IV. ČÁST: PRÁVNÍ POSTAVENÍ SPOLEČNÍKŮ VEŘEJNÉ OBCHODNÍ SPOLEČNOSTI I.9 KAPITOLA: Vznik účasti společníka ve veřejné obchodní společnosti 1. oddíl: Úvodní výklady Veřejná obchodní společnost je soukromoprávní korporací, tedy sdružením osob. Mezi v. o. s. a jejími společníky vzniká určitý vztah, obecně označovaný jako společnický poměr nebo též jako účast (= členství) v korporaci. Tento vztah lze definovat jako určitý soubor práv a povinností, které má společník jednak vůči v. o. s., jednak též vůči ostatním společníkům. Meritorně je však společník omezen i dalšími kritérii, totiž zejména principy dobrých mravů ( 3 odst. 1 obč. z.), pravidly poctivého obchodního styku ( 265 obch. z.) a zákazu zneužití hlasů ve v. o. s. nebo jednání znevýhodňujícího jakéhokoliv společníka ( 56a obch. z.). Obchodní zákoník konstruuje několik způsobů vzniku účasti ve v. o. s. S jistým zjednodušením lze tyto rozčlenit do dvou základních okruhů, totiž na originární a derivativní vznik účasti. 2. oddíl: Originární vznik účasti Za originární (původní) vznik účasti se považuje takový případ, kdy účast společníka ve v. o. s. vzniká nově, tzn. kdy nepřechází v důsledku 81
Díl I Veřejná obchodní společnost převodu či přechodu z právního předchůdce. Tedy jinak řečeno, společník, jehož účast ve v. o. s. vznikla originárně, nemá nikdy žádného právního předchůdce. De lege lata existují pouze dva způsoby originárního vzniku společnického poměru, a to vznik účasti: 1. zakladatele v nově vznikající v. o. s. Zakladatelem se fyzická nebo právnická osoba stává okamžikem platného uzavření společenské smlouvy. Poté, co je v. o. s. zapsána do obchodního rejstříku, a vzniká tak jako subjekt práv a povinností, stává se zakladatel jejím společníkem. Skutečnost, že určitá osoba byla zakladatelem v. o. s., nemá však z hlediska právní úpravy žádnou relevanci, nebo 2. přistoupením extranea do v. o. s. změnou společenské smlouvy ( 83 obch. z.). I když to zákon výslovně nestanoví, lze soudit, že se zde jedná o tak zásadní zásah do práv a povinností každého společníka, že zde není možné přijetí rozhodnutí o změně společenské smlouvy jiným než konsensuálním principem. Opačný výklad by vlastně umožňoval měnit vnitřní poměry v. o. s. mezi společníky (rozhodnutím osoby nebo osob majících potřebnou většinou hlasů k prosazení změny společenské smlouvy) takovým způsobem, že by se každé jiné než konsensuální rozhodnutí nutně muselo dostat do rozporu se zákazem zneužití většiny hlasů ( 56a obch. z.). Smlouva podle 83 obch. z. proto musí mít vždy písemnou formu a podpisy všech společníků i extranea na ní musí být úředně ověřeny, neboť se jedná o změnu společenské smlouvy ( 63 obch. z.). Zakladatelé v. o. s. nejsou oproti jiným, později přistoupivším společníkům nijak právně zvýhodněni. Jsou však výrazně zvýhodněni fakticky. Toto zvýhodnění je dáno skutečností, že pouze oni rozhodují při zakládání v. o. s. o obsahu společenské smlouvy, a mohou si ji tudíž sestavit podle svých představ a potřeb. Pokud např. společenská smlouva nepřipouští jiné než konsensuální rozhodování společníků, pak má každý z nich fakticky právo veta ve všech otázkách života v. o. s. Zakladatelé si mohou zajistit i jiné dílčí výhody, např. právo na tzv. zakladatelskou odměnu, právo na zvýšený podíl na zisku, atp.; omezením je tu pouze povinnost souladu ustanovení společenské smlouvy se zákonným příkazem dobrých mravů a ekvity. Zakladatelé v. o. s. jsou však reálně zvýhodněni ještě jiným způsobem. Vzhledem ke koncepci v. o. s. jakožto korporace se silně vázanou účastí mohou totiž velmi účinně bránit změnám ve struktuře společníků, což je v jiných druzích obchodních společností podstatně obtížnější. 82
Vznik účasti společníka ve veřejné obchodní společnosti I.9 kapitola 3. oddíl: Derivativní vznik účasti Derivativně (odvozeně) vzniká účast ve v. o. s. tehdy, měl-li nabyvatel podílu ve v. o. s. nějakého právního předchůdce, tedy je -li sám již právním nástupcem (sukcesorem) do práv jiné osoby. Není přitom podstatné, zda původní společník sám nabyl svoji účast v korporaci derivativně či originárně. Pojmově vzato se rozlišuje právní nástupnictví (sukcese) univerzální a singulární. Univerzální sukcesor je taková osoba, která vstupuje do veškerých práv a povinností, které měla konkrétní fyzická nebo právnická osoba za svého života (existence); tedy dochází k přechodu veškerých práv a povinností na základě určité právní skutečnosti, nikdy však ke smluvnímu převodu. Toto je možné dvěma způsoby. Univerzálním sukcesorem může být fyzická nebo právnická osoba, pokud zdědila podíl zůstavitele. 162 A dále jím může být právnická osoba, na kterou přešel podíl jejího právního předchůdce. Singulární sukcesor je naproti tomu osoba, která vstupuje pouze do některých práv a povinností fyzické nebo právnické osoby. Singulární sukcesor nabývá převodem podílu veškerá práva a povinnosti společníka, která mu plynula z jeho společnického poměru v konkrétní v. o. s.; nenabývá však práva ostatní. Toto je v případě v. o. s. možné úplatným nebo bezúplatným převodem podílu, kdy dosavadní společník uzavírá s extraneem nebo jiným společníkem smlouvu, a to za podmínek daných zákonem a společenskou smlouvou. 162 Právnická osoba ovšem toliko na základě závěti; ze zákona dědit nemůže. 83
Díl I Veřejná obchodní společnost I.10 KAPITOLA: Práva a povinnosti společníků veřejné obchodní společnosti 1. oddíl: Úvodní výklady Nelze od sebe v praxi oddělovat práva a povinnosti společníků, jakož i diferencovat mezi jednotlivými právy a povinnostmi. K tomuto dělení dochází toliko z důvodů vědeckých, pedagogických a také praktických, aby bylo možno jednotlivá práva a povinnosti v právních předpisech lépe vyjádřit. Společník je bezvýjimečně povinen plnit všechny své povinnosti zákonem mu uložené. V tomto smyslu je vždy právní úprava kogentní. Tím však není dotčeno právo společníků upravit si ve společenské smlouvě vzájemný okruh práv a povinností způsobem odchylným od obecné úpravy v mezích zákonem dovolených. Jestliže společníci využijí příslušných zákonných ustanovení, neznamená to, že by došlo k jejich zproštění od určitých povinností; zákon pouze připouští odchylným způsobem modifikovat obsah jednotlivých práv a povinností. Rovněž tak není přípustné učinit ujednání v tom smyslu, že konkrétní společník bude mít pouze práva a jiný pouze povinnosti; takové ujednání by bylo pro zjevný rozpor se zákonem neplatné. Naproti tomu není v rozporu se zákonem situace, kdy se společník rozhodne určitá práva nevykonávat. To je obecně přípustné, avšak s tou výhradou, že se tak nesmí stát na úkor práv jiných osob. Jestliže by se např. některý ze společníků rozhodl neúčastnit rozhodování o záležitostech v. o. s. za situace, kdy společenská smlouva vyžaduje ke všem rozhodnutím konsensus, pak by se jednalo o nepřípustný zásah do práv ostatních společníků. 163 Tím by společník implicitně porušil svoji povinnost jednání v souladu s dobrými mravy, který v sobě mj. obsahuje příkaz respektu k právům jiných. I zde konečně platí princip, že nikdo se nemůže vzdát svých práv dříve, než je získal ( 574 odst. 2 obč. z.). Proto je pro rozpor se zákonem neplatné vzdání se práva na podíl na zisku ve společenské smlouvě, je však přípustné odmítnutí přijetí podílu na rozdělovaném zisku. 163 Podle povahy a okolností konkrétního případu by se mohlo jednat o šikanu, resp. o zneužití práva (abusus iuris), které je zakázáno ( 56a obch. z.). 84
Práva a povinnosti společníků veřejné obchodní společnosti I.10 kapitola Sama skutečnost, že určitá osoba je společníkem v. o. s., nemění přitom její právní pozici z hlediska jejího (ne) podnikatelského statutu. Společník se jenom z titulu své účasti ve v. o. s. nestává nikdy podnikatelem. 164 1 Obecná úprava ručení 2. oddíl: Ručení společníků za splnění dluhů veřejné obchodní společnosti Veřejná obchodní společnost je společností čistě osobního typu, která za své splnění svých dluhů odpovídá celým svým majetkem a jejíž společníci ručí za splnění jejích dluhů společně a nerozdílně (solidárně), a to neomezeně celým svým majetkem ( 86 obch. z.). Ručení společníků trvá po celou dobu existence v. o. s. a nelze jej jakýmkoliv způsobem omezit nebo vyloučit; takové jednání by bylo pro zjevný rozpor s kogentním ustanovením zákona absolutně neplatné ( 39 obč. z.). Na ručení společníků se použijí subsidiárně ust. 303 a násl. obch. z. o ručení smluvním ( 56 odst. 5 obch. z.). Jestliže se na některého společníka obrátí věřitel s požadavkem úhrady dluhu a tento mu bude plnit, nemůže dalšímu věřiteli plnění odmítnout s poukazem, že již plnil. Splněním dluhu, jež má v. o. s. vůči jakémukoliv svému věřiteli, se nesnižuje rozsah ručení ani ručení nezaniká. Není tudíž vyloučeno, že bude konkrétní společník povinen plnit opakovaně a celková částka všech plnění vysoce převýší veškeré jeho příjmy, které mu z v. o. s. plynuly, popř. že i přijde o veškerý svůj osobní majetek. Koncepce ručení je postavena na subsidiaritě závazku ručitelů. Primárním, resp. hlavním dlužníkem je vždy v. o. s. Společníci nastupují coby dlužníci až tehdy, není -li v. o. s. jakožto hlavní dlužník schopna splnit své splatné dluhy. Věřitel je povinen vyzvat k uhrazení dluhu nejdříve v. o. s. Výzva sama nemusí být nijak zvlášť kvalifikovaná, v praxi běžně postačí např. doručení faktury nebo jiné písemné výzvy. Jestliže v. o. s. dluh nesplní, lze se obrátit na (všechny, některé nebo i jen jednoho) společníky jakožto ručitele; to, kterého společníka nebo společníky si věřitel vybere, je plně v jeho kompetenci. 164 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 4. 1998 sp. zn. 2 Cdon 1652/97, Soudní judikatura rozhodnutí soudů ČR vydávaná ve spolupráci se soudci Nejvyššího soudu z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva, 1998, č. 12, s. 275 a násl. 85
Díl I Veřejná obchodní společnost Pokud neuhradí ručitel(é) dluh dobrovolně, lze je i žalovat, vést na ně exekuci, podat insolvenční návrh atp. V praxi je zcela běžným postup, kdy jsou v jedné žalobě žalováni na plnění hlavní dlužník i ručitel. Výzva ručiteli může být v praxi realizována i tím způsobem, že mu soud doručí stejnopis žaloby; dnem doručení je vyzván ke splnění dluhu. Je -li nepochybné, že dlužník svůj dluh nesplní, typicky byl -li na majetek v. o. s. prohlášen konkurs, byla -li na její majetek vedena v minulosti bezúspěšně exekuce atp., není třeba, aby věřitel v. o. s. vyzýval, a může se obrátit rovnou na společníky. 165 Těm přitom zůstávají všechny námitky, které by vůči věřiteli mohl uplatnit hlavní dlužník. Zákon nepožaduje, aby společník poskytoval plnění přímo. Naopak počítá se s tím, že společník uvědomí v. o. s. o uplatněné pohledávce věřitele, zjistí její stanovisko a informuje se o případných námitkách, které by mohla uplatnit vůči věřiteli. Informace společníka o pohledávce věřitele musí být poskytnuta písemně. Veřejná obchodní společnost je povinna informovat ručitele o stavu věcí, zejména o námitkách promlčení či námitce neexistence dluhu, nesplatnosti dluhu, popř. i jiných. Pokud byl ručitel o námitkách informován, je povinen je uplatnit; neučiní -li tak, ztrácí vůči v. o. s., popř. i ostatním společníkům (spoluručitelům), právo regresu (postihu). Ručitel přitom může použít k započtení pohledávky dlužníka vůči věřiteli, jestliže dlužník by byl oprávněn k započtení, kdyby věřitel vymáhal svou pohledávku po něm, jakož i své vlastní pohledávky vůči věřiteli. Jestliže tento postup společník nedodrží a uspokojí věřitele bez vědomí v. o. s., má to své důsledky potud, že v. o. s. může vůči němu uplatnit všechny námitky, které by mohla uplatnit, kdyby na ní věřitel plnění vymáhal. Veřejná obchodní společnost nemůže vůči společníkovi uplatnit pouze ty námitky, na které ho neupozornila bez zbytečného odkladu po doručení zprávy. Ručitel, který uspokojil věřitele namísto dlužníka, nabývá vůči němu pravidelně ta práva, jaká měl věřitel sám. Ručení se dotýká nejen soukromoprávních dluhů, nýbrž společníci ručí i za splnění veřejnoprávních dluhů v. o. s., a to v celém jejich rozsahu. Je -li tedy v. o. s. daňovým dlužníkem, pak společníci ručí nejen za zaplacení daně samotné, nýbrž i jejího veškerého příslušenství (R NSS 1263/2007, R NSS 1352/2007). 165 Z toho ovšem nelze dovozovat, že by výkon rozhodnutí ukládajícího povinnost v. o. s. mohl být nařízen přímo proti společníkovi; chce -li se věřitel exekučně domáhat splnění dluhu po ručiteli, musí si vůči němu opatřit vykonatelné rozhodnutí (civ. R 40/1998). 86
Práva a povinnosti společníků veřejné obchodní společnosti I.10 kapitola Bylo již také judikováno, že společníkům v. o. s. nelze uložit, aby z titulu svého zákonného ručení za splnění dluhů v. o. s. uhradili mzdové pohledávky zaměstnance v. o. s., které přešly na úřad práce podle 11 odst. 3 zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, ve znění pozdějších předpisů. 166 Z toho ovšem ještě nelze dovodit, že se takto lze snadno zbavit zákonného ručení. Úřad práce totiž tyto pohledávky uplatní v insolvenčním řízení na zaměstnavatele; společníci zde ručí za splnění dluhů v. o. s. do výše, v níž věřitelé nebyli v insolvenčním řízení uspokojeni ( 56 odst. 5 obch. z.). Ručení společníků přitom není dotčeno zánikem v. o. s.; po jejím zániku ručí společníci i nadále solidárně a neomezeně, a to po celou dobu trvání pohledávek v. o. s. ( 56 odst. 6 prvá věta, 311 odst. 2 obch. z.). 2 Zvláštní případy ručení 1. Ručení při změně v osobě společníka Speciální pravidla platí v případě změn v řadách společníků v. o. s. Ad a) Společník, který do v. o. s. přistoupil cestou změny společenské smlouvy, ručí i za splnění dluhů v. o. s. vzniklých před jeho přistoupením. Vznikne -li mu povinnost plnění dluhu věřiteli, má právo poté, co věřiteli plnil, domáhat se regresem na ostatních společnících, aby mu poskytli odpovídající náhradu a uhradili též účelně vynaložené a odůvodněné náklady s tím spojené. Tato náhrada se však nekrátí o podíl, který by jinak připadal na jeho osobu. Jak správně píše K. Eliáš, zákonné řešení zde kopíruje starou societní koncepci v. o. s. a přehlíží fakt, že i ona je podle 56 odst. 1 obch. z. právnickou osobou. 167 Ad b) Zanikne -li účast společníka ve v. o. s. na základě jakéhokoliv právního důvodu, pak bývalý společník (nebo jeho právní nástupce) ručí pouze za splnění dluhů vzniklých přede dnem zániku účasti ve v. o. s.; za splnění dluhů vzniklých po tomto datu již neručí. 168 166 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 11. 2006 sp. zn. 21 Cdo 60/2006, Soudní judikatura, rozhodnutí soudů ČR, 2007, č. 3, s. 195 a násl. 167 Eliáš, K. Veřejná obchodní společnost. Právník, 1998, č. 1, s. 50. 168 Prvorepublikový Nejvyšší soud ČSR zaujal názor, že zánik ručení společníka v důsledku jeho vystoupení z v. o. s. nastává jen tehdy, byl -li také proveden výmaz společníka z obchodního rejstříku, ledaže se v. o. s. postarala o uvedení změny ve známost jiným vhodným způsobem [civ. rozh. Vážný 10 272 (z r. 1930)]. To je jistě pravda, nelze tu však postupovat paušálně, nýbrž se zřetelem ke kritériu ochrany dobré víry třetích osob plynoucí z principu materiální publicity rejstříkových zápisů. 87
Díl I Veřejná obchodní společnost Ad c) Dojde -li k převodu podílu, pak převodce okamžikem účinnosti smlouvy neručí za splnění dluhů v. o. s., neboť toto ručení v důsledku převodu podílu (singulární sukcese) přechází na nabyvatele. 2. Ručení společníků při prohlášení konkursu na majetek veřejné obchodní společnosti Jestliže je na majetek v. o. s. prohlášen konkurs, ručení společníků i nadále trvá, ovšem s dílčími modifikacemi. Po prohlášení konkursu na majetek v. o. s. ručí společníci i nadále, avšak jen těm věřitelům, kteří včas přihlásili v insolvenčním řízení k uspokojení své pohledávky ( 173 odst. 1 ins. z.), a pouze do výše, v níž věřitelé nebyli v insolvenčním řízení uspokojeni ( 56 odst. 5 obch. z.); přihláška konkursní pohledávky zde má účinky stavění běhu promlčecí nebo prekluzívní lhůty ( 173 odst. 4 ins. z.). Zrušením konkursu z důvodů splnění rozvrhového usnesení nebo proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující, není dotčen zákonný rozsah ručení společníků podle 76 odst. 1 obch. z. Teprve tehdy, nelze -li ani z ručících společníků docílit úhrady zcela nebo zčásti neuspokojených řádně přihlášených pohledávek insolvenčních věřitelů, pak tyto pohledávky zanikají ( 311 ins. z.). 3. Ručení společníků při přeměně veřejné obchodní společnosti Při přeměně v. o. s. existuje speciální úprava ručení společníků za splnění dluhů přeměňující se v. o. s. podle zákona č. 125/2008 Sb. 3. oddíl: Podíl společníků na zisku a ztrátě Veřejná obchodní společnost je podnikatelem; z toho plyne, že ve svém hospodaření dociluje buďto zisku, anebo ztráty. Důsledky tohoto se ovšem přímo promítají do majetkové sféry jejích společníků. Principy této úpravy jsou obsaženy v ust. 82 obch. z. 1 Podíl na zisku 1. Každý ze společníků má právo se podílet na zisku v. o. s.; dosažení zisku je ostatně základní účel, proč obchodní společnosti vůbec vznikají. 88
Práva a povinnosti společníků veřejné obchodní společnosti I.10 kapitola Případná ustanovení společenských smluv, která by některé ze společníků tohoto práva vůbec zbavovala, jsou ve zjevném rozporu se zákonem a s dobrými mravy, a tudíž neplatná ( 39 obč. z.). 2. Právo společníka na podíl na zisku ovšem není absolutní. Je podmíněno splněním určitých, zákonem stanovených podmínek. Základní podmínkou je ta skutečnost, že v. o. s. musí nejdříve zisku dosáhnout. Nelze rozdělovat podíly na zisku za situace, kdy je v. o. s. ve ztrátě. To, zda bylo zisku dosaženo, se zjišťuje na základě účetní závěrky. Další podmínkou je tu splnění příkazu ust. 65a obch. z. Pokud jsou v účetnictví v. o. s. v aktivech vykazovány zřizovací výdaje jako dlouhodobý majetek, musí být tento majetek odepsán nejpozději v průběhu 5 let ode dne vzniku v. o. s. Dokud není tento majetek účetně odepsán, je jakékoliv vyplácení podílů na zisku společníkům i jiným osobám zakázáno, ledaže disponibilní zdroje v. o. s. (z nichž lze jinak podíly na zisku vyplácet) spolu s nerozděleným ziskem z minulých let jsou nejméně rovny neodepsané části zřizovacích výdajů. Veřejná obchodní společnost nesmí ani vyplácet zálohy na podíl na zisku. Oproti s. r. o. a a. s. tento princip není v zákoně výslovně obsažen, přesto však plyne z logiky věci. Jestliže dosud není sestavena řádná účetní závěrka, není zřejmé, zda bylo zisku dosaženo, a tudíž nelze bezpečně určit, zda bude z čeho případné podíly na zisku vyplácet. Nejedná se o nic nového. Již starorakouská judikatura zastávala ve vztahu k obchodním společnostem názor, že neplatné je ujednání společenské smlouvy, podle níž by se společníkům pravidelně každý měsíc vyplácela z majetku obchodní společnosti určitá částka jakožto záloha na budoucí zisk. 169 3. Budou-li splněny všechny výše řečené podmínky, může být přistoupeno k rozdělení zisku. Společníci přitom nemohou měnit účetní závěrku v. o. s., 170 neboť to, zda byla zjištěna ztráta nebo zisk, jsou skutečnosti objektivně dané. Zisk se přitom mezi společníky dělí rovným dílem, nestanoví -li společenská smlouva něco jiného. I zde se však může smlouva odchýlit jen v mezích dobrých mravů a ekvity. Je proto neakceptovatelné, aby někteří společníci měli bez zjevného a rozumného důvodu vyšší podíl na zisku než jiní atp. 4. Podíl na zisku mohou obdržet i zaměstnanci. Nestanoví -li společenská smlouva něco jiného, je tato otázka pouze věcí volné úvahy společníků. 169 Rozh. Adler Clemens 2 891 (z r. 1910). 170 Mohou však nařídit opravu chybně sestavené účetní závěrky nebo přezkoumání její pravdivosti. 89
Díl I Veřejná obchodní společnost Jestliže společníci o výplatě podílů na zisku zaměstnancům nerozhodnou, pak tito žádná práva nemají. 5. Podíly na zisku jsou splatné do 3 měsíců ode dne, kdy byla schválena řádná účetní závěrka, nestanoví -li společenská smlouva něco jiného. 6. Jestliže v. o. s. vyplatí podíl na zisku v rozporu s výše řečenými zákonnými pravidly, jsou ti společníci, kteří takové plnění přijali, povinni jej vrátit, neboť se bezdůvodně obohatili ve smyslu 451 a násl. obč. z. Právo v. o. s. na vydání bezdůvodného obohacení se promlčuje v subjektivní dvouleté lhůtě počítané ode dne, kdy se v. o. s. o této skutečnosti dozvěděla, nejpozději však v objektivní tříleté lhůtě počítané ode dne, kdy k nedbalostnímu bezdůvodnému obohacení došlo, popř. desetileté lhůtě počítané ode dne, kdy došlo k úmyslnému bezdůvodnému obohacení ( 107 obč. z.); to platí bez zřetele k ust. 261 odst. 3 písm. a) obch. z. 171 2 Podíl na ztrátě Společníci se podílejí i na dosažené ztrátě v. o. s. I pro určení stanovení výše ztráty a konkrétního podílu každého ze společníků je rozhodná řádná 171 Třeba upozornit, že na délku promlčecí lhůty při bezdůvodném obohacení v obchodněprávních vztazích není dnes v právní doktríně ani praxi jednotný názor. V právní doktríně se totiž objevil názor I. Pelikánové [in Povinnost, odpovědnost a náhrada škody v českém soukromém právu v díle M. Knappové a v naší současnosti, in předmluva k dílu Knappová, M. Povinnost a odpovědnost v občanském právu. Praha: Eurolex Bohemia, 2003 (reprint původního díla), s. 26], podle níž zjednodušeně řečeno jedná -li se o bezdůvodné obohacení vzniklé mezi podnikateli v souvislosti s jejich obchodně závazkovými vztahy, pak se ustanovení občanského zákoníku o promlčení nepoužijí, neboť obchodněprávní režim zde má přednost. Její argumentace je však dle mého názoru vnitřně rozporná, neboť v témže díle zároveň zdůrazňuje, že právnické veřejnosti není dosud stále jasné, že musí jenom volit, zda se vedle občanského zákoníku má konkrétní vztah řídit ustanoveními také obchodního zákoníku. Jestliže určitý právní vztah obchodní zákoník neupravuje, pak se ani nemůže řídit promlčení tohoto vztahu obchodním zákoníkem, nýbrž obecným soukromoprávním předpisem, totiž zákoníkem občanským. Nelze v daném kontextu ostatně ani přehlédnout, že právní úprava promlčení je jednotně pro celou oblast soukromého práva obsažena v zákoníku občanském. Tyto názory a spory, jež vyvolaly, měly za následek rozkolísání doposud vcelku jednotných judikatorních tendencí. Jejich výsledkem nakonec byla dvě rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (civ. R 26/2004, civ. R 16/2005), podle kterých se bezdůvodné obohacení vzniklé v souvislosti s obchodně závazkovými vztahy mezi podnikateli při výkonu jejich podnikatelské činnosti řídí výhradně zákoníkem obchodním, a to ust. 397 obch. z. V odůvodnění prvého z cit. judikátů se přitom opět klube na povrch přežilá koncepce komplexních právních úprav, neboť dle Nejvyššího soudu ČR má úprava promlčení v obchodním zákoníku komplexní povahu, vylučující subsidiární použití občanského zákoníku. Podle mého názoru je třeba tyto myšlenky důrazně odmítnout a trvat na tom, že promlčení bezdůvodného obohacení se řídí výhradně tím zákoníkem, který je upravuje, tedy zákoníkem občanským, a to jednotně pro celou oblast soukromého práva. 90
Práva a povinnosti společníků veřejné obchodní společnosti I.10 kapitola účetní závěrka. Zákon sice nestanoví, v jaké lhůtě musí být ztráta společníky uhrazena, platí tu však, že bez zbytečného odkladu po schválení řádné účetní závěrky, nestanoví -li společenská smlouva jinou lhůtu. Ztráta se mezi společníky dělí rovným dílem, nestanoví -li společenská smlouva něco jiného. 3 Společné principy Společenská smlouva se může odchýlit od výše uvedených pravidel pro podíl na zisku a ztrátě; i zde se však může smlouva odchýlit jen v mezích dobrých mravů a ekvity. Je proto neakceptovatelné, aby někteří společníci měli bez zjevného a rozumného důvodu vyšší podíl na zisku než jiní atp. Zejména tzv. societas leonina, kde by některý ze společníků dostal veškerý zisk, je nepřípustná. 172 Obdobně tak není akceptovatelné ujednání, že jen někteří společníci ponesou veškerou ztrátu atp. Není -li proto ve společenské smlouvě určeno jinak, pak jsou -li např. ve v. o. s. dva společníci, dostane každý z nich 1/2 rozdělovaného zisku, popř. každý z nich bude povinen uhradit 1/2 dosažené ztráty. 4 Daňové otázky Ve v. o. s. nemůže dojít (oproti s. r. o., a. s. nebo družstvu) k nerozdělení zisku (nebo k dodatečnému rozdělení dříve nerozděleného zisku) nebo k odložení úhrady ztráty do příštích let, neboť podíl na zisku nebo ztrátě je zdanitelným příjmem nebo daňově uznatelným výdajem jejích společníků, neboť v. o. s. de lege lata není poplatníkem daně z příjmů právnických osob. Daňové přiznání k dani z příjmů fyzických nebo právnických osob zde podávají toliko její společníci a dosažený zisk nebo ztrátu tak zohledňují ve 172 Název pochází ze známé tzv. Ezopovy bajky od Jeana de La Fontaine (1621-1695) O koze, jalůvce a ovci, které uzavřely spolek se lvem.»koza a jalůvka daly se s ovcí svést, aby s všemocným lvem, co ovládal kraj celý, ve spolek vstoupily, jak praví dávná zvěst, o zisk, o ztrátu se děliti s ním měly. V past jelen chytil se, když přehléd kozy lest. Ta pro společníky své do lesa hned míří. Když sešli se, pan lev na drápech počítal a pravil: K dělení jsme všeho všudy čtyři. V týž počet dílů pak jelena rozsápal. Sám pak vzal si kus, hodný pro hrdlo velmožovo. Ten, pravil, patří mně, už z toho důvodu, že jedině já lvem se zvu. K tomu nelze říct ani slovo. Kus druhý po právu mi také náleží, po právu chápete, které má silnější. Co nejstatečnější mám nárok na kus třetí, a kdyby čtvrtý díl z vás někdo chtěl, mé děti, zemře dřív, než jej okusí. «91
Díl I Veřejná obchodní společnost svých daňových přiznáních při stanovení své daňové povinnosti ( 7 odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů). Opačný názor zastává I. Pelikánová, která soudí, že nerozdělení zisku nebo jeho části možné je. 173 Fakticky se v takovém případě však nejedná o nerozdělení zisku, ale mnohem spíše o zpětný převod, resp. darování čistého zisku (zisku po zdanění) společníky zpět do majetku v. o. s. Tato úprava je ve své podstatě iracionálním reliktem minulosti, neboť opět kopíruje starou societní tradici v. o. s. a přehlíží skutečnost, že ta je dnes korporací. Leč nízký počet v. o. s. a síla tradice má za následek, že tento stav doposud přetrvává. 4. oddíl: Rozhodování společníků Určité otázky, které jsou významné z hlediska existence a činnosti v. o. s. svěřuje obchodní zákoník do výhradní působnosti kolektivu všech společníků. Tito však nevytváří žádný orgán v. o. s. 174 Není sice apriori vyloučeno zřízení fakultativního orgánu ve společenské smlouvě, to však nic nemění na tom, že kogentní zákonná ustanovení o rozhodování společníků musí být bezpodmínečně dodržena. 1 Kolektivní působnost společníků Do kolektivní působnosti společníků patří následující otázky: 1. uzavření dohody o odpadnutí překážky výkonu funkce statutárního orgánu nebo o potvrzení společníka ve funkci statutárního orgánu ( 38l odst. 7 obch. z.), 2. udělení souhlasu se smlouvou o výkonu funkce nebo s vnitřním předpisem v. o. s., z něhož plyne právo statutárního orgánu na odměnu za výkon funkce ( 66 odst. 3 obch. z.), 3. schválení smlouvy o převodu podniku nebo jeho části, smlouvy o nájmu podniku nebo jeho části nebo smlouvy o zastavení podniku nebo jeho části ( 67a obch. z.), 173 Pelikánová, I. Veřejná obchodní společnost. Srovnávací právo obchodní. Praha: Orac, 2002, s. 158. 174 Je proto zavádějící označovat kolektivně rozhodující společníky za sbor společníků nebo valnou hromadu sui generis, neboť společníci žádný takový orgán v. o. s. nevytváří. 92
Práva a povinnosti společníků veřejné obchodní společnosti I.10 kapitola 4. uzavření dohody o zrušení v. o. s. s likvidací [ 68 odst. 3 písm. c) obch. z.], 5. schválení konečné zprávy o průběhu likvidace ( 75 odst. 1 obch. z.), 6. rozhodnutí o změně společenské smlouvy ( 79 odst. 1 obch. z.), 7. rozhodování o ostatních záležitostech v. o. s. ( 79 odst. 2 obch. z.), 8. rozhodování o pokynech udělovaných obchodnímu vedoucímu v. o. s. ( 81 odst. 2 obch. z.), 9. rozhodnutí o odvolání pověření obchodního vedoucího ( 81 odst. 3 obch. z.), 10. schválení účetní závěrky a rozhodnutí o rozdělení podílů na zisku nebo o způsobu úhrady ztráty ( 82 obch. z.), 11. uzavření smlouvy o přistoupení extranea do v. o. s. nebo o ukončení účasti některého ze společníků ve v. o. s. ( 83 obch. z.), 12. udělení souhlasu k podnikání některého společníka v předmětu podnikání v. o. s. ( 84 prvá věta obch. z.), 13. uzavření dohody o dalším trvání v. o. s. ( 88 odst. 2 obch. z.), 14. uzavření dodatečné dohody o dalším trvání v. o. s. ( 88 odst. 4 obch. z.), 15. udělení souhlasu s podáním návrhu k soudu na vyloučení společníka ( 90 odst. 2 obch. z.), a 16. schválení přeměny v. o. s. ( 16 odst. 1 přem. z.); vyžaduje se bezvýjimečně vždy souhlas všech společníků udělený formou notářského zápisu. 2 Přijímání rozhodnutí Jelikož je v. o. s. osobní společností, plyne z tohoto principu skutečnost, že společníci obvykle rozhodují konsensuálně, a to jak o změně společenské smlouvy, tak i o jiných záležitostech v. o. s. Od tohoto obecného pravidla existují ovšem výjimky ( 79 obch. z.). Především existují zvláštní pravidla o změnách společenské smlouvy (k tomu viz výklady výše). Společenská smlouva nebo zákon mohou stanovit, že k rozhodnutí o ostatních záležitostech v. o. s. postačí rovněž souhlas většiny společníků. Společenská smlouva však může i určit odchylný klíč při stanovení počtu hlasů jednotlivých společníků; 175 i při tom jsou však společníci limitováni příkazem dobrých mravů ( 3 odst. 1 obč. z.). Nesmí proto být počet 175 Nestanoví-li společenská smlouva nic, pak má každý ze společníků jeden hlas bez ohledu na to, zda se rozhoduje o změně společenské smlouvy nebo o jiných záležitostech v. o. s. ( 79 odst. 3 obch. z.). 93