. Při řízkování se také bere ohled na to, zda se jedná o druhy těžko množitelné a ne zcela mrazuvzdorné. Takto náchylné dřeviny by se měly zpravidla napíchat do sadbovačů co nejdříve, aby se zajistila optimální tvorba kořenů a včasné vyzrání dřeva. (BÄRTELS 1988; OBDRŽÁLEK, PINC 1997; WALTER 1997) Stálezelené listnaté dřeviny: materiál, ze kterého se získávají řízky, by měl být z polovyzrálých až velmi dobře vyzrálých letorostů. Vrchol výhonu nesmí být měkký. Získávají se později než řízky opadavých dřevin. Mnoho stálezelených dřevin je však značně přizpůsobivých termínu řízkování a zakořeňování z bylinných řízků. Problémem Obr. 2, foto autorka u stálezelených dřevin je opad listů během procesu zakořeňování, který tento proces významně zpomaluje. Důvody opadu listů mohou být následující: stres způsobený vysokou teplotou a nízkou vzdušnou vlhkostí; vysokou teplotou a vysokou vzdušnou vlhkostí (u některých dřevin se musí provádět překrytí 12

polyetylenovou fólií); nadměrné svrchní mlžení, které zapříčiňuje vymývání živin a převlhčení substrátu. (BÄRTELS 1988; MACDONALD 2006; ŠEBÁNEK 2008) Jehličnaté dřeviny: materiál k množení musí být plně vyzrálý a zdřevnatělý, většinou odebíraný z dobře vyvinutých postranních výhonů, pokud se nejedná o kultivar, vyžadující speciální část rostliny vhodnou pro odběr řízků (např. sloupovité formy tisu se musí množit z vrcholových výhonů). U dřevin, jako jsou Chamaecyparis, Juniperus se však doporučují řízky polovyzrálé až vyzrálé, odebírané od září do února. Délka řízků jehličnatých dřevin by se měla pohybovat okolo 60 mm. Doporučuje se, aby řízky jehličnatých dřevin měly na bázi patku vyzrálého dřeva o délce 13 mm. Řízky se píchají do směsi rašeliny a písku v poměru 1:1 o hodnotě ph 4,8 až 5,5. Při množení jehličnatých dřevin v zimním období, se zpravidla nepoužívá mlžení a teplota se reguluje podle počasí. Teplota půdy se do začátku ledna pohybuje do 16 C, teplota vzduchu pak mezi 12 až 15 C. V lednu a únoru se teplota půdy pohybuje mezi 8 až 10 C, teplota vzduchu pak mezi 5 až 6 C, nemělo by dojít k vzestupu teplot nad 10 C. Jakmile na řízcích začne tvorba kalusu a prvních kořenů, půdní topení se vypíná. Po Obr. 3, foto autorka překrytí záhonů polyetylénovou fólií (0,05 mm) řízky lépe zakořeňují. V prvních týdnech na podzim a brzy na jaře se řízky stíní. Při začátku rašení nastává kritické období, kdy musíme dbát na udržení nízké teploty prostoru, ale zároveň zajistit vysokou vzdušnou vlhkost. (BÄRTELS 1988; WALTER 1997; MACDONALD 2006; ŠEBÁNEK 2008) Důležitým faktorem pro zakořeňování je typ, délka řízků a použití stimulačních látek. Ujímavost je také dána vlastnostmi substrátů, podmínkami zakořeňování, způsobem přezimování řízkovanců a technologií dopěstování rostlin. (OBDRŽÁLEK, PINC 1997) 13

Přijatelnost řízků, a tedy úspěch množení závisí na stavu matečných rostlin. Matečnice: plocha školkařské firmy, ve které jsou zasazeny rostliny určené k odběru materiálu k množení. Zároveň se tímto pojmem rozumí také jednotlivé rostliny daných druhů a kultivarů, které slouží k odběru množitelského materiálu. Pro množitelský podnik jsou potřebné matečnice poskytující dostatečně dlouhou dobu kvalitní řízky. Nejlepších výsledků je dosahováno z matečnic, které jsou mladé, s optimální délkou pěstování 2-4 roky. Pro lepší zakořenění odebraných řízků z matečných rostlin se doporučuje částečná etiolizace letorostu, neboť se tak zvyšuje citlivost pletiv na auxin. Je také důležité, jakým způsobem jsou matky v matečnici vysazeny, většinou se dodržuje směr řad sever - jih, pro správné vyzrávání letorostů a zároveň pro dobré osychání rostlin v řadách. Zároveň se musí pamatovat na snadný odběr řízků v době řízkování, včasné přihnojení a péče o zdravotní stav rostlin. Jednostranné přihnojování dusíkem není žádoucí, neboť řízky s vysokým obsahem dusíkatých látek hůře koření a jsou citlivější k houbovým patogenům. Ze starších matečných dřevin lze však také získat snadno a dobře zakořeňující řízky, pokud jsou na vhodném stanovišti a mají dostatečně dlouhé jednoleté přírůstky - letorosty. Podle délky pěstování matečných rostlin rozlišujeme: matečnice trvalejšího charakteru, které se pěstují na stanovišti 10 i více let a slouží k odběru dřevitých a bylinných řízků, roubů a oček, matečnice krátkodobé slouží ke sklizni bylinných řízků. Obnovují se po 2-4 letech. Vliv stáří rostlin je možno překonat rejuvenilizací, ke které slouží i opakované vegetativní množení. (OBDRŽÁLEK, PINC 1997; PROCHÁZKA, ŠEBÁNEK a kol. 1997; ŠEBÁNEK 2008) Materiál pro řízkování z mladých matečných rostlin koření lépe (61% zakořenělých řízků z mladých matečnic oproti 23% zakořenělých řízků ze starších matečných rostlin). S genetickou nebo fyziologickou rozdílností matečných rostlin může být spojena široká odchylka v možnosti zakořenění (8-76%). (MUNOZ, VARGAS a kol. 2009) U mnoha rostlin, poté co dosáhnou svého optima v množení a efektivitě zakořeňování, tato schopnost a celková vitalita rostlin klesá. Například u Cupressocyparis leylandii je 95 % úspěšnost zakořeňování u řízků, které byly odebrány z pětiletých rostlin. S postupem času tato schopnost klesá a u dvacetiletých 14

rostlin je tato schopnost 34 % a pouze 5 % u rostlin, které mají padesát let. Dvouleté rostliny, které se vypěstovaly z řízků takto starých rostlin, však poskytují řízky, u kterých je 100 % zakořeňovací schopnost, navzdory původnímu věku matečných rostlin. (MACDONALD 2006) Sklizeň a skladování řízků: letorosty listnatých dřevin je vhodné řezat v časných ranních hodinách (za rosy), nebo po dešti, kdy je největší turgor, a pak se tedy dobře řízkují. Nejvyšší bilance uhlohydrátů je u řízků pozdě odpoledne. V noci, v důsledku dýchání dochází ke spotřebě uhlohydrátů. Nejvyšší obsah minerálních látek je ráno a dopoledne. Výhony se sklízí v závislosti na době řízkování, u bylinných řízků je to od května do srpna. Řízky se poté uchovávají v chladírně o teplotě +2 až +4 C a skladují se v igelitových sáčcích. Rostlinný materiál by se neměl skladovat déle jak tři dny, neboť pak uvadá, rozvíjejí se choroby a klesá přijatelnost řízků na množárně. (OBDRŽÁLEK, PINC 1997; ŠEBÁNEK 2008; KRÁLOVÁ 2010) Úprava řízků: ponechání patky není rozhodující, ale řízky by měly mít jen 4 listy. SELARU (1992) při množení Laurus nobilis polovyzrálými řízky zjistil, že nejvíce řízků (70 90%) zakoření při ponechání 4 nodů a 3 listů. Seříznutí řízků pod nodem je důležité kvůli zvýšení zakořeňovací schopnosti. Procento zakořenělých řízků u Rosa bylo nejvyšší (okolo 63 %) právě při seříznutí pod nodem. (KROMWIJK a kol. 1990) Rozhodující je také velikost listu, protože dospělé listy působí zábranně na růst svých úžlabních pupenů, zatímco mladé listy působí stimulačně. Inhibiční vliv dospělého listu je přitom možno zrušit cytokininem i giberelinem, ale zesílit auxinem, etylenem a kyselinou abscisovou. Nadměrná listová plocha snižuje produktivnost rostlin, protože v rostlinách zvedá obsah inhibičních látek. Pěstitel a šlechtitel musí proto správně regulovat listovou plochu, aby produkci rostliny nesnižoval jak nedostatečnou velikostí listové plochy vzhledem k omezené fotosyntéze, tak i její nadměrnou velikostí vzhledem k vystupňování vlivu korelačně inhibičních látek. (SELARU 1992; WALTER 1997; PROCHÁZKA a kol. 2009) Poranění báze řízků poranění báze řízků přináší tyto výhody: zvýšení kvality a kvantity kořenů (místa iniciace kořenů jsou aktivována při poranění stonku); zvýšení absorpce vody z množárenského substrátu; tvorba kořenů v částech stonku, který je nad povrchem substrátu v případě, že je substrát nadměrně vlhký. (MACDONALD 2006) 15

Odstranění vrcholového pupene a květních pupenů odstranění terminálního pupene, způsobuje uvolnění laterálních pupenů z inhibice. Po odříznutí vrcholu tedy začnou růst postranní pupeny a dojde k rozvětvení rostliny. Květní pupeny se odstraňují u řízků proto, že působí negativně na zakořeňování. (ŠEBÁNEK 2008; PROCHÁZKA a kol. 2009) Regulace listové plochy regulace se provádí u řízků velkolistých stálezelených nebo opadavých dřevin, a to z důvodu snížení transpirace, lepší manipulovatelnosti s řízky a závlaze substrátu (velké listy mohou zachytávat vodní mlhu a zabránit tak dostatečnému provlhčení pěstebního substrátu). (MACDONALD 2006) Listová plocha významně ovlivňuje procento zakořenění. Bezlisté řízky ve většině případů nezakořeňují a hynou během 6 týdnů. U řízků s listy se schopnost zakořenit zvyšovala úměrně ke zvyšující se listové ploše, kdy nejvíce kořenily řízky s listovou plochou 0,002 m 2 (79%). Řízky s listovou plochou 0,0025 m 2 kořenily podobně jako ty s plochou listů 0,002 m 2. Řízky s nejvyšší listovou plochou měly také nejvyšší počet kořenů (14 kořenů na řízek), zatímco řízky s listovou plochou 0,0005 m 2 měly v průměru 5 kořenů na řízek. (TCHOUNDJEU, AVANA a kol. 2002) V rostlinách jsou růstové procesy zprostředkovány a kontrolovány nativními regulátory růstu, a to auxiny, gibereliny, cytokininy (fytohormony a jejich kofaktory) a inhibitory růstu. Proto se před napícháním řízků na množárnu užívá stimulátorů, a to aplikací auxinů jako koncentrovaných roztoků, stimulačních pudrů anebo i postřiků matečných rostlin vodným roztokem syntetického auxinu. Hlavním záměrem vnější aplikace je zkrátit dobu potřebnou k zakořenění, zvýšit procento a kvalitu zakořeněných řízků, a tím získat z množárenské plochy co největší množství kvalitních řízkovanců. (OBDRŽÁLEK, PINC 1997; WALTER 1997; PROCHÁZKA a kol. 2009) V praxi se ale také osvědčuje, že řízky rychleji a kvalitněji koření i bez stimulace a po přesazení na záhony lépe rostou a spolehlivěji přezimují. I přesto se uvádí, že stimulované řízkovance rostou i po přezimování lépe a dříve dosáhnou prodejní velikosti, než řízkovance nestimulované. (OBDRŽÁLEK, PINC 1997; NOVÁK 2010) In-vitro kultury Způsob množení, pomocí tkáňových kultur (TK, mikropropagace, in-vitro). Zdrojem mikropropagulí je tzv. explantát - většinou apikální nebo axilární pupen, 16

popřípadě jen jeho nejdůležitější část - meristém. Za rok lze z jediného pupenu získat řádově tisíce mikrořízků. Rozlišují se dva způsoby zakořeňování mikrořízků: zakořeňování in-vitro (ve sterilních podmínkách), zakořeňování v nesterilních podmínkách Mikropropagace je dnes ve školkařství standardní metodou množení. Využívá skutečnosti, že za jedno vegetační období lze z mikrořízků velikosti 0,01 0,02 m dopěstovat silnou rostlinu se 2-3 výhony schopnou přezimování v našich podmínkách. Touto metodou lze množit celý rok, ovšem v odpovídajících laboratorních podmínkách. Výhodou je získání více rostlin během krátké doby, a to i jedinců, u kterých běžné množitelské postupy selhávají, nebo nemají tak dobrou ujímavost. Rostliny z mikropropagace mají sklon k samovolnému větvení, takže se nemusí zaštipovat a tvoří kompaktní a hustý habitus. Řízky odebrané z mikropropagovaných rostlin koření lépe, neboť zde dochází k rejuvenilizaci. (ALBRECHT, SOMMER 1991; WWW 2. 2003) 3.1.2.2 Další způsoby autovegetativního rozmnožování V následující kapitole je pojednáno o extenzivních způsobech rozmnožování okrasných dřevin, které se však v produkčním zahradnictví nevyužívají: Rozmnožování vzdušnými odnožemi: Způsob, kdy získáme zakořenělé odnože přímo na matečné rostlině, a tak dědičně totožné dceřiné rostliny. Odstranění kůry na výhonu v délce 0,02 0,05 m, ošetření růstovým stimulátorem a obalení vlhkým mechem, nebo rašelinou. Po prokořenění se obal odstraní a výhon je pod balem odřezán. (BÄRTELS 1988; ALBRECHT, SOMMER 1991) Hřížení: Do 0,10 0,20 m hluboké jamky se připevní výhon tak, že jeho apikální část je nad povrchem substrátu. Kůra v místě ohybu se poraní a použijí se růstové stimulátory na podporu kořenové tvorby. K úplnému zakořenění dojde do dvou až tří let. (BÄRTELS 1988; ALBRECHT, SOMMER 1991) 17 Obr. 4, upraveno podle Albrecht, Sommer 1991 Obr. č. 5, upraveno podle Albrecht, Sommer 1991

Dělení: Proveditelné jen u některých druhů, které vytváří odnože. Rostliny se od sebe oddělují před začátkem rašení, musí však být dobře prokořenělé. Hrůbkování: Metoda použitelná u druhů, které snadno koření z adventivních pupenů. Na část spodních výhonů se nahrne rašelinný substrát. Do dvou let výhony zakoření, poté jsou odebrány a dopěstovány až do úplného zakořenění. (ALBRECHT, SOMMER 1991) 3.1.2.3 Xenovegetativní rozmnožování: Roubování Je přenášení ušlechtilé části - roubu na část neušlechtilou - podnož. Způsob, při němž se rozmnožovaná dřevina přiměje ke srůstu s vhodnou podnožovou dřevinou. Podnož a ušlechtilá část by k sobě měly mít příbuzenský vztah podnoží pro kultivary je daný druh dřeviny. Důležitá je kompatibilita, afinita a adaptabilita podnože a roubu. Nevhodné vlastnosti se projeví v náhlém vylomení roubu, zkrácení životnosti, zakrnělosti růstu a tvorbou vypouklin a závalů. Rouby pro letní štěpování, se řežou těsně před použitím. Při roubování v předjaří se rouby řežou v době úplného zimního klidu při teplotách nad 0 C. Do doby vlastního štěpování se uchovávají v chladu a temnu při 0-2 C, zabalené v PE sáčcích. Roubovat lze několika způsoby: kopulace roubování do boku roubování za kůru s klínovým řezem roubu (BÄRTELS 1988; ALBRECHT, SOMMER 1991; WALTER 1997) Očkování Při tomto způsobu se používají jednotlivá očka kultivarů. Očkování se provádí: na bdící (rašící) očko - od května do června, ještě téhož roku očko prorůstá a vegetuje, na spící očko - od poloviny července do začátku září, v období tzv. druhé mízy, kdy očko přiroste, ale vyraší až v následujícím roce. Dvěma způsoby: T-řez; Třískové očkování (chip budding). (BÄRTELS 1988; ALBRECHT, SOMMER 1991) 18

3.2 Množárenské podmínky Kromě vlivu podnebí (klimatických podmínek), mají na zakořeňování řízků a celkovou účinnost růstových regulátorů, vliv takové faktory, jako například stáří a zdravotní stav matečných rostlin, velikost řízků, obsah živin v pěstebním médiu, vlhkost substrátu, relativní vzdušná vlhkost, stupeň vyzrálosti materiálu, ze kterého se získávají řízky atd. (HENTIG, GRŰBER 1988) Obr. 6, foto autorka 3.2.1 Množárenské substráty Při množení dřevin mají značný význam pro růst a utváření kořenů řízkovanců množárenské substráty. Jako množárenské substráty se nejčastěji používají směsi rašeliny s pískem nebo perlitem v poměru 1:1, 2:1, a 3:1. Dle DUMITRAŞCU (2008) nejlépe kořenily řízky ve směsi rašeliny a perlitu v poměru 2:1. Při testování pilin, písku a směsi písku a pilin v poměru 1:1, zakořeňovaly řízky nejlépe v pilinách (80%) než v samotném písku (72%) nebo ve směsi písku a pilin (71%). (TCHOUNDJEU, AVANA a kol. 2002). Složení substrátu by mělo odpovídat typu množárenského prostoru. Na zamlžovaných množárnách se používají substráty se 78-90 % pórů, z toho kapilární voda tvoří 20-36 %, nekapilární vzduch 50 60 %. Rašelina má vysokou vzdušnou a vodní kapacitu. Obsahuje humínové kyseliny na podporu růstu kořenů, je však prostá jakýchkoli inhibičních látek, chorob a fixovaného dusíku. (OBDRŽÁLEK, PINC 1997; WWW 4. 2013) Rašelina: černá rašelina, která je ceněná pro svou optimální vzdušnou kapacitu, vysokou vodní kapacitu, nízkou sléhavost a spolehlivý kapilární rozvod vody, bílá rašelina, která je po těžbě frakcionalizovaná na velikost částí od velmi jemných (0 5 mm) až po hrubé (25 45 mm). Při smíchání bílé rašeliny s černou rašelinou a přídavnými látkami vznikají substráty vysoké kvality pro různé typy použití. (WWW 5. 2013) 19

Syntetické materiály: Tyto materiály mají stabilní strukturu, homogenitu, vysokou vzdušnou a vodní kapacitu. Nevýhodou je riziko přeschnutí při nedostatečné závlaze. Množárenský substrát ze směsi rašeliny, písku a drceného polystyrenu nebo perlitu se jeví jako nejvhodnější. Při množení ve fóliovníku je vhodná standardní dvousložková směs s vyšším podílem rašeliny. Příznivý vliv na tvorbu kořenů má přídavek mletého vápence do množárenské směsi. Pro vřesovištní dřeviny a kyselomilné druhy 0,5 kg m -3, pro ostatní dřeviny 2 až 3 kg m -3. (OBDRŽÁLEK, PINC 1997) 3.2.2 Závlaha Vodní deficit inhibuje iniciaci, elongaci, růst a větvení kořenů. Pokud je rostlina vystavena suchu, inhibuje se růst kořenů a v rostlinách se zvyšuje vodní deficit. (KOZLOWSKI, PALLARDY 2011) Nadměrná vlhkost substrátu po delší dobu, není pro rostliny a jejich kořenový systém vhodná. Problémem je nedostatečné množství kyslíku pro kořeny rostlin. Pokud rostliny trpí nadbytkem vody v substrátu, mohou se u nich projevit následující symptomy: chlorózy listů, nízká vitalita, nekrózy listů, oslabení růstu výhonů a následný úhyn rostlin. Převlhčené množárenské substráty mají za následek chřadnutí a úhyn mladých řízkovanců. Při zkoumání uhynulých řízků byla zjištěna změna barvy dřeně a kůra na bazální části řízků se odchlípla. V pokročilejším stádiu pak bazální část zcela odumřela. Avšak při převlhčeném substrátu je jako reakce na zaplavení rostlin produkován etylen, který může stimulovat zakořeňování. Etylen způsobuje hromadění auxinu v letorostech etylenovou inhibicí transportu auxinu. (PROCHÁZKA, ŠEBÁNEK a kol. 1997; DAVIDSON, MECKLENBURG, PETERSON 2000) Pokud se na řízky aplikuje voda ve formě jemných kapek, je zajištěn dostatečný turgor a redukuje se transpirace a respirace, a také při následné evaporaci z listů dochází k chlazení povrchu rostlin. Mlžení dovoluje řízkům zakořeňovat i za vysoké světelné intenzity. Řízky Rosa nejlépe kořenily na množárně se svrchní závlahou (fog systém) o 100 % relativní vzdušné vlhkosti. (KROMWIJK a kol. 1990; MACDONALD 2006) 20

3.2.3 Světelné a teplotní podmínky Při nedostatku světla v zimním období a v důsledku vysokých teplot - nad 18 C, dochází na množárně k nadměrnému růstu kalusu. Kalus brzdí zakládání a prorůstání kořenů, a aniž by řízky zakořenily, dochází u nich k prorůstání pupenů a předčasnému růstu letorostů. Při vysoké světelné intenzitě, která podněcuje maximální fotosyntézu, dochází k zásobení řízků uhlohydráty. (OBDRŽÁLEK, PINC 1997; MACDONALD 2006) Optimální teplota pro růst kořenů je odlišná podle druhu a genotypu, vývojové fázi rostlin, vlhkosti půdy a obsahu kyslíku v půdě. Pro rostliny mírného pásma je minimální teplota pro růst kořenů mezi 0 až 5 C, optimální teplota se pohybuje mezi 20 až 25 C. (KOZLOWSKI, PALLARDY 2011) V experimentu s Taxus globosa se stanovovalo, jaký efekt na zakořenění řízků má teplota substrátu. Teplota se udržovala buďto na 18 C, nebo na 23 C. Při nízké teplotě kořenily řízky lépe, než při vysoké teplotě (53 % zakořenělých oproti 34 %). (MUNOZ, VARGAS a kol. 2009) Dle ŠEBÁNEK (2008) se jako vhodná teplota substrátu pro zakořenění řízků Juniperus communis doporučuje 14 16 C. Teplota vzduchu ve skleníku nebo fóliovém krytu by se v letním období měla pohybovat mezi 20 25 C. Teplota pěstebního substrátu by měla kolísat okolo 22 C. Nicméně teplota v krytých prostorách v letním období přesahuje i 30 C navzdory stínění a mlžení. Po zavedení přerušovaného mlžení lze teplotu snížit i na 18 C. Řízky Rosa kořenily nejlépe při udržování teploty mezi 25 30 C. Za nepříznivých podmínek, jako jsou vysoké teploty, přemokřený substrát, vliv slunečního záření, může docházet k poškození řízků a šíření houbových chorob, a proto se využívá fungicidních přípravků. Nejpoužívanějšími jsou Previcur, Dithane (0,2 % koncentrace) a Euparen (0,15 % koncentrace). Dithane se také vyznačuje vysokým ph 14, takže při jeho pozdější aplikaci dojde ke zničení mechu na substrátu. Na množárnách se také uplatňuje biofungicid Supresivit (na bázi Trichoderma herzianum), aplikující se zálivkou v dávce 5-10 g l -1 vody na plochu 2 m 2. Při vzestupu teplot v množárenských prostorách nad 30 C řada fungicidů však potlačuje zakládání a růst kořenů. Většina listnatých dřevin, jež jsou množeny bylinnými řízky, je tolerantní vůči fungicidním přípravkům typu Benlate, Captan, Euparen, Ronilan, Rovral, Thyram a tyto fungicidy jsou součástí 21

některých průmyslově vyráběných stimulátorů. (HENTIG, GRŰBER 1988; KROMWIJK a kol. 1990; OBDRŽÁLEK, PINC 1997; KRÁLOVÁ 2010) 3.2.4 Výživa a hnojení Je velice často obtížné objasnit, jaký má vliv výživa matečných rostlin na zakořeňování řízků. Nicméně plán hnojení by měl zaručit, že rostliny dostanou vyrovnaný příjem živin, a na rostliny - ke konci vegetace - nejsou aplikována přebytečná dusíkatá hnojiva. Fyziologická aktivita je během zakořeňování omezena na uhlohydráty, dusíkaté látky, enzymatickou aktivitu a růstové hormony. Metabolismus musí být pozměněn na regeneraci kořenového systému, neboť je u řízků eliminována absorpce vody a minerálních látek z půdy Proto uhlohydráty produkované listy a růstové hormony hrají důležitou roli v růstu a vývoji kořenů. (KOZLOWSKI, PALLARDY 2011) Úhyn zakořenělých řízků během klidového období, je způsoben nízkou hladinou minerálních látek a uhlohydrátů v pletivech. Zásobní látky se u déle zakořeňujících druhů dřevin snižují již na zamlžovaných množárnách, a proto se pěstitelé snaží pomocí stimulace zlepšit kvalitu zakořeňování. Výživou a aplikací růstových regulátorů se podporuje prorůstání pupenů a vyzrání výhonů po zakořenění. Kromě vlivu makroprvků byl potvrzen také nezanedbatelný význam mikroprvků v procesu zakořeňování, a to zinku, bóru, manganu, síry a železa. Pozitivní účinek mají i regulační látky inhibiční povahy (fenolové substance, ABA aj.). Základní minerální látky a mikroprvky jsou dodávány formou zálivky, regulátory růstu pak aplikujeme postřikem na list, kdy by koncentrace roztoku neměla přesáhnout 0,1 %. Z kapalných hnojiv se používá Vegaflor, Microla, Biom, Wuxal. Růst řízkovanců v letních měsících také významně ovlivňuje obohacení atmosféry ve skleníku či fóliovníku oxidem uhličitým na hodnotu 800 ppm CO 2 - řízky lépe koření a jsou zdravější. (OBDRŽÁLEK, PINC 1997; MACDONALD 2006; WWW 15. 2013) 3.3 Fytohormony Hormony regulující látky, aktivní již při nízkých koncentracích, které jsou produkovány ve specializovaných buňkách, ale jejich efekt je uplatňován i ve vzdálených buňkách nebo buňkách, které umožňují transportní tok v pletivech organismů. (SCHLEGEL 2003) Růstové hormony jsou syntetické růstové látky, aplikované na báze řízků, které různým způsobem ovlivňují a napomáhají zakořeňování, růstu a vývoji rostlin. Růstové 22

hormony jsou používány pro zvýšení celkového procenta zakořenění, urychlení iniciace kořenů, zvětšení počtu a kvality kořenů, uniformitu řízkovanců. Existuje však značná odlišnost v zakořeňování mezi jednotlivými druhy, kultivary a generacemi rostlin. Efekt zakořeňování může být odlišný rok od roku. Růstové hormony nejsou jednoznačnou cestou k úspěšnému množení. Vysoká dávka hormonů může poškodit zdravé rostliny, a také ty, které mnohdy bez stimulace zakořeňují lépe. (MACDONALD 2006; KOZLOWSKI, PALLARDY 2011) 3.3.1 Auxiny Auxiny jsou hormony, které podporují prodlužovací růst buněk vyšších rostlin. V kombinaci s cytokininy jsou využívány jako podpůrné látky při rozmnožování mnoha kulturních rostlin. (SCHLEGEL 2003) Kyselina IAA je syntetizovaná v rostoucích apikálních pupenech (ve vrcholu koleoptile), ale také např. v listech, květních orgánech, vyvíjejících se plodech a v semenech, je transportována bazipetálně. Polární transport je v přímé souvislosti s polaritou regenerace kořenů a pupenů na stonkových řízcích. Auxin se ve stonkovém řízku pohybuje od apikálního pólu k bazálnímu a v této části obohacené auxinem je podněcován vznik a růst kořenů. Její obsah závisí také na stáří orgánů - vysoký obsah je většinou v mladých, intenzivně rostoucích orgánech, kdy se stářím klesá. Dále pak na vnějších faktorech (světle - jeho kvalitě, intenzitě, době působení a fotoperiodou). U dvouděložných rostlin je nejvyšší hladina v subapikální zóně, která také nejrychleji roste. Exogenně aplikovaná IAA může nahradit apikální pupen z hlediska zachování inhibice laterálních pupenů u mnoha rostlinných druhů. Účinnost exogenně aplikovaného auxinu je závislá na jeho endogenním obsahu v řízcích, neboť při vysokém obsahu může exogenní auxin působit inhibičně. V zahradnické výrobě se auxiny používají zejména ke stimulaci řízků. (PROCHÁZKA, ŠEBÁNEK a kol. 1997; ŠEBÁNEK 2008) U mnoha druhů dřevin je vysoká korelace mezi obsahem endogenního auxinu a schopností zakořenění, když je hladina auxinu vysoká v době sběru a přípravy řízků. Neúspěch při zakořeňování řízků opadavých dřevin je spojován s nízkou hladinou auxinů. Hladina auxinů je nejvyšší na jaře, poté klesá a na podzim je nejnižší. Vysoká schopnost zakořenění je spojována s vysokým obsahem kofaktorů, které působí synergicky s auxinem. Auxiny často působí synergicky s aminokyselinami. (KOZLOWSKI, PALLARDY 2011) 23

3.3.1.1 Syntetické stimulátory auxinoidy 1. Kyselina 3-indolyl octová IAA (IES) je aktivní látka se stimulačním 3.3.2 Cytokininy účinkem, nezbytná pro tvorbu a diferenciaci kalusových buněk. Bez přítomnosti auxinu nemůže dojít k hojivému procesu na řezné bázi řízků, ani k následnému založení kořenových základů (primordií). Auxin také kontroluje fázi založení a růstu adventivních kořenů. Syntetická IAA je bílá krystalická látka na světle nestabilní, při teplotách pod 18 C se její aktivita snižuje, při vysokých teplotách se látka rozkládá a je inaktivována ultrafialovým zářením. Exogenně aplikovaná IAA vyvolává zvětšení objemu meristematických buněk v kambiální zóně - zduření a etiolizace báze řízků. Řízky stimulované v pudru, nebo v roztoku o nízkých koncentracích IAA mají jemnější kořeny, tvořící bohatý kořenový systém. 2. Kyselina 3-indolyl máselná IBA (IBS) je nejčastěji používaný auxinoid ke stimulaci řízků - chemicky čistá IBA je méně účinná (účinnost IBA se zvyšuje v kombinaci s NAA nebo s nikotinamidem), vysoce aktivní je však draselná sůl. Vyznačuje se nevelkou toxicitou při předávkování. Má lepší výsledky než IAA, poněvadž méně stimuluje uvolňování etylenu. Exogenně aplikovaná IBA v průběhu rhizogeneze přímo stimuluje zakládání a růst adventivních kořenů, které jsou dlouhé, silné a brzy se větví. Kořenové základy se tvoří jak na bázi krátkého řezu, tak i po celé délce poranění. Pro bylinné řízky listnatých dřevin se nejčastěji používá IBA v konc. 0,5-2 %. 3. Kyselina 1-naftyl octová NAA (NES) je velmi stálá látka dobře rozpustná v horké vodě a etanolu. Vysoce aktivní je draselná sůl, amid a metyl ester NAA. Kyselina 1-naftyl octová v nízkých koncentracích aktivuje nativní auxin a stimuluje tvorbu adventivních kořenů na bázi řízků, které silně zduří, pletiva praskají a bohatě se tvoří kořeny. (OBDRŽÁLEK, PINC 1997; ŠEBÁNEK 2008) Cytokininy jedny ze skupiny hormonů, obsahují kinetin. Působí synergicky spolu s auxiny. Ve vývoji rostlin je mnoho reakcí vzniklých interakcí cytokininů a auxinů. Podporují buněčné dělení a růst laterálních výhonů. V kořenových 24

a vrcholových meristémech působí tyto hormony antagonisticky, aby byla zachována rovnováha mezi vznikem nových buněk a jejich diferenciací. Cytokininy jsou sloučeniny schopné uvolnit laterální pupeny z inhibice navozené auxiny, jsou to tedy fytohormony zeslabující apikální dominanci. Dekapitace a odstranění zdroje auxinu vede k toku cytokininů do laterálních pupenů, jež následně rostou. Cytokininy v interakci s dalšími fytohormony stimulují větvení stonku a odnožování rostlin, zpomalují senescenci; stimulují diferenciaci plastidů (chloroplastů a amyloplastů), zvyšují rezistenci rostlin vůči extrémním podmínkám prostředí. Na zakládání kořenů mají cytokininy spíše negativní vliv, protože jsou syntetizovány v kořenech. Působení exogenních cytokininů je většinou rozdílné podle toho, do jaké etapy rhizogeneze cytokininy zasáhnou. U stonkových řízků dřevin cytokininy většinou tvorbu adventivních kořenů zeslabují. Stimulační vliv IAA je zeslabován vlivem exogenního cytokininu benzyladeninu, a to především u dřevitých řízků. Vliv benzyladeninu (BA) v kooperaci s 1-naftyloctovou kyselinou (NAA) inhiboval růst adventivních kořenů. BA aplikovaný qiuck-dip metodou má za následek opožděnou iniciaci a růst kořenů, a také negativní ovlivnění počtu primordií. Stimuluje však tvorbu a prorůstání bočních výhonů, při aplikaci postřikem stimuluje také prodlužovací růst výhonů. Exogenní aplikace cytokininů bylo využito za účelem zvýšení produkce řízků matečnými rostlinami, neboť aplikací cytokininu na listy matečných rostlin (ale také řízků) se kladně ovlivní zakořeňování obtížně kořenících druhů. (PROCHÁZKA, ŠEBÁNEK a kol. 1997; SCHLEGEL 2003; ŠEBÁNEK 2008; WROBLEWSKA 2013) 3.3.3 Gibereliny Skupina fytohormonů, které stimulují růst listů a výhonů. Při uvolnění pupenu z korelační inhibice, jsou kromě auxinů důležité pro růst pupenů zřejmě i gibereliny Stimulují dlouživý růst nadzemních částí intaktních rostlin. Soubor aktivních giberelinů se může měnit v závislosti na stáří a vývojovém stadiu rostliny - nejvyšší hladina giberelinů je v místech aktivního růstu a v nově se tvořících orgánech. Na zakořeňování mají gibereliny negativní vliv. Stimulační vliv auxinu na zakořeňování lze snížit, nebo zcela zrušit aplikací giberelinu. (PROCHÁZKA, ŠEBÁNEK 1997; SCHLEGEL 2003; ŠEBÁNEK 2008) 3.3.4 Biostimulátory Biostimulátory patří do řady přírodních růstových regulátorů, bezpečných pro člověka a životní prostředí. Obsahují auxiny, gibereliny, cytokininy a aminokyseliny. 25

Zvyšují fyziologickou aktivitu rostlin, jako je například syntéza proteinů. Od velikosti řízků je odvislá zásoba živin a nativních hormonů, které jsou důležitým faktorem pro zakořeňování a následný růst řízkovanců. Během zakořeňování jsou také řízky vystaveny mnoha stresovým faktorům. Některé biostimulátory, jako nativní růstové látky nebo promotory rostlinného metabolismu, prokazují vzrůstající toleranci rostlin vůči stresu. (OBDRŽÁLEK, PINC 1997; SZABÓ, SÁRVÁRI, HROTKÓ 2011) 3.4 Morfogeneze vzniku adventivních kořenů Adventivní kořeny náhradní, pomocné objevují se nahodile na různých částech těla rostliny. (PROCHÁZKA a kol. 2009) Etapy vzniku adventivních kořenů: indukce tvorby adventivních kořenů molekulární a biochemické jevy, které předcházejí morfologické změny (probíhají před buněčným dělením), iniciace vzniku adventivních kořenů - probíhá v pericyklu, lýku a primární kůře, je spojena s počátkem buněčného dělení, růst kořenových primordií kořenová primordia prorůstají primární kůrou stonku v adventivní kořeny, které se objeví na povrchu stonku. Obr. 7, upraveno podle Gregory 2006 (ŠEBÁNEK 2008) GASPAR, HOFINGER (1988) in KOZLOWSKI, PALLARDY (2011) rozdělují etapy vzniku kořenů na řízcích do následujících šesti fází: 1) indukce (období předcházející buněčnému dělení); 2) první příčné dělení buněk pericyklu; 3) první podélné dělení dceřiných buněk; 4) pokračující buněčné dělení bez výrazného nárůstu meristematických buněk; 5) zvětšení objemu buněk; 6) prorůstání kořene. Průběh těchto fází se přisuzuje odlišnou citlivostí na IAA. Adventivní kořeny se vytvářejí na stoncích, listech, oddencích nebo starších druhotně ztlustlých kořenech. V místě řezu nebo v jeho blízkosti vznikají tzv. ránové kořeny, které se mohou jako jediné podílet na zakořeňování u obtížně zakořeňujících druhů. Zvětšením poraněné plochy se může zvýšit tvorba kalusu díky zvětšenému počtu kořenotvorných míst. Adventivní kořeny 26

vznikají většinou endogenně, a to dělením buněk lýka, mezisvazkového parenchymu, dřeňového paprsku nebo kambiálního válce. Místo, kde dojde ke vzniku adventivních kořenů je předurčeno u jednotlivých druhů a nezmění se ani po aplikaci růstových regulátorů. (PROCHÁZKA, ŠEBÁNEK a kol. 1997) Stavba kořene: Primární stavba kořenů v primární fázi růstu lze u kořenů rozlišit tři základní typy pletiv, a to epidermis (pokožku), kortex (primární kůru) a cévní svazky. V mnoha kořenech se cévní svazky utvářejí v centrálním válci, ale u některých jednoděložných rostlin jsou formovány v dutém válci okolo centrální dřeně. Epidermis (pokožka) vnější stěny pokožkových buněk jsou opatřeny slizovou vrstvou, která je schopná zadržovat vodu. Ve vzdálenosti 0,7 3 mm od vrcholu kořene se u mladých kořenů utvářejí kořenové vlásky. Kořenové vlášení zřetelně zvyšuje absorpční plochu kořenů a resorpci živin z půdy. Tvorba kořenových vlásků je závislá na vlhkosti substrátu čím vyšší obsah vody, tím nižší počet kořenových vlásků. Jejich životnost je krátká a vztahuje se pouze k zóně maturace. (PROCHÁZKA a kol. 2009; GREGORY 2006) Obr. 8, upraveno podle Gregory 2006 Kortex (primární kůra) v mladých rostlinách zaujímá kortex většinou velkou část kořenů. Převážně se skládá z vysoce vakualizovaných parenchymatických buněk s intercelulárním prostorem. (GREGORY 2006) Cévní svazky centrální válec (stélé) je složen z cévních svazků (xylému a floému) a případně dřeně. Vodivý systém je ohraničen pericyklem, ve kterém vznikají postranní kořeny a adventivní pupeny. (PROCHÁZKA a kol. 2009) Růst a vývoj kořenů adventivní kořeny regenerují u stonkových a listových řízků na bázi. Pokud kořenové iniciály vznikají z primárních pletiv, je zakořeňovací potenciál daného rostlinného druhu největší v apikální části výhonů. Dřeviny, které mají vývin adventivních kořenů vázán na činnost kambia, nejlépe koření na bázi a směrem akropetálním tato schopnost klesá. Řízky z apexu s neukončeným dlouživým růstem tak spontánně nezakořeňují. Zvětšování kořenového systému se děje v důsledku dvou 27

teplotně podmíněných procesů, a to vývoji a růstu. Růst může být specifikován buďto jako růst kořenů do délky, anebo objemu (šířky). Vliv teploty na rychlost prodlužování jednotlivých kořenů není určující, protože rychlost elongace závisí na velikosti a vývojové fázi rostliny, jejím zastínění atd. (PROCHÁZKA, ŠEBÁNEK a kol. 1997; GREGORY 2006) Řízky z báze koruny zakořeňují lépe než řízky z apikální části koruny. S věkem zakořeňovací schopnost klesá a během růstu podléhá cyklofýze - začíná výstupem matečné rostliny z endogenní dormance, klesá v květnu až červnu, v červenci až srpnu se zvýší, pak opět klesá. Svého minima dosahuje v listopadu až prosinci. (Obr. 9, upraveno podle Franc 2012) U dobře zakořeňujících dřevin byla stanovena vysoká aktivita auxinu a nízká aktivita giberelinu, u dřevin a zvláště jejich kultivarů, které špatně zakořeňují naopak nízká aktivita auxinu a vysoký obsah giberelinu. (PROCHÁZKA, ŠEBÁNEK a kol. 1997) 3.5 Rhizopon V rámci této diplomové práce byly testovány vybrané varianty stimulátoru Rhizopon. Zakořeňovací směs (sloučenina) prášek nebo roztok, do kterého jsou ponořeny čerstvé řízky, dříve než přijdou do styku s půdou nebo pěstebním médiem. Obsahují hormony, povzbuzující zakořeňování rostlin. (SCHLEGEL 2003) Stimulátory se skládají z aktivní složky, kterou tvoří NAA (1-naftyl octová kyselina), IBA 28

(3-indolyl máselná kyselina) IAA (3-indolyl octová kyselina),dále pak z nosiče, kterým je práškový talek, gel, nebo roztok, a z pomocné látky (fungicidu). (HOLUB 2001 in LÁTALOVÁ 2007) Nejvíce osvědčené jsou stimulátory, které obsahují kyselinu 3-indolyl máselnou (IBA), mezi které patří přípravky řady Rhizopon. Stimulátory Rhizopon jsou používané buď jako pudry o koncentraci 0,25 až 8 % IBA (Rhizopon AA), 0,25 % až 1 % IAA (Rhizopon A) a 0,1 až 0,2 % NAA (Rhizopon B), nebo jako roztoky o koncentraci 25 až 100 mg l -1 vody. (OBDRŽÁLEK, PINC 1997) Nejčastěji se ke stimulaci řízků používá IBA, která je méně toxická než NAA. IAA se v rostlinách rychleji inaktivuje, a proto se její aplikace provádí ve vyšších koncentracích. Řízky se ošetřují látkami stimulujícími tvorbu kořenů buďto aplikací směsi auxinu a talkového prášku (pudr prášková forma), namáčením ve zředěném roztoku auxinu a dlouhodobějším ponořením do koncentrovaného roztoku auxinu. (PROCHÁZKA, ŠEBÁNEK a kol. 1997) Rhizopon působí na bázi těchto látek: 3-indolylmáselná kyselina, 1-naftyloctová kyselina a 3-indolyloctová kyselina. Používá se v podobě prášku nebo vodorozpustných tablet. (WWW 11. 2013) Aplikace je prováděna pomocí vodného roztoku, do kterého jsou ponořeny báze řízků na několik hodin, nebo koncentrovaného roztoku, do kterého se řízky ponoří na pár vteřin anebo pomocí talku obsahujícího fytohormony. (KOZLOWSKI, PALLARDY 2011) Pudr (talk) růstové hormony lze aplikovat různými způsoby. Nejpoužívanější způsob stimulace řízků je ponoření jejich báze do pudrové formy stimulátorů. Výhodou pudru je jednoduchost jeho použití a rychlost ošetření velkého množství řízků. Pudr je použitelný pro mnoho druhů rostlin, a to i bez předchozí přípravy. Důležitá je přilnavost epidermis doporučuje se proto báze řízků navlhčit, nebo provést jiný zásah, zaručující dostatečné přilnutí stimulačních látek na řízcích. Avšak velké množství pudru nanášeného na báze řízků je nežádoucí. Při používání práškového Rhizoponu je důležité, aby se na bázi řízků utvořila pouze tenká vrstva stimulátoru. Při aplikací hormonů na zakořeňování, a to při jejich vysoké koncentraci, může dojít ke chlorózám a nekrózám listů, oslabení růstu a následnému úhynu rostlin. Důležité je, aby do styku se stimulátorem nepřišly jiné části řízků, než jejich báze. Do stimulátoru se namáčejí buďto jednotlivé řízky, nebo řízky v malých svazcích. Kořeny se začnou tvořit na 29

částech, které přišly do styku s pudrem, doporučuje se ponořit řízky do hloubky 5-10 mm. Po namáčení může být přebytečný pudr z řízků odstraněn jemným poklepáním. (DAVIDSON, MECKLENBURG, PETERSON 2000; MACDONALD 2006; WWW 12. 2013; HENTIG, GRŰBER 1988) Směs pudrů utvoření směsi dvou pudrů, které obsahují jiné účinné látky. Mohou se smíchat s fungicidy. Smícháním 0,3 % a 0,8 % IBA získáme 0,5 % IBA, vhodnou pro polovyzrálé řízky. (MACDONALD 2006) Kombinace stimulátorů v prášku a v postřiku - některé druhy dřevin koření pomalu a nepravidelně. Několik týdnů před odběrem rostlinného materiálu z matečnic se provádí ošetření těchto rostlin některou ze tří růstových látek, na jejichž bázi Rhizopon účinkuje (WWW 12. 2013) Pozitivně může působit postřik matečných rostlin vodným roztokem auxinu o koncentraci 10 100 mg l -1, a to 9 40 dní před odběrem množitelského materiálu (PROCHÁZKA a kol. 2009). SZYDLO, PACHOLCZAK (2003) prováděli postřik matečných rostlin fytohormony o koncentraci 50, 200, 500 a 1000 mg l -1 NAA nebo IBA, nebo přípravkem Ukorzeniacz (0,3% NAA + 0,05% IBA) a Rhizopon AA (2% IBA). Sklizeň rostlinného materiálu proběhla po 24 hodinách od ošetření. Ošetření je nutno provádět podle druhu dřeviny. Osvědčilo se, že se zvyšující se koncentrací NAA se zvyšovalo procento zakořenělých řízků. Podle PACHOLCZAK a kol. (2005), který srovnával efektivnost aplikace foliárního auxinu a tradiční použití zakořeňovacího pudru na indukci rhizogeneze u řízků několika druhů okrasných dřevin, se doporučuje aplikovat postřik obsahující NAA nebo IBA v koncentraci 50-1000 mg l -1, a to 24 hodin před odběrem řízků. Postřik matečných rostlin IBA nebo NAA v rozmezí koncentrací 50 500 mg l -1 byl nejefektivnější. Roztok aplikace stimulátorů je možná pomocí roztoku. K dispozici není hotový roztok, ale vodorozpustné tablety, pomocí kterých lze roztok připravit podle koncentrace a v kombinaci s aktivními látkami. Roztok obsahující růstové látky na bázi auxinů není stabilní a jeho obsahové látky rychle degradují (klesají). Roztok se musí připravovat vždy čerstvý, jinak dochází k degradaci obsažených růstových látek a ke kontaminaci bakteriemi. Absorpce - nejčastěji aplikovaná je absorpční metoda. Báze řízků jsou jednotlivě nebo po malých svazcích ponořeny do zředěného roztoku auxinu (koncentrace 200 ppm) na 2 12 hodin (podle některých autorů až na 24 hodin), aby 30

absorbovaly růstové látky. Doba absorpce je odlišná u jednotlivých druhů dřevin. Ponoření celých řízků - řízky některých druhů rostlin koření lépe poté, co jsou zcela ponořeny do zředěného roztoku obsahujícího auxin, a to na 4 hodiny. Nesmí se však do roztoku dávat mnoho řízků najednou, neboť může dojít k jejich poškození. Rychlé ponoření ( quick-dip ) u této metody jsou báze řízků ponořeny do roztoku o vysoké koncentraci hormonů na pár sekund (1 5 sekund). U této metody je však potřeba vyšší koncentrace aktivních látek než u těch předchozích. Koncentrace roztoků dosahuje od 500 do 2000 ppm. Roztoky se začaly používat z toho důvodu, že příjem účinné látky z talku je méně kontrolovatelný a ve výsledcích rozdílný (BÄRTELS 1988 in ŘÍHA 2006), kdežto řízky ponořené do roztoku koření lépe a metoda má větší úspěšnost než talk. Metoda je rychlá, jednoduchá a ekonomicky výhodná. (HENTIG, GRŰBER 1988; MACDONALD 2006; KOZLOWSKI, PALLARDY 2011; WWW 12. 2013;) Postřik - možností je také postřik řízků roztokem auxinu při napíchání do množárenského substrátu. Řízky se nejprve napíchají na množárnu a poté je proveden postřik roztokem o požadované koncentraci - z 1 2 tablet l -1 Rhizopon AA po dobu 3 4 týdnů. Litr roztoku ošetří 5 6 m 2. Dochází k absorpci pomocí průduchů rostlin a rozvádění roztoku až k bázi. Tento způsob může zvýšit zakořenění u časně množených řízků, které nepravidelně nebo obtížně zakořeňují. (HENTIG, GRŰBER 1988; WWW 14. 2013; WWW 13. 2013) Typy stimulátoru Rhizopon: Rhizopon A 50 mg tablety rozpustné ve vodě, účinná látka IAA Rhizopon A 0,5%; 0,7% a 1% - pudr, účinná látka IAA Rhizopon B 25 mg tablety rozpustné ve vodě, účinná látka NAA Rhizopon B 0,1% a 0,2% - pudr, účinná látka NAA. Rhizopon B 0,2% testovali SERRANO a kol. (2002) spolu s dalšími přípravky s různou formou a obsahem fytohormonů IBA v tekuté suspenzi o koncentraci 5 000 ppm v 30 % ethanolu, IBA 31

v práškové formě o koncentraci 0,8 % (přípravek Seradix). Řízky nejlépe zakořenily v přípravku Rhizopon B (33,3 %), Seradix měl úspěšnost 14,6 % a IBA pouze 12,9 %. Rhizopon AA 0,5%; 1%; 2%; 4% a 8% - pudr, účinná látka IBA. Podle pokusu STĂNICĂ, DUMITRAŞCU a kol. (2010), kteří testovali vliv tří různých přípravků na stimulaci rostlin, dosahovaly nejlepších výsledků řízky ošetřené Rhizoponem AA (1% IBA), a to až s 95% úspěšností. Obdobně vysoké výsledky byly zaznamenány také u dalšího testovaného přípravku Radistim 2; Germon měl výrazněji nižší procento zakořenělých řízků. Řízky takto zakořenily ve fóliovníku při 80% RVV a teplotách 30 C ve dne a 20 C v noci. PACHOLCZAK, SZYDLO (2010) uvádí, že Rhizopon AA v práškové formě významně ovlivňuje zakořeňování řízků Swida alba Spaethii. Použití stimulátoru ve spojení s 50 % zastíněním matečných rostlin zvyšuje zakořeňovací schopnost. JACYGRAD, PACHOLCZAK (2010) uvádí, že Rhizopon AA obsahující IBA je více vhodný pro zakořenění řízků Physocarpus opulifolius a jeho kultivarů než Ukorzeniacz AB obsahující NAA. Dle KROMWIJK a kol. (1990) nejlepších výsledků zakořenění (72%) dosahují řízky Rosa stimulované 0,5 % Rhizopon AA. Rhizopon AA 50 mg tablety rozpustné ve vodě, účinná látka IBA (KOLEKTIV 2011) Stimulátory se mohou také míchat, jako například Rhizopon AA 0,5 % a Rhizopon B 0,5%, jejichž směs byla zahrnuta do experimentální části této diplomové práce. (SASKOVÁ 2012) Míchání IBA a NAA významně ovlivňuje úspěšnost zakořeňování řízků u několika druhů rostlin. (KOZLOWSKI, PALLARDY 2011) Dle DUMITRAŞCU (2008) řízky kořenily nejlépe za použití směsi stimulátorů Rhizopon AA + Rhizopon B (20 % IBA+10% NAA) v koncentraci 50 mg l -1. V rámci diplomové práce byl také testován gel Stimulax III, který působí na bázi IBA, NAA a IAA (0,5% IBA + 0,5% NAA + 0,06% IAA). Hodnocení tohoto přípravku viz kapitola Výsledky a Diskuze. (SASKOVÁ 2012) Doporučená stimulace řízků dle ŘETOVSKÝ (1953) Buxus sempervirens pokus založen v I a III, za použití roztoku IBA o koncentraci 80 mg l -1, namáčení řízků po dobu 24 hod. Zakořenilo 70 % řízků. 32

Picea abies pokus založen v X XII, za použití pudru IAA o koncentraci 1mg g -1. Zakořenilo 70% řízků. Při pokusu založeném v IV, za použití roztoku IAA o koncentraci 100 a 400 mg l -1 a namáčení řízků po dobu 24 hod. zakořenilo 78 % řízků z tříletých matečných rostlin. Při pokusu založeném v VI, za použití roztoku IAA o koncentraci 50 a 100 mg l -1 a namáčení řízků po dobu 18 a 32 hod., zakořenilo 70 a 90% řízků. Swida alba pokus založen v VII, za použití pasty IAA o koncentraci 5 mg g -1. Zakořenilo 93% řízků. Při podzimním množení byl použit roztok IBA o koncetraci 50 mg l -1, po dobu 24 hodin. Zakořenilo 82 % řízků. Taxus baccata Repandens - pokus založený v X, použití roztoku IAA o koncentraci 400 mg l -1, po dobu 24 hodin. Zakořenilo 100% řízků. Weigela hybrida pokus založen v VIII, za použití roztoku IAA o koncentraci 100 mg l -1, doba máčení 15 hodin. Zakořenilo 55% řízků. Doporučená stimulace řízků dle OBDRŽÁLEK, PINC (1997) Buxus sempervirens termín množení VII IX, stimulace 0,5% IBA. Cryptomeria japonica termín množení IX, stimulace roztokem NAA 50 mg l -1. Chaenomeles superba termín množení VI VII, stimulace 1% IBA nebo roztok 50 mg l -1 IBA. Juniperus procumbens termín množení IX X, stimulace roztokem IBA 50 mg l -1. Picea abies termín množení VI VII, stimulace roztokem IAA 50 mg l -1. Picea glauca Conica - termín množení VI VII, stimulace roztokem IAA 50 mg l -1. Ribes sanguineum termín množení VI VII, stimulace 0,5% IBA. Swida alba Spaethii - termín množení VII IX, stimulace 1% IBA nebo 0,1% NAA. Syringa mayeri Pallibin - termín množení VI VII, stimulace 1% IBA. 33

Taxus baccata Repandens - termín množení IX XII, stimulace roztokem NAA 50 mg l -1, nebo 0,1 0,2% NAA. Taxus x media Hicksii - termín množení IX XII, stimulace roztokem NAA 50 mg l -1, 1% IBA, nebo 0,1 0,2% NAA. Weigela species termín množení VI VII, stimulace 0,5% IBA. Doporučená stimulace dle výrobce preparátu RHIZOPON (dále jen KOLEKTIV 2011) Buxus sempervirens termín množení VIII IX, stimulace Rh. AA 0,5%, nebo roztokem Rh. AA 50 mg tablety (100 150 mg l -1 )po dobu 3 sekund. Cupressocyparis leylandii termín množení IX X, stimulace roztokem Rh. AA 50 mg tablety (100 200 mg l -1 ), řízky namáčeny 6 8 hodin. Cryptomeria japonica termín množení IX X, stimulace pudrem Rh. AA 0,5-1%. Nebo I III, stimulace roztokem Rh. B 25 mg tablety (25-50 mg l -1 ), namáčet řízky 6 8 hodin. Chaenomeles x superba Elly Mosel - termín množení V VII, stimulace pudrem Rh. AA 1 %; nebo stimulace roztokem Rh. AA 50 mg tablety (koncentrace 50 mg l -1 ) po dobu máčení 6 8 hodin, nebo roztok Rh. AA 50 mg tablety (koncentrace 100 150 mg l -1 ) po dobu 3 sekund. Juniperus procumbens termín množení IX IV, stimulace roztokem Rh. AA 50 mg tablety (50 mg l -1 ), doba máčení 6 8 hodin. Picea abies Nidiformis - termín množení VIII X, stimulace roztokem Rh. A 50 mg (50 mg l -1 ), řízky namáčeny 6 8 hodin. Picea glauca Conica - termín množení VIII X, stimulace roztokem Rh. A 50 mg (50 mg l -1 ), doba namáčení řízků 6 8 hodin. Ribes sanguineum King Edward VII - termín množení XI XII, stimulace roztokem Rh. AA 50 mg tablety (50 mg l -1 ) doba namáčení řízků 6 8 hodin. Swida alba Spaethii - termín množení VII IX, stimulace pudrem Rh. AA 1% nebo 2%. 34

Syringa species termín množení IV VII, stimulace pudrem Rh. AA 0,5 1% Taxus baccata David - termín množení IX XII, stimulace roztokem Rh. B 25 mg tablety (50 mg l -1 ), namáčení řízků po dobu 6 8 hodin, nebo stimulace Rh. AA 0,5-1%. Taxus baccata Repandens - termín množení IX X, stimulace roztokem Rh. B 25 mg tablety (50 mg l -1 ). Taxus x media Hicksii - termín množení IX X, stimulace roztokem Rh. B 25 mg tablety (50 mg l -1 ), nebo pudr Rh. AA 0,5 1%. Weigela species termín množení VI VII, stimulace pudrem Rh. AA 0,5-1%. 35

3.6 Charakteristika rostlinných druhů Buxus sempervirens Globosa L. Čeleď: Buxaceae. Pomalu rostoucí kulovitý keř. Listy tmavě zelené s namodralým nádechem, které se během podzimu barví do červenohněda. Vhodný na tvarované solitery i živé ploty. (WWW 3. 2013) Buxus sempervirens Rotundifolia L. Čeleď: Buxaceae. Široce vzpřímený a hustě zavětvený stálezelený keř, dorůstající až 2,5 m. Okrouhlé, leskle temně zelené listy, které jsou větší než u původního druhu. Kvete nenápadnými, nažloutlými květy, ve svazečcích v paždí listů. Vhodná na živé ploty, do skupin, jako podrost, ale také jako solitera. Půdu vyžaduje propustnou a živnou, bez trvalejšího zamokření. (BŰRKI, JAKOB, TOMMASINI 2007) Buxus sempervirens Winter Beauty L. Čeleď: Buxaceae. Široce rozložitý, hustě větvený keř. Listy vejčité, světle zelené 12-16 mm dlouhé a 8 11 mm široké. (WARDA 2001) Cryptomeria japonica Vilmoriniana (L. fil.) D. Don Čeleď: Taxodiaceae. Kompaktní, zakrslý kultivar, kulovitého až kuželovitého habitu. Dorůstá do 0,8 m. Větvičky hustě postavené, krátké (50 mm) a tuhé s početnými jehlicemi, uspořádanými v odstávajících přeslenech, 3 7 mm dlouhými. V zimním období barví do hněda s oranžovým nádechem. (VENCÁLEK 2012) Cupressocyparis leylandii Gold Rider Dall. Čeleď: Cupressaceae. Široce pyramidálně rostoucí keř. Dorůstá výšky až 10 m a šířky až 4 m. Jehlice jsou žlutozelené, svou barvu neztrácejí (nepřebarvují do hnědavých odstínů) ani přes zimní období. Vhodné jako solitery, do volně rostoucích i stříhaných živých plotů. (WWW 1. 2013) Chaenomeles x superba Elly Mosel Rehd. Čeleď: Rosaceae. Středně vzrůstný, výhony jsou zkrácené, trnitě přeměněné a letorosty drsně plstnaté. Kvete v dubnu až květnu, květy jednoduché, ohnivě červené barvy. Plody jsou jablkovité, taktéž okrasné. (HORÁČEK 2007) 36

Juniperus procumbens Nana Buch. Ham. Čeleď: Cupressaceae. Nízký, rozprostřený druh jalovce, který dorůstá výšky 0,5-0,75 m a šířky až 2 m. Jehlice jsou namodralé, v trojčetných přeslenech, které mají na rubu dvě bílé skvrny. (HURYCH 1995; A - Z 2008) Picea abies Nidiformis (L.) Karst. Čeleď: Pinaceae. Zakrslá forma smrku, s vodorovnými větvemi, doširoka rozprostřenými, které tvoří duté hnízdo. Dorůstá výšky 1,5 m a šířky 3 4 m. (BURNIE a kol. 2007; A - Z 2008) Picea glauca Conica (Moench) Voss Čeleď: Pinaceae. Nejznámější a hojně rozšířený zakrslý kultivar smrku sivého. Pravidelně kuželovitý, velmi hustě zavětvený růst. Jehlice světle zelené, krátké. Kultivar má několik mutací. (HURYCH 1995; VENCÁLEK 2009) Ribes sanquineum King Edward VII Pursh Čeleď: Grossulariaceae. Keř dorůstající až 1,8 m, obloukovitě vystoupavé, hustě zavětvené výhony. Kvete v dubnu až květnu červenými květy v početných až 80 mm dlouhých hroznech. Dřevina je nenáročná. Použití jako solitéra, do skupinových výsadeb, pro kvetoucí živé ploty, nebo i mobilní zeleň. (BŰRKI, JAKOB, TOMMASINI 2007) Syringa patula Miss Kim (Palib.) Nakai Čeleď: Oleaceae. Kompaktní kultivar, který dorůstá výšky 1,8 2,5 m. Kvete světle fialovými květy v latách. (BURNIE a kol. 2007) Syringa meyeri Palibin Schneid. Čeleď: Oleaceae. Nízký, hustě rostoucí keř, který se hodí do skalek. Kvete v červnu, ve velmi početných latách bělavě růžovými květy. (HORÁČEK 2007) Swida alba Spaethii L. Čeleď: Cornaceae. Slaběji rostoucí, stěsnaný keř. Listy jsou při rašení bronzově žluté, později získávají široký zlatožlutý lem, někdy jsou však i celé žluté. Kvete v květnu až červnu žlutobílými květy. (HORÁČEK 2007) 37

Taxus baccata David L. Čeleď: Taxaceae. Sloupovitě rostoucí kultivar, jehož jehlice mají jasně žluté vybarvení. Vhodný do předzahrádek, mobilní zeleně, jako solitera, ale také do skupinových výsadeb. (WWW 18. 2013) Taxus baccata Repandens L. Čeleď: Taxaceae. Stejnoměrný, ploše rozprostřený keř s vodorovně odstávajícími a hustě členitými větvemi, vysoký až 0,8 m a 3 m široký. Jehlice široké, srpovitě zahnuté, až 30 mm dlouhé, jejich svrchní strana je leskle temně zelená, rubová strana světle zelená. Kvete v březnu až dubnu nenápadnými květy. Plody jsou červené. Vhodná do skupinových výsadeb, ale také jako solitera, do skalek, na střešní zahrady a pro mobilní zeleň. Půdy vyžaduje propustné, živné a kypré. (BŰRKI, JAKOB, TOMMASINI 2007) Taxus x media Hicksii Rehd. Čeleď: Taxaceae. Užší, vzpřímeně rostoucí kultivar, se samičími květy a výraznými červenými míšky. Jehlice jsou dvouřadě uspořádané, 15 30 mm dlouhé, tmavě zelené, s výrazným bělavým proužkem. (BURNIE a kol. 2007; A - Z 2008) Weigela hybrida Piccolo (Bunge) A. DC. Čeleď: Caprifoliaceae. Keř se vzpřímenými až převisajícími větvemi, spořeji rozvětvený. Listy opadavé, vstřícné, 50 100 mm dlouhé. Vhodná do skupinových výsadeb, do mobilních nádob, ale také jako solitera. Dřevina je nenáročná na půdu. (BŰRKI, JAKOB, TOMMASINI 2007) 38

4 Materiál a metody Praktické experimenty byly založeny u firmy Pasič spol. s r.o. v Dolních Životicích a na pokusných plochách Zahradnické fakulty v Lednici. U firmy Pasič spol. s r.o. se jednalo o zimní množení jehličnatých a stálezelených druhů okrasných dřevin, na Zahradnické fakultě pak o množení listnatých opadavých druhů dřevin letními bylinnými řízky. 4.1 Popis pokusného místa Lednice nadmořská výška 173 m.n.m., makrooblast teplá, oblast převážně teplá se sumou aktivních teplot větší než 2800 o C, podoblast převážně suchá s hodnotou klimatického ukazatele zavlažení v rozmezí 150-100 mm, okrsek s T min nad -18 o C. Tento okrsek má nejpříznivější podmínky pro přezimování kultur. (WWW 6. 2013) Množárenské zařízení Zahradnické fakulty v Lednici: Na Ústavu šlechtění a množení zahradnických rostlin ZF v Lednici slouží pro množení dřevin bylinnými řízky fóliovníkový tunel. Toto množárenské zařízení není vytápěno a větrání je zajišťováno bočními dveřmi. V tomto prostoru jsou namnožené řízky v sadbovačích Obr. č. 10, foto autorka pokládány na zem. Závlaha probíhá pomocí svrchního automatického mlžení. Stínování je zajišťováno pomocí rašlových úpletů, které se umísťují na povrch fóliovníku. Dolní Životice nadmořská výška 299 m.n.m., makrooblast mírně teplá se 140 160 dny s teplotou větší než 10 C. Průměrná teplota v lednu je -3 až -4 C, v dubnu pak 6 až 7 C. Sněhová pokrývka 60 až 80 dní. Průměrný úhrn srážek 600 800 mm. (WWW 16. 2013; WWW 17. 2013) 39

Množárenské zařízení ve firmě Pasič spol. s r.o. V Dolních Životicích se pro množení a pěstování rostlin využívají fóliovníky. V těchto prostorách je spodní vytápění, které je umístěno pod posuvnými stoly. Fóliovníky se vytápějí v zimních měsících, aby se zajistila požadovaná teplota vzduchu a půdy, nutná pro úspěšné zakořeňování rostlin. Větrání je střešní, ovládáno polo- nebo plně automaticky. Obr. č. 11, foto autorka Množárenské prostory jsou vybaveny svrchním automatickým mlžením (fog systém). Ve fóliovnících se využívá stínění, které je rovněž plně automatizované, reagující na míru světelné intenzity. V těchto prostorách se množí jak v zimním, tak také v letním období. Po zakořenění se řízky přemístí do prostor bez svrchního mlžení, kde dojde k jejich otužení. Poté jsou připraveny k expedici. 40