Politologie - úvod společenská věda o politice USA 19. stol ( 1857 Kolumbijská universita) kořeny ve starověku Řecko, součástí filosofie polis + logos ( etymologie ) Political science Politische Wissenschaft Sciencis politiques Политология obr. Platón, 5. 4. stol. p.n.l.; dílo Ústava
Možná definice Interdisciplinární společenská věda, snaží se o objektivní zkoumání státu a jeho politických institucí. Zabývá se politickými systémy, činností politických stran, politických organizací a zájmových skupin, ideologiemi, mezinárodními vztahy a také tím, jak se lidé chovají v politickém prostředí
Klasifikace věd přírodní jasné, přesné, měřitelné předmětem příroda vždy, nikdy chemie, fyzika, biologie společenské předmětem člověk asi, pravděpodobně, víceméně názorový pluralismus politologie, psychologie, sociologie
Pozitivní a normativní politologie Pozitivní Empirická Induktivní postup Popis reality Zobecňuje jak to je normativní Vychází z filosofie Deduktivní Aplikuje teorie na realitu jak by to být mělo
Discipliny politologie obecná politologie, politická metodologie politická filosofie a teorie politické instituce srovnávací (komparativní) politologie politická sociologie, politické chování politická ekonomie Mezinárodní vztahy
Metody vědecký postup, způsob získávání faktů popis a srovnávání faktů (komparativní metoda) rozhovor dotazník reprezentativní vzorek analýza dokumentů (historická metoda) experiment statistické metody Metoda SWOT
Politika Politika je hlavní předmět zájmu politické vědy. Spočívá v účasti polit. subjektů (stran, skupin, jedinců) na státních záležitostech Umění řídit stát, správa věcí veřejných Objekt politiky občané, sociální skupiny
Politiku lze chápat jako: A) Polity - formální rámec politiky B) Polities - prostor střetů Politický konflikt dynamický děj složený ze dvou fází: konflikt zájmů kompromis
Politiku lze chápat jako: C) Policy- výstupy a výsledky politických střetů (program politiky) Program politiky (policy) rozdělujeme: 1) Pragmatický politický program 2) Antipolitické chápání politiky 3) Negativistické pojetí politiky 4) Fundamentalistická politka
Pragmatická Pragma jednání Kriterium - užitečnost Řešení aktuálních problémů umění možného Snaha vyhovět a splnit sliby ( znovuzvolení)
Antipolitická Morální a náboženský základ Dlouhodobé horizonty Globální problémy Lidská práva Pravda a láska zvítězí Nejčastěji při změně režimu Představitelé?
Negativistická Otázka moci Manipulace s občany Politika je umění dovést až do konce boj národa o jeho místo na zemi A. Hitler Moc je prostředkem i cílem Teorie - Machiavelli
Fundamentalistická Fundament základ Ultrakonzervativní směry (náboženské, politické) Slepé dodržování základů nějaké teorie Marxismus (Kuba, Korea) Islamismus (Irán)
Doplňte. Politika je uskutečňováním.. pomocí.. na základě..
Politický systém Systém tvořený souborem institucí Volby, volební kampaň, politické strany a hnutí, zájmové organizace, státní orgány, orgány samosprávy, profesní organizace, masmédia, odbory, církve Zprostředkovávají vztah lidé - vláda
Moc Klíčový společenský vztah Moc je možnost člověka nebo skupiny realizovat svou vůli i proti vůli těch, jichž se to týká Max Weber
Politická socializace Uvědomování si politických jevů Formování politických názorů Rodina, škola, společnost, vrstevníci Politická kultura hodnoty, postoje, názory, normy získané v procesu socializace
Politická participace Účast Aktivity osob snažící se ovlivnit politiku Příklady?
Veřejné mínění Soubor postojů a názorů veřejnosti na daný problém reprezentativní vzorek IVVM (CVVM), Sofres-factum, STEM, FOCUS, MEDIAN Faktory 1) vlastní zájmy,2) politické vzdělání, 3) masová média, 4) samotní politikové
Filosofické kořeny politologie - starověk sofisté učitelé občanských ctností v řeckých polis Sokratés řecký filosof, 5. stol p. n.l ideál sofokracie
Sókratův žák, autor dialogu Ústava utopický model Kallipolis krásné obce vládci - moudrost, strážci statečnost, výrobci uměřenost Platón
Pro válečníky a pro budoucí vládce, kteří se z válečníků rekrutují, nechť platí toto: Předně ať žádný nemá žádného jmění soukromého, leda co jest nejnutnější; potom ať žádný nemá takového bytu a hospodářských místností, kam by nemohl vejít každý, kdo by chtěl. Co se týče životních potřeb, pokud jsou nezbytné pro střídmé a statečné bojovníky, ať je dostávají v určité výměře od ostatních občanů jako mzdu za státní službu, a to na rok tolik, aby jim ani nepřebývalo, ani že by neměli málo; ať chodí ke společnému stolu a žijí pospolitě jako v poli.. Jim jako jediným z obyvatelstva obce není povoleno obírat se zlatem a stříbrem, ani se ho dotýkat, ani s nim být pod jednou střechou, ani se jím ověšovat, ani pít ze stříbra a zlata. A takto by jednak sami sebe uchovávali od zkázy, jednak by uchovávali od zkázy obec. Jakmile však budou mít svou vlastní půdu,, své domy a peníze, budou místo strážců hospodáři a rolníky, ostatním občanům se stanou místo spojenců nepřátelskými pány, po celý život budou jen nenávidět a činit nástrahy, až se posléze sami i ostatní obyvatelstvo octnou na kraji záhuby...všechny ženy ať jsou společné všem mužům, aby se žádná z nich nestýkala pouze s některým a aby i děti byly společné, takže by otec neznal své dítě ani dítě svého otce.
Aristotelés řecký filosof, žák Platóna, učitel Alexandra Makedonského, 4. stol. p. n. l. dílo Politiky 170 druhů různých státních zřízení monarchie, tyranie, aristokracie, oligarchie, politea, demokracie
absolutní monarchie křesťanství sv. Augustin (A. Aurelius) 4. 5. stol. O obci Boží sv.tomáš (T. Akvínský) aristotelik, 13. stol, italský filosof a teolog A Deo rex, a rege lex Středověk
Renesance 15. 17. stol inspirace ve starověku Řecko, Řím studnice politických názorů a teorií
Utopické modely ideální státní uspořádání, sociální spravedlnost, 16. stol kritika vznikajícího kapitalismu Thomas More - Utopia - model socialistické společnosti Tomasso Campanella Sluneční stát
Utopia
Niccolo Machiavelli dílo Vladař vztah politiky a morálky machiavellismus Tento muž, zrozený a vychovaný pro diplomacii, měl odvahu sobě i celému světu přiznat to, co diplomaté všech dob dosud prozrazovali jen svým jednáním
Hugo Grotius holandský právník a filosof, 1.pol. 17.stol přirozené právo ius naturalis (život, bezpečí, majetek) společenská smlouva mezinárodní právo Tři knihy o právu válečném a mírovém
Vybrané novověké koncepce 17. 19. stol
Thomas Hobbes anglický filosof, 17.stol smluvní koncepce Leviathan - dílo koncepce absolutní moci
Leviathan
John Locke anglický filosof, 17. stol. Dvojí pojednání o vládě rozdělení státních mocí společenská smlouva
Jean Jacques Rousseau francouzský osvícenský filosof a pedagog kritik absolutismu O společenské smlouvě obecná vůle
Smluvní koncepce
Charles Montesquieu francouzský osvícenský myslitel, 18. stol., O duchu zákonů rozdělení státní moci 3 složky zákonodárná, výkonná, soudní
Immanuel Kant německý osvícenský filosof, 18. stol K věčnému míru - válečné právo - právní zásady mírového stavu
německý filosof 19. stol. Filosofie práva organicismus princip kolektivismu G.W.F.Hegel
John Stuart Mill anglický filosof, 19. stol. O Svobodě princip liberalismu individualismus, svoboda principy demokracie otázka svobody jednotlivce a zájmu většiny
Karel Marx německý filosof a ekonom zakladatel komunistického hnutí Komunistický manifest Kapitál
August Comte zakladatel sociologie francouzský filosof a vědec vláda hospodářských odborníků
německý historik, právník a ekonom 19 20. stol zakladatel politické sociologie vznik kapitalismu z protestantské etiky Max Weber