Siegerland, Nordrheinland, Z Německo
Altenberg (Siegerland), Severní Porýní, Německo. Situace středověké hornické osady se zachycenými půdorysy domů
Altenberg (Siegerland), Německo, profily a průřezy v šachtě č. 1
Altenberg (Siegerland), Německo. Zkoumané zahloubené části staveb
Ramsbeck (vrch Bastenberg) Oblast s písemnými doklady těžby rud v 10.-11. století Příkladem je důl a štola Venezianer Montánní výzkum a dokumentace (1999) podzemních prostor: Martin Straßburger
Příklad dokumentace štoly a měnících se profilů chodeb
Stopy hornického nářadí a trasologie Keramika a otázka osvětlení: využití přeslenů v keramických lampách
Harz Dolní Sasko, Sasko-Anhaltsko Sídelní oikomeny v Harzu a dalším okolí jsou jádrem Saska pro raný středověk až do 12/13. stol. Archeologické stopy starého hutnictví ve velmi širokém časovém spektru od 8/9. Do 16./17. stol. Interdisciplinární výzkum zejména v záp. Harzu (Niedersächsisches Landesamt für Denkmalpflege) spolu s Deutsches Bergbaumuseum Bochum. Ve vých. Harzu Landesamt für Denkmalpflege Sachsen-Anhalt (Lothar Klappauf, Friedrich Albert Linke, Götz Alper, Christoph Bartels) Výzkum a studium dosud převážně zaměřen na hutnické a další zpracovatelské lokality a to z hlediska pyrotechnologie i z hlediska krajinného 1: Goslar, 2: Rammelsberg a Bergdorf u Goslaru, 3: Clausthal Zellerfeld, 4: Düna (Osterode), 5: komplex Elbingerode, 6: komplex Elbingerode, polesí Heimburg, 7: Sankt Andreasberg, 8: klášter Walkenried, 9: Oberschulenberg, 10: klášter Michaelsberg, 11: Kalkberg.
Harz (Hercynský les, Hercynia) je výsledkem hercynského (kmen Hyrkánů), též variského (kmen Varisků) vrásnění v období devonu až karbonu před 350-250 mil. lety). Již v permu (mezozoikum) řada z hercynských horských útvarů (výšky až 4000 m) tj. i Harz, zasažena erozí. V období křídy Harz tektonicky vyzvednut (tzv. subhercynská fáze, cca 83 mil. let), přičemž výrazněji se to projevuje na severní hraně Harzu (tzv. zóna zlomu severního Harzu). V terciéru oderodování pokryvu hlavních hornatin celého Německého středohoří. V Harzu pestré zastoupení hornin v různém uložení, které horotvornými procesy hojně dislokovány na malé ploše. V povrchových partiích prachovce a metamorfované břidlice. V Harzu dva hlavní útvary plutonu (granity). Dále vápencové flyše Gießensko - Harzského pokryvu (Rhenohercynikum). U Elbingerode vápence, u Bad Harzburg gabro. Severně od okraje Harzu sedimenty křídového stáří v tzv. subhercynské synklináře Podhůří. Na jih od masivu se nacházejí permské sedimenty, uložené na Paleozoiku, spadajícím k JZ. Naprostá většina primárních rudních ložisek má charakter žil směru Z-V, popřípadě ZSZ-VJV
ve vrcholových polohách slatě a rašeliniště glaciálního až periglaciálního stáří (Torfhaus) V prameništích, na horních a středních tocích klausury pozůstatek vodohospodářství spojeného s hornictvím a dřevařstvím Co říci o přírodě západního Harzu? je krásná
potoční údolí jsou zejména v žulových partiích vyplněna kamennými moři na mnohých kupách nalezneme pozůstatky po staré těžbě rud (Oberschulenberg) nejvyšší hora Brocken (1141 m) na hlavním masivu tvořeném žulami plutonu se hrozivě tyčí a co asi málokoho oslní jsou časté kryogenní skalní útvary
GOSLAR centrum sz. Harzu 1. stol.: Düna u Osterode. Doklady hutnění rammelsberských Cu rud v germánském prostředí Stěhování nár: Meč v anglosaském žárovém hrobu z Londýna podle analýz z rammelsberské mědi. 922: založen Goslar Jindřichem I. 968: Kronika Widukinda z Corvey: Otto Veliký in Saxonia venas argenti aperuit. První z vrcholů zdejšího hornictví. 11. stol.: Jindřich II. založil falc. Též ražba denárů. Jeden kus v pokladu z faerského Sanduru (uloženo 1070-1080). 1219: Goslarské privilegium: silvani (Waltluede), montani a cives a Balgpfennige poplatek z měchu (pece) 1175: Köln platba přezkoušeným rammelsberským Ag examinatum argentum quod Ramisberch appelatur 1180: Jindřich Lev nechal zničit goslarské hutě - zesílená kolonizace vnitřního Harzu i dalších rudních oblastí Evropy. 12. stol.: Technologické i strukturální změny: vedle produkce kovů v císařské režii se na těžbě podílí cisterciáci z Walkenried. Poprvé se objevuje odvodňování štol a šachet. 1253: Goslar svobodné říšské a později hansovní město. Na konci 13. stol. úpadek hornictví (snížení kvality produkce, konkurence v Evropě (?) 1271: iura et libertas silvanorum (goslarské hor. právo)
býv. cisterciácký klášterní kostel Panny Marie, vysvěcen 1186 Farní kostel sv. Kosmy a Damiana, první zmínka 1151 Císařská residenční falc Goslar Drübeck: klášterní benedyktýnský kostel (960: monasterii Drubechi 1004: první doložená přestavba Zaniklá raně středověká hornická a hutnická osada Bergdorf s románskou basilikou
Měděná (bronzová) kašna, poč. 13. století rammelsberská měď: symbol bohatství Goslaru Měděný (bronzový) oltář, původně ve vlastnickém kostele sv. Šimona a Judy v král. falci, zal. 1047
RAMMELSBERG
Dvě hlavní ložiska: Altes Lager a Neues Lager. Obě vznikla synsedimentárně exhalativními podmořskými procesy, během kterých hydrothermální roztoky pronikly k vrstvám na dně devonského moře. Původně horizontálně se tak v usazeninách devonského mořského dna vyloučila dvěčočkovitá tělesa, která se vrásněním v karbonu spolu s okolními horninami dostala do nynější posice. U montánního výzkumu na Rammelsbergu lze říci, že na počátku byla bota 1. pol. 11. stol. (okolo 1024) Ložisko Altes Lager je velmi nehomogenní, rudy lze označit za komplexní. Sfalerit (25-30%, pyrit (25%), galenit (10%), Chalkopyrit (5%), baryt 20%, jalovina (10%). Zn 17%, Pb 8%, Cu 2% (kovnatost okolo 27%); Ag 150 g/t, Pb 1g/t Staré Ložisko je mocné až 15 m, úklon se pohybuje v rozmezí 40-60 st. Povrchový výchoz má délku 600 m, hloubka činí cca 300 m. Svrchní část ložiska erozně obnažena a vystavena povětrnostním vlivům (oxidace a eroze do svahovin). Raně středověká těžba a hutnictví se nejprve zaměřila na sekundární minerály Cu (snad i Ag), později sulfidy Ag a Pb (oxidační zóna hornicky do hl. 23 m) Lautental Schnapsweg: Cu koláč z pece
Bockwiese klausura a vodní náhon pozdní středověk
Huneberg bei Bad Harzburg Hutnická lokalita 11.-12. století Baterie menších šachtových pecí s hypothetickou rekonstrukcí šachtová pec (typ Riefenbach) hliněno kamenné konstrukce s hypothetickou rekonstrukcí
Claustal Zellerfeld (Johannesser Kurhaus) Hutnická lokalita, převážně 13.-14. století
Výzkumem byla nalezena hutnická pracoviště s pecemi, paleometalurgickým odpadem a dalším zázemím. Celkem se zde rozlišuje pět středověkých chronologických fází hutnické aktivity. 1 fáze (7.-9. století): nejstarší fáze odlesňování související s hutnictvím. 2 fáze (11.-12. stol): haldy natěžené žíloviny a rudy, strusek, vrstvy uhlíků, keramika 3. fáze (konec 12. poč. 13. stol.): intensivní těžba a hutnictví rud. Na metalurgickém pracovišti zachycen i půdorys dřevěné stavby. 4 fáze (13. století): Výrazné doklady hutnictví rud, pece, paleometalurgický odpad, závažíčka, olověné slitky 5. fáze (13. poč. 14. stol.): archeologické montánní doklady. Celkově málo tavící keramiky. Prokazatelně jen 1 tyglík
Pandelbach bei Münchehof Archeologický výzkum hutnické lokality umístěné v údolí menšího vodního toku, datované do 13. století. Pece jsou větší a nalezené konstrukce naznačují usazení měchů a potřebných mechanismů k nim. Výrazně podobné jsou nálezy z Cvilínku Düna bei Osterode Raně středověká falc (od 10. stol.) s přilehlým služebným sídlištěm a řemeslně hospodářským zázemím (hutniště a slévačství Cu). Doklady hutnictví Cu rud ve starších vrstvách již v germánském prostředí 1. stol. AD.
oblast Forst Heimburg, poblíž Wernigerode osídlení souhrnně od 9. do 12. století. Nejstarší doklady hutnictví rud 9.- 10. století. Jedním ze známých hutnických areálů, datovaný do této doby je Schloßkopf.
Begemann 2003: Palynologische Untersuchungen zur Geschichte von Umwelt und Besiedlung im südwestlichen Harzvorland) Frenzel Kempter 2004: Frühe Umweltverschmutzungen: Die Schwermetallablagerungen in Schwarzwälder Hochmooren
saské Krušné hory (Erzgebirge) Na české straně Krušných hor mnoho středověkých horních měst, úroveň výzkumu a publikačních výstupů však nesrovnatelně nižší
Vedle plně rozvinutých měst se statutem horní město se v saských Krušných horách nacházejí malá zaniklá centra, ekonomicky založená ryze na hornictví a hutnictví rud
1257: Dietmar Freyberg Mincmistr v Jihlavě 1258: Theodoricus Freiberger Nájemce dolu na Havlíčkobrodsku Freiberg: město založené ve 12. století Původní jádro města okolo kostela sv. Mikuláše ve vých. Části., později bylo rozšířeno. 1168: první zmínka o těžbě Ag rud Četné doklady těžby a tavby na území města. Vzhledem k industrializaci krajiny a těžbě až do 20. století zatím nízká úroveň výzkumu středověké těžby v okolí města. Výzkumy a publikace: Uwe Richter, Wolfgang Schwabenicky Důl Alte Elisabethe: středověká chodba
Jižní předpolí města Freiberg Obce Freiberger Mulde Hilbersdorf Bobritzsch: Komplex středověkých montánních památek s pomístním názvem Rammelsberg Ve středověku listinně doložen příchod kolonistů z Rammelsbergu v Harzu
Sachsenburg Am Treppenhauer Hornické městečko 12.-13. století. Doloženy šachty, úpravna, sídliště, opevnění, doklady prubířství a hutnictví. Archeologické výzkumy od 80. let Wolfgang Schwabenicky, Mittweida
Dippoldiswalde archeologické výzkumy podzemních prostor z 12.-13. století (Landesamt für Archäologie, Dresden) a Oberbergamt Sasko (Christiane Hemker, Yves Hoffmann, Volkmar Scholz)
Ves Dippoldiswalde založena pravděpodobně mezi 1160-1170 V roce 1218 farní kostel Na území městečka dva románské kostely: pravděpodobně dvě sídelní jádra První nekonkrétní zmínka o těžbě rud 1266 (spor měšťanů z Freiberka a Dippoldiswalde o dodávkách pro doly). Ale jaké doly a kde? Farní kostel Panny Marie Dnes hřbitovní kostel sv. Mikuláše na okraji města
Výdřevy a vystrojení dolů: vrátek, výdřevy na zával, sestupkování: nasazení dendrochronologie: 1179-1241 Dřevěné nářadí: konzervace a 3D scanning
Montánní archeologický výzkum v Rakousku zaměřen dlouhodobě spíše na pravěk (doba bronzová až doba laténská) Schwaz Brixlegg (severní Tyrolsko) Kitzbühel Jochberg - Kelchham (severní Tyrolsko) Matrei Virgental (východní Tyrolsko) Glemmtal (Salzbursko) Bischofshofen Mitterberg St. Ulrich (Salzachpongau, Salzbursko) Eisenerzen Alpen (Štýrsko) Raxalpe Prein (Dolní Rakousko)
2518 BC 1362 BC Vrchoviště KOGELMOOS (revír Schwaz/Brixlegg) pylový diagram
Těžba měděných rud v době bronzové doložena: Doly a areály primární úpravy (doloženo tzv. sázení ohně Schwaz/Brixlegg) Hutnickými pracovišti (mnohá v areálech hradišť) Nástroji (sekeromlaty s oběžným žlábkem) Hutním polotovarem a výrobky (tzv. měděné koláče, hřivny, žebra )
1170 benediktýnský klášter v Lambrechtu (Korutany) 1170 a 1226 benediktýnský klášter Sankt Paul (Lavantal, Korutany) 1174 doly na měděnou rudu v lokalitě Pibertal 1177 klášter Neustift (Tyrolsko) 1178 benediktýnský klášter Seitenstetten v Dolním Rakousku 1178 a 1195 arcibiskupství Salzburg (ražba mince a těžba rud) 1189, 1206, 1207, 1214 biskupství Brixen 1155 benediktýnský klášter v Benediktbeuern na okraji bavorských Alp v údolí říčky Loisach 1194 a 1205 probošství v Berchtesgaden 1180 horní centrum a později město Schladming; další středověká horní města: Hall, Schwaz ARCHEOLOGICKÝ VÝZKUM STŘEDOVĚKÝCH HORNICKÝCH AREÁLŮ ZATÍM CHYBÍ Z hlediska rakouského středověkého hornictví a hutnictví má velký význam výzkum uhlířských areálů (milířovišť) s nasazením archeobotaniky a dendrochronologie v oblasti Železnorudných Alp: lokalita Eisenerzer Ramsau (Susanne Klemm)
Slovensko V rámci středověkého Uherska se jednalo o významnou rudní oblast (západní Karpaty)
Historicky doložená je v nejstarším období (12. stol.) těžba v revíru Banská Štiavnica Hodruša Podloženo dlouholetými archeologickými výzkumy (Jozef Labuda)
Archeologické výzkumy soustředěné od 50. Let s přestávkami na výrazné návrší Starý Zámok (Glanzenberg). Zde doklady těžby a obytné architektury 12.-13. Století. Existence kamenného opevněného bodu
Na některých žílách ve Štiavnici zachovány i povrchové dobývky Díky snadné dostupnosti a částečnému rozvětrání se při tomto způsobu těžby nejvíce uplatňovala technika SÁZENÍ OHNĚ
Ilja: románský kostel sv. Jiljí z 12. stol. (Aegidius) Sitno: románský hrad nad banskou Štiavnicí: jedna z jeho úloh byla ochrana báňského regionu