ČESKÝ JAZYK A LITERATURA úryvky a úkoly ROMANTISMUS V EVROPSKÉ LITERATUŘE Romantismus návrat k přírodě, k mytologii, fantazijní svět, mystika, revoluční romantismus, konzervativní romantismus, rytíři "modrého květu" ROBERT BURNS, WILLIAM BLAKE, JOHN KEATS, GEORG GORDON BYRON, PERCY BYSSHE SHELLEY, MARY SHELLEY, WALTER SCOTT, ERNST THEODOR WILHELM HOFFMANN, NOVALIS, ADELBERT VON CHAMISSO, HEINRICH HEINE, JACOB A WILHEM GRIMMOVÉ, FRANÇOIS-AUGUSTE-RENÉ DE CHATEAUBRIAND, VICTOR HUGO, ALEXANDER DUMAS ST., ALEXANDER SERGEJEVIČ PUŠKIN, MICHAIL JURJEVIČ LERMONTOV, ADAM MICKIEWICZ, SANDOR PETÖFI, TARAS ŠEVČENKO BYRONSKÁ POVÍDKA POEMA, ROMANTICKÁ BALADA, HISTORICKÝ ROMÁN, ROMANTICKÁ POHÁDKA, HOROR, FANTASTICKÁ POVÍDKA, ROMANTICKÝ HRDINA JOHN KEATS: ÓDA NA ŘECKOU URNU - přeložila Jarmila Urbánková Nevěsto ticha neposkvrněná, schovanko mlčení a dávných roků! Tvá tesaná báj, listím vroubená, je líbeznější nad básnickou sloku. Jaký to pestrý příběh vypráví, božstev či smrtelníků, či snad obou? Z údolí Tempé? Z hájů Arkádie? Koho to představují ony postavy? Proč dívky prchají, před jakou zlobou? Nač píšťaly a bubny? Jak vše žije! Zpěv slyšený je sladký, ale ten, jejž neslyšíme, sladší - proto hrejte dál, útlé flétny, a jak milý sen své melodie duším rozdávejte! Nemůžeš, sličný hochu, přestat hrát, jak nad tebou strom nikdy neopadá. Milenče, nikdy, ani jedinkrát nezlíbáš ústa málem v plen ti daná, nermut se však: zůstane navždy mladá láska i dívka, třeba nezískaná. Blažené větve, vy, jimž nespálí mráz letní listí ani květy jara! Ty šťastný hudče, tóny píšťaly tě nemrzí, tvůj nápěv nezestará. Přešťastná lásko! Stokrát blažená, že věčně trváš, horoucí a chtivá, tak stále nová, první doušek vína! Oč stojíš výš než vášeň zkažená, z níž v srdci žal a pouhá nuda zbývá, jen hlava třeštící, jen kocovina! Na jakou slavnost asi tady jdou? Kněz před zelený oltář oběť žene, jalůvka bučí s hlavou zvrácenou, hedvábné boky kvítím ověnčené. Kam z města od moře či od řeky, či z horské vísky, skryté do kamení, odešli všichni v tuto jitřní chvíli? Tvé uličky už, město, navěky zůstanou tiché, nikdo tady není, kdo by nám řekl, kam se roztratili. Atická urno! Ten tvůj tvar a řád, dívky a muži v mramorovém háji, jsou pro nás hádankami napořád, jak sama věčnost mlčky naléhají. Pastýřská písni, ztuhlá na krystal! Až zajde stářím naše pokolení, ty zůstaneš a budeš sdílet žal jiný naž náš a těšit lidi siré: "V kráse je pravda, v pravdě krása." Není třeba víc poznat z naší země širé GEORGE GORDON BYRON CHILDE HAROLDOVA POUŤ (1812 1819) část z III. a IV. zpěvu Přeložila Eliška Krásnohorská Ó, hvězdy! Nebes báně vy! Kdy zříte, vám příbuzen! Neb kouzlo jest i krása, jak z listů skvoucích člověk vám čte rád takže mu nelze než vám lásku vzdát svůj los i říší los: snad odpouštíte, a zbožnění, a vše, v čem spása: že v touze po velkosti častokrát moc, štěstí, život, čest, že hvězdou býti hlásá. svůj úděl předčiv smrtelný, chce vzplát *** 1 (celkem 5)
Mně rozkoší jest neproniklý les, a v slastném nadšení se tovaryší má duše s osamělým břehem kdes, kde z hloubi moře hudbu věčna slyší! Mám lásku k lidem, k přírodě však vyšší, s ní obcuji, s ní řeším úlohu: čím jsem? čím byl jsem dřív? a spolnost bližší mě k vašemu míru víže, k prabohu, jejž vyřknout neumím a zapřít nemohu. PERCY BYSSHE SHELLEY DÉMOGORGÓN (Odpoutaný Prométheus, 1918 1920) Přeložil Jiří Valja Šlechetnost, moudrost, trpělivost, ctnost Snášet žal, i když zoufá naděje, jsou pečeť, která ze všech nejistot odpouštět bezpráví, ač kruté je, uzavře jámu rozkladných zlých sil. vzdorovat moci, i když zdrtit chce. Jestli snad věčnost, matka skutků, dní, Milovat, trpět, nežli z rozvalin malátnou rukou hada uvolní naděje stvoří nový velký čin, a ten by ji svým stiskem zardousil, zůstat svůj, nekát se a nechvět se. tu onou čarodějnou pečetí Titáne, ke tvé slávě být jak ty, ničivé síly klesnou v zakletí. svobodný, dobrý, krásný, radostný, v tom je moc, život, štěstí, vítězství VICTOR HUGO CHRÁM MATKY BOŽÍ V PAŘÍŽI (1831) úryvek z románu Přeložila B. Zimová Slza za kapku vody V tom okamžiku spatřil, že obecenstvo se rozestupuje. Z davu vystoupila podivně oděná dívka. Doprovázela ji malá bílá kozička s pozlacenými růžky. Dívka nesla v ruce tamburínu. Oko Quasimodovo zajiskřilo. Byla to cikánka, kterou se včera v noci pokusil unést, šeredný kousek, za nějž, jak nejasně cítil, byl nyní právě trestán. Ostatně to byl ten nejposlednější důvod, neboť byl trestán jen za to, že je hluchý a že byl souzen také hluchým. Nepochyboval, že dívka se mu přišla pomstít a zasadit mu ránu jako všichni ostatní. Viděl, jak rychle vystupuje po žebříku. Dusil se hněvem a zlostí. Byl by si přál, aby mohl pranýř skácet, a kdyby blesk z jeho oka mohl usmrcovat, cikánka by byla bývala rozdrcena dřív, než vystoupila na plošinku. Přistoupila beze slova k odsouzenci, který se marně svíjel, aby jí unikl, odvázala od pasu čutoru a přiložila ji jemně k nebožákovým vyprahlým rtům. A tu bylo vidět, jak z toho doposud suchého a planoucího oka vytryskla veliká slza a pomalu stékala po tom nestvůrném, zoufalstvím tak dlouho zkřiveném obličeji. Byla to snad první slza, kterou nešťastník kdy uronil. Zapomínal však pít. Cikánka netrpělivě sešpulila rty a přitiskla s úsměvem hrdlo láhve k ústům Quasimodovým. Pil dlouhými doušky. Měl palčivou žízeň. Když dopil, vztáhl své černé rty, bezpochyby aby políbil tu krásnou ruku, jež mu přišla na pomoc. Avšak dívka, jež mu patrně nedůvěřovala a měla v paměti násilné noční přepadení, odtáhla poděšeně ruku jako dítě, které má strach, že je kousne zvíře. A tu na ni upřel ten hluchý nebožák pohled plný výčitek a nevýslovného smutku. Byla by to bývala všude dojemná podívaná, jak tato krásná, svěží, nevinná a půvabná dívka, sama tak slabá, přispěchala nezištně na pomoc takovému zoufalství, takové ohyzdnosti a zlobě. Na pranýři to byla podívaná vznešená. Dokonce i lid tím byl dojat, začal tleskat a volal: Výborně! Výborně! MŮJ PORTRÉT (1814) Přeložila Zdenka Bergrová Miluji svět, jenž kvasem vře, samotu nenávidím, hnusím si debaty a pře, učení trochu šidím. Divadlem bývám zaujat i bálem dozajista a řek bych, co mám ještě rád, nebýt já lyceista. Teď jsi mne poznal, příteli, aniž bys ducha mořil. Kéž by mne všichni viděli, jakého Bůh mne stvořil. Čtverák a rarach, podobný víc opicím než mužským, hned vzplane, hned má po ohni, Hle takový je Puškin. 2 (celkem 5)
VYŠEL JSEM DŘÍV NEŽ HVĚZDA RANNÍ (1823) Přeložil Emanuel Frynta Vyšel jsem dřív než hvězda ranní svobodu v poušti rozsévat, z čistého srdce, z duše rád úhorům v zotročené pláni životadárné sémě dát nadarmo jsem však mrhal prací, námahou, časem, inspirací... Paste se tedy klidně dál! Hlas cti vás nevyburcoval. Nestojíť stáda o svobodu! Stříhej a řež je, bij a nič; dědictvím jejich z rodu k rodu je chomout s rolničkou a bič. EVŽEN ONĚGIN (1933) část Přeložil Josef Hora Já píši vám co mohu více? Co ještě mohu dodati? Teď vím, že máte právo sice mne pohrdáním trestati, leč ještě věřím, nešťastnice, že mne váš milosrdný soud nemůže přece zavrhnout. Já nejdřív mlčeti jsem chtěla; MICHAIL JURJEVIČ LERMONTOV NE, NEJSEM BYRON (1832) Přeložil Petr Křička Ne, nejsem Byron. Naopak jsem nový, jiný vyvolenec. Stejně jak on jsem odsouzenec a psanec s duší ruskou však. Dřív začal jsem, dřív skončím taky. A málo jen můj stvoří duch. a věřte: nebyl byste znal nikdy můj ostýchavý žal, kdybych jen stín naděje měla, že třeba jednou za týden vás u nás na vsi uzřím jen, abych vám slůvko mohla říci, a duchu vaši tvář a hlas, než znovu navštívíte nás, Jak na dně mořském truchlé vraky v něm leží nadějí a tuch. Ó moře! Tajemství tvá hrozná kdo odhalí? Mou duši, ach, kdo z davu pochopí a pozná? Jsem Bůh anebo míň než prach ADAM MICKIEWICZ KONRÁD WALLENROD (1828) Přeložil F. Halas IV. H o s t i n a kolem dokola šíříc své divoké království pustin. Synku! Hleď na stébla jařin, za živa pohřbených v hrobě, to je náš zjařmený lid, toť naši litevští bratři; synku, to právě je Řád ten bouřemi hnaný sem písek! Slova ta bolela v srdci, že chtěl jsem křižáky vraždit, nebo do Litvy prchnout, stařec mi v útěku bránil. Volným rytířům, pravil, volno je volit si zbraně, na poli otevřeném a s rovnými rovný se bíti. Nejsi než otrok a otroka zbraní je jedině zrada, zůstaň tu ještě a uč se válečným uměním Němců, důvěry jejich si získej; co dále, uzříme pozděj Byl jsem poslušen starce a s teutonskými šel vojsky, ale již v první potyčce, sotva jsem korouhev uzřel, jak jen jsem vlastního národa zaslechl vojenské písně, k našim jsem přeběhl hned a starce přivádím s sebou. Jako ten sokol vybraný z hnízda a živený v kleci, třeba že málem pomátlý trýzněním krutého lovce, puštěn-li, aby vzlét k boji, napadnout sokoly bratry, jakmile dosáhne mraků a svými obsáhne zraky, 3 (celkem 5)
nezměrně širokou oblast a otčiny blankytné jasné volný jen vdechuje vzduch a slyší jen šelest svých křídel, lovče, seber se domů a nečekej sokola s klecí SÁNDOR PETÖFI PÍSEŇ PSŮ Přeložili Kamil Bednář a Ladislav Hradský Burácí vichřice pod mračnou oblohou, blíženci zimy déšť a sníh se valí mhou. Co je nám po tom? My v kuchyni máme kout, kde dovolil nám pán pokorně ulehnout. I jídla máme dost když ukojil pán hlad, SÁNDOR PETÖFI PÍSEŇ VLKŮ Přeložili Kamil Bednář a Ladislav Hradský Burácí vichřice pod mračnou oblohou, blíženci zimy déšť a sníh se valí mhou. Holá je pustina, kde máme nuzný byt; ani keř nenajdem, kam se lze uchýlit. Zde vůkol ostrý mráz a v břiše kručí hlad HEINRICH HEINE KNIHA PÍSNÍ (1826) Přeložil L. Kundera OTÁZKY (Severní moře) U moře, pustého nočního moře, stojí jinoch muž, v hrudi jen žal a v hlavě jen pochyby, a chmurnými rty se ptá vln: Ó rozřešte mi záhadu života, tu prastarou trýznivou záhadu, nad níž už hloubaly přemnohé hlavy, hlavy v čapkách s hieroglyfy, hlavy v turbanech a černých baretech, hlavy s parukami a tisíce jiných ubohých, potících se lidských hlav povězte mi, co je to člověk? Odkud přišel? Kam jde? Kdo bydlí tam nahoře na zlatých hvězdách? smíme si zbylou kost pod stolem ohryzat. Bič, pravda, po hřbetě nám časem tančí dost a bolí ale což: zahojí se psí kost! A když ho přejde hněv, zas přivolá nás sem a šťastni lížeme mu nohy pod stolem. ten dvojí nepřítel nás všude musí štvát. A blízko třetí je: zbraně tam na saních! A naše rudá krev, již skrápí bílý sníh. Mrznem a máme hlad, bok náš je prostřelen a bídu snášíme, však každý svoboden! Šplouchají vlny, věčně šplouchají, vane vítr, oblaka táhnou, hvězdy se třpytí lhostejně, chladně a blázen čeká odpověď. 4 (celkem 5)
LORELEI Já nevím, co vskutku je se mnou, že jsem tak zkormoucen; jak dávnou tu báji temnou mám vypudit z hlavy ven. Stmívá se, chladný vzduch vane a klidně plyne Rýn; jen temeno hory plane, tam slunce, dole stín. Překrásná panna, s tváří, jež podivný má jas, tam zlatými šperky září a česá zlatý svůj vlas. A s hřebenem zlatým si hraje, zabrána do zpěvu; ta píseň tak čarovná je, tak mocného nápěvu. Tu na plavce v člunu padne tak divoký stesk a žal; on nevidí skály zrádné, zrak nahoru upírá dál. Vím, klesne pak pod temnou vodu člun s plavcem, skončí se báj; to písní svou, plnou svodů, jej strhla Lorelei. Otázky a úkoly: 1. Kteří angličtí básníci byli přímými předchůdci romantické poezie, čím se jejich díla vyznačují? 2. Jedním z nejnadanějších básníků anglického romantismus byl John Keats, které typické prvky romantické poezie lze najít v jeho díle - využijte ukázku Óda na řeckou urnu 3. Byron pateticky vzpomíná na slavnou minulost jedné země, za jejíž svobodu šel sám do boje o kterou zemi jde a co obdivoval na její minulosti, co ve své době kolem sebe nenacházel? 4. Pokuste se na díle G. G. Byrona objasnit pojem byronská povídka. Které Byronova díla patří k jeho nejznámějším byronským povídkám? Čím se hrdinové těchto příběhů vyznačují? 5. Shelley je představitelem titanismu, pokuste se vysvětlit, o co jde? Který romantický básník Shelleymu svým pojetím romantického hrdiny nejbližší? 6. Oblíbeným žánrem této doby byly také již z doby preromantismus tzv. černé, gotické romány" - odkud vzal y své označení, které slavného romantické literatury na ně přímo navazuje? 7. Kterým dílem se proslavil François-Auguste-René de Chateaubriand? Objasněte tvrzení, že jeho dílo polemizovalo s Rousseauovou představou "šťastného divocha. 8. Hugův román Chrám Matky boží v Paříži je považován za klasické dílo francouzského romantismu, pokuste na něm vysvětlit pojem romantický hrdina, romantické prostředí, i to, proč měli mnozí romantikové zálibu ve středověku. Vyjděte z rozporuplnosti charakterů jednotlivých postav. Kde se v románě projevuje protiklad dobra a zla, krásy a ošklivosti. 9. Čím se vyznačuje historický román doby romantismu - srovnejte tvorbu W. Scotta a A. Dumase. 10. Příběh Evžena Oněgina je prvním z příběhů tzv. zbytečných lidí, pokuste se tento pojem vysvětlit. Jaký byl osud Taťaniny lásky? 11. Proč bývá Puškin řazen často i do realisticko-romantické tvorby, pokuste se doložit například na jeho próze. 12. Jaký byl osud Lermontova, v čem se podobal osudu jeho literárních hrdinů? 13. Pokuste se srovnat titulní postavu Mickiewiczova díla s postavou Puškinova Evžena Oněgina. V čem se od sebe liší? V čem byly rozdílné podmínky vzniku obou děl, proč se jejich cíle liší, a v čem jsou obě díla si podobná? 14. Autor Písně vlků je zařazován mezi tzv. revoluční básníky, proč? Jak se revolučnost projevuje v jeho tvorbě i životě? 15. Co mají společného básníci Mickeiwicz, Slowacki, Ševčenko, proč byli blízcí českým intelektuálům? 16. Jaké jsou hlavní rysy německého romantismu? Kdo byli "rytíři modrého květu"? 17. Chamisso, Hoffmann se proslavili svými povídkami - čím se tyto typicky romantické příběhy vyznačují, uveďte názvy některých z nich. Kdo se Hoffmannovými povídkami inspiroval? *Co označuje pojem "šlemíl"? 18. Čím se od romantických básníků lišil H. Heine, co víte o jeho životě. Pro kterou generaci české literatury byl určitým vzorem? 19. Co bylo hlavním cílem bratří Grimmů? Pokuste se vysvětlit pojem romantická balada a romantická pohádka. Který český sběratel se jejich tvorbou inspiroval? 20. Srovnejte jejich příběh Vnuk a děd s Nerudovou baladou Dědova mísa, v čem se Neruda inspiroval a čím se jeho dílo od zpracování bratří Grimmů liší? 5 (celkem 5)