Linda a Richard Eyrovi Jak naučit děti hodnotám

Linda a Richard Eyrovi Jak naučit děti hodnotám ÚVOD Proč? Kdy? Kde? Kdo? Co? a Jak? Než začneme společně přemýšlet, jak učit děti hodnotám, věnujme se nejprve důvodům, které nás k tomu vedou. Odpovězme si na následující otázky. Proč vlastně chceme naše děti učit úctě k hodnotám? Odpověď se může na první pohled zdát samozřejmá - ale třeba také ne! Možná vám není jasné, kdy začít, kdo a kde by měl vaše děti hodnotám učit. Podrobně bychom se měli seznámit s tím, které hodnoty pokládáme za důležité a jakým způsobem je lze učit. PROČ? Proč učit děti uznávat základní morální hodnoty? Protože to tak dělali naši rodiče? Protože je to tradice? Protože jejich předávání přispívá k tomu, aby společnost byla bezpečná a dál se vyvíjela? Protože jim věříme? Protože jsou správné? Protože výzkumy ukazují, že chování založené na morálce pomáhá dětem rozvinout smysl pro samostatnost, nezávislost a sebedůvěru? Všechny odpovědi jsou svým způsobem správné. Ale podstatné je, že učit děti uznávat základní morální hodnoty je nejdůležitější a nejefektivnější způsob výchovy, jakým můžeme přispět k tomu, aby se v životě cítily šťastné. Moudrost ověřená věky i naší osobní zkušeností nás učí, že individuální i společenské štěstí se spojuje s chováním založeným na jistých morálních zásadách. Není náhodné, že se lidé v mnoha různých zemích i kulturách učí stejným základním hodnotám. Historická souvislost úpadku Říma s tehdy převládajícím amorálním chováním odpovídá zkušenostem, jež máme s chováním lidí, kteří ztratili základní morální hodnoty a principy i svůj duševní klid. Naše děti zjistí metodou pokusů a omylů, že mezi životem založeným na hodnotách a pocitem štěstí skutečně existuje vzájemná souvislost. Selhání a nepříjemné pocity ze špatného chování je mohou přivést k poznání základních hodnot a naučí je čestnému přístupu k životu - tato cesta je ovšem hodně tvrdá a bolestná. Lidský život je příliš krátký na to, aby každý člověk všechno "vynalézal od začátku". Proto je naší rodičovskou povinností naučit děti tomu, co jsme se sami naučili a ověřili si v průběhu života. Nejlépe to řekl Ralph Waldo Emerson: "Příčina a následek jsou dvě strany jedné mince. Každé tajemství je nakonec vyzrazeno, každý zločin potrestán, každá ctnost odměněna, každá chyba odčiněna příčina a následek spolu neodvolatelně souvisejí jako semeno a plody - tak jako ovoce existuje v semínku, následek vyrůstá z příčiny."

Jsme přesvědčeni, že spokojenost a štěstí pocházejí z jasných a silných morálních zásad. Proč tedy vštěpovat našim dětem základní morální hodnoty? Protože na tom závisí jejich štěstí! KDY? Uvolněná výchova, která se rozšířila v šedesátých letech, vychovala generaci, jež zlomila všechny rekordy v užívání drog, sebevražednosti, nestabilnosti rodin a také v osobní nespokojenosti, i když to nejde tak snadno změřit. Tak zvaná demokratická, liberální nebo osvobozující výchova, jak se tento přístup nazývá, odmítá učit děti morálním hodnotám, dokud nebudou dost staré, aby si vytvořily svůj vlastní hodnotový systém, což má katastrofické důsledky. Jako by někdo hodil křehkou, bezmocnou loďku bez vesel doprostřed bouřlivých vln s nadějí, že sama nějakým řízením osudu dopluje do bezpečného přístavu. I když se rodiče nesnaží předat svému dítěti žádné vlastní hodnoty, dítě je i přesto ještě v předškolním věku vědomě i nevědomě získá. Pochytí je od svých vrstevníků, z televize, ale nejvíce v rodině. Tyto hodnoty projdou určitou zkouškou a možná se změní při nástupu do školy. Dospívající pak začnou bojovat o samostatnost a utvoří si vlastní hodnotový systém, který je sice nezávislý na systému rodičů, ale obvykle se od něj příliš neliší. V této knize nabízíme rodičům pozitivní program výuky založený na základních hodnotách - jedná se o proaktivní přístup, který je podle našeho názoru daleko vhodnější než přístup defenzivní, kdy na chování dětí rodiče pouze reagují. Vaše děti si uvědomí důležitost určitých základních hodnot, když se budete důsledně věnovat vždy jedné z nich po dobu jednoho měsíce. Ve dvanácti kapitolách vám předkládáme roční výchovný program. Na začátku každé kapitoly naleznete osobní příklad nebo příběh, který ilustruje náš vztah k této hodnotě. Následuje popis, jak učit předškoláky - jednoduchými příběhy, básničkami, písničkami a hrami děti pochopí smysl této hodnoty a její užitečnost. Naleznete tu rovněž návody, jak děti chválit a podporovat. Další část kapitoly se věnuje školákům. Zdůrazňují se hlavně hry, soutěže a složitější příběhy, které odpovídají věku mezi šesti a dvanácti lety. Každou kapitolu zakončí část věnovaná dospívajícím dětem, mladším pubescentům. Zde se více soustředíme na vzájemné rozhovory, hraní rolí a sdílení společných zkušeností. Domníváme se, že v každém věku se děti mohou učit uznávat morální hodnoty. Takže naše odpověď na otázku kdy zní: TEĎ a VŽDY. KDE? Polemika, zda lze učit děti morálním hodnotám ve škole, nebo nikoli, která se čas od času objeví na stránkách novin, je sice zajímavá, ale domníváme se, že je svým způsobem zavádějící. To, co se děti naučí doma - ať pozitivního, nebo negativního, má na ně daleko hlubší vliv než cokoli, co se mohou naučit ve škole nebo v kterékoli jiné instituci. Jedním z důvodů je nejméně šestiletý náskok rodičů před školou. Podstatnější však je, že rodiče mají, nebo aspoň mohou mít prvních čtrnáct nebo patnáct let ke svému dítěti daleko bližší vztah, a tedy i silnější vliv na ně než jakákoli jiná osoba,

skupina nebo instituce. Rodina je pro dítě nejdůležitější skupinou a rodiče mají největší odpovědnost za jeho výchovu. Odměnou jim je, že naučili dítě správnému vztahu k základním morálním hodnotám. Tak tedy - kde? V rodině! Doma! KDO? Někteří rodiče, i když své děti opravdu milují, dělají v nejlepší víře jednu chybu. Mají k výchově přístup podobný chování "hlavního dodavatele", který organizuje výstavbu domu tím, že zadává zakázky jednotlivým stavebním firmám a řemeslníkům. Takový rodič pak hledá "subdodavatele", kteří mají zařídit vlastní výchovu - ať už se jedná o učitele, skautské vůdce, učitele hudby, nebo psychologické poradce. Tento přístup může docela dobře fungovat, když se má dítě naučit různým dovednostem, ale nemůžeme ho uplatňovat, když chceme dítě naučit základním morálním hodnotám! Učitelé a poradci mohou k výchově přispět, rozvinout ji a upevnit, ale základní odpovědnost leží na rodičích. Tak tedy - kdo? Rodiče! Vy! CO? Existují nějaké opravdu univerzální hodnoty? Nepodmíněné, neměnné, nezávislé na jednotlivých druzích náboženství? Lze najít univerzální pravidla chování, která jsou vždy správná a mohou být přijata jako dobrá - nebo přinejmenším "lepší" než jejich opak? Nepřemýšlíme o těchto otázkách jako profesionální filozofové, kteří chtějí vytvořit obecný hodnotový systém, ale jako rodiče, kteří chtějí vědět, jaké hodnoty by měli předat svým dětem. Pokusili jsme se sestavit seznam hodnot, s nimiž bude většina rodičů souhlasit a uzná je. Rozhodně to nebylo jednoduché. Snažili jsme se přijít na nejlepší definici toho, co je pro nás vlastně důležitou hodnotou, a stanovili jsme kritéria, podle kterých ji budeme vybírat. Konečně jsme museli najít dvanáct hodnot, jež skutečně považujeme za nejdůležitější. Náš seznam patrně nebude každému vyhovovat. Výběr vašich hodnot musí být nutně individuální. Přemýšlejte o tom, jaké hodnoty považujete za správné, o kterých si myslíte, že mohou vašim dětem pomoct a posílit jejich radost ze života. Mohou to být hodnoty, podle kterých se sami nedokážete řídit, ale doufáte, že by mohly vaše děti učinit šťastnějšími. To není přetvářka - my všichni se snažíme naučit děti různé věci lépe, než je umíme sami. Chceme, aby měly lepší výchozí podmínky, než jsme měli my. Přejeme si, aby se poučily z naší zkušenosti - ať už z toho, co jsme udělali opravdu dobře, nebo z toho, co by mohly udělat lépe než my. Když jsme začali psát tuto knihu, ukázala jsem první verzi své přítelkyni, která má za sebou hodně složité dětství. Pochází z rodiny, která se rozpadla, vyzkoušela v životě opravdu leccos a teprve nedávno se usadila a založila si vlastní rodinu. Přečetla si naši definici a seznam hodnot, pak rukopis zavřela a řekla:

"Dobře, souhlasím s tím, co píšete. Budu své děti učit vašim hodnotám, ale budu si přitom připadat jako pokrytec!" Trochu udiveně jsem na ni pohlédla a ona pokračovala: "Těžko od nich můžu očekávat, že budou dělat něco, co jsem já sama nikdy nedělala, nebo že se stanou takovými, jaká jsem já nikdy nebyla, ne?" Stále jsem neodpovídala a přemýšlela o tom, co mi řekla. Ona se nad tím také zamyslela a zjistila, že to vlastně moc nedává smysl, a pokusila se ospravedlnit svůj přístup. "Těžko jim přece můžu říct - udělejte to, jak vám to říkám, a ne jak jsem to udělala já." Viděla jsem, že pořád ještě přemýšlí, a tak jsem čekala. Náhle se zasmála. "To je ale přece pěkná hloupost! Pokud věřím, že je něco správné nebo dobré, nebo aspoň lepší, měla bych se to snažit děti naučit! Přece nemusejí opakovat moje chyby!" Linda Nejprve definice: Respektovaná a univerzálně "přijatelná" hodnota prospívá jak člověku, který ji uznává, tak lidem, s nimiž v duchu této hodnoty jedná. Každá z dvanácti hodnot, které budou popsány dále, vyhovuje tomuto základnímu pravidlu. Podívejme se nyní, jaká kritéria při výběru používáme: Abychom odlišili základní hodnoty od dalších vlastností, dovedností a návyků, které také mohou být prospěšné, používáme ještě další upřesnění. Za hodnotu považujeme takovou vlastnost, která a) se násobí a prohlubuje (dokonce i když se na ni vědomě nesoustředíme); b) se vyznačuje tím, že čím více ji projevujeme (ať ve vztahu k sobě, nebo k druhým), tím více jí dostáváme (od sebe nebo od druhých). Uveďme si konkrétní příklad: Poctivost můžeme pokládat za hodnotu, protože splňuje naši definici - má z ní užitek jak poctivý člověk, tak lidé v jeho okolí. To samé platí pro lásku, laskavost, spravedlivost atd. Všechny tyto hodnoty současně splňují naše kritéria, protože čím více je rozdáváme, tím hlouběji je dokážeme prožívat, lépe vyjadřovat a současně je tím více získáváme i od druhých. Pro naše účely tedy necháme stranou takové vlastnosti jako ctižádost, matematické vlohy, fyzickou krásu, bohatství. Ačkoli se může jednat o velmi cenné vlastnosti a dovednosti, vlohy nebo šťastné okolnosti, nejde o univerzální hodnoty. Ctižádost slouží většinou jen jedinci - lidé v jeho okolí z ní nemusejí mít vždy prospěch (někdy platí dokonce opak). Krása nebo matematický talent jsou vlastnosti, které mohou příznivě ovlivňovat okolí, ale i když je rozdáváme, nevracejí se nám zpět. Materiální bohatství se nezvětšuje tím, že z něj rozdáváme. Pro hodnoty a další prospěšné vlastnosti platí, že je získáváme tím, že je rozdáváme. Nyní se podívejme na náš seznam: V následující tabulce najdete dvanáct námi vybraných hodnot. Zamyslete se, nakolik odpovídají uvedené definici a kritériím. A podívejte se, jestli odpovídají

vaší představě, tomu, co je pro vás důležité a co chcete naučit své děti. V dnešním světě se dává přednost vlastnění a získávání. Hodnoty, které uvádíme, naopak souvisejí s bytím a s dáváním. Jak jsme spokojeni se sebou, záleží víc na tom, kdo skutečně jsme a co dáváme druhým, než na tom, co vlastníme. Naše děti ve chvíli, kdy si stanoví své vlastní hodnoty, daleko více ovlivní, kým jsme a co dáváme, než jiné okolnosti. Graf zobrazuje dva hlavní způsoby, jak se hodnoty učit - buď se snažíme stát se nositeli určité hodnoty, nebo ji projevujeme ve vztahu k druhým. Námi vybrané hodnoty: Ještě slovo na závěr k otázce co učit? Mnoho z vás pohlédne na seznam uvedených dvanácti hodnot s pochybností: "A kde je moudrost? Kde je humor? Víra? Opatrnost? Hospodárnost?" Cokoli se vám vybaví, najdete na jednom ze dvou následujících míst: a) V seznamu námi uvedených hodnot. Až budete číst dále, poznáte, že o hodnotách mluvíme v širším významu a uvažujeme i o dalších, které jsou s nimi spřízněné. b) Ve vlastních myšlenkách. Pokud vás napadne hodnota, kterou chcete svým dětem předat, a nenajdete ji na našem seznamu - udělejte to! Způsoby a nápady, které v této knize objevíte, vám při tom pomohou. Rádi bychom vás upozornili, že se nemusíte příliš zabývat tím, jak jsme hodnoty v této knize seřadili. Každá z nich je nezávislá na ostatních a může přijít na řadu jako první, poslední nebo prostřední. Důležité je, abyste jednu z nich vybrali a měsíc se na ni soustředili. Vyberte si na počátku tu hodnotu, která vám právě připadá nejvhodnější a potřebná; určující je konkrétní situace, v níž se právě se svými dětmi nacházíte. Takže odpověď na otázku co zní: Dvanáct univerzálních hodnot podle seznamu, který převezmete od nás, nebo si ho upravíte podle vlastních potřeb a nadějí, jež vkládáte do svých dětí. JAK? Jak jsme už uvedli, nejlepším učitelem je vlastní příklad - váš postoj. To, co děláme, vždy zastíní to, co pouze říkáme. Kamarádka mi vyprávěla, že jednou přistihla své dvě holčičky, jak se perou o panenku. Naštvala se a vyhodila ji z okna. Pak jim udělala důkladné kázání o tom, že se spolu nemají prát a mají se o všechno dělit. Když skončila, byla přesvědčená, že se jí podařilo něco děti naučit. A měla pravdu! Odpoledne uviděla své andílky, jak házejí oknem ven krajíce chleba, které jim připravila k svačině. Děti se vždycky učí spíš tím, co u nás vidí, než z toho, co jim říkáme! Linda Vedle vlastního příkladu, který je nejdůležitější, má významnou roli také vyprávění, hry, fantazie a hraní rolí. Tato kniha obsahuje řadu nápadů, které můžete použít, protože je někdy těžké vymýšlet vlastní hry a příběhy, aby co nejlépe odpovídaly uvedeným hodnotám. Všichni dokážeme lépe

přemýšlet, soustředíme-li se na určitou věc, proto vám navrhujeme, abyste koncentrovali pozornost na jednu hodnotu po dobu jednoho měsíce. Když skončíte celou sérii, můžete začít znovu - vaše děti budou o rok starší a důležitým hodnotám se mohou učit na jiné úrovni. Pokud se rozhodnete použít náš způsob a využijete přitom postup, který vám nabízíme, jsme připraveni vám odpovědět na otázku jak? Chceme vás upozornit, že existují některé vyzkoušené metody, které jsou obzvlášť vhodné při učení morálním hodnotám. Podívejme se na ně v krátkosti - jejich konkrétní použití je podrobně popsáno v následujících kapitolách.? Hraní rolí a různé druhy slovních her vám pomohou tím, že se při nich děti vžijí do příslušných situací a představí si důsledky svého chování.? Dospělé diskuze, při kterých s dětmi můžete mluvit o morálce, důležitosti konkrétních hodnot. Psychologické studie prokázaly, že existuje významná souvislost mezi odpovědným chováním dětí a množstvím času, které strávily rozhovory se svými rodiči. Při takových rozhovorech na dítě postupně působí hodnoty, které sami sdělujeme a zastáváme.? Chvála a povzbuzování mají velkou sílu, když se snažíme, aby se děti naučily soustavně chovat podle určité hodnoty. Když se vévody z Wellingtonu na sklonku jeho života ptali, co by změnil, kdyby mohl žít znovu, odpověděl: "Více bych chválil." Poukazování na chyby ještě neznamená jejich nápravu - častěji vede k pocitům viny a k opakování nevhodného chování. Opravdové změně nejlépe pomůžeme tím, že "přistihneme" své děti, když dělají něco dobře, a pochválíme je za to. Jednou v neděli jsem si četl noviny a všiml jsem si nešťastného výrazu na tváři svého šestiletého syna. "Co se stalo?" zeptal jsem se. "Nic." "Jsi si tím jistý?" "Jo." Vrátil jsem se k novinám, ale nedokázal jsem se soustředit na čtení. Přemýšlel jsem o včerejším odpoledni, kdy jsem viděl Jonáše hrát s ostatními dětmi fotbal a kdy mu jeden nevychovaný spratek ze sousedství ošklivě nadával. Odložil jsem noviny a vzal jsem si Jonáše na klín. "Víš co, napadlo mě před chvílí, že vím o spoustě věcí, ve kterých jsi opravdu dobrý." "Já?" "Ano, ty. Líbí se mi třeba, jak se dovedeš k ostatním dětem hezky a přátelsky chovat." A pokračoval jsem dalšími věcmi, které na něm oceňuji. Řekl jsem mu, že umí rozesmát naše miminko, naučil se krásně čistě vyslovovat r a sám si každý večer a ráno čistí zuby. Viděl jsem, jak se jeho výraz před mýma očima mění. Narovnal se, jeho oči se rozzářily a tvář se mu rozjasnila. Nesměle mě poprosil: "Tati, napiš mi to!" "Co?" "Napiš všechno, co dělám dobře!" "Kam?" zeptal jsem se a ohlížel se po kusu papíru. "Tady," ukázal. "Napiš mi to, prosím tě, na ruku." A tak jsem to udělal. Jonáš si ruku neumyl, dokud mu ji neumyla máma. Richard

? Svou roli při posilování dobrého chování hrají také různé odměny a ocenění. Děti mají rády viditelné odměny svého snažení - může se jednat o různé medaile nebo diplomy, na nichž je oceněno jejich mimořádné úsilí v uplynulém týdnu. Předání takového diplomu může být dobrým vyvrcholením a uzavřením diskuze o hodnotách.? Druhá šance. Když dáte svému dítěti poté co selhalo, možnost začít znovu, umožníte mu napravit jeho chování a zachovat se správně bez zbytečného vyčítání a kritizování.? Učení krátkých, výstižných citátů, které jasně ukazují význam dané hodnoty. Je to způsob, kterým pomůžete svým dětem i při vytváření správného hodnotového systému.? Hodnota a její opak: Co pomáhá, co zraňuje? Děti můžete také vést k tomu, aby dokázaly pro vybrané hodnoty najít protiklady a přemýšlely, zda takové jednání lidem pomáhá, nebo je zraňuje a škodí jim.? Oceňujte pozitivní chování a nevěnujte pozornost negativnímu. Děti se dožadují naší pozornosti - problém je v tom, že se rodiče příliš často věnují špatnému chování svých potomků a nevšímají si dobrého. Považují dobré chování za samozřejmé. Je třeba tento přístup změnit a zaměřit se na to, abychom děti "přistihli, když dělají věci správně", a náležitě je za to ocenili. Když jsem byl v Japonsku, zažil jsem nádherný příklad toho, jak bychom se jako rodiče měli chovat. Zastavil jsem se u známých, abych si vypůjčil nějakou knihu. Paní domu mě pozvala dovnitř a zatímco jsme spolu hovořili, její chlapeček začal být netrpělivý. Tahal mámu za sukni a začal plakat. Ale maminka si ho vůbec nevšímala a klidně se dál se mnou bavila. Když to chlapeček viděl, začal se dožadovat její pozornosti ještě neodbytněji, ale maminka ho pouze popadla, otevřela nejbližší dveře - náhodou to byly dveře na záchod - strčila ho do nich a zavřela je za ním. Přitom pořád pokračovala v hovoru se mnou. Za okamžik chlapeček vyšel ven a zdvořile maminku o něco poprosil. Tentokrát mu okamžitě odpověděla. Když jsme šli potom nahoru vyhledat knihu, kvůli níž jsem přišel, viděli jsme její další dvě děti, jak tam sedí a hezky si spolu hrají. A jejich maminka opět přerušila náš rozhovor a pochválila je. Tak jsem na vlastní oči viděl téměř dokonalou ukázku schopnosti všimnout si u dětí pozitivního jednání, věnovat mu pozornost, ocenit ho a současně ignorovat jejich negativní chování. Richard V knize najdete pro každý měsíc řadu různých nápadů, jak rozvíjet zvolenou hodnotu u předškoláků, školáků a dospívajících. Vy si pochopitelně vyberete to, co nejlépe odpovídá věku vašeho dítěte (nebo vašich dětí). S předškoláky se nejsnáze používají jednoduché hry, vyprávějte jim příběhy a hodně je chvalte a oceňujte. U školáků více hrajte různé slovní hry a hry zaměřené na rozpoznání následků určitého typu chování; učte děti různá přísloví a citáty, které se vztahují

k příslušné hodnotě. Vaše dospívající asi nejvíce zaujmou "dospělé diskuze", rozhovory o tom, co prospívá a co zraňuje, o konkrétních situacích ze života, které sami zažili nebo se týkají jejich vrstevníků. Když jsme se rozhodli, že vyzkoušíme na vlastních dětech postup, který vám v této knize navrhujeme, začali jsme tím, že jsme svolali "rodinnou poradu" a na té jsme se snažili dětem vysvětlit, co je chceme naučit a proč. Jako mnoho rodinných setkání začalo i tohle připomínkami typu "kdy to proboha bude za námi?" a "právě teď musím jít zavolat své kamarádce". Ale díky zkušenostem, které jsme při výchově svých dětí získali, jsme nepodlehli panice a seznámili je s naším záměrem. Vysvětlili jsme jim význam hodnot v našem životě a ukázali náš seznam. Snažili jsme se jim co nejotevřeněji a nejpřesvědčivěji říct, že přijetí základních hodnot a chování podle nich vede k pocitu štěstí a spokojenosti. Také jsme je seznámili se slovy morálka a morální jako s označením pro dělání věcí správně, v souladu s našimi hodnotami. Dokonce jsme jim citovali Ernesta Hemingwaye, který řekl: "Vaše chování je morální, když se po něm cítíte dobře. Když se cítíte špatně, chovali jste se nemorálně." Linda Takže jak? Se znalostí postupů, které naleznete v této knížce. A s vlastními zkušenostmi a nápady, které vaše děti přesvědčí, že je chcete naučit něčemu dobrému. (Poznámka: V každé kapitole najdete také způsob, jak můžete své děti odměnit, když se chovají podle "hodnoty měsíce".) Hodnoty bytí PRVNÍ MĚSÍC Poctivost Poctivost k druhým, k institucím, ke společnosti a k sobě. Vnitřní síla a důvěra, kterou může dát výchova založená na pravdomluvnosti, spolehlivosti a osobní integritě. Když jsem zajel autem k domu, všiml jsem si na chodníku rozbité láhve od mléka. Zeptal jsem se devítiletého Jonáše a jeho kamaráda Honzy, jestli nevědí, co se stalo. Honza rychle vyhrkl: "Ne." Jonáš na něho pohlédl, trochu zaváhal a pak mu položil ruku na rameno. Řekl mu: "Jemu můžeme říct pravdu," otočil se ke mně a vysvětlil, co se stalo: "Rozbili jsme ji, když jsme hráli basketbal. Chtěli jsme ji uklidit, ale zapomněli jsme. Promiň, tati. Hned skočím pro lopatku na smetí." Poslouchal jsem je pak oknem, když zametali střepy. "Došlo mi," poučoval vážně Jonáš o půl roku mladšího Honzíka, "že když rovnou řekneš pravdu, máš pak míň nepříjemností." Richard

Naučit děti poctivosti je opravdu náročná výzva nepoctivosti, se kterou se každý den potkávají. Děti silně ovlivní váš osobní příklad a stálý komentář jejich chování. Přišli jsme ještě na další způsoby, které fungují. Popíšeme vám je (tak jako v každé kapitole) ve čtyřech krátkých částech. Nejprve uvedeme pravidla, která platí obecně pro všechny děti, potom metody zaměřené na předškoláky, školáky a dospívající. OBECNÉ ZÁSADY Buďte ke svým dětem naprosto poctiví. Ukážete jim, že je možné se tak opravdu chovat, a jakou důležitost tomu přikládáte. Odpovídejte jim pravdivě a upřímně, pokud jejich otázky nepřekračují určité hranice. A i potom jim řekněte, proč nechcete odpovědět. Nedopusťte, aby vás slyšely říkat do telefonu konvenční lži, a nikdy po nich nechtějte, aby samy lhaly. ("Maminka není doma.") Nepřehánějte. Nevyhrožujte tím, že uděláte něco, co opravdu nechcete udělat. Chvalte je a dejte jim šanci "začít znovu". Tím získají ještě jednu příležitost říct pravdu. Nesnažte se úzkostlivě přistihnout dítě při lži. Naopak ho "přistihněte", když mluví pravdu, a pochvalte ho za to. Když začnou děti tvrdit něco, o čem si myslíte, že není pravda, přerušte je a řekněte jim, aby si to rozmyslely a vzpomněly si, jak je důležité mluvit pravdu. A pak je nechte znovu začít. Upozorněte je na důsledky. Ukažte svým dětem, jaké následky může mít poctivost a nepoctivost. Všímejte si případů nečestného jednání (v reálném životě, v televizi apod.) a vysvětlete jim důsledky, jaké takové chování má pro obě strany - jak pro podvádějícího, tak pro podvedené (ať už jde o jedince, nebo instituci). Také si všímejte případů čestného jednání a ukažte jeho pozitivní důsledky - zejména vnitřní klid, důvěru a sebedůvěru, které získá poctivý člověk. Metody pro předškoláky Co je lež? Tato hra malým dětem objasní význam pojmů pravda, nepravda a lež a ukáže jim, jaký k nim máte přístup. Zeptejte se: "Víš, jaký je rozdíl mezi pravdou a nepravdou? Pojďme to vyzkoušet. Já něco řeknu, a ty zkusíš uhádnout, jestli to je, nebo není pravda." Začněte jednoduchými fakty a pak se postupně zaměřte na události, které se vztahují k chování. Například:? Obloha je zelená. (Dítě řekne: "To není pravda.")? (Ukažte na nohu.) To je moje noha. (Dítě řekne: "To je pravda.")? Mravenci jsou větší než sloni.? Díváme se očima.? Posloucháme nosem.? Mléko máme od kuřat.? Vezměte sušenku a snězte ji. Pak oznamte, že jste žádnou sušenku nesnědli.? Položte hračku na pohovku a řekněte: "Nechal jsem svou hračku na pohovce." "Teď vidíš, jaký je rozdíl mezi tím, když mluvíme a nemluvíme pravdu. Víš, jak se říká tomu, když někdo nemluví pravdu? Říká se, že lže. Teď budeme pokračovat, já něco řeknu a ty mi

odpovíš - to je pravda, když to bude pravda, a to je lež, když to nebude pravda."? Upusťte na zem korunu a zavolejte: "Našel jsem korunu."? Dejte někomu kus své sušenky a řekněte: "Nesnědl jsem celou sušenku, dal jsem kus Janě. (Používejte příklady, které jsou vhodné pro vaše dítě.) Pak se zeptejte: "Proč je lepší mluvit pravdu než lhát?" (Nabízejí se podobné odpovědi: "Každý ví, co se opravdu stalo." "Nebude potrestán někdo nevinný." "Můžeme se to naučit lépe.") Chvalte důrazně a detailně Předškoláci obvykle opakují chování, při kterém jim věnujete pozornost. Když vám malé dítě lže, věnujte mu co nejméně pozornosti (nebo mu dejte potichu znát, že víte, že neříká pravdu). Když mluví pravdu, důrazně ho pochvalte. A když se přizná k něčemu špatnému ("Kdo počmáral tu zeď?"), vyzdvihněte víc pochvalu než potrestání. Předškoláci už umějí rozlišit mezi vaší nespokojeností nad tím, co provedli, a vaší radostí z jejich pravdomluvnosti. Zajímavá změna v přístupu k poctivosti se v naší rodině objevila, když se naše dvacetiměsíční dcera Jana naučila dvě nová slovíčka. Jana už znala jména nebo přezdívky svých sourozenců a naučila se říkat: "to byl". Protože byla nesmírně dobrou pozorovatelkou všeho, co se kolem ní dělo, dokázala s radostí odpovídat, kdykoli jsme se zeptali: "Kdo tady udělal ten nepořádek?" nebo "Kdo zapomněl zašroubovat zubní pastu?" Ostatní děti se pak začaly chovat mnohem poctivěji - nebo se alespoň rychleji přiznávaly, když něco provedly. Richard Odhalování pocitů Děti si uvědomí, jaké pocity mohou mít při různých událostech - a také pochopí, že je normální je mít a mluvit o nich. Prohlížejte si s nimi časopis, kde je hodně fotografií a obrázků, a ptejte se jich: "Co si myslíš, že ten člověk cítí?" "Proč myslíš, že se tak cítí?" "Je to v pořádku, když se tak cítí?" Objevte dětem pocity a jejich pravděpodobné příčiny a naučte je, že soucítit a mluvit s druhými o svých pocitech je v pořádku. Metody pro školáky Hra na následky Hra pomůže dětem pochopit, že dlouhodobé následky, které přináší poctivost, jsou vždy lepší než dlouhodobé následky nepoctivosti. Připravte si dvojice očíslovaných kartiček nebo listů papíru. Na první kartičce popište čestné jednání v určité situaci a krátkodobé následky, jaké toto chování má, na druhé nečestné jednání v téže situaci a jeho krátkodobé následky. Pak na rub obou kartiček napište, jaké jsou dlouhodobé následky obojího chování. Přední strana kartiček: Rub kartiček: Přední strana kartiček: Rub kartiček:

Napište sami další kartičky, které odpovídají vaší situaci. Snažte se najít takové příklady, ve kterých jsou krátkodobé následky nečestného jednání pří znivé, zatímco dlouhodobé nepříznivé. Vyhledejte situace, kde vystupují rodiče, sourozenci, přátelé, učitelé a jiní zástupci institucí, s nimiž děti přicházejí do styku. Při této hře se dětí zeptejte: "Co může udělat člověk, který se zachoval nepoctivě a má výčitky svědomí?" (Může vrátit peníze, omluvit se atd.) Dohoda o poctivém chování Domluvte se, že se budete k sobě v rodině navzájem chovat měsíc poctivě. Koncem měsíce si spolu sedněte ke "kulatému stolu" a poděkujte dětem za to, že se snažily poctivé chování dodržet. Pak se zeptejte, co se naučily, a jestli někdo z nich ví, co znamená slovo dohoda. Po jeho vysvětlení navrhněte, že uzavřete dohodu o naprosté poctivosti mezi členy rodiny. Sepište krátkou smlouvu začínající slovy: "Slibujeme si navzájem" Nech te každého (rodiče i děti) společnou dohodu podepsat. Ocenění za poctivé chování Toto je způsob, jak každý týden ocenit děti za jejich osobní poctivost. V neděli (nebo ve chvíli, kdy se vaše rodina sejde celá pohromadě) se zeptejte: "Kdo z vás se minulý týden ocitl v situaci, kdy bylo obtížné se zachovat poctivě?" Mějte po ruce odměnu pro toho, kdo si vzpomene na nejobtížnější zážitek. (Stačí hezká barevná papírová medaile, která bude putovní.) Nechte dítě (nebo dospělého), které ji získalo, vyvěsit si ji na dveře své ložnice nebo nad postel do dalšího hodnocení. Za pár týdnů, až si na tuto hru zvyknete, zjistíte, že děti daleko důkladněji přemýšlejí o svém chování v minulém týdnu, protože chtějí získat ocenění. Naučíte je tím více se zamýšlet nad svým jednáním - a podpoříte jejich snahu o poctivost. Isabelina malá lež Vyprávějte svým dětem následující příběh, abyste je poučili, jak jedna lež může vést k další, a co to nakonec způsobí. Isabela měla zakázáno dávat psovi Benovi jídlo od jejich večeře, ale udělala to. Když maminka přišla a viděla prázdný talíř, řekla Isabela, že všechno snědla. (To byla docela malá lež, viďte?) K večeři měli kuře a Benovi se zasekla v krku kostička. Začal frkat a kašlat a bylo vidět, že se necítí dobře. "Nevíš, co je s tím psem?" zeptala se maminka. "Ne," odpověděla Isabela. (To byla další lež. Isabela ji musela říct, pokud nechtěla, aby maminka poznala, že jí předtím lhala.) Maminka se podívala Benovi do krku, ale nic tam neviděla. "Jedl Ben něco, Isabelo?" ptala se. "Nevím." (Další lež, ale Isabela nechtěla, aby maminka poznala, že jí dvakrát lhala.) Ben se cítil stále hůř, a tak ho maminka vzala k veterináři. Isabela šla s ní. "Co se tomu psovi stalo?" ptal se doktor a Isabela odpověděla: "Nevíme." (Opět lež, ale Isabela ji musela říct, pokud nechtěla, aby maminka a veterinář poznali, že předtím lhala.) Doktor řekl: "Má něco zaseknutého v krku. Kdyby to byla kost, dokázal bych ji vytáhnout kleštěmi, ale možná je to kus skla, a tak ho budeme muset

operovat." Isabela se rozhodla, že teď už musí říct pravdu. Rychle vyhrkla: "Je to kost, vím, že ji Ben sežral, protože jsem nesnědla svou večeři a dala mu ji. A už nikdy nechci lhát, protože když řeknete jednu lež, musíte pak lhát dál a dál a nemůžete přestat." Isabela začala plakat, ale maminka ji objala a řekla, že ji má ráda, a pak se Isabela rozhodla, že už bude pořád mluvit pravdu. (Každá kapitola obsahuje aspoň jeden příběh, který se vztahuje k hodnotě tohoto měsíce. Tyto příběhy byly napsány pro malé školáky, ale dají se přizpůsobit i pro mladší nebo naopak starší děti.) Pocitová pantomima Uvádíme seznam přídavných jmen, která jsou spojena s pocity. Napište každé z nich na malou kartičku. Potom kartičky zamíchejte a každému členu rodiny jich dejte pět. Hráč má třičtvrtě minuty na to, aby pantomimicky předvedl chování, které odpovídá slovu na kartičce. Za správně uhodnuté slovo se získává bod. Když se všichni vystřídají, zamíchejte kartičky a znovu je rozdejte (opět každému pět). Pokračujte ve hře tak dlouho, dokud někdo nezíská deset bodů. Seznam přídavných jmen vztahujících se k různým pocitům: Metody pro dospívající Seznam nepoctivostí Rozhovor o různých typech nepoctivosti pomůže starším dětem pochopit otázku poctivosti a podvádění obecněji. Řekněte jim, že existuje mnoho různých způsobů, jak se zachovat nepoctivě. Bylo by dobré udělat si jejich seznam. Povzbuďte děti, aby vám jej pomohly sestavit, například.: Podvádění ve škole. Daňové podvody. Podvody při vyúčtování výdajů. Přehánění. Ohlášení autu při tenisu, když si nejste jistí, že to aut skutečně byl. Řeknete pravdu jen částečně, abyste se nedostali do problémů. Malé přikrášlení pravdy, aby zněla přijatelněji. Lhaní, abychom se ochránili. Lhaní, abychom chránili někoho jiného. Zkuste seznam rozšířit tím, že se budete ptát na různé typy situací: "Jaké příklady nepoctivosti znáte ve vztazích mezi dětmi a rodiči?" (Když oznámíte, že jste v noci přišli domů dříve, než jste skutečně přišli.) "Jaké ve vztahu k sobě samým?" (Nejste schopni si přiznat, že máte strach, děláte si starosti nebo se cítíte nejistí.) Různé typy nepoctivosti Pokračujte v diskuzi o nepoctivosti, abyste dětem pomohli rozhodnout se pro naprostou poctivost. Zeptejte se: "Jsou některé z těchto nepoctivostí v pořádku? Co si myslíte o malém přehánění? (Ani "malé, neškodné lži" nejsou obvykle nezbytné. Když budete trochu víc přemýšlet, napadne vás lepší odpověď, a přitom nemusíte přehánět apod. Jestliže se rozhodnete být poctiví, tak proč ne úplně?) Co pomáhá, co zraňuje Děti pochopí, jaké důsledky má jejich chování pro druhé lidi. Požádejte je, aby s vámi našly

příbuzná slova ke slovu nepoctivost (klamání, záludnost, lhaní, podvádění, faleš), a pak se jich zeptejte, jak a koho toto chování může zraňovat. A jak a komu naopak poctivost pomáhá? Z naprosté poctivosti však vyplývá pocit vnitřní důvěry a bezpečí. Měli bychom si přát, aby děti získaly tento pocit síly, i když jej někdy sami nemáme. Podělte se o své rozpaky Starším dětem tím dokážete, že k nim chcete být upřímní. Najděte dostatek odvahy a podělte se s nimi o situace, kdy pro vás bylo obtížné zachovat se poctivě. Vyprávějte jim, jak se vám podařilo tyto těžkosti dobře vyřešit, i o tom, kdy jste to nedokázali. Popište jim i některé současné situace, kdy máte potíže zachovat se naprosto poctivě. Otevřený rozhovor je pro starší děti velkým povzbuzením, protože je přesvědčujete o jejich zralosti. Získáte jejich důvěru a současně je povzbudíte, aby i ony s vámi mluvily o svých problémech. Nic neovlivní dospívající víc než dramatický příběh... a rozpory, které z určitého druhu chování vyplývají. Když jsme bydleli v Londýně, vzali jsme naše děti (v té době jim bylo 12 a 14) na muzikál Bídníci. V jedné scéně Jean Valjean, uprchlý trestanec, jehož život se změnil díky lásce a ušlechtilosti starého kněze, zjistí, že za jeho zločiny má být obviněn jiný muž, který se mu podobá. Je to bezvýznamný tulák, zatímco Jean Valjean se stal bohatým a důležitým mužem. Jean Valjean zpívá píseň o mukách svého svědomí: "Jestliže se přiznám, budu odsouzen. Jestliže zůstanu zticha, budu zatracen." Nakonec se rozhodne přiznat, zachrání tuláka a uchová si svou integritu. Když hra skončila, zeptal jsem se dětí, co se jim nejvíc líbilo. "To o svědomí," řekla naše dvanáctiletá dcera. "Rozhodl se správně. Řekl pravdu, a proto to taky nakonec všechno dobře dopadlo." Richard Důležité situace Hra dětem pomáhá promyslet si dopředu důležité situace. Vysvětlete jim, že si mohou představit "scénář" svého chování a uvažovat o různých možnostech, které mají. Vlastními slovy jim vyprávějte následující příklady. Čím živěji a dramatičtěji je dokážete podat, tím lépe. Rozbité okno Představte si, že uvidíte skupinu známých kluků, kteří rozbili míčem okno vaší sousedky a utekli. Sousedka se vás ptá, jestli jste je neviděl a nevíte, kdo to byl. Řeknete pravdu, nebo zalžete? Jaké budou mít obě možnosti následky? Přehánění Vaše rodina se právě přestěhovala do nového města. Začínáte chodit do nové školy a získáváte první přátele. V polední přestávce se od vás vaši spolužáci dozvědí, že jste předtím chodili do sportovní třídy a hráli hokej. Zeptají se vás, jak jste byli dobří. Ve skutečnosti jste byli jen náhradníkem v jednom týmu, ale to vaši noví přátelé nevědí. Co se stane, když jim řeknete pravdu? A co když to maličko přeženete a místo toho popíšete, jak dobří jste chtěli být? Pozdní příchod

Přišli jste domů později, než jste se dohodli s rodiči. Oni už spali a při vašem příchodu se nevzbudili. Ráno se vás ptají, v kolik hodin jste přišli. VYMYSLETE SI SVÉ VLASTNÍ PŘÍKLADY (MŮŽETE POUŽÍT AKTUÁLNÍ SITUACE, KTERÉ JSOU PRO VÁS DŮLEŽITÉ). DĚTI MAJÍ DOJÍT K ZÁVĚRU, ŽE NEPOCTIVOST MŮŽE KRÁTKODOBĚ PŘINÉST VÝHODY NEBO ŘEŠIT PROBLÉM, ALE DLOUHODOBĚ VEDE K MENŠÍ SEBEDŮVĚŘE. DRUHÝ MĚSÍC Odvaha Uskutečnit obtížné věci není snadné. Síla nepodlehnout davu, dokázat říct "ne" navzdory mínění ostatních. Mluvit a jednat správně i tehdy, když je to obtížné a nepopulární. Odvaha být nesobecký a přátelský. Osmiletý Tomáš: "Chce to opravdu odvahu chovat se jako zbabělec." Tatínek: "Co tím myslíš?" Tomáš: "Víš, když ostatní kluci chtějí, abych udělal něco, co není správ né - nebo co je opravdu nebezpečné, a řeknou, že jsem zbabělec, potřebuju odvahu, abych jim dokázal říct - máte pravdu, jsem zbabělec." Táta: "Tak tohle mě nenapadlo!" Budeme mluvit o odvaze a já se snažil nějak jednoduše vysvětlit rozdíl mezi opravdovou odvahou, kdy dokážete stát pevně za tím, čemu věříte, a odolávat tlaku ostatních, a falešnou odvahou, kdy bláznivě a hloupě riskujete. Všechno, co mě napadalo, bylo složité a komplikované - a v ten moment mě vyrušil Tomáš se svou poznámkou: "Chce to opravdu odvahu chovat se jako zbabělec." Richard Naše rodina se na půl roku vydala do Anglie - chtěli jsme získat nějaký čas, abychom mohli dokončit rozepsanou knihu, a také jsme si přáli, aby naše děti poznaly anglickou školu a získaly bohatší zkušenosti. Po prvních čtyřech měsících jsme byli opravdu spokojeni - všichni, s výjimkou desetiletého Jonáše. Ruka osudu mu přidělila učitelku, která vysoce překonávala obvyklé nároky anglických učitelů na pořádek a disciplínu, a navíc bylo v jeho třídě několik kluků, kteří se ho snažili přinutit, aby mluvil stejně neslušně jako oni. Do třetice všeho zlého dostal Jonáš zápal plic a musel do nemocnice. Když se vrátil a zotavil natolik, že by mohl začít znovu chodit do školy, zbývaly do našeho odjezdu zpátky do Ameriky pouhé dva až tři týdny. Jonáš celkem přirozeně neviděl žádný rozumný důvod, proč by měl na tak krátkou dobu chodit do školy, a dokázal si vymyslet spoustu dobrých nápadů, aby raději zůstal doma. Řekli jsme si však, že když se nepokusí o návrat, bude až do konce života své zážitky z anglické školy považovat za hrozné. Ale nechtěli jsme ho do ničeho nutit násilím. Místo toho jsme se na obvyklé rodinné poradě hodně bavili o odvaze. Nakonec se nám ho podařilo s pomocí jeho sourozenců přesvědčit, že opravdová odvaha vyžaduje, abychom dělali obtížné věci - pokud je považujeme za správné a mohou nám v delší perspektivě přinést

nějaký užitek. Mluvili jsme o tom, jaké uspokojení plyne z toho, když to člověk dokáže. Řekla jsem mu také, že když spadneme z koně, je dobré na něho zase vylézt, abychom se do smrti nebáli jezdit. Ale snažili jsme se přitom porozumět jeho pocitům a nechali jsme výsledné rozhodnutí na něm. Dlouho se mu do toho nechtělo, ale nakonec našel jiskřičku kuráže a souhlasil s tím, že to zkusí - že se vrátí do školy, aby vyzkoušel, jestli je to tam opravdu tak zlé. Když se k tomu odhodlal, dohodli jsme se, že je na čase ho trochu podpořit, aby měl aspoň nějakou šanci uspět. Navštívili jsme potají jeho učitelku, vysvětlili jí situaci a poprosili jsme ji, aby se pokusila Jonáše více povzbudit a méně kritizovat. První den jsem s ním šla do školy, a když jsme potkali několik jeho spolužáků, bavili jsme se o jejich oblíbeném tématu - americkém fotbale, protože jsem doufala, že pro Jonáše bude jednodušší s nimi pokračovat v rozhovoru. A pak jsem také velice chválila Jonáše za jeho odvahu. "Jsi opravdu statečný chlapík, Jonáši, že ses rozhodl vrátit do školy. Moc tě za to obdivuju." Nakonec to byla pro Jonáše skvělá zkušenost. Pilně se připravoval a během několika posledních týdnů dostal řadu dobrých známek. Snažil se poslouchat pokyny a doporučení své obvykle hodně kritické učitelky a také se snažil, aby dobře vyšel se svými spolužáky, i když tvrdě odmítal mluvit stejně neslušně jako někteří z nich. Díky své kuráži a snaze se opravdu skamarádil se dvěma nebo třemi kluky a dlouho si pak spolu dopisovali. Snažili jsme se povzbudit Jonáše, aby byl odvážný, a tato situace nám nyní pomohla přiblížit vám, co vlastně slovem odvaha myslíme. Linda Takže odvaha znamená dělat správné věci, i když je to těžké. (A i když vás přitom dokonce mohou nazývat zbabělcem.) Děti se odvaze mohou naučit prostřednictvím příběhů, her, hraní rolí a rozhovorů, ale cítit ji a dávat ji najevo dokážou jedině s vaším příkladem, když budete jejich odvážné chování (nebo aspoň pokusy o ně) pozorně a nad šeně chválit. OBECNÉ ZÁSADY Odmalička své děti chvalte za sebemenší projevy odvahy. Je to opravdu těžké. Obvykle to vyžaduje překonání bušícího srdce a velmi nepříjemných pocitů nejistoty a úzkosti. Když se o to vaše dítě pokusí, určitě si zaslouží pořádné ocenění. Je důležité, abyste ho chválili za odvahu, ať už bylo úspěšné, nebo nikoli. Chvalte děti za to, že ochutnají něco nového, že se dávají do řeči s novými přáteli, že se snaží postavit něco složitého, čtou náročnou knihu, pokoušejí se zvládnout dosud nevyzkoušenou činnost. A nejvíc je chvalte, když projeví morální kuráž - když nebudou následovat druhé, kteří udělali něco špatného, řeknou pravdu v okamžiku, kdy by jim lež usnadnila život atd. Učte je vlastním příkladem - zachovejte se odvážně a seznamte je s tím. Ukažte svým dětem, jak se sami umíte odvážně chovat. Povězte jim o obtížných věcech, které jste dokázali; nevychloubejte se, ale upřímně je seznamte s tím, že ani pro

dospělého člověka není snadné být odvážný. Pokud jste se cítili nepříjemně nebo jste mluvili s nepříjemným člověkem, otevřeně se k tomu svým dětem přiznejte. Jestli jste někdy nesouhlasili s ostatními a dokázali dát svůj nesouhlas najevo, řekněte jim to. Zkuste se podívat do své minulosti a najít situace, v nichž jste se zachovali odvážně. Vysvětlete jim rozdíl mezi odvahou a "hlasitostí" a mezi plachostí a "nedostatkem odvahy". Děti pak dokážou poznat odvahu jako charakterovou kvalitu a nespletou si ji s ukřičenou bezohledností. Pokud jsou vaše děti plaché, snažte se, aby věděly, že po nich nechcete, aby víc křičely nebo byly víc asertivní. Mluvte s nimi o tiché odvaze - odvaze říct ne, když se děje něco špatného, o odvaze pozdravit dítě, které nemá žádné kamarády. Vysvětlete jim, že všichni občas cítíme strach, ale že navzdory tomu můžeme udělat to, co pokládáme za správné. Pomozte dětem nahlédnout pod povrch věcí a odhalit, z čeho odvaha sestává. Naučte je, že schopnost odvážně jednat je založena na přípravě, sebedůvěře a víře ve správné hodnoty - nikoliv na našem hněvu. Vaše děti se budou umět chovat odvážně, když budou dobře připravené, budou předem vědět - ať už díky vlastním úvahám, nebo rozhovorům s vámi, co je správné a co špatné. Pokud budou cítit vaši důvěru, dokážou i ony odvážně říct ne tomu, co považují za špatné. Sebedůvěra je tím správným klíčem k odvaze. Vaše děti budou odvážné, když je naučíte, že víra neznamená věřit tomu, že se věci obrátí k lepšímu, ale tomu, že mají dost sil, aby samy něco změnily. Metody pro předškoláky Chvalte za odvážný přístup Učte své děti radovat se z toho, že kurážně zkoušejí něco nového, a poučte je, že odvaha znamená pokusit se. Nejde o to, jestli se jim podaří uspět, nebo ne. Když se malé dítě učí jezdit na kole, zavázat si tkaničku nebo skákat přes švihadlo a nejde mu to, chvalte ho za jeho snahu a ujistěte ho, že se mu to určitě podaří. Nedělejte si nic z jeho neúspěchů a povzbuďte ho, ať to zkouší znova. Udělejte všechno, co můžete, aby nakonec uspělo. Když náš pětiletý syn dostal své první kolo, byl nadšený. Byl strašně hrdý na to, když se mu samotnému podařilo ujet pět metrů a pak deset. Nakonec jel sám bez pomoci nahoru a zase zpátky dolů naší ulicí. Když se chýlilo k večeru, byl Tom už unavený po vysilujícím odpoledni a příliš prudce zahnul. Upadl na chodník a vyrazil si dva přední horní zuby. Po spěšné návštěvě u zubaře jsme se dozvěděli, že se naštěstí nic strašného nestalo. Že bude mít jen několik měsíců mezi zuby díru, než mu narostou. Druhý den ráno nasedl Tom za nadšeného povzbuzování svých sester a bratrů opět na kolo a vyrazil jezdit. Jedna sestra mu řekla, že bude perfektně vypadat, až budou slavit čarodějnice, a druhá mu slíbila, že ho naučí zpívat písničku "Jediné, co si přeju k Vánocům, jsou nové zuby". Linda Vzpomenete-li si na své dětství, přijdete pravděpodobně na to, že nejodvážnější okamžiky jste

zažili, když se vám něco nepovedlo, a vy jste přesto našli odvahu zkusit to znovu. Pamatujte si, že v odvaze nemůžete své děti přechválit! Všechny jejich kurážné pokusy se stanou dobrým základem pro opravdovou odvahu v jejich pozdějším věku. Příběh o odvážném srdci Marii rychle bušilo srdce. Byla se třídou plavat a plavčík chtěl, aby skočila do vody z prkna. Marie plavat uměla a vody se nebála, ale vodní hladina pod ní vypadala z prkna velmi vzdáleně. Chtěla se obrátit a utéct, ale současně toužila najít odvahu a skočit. Cítila, jak jí prudce buší srdce. Konečně sebrala odvahu a skočila. Když dopadla do vody, ponořila se pod hladinu, ale za chvíli vyplavala a zamířila ke kraji bazénu. Cítila se skvěle! Dokázala to! Smála se od ucha k uchu. Příští víkend ji vzal táta do kina. Moc se jí to líbilo, a když se vraceli domů, přála si obejmout ho kolem krku a říct mu, že ho má ráda. Ale její tatínek nebyl příliš zvyklý dávat najevo svoje city a choval se velmi vážně. Proto se bála, že by se zamračil a řekl jí, že se chová hloupě nebo přecitlivěle - nebo by možná neřekl vůbec nic. Srdce jí rychle bušilo. Seděla vedle něj v autě, dívala se na něj a rozhodovala se, co má udělat. A pak si vzpomněla, že stejně rychle jí bušilo srdce, než skočila z prkna do bazénu, a připomněla si, jak si připadala skvěle, když to dokázala. Přitulila se k tátovi, objala ho a řekla: "Děkuju ti za kino, tati, bylo to skvělé. Mám tě moc ráda!" Její tatínek byl uzavřený muž. Moc toho neřekl, jenom ji pohladil a dojatým hlasem odpověděl: "Děkuju ti, zlatíčko." Když mu pohlédla do tváře, připadalo jí, že vidí v jeho očích slzy. Cítila, jak se její srdce uklidnilo, a připadala si ještě lépe, než když dokázala skočit do vody. Dívat se lidem do očí Dívat se druhým zpříma do očí je dobrý zvyk, který člověku dodává kuráž, a když se to vaše děti naučí, pochvalte je. Vysvětlete jim, že když se podívají zpříma, budou je mít druzí lidé rádi a budou vědět, že ony mají rády je. Můžete to s dětmi nacvičovat. Podívejte se na ně a řekněte: "Ahoj!" "Jak se máš?" "Děkuju." Nebo se zeptejte: "Kde bydlíš?" "Do které třídy chodíš?" Můžete udělat soutěž, kdo se vydrží déle dívat druhým do očí bez mrkání, nebo vydrží déle konverzovat s pohledem upřeným na druhého. Vysvětlete jim, že když jsou odvážné, nemusejí před druhými nic skrývat - a mohou jim klidně hledět do očí. Naučte je, že když se dokážou druhému podívat do očí, znamená to: "Já ti důvěřuji a ty můžeš důvěřovat mně." Když to vaše děti budou umět, nebudou se pak bát na něco zeptat nebo se dát s někým do řeči. Pohádka o drakovi Mladý princ ještě nikdy v životě neviděl draka. Jenom slyšel, že exi stují, že mají obrovskou sílu a umějí z tlamy chrlit oheň. Byl úplně sám na ranní projížďce, když náhle potkal draka. Princ cválal po cestičce lesem a najednou za záhybem cesty uviděl to zvláštní zvíře. Drak byl stejně překvapený jako on. Princ mohl

drakova zaváhání využít, otočit se a ujet, ale drak mířil k městu, kde by určitě někoho zabil a sežral. Mladému princi bušilo srdce strachem, ale zamířil přímo k drakovi, který se ještě nestačil vzpamatovat z překvapení, a odvážně mu srazil mečem hlavu. Drak padl mrtev na zem a království bylo zachráněno. Tento příběh můžete libovolně doplnit a přepracovat. Až ho dětem povíte, zeptejte se jich: "Měl princ odvahu? A potřebujeme my ve svém životě odvahu? Proč? Kolem nás žádní draci přece nežijí!" Udělejte pak spolu s dětmi seznam "jejich draků" - věcí nebo situací, které vyžadují jejich odvahu. Například:? Přiznat se, že jste udělali chybu.? Pozdravit dítě, které ještě neznáte.? Říct ne, když se vás ostatní snaží navést, abyste udělali něco špatného.? Vstávat brzy ráno a otužovat se. Metody pro školáky Vítěz pro tento týden Pravidelné odměňování odvahy vám pomůže věnovat této vlastnosti pozornost a náležitě ji ocenit. Pořiďte si putovní "pohár pro nejodvážnějšího" (nebo diplom, medaili), který každou neděli obdrží jeden z členů rodiny. Všichni členové rodiny (včetně rodičů) se zamyslí, co během uplynulého týdne prožili, a každý z nich se pokusí vzpomenout si na nějakou osobní situaci, která vyžadovala jejich odvahu. Může to být cokoli, co jste vy nebo děti udělali správného, i když to bylo těžké a nikdo vás při tom neviděl. Nebo naopak, když jste byli v nějaké situaci spolu s jinými lidmi, kteří dělali něco špatného, nebezpečného nebo zraňujícího, a vy jste odmítli se připojit, nebo jste se je snažili přemluvit, aby to nedělali. Chceme vás také upozornit, že i putovní ocenění za "odvážné prolamování ledů" z jedenácté kapitoly je dobrou odměnou za odvážné chování. Seděla jsem jednou večer v dětském pokoji a četla svému šestiletému Tomášovi a tříleté Elišce pohádku na dobrou noc. Byla o princezně, která políbila prince zakletého do žáby a vrátila mu tím jeho skutečnou podobu. Tomáš už tuhle pohádku znal, a když jsem jim četla popis scény, v níž princezna líbá žábu, zeptal se: "A co kdyby se ona také proměnila v žábu?" Dvě z našich starších dětí také poslouchaly, jak čtu, a když se zasmály Tomášově otázce, začali jsme se o tom spolu vážně bavit. Nakolik my ovlivňujeme druhé a oni ovlivňují nás? Máme odvahu udělat to, co pokládáme za správné, a doufáme přitom, že se k nám přidají i ostatní? Nebo se necháme ovlivnit druhými a začneme se chovat jako oni? Linda Červená, oranžová, žlutá Sepište si seznam obtížných situací a obstarejte si kartičky červené, oranžové a žluté barvy. Zeptejte se dětí, co by v těchto situacích dělaly, a jako odpověď vždy zvedněte jednu z kartiček. Červená znamená odvahu, oranžová průměrnou nebo neutrální reakci,

žlutá trochu zbabělou. Hru můžete obměnit tím, že dětem popíšete situaci a ony samy se pokusí najít odpověď.? Spolužák ve škole vám nabídne drogu. Žlutá - vezmete si ji, i když ji pak třeba nepoužijete. Oranžová - odmítnete. Červená - oznámíte toho, kdo vám drogu nabízí, učitelům.? Dostanete příležitost vylepšit si známku v nějakém předmětu, který vám příliš nejde, ale víte, že se kvůli tomu budete muset důkladně připravit na přezkoušení. Žlutá - vzdáte to. Oranžová - trochu se na to podíváte a budete spoléhat na náhodu. Červená - dáte se pořádně do toho.? Poprvé po dlouhé době vidíte svého dědečka a babičku. Máte chuť je obejmout, ale kolem je plno lidí a vy se stydíte. Co uděláte? Žlutá - zůstanete stát a koukat do země. Oranžová - potřesete jim rukama. Červená - pořádně je obejmete.? Máte příležitost hrát v divadelním kroužku, který máte na škole a který právě pořádá výběr herců pro nácvik divadelní hry. Divadlo vás moc baví, ale vaši kamarádi tím pohrdají. Myslí si, že je to úplná pitomost. Žlutá - poslechnete je a do kroužku se nepřihlásíte. Oranžová - přihlásíte se, ale chcete hrát úplně malou roli. Červená - řeknete svým kamarádům, že mají předpotopní názory, přihlásíte se, že chcete hrát jednu z hlavních rolí, a vyzvete je, aby to zkusili s vámi.? Nosíte svetr, který máte rádi, ale je "jiný" než oblečení ostatních, kteří se vám proto posmívají. Žlutá - přestanete svetr nosit a přizpůsobíte se vku su ostatních. Oranžová - přestanete sice svetr nosit, ale jinak se dál bu de te oblékat podle svého vkusu. Červená - budete dál nosit to, co se vám líbí.? Vymyslete si nějaké další situace z vlastního života. V čem jsem dobrý Napište dětem seznam věcí, které dobře umějí. To jim dodá patřičnou sebedůvěru a pomůže jim to rozvinout kreativitu a nezávislost. Děti s vysokým sebevědomím jsou také více odvážné. Sedněte si s každým ze svých dětí zvlášť a pomozte jim takový seznam napsat - jaké mají vlohy, na co mají talent, co všechno umějí, v čem jsou dobré. Snažte se, aby byl seznam co nejdelší. Může obsahovat i zcela běžné věci, na které obvykle nemyslíme - umím dobře utíkat, dobře zpívat, jsem veselý, umím se postarat o mladšího sourozence, umím si všímat hezkých věcí. Dejte přitom pozor, aby se na seznamu objevily pouze pravdivé věci. Nepřehánějte, veďte děti, aby své dovednosti viděly reálně. Když neumí váš syn hrát fotbal, nepište to (pokud ho ale opravdu baví a snaží se, můžete napsat - snaží se hrát fotbal). Když je seznam hotový, podívejte se na něj spolu. Můžete se zeptat: "Znáš někoho jiného, kdo dokáže to, co ty?" Vysvětlete dítěti, že na světě neexistují dva stejní lidé. Povzbuďte ho, aby se nesnažilo být jako někdo jiný, protože vy ho máte rádi právě takové, jaké je. Obtížné a dobré Tato hra dodá dětem odvahu vyzkoušet si obtížné věci a neuhýbat před nimi. Rozdělte děti do dvou skupin a posaďte je na různá místa tak, aby na každé straně bylo aspoň jedno dítě.

Řekněte jim, že budete popisovat určité situace a jedna skupina bude ke každé situaci psát hodnocení "těžká" nebo "lehká", zatímco druhá skupina ke stejné situaci připíše "dobrá" nebo "špatná". (Každá skupina bude potřebovat list papíru, na který si napíše čísla od jedné do deseti, a tužku.) 1. Ráno vstát dřív a opakovat si slovíčka z němčiny. 2. Omluvit se někomu za to, co jste udělali, i když se stydíte. 3. Přidat se k vašim kamarádům, kteří zkoušejí kouřit, aby o vás neříkali, že jste maminčini mazlíčci. 4. Skamarádit se s novým spolužákem, i když ho ostatní zatím ignorují. 5. Dívat se v sobotu na televizi, místo abyste udělali přidělené domácí práce. 6.-10. Situace podle vašeho vlastního výběru. Když skončíte, porovnejte si výsledky obou skupin. Zjistíte, že ve většině případů je slovo "těžký" spojeno se slovem "dobrý". Metody pro dospívající Citáty o odvaze "Naše pochybnosti jsou zrádci, kteří přispějí k tomu, že ztratíme to dobré, co bychom mohli získat, kdybychom se pokusili uspět a nepodařilo by se nám to." Když si vaše děti oblíbí vhodné citáty, získají dobrou oporu pro situace, kdy se budou cítit plaché nebo budou mít strach. Promluvte si o tom, jak nám pochybnosti, váhavost a nejistota často brání uskutečnit něco hodnotného. Vzpomeňte si na nějaké příklady z vlastního života - ať už se vám podařilo nad vlastními pochybnostmi zvítězit, nebo ne. Vybídněte děti, ať si vzpomenou na své zkušenosti. Snažte se v nich posílit myšlenku, že pokusit se a neuspět je lepší než se vůbec nepokusit. Seznamte je s dalšími citáty. "Je lepší milovat a lásku ztratit než nikdy nemilovat." (Shakespeare) "Když si uvědomíte všeobecný nedostatek odvahy, posílí vás to." (Anonym) "V bitvě života nevítězí kritik nebo ten, kdo jenom poukazuje na chyby těch, kteří se o něco snaží. Vyhrát může jen ten, kdo bojuje v aréně života - a když vyhraje, pozná radost z vítězství. A pokud prohraje, stejně na tom bude lépe než ti, kteří to nikdy nezkusili." (Theodore Roosevelt) "Je mnoho věcí, pro které bych dokázal zemřít - ale žádná, pro kterou bych zabil." (Mahátmá Gándhí) Co pomáhá, co zraňuje Děti poznají, k čemu je odvaha dobrá a proč je třeba ji pěstovat. Poproste je, aby vám pomohly najít různé protiklady k odvaze (zbabělost, pochyby, váhání, strach, obviňování druhých atd.). Pak si s nimi popovídejte o tom, komu odvaha pomáhá a jak. Podívejte se spolu, jak mohou opačné vlastnosti lidem uškodit a zranit je. Promyšlené rozhodnutí Tento přístup pomůže vašim dětem udělat správné - a odvážné - rozhodnutí předtím, než se dostanou do situací, které je budou svádět ke špatné volbě. Vysvětlete jim, že mnoho rozhodnutí, která v životě děláme, je nejlépe udělat dostatečně včas - ještě předtím, než se