společnost, aby byly informační systémy veřejné správy dále rozšiřovány a byly ku prospěchu samotné veřejné správě i veřejnosti. Z hlediska vnitřního

Úvod Tato diplomová práce si klade za cíl zmapovat rozvoj informační společnosti v České republice na pozadí informační politiky ČR a rozvoje informačních systémů veřejné správy. Informační společností je označována taková společnost, pro kterou je charakteristické využívání, zpracovávání, přenos a uchovávání informací v elektronické podobě. Počítač se díky stále většímu rozvoji informačních a komunikačních technologií (ICT) stal novým sociálním jevem, který přímo či nepřímo zasahuje do života celé společnosti, do jejího uspořádání a fungování. Informační politika zaujímá důležité místo v určování hlavních vodítek a v koordinaci rozvoje a fungování informační společnosti. Informační politika by se měla zabývat budováním a rozvojem informační společnosti z technického hlediska (zavádění ICT), ale i z hlediska široké veřejnosti: pozornost by měla být věnována tomu, aby měly tyto technologie na fungování společnosti pozitivní vliv, tzn. aby byly informační a komunikační technologie všude a všem dostupné a bezpečné, aby bylo využívání ICT pro společnost přijatelné a zvládnutelné. Informační společnost má potenciál zvýšit kvalitu života občanů, což by neměla informační politika opomíjet. Pro rozvoj informační společnosti je podstatná informační vzdělanost široké veřejnosti. Pokud by veřejnost nebyla dostatečně počítačově či informačně gramotná, nebyla by schopna využívat ICT ve svůj prospěch, nebo by mohlo dojít k prohlubování tzv. digital divide tj. rozdělení společnosti na část informačně gramotnou a část informačně negramotnou, která by byla výrazně omezena ve svých možnostech. Úkolem informační politiky je tedy také podpora celoživotního informačního vzdělávání všech vrstev společnosti. S rozvojem informační společnosti v České republice je spojeno také zavádění informačních technologií do veřejné právy. Intenzivní zavádění ICT do veřejné správy je zde patrné až v několika posledních letech. Hypotézou této práce je, že v současné době existuje v České republice v oblasti informační politiky dostatečné úsilí a předpoklady k tomu, aby byla úspěšně rozvíjena informační 7

společnost, aby byly informační systémy veřejné správy dále rozšiřovány a byly ku prospěchu samotné veřejné správě i veřejnosti. Z hlediska vnitřního členění práce se nejprve zmíním o tzv. Lisabonské strategii, která je strategií rozvíjenou na úrovni Evropské unie a která má obecně za cíl rozvoj informační společnosti a znalostní ekonomiky v EU. Zmínku o Lisabonské strategii považuji za důležitou proto, že Česká republika nevyvíjí svou informační politiku samostatně, ale v koordinaci s Evropskou unií, v současnosti již jako její člen. V následující části se věnuji informační politice v České republice její koordinací, legislativním ukotvením, charakteristickými prvky a hlavními prioritami. V dalším oddíle se zabývám informačními systémy veřejné správy v ČR, jejich podobou, principy fungování a vlivem na povahu veřejné správy a na komunikaci veřejné správy s veřejností. Vzhledem k malé existenci monografií, které by se věnovaly tomuto tématu, jsem při psaní práce vycházela především z internetových zdrojů a článků v tištěných periodikách. 8

1. Lisabonský proces Termín Lisabonský proces označuje strategii, která je rozvíjena na úrovni Evropské unie a která má obecně za cíl rozvoj informační společnosti a znalostní ekonomiky v EU. Dokument s názvem i2010 - evropská informační společnost pro růst a zaměstnanost má být základem pro celkovou strategii v oblasti evropské informační společnosti do roku 2010, má tvořit základní prvek obnovené Lisabonské strategie. Na lisabonském summitu Evropské rady v březnu 2000 byl schválen strategický cíl přeměny Evropské unie do roku 2010 v nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomiku schopnou udržitelného růstu, s více a lepšími pracovními místy a s posílenou sociální soudržností. Tohoto cíle má být dosaženo podporou budování informační společnosti. Lisabonská strategie je tvořena souborem reforem, jejichž cílem je, aby se ekonomika Evropské unie stala co nejvíce dynamickou a konkurenceschopnou. K dosažení tohoto cíle byly následně zpracovány akční plány pro rozvoj evropské informační společnosti: Akční plán členských zemí eeurope 2002, Akční plán kandidátských zemí eeurope+ 2003, Akční plán členských zemí eeurope 2005. Na aktivity eeurope v současnosti navazuje strategie i2010 Evropská informační společnost pro růst a zaměstnanost. Zmínka o Lisabonském procesu ve vztahu k informační politice v České republice je důležitá z toho důvodu, že Česká republika koordinuje svou činnost v této oblasti s Evropskou unií - v roce 2001 se ČR připojila k akčnímu plánu eeurope+ 2003, který vznikl jako reakce na akční plán členských států EU eeurope 2002 a týkal se výhradně kandidátských zemí EU, po vstupu do EU se ČR plně zapojila do Akčního plánu eeurope 2005 a následně se připojila k iniciativě i2010. 9

1.1. Obnovená Lisabonská strategie Dne 2. února 2005 navrhla Komise nový začátek Lisabonské strategie se zaměřením úsilí Evropské unie na dva hlavní úkoly zajistit vyšší a trvalý růst a větší počet lepších pracovních míst. Od roku 2000, kdy byla lisabonská strategie zahájena, se změnil kontext oblasti ICT z technologického i ekonomického hlediska, proto bylo třeba strategii přehodnotit. Nová strategie byla diskutována také proto, že na konci roku 2005 měla vypršet platnost Akčního plánu eeurope 2005. Od nového začátku Lisabonské strategie dochází v EU ke zpracovávání a aplikaci nových programů a akcí v rámci výše uvedených cílů. Společenství se hodlá obnovenou strategií vyrovnat především s dvěma problémy: 1) V Evropě je stále větší procento lidí v důchodu, dlouhodobě se snižuje počet práceschopných obyvatel. Pokud nebude pokles objemu pracovní síly vynahrazen zvýšením produktivity práce, dojde v roce 2040 k dramatickému poklesu potenciálního růstu na 1 %, což je pouze polovina současné úrovně. Takový pokles hospodářské výkonnosti spolu s nárůstem výdajů souvisejících se stárnutím obyvatelstva by dostalo evropský sociální model pod značný tlak. 1 2) Hospodářství EU čelí díky globalizaci stále větší konkurenci ze zahraničí. Cílem obnovené lisabonské strategie je tedy modernizace hospodářství EU tak, aby byl zabezpečen sociální model EU v podmínkách globalizace, technologických změn a stárnoucí populace. To vše by se mělo odehrávat s vědomím udržitelného rozvoje. K naplnění těchto cílů je podle obnovené strategie třeba využít zdroje, které má Evropa k dispozici. Tyto zdroje jsou spatřovány ve vzdělávání, výzkumu a inovacích, otevírání trhů, odstraňování zbytečné byrokracie, investování do moderní infrastruktury využití těchto zdrojů povede k růstu, obnově a vytváření nových pracovních míst. 1 Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu : Společné akce pro růst a zaměstnanost: Lisabonský program Společenství [online]. [cit. 2006-01-06]. Dostupný z WWW: <http://ec.europa.eu/growthandjobs/pdf/com2005_330_cs.pdf>. 10

Obnovená lisabonská strategie klade důraz na to, aby byly lépe stanoveny a propojeny kompetence a odpovědnost na úrovni členských států i na úrovni EU. Na jednotlivých členských státech EU závisí provádění nezbytných strukturálních reforem, na úrovni EU je toto úsilí zastřešováno, koordinováno a poskytuje mu určitý rámec. 1.2. i2010 evropská informační společnost pro růst a zaměstnanost Tento dokument adresovala Evropská komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů 1. června 2005. Dokument i2010 evropská informační společnost pro růst a zaměstnanost se svým významem dotýká evropského hospodářského prostoru. Nový strategický rámec i2010 má podle Komise vést k rozšíření konkurenceschopného digitálního hospodářství, informační a komunikační technologie mají hrát důležitou roli při začleňování všech obyvatel do informační společnosti a při zvyšování kvality jejich života. Dokument má být základem pro celkovou strategii v oblasti informační společnosti. Program i2010 je základním prvkem obnovené lisabonské strategie, navazuje na předchozí iniciativy eeurope navazuje na Akční plán eeurope 2005, který rozšiřuje o oblast médií. Dokument vychází ze skutečnosti, že Evropská rada na jaře roku 2005 na základě obnovené lisabonské strategie došla k závěru, že pro udržitelný růst v Evropě jsou důležité znalosti a je tedy nezbytné, aby byla v Evropě vytvořena všem přístupná informační společnost. Základem této informační společnosti má být rozšíření používání informačních a komunikačních technologií ve veřejných službách, v malých a středních podnicích a v domácnostech. Vytváření informační společnosti je dle Komise důležité proto, že ICT přispívají k celkovému růstu a ke zvyšování zaměstnanosti, neboť ICT získávají v hospodářství i celé společnosti stále větší význam. Informační a telekomunikační technologie se stále rozvíjejí, stávají se rychlejšími a 11

bezpečnějšími, stále více pronikají do každodenního života celé společnosti, poskytují nové možnosti komunikace, obchodování a sdílení informací, které mohou využít občané, podnikatelé i orgány veřejné moci. Komise vyzdvihuje pro strategii i2010 tři nejdůležitější priority, označované v dokumentu jako tři i : inovace, investice a integrace do každodenního života. V samotném dokumentu jsou tyto priority přesněji vyjádřeny jako: - dokončení jednotného evropského informačního prostoru propagujícího otevřený a konkurenceschopný vnitřní trh pro informační společnost a média; - posílení investic do výzkumu informačních a komunikačních technologií s cílem podporovat růst, jakož i lepší pracovní místa a zvýšení jejich počtu; - vytvoření široce přístupné evropské informační společnosti, která bude propagovat růst a zaměstnanost způsobem, který je v souladu s udržitelným rozvojem a který klade důraz na zlepšení veřejných služeb a kvality života. Strategie i2010 má být plněna na úrovni EU i na úrovni členských států. Evropská komise bude navrhovat předpisové rámce pro oblast ICT, bude dohlížet na využití finančních prostředků EU na výzkum a šíření ICT, bude podporovat aktivity vedoucí k začleňování občanů do informační společnosti. Dále má Komise podporovat dialog mezi všemi zúčastněnými stranami a pomáhat při řešení problémů v jednotlivých členských zemích. Komise například může propagovat vzájemnou výměnu správných postupů a prostřednictvím zpráv o pokroku též sledovat zavádění širokopásmových služeb, služeb elektronického obchodního styku (e-business) a elektronické veřejné správy (e-government), dále investice do výzkumu informačních a komunikačních technologií, sociální a hospodářské rozdíly či digitální gramotnost. 2 Podporou vzájemného dialogu bude rozvoj celé oblasti ICT efektivnější. 2 i2010 Evropská informační společnost pro růst a zaměstnanost [online]. [cit. 2005-12-13]. Dostupný z WWW: <http://www.micr.cz/eu/i2010.htm>. 12

Členské státy by měly podle dokumentu i2010 od poloviny října 2005 přijímat vnitrostátní reformní programy s důrazem na priority informační společnosti s ohledem na jednotné pokyny v oblasti ICT. Přijetí těchto programů a vymezení priorit má členským státům usnadnit a urychlit provádění předpisů v oblasti digitální konvergence, zohlednit vnitrostátní výdaje na výzkum ICT, pomoci při vývoji moderních a interoperabilních veřejných služeb využívajících ICT a při stanovování cílů pro rozvoj informační společnosti na vnitrostátní úrovni. O dosažených výsledcích těchto reformních programů by měly členské státy podávat výroční zprávy, které Komise zanalyzuje ve své výroční zprávě k pokroku lisabonské strategie. 3 Tato analýza a z ní vyvozené závěry opět mohou přispět k zefektivnění rozvoje oblasti ICT. 1.2.1. Jednotný evropský informační prostor První prioritou v rámci i2010 je vytvořit jednotný evropský informační prostor, který bude nabízet dostupné a bezpečné služby širokopásmových technologií 4, bohatý a rozmanitý obsah a bohaté a rozmanité digitální služby 5. Priorita vytvoření jednotného evropského informačního prostoru vychází ze skutečnosti masového rozšíření informačních a komunikačních technologií. Tyto nové technologie zasahují ve stále větší míře do každodenního života lidí, do jejich práce i vzájemné komunikace. Informace, které jsou těmito technologiemi přenášeny, jsou k dispozici v mnoha různých formátech. Aby bylo možné v rámci EU efektivně využívat elektronické informace (za jakýmkoliv účelem), je třeba vytvořit jednotný evropský informační prostor, kde budou v oblasti ICT fungovat stejná pravidla, standardy a zákonitosti. Vytvoření takového prostoru vyžaduje digitální konvergenci informačních a komunikačních technologií. Jedno z vysvětlení pojmu konvergence informačních a komunikačních technologií zní takto: Pojem konvergence ICT zahrnuje: 1. vzájemné propojení a koexistenci 3 Aktuální analýzy jsou dostupné na internetových stránkách http://europa.eu.int/growthandjobs/annual-report_en.htm 4 Širokopásmové technologie jsou technologie poskytující vysokorychlostní přístup k internetu. 5 Digitální služby mohou být např. elektronické služby veřejné správy, on-line obchodování, e- learning apod. 13

doposud odlišných síťových platforem a jejich přeměnu do homogenní komunikační infrastruktury; 2. vznik integrovaných koncových zařízení spojujících funkce klasických zařízení jako je televize, telefon a osobní počítač; 3. globalizaci informační infrastruktury a vznik nových služeb na ní založených; 4. konsolidaci služeb spojených se vznikem údajů, jejich úpravou na míru, přenosem a dodávkou ke koncovému uživateli; 5. transfer informací na globální bázi a jejich sdílení za účelem vytvoření znalostí. 6 Tato konvergence umožní, aby byla v EU vytvořena jednotná komunikační a informační infrastruktura. Digitální konvergence, tedy jakési sjednocení a propojení digitálních technologií, umožní, aby mohly vzniknout nové služby (digitální služby), které budou těchto technologií využívat. Vytváření nového obsahu, služeb jeho poskytování a obchodních modelů podněcuje růst a zaměstnanost. 7 To se týká např. rozvoje obchodování on-line. Na počátku vytváření jednotného evropského informačního prostoru by se mělo Společenství podle strategie i2010 zabývat čtyřmi hlavními úkoly: - rychlost: rychlejší širokopásmové služby v Evropě s cílem poskytovat bohatý obsah služeb a informací; - bohatý obsah: vyšší právní a hospodářská jistota s cílem povzbudit vytváření nových služeb a poskytování nového obsahu on-line; - interoperabilita: podpora vytváření platforem s možností vzájemné komunikace a služeb, jež lze převádět z jedné platformy na druhou; - bezpečnost: větší zabezpečení internetu proti jeho zneužití k podvodům, proti škodlivému obsahu a poruchám technologií s cílem zvýšit důvěru mezi investory a spotřebiteli. Vytvoření jednotného evropského informačního prostoru v rámci digitální konvergence vyžaduje tedy existenci systému pravidel pro informační společnost a média. Interoperability má být dosaženo podporou výzkumu technologií, podporou otevřených standardů, dialogu a, pokud to bude nutné, také nařízeními. 6 Makroinformatika a informační systém. [online]. [cit. 2005-12-13]. Dostupný z WWW: <http://www.park.cz/article.asp?itm=28&search=1>. 7 i2010 Evropská informační společnost pro růst a zaměstnanost [online]. [cit. 2005-12-13]. Dostupný z WWW: <http://www.micr.cz/files/2492/i2010.pdf>. 14

Jednotlivé členské státy EU tak budou dodržovat např. stejná pravidla pro elektronickou komunikaci mezi orgány veřejné moci, budou platit stejná pravidla pro elektronický obchod apod. Bezpečnost, důvěryhodnost a spolehlivost informační a komunikační technologie má být zaručena uceleným přístupem ke správě digitálních práv. V průběhu roku 2006 Komise navrhne strategii pro bezpečnou informační společnost s cílem spojit a aktualizovat dostupné nástroje, včetně zvyšování povědomí o potřebě vlastní ochrany, bdělosti a sledování hrozeb, rychlé a účinné reakce na útoky a výpadky systému. 8 V rámci programu i2010 má být tedy přezkoumán rámec pro elektronické komunikace, vytvořen rámec pro vnitřní trh mediálních služeb v oblasti informační společnosti, modernizován právní rámec pro audiovizuální služby, má být rozvíjena a prováděna strategie pro rozvoj bezpečné evropské informační společnosti a má být podporována interoperabilita činností v oblasti informačních technologií s důrazem na stanovení a dodržování digitálních práv. Digitální konvergence tak pro EU znamená možnost, jak obstát v celosvětové hospodářské soutěži. Podle mého názoru jsou důvody pro vytváření jednotného evropského informačního prostoru podobné důvodům, pro které byl v minulosti vytvořen evropský vnitřní trh s volným pohybem čtyř základních svobod. Vytvoření společného trhu mělo přispět k ekonomickému rozvoji, hospodářskému růstu, větší konkurenceschopnosti, významnějšímu postavení Evropy na mezinárodním poli a k dosažení vyšší životní úrovně vytvoření jednotného evropského informačního prostoru má vést ke stejným cílům. Hospodářský potenciál EU je spatřován v rozvoji informační (znalostní) společnosti. Informační společnost je založena na efektivním využívání informací, za pomoci moderních komunikačních a informačních technologií. Jednotný informační prostor je důležitý právě pro to, aby mohly být informace efektivně využívány ve prospěch ekonomického růstu a zaměstnanosti. 8 tamtéž 15

1.2.2. Inovace a investice do výzkumu Aby mohlo být dosaženo zvýšení bezpečnosti a rychlosti připojení k internetu a aby mohl být celkově dobudován jednotný evropský informační prostor a vnitřní trh pro elektronické komunikace, je důležité více investovat do výzkumu v oblasti informačních a komunikačních technologií a podporovat rozvoj podnikání v této oblasti. Rozvoj informačních a komunikačních technologií má přispět k růstu zaměstnanosti v Evropě. Odvětví informačních a komunikačních technologií se velmi významně podílí na objemu hospodářských činností; přijetí a zkušené používání informačních a komunikačních technologií je jedním z největších příspěvků k dosažení produktivity a růstu v rámci celého hospodářství a dále podněcuje inovace v klíčových odvětvích podnikání. 9 Investice do výzkumu ICT jsou důležité proto, aby se mohlo toto odvětví dále rozvíjet, což povede k vytváření nových pracovních míst a k hospodářskému růstu. Evropská unie (EU) by měla být na předních místech jak ve výzkumu, tak ve využívání ICT. To, že Evropa nebude zaostávat v této oblasti za jinými vyspělými státy, bude zárukou udržení evropské konkurenceschopnosti ve světě. V dokumentu i2010 se uvádí, že samotný výzkum nestačí na to, aby se informační a komunikační technologie plně zapojily do každodenního života společnosti. Důležité je také využívání produktů a služeb ICT v rámci nejrůznějších podniků. Podniky mají z informačních a komunikačních technologií prospěch v oblasti produktivity, stále se však ještě potýkají s nedostatkem interoperability, spolehlivosti a bezpečnosti, jakož i s obtížemi při reorganizaci a zapojování informačních a komunikačních technologií do pracovního prostředí a s vysokými náklady na podporu. Obtíže s uplatňováním informačních a komunikačních technologií mají zejména malé a střední podniky. 10 9 tamtéž 10 tamtéž 16

Podle dokumentu i2010 nyní nastává věk, ve kterém je obchodní styk založen na elektronickém obchodu. Tzv. e-business solutions 11 (řešení v elektronickém obchodním styku) je založeno na integrovaných ICT, bezpečných webových službách a na prostředcích napomáhajících větší spolupráci a tedy i produktivitě pracovníků (např. vnitřní komunikační sítě podniku intranety, které vedou k lepší organizaci práce). Předpokládá se, že se ICT budou v oblasti obchodu využívat stále více. Jedním z prvků strategie i2010 je, aby byly odstraněny překážky mezi výsledky výzkumu ICT a jejich hospodářským přínosem. Výsledky výzkumu a nové technologie by měly být následně zaváděny do služeb veřejného i soukromého sektoru, měly by odstraňovat překážky, které doposud brání využívání ICT. Výzkum by se měl zaměřit na interoperabilitu, bezpečnost, spolehlivost a jednoduchost. Cílem je dosažení jednotného přístupu k výzkumu (podpora spolupráce mezi různými výzkumnými programy ICT v EU) i dosažení koordinovaného zavádění nových ICT v rámci EU takový přístup povede k úsporám při implementaci ICT a k přilákání investorů. Komise chce zavést i jednotnou politiku elektronického obchodního styku (e-business), s cílem podpořit zavádění ICT i v malých a středních podnicích. 1.2.3. Začleňování, lepší veřejné služby a kvalita života To, že budou ICT integrovány do každodenního života a všichni lidé budou mít k těmto technologiím přístup, přispěje k vytváření nových pracovních míst, ke zlepšování veřejných služeb a ke zvyšování kvality života vůbec. Jde o rozvoj takové informační společnosti, která nebude nikoho vynechávat či vylučovat a prostřednictvím použití uživatelsky příjemných informačních a 11 E-business solutions jsou řešení procesů, která se vztahují se k působení podniku a odvíjejí se od ICT. Jedná se např. o tvorbu internetových obchodů, vývoj intranetových aplikací a informačních systémů podniku, tvorbu systémů sloužících k evidenci a ke komunikaci se zákazníky, tvorbu internetových prezentací podniků apod. 17

komunikačních technologií bude nabízet vysoce kvalitní a dostupné veřejné služby. 12 Rozvoj a rozšiřování ICT má za následek, že tyto technologie mají stále větší dopad na společnost. Rozšiřování ICT by mělo mít na společnost pozitivní dopad, ICT by měly být prospěšné všem občanům. Aby mohly být prospěšné, musí umět občané tyto technologie ovládat a využívat. Komise ve svém návrhu poukazuje na to, že je třeba podporovat vzdělávací politiku tak, aby občané disponovali dovednostmi potřebnými k používání ICT. Komise hodlá v rámci programu i2010 navrhnout evropskou iniciativu začleňování občanů do informační společnosti (tzv. e-inclusion). Více než polovina obyvatel EU nemá přístup k informačním technologiím, nebo není schopna je efektivně využívat. To může mít za následek, že ti lidé, kteří nemají k ICT přístup či je neumí používat, budou oproti svým spoluobčanům, kteří ICT využívají, velmi znevýhodněni (např. na trhu práce, ve vzdělávání, při komunikaci s úřady). V souvislosti se začleňováním občanů do informační společnosti se hovoří o tzv. digital divide. Tímto pojmem se označuje takové rozdělení společnosti, kdy určitá část obyvatel není informačně gramotná (či je nedostatečně informačně gramotná), nebo kdy je určité části společnosti upřen přístup k informačním technologiím, což je výrazně omezuje v jejích možnostech oproti informačně gramotným spoluobčanům a oproti těm, co přístup k ICT mají. Digital divide je nejvýraznější podle několika linií: věku (mladší věkové skupiny používají počítač a internet častěji a ve více případech, než starší věkové skupiny), vzdělání (vysokoškolsky vzdělaní lidé používají počítače i internet častěji, než lidé s nižším vzděláním), místa bydliště (v málo osídlených a venkovských oblastech EU je mezi lidmi menší procento počítačů a je zde méně dostupné rychlé internetové připojení, než ve městech) a celkové ekonomické situace země (vyšší výskyt počítačů a internetového připojení byl zaznamenám ve vyspělých zemích Evropské unie, zatímco v členských či kandidátských zemích východní Evropy je 12 i2010 Evropská informační společnost pro růst a zaměstnanost [online]. [cit. 2005-12-13]. Dostupný z WWW: <http://www.micr.cz/eu/i2010.htm>. 18

výskyt menší). Mezi priority Evropské unie v oblasti informační gramotnosti proto patří zamezit prohlubování digital divide, a to zejména celoživotním vzděláváním nejširších vrstev obyvatelstva v této oblasti a podporou rovnoměrného přístupu k ICT ve všech regionech. ICT mají vliv na zlepšení veřejných služeb, jejich větší hospodárnost a přístupnost. Informační technologie se dnes uplatňují v oblasti on-line komunikace občanů s nejrůznějšími institucemi a úřady. V České republice slouží ke komunikaci občanů a podnikatelů s orgány veřejné správy Portál veřejné správy (www.portal.gov.cz). Občané zde mohou elektronickou cestou např. podávat daňová přiznání, mohou zde nalézt informace potřebné pro řešení nejrůznějších životních situací, kontakty na úřady apod. Informační technologie mohou přispět ke kvalitě života lidí také prostřednictvím elektronických zdravotnických služeb (v České republice je k dispozici internetový přístup ke zdravotním informacím pacienta www.izip.cz), dále mohou zpřístupnit rozmanitost evropského kulturního dědictví více občanům. Informační a komunikační technologie jsou rovněž nástrojem pro udržitelnost v oblasti životního prostředí, např. prostřednictvím sledování a řízení v souvislosti s pohromami a prostřednictvím čistých, energeticky nenáročných a účinných výrobních procesů. 13 Komise si stanovila úkoly v zájmu začleňování občanů do informační společnosti. Na základě výzkumu by měla být učiněna taková opatření, která občanům usnadní používání ICT. V roce 2008 se Komise chystá představit evropskou iniciativu v oblasti e-inclusion, chce propagovat veřejné služby využívající ICT, integrovaný přístup k technickým, právním a organizačním otázkám ICT. Komise navrhuje zahájit iniciativy v oblasti zlepšování kvality života pomocí ICT prvními třemi prioritami je zajištění potřeb stárnoucí společnosti (pomocí technologií přispívajících k lepšímu zajištění životních podmínek a zdraví), bezpečná a čistá doprava (bezpečnější a čistější automobily) a kulturní rozmanitost (snadnější používání digitálních knihoven). 13 tamtéž 19

2. Informační politika v České republice V České republice začaly vznikat specializované orgány státní správy na podporu rozvoje informační společnosti od poloviny 90. let minulého století. K 1. 11. 1996 byl zřízen Úřad pro státní informační systém (ÚSIS), který převzal kompetence dřívějšího Ministerstva hospodářství v oblasti státního informačního systému. V roce 2000 vstoupil v platnost Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, ÚSIS byl transformován na Úřad pro veřejné informační systémy (ÚVIS). ÚVIS byl zrušen se vznikem Ministerstva informatiky k 1. lednu 2003. Podle rozhodnutí vlády vznikla v říjnu 1998 Rada vlády pro státní informační politiku, která se zabývala otázkami z oblasti informační společnosti. Tato rada se podílela na vzniku koncepce Státní informační politika cesta k informační společnosti. V oblasti telekomunikací mělo do října 1996 legislativní pravomoci Ministerstvo hospodářství, po tomto datu byly převedeny na Ministerstvo dopravy a spojů. Výkon státní správy v oblasti komunikací zajišťoval Český telekomunikační úřad, nejdříve jako součást Ministerstva hospodářství a poté Ministerstva dopravy a spojů. Od 1. července 2000 nabyl účinnosti Zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích, Český telekomunikační úřad se tak stal samostatným správním úřadem v působnosti vlády České republiky. 2.1. Ministerstvo informatiky V současné době je hlavním koordinátorem informační politiky v České republice Ministerstvo informatiky (MI). Ministerstvo je tedy zodpovědné za výkon politiky státu v oblasti telekomunikací, poštovních služeb a zavádění elektronických nástrojů komunikace do fungování veřejné správy. Ministerstvo bylo zřízeno k 1. lednu 2003, byly na něj převedeny kompetence Úřadu pro veřejné informační systémy (v oblasti informační společnosti), úseku spojů Ministerstva dopravy a spojů (v oblasti telekomunikací) a kompetence v oblasti elektronického podpisu Úřadu pro ochranu osobních údajů. 20

Ministerstvo informatiky je hlavním orgánem státní správy, který má na starosti oblast informačních a komunikačních technologií, telekomunikací a poštovních služeb. Je hlavním koordinátorem rozvoje informační společnosti a elektronické veřejné správy v České republice. Ministerstvo také usiluje o rozvoj oblasti elektronického obchodu a angažuje se v podpoře rozvoje počítačové gramotnosti v České republice. Kompetence a činnost ministerstva jsou upraveny následujícími právními normami: - Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, - Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, - Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, - Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu. V následujícím textu uvádím shrnutí hlavních kompetencí ministerstva, které jsou uváděny ve výše uvedených zákonech. Podle Zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, 4, odstavce 1 a 2, má ministerstvo spolupracovat s dalšími orgány veřejné správy za účelem - vytváření znalostní základny pro rozvoj informačních systémů státní správy, - předkládání strategických dokumentů vládě v oblasti informačních systémů veřejné správy, - koordinace potřeb správců informačních systémů veřejné správy na domácí i mezinárodní úrovni, - tvorby standardů, - tvorby a správcovství veřejně přístupného informačního systému, který informuje o dostupnosti a obsahu zpřístupněných informačních systémů veřejné správy, - podpory rozvoje elektronického obchodu, - vytváření podmínek pro fungování veřejných informačních systémů, určených pro činnost veřejné správy. 21

Kompetence ministerstva informatiky dále zahrnují: - kontrolu orgánů veřejné správy za účelem dodržování povinností, stanovených Zákonem č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, - ukládání sankcí za porušení tohoto zákona a ukládání opatření k nápravě, - uveřejňování standardů, seznamu atestačních středisek, udělení atestů a dalších dokumentů vztahujících se k informačním systémům veřejné správy. Podle Zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, 105, má ministerstvo informatiky výlučné pravomoci v těchto oblastech: - předkládá vládě návrh zásad státní politiky elektronických komunikací, - v oblasti mezinárodních vztahů zabezpečuje spolupráci v oblasti elektronických komunikací (na úrovni vlád, vládních i nevládních organizací), zabezpečuje plnění závazků vyplývajících z mezinárodních smluv či z členství v mezinárodních organizacích, - spolupráce s příslušnými ministerstvy členských států Evropské unie v oblasti elektronických komunikací, - zastupování České republiky v orgánech Evropské unie (v rámci své působnosti) - ministerstvo přispívá k rozvoji vnitřního trhu Evropské unie (odstraňování překážek a podpora rozvoje celoevropských sítí a interoperability celoevropských služeb mezi státy EU). Zákon č. 29/2000 Sb., 36, říká, že Ministerstvo informatiky vykonává správu v oblasti poštovních služeb, s výjimkou věcí svěřených tímto zákonem Českému telekomunikačnímu úřadu. Podle 35 vydává ministerstvo poštovní známky a stanoví dobu jejich platnosti. Ministerstvo informatiky je také zakladatelem státního podniku Česká pošta a podle zákona o poštovních službách reguluje trh poštovních služeb. Podle Zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, 9, působí ministerstvo jako akreditovaný poskytovatel certifikačních služeb pro elektronický podpis. To znamená, že ve vztahu k akreditovaným poskytovatelům certifikačních služeb na území ČR uděluje a odnímá pověření k působení, dohlíží nad jejich evidencí a činností. 22

Úloha ministerstva v současném končícím volebním období spočívala především v legislativní oblasti. Ministerstvo informatiky v tomto období připravilo zákony a novely zákonů týkající se rozvoje informační společnosti. Jedná se např. o zákon o elektronických komunikacích, novelu mediálního zákona, novelu zákona o informačních systémech veřejné správy, zákon o některých službách informační společnosti, novelu zákona o elektronickém podpisu, novelu zákona o svobodném přístupu k informacím a novelu zákona o poštovních službách. Ministerstvo je také autorem paragrafů, které ovlivnily podobu zákonů jednotlivých ministerstev ve prospěch elektronické komunikace (např. správní řád, daňové a účetní předpisy, zákon o správních poplatcích, trestní zákoník, zákon o veřejných zakázkách). Díky těmto krokům se podařilo odstranit hlavní legislativní bariéry, bránící liberalizaci telekomunikačního trhu a rozvoji elektronické komunikace. V posledních několika letech je v České republice patrný zvýšený zájem o rozvoj a větší využití informačních technologií. Vláda např. poskytuje prostředky z rozpočtu na rozšíření vysokorychlostního internetu, také jednotlivá ministerstva uskutečnila programy vedoucí k většímu využití informačních technologií např. Ministerstvo financí v oblasti daňové správy, Ministerstvo průmyslu a obchodu v oblasti živnostenského podnikání a Ministerstvo dopravy v oblasti sdílení dopravních informací. Důležitým krokem Ministerstva informatiky bylo také navázání spolupráce s Českou správou sociálního zabezpečení. Tato spolupráce vedla ke zprovoznění transakční části Portálu veřejné správy, prostřednictvím které mohou občané i firmy elektronicky odevzdávat evidenční listy důchodového pojištění a přihlášky k nemocenskému pojištění zaměstnanců, daňová přiznání, hlášení osob samostatně výdělečně činných nebo informace o pohybu zboží uvnitř Evropské unie. Legislativní změny, vedoucí k liberalizaci telekomunikačního trhu a rozvoji elektronické komunikace, kladně ovlivňují rozvoj oblasti informačních a komunikačních technologií a mají za následek i zvýšený zájem firem ze zahraničí o investice v České republice. 23

Ministerstvo informatiky má také v ČR na starosti zajištění a koordinaci mezinárodní spolupráce v oblasti informačních a komunikačních technologií. Za celou ČR tedy rozvíjí bilaterální i multilaterální vztahy v této oblasti, účastní se nejrůznějších projektů, spolupracuje na výměně informací a zkušeností. Mezinárodní spolupráce je důležitá z důvodu koordinace informační politiky v rámci Evropské unie, která podporuje rozvoj a využívání informačních technologií obecně a usiluje o vybudování jednotného evropského informačního prostoru a všem přístupné informační společnosti. Zkušenosti získané při mezinárodní spolupráci jsou pak v ČR využity pro rozvoj informační infrastruktury, elektronické veřejné správy, elektronického obchodování a informační bezpečnosti. MI je v rámci multilaterální spolupráce zastoupeno v mnoha mezinárodních organizacích z oblasti ICT. Např.: - Mezinárodní telekomunikační unie (ITU): tato organizace se zabývá např. tvorbou a koordinací celosvětově platných technických norem v oblasti e- komunikací, - Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD): MI je v rámci této organizace zastoupeno ve Výboru pro informační, počítačovou a komunikační politiku (ICCP - Commitee for Information, Computer and Communications Policy), který řídí práci několika pracovních skupin (Pracovní skupina pro informační bezpečnost a ochranu soukromí, Pracovní skupina pro informační ekonomiku, Pracovní skupina pro politiku telekomunikačních a informačních služeb a Pracovní skupina pro indikátory informační společnosti), - Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO): MI je zapojeno do aktivit, které se zaměřují na střednědobé strategické plánování priorit UNESCO v oblasti informační společnosti, a také se podílí na vzdělávacích projektech a projektech rozvoje ICT organizovaných UNESCO, - Evropská konference poštovních a telekomunikačních správ (CEPT): jedná se o nevládní organizaci, která sdružuje administrativy a regulátory v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb. 24

Bilaterální spolupráce MI spočívá v zajišťování dvoustranných setkání zástupců ČR a zástupců cizích zemí v oblasti ICT. 2.2. Legislativa Za tvorbu právních norem v oblasti informačních a komunikačních technologií (tyto normy se týkají elektronického podpisu, elektronického obchodu a informačních systémů veřejné správy), telekomunikací a poštovních služeb je odpovědné Ministerstvo informatiky ČR. Legislativní činnost ministerstva zahrnuje také prosazování elektronických nástrojů komunikace do již existujících i připravovaných právních předpisů. V této kapitole se nebudu zabývat přesnými úpravami, které jednotlivé zákony poskytují, ale zaměřím se na všeobecný popis obsahu jednotlivých zákonů, nebo na některá jejich důležitá ustanovení. Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím Ústava České republiky zaručuje právo na informace, státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Zákon č. 106/1999 Sb. upravuje naplnění práva veřejnosti na informace a povinnosti státu tyto informace poskytovat. Zákon se zabývá povinností státních orgánů a orgánů územní samosprávy poskytovat a zveřejňovat informace a podáváním žádostí o poskytnutí informací (postup při jejich podávání a vyřizování, možností odvolání proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, hrazením nákladů spojených s poskytováním informací). Zákon zavazuje tyto orgány k automatickému zveřejňování základních informací o své činnosti (informace, kterých se zveřejnění týká, jsou uvedeny v 5 zákona), aby byly tyto informace všeobecně přístupné v sídle či úřadovnách orgánu, nebo elektronickou cestou. Informace, které nemusí orgán zveřejňovat automaticky, mohou získat fyzické i právnické osoby na základě žádosti. Žadatel ale nemůže získat takové informace, které jsou na základě zákona prohlášeny za utajované, nebo informace, které by porušily ochranu osobnosti a soukromí osob. 25

Poslední novela tohoto zákona nabyla účinnosti dne 23. března 2006 (61/2006 Sb.) Tato novela měla za cíl především přenést do českého právního řádu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES, o opakovaném použití informací veřejného sektoru, která je pro ČR závazná. Novela tedy nemění základní principy zákona. Novela zdůrazňuje upřednostňování elektronické komunikace při práci úřadů 14, taková komunikace má být rychlejší, přesnější a méně zatěžující. Má tak dojít k celkovému zjednodušení procesu poskytování informací. Novela se také zabývá tím, jakou roli hraje Portál veřejné správy při získává informací. Portál má občanům umožnit najít základní informace o orgánech přehledně a na jednom místě. Orgán tak může splnit svou povinnost zveřejňovat informace tím, že je předá či zpřístupní správci Portálu veřejné správy, prostřednictvím kterého budou informace zpřístupněny. Novela také zpřesňuje, jaké náležitosti musí žádost o poskytnutí informace obsahovat, aby mohla být vyřízena. Ze žádosti musí být jasné, jakému orgánu je určena a že se žadatel domáhá poskytnutí informace ve smyslu Zákona č. 106/1999 Sb. Fyzická osoba je povinna v žádosti uvést jméno, příjmení, datum narození, adresu místa trvalého pobytu (bydliště), právnická osoba uvede název, identifikační číslo, adresu sídla a adresu pro doručování (pokud se liší). Jako adresa pro doručování může být uvedena též elektronická adresa. Pokud je žádost podána elektronicky, musí tak být učiněno prostřednictvím elektronické podatelny, pokud ji orgán zřídil. Pokud adresa elektronické podatelny není zveřejněna, stačí žádost odeslat na jakoukoliv elektronickou adresu orgánu. Novela se zabývá tzv. fikcí rozhodnutí o neposkytnutí informace tzn. pokud úřad do 15 dnů nevydal rozhodnutí, mělo se za to, že vydal rozhodnutí negativní. Tato úprava měla dříve za cíl chránit žadatele o informaci před nečinností úřadu. To se ale neukázalo jako příliš účinné, tento institut byl proto zrušen a novelou nahrazen speciální úpravou stížnosti na postup při vyřizování 14 V Zákoně č. 106/1999 Sb., 4, odst. 5, se říká: Pokud je to možné s přihlédnutím k povaze podané žádosti a způsobu záznamu požadované informace, poskytnou povinné subjekty informaci v elektronické podobě. 26