Kršna Nejvyšší Osobnost Božství Souhrnná studie desátého dílu Šrímad Bhágavatamu od Šríly Vjásadévy

Kršna Nejvyšší Osobnost Božství Souhrnná studie desátého dílu Šrímad Bhágavatamu od Šríly Vjásadévy Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda zakladatel-áčárja Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny Titul anglického originálu: C 1990 Bhaktivedanta Book Trust Věnováno mému otci, Góur Móhanovi Dé (1849-1930), čistému oddanému Kršny, který mě od začátku mého ţivota učil lásce ke Kršnovi. V dětství mě naučil hrát na mrdangu. Umoţnil mi, abych mohl uctívat Boţstva Rádhy a Kršny; také mi dal Dţagannáthův vůz, abych mohl pořádat festival Rathajátra jako dětskou zábavu. Byl ke mně laskavý a od něho jsem získal myšlenky, které později upevnil můj duchovní učitel, věčný otec. Úvodní slova George Harrisona Všichni hledáme KRŠNU. Někteří lidé o tom nevědí, ale je to tak. KRŠNA je BŮH, Zdroj veškeré existence, Příčina všeho, co je, bylo a kdy bude. Jako BŮH je neomezený a má mnoho Jmen: Alláh - Buddha - Jehova - Ráma. Všechna jsou KRŠNA, všechna jsou stejná. Bůh není abstraktní; Jeho osobnost, která je SVRCHOVANÁ, VĚČNÁ, BLAŢENÁ a plná POZNÁNÍ, má jak osobní, tak neosobní aspekty. Tak jako jediná kapka vody má stejné vlastnosti jako oceán, tak také naše vědomí má vlastnosti BOŢÍHO vědomí... ale vzhledem k našemu poutu k hmotné energii a ztotoţňování se s ní (s fyzickým tělem, smyslovými poţitky, hmotným vlastnictvím, egem, atd.), bylo naše skutečné a TRANSCENDENTÁLNÍ VĚDOMÍ znečištěno a není schopno odráţet zřetelný obraz, tak jako špinavé zrcadlo. Po dobu mnoha ţivotů náš styk s POMÍJIVÝM vzrostl. Toto pomíjivé tělo, pytel kostí a masa, je mylně povaţováno za skutečné já a tuto pomíjivou situaci jsme přijali za konečnou. Po mnoho staletí zůstali velcí SVĚTCI ţivým důkazem, ţe nepomíjivé a věčné UVĚDOMOVÁNÍ SI BOHA můţe být ob noveno ve všech ţivých duších. Kaţdá duše je v podstatě Boţská. Kršna říká v Bhagavadgítě (6.28):,,Jogín, který ukázňuje své já, se osvobodí od všech hmotných nečistot a dospěje k nejvyšší dokonalé blaţenosti ve styku s Nejvyšším Vědomím.`` JÓGA (vědecká metoda, jak poznat BOHA nebo VLASTNÍ JÁ) je způsob, kterým očistíme své vědomí, zabráníme dalším znečištěním a dospějeme na úroveň Dokonalosti, plného POZNÁNÍ a plné BLAŢENOSTI. Jestliţe Bůh existuje, chci Ho vidět. Nemá význam věřit na něco, co se nedá dokázat. Uvědomování si Kršny a meditace jsou způsoby, pomocí kterých můţe člověk skutečně uzřít BOHA. Můţeme Ho vidět, slyšet, hrát si s Ním. Moţná, ţe vám to připadá pošetilé, ale Bůh zde opravdu je a je s vámi. Existuje mnoho jógových Cest - Rádţa, Dţňána, Hatha, Krijá, Karma, Bhakti - které jsou svými Mistry prohlašovány za správné. SWAMI BHAKTIVÉDANTA je, jak jeho titul říká, BHAKTI Jógí, jógí následující cestu ODDANOSTI. Slouţením Bohu kaţdou myšlenkou, slovem, SKUTKEM a zpíváním JEHO Svatých Jmen vyvine oddaný rychle vědomí Boha. Zpíváním si nepochybně uvědomíme existenci Kršny. Chuť pudingu poznáme jen tehdy, kdyţ ho ochutnáme. Ţádám vás, abyste vyuţili této knihy a pohrouţili se do jejího obsahu. Také vás prosím, abyste se setkali s Bohem nyní, prostřednictvím sebeosvobozujícího procesu JÓGY (SPOJENÍ) a abyste DALI MÍRU ŠANCI. Jediné, co potřebujete, je Láska (Kršna). Hari Ból! Proslov

Kdyţ někdo v západních zemích uvidí obal knihy Kršna, okamţitě se zeptá:,,kdo je Kršna? Kdo je ta dívka s Kršnou?`` atd. Odpověď zní, ţe Kršna je Nejvyšší Osobnost Boţství. Jakto? Protoţe Jeho popis odpovídá do nejmenší podrobnosti popisu Nejvyšší Osobnosti, Boha. Jinými slovy, Kršna je Bůh, protoţe je nejpřitaţlivější. Kdyby nebyl nejpřitaţlivější, slovo Bůh by nemělo význam. Jak můţe být někdo nejpřitaţlivější? Zaprvé, je-li někdo velice bohatý, vlastní-li velké mnoţství majetku, stane se pro většinu lidí přitaţlivý. Podobně, je-li někdo silný, stane se také přitaţlivý; je-li někdo slavný, stane se přitaţlivý; je-li krásný nebo moudrý nebo nepoutají-li ho různé druhy vlastnictví, stane se přitaţlivý. Z praktické zkušenosti můţeme pozorovat, ţe člověk se stane přitaţlivý na základě (1) bohatství, (2) moci, (3) slávy, (4) krásy, (5) moudrosti a (6) odříkání. Ten, kdo má všechny tyto vlastnosti současně a má je do nejvyšší míry, je povaţován za Nejvyšší Osobnost Boţství. Tyto vlastnosti Boha vylíčil Parášara Muni, velká védská autorita. Známe mnoho bohatých osobností, mnoho mocných osob, mnoho slavných osob, mnoho krásných osob, mnoho vzdělaných lidí a učenců a osob ve stavu odříkání, kteří nejsou poutáni k hmotnému vlastnictví, ale neviděli jsme v historii lidstva nikoho, kdo by byl nejen nekonečně bohatý, silný, slavný, moudrý, krásný a schopný si odříkat jako Kršna, ale kdo by měl všechny tyto vlastnosti současně. Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, se zjevil na Zemi před 5 000 léty a je tedy historická osoba. Zůstal na Zemi 125 let; jednal úplně jako člověk, ale Jeho činnosti nemají obdoby. Od samotného počátku svého zjevení, aţ do okamţiku zmizení, byla kaţdá z Jeho činností bez obdoby v historii světa, a proto kaţdý, kdo ví, co rozumíme pod pojmem Bůh, přijme Kršnu za Nejvyšší Osobnost Boţství. Nikdo není Bohu roven, nikdo Ho nepředčí. Jen takto lze vyloţit rčení:,,bůh je velký``. Různí lidé mluví o Bohu různými způsoby, ale védská písma a velcí áčárjové všech dob, jako Šankara, Rámánudţa, Madhva, Višnusvámí, Šrí Čaitanja, tj. praví duchovní učitelé, kteří jsou obeznámeni s poznáním o Bohu, a všichni jejich stoupenci, jednohlasně souhlasí, ţe Kršna je Nejvyšší Osobnost Boţství. Pokud se týká nás, následovníků védské civilizace, přijímáme védskou historii celého vesmíru, který se skládá z různých hvězdných soustav nazvaných Svargalóky neboli vyšší hvězdné soustavy Martjalóky, tj. střední hvězdné soustavy a Patálalóky, niţší hvězdné soustavy. Moderní historici, studující historii naší planety, nemohou ani dokázat historické události, jeţ se staly před 5 000 léty a antropologové tvrdí, ţe před 40 000 léty na Zemi neexistoval Homo sapiens, protoţe vývoj nedosáhl této úrovně. Védská historie, zaznamenána v Puránách a Mahábháratě, však popisuje lidské dějiny, které sahají miliony a biliony let do minulosti. Z těchto knih se můţeme například dozvědět o Kršnových zjeveních a zmizeních před miliony a biliony léty. Ve čtvrté kapitole Bhagavadgíty říká Kršna Ardţunovi, ţe jak On, tak i Ardţuna se jiţ mnohokrát narodili, a ţe Kršna si pamatuje všechna narození, ale Ardţuna ne. To znázorňuje rozdíl mezi Kršnovou a Ardţunovou moudrostí. Ardţuna byl velký válečník, vzdělaný člen kuruovské dynastie, ale přesto byl obyčejná lidská bytost, zatímco Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, je vlastníkem nekonečného vědění. Kršna má paměť, která je bez hranic, protoţe má neomezené vědomosti. Kršnovy vědomosti jsou tak dokonalé, ţe si pamatuje všechny události svých zjevení, které se staly před miliony a biliony let, avšak Ardţunova paměť a poznání jsou omezeny časem a místem, neboť je obyčejný člověk. Ve čtvrté kapitole Kršna říká, ţe si pamatuje, jak před několika miliony let učil slunečního boha Vivasvána Bhagavadgítě. V současné době mají ateisté v oblibě stát se Bohem následováním nějakého mystického procesu. Obvykle tvrdí, ţe se stali Bohem účinkem své představivosti nebo pomocí svých meditativních schopností. Kršna není takovým druhem Boha. Nestal se Bohem prostřednictvím nějaké mystické meditace a ani se nemusel podrobit přísnému pokání mystických jógových cvičení. Přesně řečeno, nikdy se nestal Bohem, protoţe je Bohem za všech okolností. Ve vězení, kde byli Jeho otec a matka zavřeni na příkaz Jeho strýce, se Kršna nejdříve zjevil v čtyřruké podobě Nárájanově. Potom se proměnil v děťátko a poţádal svého otce, aby Ho zanesl do domu Nandy Mahárádţi a jeho ţeny Jašódy. Kdyţ byl Kršna ještě malé dítě, pokusila se Ho zabít obrovská démonice Pútaná, ale kdyţ Ho kojila, Kršna z ní vysál ţivot. To je rozdíl mezi skutečným Bohem a Bohem vyprodukovaným v mystické továrně. Kršna neměl moţnost praktikovat mystickou jógu, ale přesto se v kaţdém okamţiku jevil jako Nejvyšší Osobnost Boţství - od doby, kdy byl nemluvnětem, dítětem, chlapcem a mladíkem. V této knize jsou popsány všechny Jeho činnosti v lidské podobě. Kršna jedná jako člověk, ale vţdy si zachovává svou totoţnost Nejvyšší Osobnosti Boţství.

Jelikoţ Kršna je nejpřitaţlivější, měli bychom vědět, ţe všechny naše touhy by měly být upřeny na Něho. V Bhagavadgítě se říká, ţe člověk je vlastníkem či pánem těla, ale Kršna, který je Nadduší sídlící v srdcích všech, je svrchovaným vlastníkem a svrchovaným majitelem všech těl. Soustředíme-li všechny naše láskyplné touhy pouze na Kršnu, okamţitě poznáme všeobecnou lásku, jednotu a klid. Zaléváme-li kořeny stromu, automaticky zaléváme větve, větvičky, listy a květy; dodáváme-li jídlo ţaludku, okamţitě uspokojíme různé části těla. Umění zaměřovat pozornost na Nejvyššího a dávat Mu svou lásku se nazývá uvědomování si Kršny. Zaloţili jsme hnutí pro uvědomování si Kršny, aby všichni mohli uspokojit svůj sklon milovat ostatní upřením své lásky na Kršnu. Celý svět se velice snaţí uspokojit vnitřní potřebu milovat své bliţní, ale různé metody, jako socialismus, komunismus, altruismus, humanismus, nacionalismus - a kdo ví, co ještě můţe být vynalezeno pro mír a prospěch světa - jsou všechny zbytečné a marné vzhledem k naší hrubé neznalosti umění milovat Kršnu. Lidé si obvykle myslí, ţe podporováním morálních zásad a náboţenských rituálů se stanou šťastní. Jiní se domnívají, ţe docílí štěstí ekonomickým rozvojem, a další si myslí, ţe pouhé uspokojování smyslů je učiní šťastnými. Skutečností však je, ţe lidé mohou být šťastní jen tehdy, budou-li milovat Kršnu. Kršna dokáţe dokonale odměnit naši lásku v různých vztazích, jeţ se nazývají V podstatě existuje dvanáct láskyplných vztahů. Kršnu lze milovat jako nejvyšší neznámé, jako nejvyššího pána, jako nejvyššího přítele, jako nejvyšší dítě a jako nejvyššího milence. Toto je pět základních vztahů. Kršnu můţeme také milovat nepřímo v dalších sedmi vztazích, které se zjevně liší od pěti základních vztahů. Kdyţ však člověk zaměří svou spící lásku na Kršnu, jeho ţivot se stane úspěšný. Není to výmysl, ale skutečnost, kterou si můţeme ověřit prakticky. Vliv lásky ke Kršnovi na náš ţivot můţeme poznat přímo. V deváté kapitole Bhagavadgíty je tato věda uvědomování si Kršny nazvána královské poznání, královské tajemství a nejvyšší věda transcendentální realizace. Výsledky této vědy můţeme přímo zaţít, protoţe ji lze velmi jednoduše provozovat a vykonává se s radostnou náladou. Ať docílíme jakéhokoliv procenta v uvědomování si Kršny, budeme to mít k věčnému dobru, neboť uvědomování si Kršny nezaniká za ţádných okolností. Ve skutečnosti bylo nyní dokázano, ţe dnešní zmatená a znuděná mládeţ západního světa můţe přímo pocítit výsledky upření své lásky ke Kršnovi. Říká se, ţe kdyţ se člověku nepodaří probudit spící lásku ke Kršnovi přísným odříkáním, pokáním a oběťmi, jsou všechny tyto činnosti povaţovány za zbytečné. Probudíme-li svou spící lásku ke Kršnovi, jaký význam má odříkání a pokání? Hnutí pro uvědomování si Kršny je jedinečný dar Šrí Čaitanji pokleslým duším této doby. Je to velmi jednoduchá metoda, která se zde na Západě provozuje jiţ nejméně čtyři roky, a není pochyb o tom, ţe toto hnutí dokáţe uspokojit lidský sklon někoho milovat. Kniha Kršna je další pokus určený k rozšíření hnutí Haré Kršna na západě. Lidé čtou rádi různé romány a této vlastnosti by se mělo vyuţít k uvědomování si Kršny. Výsledkem bude trvalé uspokojení duše jak individuálně, tak kolektivně. V Bhagavadgítě se říká, ţe i malé úsilí vykonané na cestě uvědomování si Kršny můţe zachránit člověka od největšího nebezpečí. Mohli bychom uvést stovky a tisíce příkladů lidí, kteří unikli největšímu nebezpečí díky nepatrnému pokroku v uvědomování si Kršny. Proto vás všechny prosíme, abyste vyuţili této transcendentální literatury. Zjistíte, ţe na kaţdé stránce se před vámi otevře nesmírný poklad vědomostí, jeţ se týkají umění, vědy, literatury, filozofie a náboţenství, a ţe čtením této jediné knihy vyvinete lásku k Bohu. Srdečně bych chtěl poděkovat Šrímánovi Georgeovi Harrisonovi, který nyní také zpívá Haré Kršna, za jeho velkorysý dar 19 000 dolarů určených na vytištění této knihy. Nechť Kršna poţehná tomuto hodnému chlapci, aby dělal další pokroky v uvědomování si Kršny. Nakonec bych chtěl poděkovat Šrímánovi Šjámasundarovi dásovi adhikárímu, Šrímánovi Brahmánandovi dásovi brahmačárínovi, Šrímánovi Hajagrívovi dásovi adhikárímu, Šrímánovi Satsvarúpovi dásovi adhikárímu, Šrímatí Dévahúti deví dásí, Šrímatí Dţadurání deví dásí, Šrímánovi Muralídharovi dásovi brahmačárínovi, Šrímánovi Bháradvádţovi dásovi adhikárímu a Šrímánovi Pradjumnovi dásovi adhikárímu a dalším za jejich obětavou práci, která zaručila neobyčejný úspěch této publikace. Haré Kršna. 26. února 1970, u příleţitosti narození Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího ISKCON, Los Angeles. Úvod

Čaitanja-čaritámrta (Madhja 7.96 Dříve neţ uvedu tuto knihu o Kršnovi, dovolte mi, abych projevil hlubokou úctu svému duchovnímu učiteli Óm Višnupádovi 108 Šrí Šrímánovi Bhaktisiddhántovi Sarasvatí Gósvámímu Mahárádţovi Prabhupádovi. Také bych se chtěl hluboce poklonit oceánu milosti, Šrí Kršnovi Čaitanjovi Maháprabhuovi. Šrí Čaitanja je Nejvyšší Osobnost Boţství, samotný Kršna, který se objevil v roli oddaného, aby rozdal nejvyšší zásady oddané sluţby. Čaitanja Maháprabhu začal své kázání v zemi nazvané Gaudadéša (Západní Bengálsko). Jelikoţ náleţím do Madhva-Gaudíja-sampradáje, musím nejdříve projevit úctu naší duchovní posloupnosti, která je také známa jako Brahma-sampradája, neboť byla započata Brahmou. Brahmá předal poznání světci Náradovi, Nárada poučil Vjásadévu a Vjásadeva Madhvu Muniho neboli Madhváčárju. Mádhavéndra Purí, zakladatel Madhva-Gaudíja sampradáje, náleţel do Madhváčárjovy duchovní posloupnosti. Měl mnoho význačných učedníků jak ve stavu odříkání (sannjása), tak hospodářů (grhastha), jako např. Nitjánandu Prabhua, Advaitu Prabhua a Íšvaru Purího. Íšvara Purí se stal duchovním učitelem Šrí Čaitanji Maháprabhua. Proto projevme úctu Íšvarovi Purímu, Nitjánandovi Prabhuovi, Šrí Advaitovi Áčárjovi Prabhuovi, Šrívásovi Panditovi a Šrí Gadádharovi Panditovi. Dále se uctivě pokloňme Svarúpovi Dámódarovi, který působil jako soukromý tajemník Šrí Čaitanji Maháprabhua; uctivě se pokloňme Šrí Vásudévovi Dattovi a věčnému společníkovi Šrí Čaitanji, Šrí Góvindovi, jakoţ i věčnému příteli Šrí Čaitanji, Mukundovi, a také Murari Guptovi. Projevme hlubokou úctu šesti gósvámím z Vrndávany: Šrí Rúpovi Gósvámímu, Šrí Sanátanovi Gósvámímu, Šrí Raghunáthovi Bhattovi Gósvámímu, Šrí Gópálovi Bhattovi Gósvámímu, Šrí Dţívovi Gósvámímu a Šrí Raghunáthovi dásovi Gósvámímu. Kršna osobně vysvětlil v Bhagavadgítě, ţe je Nejvyšší Osobnost Boţství. Kdykoliv dochází k porušování usměrňovacích zásad náboţenského ţivota lidí a růstu bezboţných činností, zjeví se na této planetě. Jinými slovy, kdyţ se Šrí Kršna zjevil, bylo nutné sníţit mnoţství hříšných činností, které se nashromáţdily na této planetě, či v tomto vesmíru. Záleţitosti v hmotném stvoření má na starost Šrí Mahávišnu, Kršnova plná expanze. Kdyţ Pán sestoupí, inkarnace emanuje z Višnua. Mahávišnu je původní příčinou hmotného stvoření a z Něho expanduje Garbhódakašájí Višnu a potom Kšíródakašájí Višnu. Obvykle jsou všechny inkarnace zjevující se v tomto hmotném vesmíru plnými expanzemi Kšíródakašájí Višnua. Sníţení hříšných činností na Zemi nespočívá na Nejvyšší Osobnosti Boţství, Kršnovi samotném. Kdyţ se však Kršna objeví, všechny Višnuovy expanze se objeví s Ním. Kršnovy různé expanze - jmenovitě Nárájana, čtyřnásobná expanze Vásudévy, Sankaršany, Pradjumny a Aniruddhy, stejně jako částečná plná expanze Matsja (inkarnace ryby) a další juga-avatárové (inkarnace pro určité věky) a manvataraavatárové (inkarnace Manua) - se všechny spojí a zjeví se v těle Kršny, Nejvyšší Osobnosti Boţství. Kršna je úplný celek a všechny plné expanze a inkarnace se zjeví s Ním. Kdyţ se Kršna zjevil, Šrí Višnu se zjevil s Ním. Kršna ve skutečnosti sestupuje, aby vyjevil své vrndávanské zábavy, přilákal štěstím obdařené podmíněné duše a pozval je zpátky domů, zpátky k Bohu. Vedle vrndávanských zábav zabíjel také démony, ale to bylo vykonáváno Višnuovou částí Kršny. V osmé kapitole Bhagavadgíty, dvacátém verši se říká, ţe existuje jiná, věčná podstata, duchovní nebe, která stojí nad touto projevenou a neprojevenou hmotou. Projevenou hmotu můţeme vidět v podobě mnoha hvězd, hvězdných soustav, slunce a měsíce, ale mimo to existuje neprojevená část, kam nemůţe nikdo dospět v tomto těle. Za touto neprojevenou hmotou je duchovní království, v Bhagavadgítě popsané jako svrchované a věčné, jeţ nikdy nezaniká. Hmotná příroda je podmíněna opakovaným tvořením a ničením, ale duchovní podstata zůstane věčně stejná. Svrchované sídlo Nejvyšší Osobnosti Boţství, Kršny, je popsáno v Brahma-sanhitě následovně:,,v Kršnově sídle, známém jako Gólóka Vrndávana, je mnoho paláců, jeţ jsou postaveny ze zázračného kamene zvaného čintámani. Rostou tam stromy, které mohou splnit jakékoliv přání, a na loukách se pasou krávy zvané surabhi. Stovky a tisíce bohyň štěstí slouţí Pánu. Jmenuje se Góvinda, Prvotní Pán, a je příčinou všech příčin. Góvinda hraje na flétnu, Jeho oči připomínají okvětní lístky lotosu a barva Jeho pleti je jako bouřkový mrak. Ve vlasech má paví pero. Je tak přitaţlivý, ţe svou krásou předčí tisíce bohů lásky.`` Šrí Kršna v Gítě pouze několika slovy naznačuje, jak vypadá Jeho osobní sídlo, nejvyšší planeta duchovního království, avšak Šrímad Bhágavatam popisuje Kršnu s veškerým příslušenstvím a zjevuje Jeho činnosti ve Vrndávaně, potom v Mathuře a nakonec ve Dvárace. Tato kniha postupně vyjeví všechny Jeho činnosti. Rod, ve kterém se Kršna zjevil, se nazývá jaduovská dynastie. Jaduovská dynastie náleţí k rodu pocházejícímu od boha Měsíce - Sómy. Existují dva válečnické královské rody - jeden odvozuje svoji posloupnost od vládce Měsíce, druhý od vládce Slunce. Kdykoliv Nejvyšší Osobnost Boţství sestoupí, zjeví se v rodu válečníků, protoţe musí chránit náboţenské zásady neboli spravedlivý ţivot. Podle

védského zřízení jsou kšatrijové ochránci lidstva. Kdyţ se Nejvyšší Pán zjevil jako Šrí Rámačandra, zjevil se v rodu boha Slunce známém jako Raghuvanša; kdyţ se potom zjevil jako Šrí Kršna, učinil tak v rodu Jaduvanša. V devátém díle, v dvacáté čtvrté kapitole Šrímad Bhágavatamu je dlouhý seznam králů jaduovské dynastie. Všichni byli mocní králové. Kršnův otec, Šúrasénův syn, se jmenoval Vasudéva a pocházel z jaduovské dynastie. Nejvyšší Pán ve skutečnosti nenáleţí k ţádné dynastii hmotného světa, ale rod, v němţ se zjeví, se Jeho milostí stane slavný. Santálové dřevo roste například v Malajsku. Santálové dřevo má své specifické vlastnosti bez ohledu na to, zdali pochází z Malajska nebo ne, ale vzhledem k tomu, ţe se produkuje hlavně zde, nazývá se malajský santál. Podobně Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, náleţí všem, avšak svou vlastní volbou se zjeví v určitém rodu a tento rod se stane slavný, tak jako slunce vychází na východě, přestoţe můţe vyjít i na jiných světových stranách. Kdyţ se Kršna zjeví, všechny Jeho plné expanze se zjevují zároveň s Ním. Kršna se zjevil společně s Balarámou (Baladévou), který je znám jako Jeho starší bratr. Balaráma je původcem Sankaršany, čtyřnásobné expanze, a je také plnou expanzí Kršny. V této knize se pokusíme ukázat, jak se Kršna zjevil v dynastii Jaduů a jak vyjevil své transcendentální vlastnosti. Šrímad Bhágavatam - zvláště desátý díl, který je základem této knihy - to velice podrobně popisuje. Osvobozené duše obvykle naslouchají o zábavách Pána a raduí se z nich. Podmíněné duše čtou raději příběhy popisující materialistické činnosti nějaké obyčejné osoby. Příběhy o transcendentálních zábavách Pána jsou zaznamenány ve Šrímad Bhágavatamu a jiných Puránách, ale podmíněné duše dávají většinou přednost obyčejným povídkám. Kršnovy zábavy je nezajímají. Tyto zábavy jsou však tak poutavé, ţe zaujmou kaţdého. Existují tři druhy lidí: osvobozené duše, ti, kteří se snaţí vysvobodit a materialističtí lidé. Ať uţ je někdo vysvobozen, snaţí se vysvobodit, či je velký materialista, zábavy Šrí Kršny stojí za to, aby je studoval. Osvobozené duše se nezajímají o materialistické činnosti. Neosobní teorie, podle níţ se duše stane po osvobození nečinnou a nepotřebuje nic poslouchat, nedokazuje, ţe osvobozené osoby jsou ve skutečnosti nečinné. Ţivá duše nemůţe být nečinná. Je buď činná v podmíněném ţivotě nebo ve vysvobozeném stavu. Například nemocný člověk je činný, ale činnosti mu přinášejí utrpení. Je-li stejný člověk zdravý, činný zůstává, ale činnosti mu přinášejí poţitek. Impersonalistům se tedy podaří zbavit se nemocných podmíněných činností, ale chybí jim informace o činnostech ve zdravém stavu. Ti, kdo jsou skutečně vysvobozeni, se věnují naslouchání Kršnovým zábavám, coţ je čistá duchovní činnost. Je velmi důleţité, aby osoby, které jsou opravdu vysvobozené, naslouchaly Kršnovým zábavám. Jsou to nejvyšší náměty, které osvobozeným osobám přinášejí poţitek. Rovněţ cesta k vysvobození osob, jeţ se o vysvobození snaţí, se stane velmi jasná, budou-li naslouchat příběhům z Bhagavadgíty a Šrímad Bhágavatamu. Bhagavadgíta je přípravné studium pro Šrímad Bhágavatam. Studováním Bhagavadgíty si člověk dokonale uvědomí Kršnovo postavení, a kdyţ nalezne místo u Jeho lotosových nohou, porozumí příběhům o Kršnovi, jak jsou popsány ve Šrímad Bhágavatamu. Šrí Čaitanja proto doporučil svým stoupencům, aby propagovali Kršnakathá jsou příběhy o Kršnovi a lze je rozdělit na dvě skupiny: vyprávění přednesená samotným Kršnou a vyprávění o Kršnovi. Bhagavadgíta je vyprávění, filozofie či věda o Bohu, přednesené samotným Kršnou. Šrímad Bhágavatam je vyprávění o Kršnových činnostech a Jeho transcendentálních zábavách. Obojí je kršnakathá. Šrí Čaitanja přikázal, aby kršnakathá byla rozšířena po celém světě, protoţe budou-li podmíněné duše trpící v hmotné existenci naslouchat příběhům o Kršnovi, jejich cesta k osvobození bude přímá a jasná. Hlavním smyslem této knihy je přimět lidi, aby porozuměli Kršnovi neboli kršnakathá, protoţe pak se mohou osvobodit z hmotné existence. Většina materialistických lidí si také oblíbí příběhy o Kršnovi, protoţe Jeho zábavy s gópíemi (pastýřkami) jsou úplně stejné jako milostné zábavy mezi mladými dívkami a hochy. Sexuální poţitek v lidské společnosti není ve skutečnosti nepřirozený, protoţe stejný sexuální poţitek existuje v původní Nejvyšší Osobnosti Boţství. Energie blaţenosti se nazývá Šrímatí Rádhárání. Přitaţlivost původních zábav na základě pohlavních pocitů je původní rys Nejvyšší Osobnosti Boţství a my, podmíněné duše, jsouce nedílnými součástmi Nejvyššího, rovněţ proţíváme tyto pocity, avšak za zvrhlých a pomíjivých podmínek. Kdyţ proto lidé, kteří se honí za pohlavním ţivotem hmotného světa, slyší o Kršnových zábavách s gópíemi, jeţ se jeví jako hmotné, budou proţívat transcendentální poţitek. Výhoda je, ţe se postupně povýší na duchovní úroveň. V Bhágavatamu se říká, ţe kdyţ člověk pokorně naslouchá o zábavách Kršny s gópíemi od autorit, bude povýšen na úroveň transcendentální láskyplné sluţby Pánu a hmotný chtíč působící chorobně na srdce úplně zmizí. Řečeno jinými slovy, potlačí hmotnou pohlavní touhu. Ke Kršnovi budou přitahovány osvobozené duše a osoby, které se snaţí vysvobodit, stejně jako hluboce podmínění materialisté. Podle Mahárádţi Paríkšita, který naslouchal o Kršnovi od Šukadévy Gósvámího, by příběhům o Kršnovi měli naslouchat všichni lidé bez ohledu na postavení, ve kterém se právě nacházejí. Všem se budou nesmírně líbit. Mahárádţa Paríkšit zároveň varoval, ţe lidem, kteří

zabíjejí zvířata, jakoţ i sebe, se kršnakathá pravděpodobně líbit nebude. Obyčejným lidem dodrţujícím morální zásady písem, se příběhy o Kršnovi budou určitě líbit, na rozdíl od osob, které zabíjí samy sebe. Slovo, jehoţ je ve Šrímad Bhágavatamu pouţito, znamená zabíjení zvířat nebo zabíjení sebe sama. Lidé, kteří nejsou seberealizovaní, a kteří se nezajímají o duchovní poznání, se sami zabíjí, provádějí sebevraţdu. Protoţe lidské tělo je především určeno k seberealizaci, člověk zanedbávající tuto důleţitou část svých činností jednoduše mrhá svým časem jako zvíře. Je. Druhý význam slova označuje toho, kdo opravdu zabíjí zvířata. Znamená to, ţe lidé, kteří jedí zvířata (či dokonce psy), jsou vlastně zaměstnáni zabíjením zvířat mnoha způsoby, jako hon a zakládání jatek. Takové osoby nemohou projevit zájem o kršnakathá. Král Paríkšit se velice zajímal o kršnakathá, neboť věděl, ţe jeho předkové, a hlavně jeho děd Ardţuna, zvítězili na Kuruovském bitevním poli díky Kršnovi. Tento hmotný svět můţeme také povaţovat za bojiště. Všichni těţce zápasí na bitevním poli o existenci a nebezpečí hrozí na kaţdém kroku. Podle Mahárádţi Paríkšita bylo Kuruovské bitevní pole jako rozsáhlý oceán hemţící se nebezpečnými zvířaty. Jeho děd Ardţuna byl nucen bojovat s tak velkými vojvody jako Bhíšma, Dróna, Karna a mnoha dalšími, kteří nebyli obyčejní bojovníci. Tito válečníci byli přirovnáni k rybě která ţije v oceánu a dokáţe velmi snadno spolknut i velryby. Velcí bojovníci mohli na Kuruovském bitevním poli velmi snadno pozřít mnoho Ardţunů, ale díky Kršnově milosti je Ardţuna dokázal všechny zabít. Tak jako bez zvláštního úsilí snadno překročíme trošku vody v otisku kopýtka telátka, tak také Ardţuna dokázal Kršnovou milostí lehce překonat oceán Kuruovského bitevního pole. Mahárádţa Paríkšit si oblíbil Kršnovy činnosti z mnoha důvodů. Kršna nejenţe zachránil jeho děda, ale i jeho samotného. Na konci bitvy mezi Kuruovci zahynuli v boji všichni členové kuruovské dynastie, synové a vnukové na straně Dhrtaráštrově, i ti na straně Pánduovců. Kromě pěti synů Pánduových zemřeli všichni na bojišti. Mahárádţa Paríkšit byl v té době v lůně své matky. Jeho otec Abhimanju, Ardţunův syn, také zahynul na bojišti a Mahárádţa Paríkšit se tedy narodil po smrti svého otce. Kdyţ byl v těle matky, Ašvatthámá vypustil brahmástru, aby dítě zabil. Kdyţ Uttará, matka Paríkšita Mahárádţi, hledala útočiště u Kršny, Kršna vstoupil do její dělohy jako Nadduše, aby zabránil potratu a zachránil Mahárádţu Paríkšita. Mahárádţa Paríkšit se také jmenuje Višnuráta, neboť ho zachránil samotný Višnu, kdyţ byl ještě v lůně své matky. Všichni lidé by se měli zajímat o Kršnu a Jeho zábavy, neboť je Svrchovaná Absolutní Pravda, Osobnost Boţství. Je všudepřítomný, ţije v srdci všech a projevuje se ve své vesmírné podobě. Přesto se zjevuje v lidské společnosti, jak je popsáno v Bhagavadgítě, aby pozval všechny do svého transcendentálního sídla, zpátky domů, zpátky k Bohu. Všichni by se měli zajímat o Kršnu a tato kniha je vydána za účelem, aby lidé poznali Kršnu a co nejlépe vyuţili svého lidského těla. V devátém dílu Šrímad Bhágavatamu je Šrí Baladéva popsán jako syn Róhiní, Vasudévovy ţeny. Vasudéva, Kršnův otec, měl šestnáct manţelek, a jednou z nich byla Róhiní, Baladévova matka. Ale Balaráma je také popsán jako Dévakin syn. Jak tedy mohl být synem jak Dévakí, tak Róhiní? To byla jedna z otázek, kterou Mahárádţa Paríkšit poloţil Šukadévovi Gósvámímu a bude zodpovězena později. Mahárádţa Paríkšit se Šukadévy Gósvámího zeptal, proč byl Šrí Kršna okamţitě po narození přenesen do domu Nandy Mahárádţi ve Vrndávaně, v Gókule, kdyţ se narodil jako Vasudévův syn. Chtěl také vědět, co dělal Kršna ve Vrndávaně, a co dělal v Mathuře. Kromě toho se zvláště zajímal, proč Kršna zabil svého strýce z matčiny strany. Kansa byl bratrem Kršnovy matky a byl Mu nadřízen - jak ho tedy mohl Kršna zabít? Mahárádţa Paríkšit se také zeptal, jak dlouho zůstal Šrí Kršna v lidské společnosti, kolik let panoval ve Dvárace a s kolika ţenami se oţenil. Kšatrijové mají obvykle více neţ jednu ţenu. Proto se Mahárádţa Paríkšit dotazoval na počet Kršnových ţen. V této knize najdeme odpovědi Šukadévy Gósvámího nejen na tyto, ale i další otázky Mahárádţi Paríkšita. Postavení Mahárádţi Paríkšita a Šukadévy Gósvámího je vyjímečné. Mahárádţa Paríkšit je pravá osoba, která můţe naslouchat Kršnovým transcendentálním zábavám a Šukadéva Gósvámí je pravá osoba, která je můţe vyprávět. Dojde-li k takovému příhodnému setkání, kršnakathá se okamţitě projeví a lidé získají z takového rozhovoru nejvyšší moţný prospěch. Šukadéva Gósvámí vyprávěl tyto příhody v době, kdy byl Mahárádţa Paríkšit připraven opustit své tělo a drţel půst na břehu řeky Gangy. Aby ujistil Šukadévu Gósvámího, ţe ho naslouchání příběhů o Kršnovi neunavuje, upřímně řekl:,,obyčejné lidi i mne můţe trápit hlad a ţízeň, ale příběhy o Kršnovi jsou tak pěkné, ţe je člověk můţe poslouchat, aniţ by se unavil, neboť toto naslouchání ho pozdvihuje na transcendentální úroveň.`` Musíme si uvědomit, ţe člověk musí mít štěstí, aby měl moţnost naslouchat o Kršnovi soustředěně jako Mahárádţa Paríkšit. Mahárádţa Paríkšit projevil neobyčejný zájem, protoţe očekával smrt kaţdým okamţikem. Všichni bychom si měli uvědomit, ţe smrt můţe přijít kdykoliv. Nikdo nemá zaručený ţivot, můţeme umřít kdykoliv a nezáleţí na tom, zdali jsme mladí nebo staří. Měli bychom se tedy stát plně si vědomi Kršny dříve, neţ přijde smrt.

Král Paríkšit naslouchal Šrímad Bhágavatam od Šukadévy Gósvámího na sklonku svého ţivota. Velmi ho potěšil, kdyţ vyjádřil svou neutuchající touhu naslouchat o Kršnovi. Šukadéva byl největší z přednašečů Bhágavatamu, a proto začal přednášet o Kršnových zábavách, jeţ ničí všechny nepříznivé vlivy této doby Kali. Šukadéva Gósvámí poděkoval králi za jeho touhu naslouchat o Kršnovi a povzbudil ho slovy:,,můj milý králi, jsi velice inteligentní, neboť touţíš naslouchat Kršnovým zábavám.`` Poučil ho, ţe naslouchat a přednášet o Kršnových zábavách je tak příznivé, ţe očišťuje tři druhy lidí: toho, kdo transcendentální příběhy o Kršnovi přednáší, toho, kdo těmto příběhům naslouchá a toho, kdo se na Kršnu dotazuje. Tyto zábavy jsou jako voda Gangy, která pramení u Višnuových nohou: očišťují tři světy - vyšší, střední a niţší. 1) Příchod Šrí Kršny Jednou byl svět přetíţen nadměrnými vojenskými silami různých králů, kteří byli ve skutečnosti démoni, ale vydávali se za panovníky. V té době vládl na celém světě zmatek a bohyně vládnoucí Zemi, Bhúmi, navštívila Brahmu, aby mu vylíčila pohromy, které démonští králové způsobili. Vzala na sebe podobu krávy a se slzami v očích předstoupila před Brahmu. Trpce naříkala a dovolávala se jeho soucitu. Kdyţ se Brahmá dozvěděl o nešťastném postavení Země, velice se zarmoutil a okamţitě se vydal na cestu k Mléčnému oceánu, kde sídlí Šrí Višnu. Doprovázeli ho všichni polobozi, vedeni Šivou, společně s Bhúmi. Jakmile došli na pobřeţí oceánu mléka, Brahmá začal uctívat Šrí Višnua, který uţ dříve zachránil Zemi přijetím transcendentální podoby divokého kance. Mezi védskými mantrami existuje určitý druh modlitby, nazvaný Polobozi obvykle vzdávají úctu Višnuovi, Nejvyšší Osobnosti Boţství, zpíváním manter purušasúkty. Z tohoto popisu můţeme porozumět, ţe vládnoucí boţstvo kaţdé planety můţe navštívit svrchovaného pána tohoto vesmíru, Brahmu, dojde-li k nějakým potíţím na jeho planetě. Brahmá se pak můţe obrátit na Nejvyššího Pána Višnua, avšak ne přímo osobně, ale tak, ţe se postaví na břeh Mléčného oceánu. V tomto vesmíru existuje planeta nazvaná Švétadvípa a na ní je oceán mléka. Z různých védských písem se můţeme dozvědět, ţe tak jako je na Zemi oceán slané vody, jsou na jiných planetách jiné druhy oceánů. Někde je oceán mléka, někde oceán oleje a někde oceán alkoholu a jiné druhy oceánů. Purušasúkta je modlitba, kterou polobozi obvykle recitují, aby potěšili Nejvyšší Osobnost Boţství, Kšíródakašájí Višnua. Nazývá se Kšíródakašájí Višnu, protoţe leţí na Mléčném oceánu. Je Nejvyšší Osobností Boţství, z Něhoţ emanují všechny inkarnace v tomto vesmíru. Zdá se, ţe poté, co všichni polobozi přednesli modlitbu purušasúktu, neslyšeli ţádnou odpověď. Brahmá se proto pohrouţil do meditace a obdrţel vzkaz od Višnua, který pak tlumočil polobohům. Toto je způsob přijetí védského poznání. Brahmá obdrţel nejdříve védské poznání od Nejvyšší Osobnosti Boţství prostřednictvím svého srdce. Na začátku Šrímad Bhágavatamu stojí: transcendentální poznání Véd bylo předáno Brahmovi do srdce. Podobně zde pouze Brahmá mohl porozumět Višnuově vzkazu, jenţ pak předal polobohům, aby mohli okamţitě jednat. Vzkaz zněl: Nejvyšší Pán velice brzy sestoupí na Zem se svými svrchovanými silami a pokud zůstane na Zemi, polobozi Mu mají pomáhat v Jeho poslání, tj. odstranit démony a chránit oddané. Měli by se okamţitě narodit v jaduovské dynastii, v níţ se Pán postupem doby také zjeví. Nejvyšší Osobnost Boţství, samotný Kršna, se osobně zjevil jako Vasudévův syn. Předtím neţ sestoupil, zjevili se všichni polobozi se svými manţelkami v různých zboţných rodinách, aby pomohli Pánu vykonávat Jeho poslání. V původním textu bylo pouţito slova coţ znamená, ţe polobozi měli sestoupit na Zem, aby potěšili Pána. Kaţdá ţivá bytost, která ţije jen proto, aby uspokojila Pána, je polobůh. Polobozi byli dále poučeni, ţe Ananta, Kršnova plná expanze, který drţí planety na svých nesčetných hlavách, se rovněţ zjeví na Zemi před Kršnou. Zároveň jim bylo vysvětleno, ţe Višnuova vnější energie ( ), která okouzluje všechny podmíněné duše, se také zjeví, aby slouţila účelu Nejvyššího Pána. Poté, co Brahmá, otec všech pradţápatiů neboli praotců zalidňujících vesmír, poučil a sladkými slovy uklidnil Bhúmi a všechny polobohy, odešel do svého sídla, na nejvyšší hmotnou planetu, nazvanou Brahmalóka. Vůdce dynastie Jádavů, král Šúraséna, vládl v mathurském kraji a kraji zvanému Šúraséna. Vzhledem k tomu, ţe zde vládl, stala se Mathurá hlavním městem všech jaduovských králů. Mathurá se také stala hlavním městem všech králů jaduovské dynastie, protoţe Jaduovci byli velmi zboţní a věděli, ţe Mathurá je místo, kde Šrí Kršna ţije věčně, stejně jako ve Dvárace. Krátce po svatebním obřadu se Vasudéva, Šúrasénův syn, vracel kočárem domů se svou novomanţelkou Dévakí. Jelikoţ Dévakin otec, Dévaka, svou dceru velmi miloval, daroval jí bohaté věno - stovky kočárů, které byly ozdobeny zlatem. Kansa, syn Ugrasénův, chtěl potěšit svou sestru Dévakí, dobrovolně se chopil otěţí Vasudévova kočáru a pobídl koně. Kdyţ se dívka vdá, bratr odveze podle védského zvyku svou sestru a svého švagra do jejich domu. Protoţe nevěsta někdy teskní po své

rodině, její bratr s ní jede aţ ke tchánovu domu. Věno, které Dévaka své dceři daroval, bylo následující: čtyři sta slonů bohatě ozdobených zlatými girlandami, patnáct tisíc zdobených koní a tisíc osm set kočárů. Také zařídil, aby dvě stě půvabných dívek doprovázelo Dévakí. Uzavře-li král manţelství podle kšatrijských zásad, odejde několik tuctů nevěstiných přítelkyň do jeho sídla. Tyto dívky se nazývají sluţebné, ale ve skutečnosti jsou jejími přítelkyněmi. Tato tradice, jeţ se provádí od nepaměti, a která se v Indii udrţela aţ dodnes, existovala jiţ před Kršnovým příchodem před 5 000 léty. Vasudéva tedy kromě své ţeny přivedl domů také dvě stě krasavic. Zatímco nevěsta a ţenich jeli v kočáře, hudebníci hráli na různé hudební nástroje, aby oznámili slavnostní okamţik. Zvuky lastur, lesních rohů, bubnů a kotlů vytvářely příjemný koncert. Průvod se spokojeně ubíral a Kansa řídil povoz, kdyţ se náhle z nebe ozval záhadný hlas určený především Kansovi:,,Kanso, hlupáku! Řídíš kočár své sestry a svého švagra a nevíš, ţe tě jejich osmé dítě zabije.`` Kansa byl synem Ugrasény z bhódţské dynastie. Bylo známo, ţe je největším démonem ze všech bhódţských králů. Jakmile vyslechl proroctví z nebe, popadl Dévakí pevně za vlasy a chystal se ji zabít mečem. Vasudéva zkameněl hrůzou nad jeho jednáním, ale poté začal s rozmyslem a uváţeně uklidňovat krutého a bezostyšného švagra:,,můj milý švagře Kanso, jsi nejslavnější král bhódţského rodu a lidé vědí, ţe jsi nejmocnější bojovník a statečný král. Co tě tak rozzuřilo, ţe jsi připraven zabít ţenu, svou vlastní sestru, v slavnostním okamţiku jejího sňatku? Proč se tak obáváš smrti? Tvá smrt se narodila s tvým narozením. Od prvního dne, kdy ses narodil, jsi začal umírat. Dejme tomu, ţe je ti pětadvacet let - znamená to, ţe jiţ dvacet pět let umíráš. Umíráš kaţdou vteřinkou, kaţdým okamţikem. Smrti se nikdo nevyhne. Buď umřeš dnes nebo za sto let, ale smrti neunikneš. Proč máš takový strach? Smrt ve skutečnosti znamená zánik současného těla. Jakmile tělo přestane fungovat a smíchá se s pěti prvky hmotné přírody, ţivá bytost v těle přijme jiné tělo podle svých akcí a reakcí. Dá se to přirovnat k chůzi člověka - nejdříve udělá krok jednou nohou a jakmile získá jistotu, ţe jeho noha stojí pevně, zvedne druhou nohu. Tímto způsobem se těla jedno po druhém střídají a duše transmigruje. Všimni si, jak se housenka opatrně pohybuje z větvičky na větev! Podobně mění ţivá bytost své tělo, jakmile vyšší autority rozhodnou o jejím příštím těle. Pokud je ţivá bytost podmíněna v hmotném těle, musí se stěhovat z jednoho hmotného těla do druhého. Přírodní zákony jí nabídnou její příští tělo podle činů a odplat v tomto ţivotě. Toto tělo je úplně stejné jako jedno z těl, které vidíme ve snech. Ve snu vytvoří naše mysl mnoho těl. Viděli jsme zlato a také jsme viděli horu. Ve snu můţeme sloučením těchto dvou záţitků vidět zlatou horu. Někdy se nám můţe zdát, ţe máme tělo, které je schopné letu po obloze a v té chvíli úplně zapomeneme na svoje současné tělo. Tato těla se mění podobným způsobem. Kdyţ máš nové tělo, zapomeneš na staré. Ve snech přijdeme do styku s mnoha novými druhy těl, ale kdyţ se probudíme, na všechna zapomeneme. Tato hmotná těla jsou v podstatě výtvorem našich mentálních činností, ale v současnosti si naše minulá těla nepamatujeme. Mysl je těkavá. Někdy přijme určitou věc a okamţitě ji opět zamítne. Pro mysl je přirozené přijímat a odmítat něco ve styku s pěti objekty smyslového poţitku, tj. tvarem, chutí, vůní, zvukem a dotekem. Spekulativním způsobem se dostaneme do styku s předměty smyslového uspokojení, a kdyţ ţivá bytost touţí po určitém druhu těla, dostane ho. Tělo je tedy darem hmotné přírody. Ţivá bytost přijme tělo a znovu vejde do hmotného světa, aby se těšila či trpěla podle stavby svého těla. Pokud nemáme určitý druh těla, nemůţeme se radovat nebo trpět za naše mentální sklony zděděné z předešlého ţivota. Určité tělo je nám vlastně nabídnuto podle našeho mentálního stavu v okamţiku smrti. Zářící tělesa jako slunce, měsíc nebo hvězdy se odráţejí v různých nádobách s vodou, olejem nebo ghí. Vlní-li se hladina, pohybuje se i odraţený obraz. Zčeřená voda způsobuje, ţe se na vodní hladině pohybuje i obraz měsíce, ale měsíc se ve skutečnosti nehýbe. Podobně získá ţivá bytost různé druhy těl, ačkoliv s nimi vůbec není ve styku. Vzhledem k tomu, ţe je ošálena, okouzlena májou, myslí si, ţe k určitému tělu náleţí. Takový je podmíněný ţivot. Dejme tomu, ţe ţivá bytost je nyní v novém těle. Ztotoţňuje se s ním a zbytečně si připravuje nové tělo, jeţ vlastně nepotřebuje. Tyto touhy a mentální spekulace jsou příčinou získání nových druhů těl. Zahalující vliv hmotné přírody je tak velký, ţe ţivá bytost se spokojí s kterýmkoliv tělem, jeţ získá a s potěšením se s ním ztotoţňuje. Proto Tě prosím, aby ses nenechal unést příkazy své mysli a svého těla.`` Vasudéva ţádal Kansu, aby se smiloval nad svou sestrou, která se právě vdala. Člověk by se neměl hněvat na nikoho, neboť závist je příčinou strachu jak v tomto světě, tak v příštím, kdy je postaven před Jamarádţe, jenţ rozhodne o trestu po smrti. Vasudéva naléhal na Kansu v Dévakině zastoupení a zdůrazňoval, ţe je jeho mladší sestrou. Mladším sourozencům by se měla poskytovat ochrana jako vlastním dětem. Také se odvolával na slavnostní okamţik jejich svatby.,,celá situace je tak choulostivá,`` vysvětloval s rozmyslem Vasudéva,,,ţe kdyţ ji zabiješ, poškodíš svou dobrou pověst.`` Vasudéva se snaţil uklidnit Kansu nejen dobře míněnými radami, ale i filozofickými argumenty, avšak nedařilo se mu to, protoţe Kansa se sdruţoval s démonskými osobami. Vzhledem k této společnosti byl

sám démon, ačkoliv se narodil v urozené královské rodině. Démona nikdy nezajímají dobré pokyny. Je jako odhodlaný zloděj - zloděj můţe obdrţet morální poučení, ale nebude to nic platné. Podobně lidé, kteří jsou povahově démonští či ateističtí, těţko vyslechnou jakékoliv dobré rady, ať jsou jakkoliv oprávněné. To je rozdíl mezi polobohem a démonem. Ti, kteří jsou schopni přijmout dobré pokyny a snaţí se podle nich ţít, se nazývají polobozi a ti, kteří nejsou schopni přijmout dobré rady, se nazývají démoni. Vasudéva začal uvaţovat, jak ochrání svou ţenu Dévakí, neboť jeho pokus uklidnit Kansu troskotal. Hrozí-li bezprostřední nebezpečí, inteligentní člověk se je snaţí odvrátit za kaţdou cenu, ale jestliţe se mu navzdory veškerým snahám nepodaří nebezpečí odvrátit, není chyba na jeho straně. Člověk by se měl snaţit vykonávat své povinnosti jak nejlépe můţe, a kdyţ ve svém úsilí neuspěje, není to jeho vina. Vasudéva uvaţoval o své ţeně takto:,,nyní bych měl alespoň zachránit Dévakí a potom, narodí-li se nějaké děti, pokusím se je zachránit.`` Dále uvaţoval:,,jestliţe se mi v budoucnu narodí dítě, které Kansu zabije, jak si myslí, pak budou Dévakí i děťátko zachráněni, neboť zákon Prozřetelnosti je nevyzpytatelný. Nyní bych měl za kaţdých okolností zachránit Dévakí.`` Není jisté, s jakým druhem těla přijde ţivá bytost do styku, tak jako není jisté, s jakým druhem dřeva přijde do styku oheň v lese. Při lesním poţáru se stává, ţe oheň poháněný větrem vynechá jeden strom a přeskočí na druhý. Podobně můţe ţivá bytost opatrně a úzkostlivě vykonávat své povinnosti, ale přesto je velmi těţké vědět, jaké tělo obdrţí v příštím ţivotě. Mahárádţa Bharata plnil věrně své povinnosti, aby dosáhl seberealizace, ale náhodou si oblíbil srnku a ve svém příštím ţivotě musel přijmout tělo srnky. Poté, co Vasudéva promyslel, jak zachránit svou ţenu, začal s velkou úctou promlouvat ke Kansovi, přestoţe Kansa náleţel mezi nejhříšnější lidi. Někdy se stane, ţe velice uctivý člověk, jako například Vasudéva, musí lichotit nejzlořádnějším z lidí, jako byl Kansa. To patří k diplomacii. Vasudéva se tvářil vesele, ačkoliv se hluboce rmoutil. Byl k tomu nucen, protoţe Kansa byl krutý. Vasudéva mu řekl:,,milý švagře, prosím tě, uvaţ, zdali ti od tvé sestry hrozí nebezpečí. Očekáváš něco nepříjemného, protoţe jsi slyšel prorocký hlas z nebe, avšak nebezpečí má vzejít od synů tvé sestry, kteří se ještě nenarodili. Kdo ví, moţná se nám ţádní nenarodí. Kdyţ se nad tím zamyslíš, momentálně ti nebezpečí nehrozí. Své sestry se nemusíš obávat. Narodí-li se jí synové, slibuji, ţe ti je přinesu, abys mohl učinit nutná opatření.`` Kansa znal váhu Vasudévova slova a tento argument ho přesvědčil. Upustil od svého ohavného činu a aspoň dočasně daroval své sestře ţivot. Vasudévu to potěšilo a chválil Kansovo rozhodnutí. Potom se všichni vrátili domů. Postupem doby se Vasudévovi a Dévakí narodilo osm chlapečků a jedna dívka. Kdyţ se narodil první syn, Vasudéva dostál svému čestnému slovu a okamţitě dítě Kansovi přinesl. Vasudéva byl duchovně velice vyspělý. Byl znám pro svoji čestnost a chtěl si tuto pověst uchovat. Předal je Kansovi, přestoţe pro něho bylo rozloučení s novorozeňátkem bolestivé. Kansa je přijal s radostí, ale přece se slitoval, ovlivněn Vasudévovým chováním. Tato událost je velice poučná. Velká duše jako Vasudéva nepovaţuje nic za bolestivé, vykonává-li svou stanovenou povinnost. Učený člověk, jako Vasudéva, vykonává své povinnosti bez váhání. Na druhé straně démon, jako Kansa, nikdy neváhá učinit nejohavnější skutek. Proto se říká, ţe svatý člověk dokáţe snášet jakékoliv strastiplné ţivotní podmínky, učený člověk dokáţe vykonávat své povinnosti bez ohledu na vhodné okolnosti, mrzký člověk, jako Kansa, dokáţe jednat jakýmkoliv hříšným způsobem a oddaný dokáţe obětovat cokoliv k uspokojení Nejvyšší Osobnosti Boţství. Kansu potěšilo Vasudévovo jednání a překvapilo ho, ţe dodrţel svůj slib. Smiloval se nad ním a oslovil ho následovně:,,můj milý Vasudévo, není zapotřebí, abys mi předal toto dítě. Od něho mi nebezpečí nehrozí. Slyšel jsem, ţe tvoje osmé dítě mě zabije. Proč bych zbytečně přijímal toto dítě? Vezmi si je zpátky.`` Kdyţ se Vasudéva vracel domů se svým prvorozeným synem, těšilo ho Kansovo chování, ale přesto mu nevěřil, neboť věděl, ţe Kansa se nedokáţe ovládat. Ateista neumí dodrţet své čestné slovo. Ten, kdo nedokáţe ovládat své smysly, nemůţe zůstat pevný ve svém rozhodnutí. Velký politik Čánakja Pandit řekl:,,nikdy nedůvěřuj diplomatovi nebo ţeně.`` Lidé, kteří propadají neomezenému smyslovému poţitku, nejsou pravdomluvní a nelze jim věřit. V této době navštívil Kansu velký světec Nárada. Dozvěděl se, ţe Kansa se slitoval nad Vasudévou a vrátil mu jeho prvorozené dítě. Nárada chtěl urychlit sestoupení Šrí Kršny, a proto informoval Kansu, ţe Nanda Mahárádţa a ostatní pastýři a pastýřky z Vrndávany, stejně jako Vasudéva, jeho otec Šúraséna a všichni jeho příbuzní z rodu Vršni z jaduovské dynastie se připravují na sestoupení Pána. Nárada varoval Kansu, aby se střeţil svých přátel, dobrodinců a polobohů, kteří se narodili v těchto rodinách. Kansa a jeho přátelé byli všichni démoni. Démoni se vţdy obávají polobohů. Kansa okamţitě

zpozorněl po zprávách, které obdrţel od Nárady. Věděl, ţe kdyţ polobozi jiţ sestoupili, Šrí Višnu se musí také brzy zjevit. Ihned nechal Vasudévu i Dévakí zatknout a uvrhl je za mříţe. Ve vězení, spoutáni ţeleznými řetězy, Vasudéva a Dévakí přívedli na svět kaţdý rok jednoho chlapečka a Kansa jednoho po druhém zabil, neboť je povaţoval za inkarnace Višnua. Obával se hlavně osmého dítěte, ale po Náradově návštěvě došel k závěru, ţe kterékoliv dítě můţe být Kršna. Pro jistotu tedy zabil všechny děti, které se Dévakí a Vasudévovi narodily. Není těţké pochopit Kansovo jednání. Ze světové historie známe mnoho případů, kdy osoby královského původu zabily svého otce, bratra, nebo i celou rodinu a přátele, aby uspokojily svou ctiţádostivost. Nemělo by nás to překvapit, protoţe démoni jsou schopni zabít kohokoliv k dosaţení svých zločinných ţádostí. Náradovou milostí se Kansa dozvěděl o svém předchozím vtělení. Dozvěděl se, ţe byl v předešlém ţivotě démon, který se jmenoval Kálanémi a ţe ho zabil Višnu. Narodiv se v bhódţském rodě, se rozhodl, ţe se stane smrtelným nepřítelem jaduovské dynastie. Kršna se měl narodit v této dynastii a Kansa se velice obával, ţe ho zabije, tak jako ho zabil v předešlém ţivotě. Ze všeho nejdříve uvěznil svého otce Ugrasénu, neboť byl vůdčím králem jaduovské, bhódţské a andhakské dynastie. Potom obsadil království Vasudévova otce Šúrasény a prohlásil se za krále těchto zemí. 2) Modlitby polobohů ke Kršnovi v lůně Dévakí Král Kansa nejenţe okupoval království Jádavů, Bhódţů, Andhaků a království Šúrasénovo, ale spojil se i s ostatními démonskými králi jako démonem Pralambhou, démonem Bakou, démonem Čánurou, démonem Trnávartou, démonem Aghásurou, démonem Muštikou, démonem Arištou, démonem Dvividou, démonicí Pútanou, démonem Kéší a démonem Dhénukou. Dţarásandha byl v té době králem magadhské provincie (v sou-časnosti známé jako stát Bihar). Kansa tedy svou diplomatickou politikou sjednotil nejmocnější říši své doby pod ochranu Dţarásandhovu. Kromě toho se spojil s králi Bánásurou a Bhaumásurou a stal se nejmocnější. Poté začal vystupovat velice nepřátelsky vůči jaduovské dynastii, ve které se měl Kršna narodit. Králové jaduovské, bhódţské a andhakské dynastie začali hledat útočiště v jiných státech, jako například u Kuruovců a Paňčálů a ve státech Kékaja, Šálva, Vidharbha, Nišadha, Vidéha a Kóšala, neboť je Kansa utlačoval. Kansa narušil jednotu jak království jaduovského, tak i bhódţského a andhakského. Získal tím nejmocnější postavení a vládu nad velkým územím, které bylo v té době známo pod jménem Bháratavarša. Kdyţ Kansa zabil šest Vasudévových a Dévakiných dětí, mnoho jeho přátel a příbuzných ho ţádalo, aby s těmito ohavnými činy přestal. Všichni však nakonec Kansu uctívali. Jakmile Dévakí otěhotněla po sedmé, zjevila se v jejím lůně Kršnova plná expanze, známá jako Ananta. Dévakí zaplavila radost i smutek. Radovala se, protoţe věděla, ţe Šrí Višnu se zjevil v jejím lůně, ale zároveň se trápila myšlenkou, ţe Kansa dítě okamţitě zabije, jakmile se narodí. V té době se Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, slitoval nad příslušníky jaduovské dynastie, kteří byli nuceni ţít ve strachu před Kansovými ukrutnostmi, a poručil své vnitřní energii, Jógamáji, aby se zjevila. Kršna je Pánem vesmíru, ale je zvláště Pánem jaduovské dynastie. Jógamájá je základní energie Nejvyšší Osobnosti Boţství. Ve Védách stojí, ţe Bůh, Nejvyšší Osobnost Boţství, má mnoho energií. Všechny energie jednají vnitřně nebo vnějšně a Jógamájá je hlavní ze všech energií. Kršna poručil Jógamáji, aby se zjevila ve Vradţabhúmi, ve Vrndávaně, v zemi, která je vţdy ozdobena nesmírným mnoţstvím pěkných krav. Róhiní, jedna z Vasudévových ţen, ţila ve Vrndávaně v domě krále Nandy a královny Jašódy. Nejen Róhiní, ale i ostatní příslušníci jaduovské dynastie utekli ze strachu před Kansovými ničemnostmi a byli roztroušeni po celé zemi. Někteří dokonce ţili v jeskyních v horách. Pán poručil Jógamáji:,,Kansa uvěznil Dévakí a Vasudévu a moje plná expanze Šéša, je nyní v Dévakině lůně. Postarej se o Jeho přemístění do lůna Róhinina. Aţ to vykonáš, osobně sestoupím do lůna Dévakí se všemi svými energiemi. Pak se zjevím jako Dévakin a Vasudévův syn a ty jako dcera Nandy a Jašódy ve Vrndávaně. Jelikoţ se zjevíš jako Moje sestra, lidé na celém světě tě budou uctívat různými cennými předměty: vonnými tyčinkami, svíčkami, květy a oběťmi. Rychle uspokojíš jejich touhy po smyslovém poţitku. Lidé, kteří touţí po hmotném prospěchu, budou uctívat tvé různé podoby a expanze, jeţ se budou jmenovat Durgá, Bhadrakálí, Vidţajá, Vaišnaví, Kumudá, Čandiká, Kršná, Mádhaví, Kanjaká, Májá, Narájaní, Íšaní, Šaradá a Ambiká.`` Kršna a Jógamája se zjevili jako bratr a sestra - Nejvyšší energetický Zdroj a nejvyšší energie. Rozdíl mezi energetickým Zdrojem a energií není vyhraněný, avšak energie je vţdy podmíněna energetickému Zdroji. Materialisté uctívají energii, ale transcendentalisté uctívají energetický Zdroj. Kršna je Nejvyšší

energetický Zdroj a Durgá je nejvyšší energie v hmotném světě. Lidé ve védské společnosti uctívají ve skutečnosti jak Zdroj, tak i energii. Uctívači energie, Durgy, tj. vnější energie Kršny, mohou získat různé hmotné úspěchy velmi snadno, ale kdokoliv, kdo se chce povýšit transcendentálně, musí uctívat energetický Zdroj, Kršnu. Kršna také oznámil Jógamáji, ţe Jeho plná expanze Ananta Šéša je v Dévakině lůně. Bude znám jako Sankaršana, protoţe bude přemístěn do lůna Róhiní, a bude zdrojem všech duchovních sil neboli pomocí kterých bude člověk schopen dosáhnout nejvyšší ţivotní blaţenosti zvané Plná expanze Ananta bude po svém příchodu na svět znám buď jako Sankaršana, nebo jako Balaráma. V Upanišadách stojí: coţ znamená, ţe nikdo nemůţe dosáhnout nejvyšší úrovně seberealizace, aniţ by obdrţel Balarámovu přízeň. Slovem se neoznačuje fyzická síla. Nikdo se nemůţe duchovně zdokonalit fyzickou silou. Člověk musí mít duchovní sílu, kterou vnukne Balaráma neboli Sankaršana. Ananta neboli Šéša je síla, která udrţuje všechny planety na svých místech. Tato podporující síla je z hmotného hlediska známa jako přitaţlivost, ale ve skutečnosti se jedná o ukázku Sankaršanovy síly. Balaráma neboli Sankaršana je duchovní síla, neboli původní duchovní učitel. Proto je Šrí Nitjánanda Prabhu, jenţ je také inkarnací Balarámy, původní duchovní učitel. Duchovní učitel je představitelem Balarámy, Nejvyšší Osobnosti Boţství, který dodává duchovní sílu. V Čaitanja-čaritámrtě je potvrzeno, ţe duchovní učitel je projevem Kršnovy milosti. Jógamájá několikrát s úctou obešla Pána po vyslechnutí Jeho pokynů a zjevila se v hmotném světě, poslušna Jeho příkazu. Kdyţ Nejvyšší Pán přemístil Šrí Šéšu z lůna Dévakí do lůna Róhiní, byly obě omámeny Jógamájou, která se také nazývá Lidé si mysleli, ţe Dévakino sedmé těhotenství skončilo předčasným potratem. Balaráma byl tedy synem Dévakí, byl však přemístěn do lůna Róhiní a narodil se jako její syn. Potom Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, který je vţdy připraven pomáhat svým ryzím oddaným, vstoupil jako Pán celého vesmíru do Vasudévovy mysli. Z této souvislosti můţeme porozumět, ţe Šrí Kršna nejdříve dlel v čistém srdci Vasudévově, a potom se přemístil do srdce Dévakí. Nebyl umístěn do jejího lůna pohlavním stykem. Nejvyšší Osobnost Boţství se díky svým nepochopitelným energiím můţe zjevit jakýmkoliv způsobem. Pro Boha není nutné, aby se narodil obyčejným způsobem, tj. oplodněním určité ţeny. Nejvyšší Pán sídlil v srdci Vasudévově a Vasudéva vypadal jako zářící slunce, jehoţ jasné paprsky oslňují obyčejné lidi. Podoba Pána, jeţ byla umístěna v čistém srdci Vasudévově, se neliší od Kršnovy původní podoby. Zjevení Kršnovy podoby kdekoliv a hlavně v srdci, se nazývá neoznačuje pouze Kršnovu podobu, ale i Jeho jméno, Jeho vlastnosti a vše, co Ním souvisí. Všechno se projeví současně. Věčná podoba Nejvyšší Osobnosti Boţství se všemi energiemi byla přemístěna z Vasudévovy mysli do mysli Dévakí stejným způsobem, jako jsou paprsky zapadajícího slunce přeneseny na vycházející měsíc. Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, vstoupil do Dévakina těla z těla Vasudévova. Kršna je mimo podmínky obyčejných ţivých bytostí. Měli bychom vědět, ţe kde je Kršna, tam jsou i všechny Jeho plné expanze jako Nárájana, inkarnace jako Šrí Nrsinha a Varáha, které se nemusí podrobovat podmínkám hmotné existence. Tímto způsobem se Dévakí stala sídlem Nejvyššího Pána, který je příčinou všech výtvorů. Dévakí se stala sídlem Absolutní Pravdy, ale protoţe byla v Kansově domě, vypadala jako dusící se oheň nebo zneuţité vzdělání. Přikryjeme-li oheň hrncem, nemůţeme vyuţít jeho zářivých paprsků. Podobně je zbytečné zneuţité vzdělání, které není vyuţito ve prospěch všech lidí. Dévakí byla tedy uvězněna ve vězení Kansova paláce a nikdo nemohl vidět její transcendentální krásu, která pocházela z toho, ţe počala Nejvyšší Osobnost Boţství. Kansa však viděl transcendentální krásu své sestry a okamţitě došel k závěru, ţe Kršna vstoupil do jejího lůna. Nikdy předtím nebyla tak krásná. Bylo mu jasné, ţe se s ní děje něco úţasného a velice ho to zmátlo. Byl si jist, ţe ho Nejvyšší Pán v budoucnosti zabije a ţe nyní přišel. Kansa začal uvaţovat:,,co udělám s Dévakí? Určitě nosí ve svém lůně Višnua nebo Kršnu, takţe je jisté, ţe Kršna přišel pomoci polobohům. I kdyţ ji okamţitě zabiji, Jeho mise nemůţe být zmařena.`` Kansa věděl velice dobře, ţe nikdo nemůţe zmařit Višnuovo poslání. Kaţdý inteligentní člověk ví, ţe Boţí zákony nelze porušovat. Bůh dosáhne svého cíle navzdory všem překáţkám, které Mu démoni nastrojí. Kansa dále přemýšlel:,,kdyţ zabiji Dévakí nyní, Višnu uplatní svou svrchovanou moc s větším důrazem. Zabít Dévakí nyní by byl nejodpornější čin. Nikdo se nechce zbavit svého vysokého postavení ani v oţehavé situaci. Kdyţ ji nyní zabiji, pokazím si pověst. Dévakí je ţena a je pod mou ochranou; je v jiném stavu, a kdyţ ji zabiji, moje postavení, výsledky mých zboţných činností a délka ţivota bude zkrácena.`` Také se zamyslel:,,příliš krutý člověk je jiţ v podstatě mrtvý. Nikdo nemá rád kruté lidi a po jeho smrti ho lidé zatratí. Vzhledem ke ztotoţňování se s tělem se degraduje a bude svrţen do nejtemnější pekelné oblasti.`` Kansa tak meditoval o všech pro a proti, jeţ se týkaly zabití Dévakí. Nakonec se