Výuka první pomoci příručka pro pedagogy SZŠ Kolektiv autorů: MUDr. Jana Kubalová, MUDr. Barbora Zuchová, Mgr. Vlasta Vařeková, Ing. Radek Turín. Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně 2015
Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně Revidoval: Mgr. Svatava Kalná Spolupracovaly: Mgr. Veronika Gettin, Mgr. Lada Nováčková, MUDr. Markéta Konopková Doprovodné obrazové materiály: Sára Hloušková Korektor: Mgr. Jan Gettin Grafické zpracování, zalomení textu: Mgr. Jan Gettin Počet stran: 114 Rok vydání: 2015 www.fnusa-icrc.org Příručka pro pedagogy SZŠ Výuka první pomoci vznikla v rámci projektu Inovativní vzdělávání pedagogických pracovníků SZŠ v Jihomoravském kraji (reg. č. CZ.1.07/1.3.41/02.0057), operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost, financováno z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.
OBSAH 1 Úvod 6 2 Výuka první pomoci moderními metodami 7 2.1 Co je učení?...7 2.2 Výuka dovedností... 12 2.3 Zvláštní druhy výuky... 13 2.4 Time management... 14 2.5 Výuka v Evropě a ve světě... 14 3 Zdravotnická záchranná služba (ZZS) 15 3.1 Rychlá lékařská pomoc RLP... 15 3.2 Rychlá zdravotnická pomoc RZP... 16 3.3 Letecká záchranná služba LZS... 16 3.4 Další činnost ZZS:... 17 4.1 Volání tísňové linky 155... 20 5 Kardiopulmonální resuscitace KPR 22 6 Automatizovaný exter. defibrilátor AED 23 6.1 Uvolnění dýchacích cest, diagnostika dechu... 26 6.2 Resuscitace dětí co je jinak?... 30 7 Vdechnutí cizího tělesa dušení 35 8 Manipulace s postiženým polohování 38 8.1 Speciální polohy... 38 9 Trauma 42 10 První pomoc u dopravní nehody 45 10.1 Orientace na místě nehody... 45 10.2 Bezpečnost zachránce... 46 OBSAH 3
10.3 Postup při poskytování první pomoci... 48 10.4 Pacient při vědomí... 48 10.5 Pacient v bezvědomí... 49 10.6 Motocyklista... 53 10.7 Třídění raněných... 54 11 Zástava krvácení 58 11.1 Postup... 59 11.2 Krvácení z nosu... 61 12 Protišoková opatření 62 13 Cizí tělesa v ráně 63 14 Poranění hrudníku 64 14.1 Zlomeniny žeber... 64 15 Poranění břicha 67 15.1 Krytá poranění břicha... 67 15.2 Otevřená poranění břicha... 68 16 Poranění hlavy 69 16.1 Otřes mozku... 69 16.2 Kontuze mozku... 70 17 Poranění páteře 71 18 Poranění pohybového aparátu 72 18.1 Poranění vazů... 72 18.2 Poranění kloubů... 72 19 Amputace 75 20 Tlaková poranění 76 20.1 Kompartment syndrom... 76 20.2 Crush syndrom... 76 4 OBSAH
21 Závažné stavy 77 21.1 Infarkt myokardu... 77 22 Cévní mozková příhoda (CMP, iktus) 79 23 Cukrovka diabetes mellitus 80 23.1 Hypoglykemie... 81 23.2 Hyperglykemie... 82 24 Alergie 85 25 Křečové stavy 86 25.1 Febrilní křeče... 87 26 Otravy (intoxikace) 88 26.1 Nejčastější typy otrav... 89 27 Tepelná poškození organismu 92 27.1 Přehřátí organismu... 92 27.2 Popáleniny... 93 27.3 Podchlazení organismu... 96 27.4 Omrzliny... 97 28 Tonutí 99 29 Úraz elektrickým proudem 101 29.1 Úraz elektrickým proudem nízkého napětí... 101 29.2 Úraz elektrickým proudem vysokého napětí... 101 30 Poranění zvířetem 103 30.1 Napadení psem... 103 30.2 Hadí uštknutí... 104 31 Literatura 107 32 Rejstřík 109 OBSAH 5
1 ÚVOD Záměrem kurzu Aktuální postupy v přednemocniční a nemocniční péči u pacientů v akutním stavu, který byl určen odborným pedagogům středních zdravotnických škol a realizován v rámci projektu Inovativní vzdělávání pedagogických pracovníků SZŠ v Jihomoravském kraji, bylo poskytnout jeho účastníkům především silný impulz vedoucí k jejich dalšímu rozvoji. Základními stavebními kameny intenzivního výcviku byly nejnovější teoretické informace i praktické zkušenosti z oblasti přednemocniční péče u pacientů v akutním stavu. Reálně nasimulované situace umožnily vytvořit bezpečný prostor pro vlastní nácvik a následné ověření získaných teoretických znalostí i praktických dovedností. Pedagogové měli možnost získat od odborníků Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje okamžitou zpětnou vazbu, a to především na míru úrovně jejich připravenosti v případě nutnosti řešit kritické situace. Vytvořená příručka první pomoci si klade za cíl zarámovat vědomosti předané odborníky tak, aby je pedagogové mohli předat v co nejucelenější formě studentům středních zdravotnických škol. 6 ÚVOD
2 VÝUKA PRVNÍ POMOCI MODERNÍMI METODAMI Systém vzdělávání dětí i dospělých se liší. Od povinnosti docházet na lekce, motivaci k výuce, ale i v nárocích, které účastníci kladou na lektora. Dospělí většinou přicházejí dobrovolně, mají řadu negativních zkušeností s výukou ještě ze školy či z povinných kurzů, mají různé životní zkušenosti, jsou velmi zaměstnaní a nechtějí zbytečně ztrácet čas. U dospělých je mnohem větší orientace na výsledek a praktické zaměření výuky. Jejich motivací je ve většině případů snaha se něco nového naučit. 2.1 Co je učení? Učení je naplánovaný proces předávání zkušeností, které přinášejí změnu chování. Naplánovaný znamená, že učitel (lektor) musel pečlivě výuku rozvrhnout tak, aby žák (student) získal co nejvíce teoretických znalostí a praktických dovedností, které následně může plně využít v praxi. Největším spouštěčem učení (zapamatování) je emoce. Pokud jsou během výuky aktivovány emoce studenta, je upevnění znalostí prokazatelně větší. Ve výuce využíváme především pozitivní emoce, výjimečně negativní. Příkladem prospěšné negativní emoce je např. puštění reálného hovoru na tísňovou linku, puštění reálného videa, zhlédnutí ilustračních fotografií. Je však třeba znemožnit identifikaci obětí na záznamu. VÝUKA PRVNÍ POMOCI MODERNÍMI METODAMI 7
Plánování výuky se dá rozdělit do 3 částí: set = nastavení, příprava, a to včetně prostředí a pomůcek. Příprava prostředí je minimálně tak důležitá jako vlastní obsah prezentace. Pozitivní dojem z výuky může zkazit např. to, že studenti nevidí na tabuli, je jim zima, horko, nemají dostatečný přísun čerstvého vzduchu. dialog = dialog, closure = závěr. Do set patří: Prostředí teplo, světlo, vzduch, rozmístění nábytku. Atmosféra je nutné navodit přátelskou, motivující atmosféru. Motivace proč se dané téma učí, k čemu bude znalost tohoto tématu, jak je lze využít v praxi, co účastníkům výuka přinese apod. Motivaci na začátku prezentace lze provést i uvedením kazuistiky, příkladu z praxe. Motivace instruktorem je tím důležitější, s čím menší motivací přichází student. Obsah na začátku každé výuky musí zaznít obsah kurzu nebo prezentace, tak aby měl účastník představu, co ho čeká. Role instruktor/ žák učitel není pozice moci, je to člověk, který ví, co a jakým způsobem chce předat, je ale zároveň i partner, který pomáhá v procesu učení. Zasazení tématu do celku je nutné zasadit téma do celku. Je nutné účastníkům výuky vysvětlit, kam část, kterou momentálně lektor probírá, patří, aby si studenti mohli spojit veškeré již získané informace. Např. lze učit jen techniku nepřímé masáže srdce, ale je nutné studentům vysvětlit, kdy lze techniku použít. 8 VÝUKA PRVNÍ POMOCI MODERNÍMI METODAMI
Výuku je nutné vždy přizpůsobit cílové skupině, jejich věku, znalostem, případným omezením, požadavkům. Dialog = vlastní obsah sdělení Dialog je hlavní část plánovaného procesu. Je to interakce mezi instruktorem a účastníkem výuky. Dialogem může být vlastní prezentace, workshop, diskuse. Během dialogu je nutné účastníky neustále stimulovat pokládat otázky, předkládat zkušenosti z praxe, využít vtipu, pokud je na místě, zařadit rozcvičku apod. Otázky jsou nejčastěji používanou metodou stimulace. Snadněji se používají v menším kolektivu, kde lze navázat bližší kontakt se studenty. Otázky dělíme na otevřené a uzavřené. Během prezentace je nutné otázky rovnoměrně dělit mezi posluchače. I neaktivní účastníky je možné zapojit tak, že dostávají jednoduché otázky, které jim mohou zvednout sebevědomí a snížit ostych. Za položení dotazu je třeba poděkovat, popř. tazatele pochválit. Odpověď je dobré ohodnotit. Snažíme se o podporu studenta, který odpovídá. Pokud bude hodnocen negativně nebo třeba zesměšněn, nebude již chtít spolupracovat. Vlastní obsah prezentace výuky se skládá ze 3 částí. Pamatujte! Slova nejsou všechno! Mnohem větší váhu má při prezentování nonverbální komunikace = 55 % dialogu, modulace hlasu = 38 % dialogu, vlastní slova pouze 7 % (viz tabulka doporučených gest). VÝUKA PRVNÍ POMOCI MODERNÍMI METODAMI 9
Nonverbální komunikace: GESTA ANO (doporučená používat při výuce) NE (nedoporučená používat při výuce) Postoj Pozice Vzdálenost Pohyby Oční kontakt Normální gesta Uvolněná, přirozeně přechází Dostatečně blízko Pohybuje se přirozeně, nakročí k tázanému V úrovni očí Prudké pohyby, rozmáchlá gesta Ztuhlá, stojí na jednom místě Nenarušuje osobní prostor Pohyb bez cíle Kouká do stropu nebo do země Výraz tváře Zaujatý, usmívá se Znuděný, naštvaný Fixace očí Oční kontakt s celým publikem Zaměří se jen na jednoho posluchače Modulace hlasu: Pro aktivaci studentů je třeba využívat i modulaci hlasu. Modulace hlasu tvoří až 38 % dialogu. Důležité věci je třeba zdůraznit, a to např. zpomalením tempa řeči, důrazem na jednotlivá slova. Strhnout posluchače je možné i entuziasmem učitele. 10 VÝUKA PRVNÍ POMOCI MODERNÍMI METODAMI
Slova: Samotná slova tvoří pouze 8 % dialogu. Ani skvělý odborník s vysoce hodnotným obsahem přednášky nezaujme, pokud nebude využívat všechny dostupné prostředky k co nejefektivnějšímu předávání informací. Vlastní obsah prezentace je třeba předem připravit. Připravená prezentace je však pouze návodem, strukturou a pomocí, aby přednášející na něco důležitého nezapomněl. Nikdy nečtěte slidy! Každý slide řekněte vlastními slovy. Nezapomeňte na otázky, které budete rovnoměrně dělit mezi všechny posluchače. Closure = závěr Closure = je závěrečná část výuky. Nikdy nesmí chybět. Do zakončení patří prostor pro dotazy, shrnutí prezentace a vlastní zakončení lekce. Dotazy diskuse na konci prezentace slouží k zodpovězení všeho, čemu posluchači nerozuměli nebo co je navíc k tématu zajímá. Prezentaci učiva je třeba ukončit minimálně 5 minut před koncem výuky, aby byl prostor pro dotazy i vlastní shrnutí. Diskusi lze navodit položením vlastní otázky. Tato otázka by se měla týkat probraného učiva. Diskusi je třeba řídit. Není vhodné dovolit, aby se rozpoutala vysoce odborná diskuse, náročná na čas, která zajímá a do které se může zapojit pouze několik posluchačů. Takovou diskusi je vhodné odložit až po skončení výuky nebo si s nadaným studentem domluvit schůzku. Pokud dotazy nepřicházejí, je třeba počkat zhruba 10 sekund. V případě, že není položena otázka ani po uplynutí této doby, je na místě shrnout probrané a výuku ukončit. VÝUKA PRVNÍ POMOCI MODERNÍMI METODAMI 11
Shrnutí následuje až po diskusi. Poslední slova, se kterými mají studenti odcházet, patří učiteli. Zakončení je završení celé výuky. Poděkujeme studentům za pozornost, rozdáme úkoly, případně sdělíme, co bude následovat. 2.2 Výuka dovedností Výuka dovedností se řídí stejnými pravidly jako prezentace. I zde platí schéma set dialog closure. Výuku je třeba zarámovat každodenní praxí, instruktor musí mít připravený scénář, který zasadí výuku do reálného prostředí. Není vhodné využívat příklady s příbuznými, používáme neutrální situace a neutrální území (např. 60letá žena na náměstí Svobody u kašny atd.). Je třeba mít na paměti, že dovednost je nutné procvičovat každých 4 6 měsíců, jinak dochází k její degradaci. Techniky je potřeba učit od nejjednodušších po nejsložitější a v takovém pořadí, v jakém je dovednost v praxi používána. Pokud je to možné, je vhodné učit jen jednu techniku v daném čase. Efektivní metodou pro výuku dovedností je metoda 4 kroků. Touto metodou se lze naučit jakoukoliv dovednost. Metoda 4 kroků: 1) Instruktor na základě scénáře demonstruje dovednost v reálném čase bez jakéhokoliv vysvětlování. 2) Instruktor znovu demonstruje dovednost v režimu dialog vysvětluje jednotlivé kroky, důležitá je interakce se studenty. 3) Instruktor potřetí zopakuje demonstraci dovednosti, ale nyní již s komentářem jednoho ze studentů. 4) Dovednost je zopakována postupně všemi studenty, včetně komentáře. 12 VÝUKA PRVNÍ POMOCI MODERNÍMI METODAMI
Existují dvě možnosti komentování předváděné dovednosti student komentuje svoji vlastní činnost nebo komentuje činnost druhého studenta. Dovednost musí instruktor provádět vždy správně a stejným způsobem. 2.3 Zvláštní druhy výuky Výuku je možno pojmout různými způsoby. Střídání postupů pomůže aktivovat skupinu. Uzavřená diskuse: hodí se pro malou skupinu. Struktura výuky je opět set dialog closure. Lektor stojí v popředí u flipchartu nebo bílé tabule, v půlkruhu sedí studenti. Lektor klade otázky a řídí diskusi k cíli probrání úzkého tématu. Je důležité zapojit celou skupinu i neaktivní členy. Otevřená diskuse: studenti i lektor sedí na stejné úrovni v kruhu. Lektor dialog nevede, plyne ze skupiny. Shrnutí není nutné, neboť z diskuse nevzejdou jasné závěry. Workshop: je forma uzavřené diskuse. Je to dynamický proces, který slouží nejčastěji k výuce praktické dovednosti. Během workshopu je probrána teorie i praxe, je zde prostor pro diskusi, předávání zkušeností, získávání nových náhledů a možných řešení apod. Postup výuky, úroveň získaných teoretických znalostí stejně jako i praktických dovedností je potřeba s účastníky v průběhu výuky probírat poskytovat jim zpětnou vazbu. Zpětná vazba má účastníky výuky hlavně podpořit. Používáme pozitivní formu zpětné vazby. Nejdříve hledáme, co se povedlo, teprve potom, co by se dalo zlepšit. Nikdy nevypočítáváme studentovi, co vše udělal špatně, vždy se snažíme najít alespoň něco pozitivního. I tuto techniku je třeba natrénovat. VÝUKA PRVNÍ POMOCI MODERNÍMI METODAMI 13
2.4 Time management Je důležité využít časovou dotaci výuky tak, aby byla splněna celá struktura výuky (set dialog closure). Je nutné bezpodmínečně dodržet stanovený časový harmonogram. To však nejde bez pečlivého plánování a předchozího vyzkoušení určené aktivity. Je třeba myslet na to, že student si snáze zapamatuje menší množství podstatných informací, ocení prostor pro diskusi a shrnutí nejdůležitějších informací. 2.5 Výuka v Evropě a ve světě Ve výše popsané struktuře výuky probíhá řada mezinárodně certifikovaných kurzů. Lektoři těchto kurzů jsou pečlivě vybíráni na základě úspěšného absolvování základního kurzu. Musí prokázat potřebné znalosti, dovednosti, entuziasmus i schopnost učit. Následně pak musí absolvovat speciální instruktorský kurz. Po jeho ukončení musí ještě minimálně 1 2 kurzy (dle typu kurzu) učit pod dohledem zkušeného lektora, než se mohou stát samostatně vyučujícími lektory. 14 VÝUKA PRVNÍ POMOCI MODERNÍMI METODAMI
3 ZDRAVOTNICKÁ ZÁCHRANNÁ SLUŽBA (ZZS) ZZS je organizací, která poskytuje především přednemocniční neodkladnou péči v nepřetržitém provozu 24 hodin, a to 365 dní v roce. Její činnost je vymezena zákonem o ZZS č. 374/2011 Sb. K poskytování této péče využívá následující typy výjezdových prostředků a výjezdových skupin. 3.1 Rychlá lékařská pomoc RLP Týmy RLP zahrnují lékaře, kvalifikované zdravotnické záchranáře a řidiče-záchranáře, zajišťují péči a transport při stavech bezprostředního ohrožení života u těžkých úrazů, při závažných dopravních nehodách či v případech hrozícího selhání základních životních funkcí a výrazného zhoršení zdravotního stavu postiženého. RLP je organizována jako tříčlenný tým v sanitním vozidle nebo dvoučlenný tým s lékařem a záchranářem v tzv. setkávacím systému Rendez-Vous (RV), využívající speciálně upravené osobní vozidlo. Systém RV umožňuje efektivnější využití lékaře a je používán převážně v aglomeracích s velkou hustotou obyvatelstva nebo v situacích, kdy je potřeba zajistit rychlejší mobilní prostředek (dostupnost, průjezdnost, souběh výzev, požadavek od týmu RZP apod.). Vůz RLP RV ZDRAVOTNICKÁ ZÁCHRANNÁ SLUŽBA (ZZS) 15
3.2 Rychlá zdravotnická pomoc RZP Jedná se o týmy s kvalifikovanými zdravotnickými záchranáři (diplomovaní specialisté záchranáři nebo zdravotní sestry specializované pro stavy akutního ohrožení života) a řidiči-záchranáři. Tyto posádky vyjíždějí ke stavům, kdy došlo k úrazu či zhoršení zdravotního stavu postiženého, ale stav při přijetí výzvy přímo neohrožuje jeho život. Posádka na místě poskytne vysoce odbornou neodkladnou péči, v případě nutnosti a potřeby si může na místo povolat lékaře z týmu RV nebo s ním telekomunikačně konzultovat další léčebný postup a následně transportuje postiženého do zdravotnického zařízení. Sanitní vůz RLP, RZP 3.3 Letecká záchranná služba LZS Jedná se o tým s lékařem, zdravotnickým záchranářem a pilotem, který poskytuje lékařskou péči při nutnosti rychlého a šetrného transportu na specializované pracoviště v krátkém časovém horizontu, při zásahu v terénu těžko dostupném pro sanitní vozy nebo v případech, kdy by delší dojezdový čas pozemních prostředků mohl ohrozit život a zdraví pacienta. Provozní doba LZS je nepřetržitá (v noční době, tj. od západu do východu slunce, jsou realizovány pouze tzv. sekundární lety tj. lety s přistáním pouze na osvětlených heliportech). 16 ZDRAVOTNICKÁ ZÁCHRANNÁ SLUŽBA (ZZS)
Vrtulník LZS Všechny týmy RLP a RZP pro svoji činnost využívají speciálně upravené dopravní prostředky sanitní vozy, LZS vrtulníky, které jsou plně vybaveny speciální přístrojovou technikou určenou pro zajištění neodkladné intenzivní a resuscitační péče. 3.4 Další činnost ZZS: přeprava zraněných, nemocných a rodiček mezi zdrav. zařízeními, doprava související s plněním úkolů transplantačního programu, přeprava odborníků do zdravotnických zařízení, doprava transfuzních přípravků, doprava raněných a nemocných ze zahraničí, přednemocniční neodkladná péče při likvidaci následků hromadného postižení zdraví, kooperace se všemi složkami integrovaného záchranného systému, plnění úkolů v souvislosti s mimořádnými situacemi souvisejícími s obranou státu, zajištění odborné praxe studentů SZŠ a studentů lékařských fakult, zajištění výuky v oboru urgentní medicíny, medicíny katastrof a zdravotnického záchranářství, zabezpečení asistence při pořádání veřejných, kulturních a sportovních akcí atd. ZDRAVOTNICKÁ ZÁCHRANNÁ SLUŽBA (ZZS) 17
Tým RLP při simulovaném zásahu 4 TÍSŇOVÁ LINKA 155 A KZOS Nezbytnou součástí každé krajské ZZS je krajské zdravotnické operační středisko (KZOS), které: přijímá a vyhodnocuje příchozí hovory na bezplatnou tísňovou linku 155 z území celého kraje a předává je výjezdovým týmům ZZS včetně letecké záchranné služby, zajišťuje další komunikaci s výjezdovými týmy v terénu a s nemocnicemi při avizování nadcházejícího příjezdu transportovaného pacienta, organizuje a zajišťuje sekundární (mezinemocniční), popř. repatriační převozy pacientů, u nichž je potřeba intenzivní nebo resuscitační péče, shromažďuje informace o volných lůžkách na odděleních neodkladné péče, zajišťuje přepravu orgánů určených k transplantaci, zajišťuje přepravu odborníků, popř. léčivého přípravku, krve či jejího derivátu, biologického materiálu nebo zdravotnického prostředku, poskytuje rady a návod k provedení laické neodkladné resuscitace 18 TÍSŇOVÁ LINKA 155 A KZOS
či jiného způsobu první pomoci TANR (telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace), TAPP (telefonicky asistovaná první pomoc) atd. KZOS je rovněž centrem, které nepřetržitě řídí činnost všech zdravotnických a lékařských výjezdových týmů. Toto centrum má k dispozici nejmodernější telekomunikační a navigační techniku, prostřednictvím které jsou operátorky a operátoři schopni sledovat on-line veškerý pohyb všech záchranných týmů, řídit jejich pohyb a efektivně je, dle závažnosti, vysílat k případům po celém území kraje. Zdravotnické operační středisko Jihomoravského kraje TÍSŇOVÁ LINKA 155 A KZOS 19
4.1 Volání tísňové linky 155 V případě akutního ohrožení života lze v České republice bezplatně volat na tísňovou linku ZZS tel. č. 155. Pokud možno je třeba mluvit klidně, věcně a sdělit potřebné informace, zejména: Co se stalo. Kolik je postižených. Jaký je stav jednotlivých postižených (zda jsou při vědomí, dýchají, jaká mají zranění atd.). Kde se postižení nacházejí (ve kterém městě nebo obci, ulici, číslo domu, patro, označení domovního zvonku atd.). Při dopravních nehodách či jiných krizových událostech mimo obydlenou oblast místo co nejvíce upřesněte (číslo silnice, kilometrovník na dálnici, směr na sousední obec, nápadný orientační bod v blízkém okolí atd.). Kdo volá. 20 TÍSŇOVÁ LINKA 155 A KZOS
Pokud některou z výše uvedených informací zapomenete předat, nic se neděje, operátor/ka se na vše potřebné doptá. Hovor vždy ukončuje jako první operátor/ka. Budete-li vyzváni, abyste nezavěšovali, nezavěšujte, vyčkejte navázání dalšího kontaktu poté, co operátor/ka vyšle záchranný tým do akce. Voláte-li z mobilního telefonu, ponechte jej zapnutý, a to proto, aby vás v případě potřeby či jakýchkoli nejasností mohl/a operátor/ka jakkoli znovu kontaktovat. Pokud je k zásahu nutno vyslat vrtulník letecké záchranné služby, operátor/ka bude potřebovat informace ohledně možného místa k přistání pro vrtulník LZS (rovná plocha o velikosti 30 30 metrů, bez stromů, drátů elektrického vedení apod.; dohlednost v místě přistání, sklon a únosnost terénu, počasí). Vhodné prostory zbytečně neblokujeme. O konečném místě přistání vždy rozhodne pilot. Je potřeba si uvědomit, že vrtulník nepřiletí hned. Je třeba počítat s 15 až 20 minutami. Při přistávání vrtulníku se k němu přibližujeme vždy až po dotočení rotorů a vždy zepředu. Je potřeba, aby nás piloti vždy viděli. Můžeme na sebe upoutat pozornost pilota např. máváním šátku nebo pruhem látky pestré nebo bílé barvy, na sněhu pak pestrým nebo tmavým šátkem. Nikdy žádné předměty nepokládáme na místo přistání vrtulníku. TÍSŇOVÁ LINKA 155 A KZOS 21
Příklad místa k přistání LZS 5 KARDIOPULMONÁLNÍ RESUSCITACE KPR Jedná se o soubor jednotlivých činností, které se provádějí u postiženého se zástavou krevního oběhu. Cílem je opětovné zajištění okysličené krve do všech tkání a co nejrychlejší obnovení spontánního krevního oběhu. Soubor všech po sobě jdoucích kroků nezbytných pro záchranu lidského života tvoří tzv. řetězec přežití. 22 KARDIOPULMONÁLNÍ RESUSCITACE KPR
Řetězec přežití Teprve se spojením všech těchto nezbytných kroků má postižený člověk šanci na přežití náhlé zástavy oběhu a navrácení do života bez významného neurologického deficitu. 6 AUTOMATIZOVANÝ EXTER. DEFIBRILÁTOR AED Defibrilace je postup, kterým lze v případě náhlé zástavy oběhu zvrátit patologickou srdeční aktivitu. Jde o podání výboje stejnosměrného proudu, který projde srdcem, depolarizuje srdeční sval (myokard) a tím umožní návrat spontánní elektrické aktivity. Přístroj, který výboj generuje a podá, se nazývá defibrilátor. AED je přístroj, který je schopen analyzovat křivku EKG a laického zachránce vede v případě potřeby hlasovými pokyny k provedení bezpečné defibrilace. Jde o přístroj, který mohou použít při KPR i naprostí laici. V mnoha evropských městech jsou tyto přístroje plošně rozmístěné na ulicích, veřejných prostranstvích tak, aby byly v případě potřeby snadno dostupné. Zásadní význam veřejné defibrilace se opírá o skutečnost, že okamžitě AUTOMATIZOVANÝ EXTER. DEFIBRILÁTOR AED 23
provedená defibrilace po vzniku zástavy oběhu udává přežití až v 94 %. Provedení defibrilace za 5 minut po NZO znamená přežití v 50 % a za 12 minut po NZO už jen 25 %. S každou minutou bez provedení výboje klesá šance na přežití o 10 12 %. Místa, kde je umístěn automatizovaný externí defibrilátor, jsou označena tímto znakem. Označení místa, kde je umístěn AED Místa pro připevnění defibrilačních elektrod AED Bezpečná vzdálenost při defibril. výboji AED 24 AUTOMATIZOVANÝ EXTER. DEFIBRILÁTOR AED
Algoritmus provádění KPR u dospělých AUTOMATIZOVANÝ EXTER. DEFIBRILÁTOR AED 25
6.1 Uvolnění dýchacích cest, diagnostika dechu U pacienta v bezvědomí je zásadní uvolnit dýchací cesty. Základním a život zachraňujícím manévrem je záklon hlavy a přizvednutí brady. Uvolnění dýchacích cest u dospělých K diagnostice dechu je nezbytné sklonit se k postiženému, přiblížit se uchem co nejblíže k jeho ústům a nosu s pohledem upřeným na jeho hrudník. Jen tak je zachránce schopen slyšet dech, sledovat dechové pohyby, cítit proud vydechovaného vzduchu. 26 AUTOMATIZOVANÝ EXTER. DEFIBRILÁTOR AED
Kontrola dýchání Dýchání zjišťujeme 10 sekund. Pokud postižený normálně dýchá, tzn. alespoň 2krát se během 10 sekund plnohodnotně nadechne, není třeba zahajovat resuscitaci. Pokud ovšem postižený nedýchá nebo nedýchá normálně je třeba neprodleně zahájit KPR. Člověk, který nezačne normálně dýchat ani po záklonu hlavy, nereaguje na oslovení ani na bolestivý podnět, potřebuje masáž srdce. Právě záměna tzv. gaspingu (lapavého dýchání) za normální dýchání je nejčastější chybou vedoucí k nezahájení KPR. Rozpoznání gaspingu je proto jednou ze zásadních dovedností, na kterou je potřeba se při výuce KPR zaměřit. AUTOMATIZOVANÝ EXTER. DEFIBRILÁTOR AED 27
Kvalita resuscitace je dána hlavně kvalitou komprese hrudníku. V průběhu resuscitace je kladen důraz na kontinuitu kompresí s co možná nejmenším počtem přerušení. Kvalitně provedené, zbytečně nepřerušované komprese vytvářejí odpovídající perfuzní tlak, který je předpokladem pro zajištění dostatečného prokrvení životně důležitých orgánů. Správná technika stlačování hrudníku: ruce zachránce uprostřed hrudníku, propnuté lokty, hloubka stlačování 5 6 cm, frekvence stlačování 100 120/min. (tj. 2 stlačení za 1 sekundu). stálý kontakt s hrudní stěnou, stlačený hrudník vždy úplně uvolnit, zachování kontinuity stlačování minimální přerušení. 28 AUTOMATIZOVANÝ EXTER. DEFIBRILÁTOR AED
Technika stlačování hrudníku Správná pozice rukou při provádění KPR AUTOMATIZOVANÝ EXTER. DEFIBRILÁTOR AED 29
6.2 Resuscitace dětí co je jinak? Děti se v souvislosti s resuscitací dělí na novorozence a děti do 1 roku, dětský věk je od 1 roku do puberty. Pokud se zachránce domnívá, že dítě je již v pubertě, resuscituje ho jako dospělého. V opačném případě postupujeme jako u dítěte. Přítomnost normálního dýchání ověřujeme stejně jako u dospělých. Při dýchání z plic do plic u malých dětí dýcháme nejen z úst do úst jako u dospělých, ale z úst do úst a nosu. Dechové objemy jsou u dětí stejné jako u dospělých, tj. 6 7 ml/kg, trvání umělého dechu je 1 1,5 vteřiny. Stejně jako u dospělých je i u dětí prioritou kvalitní srdeční masáž s hloubkou komprese o 1/3 předozadní výšky hrudníku (u dětí do 1 roku přibližně 4 cm, u dětí 5 cm). Frekvence kompresí u dětí je stejná jako u dospělých, tedy alespoň 100 /min., a ne více než 120 /min. Uvolnění dýchacích cest a ventilace Nejdůležitějším úkolem je zprůchodnění dýchacích cest. U dětí do jednoho roku způsobuje velký záklon hlavy vzhledem k rozdílným anatomickým poměrům neprůchodnost dýchacích cest. Proto je nezbytné, aby hlavička dítěte byla v tzv. neutrální poloze. Nesprávné uvolnění dýchacích cest 30 AUTOMATIZOVANÝ EXTER. DEFIBRILÁTOR AED
Správné uvolnění dýchacích cest U dětí jde ve většině případů o obstrukci dýchacích cest. Příčinou je zapadlý jazyk, vdechnutí žaludečního obsahu při zvracení apod. To vše jsou příčiny, které jsou napravitelné dobře poskytnutou laickou první pomocí. Vzhledem k tomu, že u dětí jde pravděpodobně o asfyktickou zástavu oběhu, zahajuje se kardiopulmonální resuscitace 5 umělými vdechy. Dítě je potřeba začít resuscitovat. Vyrozumět záchrannou službu je sice nutné co nejdříve, ale tak, aby nebyla narušena plynulost resuscitace postiženého, např. volat záchrannou službu až po příchodu druhého zachránce. Při vdechu se řídíme pohledem na hrudník, poslouchejte dechové projevy, registrujte dech na tváři, kontrolujte, zda je přítomen výdech. Pokud se hrudník dítěte nezvedá, je ventilace neefektivní! Hloubku vdechu volíme tak, aby došlo jen k mírnému zvednutí hrudníku. Pokud dítě začne spontánně dýchat, je nezbytné udržet průchodné dýchací cesty. AUTOMATIZOVANÝ EXTER. DEFIBRILÁTOR AED 31
Komprese hrudníku Zda je nutná srdeční masáž ve formě kompresí hrudníku je potřeba rozhodnout do 10 sekund. Zachránce musí adekvátně zhodnotit známky života. Pokud dítě nejeví známky života, je nutné zahájit kompresi hrudníku a kombinovat ji s umělým dýcháním. Postižený musí ležet na tvrdé podložce. Místo komprese je v dolní polovině hrudní kosti (sterna), stlačování se provádí do hloubky jedné třetiny předozadního průměru hrudníku. Komprese hrudníku u dětí do jednoho roku je v případě jednoho zachránce prováděna dvěma napjatými prsty jedné ruky, v případě více zachránců technikou objetí a stlačováním hrudníku oběma palci postavenými proti sobě. Při masáži nadbřišku nebo dolní části hrudníku hrozí u malých dětí poranění vnitřních orgánů. Správné místo pro masáž lze dobře identifikovat přiložením 1 prstu nad mečíkem, kam pak přiloží zachránce ruku hranou dlaně. U starších dětí lze kompresi hrudníku provádět jednou či dvěma rukama, a to podle konstituce záchranáře. 32 AUTOMATIZOVANÝ EXTER. DEFIBRILÁTOR AED
Komprese hrudníku dvěma prsty jedné ruky Komprese hrudníku palci obou rukou Resuscitační poměry V případě dvou resuscitujících profesionálních zachránců (záchranáři, plavčíci apod.) je resuscitační poměr 15:2. Pokud dítě resuscituje zachránce sám, nebo pokud nemá dostatek zkušeností s tímto akutním stavem, provádí KPR v poměru 30:2. AUTOMATIZOVANÝ EXTER. DEFIBRILÁTOR AED 33
Algoritmus provádění KPR u dětí 34 AUTOMATIZOVANÝ EXTER. DEFIBRILÁTOR AED
7 VDECHNUTÍ CIZÍHO TĚLESA DUŠENÍ Častým důvodem akutního ohrožení života je vdechnutí cizího tělesa. Tento stav postihuje osoby bez ohledu na věk. Potrava či předmět způsobí obstrukci dýchacích cest a velice rychle nastupuje dušnost, která může vyústit až k zástavě dechu a následně i krevního oběhu. Obstrukci dýchacích cest dělíme na lehkou a závažnou. Rozlišíme ji podle schopnosti mluvit. Pokud postižený kašle a je schopen odpovědět na dotaz, jde o obstrukci lehkou. Pokud ale již není schopen mluvit, jde o obstrukci těžkou. Postiženého, který vdechnul cizí těleso, je při vědomí, kašle a je schopen mluvit, podporujeme v kašli. Pokud je při vědomí, ale již není schopen mluvit a kašel se stává neefektivním, provádíme opakovaně kombinaci 5 úderů do zad s 5 stlačeními nadbřišku, tzv. Heimlichovým manévrem. Oba tyto záchranné úkony fungují na principu náhlého zvýšení tlaku v hrudníku, který může vést k vypuzení cizího tělesa z dýchacích cest. Silné údery do zad provádíme zásadně plochou dlaně. VDECHNUTÍ CIZÍHO TĚLESA DUŠENÍ 35