UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU ANALÝZA OFENZIVNÍ ČINNOSTI PO AKTIVNÍ OBRANĚ. Diplomová práce

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU ANALÝZA OFENZIVNÍ ČINNOSTI PO AKTIVNÍ OBRANĚ Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: vypracoval : PhDr. Mario Buzek, Csc. Bc. Petr Šimonovský Praha, srpen 2013

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracoval zcela samostatně a uvedl v ní veškerou literaturu a ostatní zdroje, které jsem použil. V Praze, dne.... Petr Šimonovský

Poděkování Touto cestou bych rád poděkoval PhDr. Mario Buzkovi, Csc. za odborné vedení, cenné informace a ochotu při zpracování a tvorbě této diplomové práce. Dále také děkuji své rodině za podporu po celou dobu mého studia na FTVS UK.

Evidenční list Souhlasím a svoluji k zapůjčení této diplomové práce ke studijním účelům. Prosím o vedení přesné evidence vypůjčovatelů, kteří musejí řádně citovat pramen převzaté literatury. Jméno a příjmení Bydliště Číslo OP Číslo výpujčky

Abstrakt Název: Analýza ofenzivní činnosti po aktivní obraně Cíle: Hlavním cílem této práce je provést kvantitativní a kvalitativní analýzu útoků po zisku míče při aktivní obraně u týmu Bayernu Mnichov, které jsou zakončené střelou nebo finální přihrávkou. Poté bude provedeno vyhodnocení daných ukazatelů, které nám poskytl rozbor jednotlivých útoků. Metody: Pro získání dat jsem použil metodu nepřímého pozorování vybraných zápasů, které jsem měl k dispozici na základě videozáznamů. Úspěšné útoky jsem analyzoval z hlediska kvantity a kvality. Tato analýza je zaměřena na podrobný rozbor jednotlivých útoků od založení pomocí získání míče aktivní obranou až po zakončení. Výsledky: Výsledky ukazují, jaké typy a modely sledovaných útoků byly u mužstva Bayernu Mnichov v Lize mistrů 2012/2013 realizovány. Dále objasňují moderní obrannou a útočnou fázi hry v dnešním pojetí fotbalu a v neposlední řadě je možno vypracované modely aplikovat do jiné výkonnostní skupiny. Klíčová slova: Liga mistrů 2012/2013, fotbal, aktivní obrana, útok, součinnost, Bayern Mnichov, kvantitativní analýza, kvalitativní analýza

Abstract Title: Analysis of Offence after Active Defence Objectives: The primary objective of this thesis is to implement quantitative and qualitative analysis of offence after reaching the ball during active defence within Bayern Munich matches. Attacks finished with a shot or a final pass. Consequently, the aims in view will be evaluated. Methods: The work uses the indirect observation method in particular matches which were available due to video records. Successful attacks were analysed according to quantity and quality. This analysis is focused on a detailed study of each attack from its foundig thanks to gaining the ball during active defence to its ending. Results: The results show the types and models realized during the monitored attacks of Bayern Munich team within the UEFA Champions League 2012/2013. Further, offensive and defensive phases of the game in the modern aspect of football are clarified. Last but not least, we are able to apply the models in question to different achievement groups. Keywords: UEFA Champions League 2012/2013, football, active defence, offence, cooperation, Bayern Munich, quantitative analysis, qualitative analysis.

Obsah 1 SEZNAM GRAFŮ A OBRÁZKŮ... 9 2 ÚVOD... 11 2.1 Charakteristika fotbalu... 12 2.2 Historie fotbalu... 12 2.3 Vývojové tendence současného fotbalu... 12 2.4 Herní výkon... 13 2.4.1 Individuální herní výkon... 14 2.4.2 Týmový herní výkon... 14 2.5 Obsah herního výkonu... 15 2.5.1 Herní činnosti jednotlivce... 15 2.5.2 Herní kombinace... 15 2.5.3 Standardní situace... 16 2.6 Herní systémy... 16 2.6.1 Útočné systémy... 17 2.6.2 Obranné systémy... 20 2.7 Charakteristika týmu FC Bayern Mnichov... 24 2.7.1 Charakteristika týmu v Lize mistrů (2012/2013)... 25 3 CÍLE PRÁCE... 27 3.1 Cíl práce... 27 3.2 Dílčí cíle práce... 27 3.2.1 Kvantitativní analýza... 27 3.2.2 Kvalitativní analýza... 27 3.3 Hypotézy... 27 3.4 Úkoly práce... 28 7

4 METODOLOGIE PRÁCE... 29 4.1 Kvantitativní výzkum... 29 4.2 Kvalitativní výzkum... 29 4.3 Pozorování... 29 4.3.1 Nepřímé pozorování... 30 4.4 Design výzkumu... 30 4.5 Výzkumný soubor... 31 4.6 Kategorie pozorování... 31 5 PRAKTICKÁ ČÁST... 35 5.1 Kvantitativní analýza... 35 5.1.1 Arsenal - Bayern Mnichov (1:3)... 35 5.1.2 Bayern Mnichov - Arsenal (0:2)... 37 5.1.3 Bayern Mnichov - Juventus (2:0)... 40 5.1.4 Juventus - Bayern Mnichov (0:2)... 44 5.1.5 Bayen Mnichov - Barcelona (4:0)... 47 5.1.6 Barcelona - Bayern Mnichov (0:3)... 50 5.1.7 Bayern Mnichov - Borussia Dortmund (2:1, Wembley Stadium, Anglie) 53 5.1.8 Celkové zhodnocení... 57 5.2 Kvalitativní analýza... 60 6 DISKUSE... 71 7 ZÁVĚR... 76 8 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 78 8

1 SEZNAM GRAFŮ A OBRÁZKŮ Graf č. 1: Zastoupení jednotlivých hráčů při získání míče... 35 Graf č. 2: Způsob získání míče... 36 Graf č. 3: Útočné systémy... 36 Graf č. 4: Model útoku... 37 Graf č. 5: Úspěšnost útoku... 37 Graf č. 6: Zastoupení jednotlivých hráčů při získání míče... 38 Graf č. 7: Způsob získání míče... 39 Graf č. 8: Útočné systémy... 39 Graf č. 9: Model útoku... 40 Graf č. 10: Úspěšnost útoku... 40 Graf č. 11: Zastoupení jednotlivých hráčů při získání míče... 41 Graf č. 12: Způsob získání míče... 42 Graf č. 13: Útočné systému... 43 Graf č. 14: Model útoku... 43 Graf č. 15: Úspěšnost útoku... 43 Graf č. 16: Zastoupení jednotlivých hráčů při získání míče... 45 Graf č. 17: Způsob získání míče... 46 Graf č. 18: Útočné systémy... 46 Graf č. 19: Model útoku... 46 Graf č. 20: Úspěšnost útoku... 47 Graf č. 21: Zastoupení jednotlivých hráčů při získání míče... 48 Graf č. 22: Způsob získání míče... 49 Graf č. 23: Útočné systémy... 49 Graf č. 24: Model útoku... 50 Graf č. 25: Úspěšnost útoku... 50 Graf č. 26: Zastoupení jednotlivých hráčů při získání míče... 51 Graf č. 27: Způsob získání míče... 52 Graf č. 28: Útočné systémy... 52 Graf č. 29: Model útoku... 53 Graf č. 30: Úspěšnost útoku... 53 9

Graf č. 31: Zastoupení jednotlivých hráčů při získání míče... 54 Graf č. 32: Způsob získání míče... 55 Graf č. 33: Útočné systémy... 55 Graf č. 34: Model útoku... 56 Graf č. 35: Úspěšnost útoku... 56 Graf č. 36: Celkové zastoupení jednotlivých hráčů při získání míče ve všech utkáních... 57 Graf č. 37: Celkové zastoupení hráčských pozic při získání míče ve všech utkáních... 57 Graf č. 38: Způsob získání míče celkově za všechna utkání... 58 Graf č. 39: Celkový počet útočných systémů... 58 Graf č. 40: Celkové zastoupení jednotlivých modelů útoků... 59 Graf č. 41: Celkový počet útoků při aktivní obraně a jejich úspěšnost... 59 Graf č. 42: Celkový počet útoků... 59 Graf č. 43: Celkový počet vstřelených branek... 60 Obrázek č. 1: Základní rozestavení Bayernu Mnichov... 26 Obrázek č. 2: Schéma prostoru pro založení a vedení útoku... 32 Obrázek č. 3: Grafické znázornění pro zaznamenávání herních situací... 33 Obrázek č. 4: Prostor založení a vedení útoku... 36 Obrázek č. 5: Prostor založení a vedení útoku... 39 Obrázek č. 6: Prostor založení a vedení útoku... 42 Obrázek č. 7: Prostor založení a vedení útoku... 45 Obrázek č. 8: Prostor založení a vedení útoku... 49 Obrázek č. 9: Prostor založení a vedení útoku... 52 Obrázek č. 10: Prostor založení a vedení útoku... 55 Obrázek č. 11: Prostor založení útoku celkově za všechna utkání... 58 Obrázek č. 12: Modelová situace č. 1... 61 Obrázek č. 13: Modelová situace č 2... 63 Obrázek č. 14: Modelová situace č. 3... 65 Obrázek č. 15: Modelová situace č. 4... 67 Obrázek č. 16: Modelová situace č. 5... 69 10

2 ÚVOD Od svého dětství jsem aktivním hráčem fotbalu a doufám, že se danému sportu budu nadále věnovat řadu let ať už jako stále aktivní hráč nebo v budoucnosti i jako trenér. Díky této skutečnosti mám k fotbalu velmi blízký vztah, a proto jsem si dané téma zvolil pro svou diplomovou práci. Fotbal mě velmi zajímá a rád bych své poznatky, které jsem doposud získal, vnesl i do této práce. Diplomovou práci, analýza ofenzivní činnosti po aktivní obraně jsem zvolil, protože tato problematika je v dnešním moderním pojetí fotbalu velmi diskutovaným a zajímavým tématem i v řadách špičkových expertů a trenérů. Ve vrcholném fotbale nynější doby je stále složitější připravovat si brankové příležitosti, jelikož defenzivní činnost se stále vyvíjí kupředu a je poměrně složité dostat se přes zorganizovanou obranu do gólové pozice. Tato diplomová práce by měla pomoci najít recept, jak zvýšit šance na vstřelení branek. Zaměříme se na aktivní obranu, která samotnému vytvoření gólové příležitosti předchází. Rád bych, aby tyto postřehy z mého praktického výzkumu byly pro hráče i trenéry použitelné v praxi a dokázaly ukázat, jak dané formy obrany i útoku jsou či nejsou užitečné pro vývoj celého fotbalového utkání. Před začátkem výzkumu jsem si pečlivě vybral k analýze evropské mužstvo, které vyznává podobný herní styl odpovídající mému tématu. Pro ideální ukázku dokonale zvládnuté součinnosti celého mužstva jsem si zvolil vítěze soutěže Ligy mistrů (2012/2013) Bayern Mnichov. Tento tým budu pomocí videozáznamu nepřímo pozorovat a poté vyhodnocovat. Jedná se o výběr německého fotbalového mužstva s hráči na nejvyšší úrovni, a proto bude v mé práci konfrontován ten nejvyšší stupeň kvality dnešního fotbalu. Hlavním cílem této práce je provést kvantitativní a kvalitativní analýzu útoků po zisku míče při aktivní obraně u týmu Bayernu Mnichov, které jsou zakončené střelou nebo finální přihrávkou. Poté bude provedeno vyhodnocení daných ukazatelů, které jsem získal analýzou. 11

2.1 Charakteristika fotbalu Fotbal patří již řadu let k nejrozšířenějším a nejoblíbenějším sportům po celém světě. Neustále se vyvijí a posouvá dopředu. Díky malým finančním nárokům se fotbal rozšířil po všech kontinentech. Votík (2005) charakterizuje fotbal jako sportovní, týmovou a brankovou hru, která je v naší republice nejoblíbenější sportovní hrou. Dle Bedřich (2006) je fotbal sportovní, kolektivní hra, je to soutěživá činnost dvou soupeřících tymů, z nichž každý se snaží vstřelit soupeři větší počet branek a zároveň jich méně dostat. Buzek (2007) dále specifikuje fotbal jako hru, která je realizována v utkání dvou mužstev prostřednictvím specifických pohybových úkolů všech hráčů na hřišti, kteří se musí přizpůsobit podmínkám utkání, které jsou nestandardní a proměnlivé. 2.2 Historie fotbalu Votík (2005) popisuje, že fotbal je přibližně 3000 let stará hra, ale zároveň konstatuje, že novodobý moderní fotbal není starší než 160 let. Prvé zprávy o míčových hrách, ze kterých přirozeným vývojem vzešel fotbal jsou ze 3. Století př.n.l. z Číny, další prameny pocházejí ze starého Egypta. První zprávy o fotbalu ve středověku nacházíme ve Francii, Itálii a především v Anglii. Fotbal v této době představoval až několik stovek hráčů, byl to v podstatě boj o míč s cílem dostat jej do některé městské brány. Táborský (2007) popisuje hlavního předchůdce současného fotbalu, který se zejména objevoval na elitních středních školách v Anglii na počátku 19. století. Pravidla byla do této doby zcela nejasná a nejednoznačná, ucelenou podobu dostala až v roce 1863, kdy představitelé z vedení škol a klubů, uznávající pouze fotbal ustanovila Anglickou fotbalovou asociaci (FA). Poté následovalo založení Světové fotbalové federace (FIFA) v roce 1904 v Paříži. Roku 1954 byla ustanovena Evropská fotbalová asociace (UEFA). 2.3 Vývojové tendence současného fotbalu Votík (2005) konstatuje, že současné pojetí fotbalu neustále zvyšuje požadavky na objem, intenzitu herních činností při současně se zvětšující náročnosti. Fotbal je 12

v současné době stále náročnější i z psychologického hlediska. Hráč musí rychle reagovat na neustále se proměňující situace, pohotově se rozhodovat a kreativním způsobem individuálně nebo v součinnosti s ostatními spoluhráči řešit herní úkoly. Fotbal klade velké požadavky na procesy vnímání, tvůrčí myšlení, orientaci v obtížných situacích, na rozhodování. Z fyziologického hlediska nelze opomenout vyšší nároky na nervosvalové a humorální regulační systémy, jimiž je pohybová činnost hráče řízena. Dále charakterizuje tendenci dnešního fotbalu následovně: Zautomatizovaná bezchybná technika Akční- konstruktivní typy hráčů Konstruktivní defenzíva Agresivní ofenzíva Přítomnost nejednoho tvůrce hry. (Bunc, Psotta, 2003) společně popisují, že současný fotbal klade vyšší nároky na rychlost a tvrdost v osobních soubojích, ve spojení se zvyšujícím se významem taktické stránky individuálního i týmového herního výkonu. Je více profesionální, vykonávaný ve vyspělejších materiálních podmínkách pro trénink i utkání. 2.4 Herní výkon Dovalil (2009) charakterizuje sportovní výkon jako výraz specializovaných schopností jedince v činnosti zaměřené na řešení pohybového úkolu, který je vymezen pravidly daného sportovního odvětví nebo disciplíny. V kontextu struktury sportovního výkonu dále popisuje dva druhy faktorů ovlivňující výkon jako relativně samostatné součásti sportovních výkonů. Dispoziční faktory, vycházející ze somatických, kondičních, technických, taktických a psychických základů výkonů. Jejich společným podstatným znakem je to, že je možné rozvíjet je, tj. ovlivnitelné tréninkem nebo se na ně bere zřetel při výběru talentovaných jedinců. Situační faktory, které jsou dány vnějšími podmínkami, můžeme ještě rozdělit na sociální: materiální podmínky, osobnost trenéra, rodinné zázemí, časové možnosti a na faktory vnějšího prostředí: nadmořská výška, teplota, kvalita terénu aj., vrozené dispozice: jako nadání, vlohy a talent. 13

Tyto dvě skupiny faktorů se mohou navzájem propojovat, ovlivňovat i do určité míry zastupovat a tak se různou měrou podílet na konečném herním výkonu. (Dovalil, Perič, 2010) Herní výkon dále rozdělujeme na individuální (jedinec) a týmový (mužstvo). 2.4.1 Individuální herní výkon Individuální herní výkon projevem určitého stupňe způsobilosti k účasti v utkání, daný určitým souborem předpokladů, determinován určitým souborem faktorů, které jsou určitým způsobem uspořádany v určitých vztazích. Ve svém souhrnu se projevují určitou úrovní výkonu. (Buzek, 2007) Votík (2005) zase říká, že individuální herní výkon tvoří základ týmového herního výkonu v utkání a zkvalitněním individuálního výkonu v tréninku se projeví změnou celkové kvality týmového výkonu, má vždy formu herních činností jednotlivce projevujících se více či méně souvislým řetězcem herních činností v utkání, které jsou projevem herních dovedností. Jako složky individuálního herního výkonu lze označit herní dovednosti, pohybové schopnosti, somatické a psychické charakteristiky. Toto jen ukazuje, že jde o velmi složitou a variabilní pohybovou činnost. 2.4.2 Týmový herní výkon Týmový herní výkon je sice podmíněn individuálními herními výkony všech členů mužstva, ale není jeho pouhým souhrnem. THV má sociálně - psychologický rozměr, kdy finální výkon je závislý na dynamice vztahu, sociální soudržnosti, úrovni komunikace a motivaci hráčů. Rozměrem, který je dalším určujícím činitelem THV, je míra spolupráce a kvalita součinnosti hráčů při realizaci herních činností. Prostor pro herní činnost každého hráče v rámci THV je určen společným cílem - vítezstvím, případně co nejlepším výsledkem. (Votík, 2005) Buzek (2007) popisuje skutečnost, že individuální herní výkony tvořící THV vyžadují těsnou spolupráci při prosazování cílů vůči soupeři. THV je podmíněn výkony ostatních spoluhráčů s uplatněním integračního přístupu, čímž se myslí, že jednotlivci ovlivňují výkon mužstva a družstvo působí na jednotlivce. THV je chápán pomocí činnostních a sociálně psychologických determinant týmového herního výkonu. 14

2.5 Obsah herního výkonu V této kapitole si uvedeme přehled obsahu herního výkonu v utkání. Jsou jimi herní činnosti, herní kombinace, herní systémy a standardní situace. 2.5.1 Herní činnosti jednotlivce Votík (2005) popisuje, že herní činnosti jednotlivce jsou nacvičené komplexy pohybových úkolů (učením získané herní dovednosti). Každá herní činnost jednotlivce má technickou a taktickou stránku a jejich kvalita je také ovlivněna úrovní kondiční a psychické připravenosti (emoce, motivace, morálka, aj.). Technickou stránku HČJ Votík (2005) popisuje jako vnější projev fotbalisty. Jedná se o účelný způsob provedení herní činnosti či určitého řetězce herních činností realizovaných v závislosti na situačních a dispozičních faktorech. Taktická stránka HČJ je limitována úrovní psychických procesů a kvalitou technické stránky HČJ. Jedná se o výběr optimálního způsobu řešení herní situace v závislosti na podmínkách a průběhu hry. Z hlediska dělení rozeznáváme útočné herní činnosti (hra bez míče - výběr místa, přihrávání, zpracování míče, vedení míče, obcházení soupeře, střelba) a obranné herní činnosti (obsazování hráče s míčem, obsazování hráče bez míče, obsazování prostoru, odebírání míče). 2.5.2 Herní kombinace Votík (2005) říká, že herní kombinace lze definovat jako záměrné jednání dvou a více hráčů podřízené jejich vzájemné a vědomé, časově i prostorově sladěné spolupráci při řešení společného herního úkolu. Řešení herního úkolu - jedné herní situace může být uskutečněno jednou kombinací, ale často obsahuje více kombinací probíhajících současně nebo v návaznosti. Herní kombinace dělíme na útočné (založené na: přihrávce, výměně místa, činnosti "přihrej a běž") a obranné (založené na: vzájemném zajišťování, přebírání hráčů, zesíleném obsazování hráčů s míčem, součinnosti při vystavení soupeře do postavení mimo hru). 15

2.5.3 Standardní situace V publikaci Votík (2005) autor tvrdí, že se jedná o takové herní situace, které mají přesně vymezené, standardní podmínky. Jsou to situace bezprostředně navazující na každé opětovné zahájení hry. Co se týká rozdělení, tak rozlišujeme následující standardní situace - zahájení hry, brankový kop, vhazování, přímý volný kop, nepřímý volný kop, rohový kop, pokutový kop, míč rozhodčího. 2.6 Herní systémy Systémem rozumíme základní způsob hry celého družstva. Označujeme jej podle charakteristického základního rozestavení všech hráčů, které vyplývá z herních úkolů jednotlivých hráčů v útočné a obranné fázi hry a z hlavního taktického plánu pro utkání. (Ondřej, 1994) Kollath (2006) uvádí, že herní systém slouží k tomu, aby mohla být každému hráči v družstvu přidělena určitá role. Přitom se však nejedná o neměnný systém. Rozestavení hráčů na hřišti při začátku utkání se později rozpadá a každý hráč se individuálně snaží plnit úkoly, které má v systému přiděleny. Každému mužstvu vyhovuje jiný systém hry. Základem pro stanovení určitého herního systému mužstva jsou technicko - taktické schopnosti jednotlivých hráčů. Kritérium pro dělení herních systémů hry je organizace činnosti hráčů, pro kterou jsou charakteristické odlišné cíle a úkoly. Na základě těchto kritérií v současné době dělíme herní systémy hry následovně: a) útočné - systém postupného útoku, systém rychlého protiútoku, systém kombinovaného útoku b) obranné - systém zónové obrany, systém osobní obrany, systém kombinované obrany (Votík, 2005) 16

2.6.1 Útočné systémy Útočná fáze hry začíná, když družstvo získá míč od soupeře a končí, když družstvo míč ztratí. Základem účinné útočné hry je spolupráce všech hráčů družstva, která se projevuje v útočných herních kombinacích, jejichž základem jsou co nejlépe osvojené útočné herní činnosti jednotlivce jak po stránce technické, tak taktické. Součinnost hráčů jedné nebo různých řad v útočné fázi je realizována střídáním různých typů útoků. (Votík, 2005) Dále Votík (2003) uvádí, že útočné systémy mají tři základní fáze (zakládání, vedení, zakončení), uskutečňované v různých prostorách hřiště. Variabilita uplatňovaných herních systémů závisí na způsobu a organizaci obranné hry soupeře a na dispozicích hráčů vlastního týmu. 2.6.1.1 Rozdělení útočných systémů Podrobněji ještě uvedu dělení útočných systémů, které je různé v cizojazyčné a české literatuře. V cizojazyčné literatuře jsou charakterizovány specifické koncepce poznamenávající útočnou formu hry. Bangsbo, Peitersen (2000) člení útočné herní systémy: systematic buildup of play, possession soccer systém postupného útoku, držení míče direkt play rychlý útok, přímá hra counterattacking play systém rychlého protiútoku, účelová hra obrany pro navození situace na využití rychlého "brejku" total soccer totální fotbal je způsob, kde jsou hráči široce rozestavěny po hřišti, střídají své herní posty a prolínají řady během hry s držením míče. Lucchesi (2001) člení útočné herní systémy následovně: elaboráte attack postupný útok maneuvered counterattack kombinovaný útok instant attack rychlý protiútok 17

V českojazyčné literatuře se útočnou fází hry zabývají autoři Votík (2005), Táborský (2007), Buzek (2007), kteří rozdělují útočné systémy na tři typy - postupný útok, rychlý protiútok, kombinovaný útok. 2.6.1.2 Postupný útok Bedřich (2006) odkazuje na použití tohoto typu útoku v případě, kdy soupeřovo družstvo je dobře rozestavěno, zvláště na vlastní polovině hřiště a má zajištěnou obranu. Postupný útok popisují Bangsbo, Peitersen (2000) a Bangsbo, Peitersen (2004) pod názvem Systematic buildup of play. Tento styl je charakterizován přesným založením útoku skládajícím se z mnoha přihrávek mezi obranou a záložní řadou. Zakládání postupného útoku Bedřich (2006) uvádí, že zakládání postupného útoku neklade na hráče velké požadavky. Jedná se o nejvhodnější řešení v souvislosti s aktivní činností ve výběru místa hráčů, kteří se na zakládání útoku mají podílet. Votík (2005) poukazuje na respektování následujících zásad při zakládání postupného útoku: Zásada bezpečnosti založení postupného útoku Zásada rychlosti založení postupného útoku Zásada vhodného prostoru pro založení postupného útoku. Vedení postupného útoku Bedřich (2006) popisuje, že vedení postupného útoku klade na hráče již vyšší požadavky. Postupný útok je veden již po celé šířce hřiště a účastní se na něm všichni hráči. Votík (2005) popisuje proměnlivé způsoby vedení útoku: S přenášením těžiště Se změnou rytmu hry S využívání křídelní hry S uplatněním cirkulace míče. 18

Zakončení postupného útoku Bedřich (2006) uvádí, že postupný útok lze zakončit po celé šířce obranného pásma soupeře. Z analýzy zápasů je patrné, že pro přípravu zakončení postupného útoku jsou výhodné především křídelní prostory, zvláště pak prostory co možná nejbližší brankové čáře. Votík (2005) přidává ještě prostor ve středu hřiště před pokutovým územím pro zakončení postupného útoku. 2.6.1.3 Rychlý protiútok Protiútok charakterizují Bangsbo, Peitersen (2004) tak, že po získání míče se tým v útočném postavení snaží co nejrychlejším způsobem zaútočit a zakončit, s cílem dostat co nejvíce bránících hráčů soupeře do pozice mimo prostor mezi míčem a brankou, kde se nemůžou zapojit do obranné činnosti. Bokša (1989) popisuje, že způsob vedení rychlého protiútoku je určen místem jeho založení, postavením a činností soupeře, počtem hráčů či dobou trvání celého protiútoku. Úspěšnost rychlého protiútoku dle Bangsboa a Peitersena (2004) záleží hlavně na dvou hráčských funkcích. Zakládající hráč musí dokázat zvládnout jak obranné tak i útočné činnosti získat míč a založit rychle protiútok. Zakládající hráč by měl hned po získání míče nalézt volný prostor a poslat dlouhou přihrávku přes záložní řadu. Útočící hráč by se měl pomalu stahovat pro míč a následně rychle vyrazit na druhou stranu a nabídnout se do volného prostoru. Rychlý protiútok navíc Bangsbo, Peitersen (2000) rozdělují na direct play, kdy po získání míče tým přihrává míč rychle dopředu do útočné třetiny s cílem pokud možno nejrychleji vstřelit branku, a na counterattacking play, v němž mužstvo nechává svého soupeře hrát na své polovině, volně se posouvá podle prostoru, kde je míč a tím si připravuje situaci na rychlý způsob odebrání míče, po zisku míče jde do přímého protiútoku, využívá přitom několik rychlých hráčů a kolmé přihrávky. Zakládání rychlého protiútoku Bokša (1989) poukazuje na skutečnost, která tkví ve větší náročnosti v zakládání tohoto typu útoku. Založení je úzce spojeno se schopností jednotlivce i celého mužstva myslet na ofenzivní činnost již při vlastním bránění. Při zakládání rychlého protiútoku má 19

mimořádný význam integrované myšlení. Nejčastějším prostorem založení tohoto typu útoku je vlastní obranný prostor a střed hřiště. Vedení rychlého protiútoku Votík (2005) uvádí, že vedení rychlého protiútoku je podmíněno postavením spoluhráčů i soupeřových hráčů, jejich herní a kondiční úrovní. Nejúčinnější prostředky pro úspěšné zakončení jsou rychlé přihrávky na střední vzdálenost, dlouhé kolmé přihrávky na hrotové hráče a jednoduché kombinace prvním dotykem. Zakončení rychlého protiútoku Dle Votíka (2005) souvisí zakončení rychlého protiútoku se způsobem jeho vedení. Nejčastěji se setkáváme s rychlým vedením míče s obcházením a následnou střelbou, případně náběhem za obránce a přihrávkou mezi bránící hráče. 2.6.1.4 Kombinovaný útok Jedná se o útočnou strategii družstva proti kompaktní a situačně pohyblivé obraně soupeře s možností variabilního uplatnění herních principů rychlého protiútoku a postupného útoku s nečekanou změnou rytmu hry. Existuje mnoho variant prolínání těchto systémů. Základní dva typy jsou následující: zahájení útočné fáze pozičně vedeným útokem s přechodem na rychlý protiútok rychle vedený útok na útočnou polovinu soupeře, který přechází do kombinační hry postupného útoku vynucenou jednak nedostatečnou způsobilostí rychle zakončit útok nebo rychlou reorganizací soupeře v obraně. (Táborský, 2007). 2.6.2 Obranné systémy Obrannou činnost charakterizuje Kollath (2006) tím, že pokud má soupeř v držení míč a zahajuje útočnou akci, obrana má za úkol se rychle formovat. To znamená, že útočící hráči nesmějí získat osobní nebo prostorovou převahu. Hráči středové řady posilují obranu a "zahušťují" prostor před vlastní brankou, aby tak zabránili proniknutí soupeře. Podle zvoleného obranného systému je potom bráněn buď určitý hráč (osobní obrana), nebo jen určitý prostor (obsazování prostoru). Votík (2003) konstatuje, že základem úspěšné obrany je dobrá organizovanost a cílevědomá součinnost všech hráčů, kteří jsou kvalitně připraveny po stránce technické, taktické, kondiční i psychické. V současném fotbalu se při organizaci obranné hry všichni hráči mužstva zapojují do obranné činnosti ihned po ztrátě míče. Proto každý 20

hráč musí ovládat veškeré obranné herní činnosti jednotlivce, zásady spolupráce v obranných kombinací a možnosti jejich uplatnění. Stejně jako v útočných herních systémech tak i v obranných vycházíme ze tří základních typů. Systém zónové obrany, systém osobní obrany, systém kombinované obrany. 2.6.2.1 Zónová obrana Buzek a Procházka (2003) uvádí, že nedávné šampionáty jako mistrovství světa a mistrovství Evropy naznačily, kam se v současné době ubírá a bude vyvíjet pojetí hry obrany. Začala se uplatňovat zónová obrana orientovaná směrem k míči. Obranný koncept zónové obrany soustředěné na míč by se měl stát standardní součástí nejen všech seniorských družstev ale i mládežnických týmů. Jiný autor (Votík, 2003) popisuje, že systém zónové obrany je založen na zodpovědnosti každého hráče za určitý prostor. Důležitá je kompaktnost chování celého družstva - součinnost všech hráčů v obranné fázi hry. V případě špatné spolupráce dochází ke ztrátě soudržnosti a celistvosti obrany mužstva. Stejný autor uvádí existenci více variant zónové obrany: orientovaná na míč - principy presinkového bránění zónová obrana s tří- nebo čtyřčlennou obranou řadou v linii se vzájemným zajišťováním vysunutá - představuje prvky nátlakové hry - presink, jedná se o aktivní pojetí hry, bránící hráči vyvíjejí obrannou činnost již ve středním pásmu stažená - ústup bránících hráčů až hluboko do své obranné zóny, jedná se o pasivní pojetí hry 21

Buzek a Procházka (2003) uvádí, že síla a kvalita zónové obrany je určující především díky koordinovanému hernímu úsilí všech hráčů s prostorově trvalým tlakem na protihráče s míčem, který je vytvářen: Organizovaným pohybem v bloku směrem k míči na zmenšeném herním prostoru do hloubky i šířky při dodržování takticko - technických principů obranných činností a kombinací jako jsou vzájemné zajišťování, přebírání, přistupování, odstupování a zdvojování hráčů soupeře. Okamžitým presinkem soupeře s míčem a schopností udržet kontakt s hráči soupeře kontrolujícími míč nejen při zorganizované obraně (proti postupnému útoku), ale i při rychlé reorganizaci obrany (proti rychlému protiútoku, příp. kombinovanému útoku). Elastickými a rychlými přechody ze zónového bránění do osobních soubojů a naopak. Jde o proměnlivost dynamického pohybu obranného bloku vzhledem k pohybu a útočného postupu soupeře. Za základní principy zónové obrany stejní autoři pokládají: aktivní obrana kompaktní a koordinovaný pohyb rychlý pohyb obrany vpřed i vzad podle míče vzájemná komunikace a týmová spolupráce V mé práci se budu zabývat nejen ofenzivní činnosti, ale i rozborem rychlého zisku míče, který právě vede k založení a vedení útoku. Tento způsob aktivní obrany orientované na presinkové způsoby bránění popisuje Votík (2005) jako požadavek aktivního přístupu všech hráčů preferovaných jako tzv. vítězných typů s vysokou agresivitou v jakékoliv činnosti. Kompaktnost obranné formace celku, tendence k těsnějšímu obsazování i hráčů bez míče se snahou dostat soupeře do časové a prostorové tísně, donutit ho k chybě a ztrátě kontroly nad míčem. Klade se požadavek na zkracování a zužování pásma boje o míč, obranného bloku do šířky i hloubky - tzv. princip "harmoniky". Nutnost vzájemné komunikace a týmové spolupráce při pohybu k míči. 22

Za výhody autor považuje aktivní pojetí hry, které je ovšem náročné na kondici a herní myšlení, nekomplikovanou zrakovou kontrolu útočících hráčů a zvyšující se poměr aktivně bránících hráčů. Nevýhody vidí ve větších nárokách na kompaktnost týmu, akční prostory hráčů se zvětšují (je nutné zkracovat prostor vysunutím obranné řady) a na nedostatečné zajištění šířky hřiště. Buzek s Procházkou (2003) popisují základní zásady aktivní obrany: v obraně nelze reagovat pasivně pohyb k míči, s cílem ho získat (necouvat a nebránit jen vlastní branku) být iniciativní v situacích 1:1, vyhledávat osobní souboje donutit soupeře k chybám (nečekat na chyby soupeře) vyvíjet přiměřenou aktivitu na kteréhokoliv hráče soupeře, který aktivně působí v obranné zóně Bangsbo, Peitersen (2002) ve své knize popisují, že principy nátlakové obrany spočívají v systematické návaznosti bránění celého týmu. Intenzivní pokrytí prostoru okolo míče a velký tlak na hráče, kteří mají míč v držení. Při tomto způsobu bránění vznikají situace, při kterých je v prostoru okolo míče stejný nebo větší počet bránících hráčů než útočících. Proto je větší možnost získat míč. 2.6.2.2 Osobní obrana Votík (2005) konstatuje, že tento typ obranného systému, kdy každý hráč mužstva bez výjimky osobně obsazuje určeného hráče soupeře, se v současném fotbalu téměř neobjevuje. Tento systém se využívá jen krátkodobě v některých úsecích hry. Při přerušené hře např. kopu od branky soupeře s cílem nedovolit soupeři získat vykopávaný míč, dále při výrazné technicko - taktické a kondiční převaze nad soupeřem opět s cílem získat míč nebo při standardních situacích. Výhodu tohoto již přestárlého systému můžeme pozorovat v aktivním tlaku na všechny hráče soupeře. Naopak o poznání více nevýhod spatřujeme ve zvýšených nárokách na kondiční připravenost, větší obtížnosti v součinnosti v obranné činnosti, značné 23

pravděpodobnosti neúspěšného bránění hráčů technicky vybavených a rychlých a nebo že v případě neúspěšného osobního bránění je velká otevřenost a prostupnost obrany. 2.6.2.3 Kombinovaná obrana Podle Votíka (2003) jsou někteří hráči obsazováni osobně, ostatní zónově. Tento systém je založen na snaze co nejúčelněji eliminovat vybrané hráče soupeře (těsným, osobním obsazováním). Nejčastěji se uskutečňuje v pásmu, ze kterého lze přímo ohrozit branku. Jsou ale různé varianty, jak z hlediska prostoru, tak počtu osobně bráněných. Obecně lze říci, že vývoj obranných systémů spěje k velmi proměnlivým variantám, odrážejícím dynamiku současné hry. Je nutné vycházet z vlastního i soupeřova pojetí a organizace hry, z kvalit vlastních i soupeřových hráčů apod. Proměnlivost bychom měli chápat jako změnu ve způsobech obsazování, a to i během jedné útočné akce, to znamená jako změnu počtu těsně či s různou mírou volnosti bráněných hráčů podle vývoje situace. V jiné publikaci popisuje Votík (2005) výhody kombinované obrany, kterými jsou účelnost ve využívání prvků zónové i osobní obrany, vytváří předpoklady pro přechod do rychlého protiútoku, eliminuje činnost vysunutých hrotových hráčů útočné řady a zvyšuje tlak na soupeře, což jej nutí k chybám. Nevýhody spatřuje ve zvýšené soustředěnosti na hráče bez míče, problémy v součinnosti hráčů osobně a zónově bránících, nedokonalosti při vzájemném zajišťování a v náročnosti při realizaci obranných kombinací. 2.7 Charakteristika týmu FC Bayern Mnichov FC Bayern Mnichov je německý sportovní klub, který byl založen 27.února1900 členy mnichovského gymnastického klubu. Členská základna klubu má něco přes 130 tisíc členů, čímž je pátým největším klubem na světě. První větší úspěch zaznamenal Bayern v roce 1926, když vyhrál pohár mistrů jižního Německa. Poté nastal útlum klubu v období 2. světové války a příchodem Hitlera, jelikož v té době vedli klub Židé (trenér i prezident). Roku 1963 v Německu padlo rozhodnutí, že se založí první národní liga, dnes již dobře známá Bundesliga. V počátcích vzniku této soutěže měl Bayern finanční problémy a tak musel vsázet na vlastní odchované mladé hráče. Postavil osu týmu na fotbalistech Franz Beckenbauer, Gerd Müller a Sepp Maier, kteří jsou dnes legendami klubu. Hned krátce na to přišly úspěchy v podobě vyhrání Německého poháru a 24

prakticky od té doby se Bayern drží v popředí německého ale i evropského fotbalu. Tímto klubem prošla celá řada vynikajících hráčů a trenérů. ((http://cs.wikipedia.org/wiki/fc_bayern_mnichov), 2013) V současné době je Bayern Mnichov držitel "treblu" (vítěz německého titulu, německého poháru, ligy mistrů) a tento klub je označován jako nástupce nejlepšího mužstva let minulých FC Barcelony. Na konci sezony 2013/2014 skončil u týmu Jupp Heynckes a tým převzal další úspěšný trenér Pep Guardiola. 2.7.1 Charakteristika týmu v Lize mistrů (2012/2013) Pozdější vítěz soutěže hrál v základním rozestavení 4-2-3-1. Jedná se o dnes velmi oblíbený a používaný systém, který využívají trenéři na všech výkonnostních úrovní. Největší předností tohoto pružného rozestavení je zahuštěný střed pole, kde tři hráči tvoří pomyslný trojúhelník, jde o dva defenzivní záložníky a před nimi jednoho ofenzivního záložníka. Zálohu uzavírají dva typičtí křídelní hráči a na hrotu se pohybuje jediný útočník. Tento systém rozestavení velmi napomáhá rychlým přechodům mezi obranou a útokem a naopak. Roxburgh (2006) uvádí, že přechodové fáze jsou nejdůležitějšími okamžiky děje utkání. Bayern se prezentoval aktivní hrou založenou na vysunutém napadání soupeře se snahou co nejrychleji získat míč a zakončit akci. K této hře je zapotřebí mít k dispozici fyzicky disponované hráče, protože jde o velmi náročný způsob hry. V defenzivní činnosti si Bayern počínal velice spolehlivě a hlavně bezchybně. V sedmi mnou sledovaných zápasech inkasoval jedinou branku ze hry a zbylé tři ze standardních situací. Tato vynikající bilance je důsledkem nejen výborně sehrané obranné čtveřice, ale kompaktností celého týmu. Právě díky výše zmíněnému rozestavení Bayernu měli soupeři potíže přehrát střed hřiště, kde spoustu míčů vybojovali defenzivní záložníci (Schweinsteiger, Martinez, Gustavo) a tudíž byli vytlačováni do křídelních prostorů hřiště a akce soupeřů tak byly zpomalovány. Ofenzivní činnost měli za úkol především čtyři hráči. Dva krajní záložníci (Ribery, Robben), kteří jsou dobře technicky i rychlostně vybaveni, jeden ofenzivní střední záložník (Muller) a silový hrotový útočník (Mandzukic). Obě křídla byla podporována krajními obránci (Alaba, Lahm), kteří působili na velkém prostoru, a zapojení do útoku jim nedělalo sebemenší potíže. Poté je v obraně zastoupil jeden z defenzivních záložníků. Kvalitně také zahrál vpředu Mandzukič i když nebyl příliš gólový, ale 25

vyhrával spoustu hlavičkových soubojů, byl často faulovaný, dobře držel zády k bráně míč a zapojoval se do kombinace. Nutno ještě dodat, že nikdo z týmu nijak herně nevynikal. O tom svědčí i počet vstřelených branek jednotlivými hráči, kdy množství přesných zásahů bylo rozvrženo rovnoměrně mezi osm hráčů (výjimka Muller 8 branek, ostatní 2 až 4 zásahy). Obrázek č. 1: Základní rozestavení Bayernu Mnichov 26

3 CÍLE PRÁCE 3.1 Cíl práce Hlavním cílem moji práce bude provést kvantitativní a kvalitativní analýzu úspěšných útoků po zisku míče při aktivní obraně u týmu Bayernu Mnichov. Budu se snažit zjistit, jak probíhá součinnost aktivní obrany a následně ofenzivní činnosti u úspěšného mužstva. Poté vyhodnotím dané ukazatele, které nám poskytl podrobný rozbor daného mužstva. 3.2 Dílčí cíle práce 3.2.1 Kvantitativní analýza 1. Analyzovat odebrání míče dle jednotlivých hráčů 2. Analyzovat prostor odebrání míče a následný prostor vedení útoku 3. Analyzovat způsob odebrání míče 4. Analyzovat typ útočného systému 5. Analyzovat průběh a charakter útoku 6. Analyzovat úspěšnost útoku 3.2.2 Kvalitativní analýza 1. Roztřídit úspěšné útoky po aktivní obraně do nejčastěji se vyskytujících modelových situací. 2. Obsahově tyto útoky vyhodnotit. 3. Na základě těchto údajů stanovit doporučení vhodné pro tréninkovou praxi. 3.3 Hypotézy H1: Předpokládám, že při aktivní obraně získají míče nejvíce defenzivní záložníci. H2: Předpokládám, že nejvíce odebraných míčů a následně založených úspěšných útoků bude v prostoru středního útočného pásma ve středu hřiště. H3: Předpokládám, že nejčastěji se vyskytujícím typem úspěšného útočného systému bude rychlý protiútok. H4: Předpokládám, že nejčastějším charakterem úspěšného útoku bude útok vedený kombinačně středem hřiště průnikovými přihrávkami. 27

3.4 Úkoly práce 1. Analyzovat dané téma ve vybrané literatuře. 2. Vytvořit kategoriální systém kritérií pro pozorování určených situací. 3. Sledovat veškeré úspěšné útoky po zisku míče aktivní obranou. 4. Zaznamenat všechny tyto významné situace, provést sběr dat a kvantitativně vyhodnotit. 5. Roztřídit úspěšné útoky po aktivní obraně do nejčastěji se vyskytujících modelových situací. 6. Obsahově tyto situace vyhodnotit a určit závěry, které mohou být prospěšné pro tréninkovou praxi. 28

4 METODOLOGIE PRÁCE 4.1 Kvantitativní výzkum Z obecného hlediska je představován empirickou analýzou, kde se používají statistické metody pro vyhodnocování zkoumaných objektů. Tato metoda standardizovaného vědeckého výzkumu popisuje jevy pomocí proměnných (znaků), které jsou sestrojeny tak, aby měřily určité vlastnosti (četnost). Výsledky takových měření jsou pak zpracovány a interpretovány, např. s využitím statistiky. Kvantitativní výzkum se oproti kvalitativnímu výzkumu zaměřuje na rozsáhlejší společenské ukázky a zkoumá tedy větší okruh informací, které následně dospívají k přesně formulovaným závěrům, s vyjádřením pravděpodobnosti (Průcha, 2000). 4.2 Kvalitativní výzkum Existuje celá řada interpretací kvalitativního výzkumu, někteří metodologové ho chápou pouze jako doplněk kvantitativných výzkumných strategií, jiní ho interpretují jako jakýkoli výzkum, jehož výsledků se nedosahuje pomocí statistických metod. Významný metodolog Creswell (1998) definoval kvalitativní výzkum jako proces hledání porozumění založený na různých metodologických tradicích zkoumání daného sociálního nebo lidského problému. Metody kvalitativního výzkumu jsou pozorování, texty a dokumenty, interview, audio a videozáznamy. Výhody kvalitativního výzkumu jsou především v získání podrobného popisu daného jevu, daný jev lze zkoumat v přirozeném prostředí, umožňuje navrhovat teorie, dobře reaguje na místní podmínky a situace. Nevýhody kvalitativního výzkumu jsou především v jeho časové náročnosti, dále pak fakt, že výsledky mohou být ovlivněny výzkumníkem a jeho preferencemi. 4.3 Pozorování Hendl (2008) charakterizuje pozorování jako snahu zjistit, co se skutečně děje. Schopnost pozorovat se používá při každodenních činnostech. V kvantitativním výzkumu jde o její promyšlené využívání. Přitom nejde jenom o její vizuální, ale často i sluchové, čichové a pocitové vjemy. Jansa a kol. (2012) uvádí dva hlavní způsoby pozorování: nestrukturované a strukturované. Při nestrukturované technice (způsobu) vstupuje pozorovatel do dění bez předem připraveného schématu. Zpravidla se odhalují nové nebo neznámé latentní proměnné a jejich souvislosti v rámci konkrétních událostí. Tento způsob řádíme spíše 29

ke kvalitativním technikám výzkumu. Strukturované pozorování určuje, co a jak budeme sledovat. Pro tyto účely se předem konstruují nástroje, které obsahují popis kategorií, vlastností, rysů apod., podle stanovených pravidel, směrem k záznamům a vyhodnocení. Tato technika se častěji využívá ve kvantitativním výzkumu. Chrástka (2007) uvádí čtyři základní požadavky, které jsou kladeny na úspěšné pozorování: Specifikace objektu pozorování ( Co se má pozorovat?). Zaměřenost pozorování na cíl ( Co je třeba zjistit? ). Organizovat pozorování ( Jak toho dosáhnout? ). Přesný záznam pozorování ( Jak to zachytit? ). 4.3.1 Nepřímé pozorování V této diplomové práci jsem pro získání dat použil metodu nepřímého pozorování sedmi fotbalových utkání. Vybrané zápasy jsem měl k dispozici na základě počítačových videozáznamů, pořízených z internetových stránek. Tato metoda je v nynější době velice používanou a má své výhody i nevýhody. Hlavní výhodu vidím v možnosti opakovaném sledování vybraných situací při jakékoli mé nejasnosti, dále v registrování údajů bez časového nátlaku a jiných rušivých elementů. Pozorování si rovněž můžeme rozdělit do časových bloků a tím zamezíme snížení koncentrace při jejich sledování. Hlavní nevýhodu nepřímého pozorování spatřuji, že kamera nedokáže zachytit celý objekt herního prostoru a tím některé situace mohou být těžko čitelné či zkreslené a nebo nejsme ani schopni rozpoznat o jaký typ sledovaného jevu se jedná. 4.4 Design výzkumu Tato práce je řešena jako výzkum, kde na základě nepřímého pozorování budu analyzovat vybraná data zabývající se ofenzivní činností po aktivní obraně u jednoho z týmů, který se zúčastnil nejprestižnější evropské klubové soutěže Ligy mistrů 2012/2013 a zvítězil ji: FC Bayern Mnichov. Získaná data budu následně graficky a slovně vyhodnocovat. Všechny pozorované úspěšné útoky po aktivní obraně jsou rozděleny z kvalitativního a kvantitativního hlediska. První část výzkumu je kvantitativní analýza. Všechny úspěšné útoky po aktivní obraně jsou rozděleny podle jednotlivých kategorií pozorování a následně graficky vyhodnoceny. 30

Druhá část je analýza prováděna z hlediska kvality. Zaměřuje se na rozbor modelových herních situací, které se nejčastěji objevovaly v zápasech. Jedná se o útoky a jejich řešení po presinku či represinku. Pro tento výzkum jsem použil počítačový program DrillBook Football Pro, kde jsem jednotlivé situace názorně zakreslil. 4.5 Výzkumný soubor Výzkumným souborem této práce bude německé fotbalové mužstvo FC Bayern Mnichov. Budu jej sledovat v evropské soutěži Liga mistrů 2012/2013, kde se stal klub pozdějším vítězem. Německý tým velmi zaujal svoji hrou, prezentoval se velmi aktivním běhavým fotbalem s vysokou gólovou produktivitou a kvalitní obrannou hrou. Celkem budu analyzovat 7 utkání, jde o vyřazovací fázi turnaje; osmifinále, čtvrtfinále, semifinále, finále. Kromě finále se hraje jedno klání na 2 zápasy (domácí a venkovní). 4.6 Kategorie pozorování Je nutné dodat, že všechny níže uvedené kategorie pozorování budu analyzovat jen při zisku míče aktivní obranou (presinkové napadání) a následným úspěšným útokem (viz. vysvětlení níže). Kvantitativní část výzkumu budu provádět na základě následujících kategorií (četnosti): 1. Získání míče dle jednotlivých hráčů Určení zastoupení hráčských funkcí i jmenovitých jedinců na získaném míči v případném spojení se založením útoku. G - brankář CB - střední obránce RB - pravý obránce LB - levý obránce DM - střední defenzivní záložník RM - pravý záložník LM - levý záložník AM - střední ofenzivní záložník CF - útočník 2. Prostor zisku míče a následného útoku 31

Pozoruji, ve kterém prostoru hřiště došlo k zisku míče a založení útoku a dále jakým prostorem byl útok následně veden. Pro mou potřebu jsem hřiště rozdělil na 12 částí : Obrázek č. 2: Schéma prostoru pro založení a vedení útoku 32

Obrázek č. 3: Grafické znázornění pro zaznamenávání herních situací 3. Způsob zisku míče Sleduji, jakým způsobem získalo mužstvo míč konstruktivně odebraný míč (osobní souboj) nepřesná rozehrávka - zachycení míče rychle rozehraná standardní situací - individuální chyba hráče: hraní rukou, přihrávka do zámezí, faul apod. 4. Útočné systémy Toto kritérium budu rozdělovat podle zastoupení tří útočných systémů, které jsem již dříve popsal v teoretické části (viz kapitola 3.6.1). Postupný útok Rychlý protiútok Kombinovaný útok 5. Charakter útoku Dle uvedených modelů možného průběhu útoku rozdělím sledované situace: Individuální akce hráče - od zisku míče až po zakončení 33

Kombinace se zapojením dvou a více hráčů krátkými (průnikovými) přihrávkami středem hřiště Kombinace dvou a více hráčů křídelním prostorem a centrovaným míčem před branku soupeře Útok založený na dlouhé přihrávce kolmé nebo křížné Odražený míč (nepřesná rozehrávka) a rychlé zakončení 6. Zakončení útoku Hlavním kritériem této kategorie je rozdělení možností úspěšnosti zakončení útoku. Gól Střela - na branku, mimo branku Standardní situace - slibně rozvíjející se útok končí přerušením hry bránícím mužstvem - faul, rohový kop Ztráta míče - jedná se o situaci, kdy útočící mužstvo ztratí míč těsně před zakončením, např. finální přihrávka do pokutového území je na poslední chvíli vypíchnuta bránícím hráčem před útočícím nebo promáchnutí míče v dobré střelecké pozici, blokovaná střela atp. 34

5 PRAKTICKÁ ČÁST 5.1 Kvantitativní analýza 5.1.1 Arsenal - Bayern Mnichov (1:3) Branky : 55. Podolski - 7. Kroos, 21. Muller, 77. Mandzukic Sestava Arsenal : Szczesny - Sagna, Mertesacker, Koscielny, Vermaelen - Wilshere, Arteta - Ramsey (71. Rosický), Cazorla, Podolski (71.Giroud) - Walcott, 4-2-3-1 Sestava Bayern : Neuer - Lahm, van Buyten, Dante, Alaba - Martinez, Schweinsteiger - Muller, Kross (73. Gustavo), Ribery (63. Robben) - Mandzukic (79. Gomez), 4-2-3-1 Do osmifinále Ligy mistrů šli Němci jako favorité, měli dobrou formu z domácí Bundesligy a naopak londýnskému celku se v Premier league příliš nedařilo. Utkání se začalo hrát ve vysokém tempu, Arsenal se snažil prezentovat rychlým kombinačním fotbalem po stranách hřiště. Nicméně Bayern vstoupil výborně do zápasu a hned po první své vážnější šanci vedl 1:0. Poté se Angličané snažili dobývat branku Mnichova, ale během 1. poločasu se nedostali do vážnější šance a hráli prakticky jen po velké vápno. Naopak dobře bránící Bayern se pouštěl do rychlých protiútoků a z jednoho udeřil v 21. minutě a tak byl stav zápasu již 2:0 ve prospěch německého týmu. Do 2. poločasu vstoupili aktivněji Londýňané, ale opět tomu chyběla lépe zvládnutá před finálová fáze v podobě kreativní přihrávky nebo individuálního průniku, i tak ale došlo ke snížení na 1:2, když se prosadil Podolski z rohového kopu. Dále jakoby už Angličané neměli sílu na zdramatizování zápasu. Bayern dobře kontroloval hru a ještě navýšil své vedení rovněž po standardní situaci. Mnichovský celek si tedy z Londýna odvážel velmi nadějný výsledek 1:3 do odvety. Graf č. 1: Zastoupení jednotlivých hráčů při získání míče 2; 33% 1; 17% 1; 17% 2; 33% Schweinsteiger (DM) Martinez (DM) Gustavo (DM) Muller (RM) 35

Obrázek č. 4: Prostor založení a vedení útoku Graf č. 2: Způsob získání míče 0% 67% 33% KOM Nepřesná přihrávka Přerušená hra Graf č. 3: Útočné systémy 33% 33% 34% Postupný útok Kombinovaný útok Rychlý protiútok 36

Graf č. 4: Model útoku 2 1 0 Individuální akce Kombinace středem hřiště Kombinace křídelním prostorem Dlouhá přihrávka Odražený míč Graf č. 5: Úspěšnost útoku 0 1 4 1 Gól Střela Standardní situace Ztráta míče 5.1.2 Bayern Mnichov - Arsenal (0:2) Branky : 3. Giroud, 86. Koscielny Sestava Bayern : Neuer - Lahm, van Buyten, Dante, Alaba - Martinez, Gustavo - Muller, Kross (81. Tymoscuk), Robben - Mandzukic (73. Gomez), 4-2-3-1 Sestava Arsenal : Fabianski - Jenkinson, Mertesacker, Koscielny, Gibbs - Arteta, Ramsey (72. Gervinho) - Walcott (72. Oxlade-Chamberlain), Rosický, Cazorla - Giroud, 4-2-3-1 37

Velké překvapení se nakonec mohlo urodit v Mnichově, kde Arsenal dobře vstoupil do zápasu a Bayern musel celý zápas dotahovat. Svěřenci trenéra Juppa Heynckese měli velkou převahu, ale nedokázali se prosadit a do konce zápasu se museli obávat o postup do čtvrtfínále, když chvíli před koncem zápasu Koscielny zvýšil už na 2:0 pro Arsenal. Německý velkoklub se přece jen zásluhou prvního zápasu v Anglii probojoval mezi osm nejlepších týmů Evropy. Fanoušci německého týmu si pravděpodobně představovali pohodlnější průběh zápasu zejména po tom, co si Bayern přivezl do Mnichova dvou gólový náskok z Londýna. Ovšem Arsenal po rychlé kombinační akci po pravé straně vedl 1:0. Poté však převzal iniciativu Bayern a vypracoval si několik vyložených šancí, ale skóre se do závěru prvního poločasu již neměnilo. Mnichovský celek po celý zápas kontroloval hru a Angličany nepustil do větších gólových příležitostí. Až v samotném závěru se z rohového kopu prosadil Koscielny a Němce v tu chvíli od vyřazení ze soutěže dělil jediný inkasovaný gól. Ten však už Bayern neobdržel a tak zaslouženě postoupil. Graf č. 6: Zastoupení jednotlivých hráčů při získání míče 1; 11% 2; 22% 1; 11% 2; 22% 3; 34% Martinez (DM) Mandzukic (CF) Robben (RM) Gustavo (DM) Kroos (AM) 38

Graf č. 9: Model útoku 3 2 1 0 Individuální akce Kombinace středem hřiště Kombinace křídelním prostorem Dlouhá přihrávka Odražený míč Graf č. 10: Úspěšnost útoku 0 3 Gól Střela 6 Standardní situace 0 Ztráta míče 5.1.3 Bayern Mnichov - Juventus (2:0) Branky: 1. Alaba, 63. Muller Sestava Bayern : Neuer - Lahm, van Buyten, Dante, Alaba - Schweinsteiger, Gustavo - Muller, Kroos (16. Robben), Ribery (93. Shaqiri) - Mandzukic (91. Gomez), 4-2-3-1 Sestava Juventus : Buffon - Barzagli, Bonucci, Chiellini - Lichsteiner, Vidal, Pirlo, Marchisio, Peluso (75. Pogba) - Matri (65. Vucinic), Quagliarella (65. Giovinco), 3-5-2 Bavoři potvrdili velmi dobré rozpoložení i proti "Staré dámě", kterou prakticky nepustili do zápasu, načež sami velkou převahu zužitkovali dvěma brankami a do odvety si tak odváží slibný výsledek. 40

Utkání hodně ovlivnil úvodní moment, když ve 20. vteřině dalekonosnou střelou rozvlnil síť Alaba. Poté se Bayern lehce stáhl a nechal hrát Juventus a sám vyčkával na průniky do otevřené italské obrany. Turínský celek se snažil být aktivní a hlavně Pirlo vymýšlel průnikové přihrávky do volných prostor, ale žádná výraznější šance z toho nevznikla. Po zbytek prvního poločasu převzal kontrolu nad hrou Bayern a byl lepším mužstvem. Vypracoval si další tři vyložené šance. Podobný scénář se odehrával i ve druhém poločase, Italové hodně ztráceli míče již v počátcích svých ofenzivních akcí. Dělal jim velký problém přechod z obrany do útoku hlavně díky aktivnímu přístupu a dostupování všech německých hráčů. Svěřenci trenéra Heynckese přidali druhý gól po dorážce do prázdné brány opět ze střely z dálky a po zbytek zápasu s přehledem kontrolovali hru. Vypracovali si několik dalších šancí ke vstřelení branky, ale stav skóre se již neměnil. Graf č. 11: Zastoupení jednotlivých hráčů při získání míče 1; 9% 1; 9% 1; 9% 4; 37% Schweinsteiger (DM) Mandzukic (CF) Gustavo (DM) Lahm (RB) 2; 18% 2; 18% Alaba (LB) Muller (AM) 41

Obrázek č. 6: Prostor založení a vedení útoku Graf č. 12: Způsob získání míče 9% 36% 55% KOM Nepřesná přihrávka Přerušená hra 42

Graf č. 13: Útočné systému 18% 27% 55% Postupný útok Kombinovaný útok Rychlý protiútok Graf č. 14: Model útoku 6 5 4 3 2 1 0 Individuální akce Kombinace středem hřiště Kombinace křídelním prostorem Dlouhá přihrávka Odražený míč Graf č. 15: Úspěšnost útoku 3 1 2 5 Gól Střela Standardní situace Ztráta míče 43

5.1.4 Juventus - Bayern Mnichov (0:2) Branky: 64. Mandzukic, 91. Pizarro Sestava Juventus: Buffon - Barzagli, Bonucii, Chiellini - Padoin (69. Isla), Pogba, Pirlo, Marchisio (79. Giaccherini), Asamoah - Quagliarella (66. Matri), Vucinic, 3-5-2 Sestava Bayern: Neuer - Lahm, van Buyten (35. Boateng), Dante, Alaba - Schweinsteiger, Martinez - Robben, Muller, Ribery (90. Gustavo) - Mandzukic (83. Pizarro), 4-2-3-1 Žádné větší neočekávané překvapení se nekonalo, Mnichované potvrdili svoji kvalitu i na Juventus Stadium a po dalším vyhraném zápase se mohli začít připravovat na dalšího soupeře, kterému se postaví při souboji o postup do finále soutěže. Do odvety čtvrtfinálového zápasu nahradil Robben dlouhodobě zraněného Kroose, který se nešťastně zranil v prvním zápase. Juventus vstoupil do utkání velmi aktivně a bylo patrné, že chce co nejdříve vstřelit branku. Z počátku hráli Italové vysoko na půlce Němců a snažili se vyvíjet tlak na míč při rozehrávce mnichovské obrany. Byla tam poznat jakási podobnost o styl hry, kterou předváděl Bayern v prvním zápase. Ovšem gólová příležitost z toho nepramenila, mnichovský celek výborně kompaktně bránil a značně znepříjemňoval pokusy Juventusu k vytvoření gólové šance. Naopak Němci se do útočení příliš nepouštěli, chtěli hrát bezpečně vzadu a neinkasovat. Stejný průběh měl zpočátku i druhý poločas. Bayern v úvodu přečkal slibné šance Juventusu a sám začal tvořit hru, v což vyústila situace v 64. minutě, když se ze standardní situace hlavou gólově prosadil Mandzukic. V té době by musela "Stará dáma" k postupu vstřelit 4 branky a tak se zápas prakticky jen z povinnosti dohrával. Bavorský tým měl jasnou převahu v držení míče a zbytek zápasu jen kontroloval. Tak poměrně s lehkostí a zcela zaslouženě postoupil do semifinále soutěže, kde ho čekala silná Barcelona. 44

Graf č. 16: Zastoupení jednotlivých hráčů při získání míče 2; 33% 1; 16% 1; 17% Mandzukic (CF) Martinez (DM) Roben (RM) Ribery (LM) Muller (AM) 1; 17% 1; 17% Obrázek č. 7: Prostor založení a vedení útoku 45

Graf č. 17: Způsob získání míče 33% 17% 50% KOM Nepřesná přihrávka Přerušená hra Graf č. 18: Útočné systémy 33% Postupný útok 67% 0% Kombinovaný útok Rychlý protiútok Graf č. 19: Model útoku 2 1 0 Individuální akce Kombinace středem hřiště Kombinace křídelním prostorem Dlouhá přihrávka Odražený míč 46

Graf č. 20: Úspěšnost útoku 2 1 0 3 Gól Střela Standardní situace Ztráta míče 5.1.5 Bayen Mnichov - Barcelona (4:0) Branky: 25. Muller, 49. Gomez, 73. Robben, 82. Muller Sestava Bayern : Neuer - Lahm, Boateng, Dante, Alaba - Schweinsteiger, Martinez - Robben, Muller (83. Pizarro), Ribery (86. Shaqiri) - Gomez (71. Gustavo), 4-2-3-1 Sestava Barcelona: Valdez - Alves, Pique, Bartra, Alba - Xavi, Busquets, Iniesta - Sanchez, Messi, Pedro (83. Villa), 4-3-3 Širokou fotbalovou veřejností označován jako zápas roku skončil jednoznačnou záležitostí ve prospěch Bayernu Mnichov. Trenér Jupp Heynckes se náramně dobře připravil na španělské mužstvo a vyrukoval s velkou dávkou nasazení, pohyblivostí a výtečným presinkem ve spojení s bezchybným držením míče, což je typické pro fotbalový tým Barcelony. Karetně distancovaného útočníka domácích Mandzukice nahradil Gomez. Úvodní dějství zápasu už lehce naznačovalo, který z týmů by mohl mít navrch. Mnichovský celek působil velmi aktivně a svižně, zatímco Katalánci s hvězdným Messim, který ještě nebyl úplně zdravotně v pořádku, působili ospalým dojmem. Jejich známý kolotoč přihrávek uprostřed hřiště kolem Xaviho a Iniesty se příliš nedařil. Proti tomu byli dobře hrající oba defenzivní záložníci Schweinsteiger a Martinez, kteří vybojovali velké množství míčů. První gól byl vstřelen z rohového kopu, když se prosadil Thomas Muller. Tento moment jakoby ještě více nastartoval a hnal dopředu německý tým, který Španělům nedal sebemenší kousek volného prostoru ke kombinaci v nebezpečných prostorech. Hráči Bayernu dokonale odstřihli ze hry nejlepšího hráče světa Lionela 47

Messiho, který byl hodně frustrovaný z neúspěchu svého týmu. Poločas skončil pro Barcelonu ještě mírným výsledek 0:1. Do druhého poločasu se Katalánci snažili do hry vnést větší dynamiku a rychlost, ale žádnou výraznější gólovou příležitost si nevypracovali, hráli jen po pokutové území Němců, kteří byli perfektně připraveni svoji organizovanou hrou. Bavoři postupně navyšovali své skóre a to ještě řadu šancí neproměnili. V závěru utkání působilo až exibičním dojmem když byla na hráčích Bayernu vidět nesmírná sebejistota a radost, která byla v protikladu s barcelonskou frustrací a nemohoucností. Do Španělska tedy tým z Mnichova cestoval s pohodlným náskokem čtyř gólů. Graf č. 21: Zastoupení jednotlivých hráčů při získání míče 4; 40% 1; 10% 1; 10% 2; 20% 1; 10% 1; 10% Martinez (DM) Roben (RM) Ribery (LM) Muller (AM) Schweinsteiger (DM) Shaqiry (LM) 48

Graf č. 24: Model útoku 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0 Individuální akce Kombinace středem hřiště Kombinace křídelním prostorem Dlouhá přihrávka Odražený míč Graf č. 25: Úspěšnost útoku 3 1 2 Gól Střela Standardní situace 4 Ztráta míče 5.1.6 Barcelona - Bayern Mnichov (0:3) Branky: 48. Robben, 72. Pique (vlastní), 76. Muller Sestava Barcelona: Valdez - Alves, Pique, Bartra (87. Montoya), Adriano - Song, Iniesta (64. Thiago), Xavi (55. Sanchez) - Villa, Fabregas, Pedro, 4-3-3 Sestava Bayern: Neuer - Lahm (77. Rafinha), van Buyten, Boateng, Alaba - Schweinsteiger (66. Gustavo), Martinez (74. Tymoscuk) - Robben, Muller, Ribery - Mandzukic, 4-2-3-1 Druhé semifinálové klání se podle očekávání stalo již pouhou formalitou a mnichované s celkovým skóre 7:0 na zápasy postoupili do finále soutěže. 50

Domácí bez zraněného Messiho měli před sebou skoro nemožný a nelehký úkol. Otočit nepříznivý stav série proti výborně hrajícímu Bayernu, který byl již v té době vítězem Bundesligy. Barcelona vstoupila do utkání s viditelným pocitem, že s "tím" půjde těžko něco dělat. Bavoři se nepouštěli do aktivního presinku a vyčkávali na svoji vlastní půlce, kde se jim dařilo odrážet snažení Katalánců a pouštět se do rychlých protiútoků. První poločas se odehrál bez vyložené šance na obou stranách s mírnou převahou domácích. Druhé dějství začal lépe Bayern, když se po třech minutách hry individuálně prosadil Arjen Robben. Tento moment vzal veškeré naděje Barcelony na zdramatizování celého čtvrtfinále. Utkání se v poklidném tempu dohrávalo a hosté ještě navýšili stav skóre o dvě branky, když se prosadili po rychlých protiútocích levou stranou hřiště. Španělský celek si během obou zápasu nevypracoval jedinou vyloženou šanci ke skórování. Bayern Mnichov tak zcela jasně a zaslouženě postoupil do finále Ligy mistrů. Graf č. 26: Zastoupení jednotlivých hráčů při získání míče 3; 38% 1; 13% Martinez (DM) 2; 25% Mandzukic (CF) 1; 12% 1; 12% Ribery (LM) Schweinsteiger (DM) Timoscuk (DM) 51

Graf č. 29: Model útoku 4 3 2 1 0 Individuální akce Kombinace středem hřiště Kombinace křídelním prostorem Dlouhá přihrávka Odražený míč Graf č. 30: Úspěšnost útoku 2 1 1 Gól Střela Standardní situace 4 Ztráta míče 5.1.7 Bayern Mnichov - Borussia Dortmund (2:1, Wembley Stadium, Anglie) Branky : 60. Mandzukic, 89. Robben - 68. Gundogan (pen.) Sestava Bayren : Neuer - Lahm, Boateng, Dante, Alaba - Schweinsteiger, Martinez - Robben, Muller, Ribery (90. Gustavo) - Mandzukic (93. Gomez), 4-2-3-1 Sestava Borussia : Weidenfeller - Piszczek, Subotic, Hummels, Schmelzer - Bender (90. Sahin), Gundogan - Blaszczykowski (90. Schieber), Reus, Grosskreutz - Lewandowski, 4-2-3-1 53

Bayern se zúčastnil již třetího finále soutěže v posledních čtyřech sezónách. Ve dvou předešlých neuspěl a až toto finále dvou německých týmů se mu stalo radostným. Korunoval tak svoji mimořádnou formu z této sezóny, když se mu podařilo zvítězit tři velké trofeje (Německý pohár, Německá liga a Liga mistrů). Mnichovský tým nastoupil až na zraněného obránce van Buytena v nejsilnější sestavě, Borussii zase chyběl jeden z jejich nejlepších hráčů záložník Gotze. Úvod zápasu byl velmi opatrný s řadou nepřesností v útočné fázi, obě mužstva svazovala důležitost utkání. Poté se více rozehrál Dortmund a svoji aktivitou na polovině soupeře způsoboval potíže obráncům Bayernu při jejich rozehrávce, vypracoval si dvě slibné příležitosti. Přibližně od 25. minuty přebral iniciativu německý šampión a ovládl hru. Dobře kombinoval a nacházel volné prostory v obraně Dortmundu, v což vyvrcholila největší šance prvního poločasu, když postupoval Arjen Robben sám na brankáře, ale bohužel neuspěl. Do druhého poločasu nastoupily obě mužstva s cílem neinkasovat brzký gól a tak byla k vidění vyrovnaná hra ve středu pole bez větších příležitostí. V 60. minutě přišla do té doby nejhezčí akce zápasu, když se po ose Ribery-Robben prosadil do prázdné brány Mandzukic. O chvíli později však po zesíleném tlaku Borussie přišel pokutový kop a Gundogan se nemýlil, stav utkání bylo 1:1. Od této doby byl jasně lepším týmem Bayern a vypracoval si tři vyložené brankové příležitosti. Borussia působila unaveným dojmem a těžko vzdorovala tlaku soupeře. Rozhodnutí přišlo minutu před koncem zápasu, když se po dlouhém výkopu dostal sám před brankáře Weidenfellera Arjen Robben a vstřelil vítězný gól. Závěr utkání si už mnichovský celek zkušeně pohlídal, a tak se mohl radovat ze své v pořadí páté trofeje Ligy mistrů. Graf č. 31: Zastoupení jednotlivých hráčů při získání míče 2; 22% 1; 11% 1; 11% Martinez (DM) 1; 11% 3; 34% 1; 11% Boateng (CB) Ribery (LM) Lahm (RB) Schweinsteiger (DM) Muller (AM) 54

Graf č. 34: Model útoku 3 2 1 0 Individuální akce Kombinace středem hřiště Kombinace křídelním prostorem Dlouhá přihrávka Odražený míč Graf č. 35: Úspěšnost útoku 0 2 Gól 1 Střela 6 Standardní situace Ztráta míče 56

5.1.8 Celkové zhodnocení Graf č. 36: Celkové zastoupení jednotlivých hráčů při získání míče ve všech utkáních Kroos Gustavo Alaba Shaqiri Robben Tymoscuk Mandzukic Boateng Muller Schweinsteiger Lahm Ribery Martinez 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 Graf č. 37: Celkové zastoupení hráčských pozic při získání míče ve všech utkáních 35 30 25 20 15 10 5 0 DM LM RM AM CF RB LB CB G 57

Obrázek č. 11: Prostor založení útoku celkově za všechna utkání Graf č. 38: Způsob získání míče celkově za všechna utkání 5% 44% 51% KOM Nepřesný přihrávka Přerušená hra Graf č. 39: Celkový počet útočných systémů 34% 24% 42% Postupný útok Kombinovaný útok Rychlý protiútok 58

Graf č. 40: Celkové zastoupení jednotlivých modelů útoků 25 20 15 10 5 0 Individuální akce Kombinace středem hřiště Kombinace křídelním prostorem Dlouhá přihrávka Odražený míč Graf č. 41: Celkový počet útoků při aktivní obraně a jejich úspěšnost 4; 7% 14; 24% Gól 17; 29% 24; 40% Střela Standardní situace Ztráta míče Graf č. 42: Celkový počet útoků 97; 62% 59; 38% aktivní obranou ostatní 59

Graf č. 43: Celkový počet vstřelených branek 7 6 5 4 3 2 aktivní obranou ostatní 1 0 rychlý protiútok Kombinovaný útok Postupný útok Standardní situace 5.2 Kvalitativní analýza V této práci nebylo jediným cílem vytvořit kvantitativní analýzu, která tvoří jasná fakta a uchopitelná čísla o všech sledovaných zápasech, ale i analýzu kvalitativní. Z vypozorovaných úspěšných akcí po aktivní obraně, které realizoval německý tým, se nabízí určitá schémata typických modelových situací, které se v jednotlivých utkáních nejvíce vyskytovaly a mají podobnou strukturu. Na základě kategorie pozorování jsem stanovil pět základních typů modelových situací. Nejčastěji se objevující případy jednotlivých typů si graficky znázorním, poté obsahově vyhodnotím a stanovím závěry, které mohou být účelné pro tréninkovou praxi. Znázornění herních situací usnadní grafická legenda viz. výše (Obrázek č. 3). 60

a) model založený na individuální akci jednotlivce Obrázek č. 12: Modelová situace č. 1 Základní struktura modelu: 1) herní systém - kombinovaný útok 2) místo akce - střední útočné pásmo až útočné pásmo střední 3) způsob kombinace - individuální průnik a následné zakončení 4) počet zapojených útočících hráčů - 2 (Gustavo, Robben) 5) počet zapojených obranných hráčů - 3 6) počet přihrávek - 1 7) doba trvání útoku - 8 s 8) organizace obrany - obranné pásmo střední 61

Realizace samotné akce: - aktivní tlak na míč ve středu hřiště - KOM defenzivním záložníkem (Gustavo), který ve skluzu ještě přihrál Robbenovi - dobré zpracování do prostoru a přímočarý pohyb k bráně soupeře - navedení míče na levou nohu a uvolnění se přes obránce - krátkým rychlým švihem střela přes obránce Co lze pozitivně zdůraznit na útočícím družstvu: - vyhraný osobní souboj ve středu hřiště. - rychlé vedení míče a dobré jeho pokrytí, průbojnost do zakončení - pohyb ostatních útočících hráčů, kteří uvolnili prostor pro Robbena Co lze vytknout bránícímu družstvu: Hlavní chybou byla ztráta míče ve středu hřiště. Všichni záložníci v tu chvíli bránícího mužstva pomalu zareagovali a byli před míčem. Robben měl tedy před sebou hodně volného prostoru, nikdo proti němu nevystoupil, ani nezbrzdil akci. Obránci byli hodně statičtí a nechali poměrně jednoduše Robbena zakončit. Nutno ovšem pochválit hráče německého týmu za technické provedení celé akce. 62

b) model založený na kombinaci středem hřiště průnikovou přihrávkou Obrázek č. 13: Modelová situace č 2 Základní struktura modelu: 1) herní systém - rychlý protiútok 2) místo akce - střední útočné pásmo až útočné pásmo střední 3) způsob kombinace - zisk míče vysunutým napadáním a rychlá přihrávka mezi obránce do náběhu, poté zakončení 4) počet zapojených útočících hráčů - 2 (Mandzukic, Ribery) 5) počet zapojených obranných hráčů - 2 6) počet přihrávek - 1 7) doba trvání útoku - 7 s 8) organizace obrany - střední obranné pásmo a obranné pásmo hřiště 63

Realizace samotné akce: - represink po předchozí ztrátě míče na pravé straně hřiště - Mandzukic agresivně napadal jednoho ze stoperů a získal míč - v tu chvíli už byl Ribery na levé straně v rychlém náběhu a chtěl míč - Mandzukic dává časovanou přihrávku mezi obránce - Ribery v plné rychlosti přebírá míč a klamavým pohybem se uvolňuje a zakončuje Co lze pozitivně zdůraznit na útočícím družstvu: - úspěšný obranný zákrok Mandzukice - rychlost provedení a přímočarost celé akce - až na zakončení byla tato herní situace dokonalým příkladem rychlého protiútoku Co lze vytknout bránícímu družstvu: Samozřejmě ztráta míče jednoho ze stoperů v tak nebezpečném prostoru. Velký podíl na tom má i defenzivní záložník, který obránci přihrával a dostal ho tak pod tlak, poté už neměl obránce příliš možností jak situaci vyřešit. Nezachycení náběhu Riberyho krajním záložníkem bránícího mužstva. Poměrně laxní bránění dalšího ze stoperů při Riberyho zakončení. 64

c) model založený na kombinaci křídelním prostorem a centrovaným míčem do pokutového území Obrázek č. 14: Modelová situace č. 3 Základní struktura modelu: 1) herní systém - postupný útok 2) místo akce - střední útočné pásmo pravé až útočné pásmo pravé + střední 3) způsob kombinace - akce vedená křídelním prostorem s přihrávkou do tandemu a centrem na hranici pokutového území 4) počet zapojených útočících hráčů - 5 (Boateng, Robben, Lahm, Muller, Schweinsteiger) 5) počet zapojených obranných hráčů - 5 6) počet přihrávek - 3 7) doba trvání útoku - 10 s 8) organizace obrany - obranné pásmo ve středu hřiště 65

Realizace samotné akce: - vypíchnutí míče ve skluzu Boatengem - rychlé navedení míče Robbena na střed, mezitím náběh Lahma do tandemu - přihrávka do strany Lahmovi a ten z prvního dotyku přihrává pod sebe na hranici velkého vápna - Muller klamavým pohybem pouští míč mezi nohama - z druhé vlny nabíhá Schweinsteiger a zakončuje Co lze pozitivně zdůraznit na útočícím družstvu: - zachycení přihrávky soupeře předvídavostí a čtením hry - spolupráce krajního obránce a krajního záložníka. Krajní záložník si navádí míč na střed a tím otevírá prostor krajnímu obránci, který si nabíhá do tandemu - přesná načasovaná přihrávka a klamavý pohyb Mullera Co lze vytknout bránícímu družstvu: Při této akci bych viděl největší nedostatky u obou defenzivních záložníků soupeře. Jeden se snažil vyvést míč a ztratil jej, mezitím byl druhý hodně předsunutý a zůstal tak ve středu hřiště odkrytý prostor. Akci se snažili zpomalit všichni čtyři obránci, kteří couvali proti postupujícím hráčům s míčem, ale neúspěšně. O neobsazeném středu hřiště svědčí i zakončení akce, kdy byli Muller se Schweinsteigerem naprosto nehlídáni. 66

d) model založený na dlouhé přihrávce Obrázek č. 15: Modelová situace č. 4 Základní struktura modelu: 1) herní systém - rychlý protiútok 2) místo akce - obranné pásmo levé až útočné pásmo střední 3) způsob kombinace - dlouhá křížná přihrávka za obránce 4) počet zapojených útočících hráčů - 3 (Schweinsteiger, Alaba, Mandzukic) 5) počet zapojených obranných hráčů - 3 6) počet přihrávek - 2 7) doba trvání útoku - 11 s 8) organizace obrany - střední obranné a obranné pásmo 67

Realizace samotné akce: - aktivním tlakem dvou bránících hráčů došlo k donucení útočícího hráče k nepřesné přihrávce - rozehraní akce do levé strany a dlouhá křížná přihrávka na rozběhnutého útočníka - převzetí míče do pohybu a zakončení Co lze pozitivně zdůraznit na útočícím družstvu: - přesná přihrávka na dlouhou vzdálenost - výběr místa Mandzukice - rychlost provedení celé akce Co lze vytknout bránícímu družstvu: Po ztrátě míče na útočné polovině byla vidět na hráčích soupeře nekoncentrovanost a pomalá reakce na vývoj celé akce. Autor přihrávky měl poměrně dost času na přípravu její realizace. Totéž platí i o náběhu útočníka za obránce, který byl bráněn příliš volně a mohl poměrně pohodlně zakončit. 68

e) model založený na odraženém míči a rychlém zakončení Obrázek č. 16: Modelová situace č. 5 Základní struktura modelu: 1) herní systém - kombinovaný útok 2) místo akce - útočné pásmo levé a střední 3) způsob kombinace - po osobním souboji odražený míč a střela 4) počet zapojených útočících hráčů - 3 (Martinez, Muller, Schweinsteiger) 5) počet zapojených obranných hráčů - 2 6) počet přihrávek - 1 7) doba trvání útoku - 5 s 8) organizace obrany - obranné pásmo střední (základní postavení) Realizace samotné akce: - po autovém vhazování soupeře z pravé strany hřiště ihned aktivní tlak na míč 69