Politologie - vymezení oboru

Transkript

1 Politologie - vymezení oboru Obsah kapitoly Studijní cíle Doba potřebná ke studiu Studijní literatura 1. Stručný přehled vývoje politické vědy 2. Vznik politologie a její členění 3. Alternativní členění 4. Zpět ke kořenům 5. Vývoj politologie 6. Behavioralismus 7. Předmět zkoumání poltické vědy 8. Metody politologie 9. Politologie a ostatní vědy Pochopit předmět zájmu politologie Pochopit logiku členění politologie Umět definovat stěžejní směry, jakými se politologie ubírala K přečtení základního textu vám postačí cca 30 min., je však nutné použít i další odbornou literaturu, především doporučuji přečíst si celou kapitolu z knihy: Říchová, B.: Přehled moderních politologických teorií, Praha první kapitola Předmět, teorie a metody politologie Říchová, Blanka: Úvod do současné politologie, Portál, Praha 2002, s Cabada, L., Kubát, M. a kol: Úvod do studia politické vědy, nakl. Alše Čeněk, Příbram první kapitola Pojmy k zapamatování Politologie versus politická věda Politologie - součást filosofie Politologie - moderní věda Politologie - její členěni Spolupracující obory - státověda, sociologie, filosofie Maurice Duverger a jeho vnímání politologie Behavioralismus Strukturní funkcionalismus Metody politické vědy Aristoteles - typologie politických systémů: oligarchie, tyranie, monarchie, aristokracie Mezinárodně politické členění politické vědy chicagská škola

2 Úvod Výkladová část Tato část by Vám měla především přinést přehled o vývoji politické vědy, o jejím členění, metodách a spolupracujícími obory. Je nutné připomenout, že tento text není vyčerpávající a je nutné prostudovat doporučenou literaturu. Jako první použil termín politologie neboli také politická věda německý autor E. Fischer - Baling v roce Zjednodušený jednoslovný název politologie se de facto ujal jen u nás. V západním světě se používá dvouslovný název, a tedy v doslovném překladu Politická věda - Political Science, Politische Wissenschaft aj. Dnes platí, že se spíše preferuje pojetí politologie jako nové moderní vědy ve smyslu, novodobých moderních věd. Z tohoto hlediska můžeme říci, že politologie je vědou novou, moderní, vědeckou až téměř empirickou, oproštěnou od filosofie, a dalších neempirických odvětví lidské činnosti. Politologie se poprvé etabluje jako samostatný obor ve Spojených státech amerických na sklonku 19. století. Je známo, že první katedry politologie vznikly na Kolumbijské Univerzitě, a to koncem devatenáctého století Před 2,5 tis lety.. počátek lidstva politická věda jako součást filosofie, problémy související s politikou existovaly pochopitelně i před tím, něž se politologie institucionalizovala jako samostatná věda. Stručný přehled vývoje politické vědy 19. stol první katedra historické a politické vědy na Kolumbijské universitě 1880 John Burges se dostává do čela School of Political Science na Kolumbijské universitě 1886 začíná zde vycházet časopis Political Science Quaterly 1895 při Londýnské universitě je založena London School of Economics and Politics, 1901 na universitě ve Wisconsinu vzniká první samostatná katedra politické vědy (Department of Political Science) 1903 založena APSA (American Political Science Association) 1906 APSA začíná vydávat časopis American Political Science Revue 1913 v USA se politická věda vyučuje již na 336 vysokých školách 1950 založena IPSA International Political Science Association

3 Vznik politologie a její členění Poprvé se politologie tedy etabluje na území USA, v Evropě prožívá svůj boom až v poválečných letech. V roce 1948 (oficiální vznik politické vědy) navrhla mezinárodní skupina expertů v rámci UNESCO následující rozdělení politické vědy: 1. Politické teorie a) politické teorie b) dějiny politických idejí 2. Politické instituce a) ústava b) ústřední vlád c) regionální a místní vláda d) veřejná správa (pozdější administrativní věda ) e) ekonomické a sociální funkce vlády f) komparace politických institucí 3. Strany, skupiny a veřejné mínění a) politické strany (později politické teorie ) b) skupiny a sdružení c) účast občana na vládě a správě (později admin.věda ) d) veřejné mínění 4. Mezinárodní vztahy a) mezinárodní politika b) politika a mezinárodní organizace c) mezinárodní právo Později se toto členění mění a je vystřídáno jinými přístupy k členění politologie. Například část rubriky č. 2 veřejná správa se osamostatnila a vznikla z ní nová tzv. administrativní věda. Alternativní členění Jiné členění politologie: 1. Politické teorie i. Politické teorie ii. Politická filosofie 2. Politická sociologie, která studuje vztahy mezi sociální strukturou a politickými institucemi 3. Administrativní věda 4. Mezinárodní vztahy

4 Zpět ke kořenům Je však nutné připomenout, že ačkoliv je politologie vnímána spíše jako věda moderní, předmětem jejího zkoumání jsou také jevy, které lidstvo zkoumá od samého počátku své existence. Jedná se například o problematiku moci, správu věcí veřejných, právo, konflikty mezi jedinci a podobně. Z tohoto důvodu můžeme hovořit o starším pojetí politologie, která byla ukryta v jiných vědách, nejčastěji ve filosofii (často se hovoří o politologii jako o součásti praktické filosofie), historii, či právu. Proto v jisté nadsázce můžeme hovořit o politologii jako o jedné z nejstarších věd. Počátky politické vědy můžeme například sledovat u jednoho z nejstarších autorů Aristotela, ( př.n.l.), jehož pojednání o udržování a zanikání politických režimů nacházíme zejména v páté knize (části) jeho knihy POLITIKA a lze jej považovat za první model politologického přístupu. Aristotelova typologie státních zřízení: Vláda v zájmu obecném v zájmu dílčím vládne jeden monarchie tyranie vládně několik aristokracie oligarchie vládnou všichni politeia demokracie Aristoteles Aristoteles považoval za nejlepší formu vlády oligarchii, naopak demokracii považoval za jednu z nejhorších forem vlády. Rovněž díla dalších autorů jako byl Machiavelli ( ), Montesquieu ( ) a Tocqueville ( ) má ryze politologický ráz. Vyzkoušejte si Pokuste se v odborné literatuře nalézt definici jednotlivých státních zřízení, tak, jak je ve svém díle definoval Aristoteles. Vývoj politologie Politologie však prodělala od svého vzniku bouřlivý vývoj. Souviselo to především se změnou společenského klimatu a příchodem industriálního věku, kdy se z filosofie začaly vyčleňovat nové moderní vědy, včetně sociologie a následně i politologie.

5 Tyto disciplíny vznikaly v důsledku strukturálních změn ve společnosti a vytváření nových sociálních skupin, poltických stran apd. V době svého vzniku - na konci devatenáctého století se politologie zabývala výlučně studiem institucí definovaných ústavními texty, jinými slovy studovala instituce a mocenský stav mezi nimi, a to na úrovni ústavních institucí - z tohoto pohledu měla nejblíže právní vědě. V této dimenzi se politologie neorientovala na reálné prostředí, fungování politiky. Behavioralismus To se změnilo až postupně, kdy se politologie začínala zajímat o reálné chování politických aktérů - tento směr se v politologii prosadil v meziválečném období a nazýváme jej behavioralismus. Dle tohoto směru, který rovněž v rámci behavioralismu označujeme jako chicagská škola, se rozhodujícím objektem výzkumu stal jedinec či skupina jedinců, tedy politický aktér. Naopak politické instituce již nebyly pokládány za rozhodující pro utváření politického dění. Jedním z hlavních představitelů tohoto směru byl Američan Charles Merriam. První významnou studií v rámci behavioralistického konceptu se stala studie s názvem Peoples Choice - volba lidu - aneb jak volič utváří své názory v prezidentské kampani. Výzkum se zaměřil na zmapování sociálních charakteristik voličů republikánů a demokratů v USA. Ukázalo se, že větší procento lidí s větším majetkem volí republikány, naopak chudší obyvatelé volí spíše demokraty. V padesátých letech dvacátého století přišel francouzský politolog Maurice Duverger s tezí, že je nutné rozdělit politologii na dva základní směry, jimiž se politologie bude ubírat: Maurice Duverger 1. Politologie jako věda o státu - tzn. úzké vymezení, kdy odkazuje na pojem politický, kdy politické je to, co se týká státu 2. Politologie jako věda o moci - v tomto smyslu se jedná o mnohem širší pojetí, které dnes převažuje. Toto pojetí politiky tvrdí, že mocenský vztah je dnes ve společnosti všude, od rodiny, po církve až zaměstnání. Tím se záběr politologie značně rozšiřuje, což nemusí být vždy výhodou.

6 Předmět zkoumání politické vědy Jak tedy vymezit předmět politické vědy? Asi nejvhodnějším je pojetí následující: 1 1) procesy, jimiž je politická moc vytvářena, integrována a institucionalizována 2) popis a rozbor typů organizací, funkce a kontroly politických sdružení uvnitř státu 3) problémy vůdcovství,voleb,autority,moci 4) analýza vztahu organizované politické moci k jiným společenským silám (veřejné mínění,tisk,hospodářské skupiny atd.) 5) politické ideologie 6) Mezinárodní vztahy Metody politologie Oblast metod v politologii je poměrně problematická. Politická věda používala a používá řadu metod od ostatních společenských věd. V některých politologických učebnicích se můžeme dočíst, že politologie své vlastní metody de facto nemá. Nicméně velmi stručně zde nastíním alespoň dva metodologické směry, které se v politologii objevily: Behavioralismus - viz výše Komparativní metoda - u té se zastavíme podrobněji Tato metoda je jednou z nejběžnějších v politologii. Slovo komparace zahrnuje srovnání m jehož pomocí přiřazujeme jeden jev druhému s cílem zjistit, jak se od sebe liší. Předtím je však nutné, aby vlastní komparaci přecházelo určení: 1. Předmětu komparace (co zkoumáme) 2. Cíle (proč) 3. Kritérií (jak) 4. Vztahu k časové ose (kdy) Ve vztahu k časové se posléze rozlišuje: Diachronní přístup: který se zabývá vývojem konkrétního jevu v delším časovém úseku (například vývoj strany xy od počátku 20. Století do současnosti) Synchronní přístup: zkoumá několik jevů ve stejné době (demokratizační vlna ve východní Evropě ve druhé polovině osmdesátých let) 1 Říchová, B.: Přehled moderní politologický teorií, Portál, Praha 2000, s. 18

7 Politologie a ostatní vědy Politologie a ostatní vědy Je třeba uvědomit si, že politologie není úzce vymezenou vědou, naopak jedná se o vědu, která spolupracuje s řadou jiných - společenskovědních - odvětví. Velmi úzce souvisí s těmito disciplínami: Filosofie Státověda Sociologie Historie právní věda psychologie geografie ekonomie Nejenže politologie s výše uvedenými vědami spolupracuje, ale rovněž využívá i jejich metody. Důležitou otázkou je, zda je politologie: - průsečíkem těchto věd (jenže to by pak asi nebyla specifická společensko-vědní disciplína) - reziduální (zbytková věda), to znamená, že si bere to, co ostatní vědy nechtěly - syntetická - tedy nadstavbová věda, která je zastřešením věd Zde je nutné připomenout, že každý politolog bude pravděpodobně preferovat jiné pojetí. Nicméně je jisté, že politologie je věda multidisciplinární (spolupracuje s jinými vědami) a multiparadigmatická (to znamená, že nabízí mnoho interpretačních řešení, o kterých se z pohledu vědce nedá jednoznačně říci, že jsou správná). Shrnutí Politologii lze současně vnímat jako jednu z nejmladších věd (protože používá řadu empirických, hodnotově neutrálních postupů a metod), stejně tak politologii může vnímat jako jednu z nejstarších věd, jelikož její předmět jejího zkoumání se týká problémů, se kterými se lidstvo potýkalo od začátku své existence. Historicky byla politická věda vnímána především jako věda o státu, což se později vlivem behavioralismus změnilo. Novější přístupy rovněž zdůrazňují nutnost studia autority a mocenských vztahů. Metodologicky politologie využívá metod jiných společenských věd (sociologie, historie, ekonomie, práva a dalších)

8 Kontrolní otázky a úkoly 1. Zkuste se zamyslet nad tím, proč až teprve v devatenáctém století se objevily nové vědecké disciplíny a jakou roli v tom hrála sociologie. 2. Zkuste si vzpomenout, zda-li znáte nějaké politology. 3. Zamyslete se nad tím, jaký je rozdíl mezi vědeckou politologií a politologií ve filosofickém smyslu. 4. Zkuste stručně charakterizovat komparativní metodu. 5. Zkuste stručně charakterizovat směr zvaný behavioralismus. 6. Na základě samostudia se pokuste definovat pojem strukturní funkcionalismus. Odkazy