Minerální výživa rostlin



Podobné dokumenty
Minerální výživa rostlin

Ekologie fotosyntézy

a) pevná fáze půdy jíl, humusové částice vážou na svém povrchu živiny v podobě iontů

Dekompozice, cykly látek, toky energií

Cykly živin v terestrických

Cykly živin v terestrických

Abiotické faktory působící na vegetaci

Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248

Obsah 5. Obsah. Úvod... 9

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". 3. PEDOLOGIE

Výživa trvalých travních porostů v podmínkách ekologického zemědělství

kvasinky x plísně (mikromycety)

Fyziologie rostlin. 8. Minerální výživa rostlin část 3. Ca, Mg a mikroelementy. Alena Dostálová, Ph.D.

Ochrana půdy. Ing. Petr Stloukal Ústav ochrany životního prostředí Fakulta technologická Univerzita Tomáše Bati Zlín

Kyslík. Kyslík. Rybářství 3. Kyslík. Kyslík. Koloběh kyslíku Chemismus vodního prostředí. Výskyty jednotlivých prvků a jejich koloběhy

Negativní vliv faktorů bezprostředněse podílejících se na množství a kvalitu dodávané organické hmoty do půdy

Hořčík. Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku

Základy pedologie a ochrana půdy

SYSTÉMY BIOLOGICKÉHO ODSTRAŇOVÁNÍ NUTRIENTŮ

10. Minerální výživa rostlin na extrémních půdách

Izolace a identifikace půdních mikroorganismů. Mgr. Petra Straková Podzim 2014

Hydrochemie přírodní organické látky (huminové látky, AOM)

N N N* Cyklus a transformace N. Dvě formy: N 2 a N* Mikrobiální ekologie vody. Cyklus uhlíku a dusíku - rozdíly

Agroekologie. Globální a lokální cykly látek. Fotosyntéza Živiny Rhizosféra Mykorhiza

Symbiózy. s autotrofními organizmy

Pedologie. Půda je přírodní bohatství. Zákony na ochranu půdního fondu

Pedogeochemie. Zdroje prvků v půdě UHLÍK V PŮDĚ. Globální bilance C. 10. přednáška. Procesy ovlivňující obsahy prvků v půdě

- Cesta GS GOGAT - Cesta GDH

Chemie životního prostředí III Pedosféra (04) Půdotvorné procesy - huminifikace

Aplikovaná ekologie. 2.přednáška. Ekosystém, vztahy na stanovišti, vývoj

Každý ekosystém se skládá ze čtyř tzv. funkčních složek: biotopu, producentů, konzumentů a dekompozitorů:

05 Biogeochemické cykly



ANATOMIE KOŘENE. obecná charakteristika: kořen je neolistěný nečlánkovaný orgán, pokožka bez kutikuly

BIOMASA 3. - Půda a ekologie biopaliv

Vliv teploty na růst

Primární produkce. Vazba sluneční energie v porostech Fotosyntéza Respirace

Voda jako životní prostředí rozpuštěné látky : sloučeniny dusíku

CZ.1.07/1.5.00/ Digitální učební materiály III/ 2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

DEKOMPOZICE, CYKLY LÁTEK, TOKY ENERGIÍ


Ekologie II 9. Základy ekologie půdy

MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/ Ekologie lesa. Lesní půdy

Vitaminy. lidský organismus si je většinou v vytvořit. Hlavní funkce vitaminů: Prekurzory biokatalyzátor hormonů kových. Hypovitaminóza Avitaminóza

Velikostní rozdělení půdních organismů

Zásobenost rostlin minerálními živinami a korekce nedostatku. Stanovení zásobenosti rostlin živinami, hnojení, hnojiva a jejich použití

Ekosystém. tok energie toky prvků biogeochemické cykly

Vitaminy. Autorem přednášky je Mgr. Lucie Mandelová, Ph.D. Přednáška se prochází klikáním nebo klávesou Enter.

Klasifikace vod podle čistoty. Jakost (kvalita) vod. Čištění vod z rybářských provozů

) se ve vodě ihned rozpouští za tvorby amonných solí (iontová, disociovaná forma NH 4+ ). Vzájemný poměr obou forem závisí na ph a teplotě.

Vliv selenu, zinku a kadmia na růstový vývoj česneku kuchyňského (Allium sativum L.)

Výživa a hnojení ovocných rostlin

6. Mikroelementy a benefiční prvky. 7. Toxické prvky Al a těžké kovy, mechanismy účinku, obranné mechanismy rostlin

Úloha odumřelého dřeva v lesních porostech

Biogeochemické cykly vybraných chemických prvků

Mendělejevova tabulka prvků

EKOLOGIE ROSTLIN I. 1. Úvod do problematiky. 2. Energie sluneční záření

AUTOTROFNÍ A HETEROTROFNÍ VÝŽIVA ROSTLIN, VODNÍ REŽIM ROSTLIN, RŮST A POHYB ROSTLIN

Hořčík. Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku

Ochrana půdy. Michal Hejcman

Amensalismus Komensalismus Mutualismus

HYDROSFÉRA 0,6% 2,14% 97,2%

Nabídka mapových a datových produktů Limity využití

Odběr rostlinami. Amonný N (NH 4 )

Sloučeniny dusíku. N elementární N anorganicky vázaný. N organicky vázaný. resp. N-NH 3 dusitanový dusík N-NO. amoniakální dusík N-NH 4+

Organizmy a biogeochemické cykly hlavních prvků (C,N,P) a látek (voda) v ekosystému. (Hana Šantrůčková, Katedra biologie ekosystémů, B 361)

ODPADNÍ VODY ODPADNÍ VODY. další typy znečištění. Ukazatele znečištění odpadních vod. přehled znečišťujících látek v odpadních vodách

Oceněné rostlinné hnojivo!

Půda jako základ ekologického vinařství. Ozelenění, zpracování půdy a organické hnojení v ekologickém vinohradnictví. Ing. M. Hluchý, PhD.

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Saprofité-rozklad org. zbytků Paraziticky- mykosy... Symbioticky- s cévnatými rostlinami(mykorhiza)- 95% rostlinných druhů, rostlina poskytuje

Jaro 2010 Kateřina Slavíčková

Zemědělské systémy I týden

Biotické interakce. Biotické interakce (vztahy) = vztahy a vazby mezi organismy v ekosystému. Postavení živocichu v lesním ekosystému

Otázky pro opakování. 6. ročník

Oligobiogenní prvky bývají běžnou součástí organismů, ale v těle jich již podstatně méně (do 1%) než prvků makrobiogenních.

Rybářství 4. Produktivita a produkce. Primární produkce - rozdělení. Primární produkce - PP

Organizmy a biogeochemické cykly hlavních prvků (C,N,P) a látek (voda) v ekosystému. (Hana Šantrůčková, Katedra biologie ekosystémů, B 361)

Minerální výživa na extrémních půdách. Půdy silně kyselé, alkalické, zasolené a s vysokou koncentrací těžkých kovů

FYTOREMEDIACE LÉČIV A JEJICH REZIDUÍ

Otázka: Dvouděložné rostliny. Předmět: Biologie. Přidal(a): Jarys. Dvouděložné rostliny. ČELEĎ: ŠÁCHOLANOVITÉ (Magnoliaceae)

CHEMAP AGRO s.r.o 3. 1 Prémiová výživa 5

Integrovaná ochrana půdy a vody. Ing. Jiří Hladík, Ph.D.

Půdní úrodnost, výživa a hnojení

zajištění proteosyntézy zajištění přísunu esenciálních složek přísun specifických nutrietů, které zvyšují výkonnost (není doping)

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE 3. LÉKAŘSKÁ FAKULTA (tématické okruhy požadavků pro přijímací zkoušku)

1. Ekologie zabývající se studiem jednotlivých druhů se nazývá: a) synekologie b) autekologie c) demekologie

Učební osnovy předmětu Biologie

Tematický plán učiva BIOLOGIE

3. STRUKTURA EKOSYSTÉMU

Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9. Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Ekosystémy. Ekosystém je soubor organismů žijících na určitém

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM. D. Kvasničková a kol.: Ekologický přírodopis pro 7. ročník ZŠ a nižší ročníky víceletých gymnázií, 1. a 2.

Masožravé rostliny. aneb kdo je nezná, jako by nežil

Stanovení kvality humusu spektrofotometricky

Biologie - Kvinta, 1. ročník

Úvod do biologie rostlin Úvod PŘEHLED UČIVA

VY_32_INOVACE_017. VÝUKOVÝ MATERIÁL zpracovaný v rámci projektu EU peníze školám

Transkript:

Minerální výživa rostlin

Kalcikolní vs. kalcifugní rostliny Nízká odolnost vůči Al 3+ v rhizosféře Lime chlorosis deficit P a Fe na vápencích

Minerální teorie výživy Liebig (1840) minerální teorie výživy rostlin, zákon minima Armstrong & McGeehee (1980) koncept limitujících zdrojů (limiting resource model) populační ekologie rostlin druh s nižší minimální hodnotou zdroje R* je lepším kompetitorem

Minerální živiny v půdě Primární zdroj prvků matečná hornina, N fixace z atmosféry sekundární zdroj odumřelá biomasa rostlin a živočichů, alochtonní materiál, suchá nebo mokrá depozice půdní roztok minimum rozpuštěných živin půdní koloidy adsorpce živin na jejich povrchu organický detritus, humus, nerozpustné anorganické látky převážná většina živin vodní režim stanoviště, koncentrační gradient, rychlost difúze

(Druhotné) jílové minerály Výsledkem chemického zvětrávání velký povrch, většinou negativní povrchový náboj značná sorpční kapacita (CEC, výměnné báze)

Půdní organická hmota Proces mineralizace a humifikace humínové k., fulvokyseliny, huminy humus mul, moder, mör humolit (rašelina, slatina) rozklad za nepřítomnosti O 2 půdní koloidy interakce minerálních částic a organického materiálu

Příjem živin rostlinou Příjem kořeny, výjimečně povrchem listů N produkovaný bakteriemi a sinicemi (phylloplane), průnik polutantů, pesticidů, postřiků hnojiv volné ionty z půdního roztoku výměna H + a HCO 3 - za adsorbované ionty na jílovitých a humózních částicích vylučování org. látek (exudáty) uvolnění nedostupných iontů (např. Fe, P, stopové prvky)

Bilance minerální výživy Popelovina ca 3 10% sušiny biomasy geochemické skupiny rostlin halofyty, metalofyty fytoremediace stanovišť, akumulace Si trávy, ostřice, tropické stromy luxury consumption akumulace živin v nadbytečném množství nitrofyty nutrient use efficiency NUE = vytvořená biomasa/spotřeba živin [g/g] kořenový systém R/S, root mass ratio, kapacita kořenového vlášení deficiency stress strategy trpasličí vzrůst, vytrvalost pletiv ( xeromorfie )

Bilance dusíku v prostředí Organická biomasa, hlavní zdroj N pro rostliny (až 99% půdního N) fixace vzdušného N, hlavní rezervoár atmosféra mitrifikace (organický N) NH 4 + NO 2 - NO 3-, denitrifikace redukce nitrátů (teplota, ph, redox prostředí) mineralizace (anorganická forma N) vs. imobilizace (C:N opadu)

Metabolismus dusíku Kvantitativně čtvrtý nejbohatší prvek v biomase rostlin (v průměru 1 4%), stavební součást AK, bílkovin, enzymů, Rubisco, atd. nedostatek N peinomorfózy zakrnělý růst, urychlená reprodukce, senescence

Metabolismus dusíku Příjem ve formě nitrátů (NO 3- ), amonných iontů (NH 4+ ) a AK (tundra) asimilace N rostlinou: NO 3 - NH 4 + AK náklady na asimilaci NO 3 - >> NH 4 + > AK (energetická náročnost nitrát-reduktázy)

N 2 -fixující organismy Bct Clostridium pasteurianum, Azotobacter sinice Nostoc, Anabaena, Mactigocladus primární sukcese, ve vodě (rýžová pole A. azollae), epifylicky na listech tropických dřevin 3 6% podíl u lišejníků Nostoc, Anabaena mechorosty Anthoceros, Blasia cévnaté r. Azolla, cykasy, Gunnera

Hlízkové bct Organické látky od rostlin mnohem vyšší kapacita fixace N 2 bct Rhizobium Trifolium, Lotus, Vicia, Pisum; Bradyrhizobium Glycine max, Vigna, tropické bobovité, Parasponia aktinomycety, především Frankia na kořenech >200 druhů, Alnus, Myrica, Elaeagnus, Dryas, Casuarina)

Infekce relativně druhově specifická pouze u 1 5% kořenových vlásků, jen pětina z nich realizuje hlízku symbiozom bakteroidy uzavřené peribakteriální membránou Kořenová hlízka redukční štěpení N 2 za pomoci nitrogenáz N 2 + 8 H + + 8 e - 2 NH 3 + H 2 rostlina dodává uhlíkaté látky, enzymy k asimilaci amoniaku a chrání před nadbytkem volného O 2 (leghemoglobin) celkové náklady fixace N 2 30 65% asimilovaného uhlíku

Ekosystémový význam Primární vstup N do ekosystémů primární sukcese, bilance živin Myrica faya introdukce na Havajské ostrovy

Rezervoár v sedimentech Bilance fosforu v prostředí většina P v půdě v organické formě (luční a lesní půdy asi 60 90%, tundrové půdy až 99%) nízký difúzní koeficient, snadná tvorba chelátů P velmi často limitujícím prvkem výživy

Metabolismus fosforu Jeden z makroelementů, obsah řádově desetiny procent sušiny (0.1 0.8%) součást ATP, NK, některé koenzymy, fosfolipidy příjem anorganického fosforu ve formě H 2 PO 4 - nebo HPO 4 2- Proteaceae (proteoid roots), ale také např. Betulaceae, Cyperaceae (dauciform roots), Fabaceae shluky krátkých kořínků velmi bohatě oděných vlášením produkce enzymatických fosfatáz (hydrolýza organických sloučenin), organických kyselin a chelatinujících sloučenin uvolnění anorganického P v půdě

Mykorhiza Mykorhiza (Frank 1885) mutualistická, dlouhodobá asociace kořenů rostlin a hyf ca 83% dvouděložných a 79% jednoděložných rostlin, u všech nahosemenných, i rostlin výtrusných (kapradiny, mechy, játrovky) některé skupiny mykorhizu netvoří Proteaceae, Brassicaceae, Caryophyllaceae, Chenopodiaceae mykorhiza druhově nespecifická jeden strom údajně až 2000 různých druhů hub (Allen 1993) (?) propojení více druhů vyšších rostlin CMN (common mycorrhizal network)

AM vs. ektomykorhiza AM nejčastější (asi 80% rostlin) a nejdůležitější, zřejmě primární typ houby spájivé Glomeromycety (především rod Glomus), arbuskuly a vesikuly mycélium až 20% biomasy kořene Především lesní dřeviny Pinaceae 95% druhů, Fagaceae 94% druhů, Salicaceae 83% druhů Basidiomycety a Ascomycety hustý plášť okolo mladých kořínků, Hartigova síť, externí mycélium v půdě

Erikoidní mykorhiza Endomykorhizní vazba rostlin čeledí Ericaceae, Epacridaceae, Empetraceae s hyfami většinou vřeckovýtrusých hub velmi jemné kořínky ( hair roots ) bez kořenového vlášení vysoká intenzita infekce kořene Calluna až 200 infekcí na 1 mm délky kořene, až 70% všech buněk

Mykorhiza ve společenstvech rostlin Globální rozšíření typů mykorhizy podle ekologie stanovišť a omezené dostupnosti zdrojů (N, P) Sukcese počáteční stadia po disturbanci, ruderální stanoviště nemykorhizní druhy (Chenopodiaceae, Amaranthaceae) pionýrská sukcesní stadia fakulativně mykorhizní rostliny pozdní serální společenstva obligátně mykorhizní druhy

Mykoheterofrofie rostlin > 400 druhů achlorofylních rostlin (87 rodů) většinu života vegetují v půdě Monotropa kořenový bal, infekce houbou (Basidiomycetes) Hartigova síť, plášť okolo kořene, pronikání hyf do buněk propojení s dalšími rostlinami

Endomykorhiza orchidejí s houbou často Rhizoctonia (Basidiomycetes) klubíčka intracelulárního mycelia asociace houby s jehličnany převod org. látek klíčící orchideji počáteční mykoheterotrofie, později normální rovnovážná mykorhiza nezelené druhy trvale mykoheterotrofní parazitismus (?) Mixotrofní výživa orchidejí

Mixotrofní výživa orchidejí

Parazitismus rostlin Vyšší rostliny asi 4000 druhů z 16 čeledí, fylogeneticky vzdálené skupiny Orobanchaceae, Loranthaceae, Santalaceae hemi holoparazitismus spektrum růstových forem, morfologických tvarů, největší diverzita v (sub)tropech Rafflesia arnoldii květy až 3 m, Arceuthobium minutissimum (Loranthaceae) nejmenší dvouděložná r.

Výživa parazitických rostlin Haustorium (pohružovák) specifický orgán k příjmu látek od hostitele hemiparaziti některé druhy schopné omezeného růstu i bez hostitele vysoká transpirace, nízký WUE oproti hostiteli nadměrná akumulace anorganických iontů z xylému hostitele nárůst sukulence s věkem listu, vylučování listovými žlázkami (např. Odontites verna) často nízká účinnost fotosyntézy část asimilátů od hostitele haustorium Cuscuta odorata

Karnivorie rostlin Mixotrofní výživa doplněk výživy (N, P, S, Mg, K), absorpce nízkomolekulárních látek zvýšení fitness >500 druhů (7 čeledí) dvouděložných rostlin (+ Brocchinia, Catopsis) celosvětové rozšíření, vodní i terestrické rostliny, liány, epifyty

Výživa karnivorních rostlin Všechny karnivorní rostliny C3, kořist hlavním zdrojem dusíku, některé rosnatky až 50% veškerého N heterotrofně snížená rychlost fotosyntézy proteolytické enzymy, glykosidázy, kyselina mravenčí a benzoová relativně vysoké energetické nároky krátká životnost lapacích orgánů symbiotické bct, nižší houby uvnitř pastí urychlení rozkladu kleptoparazitismus predace na lapacích orgánech karnivorních rostlin (pavouci Nepenthes, ploštice Byblis)