Publikace pro skupinu oborů 16 Ekologie a ochrana životního prostředí

PŘEHLED PŘEDPISŮ V OBLASTI ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Publikace pro skupinu oborů 16 Ekologie a ochrana životního prostředí Edice: Metodický inspiromat Tato publikace byla vytvořena a vydána v projektu POSPOLU Podpora spolupráce škol a firem, který je realizován v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Více informací o projektu najdete na www.projektpospolu.cz Autorský kolektiv: Ing. Zbyněk Krayzel, Ing. Tomislav Vencovský, Ladislav Průša Editorka: Ing. Taťána Vencovská Oponentura: Vladimír Kebert, Zuzana Dvořáková Návrh obálky: Michaela Houdková Redakce: Mgr. Radek Hylmar Jazyková korektura: PhDr. Pavla Brožová Vydal Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků Weilova 1271/6, Praha 10, 102 00 Praha 2015 ISBN 2

OBSAH ÚVOD... 4 VYUŽITÍ PUBLIKACE VE STŘEDNÍCH ODBORNÝCH ŠKOLÁCH... 5 OCHRANA OVZDUŠÍ... 6 ÚČEL A PŘEDMĚT ZÁKONA... 6 POVINNOSTI A PLATNÉ POSTUPY PODLE JEDNOTLIVÝCH PARAGRAFŮ... 6 STANOVISKA, ZÁVAZNÁ STANOVISKA A ROZHODNUTÍ ORGÁNU OCHRANY OVZDUŠÍ... 10 TERMÍNOVÝ KALENDÁŘ ZÁKON O OCHRANĚ OVZDUŠÍ... 19 VÝČET SOUVISEJÍCÍCH PŘEDPISŮ OVZDUŠÍ... 20 ZKUŠENOSTI Z PRAXE PŘI OCHRANĚ OVZDUŠÍ... 20 NAKLÁDÁNÍ S ODPADY... 22 VÝKLAD NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH POJMŮ... 22 ZÁKLADNÍ POVINNOSTI PŮVODCŮ ODPADŮ A PROVOZOVATELŮ ZAŘÍZENÍ... 23 TERMÍNOVÝ KALENDÁŘ ODPADY... 34 VÝČET ZÁKLADNÍCH PROVÁDĚCÍCH PŘEDPISŮ PŘI NAKLÁDÁNÍ S ODPADY... 34 ZKUŠENOSTI Z PRAXE PŘI NAKLÁDÁNÍ S ODPADY... 35 OCHRANA VOD... 36 ÚČEL A PŘEDMĚT ZÁKONA... 36 POVINNOSTI A PLATNÉ POSTUPY PODLE JEDNOTLIVÝCH PARAGRAFŮ... 36 SEZNAM SOUVISEJÍCÍCH PŘEDPISŮ VODA... 44 TERMÍNOVÝ KALENDÁŘ VODA... 45 ZKUŠENOSTI Z PRAXE PŘI OCHRANĚ VOD... 49 ZÁVĚR... 51 PŘÍLOHY... 52 3

ÚVOD Vážení čtenáři, Projekt Pospolu vznikl z iniciativy zaměstnavatelů, kteří si často stěžují na to, že žáci nejsou připravováni v úzké vazbě na reálnou praxi. Proto jsme se v rámci projektu zaměřili na způsoby, kterými je možné dosahovat větší propojení výuky ve školách s potřebami zaměstnavatelů a podniků, v nichž budou absolventi škol hledat své pracovní uplatnění. Jednou z forem, kterou doporučujeme využívat pro lepší propojení obsahu vzdělávání s reálnou praxí, je využití odborníků z praxe. Publikace pro skupinu 16 Ekologie a ochrana životního prostředí vznikla ve spolupráci s odborníky z praxe. Jejím cílem je přispět učitelům ke zjednodušení orientace v právních předpisech a povinnostech podnikajících subjektů vzhledem k životnému prostředí. 4

VYUŽITÍ PUBLIKACE VE STŘEDNÍCH ODBORNÝCH ŠKOLÁCH Publikace je určena pro výuku ve středních odborných školách zaměřených na obory ekologie. V RVP je uveden profil absolventa. U oborů vzdělání, zařazených to skupiny 16 Ekologie a ochrana životního prostředí, se jedná o RVP-16-01-M/01 Ekologie a životní prostředí a 16-02-M/01 Průmyslová ekologie. Znich je patrné, že by se absolvent měl v oblasti právních předpisů, které se važí k životnímu prostředí,nejen dobře orientovat, ale měl by je také skutečně znát. Profil absolventa oboru vzdělání: 16-01-M/01 Ekologie a životní prostředí Absolvent oboru vzdělání se uplatní zejména jako pracovník veřejné správy v oblasti životního prostředí, lesnictví a zemědělství, na stavebních odborech, na správách chráněných krajinných oblastí a národních parků, na inspektorátech české inspekce životního prostředí, v hygienické službě, v oblasti ekologického poradenství a vzdělávání. Uplatní se v laboratořích a institucích, které monitorují a provádějí kontrolu složek životního prostředí, v podnicích zabývajících se rekultivacemi, péčí o zeleň, hydrogeologickým průzkumem, nakládáním s odpady, uplatní se také ve vodním hospodářství a při ochraně ovzduší. Uplatní se v povoláních ekolog pracovník ochrany přírody a krajiny, ochrany čistoty ovzduší a referent životního prostředí státní správy, hydrolog a meteorolog. Profil absolventa oboru vzdělání: 16-02-M/01 Průmyslová ekologie Absolvent se uplatní jako ekolog v průmyslových podnicích i podnikatelském sektoru, ve státní správě a samosprávě jako pracovník na odborech a referátech životního prostředí nebo na odborech územního plánování a stavebního řízení. Ve sféře výroby, služeb a samostatného podnikání může být zaměstnán jako pracovník ve firmách, které se zabývají hospodařením s odpady, energiemi, ve společnostech poskytujících služby v oblasti vodního hospodářství a v zařízeních pečujících o čistotu ovzduší. V neposlední řadě se může absolvent uplatnit při osvětové a vzdělávací činnosti v environmentální oblasti vzdělávání k udržitelnému rozvoji. Z výše uvedených profilů absolventa je patrné, že je v praxi požadována detailní znalost předpisů týkajících se problematiky životního prostředí. Jelikož je oblast popsaná profilem absolventa příliš široká, zaměřili jsme se pro účely této příručky na segment povinností firem v oblasti ovzduší, ochrany vod a nakládání s odpady. V oblasti právních předpisů týkajících se oblasti životního prostředí docházelo a stále dochází k poměrně častým změnám a novelizacím. Předkládaná publikace vznikla v datu 30.9.2015. Proto je třeba v budoucnosti sledovat, zda nedošlo k úpravě příslušných předpisů. Publikaci mohou využít také učitelé vyučujícící oborů 68 Právo, právní a veřejnosprávní činnost při řešení problematiky ochrany životního prostředí. Text odkazuje na vybrané důležité předpisy, které je třeba dodržovat. Plné znění jednotlivých paragrafů je uvedeno vždy v příslušném citovaném zákoně. Na konci každé kapitoly je uveden přehled povinností v ročním časovém horizontu a základní seznam prováděcích předpisů. Dále jsou uvedeny příklady nejčastějších chybných postupů v jednotlivých oblastech. 5

OCHRANA OVZDUŠÍ Legislativa v oblasti životního prostředí zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů informace o platných postupech a povinnostech podnikajících fyzických osob a právnických osob (stav ke dni 31.8.2015). 1, odst. 1) Ochranou ovzduší se rozumí předcházení znečišťování ovzduší a snižování úrovně znečišťování tak, aby byla omezena rizika pro lidské zdraví způsobená znečištěním ovzduší, snížení zátěže životního prostředí látkami vnášenými do ovzduší a poškozujícími ekosystémy a vytvoření předpokladů pro regeneraci složek životního prostředí postižených v důsledku znečištění ovzduší. ÚČEL A PŘEDMĚT ZÁKONA Zákon transponuje komunitární právo do oblasti ochrany ovzduší jako nejdůležitější složky životního prostředí. 1, odst. 2) Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje, a) přípustné úrovně znečištění a znečišťování ovzduší, b) způsob posuzování přípustné úrovně znečištění a znečišťování ovzduší a jejich vyhodnocení, c) nástroje ke snižování znečištění a znečišťování ovzduší, d) práva a povinnosti osob a působnost orgánů veřejné správy při ochraně ovzduší, e) práva a povinnosti dodavatelů pohonných hmot a působnost orgánů veřejné správy při sledování a snižování emisí skleníkových plynů z pohonných hmot v dopravě. POVINNOSTI A PLATNÉ POSTUPY PODLE JEDNOTLIVÝCH PARAGRAFŮ Pokud je v následujícím textu použita kurzíva, jde o komentář povinnosti či doplnění autorů. 3 Přípustná úroveň znečištění Odst. 1) Imisní limity a přípustné četnosti jejich překročení jsou uvedeny v příloze č. 1 k tomuto zákonu. Imisní limity jsou závazné pro orgány ochrany ovzduší při výkonu jejich působnosti podle tohoto zákona. 4 Přípustná úroveň znečišťování Odst. 1) Přípustná úroveň znečišťování je určena emisními limity, emisními stropy, technickými podmínkami provozu a přípustnou tmavostí kouře. Podrobnosti stanoví 17 zákona a vyhláška č. 415/2012 Sb. 4, odst. 2) Emisní limity musí být dodrženy na každém komínovém průduchu nebo výduchu do ovzduší. Emisní limity se dělí na a) obecné emisní limity stanovené prováděcím právním předpisem pro znečišťující látky a jejich skupiny a b) specifické emisní limity stanovené prováděcím právním předpisem nebo v povolení podle 11 odst. 2 písm. d) pro stacionární zdroj. 6

Odst. 3) Pokud je pro stacionární zdroj stanoven jeden nebo více specifických emisních limitů nebo jeden nebo více emisních stropů, nevztahují se na něj obecné emisní limity. Specifický emisní limit stanovený v povolení provozu podle 11 odst. 2 písm. d) nesmí být stejný nebo vyšší než specifický emisní limit stanovený prováděcím právním předpisem pro daný stacionární zdroj. Odst. 4) Emisní stropy se stanovují pro stacionární zdroj, skupinu stacionárních nebo mobilních zdrojů, provozovnu 4) nebo vymezené území. Odst. 5) Emisní stropy doplňují emisní limity s výjimkou stacionárních zdrojů uvedených pod kódy 9.1. až 9.24. v příloze č. 2 k tomuto zákonu, u kterých může být emisní limit pro těkavé organické látky emisním stropem nahrazen. Specifické emisní limity a podmínky provozu vyjmenovaných zdrojů jsou stanoveny Vyhláškou č. 415/2012 Sb.: - příloha č. 2 pro stacionární spalovací zdroje, - příloha č. 4 pro stacionární zdroje tepelně zpracovávající odpad, - příloha č. 5, část II pro stacionární zdroje, ve kterých dochází k používání organických rozpouštědel, - příloha č. 6 pro stacionární zdroje, ve kterých dochází k nakládání s benzinem, - příloha č. 8 pro ostatní stacionární zdroje. 4, odst. 6) Technické podmínky provozu doplňují emisní limity s výjimkou spalovacích stacionárních zdrojů o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším spalujících uhlí těžené v České republice a specificky konstruovaných pro toto palivo, u kterých může být emisní limit pro oxid siřičitý stanovený prováděcím právním předpisem, nelze-li jej dosáhnout, nahrazen technickou podmínkou provozu stanovenou prováděcím právním předpisem. Technické podmínky jsou uvedeny v přílohách č. 2 až 9 vyhlášky č. 415/2012 Sb. a dále v rozhodnutích úřadů a v návodech k provozu výrobců. 4, odst. 7) Pro účely stanovení celkového jmenovitého tepelného příkonu spalovacích stacionárních zdrojů nebo celkové projektované kapacity jiných stacionárních zdrojů se jmenovité tepelné příkony spalovacích stacionárních zdrojů nebo projektované kapacity jiných než spalovacích stacionárních zdrojů sčítají, jestliže se jedná o stacionární zdroje označené stejným kódem podle přílohy č. 2 k tomuto zákonu, které jsou umístěny ve stejné provozovně 4) a u kterých dochází nebo by s ohledem na jejich uspořádání mohlo docházet ke znečišťování společným výduchem nebo komínem bez ohledu na počet komínových průduchů. Obdobně se postupuje u stacionárních zdrojů neuvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu. V případě, že výrobce spalovacího stacionárního zdroje neuvádí jeho jmenovitý tepelný příkon, vypočte se jako podíl jmenovitého tepelného výkonu a jemu odpovídající tepelné účinnosti, případně výpočtem z jiných dostupných parametrů. 4, odst. 8) Odstavec 7 se nepoužije u a) spalovacích stacionárních zdrojů, u nichž bylo první povolení provozu vydáno před 1. červencem 1987, pokud by celkový jmenovitý tepelný příkon stanovený postupem podle odstavce 7 dosáhl 50 MW a více; u těchto spalovacích stacionárních zdrojů se pro účely stanovení celkového jmenovitého příkonu jmenovité tepelné příkony sčítají, pouze pokud se jedná o stacionární zdroje označené stejným kódem podle přílohy č. 2 k tomuto zákonu, 7

které jsou umístěny ve stejné provozovně a u kterých dochází ke znečišťování společným komínem bez ohledu na počet komínových průduchů, b) spalovacích stacionárních zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu nižším než 15 MW; tyto stacionární zdroje se nepřičítají k celkovému jmenovitému tepelnému příkonu, pokud by celkový jmenovitý tepelný příkon stanovený postupem podle odstavce 7 dosáhl 50 MW a více, c) spalovacích stacionárních zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu 300 kw a nižším, umístěných v rodinném nebo bytovém domě; tyto stacionární zdroje se nesčítají, d) stacionárních zdrojů uvedených pod kódem 8. v příloze č. 2 k tomuto zákonu; tyto stacionární zdroje se sčítají vždy, jsou-li umístěny ve stejné provozovně 4), e) stacionárních zdrojů používajících organická rozpouštědla, které typově spadají pod stejný kód podle přílohy č. 2 k tomuto zákonu; tyto zdroje se sčítají, jsou-li umístěny ve stejné provozovně, bez ohledu na to, zda dosahují hranice projektované spotřeby uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Provozovatelé zařadí své zdroje mezi vyjmenované či nevyjmenované dle přílohy č. 2 zákona č. 201/20123 Sb. 6 Zjišťování a vyhodnocení úrovně znečišťování Odst. 1) Úroveň znečišťování zjišťuje provozovatel a) u znečišťující látky, pro kterou má stanoven specifický emisní limit nebo emisní strop, anebo, pokud je tak výslovně stanoveno v prováděcím právním předpisu nebo v povolení provozu, u znečišťující látky, pro niž má stanovenu pouze technickou podmínku provozu, a b) u stacionárního zdroje a znečišťujících látek uvedených v příloze č. 4 k tomuto zákonu. Odst. 2) Provozovatel stacionárního zdroje zjišťuje úroveň znečišťování měřením. V případě, kdy nelze, s ohledem na dostupné technické prostředky, měřením zjistit skutečnou úroveň znečišťování, nebo v případě vybraných stacionárních zdrojů vnášejících do ovzduší těkavé organické látky uvedených v prováděcím právním předpisu, rozhodne krajský úřad na žádost provozovatele, že pro zjištění úrovně znečišťování se namísto měření použije výpočet. Výpočet namísto měření se použije také v případě záložních zdrojů energie podle odstavce 8 a v případě stacionárních zdrojů, u kterých tak s ohledem na jejich vliv na úroveň znečištění a na možnost ovlivnění výsledných emisí stanoví prováděcí právní předpis. Odst.3) Měření se provádí v místě, za kterým již nedochází ke změnám ve složení odpadních plynů vnášených do ovzduší, nebo v jiném místě, které je přesně definováno obsahem referenčního kyslíku. Dochází-li u stacionárního zdroje ke znečišťování prostřednictvím více komínů nebo výduchů, zjišťuje se úroveň znečišťování na každém z nich, pokud není v povolení provozu podle 11 odst. 2 písm. d) stanoveno jinak. Odst. 4) Úroveň znečišťování se zjišťuje jednorázovým měřením emisí v intervalech stanovených prováděcím právním předpisem nebo kontinuálním měřením emisí. Jednorázové měření emisí zajišťuje provozovatel prostřednictvím autorizované osoby podle 32 odst. 1 písm. a). Kontinuální měření emisí provádí provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 4 k tomuto zákonu. 8

Odst. 5) Kontinuálním měřením emisí se zjišťují emise znečišťujících látek a provozní parametry uvedené v příloze č. 4 k tomuto zákonu. Ověření správnosti výsledků kontinuálního měření zajistí provozovatel jednorázovým měřením emisí provedeným autorizovanou osobou podle 32 odst. 1 písm. a) jednou za kalendářní rok. Každé 3 kalendářní roky provozovatel zajistí kalibraci kontinuálního měření emisí. Odst. 7) Za jednorázové měření emisí podle odstavců 4 a 5 se považuje pouze takové měření, kterému předchází oznámení inspekci učiněné provozovatelem nejméně 5 pracovních dní před provedením tohoto měření. Pokud dojde ke změně nebo zrušení termínu plánovaného měření z předem předvídatelných důvodů, musí tuto skutečnost provozovatel inspekci oznámit nejméně 1 pracovní den před původně plánovaným termínem. Odst. 8) Provozovatel stacionárního zdroje označeného kódem 1.1., 1.2. nebo 1.3. v příloze č. 2 k tomuto zákonu nezjišťuje úroveň znečišťování u tohoto zdroje měřením, slouží-li tento zdroj jako záložní zdroj energie, a jeho provozní hodiny, stanovené způsobem podle prováděcího právního předpisu, v daném kalendářním roce nepřekročí 300 hodin. To neplatí v případě, kdy uplatněním postupu podle 4 odst. 7 nebo 8 vzniká celkový jmenovitý tepelný příkon 50 MW a vyšší. Podrobností k měření emisí přináší vyhláška č. 415/2012 Sb., zejména 3; dále příloha č. 4 zákona. 9 Programy zlepšování kvality ovzduší Odst. 1) V případě, že je v zóně nebo aglomeraci překročen imisní limit stanovený v bodech 1 až 3 v příloze č. 1 k tomuto zákonu, nebo v případě, že je v zóně nebo aglomeraci imisní limit stanovený v této příloze v bodu 1 překročen vícekrát, než je zde stanovený maximální počet překročení, zpracuje Ministerstvo životního prostředí (dále jen ministerstvo) ve spolupráci s příslušným krajským úřadem nebo obecním úřadem do 18 měsíců od konce kalendářního roku, ve kterém došlo k překročení imisního limitu, pro danou zónu nebo aglomeraci program zlepšování kvality ovzduší. Program zlepšování kvality ovzduší vydává ministerstvo formou opatření obecné povahy a vyhlašuje ho ve Věstníku Ministerstva životního prostředí. Odst. 3) Emisní stropy stanovené v programu zlepšování kvality ovzduší zohlední krajský úřad v podmínkách povolení provozu podle 11 odst. 2 písm. d) a ministerstvo v podmínkách závazného stanoviska podle 11 odst. 1 písm. b). Odst. 4) Námitku proti návrhu programu zlepšování kvality ovzduší může podat pouze provozovatel stacionárního zdroje, u kterého byl při zpracování programu zlepšování kvality ovzduší identifikován významný příspěvek k překročení imisního limitu. Přezkumné řízení lze zahájit nejpozději do 1 roku ode dne nabytí účinnosti programu zlepšování kvality ovzduší. Odst. 5) Ministerstvo ve spolupráci s příslušným krajským úřadem nebo obecním úřadem aktualizuje program zlepšování kvality ovzduší podle potřeby, nejméně však jednou za 3 roky. Podrobnosti obsahují jednotlivé programy, které mohou ukládat povinnosti i jednotlivým provozovatelům. 9

STANOVISKA, ZÁVAZNÁ STANOVISKA A ROZHODNUTÍ ORGÁNU OCHRANY OVZDUŠÍ 11 Odst. 1) Ministerstvo vydává a) stanovisko k politice územního rozvoje a zásadám územního rozvoje v průběhu jejich pořizování, b) závazné stanovisko k umístění stavby pozemní komunikace v zastavěném území obce o předpokládané intenzitě dopravního proudu 15 tisíc a více vozidel za 24 hodin v návrhovém období nejméně 10 let (dále jen "pozemní komunikace") a parkoviště s kapacitou nad 500 parkovacích stání, k řízení podle jiného právního předpisu, c) rozhodnutí o kvalifikaci typu stacionárního zdroje využívajícího technologii, která doposud nebyla na území České republiky provozována; toto rozhodnutí nenahrazuje závazné stanovisko a povolení podle odstavce 2 písm. b) až d) a stanoví se jím pouze 1. zda má být pro daný typ stacionárního zdroje vyžadována rozptylová studie podle odstavce 9, případně pro jaké znečišťující látky, 2. zda mají být u daného typu stacionárního zdroje vyžadována kompenzační opatření podle odstavce 5, 3. zda má být pro daný typ stacionárního zdroje vyžadován provozní řád jako součást povolení provozu podle odstavce 2 písm. d), 4. emisní limity, podmínky provozu a způsob zjišťování úrovně znečišťování pro daný typ zdroje. Odst. 2) Krajský úřad vydává a) stanovisko k územnímu plánu a regulačnímu plánu obce v průběhu jeho pořizování, b) závazné stanovisko k umístění stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu k řízením podle jiného právního předpisu, c) závazné stanovisko ke stavbě a změně stavby stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu k řízením podle jiného právního předpisu, d) povolení provozu stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu (dále jen "povolení provozu"). Podrobností či vzory žádostí vydávají jednotlivé orgány, žádost o povolení provozu má určené náležitosti v příloze č. 7 zákona 201/2012 Sb. Odst. 3) Obecní úřad obce s rozšířenou působností vydává závazné stanovisko k územnímu a stavebnímu řízení a k řízení o vydání kolaudačního souhlasu z hlediska ochrany ovzduší u stacionárních zdrojů neuvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Podrobností či vzory žádostí vydávají jednotlivé ORP (Obec s rozšířenou působností). Odst. 4) Obecní úřad může vydat své vyjádření k řízení podle odstavce 2 písm. b), a to do 15 dnů ode dne doručení podkladů ve věci, pokud se s krajským úřadem nedohodne jinak. O stanovisko požádá KÚ (Krajský úřad), nikoliv provozovatel. 10

odst. 5) Pokud by provozem stacionárního zdroje označeného ve sloupci B v příloze č. 2 k tomuto zákonu nebo vlivem umístění pozemní komunikace podle odstavce 1 písm. b) došlo v oblasti jejich vlivu na úroveň znečištění k překročení některého z imisních limitů s dobou průměrování 1 kalendářní rok uvedeného v bodech 1 a 3 přílohy č. 1 k tomuto zákonu nebo je jeho hodnota v této oblasti již překročena, lze vydat souhlasné závazné stanovisko podle odstavce 1 písm. b) nebo odstavce 2 písm. b) pouze při současném uložení opatření zajišťujících alespoň zachování dosavadní úrovně znečištění pro danou znečišťující látku (dále jen "kompenzační opatření"). Kompenzační opatření se u stacionárního zdroje označeného ve sloupci B v příloze č. 2 pro danou znečišťující látku neuloží, pokud pro ni zdroj nemá stanoven specifický emisní limit v prováděcím právním předpisu. Kompenzační opatření se dále neukládají u stacionárního zdroje nebo pozemní komunikace, jejichž příspěvek vybrané znečišťující látky k úrovni znečištění nedosahuje hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem. Odst. 6) K posouzení, zda dochází k překročení některého z imisních limitů podle odstavce 5, se použije průměr hodnot koncentrací pro čtverec území o velikosti 1 km 2 vždy za předchozích 5 kalendářních let. Tyto hodnoty ministerstvo každoročně zveřejňuje pro všechny zóny a aglomerace způsobem umožňujícím dálkový přístup. Kompenzační opatření musí být prováděna v oblasti podle odstavce 5 přednostně tam, kde budou dosahovány nejvyšší hodnoty úrovně znečištění. Pokud není možné splnit tuto podmínku, lze kompenzační opatření provést i v jiném území, především tam, kde jsou překračovány imisní limity, avšak vždy pouze na území téže zóny nebo aglomerace. Odst. 7) Kompenzační opatření navrhuje žadatel o vydání závazného stanoviska. Jako kompenzační opatření mohou být stanovena opatření ke snížení emisí u stávajících stacionárních zdrojů nebo jiná opatření zajišťující snížení úrovně znečištění. Žadatel o vydání závazného stanoviska k novému stacionárnímu zdroji, který je současně provozovatelem stávajícího stacionárního zdroje, může do kompenzačních opatření zahrnout opatření ke snížení emisí realizovaná v předchozím kalendářním roce. Pokud se kompenzační opatření realizuje formou opatření ke snížení emisí u stávajícího stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu, krajský úřad na základě žádosti provozovatele změní povolení provozu tohoto stávajícího zdroje. K uvedení nového stacionárního zdroje do provozu může dojít nejdříve ke dni nabytí účinnosti změny povolení provozu stávajícího stacionárního zdroje. Kompenzační opatření na stacionárních zdrojích neuvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu se realizují na základě veřejnoprávní smlouvy uzavřené mezi krajským úřadem, žadatelem o vydání závazného stanoviska a provozovatelem stacionárního zdroje, který provede kompenzační opatření. Pokud se kompenzační opatření realizuje formou opatření ke snížení emisí u stávajícího stacionárního zdroje neuvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu nebo formou jiného opatření zajišťujícího snížení úrovně znečištění, nesmí k uvedení nového stacionárního zdroje do provozu nebo vydání kolaudačního souhlasu pro pozemní komunikaci dojít dříve, než jsou provedena kompenzační opatření. Podrobností uvádí text vyhlášky č. 415/2012 Sb., a její příloha č. 16. odst. 8) K řízení o vydání závazného stanoviska podle odstavce 2 písm. b) a c) předloží žadatel odborný posudek zpracovaný autorizovanou osobou podle 32 odst. 1 písm. d). Není-li vedeno řízení podle jiného právního předpisu 6), předloží žadatel tento odborný posudek k řízení o vydání nebo změně povolení provozu. Povinnost předložení odborného posudku se nevztahuje na spalovací stacionární zdroje označené kódy 1.1. až 1.4. v příloze č. 2 k tomuto zákonu spalující výlučně zemní plyn o celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 5 MW a dále na řízení o změnách povolení provozu, při kterých nedochází k navýšení 11

projektovaného výkonu nebo kapacity anebo ke zvýšení emisí, pokud se nejedná o řízení o stanovení technické podmínky provozu nahrazující specifický emisní limit. Obsahové náležitosti odborného posudku uvádí příloha č. 12 vyhlášky č. 415/2012 Sb. Odborný posudek zajišťuje a hradí provozovatel. 11, odst. 9) K řízení o vydání závazného stanoviska podle odstavce 1 písm. b) a odstavce 2 písm. b) a k řízení o změně povolení provozu, při které dochází k navýšení projektovaného výkonu nebo kapacity anebo ke zvýšení emisí, u stacionárního zdroje označeného ve sloupci A v příloze č. 2 k tomuto zákonu předloží žadatel rozptylovou studii pro znečišťující látky, které mají stanoven imisní limit v bodech 1 až 3 přílohy č. 1 k tomuto zákonu, zpracovanou autorizovanou osobou podle 32 odst. 1 písm. e). Povinnost předložení rozptylové studie se nevztahuje na spalovací stacionární zdroje označené kódy 1.1. až 1.4. v příloze č. 2 k tomuto zákonu spalující výlučně zemní plyn o celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 5 MW a na stacionární zdroje označené kódem 3.1. v příloze č. 2 k tomuto zákonu spalující výlučně zemní plyn o celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 1 MW. Povinnost předložení rozptylové studie se dále nevztahuje na případy, kdy dochází k navýšení projektovaného výkonu nebo kapacity, ale nepochybně nedochází ke zvýšení příspěvku stacionárního zdroje k úrovni znečištění. V případě pochyb je závazné vyjádření krajského úřadu. Obsahové náležitosti rozptylové studie uvádí příloha č.132 vyhlášky č. 415/2012 Sb. Zajišťuje a hradí provozovatel. 11, odst. 10) Žadatel o vydání závazného stanoviska podle odstavce 2 písm. b), jde-li o spalovací stacionární zdroj o jmenovitém elektrickém výkonu 300 MW a vyšším, je povinen spolu se žádostí o vydání závazného stanoviska přiložit odůvodněné posouzení splnění následujících podmínek: a) jsou dostupná vhodná úložiště oxidu uhličitého, b) je technicky a ekonomicky proveditelná stavba přepravního zařízení, c) je technicky a ekonomicky proveditelné dodatečné vybavení zařízením pro zachytávání oxidu uhličitého. 13 Změna a zánik povolení provozu Odst. 1) U stacionárních zdrojů, u kterých byl při zpracování programu zlepšování kvality ovzduší podle 9 odst. 1 identifikován významný příspěvek k překročení imisního limitu stanoveného v bodech 1 až 3 přílohy č. 1, prověří krajský úřad možnost zpřísnění nebo stanovení dalších specifických emisních limitů, doplňujících technických podmínek provozu nebo emisních stropů. Zjistí-li, že to umožní prokazatelně snížit úroveň znečištění bez vynaložení nepřiměřených nákladů ze strany provozovatele, rozhodne o změně povolení provozu. V případě znečišťujících látek, které mají stanoven imisní limit v bodě 3 přílohy č. 1 k tomuto zákonu, se za opatření vedoucí ke snížení úrovně znečištění bez vynaložení nepřiměřených nákladů považuje, pokud u daného stacionárního zdroje uplatňuje provozovatel nejlepší dostupné techniky. Snížení úrovně znečištění krajský úřad prokazuje na základě rozptylové studie zpracované autorizovanou osobou podle 32 odst. 1 písm. e). Odst. 2) Krajský úřad, který vydal povolení provozu podle 11 odst. 2 písm. d), jím vydané povolení změní, dojde-li ke změně okolností, které byly rozhodné pro stanovení závazných podmínek pro provoz stacionárního zdroje podle 12 odst. 4 a v případech podle 37 odst. 6, 38 odst. 1 a 39 odst. 2. 12

Odst. 3) Vydané povolení se zruší, pokud není využíváno bez vážného důvodu po dobu delší než 8 let. 15 Poplatek za znečišťování Odst. 1) Poplatníkem poplatku za znečišťování je provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Odst. (2) Předmětem poplatku za znečišťování jsou znečišťující látky, které jsou vypouštěné stacionárním zdrojem nebo zdroji a pro které má provozovatel povinnost zjišťovat úroveň znečišťování podle 6 odst. 1 písm. a). Odst. 3) Od poplatku za znečišťování se osvobozují znečišťující látky vypouštěné stacionárním zdrojem nebo zdroji v provozovně, u které celková výše poplatků za poplatkové období činí méně než 50 000 Kč. Odst. 4) Základem poplatku za znečišťování je množství emisí ze stacionárního zdroje nebo zdrojů v tunách. Odst. 5) Poplatek za znečišťování se vypočte jako součin základu poplatku a sazby uvedené v příloze č. 9 bodu 1 k tomuto zákonu. Poplatek za znečišťování za kalendářní rok 2017 a následující poplatková období se vypočte jako součin základu poplatku, sazby a koeficientu úrovně emisí, uvedeného v příloze č. 9 bodu 2 k tomuto zákonu, stanoveného podle dosahované emisní koncentrace dané znečišťující látky v celém poplatkovém období. Po sečtení poplatků za jednotlivé znečišťující látky za všechny stacionární zdroje v rámci provozovny 4) se celková částka zaokrouhlí na celé stokoruny nahoru. Odst. 6) Poplatek za znečišťování se u znečišťující látky vypouštěné stacionárním zdrojem nevyměří, pokud a) je na tomto stacionárním zdroji provedena rekonstrukce nebo modernizace, v jejímž důsledku dosahuje v celém poplatkovém období nižších ročních emisí tuhých znečišťujících látek nejméně o 30 %, oxidů síry vyjádřených jako oxid siřičitý nejméně o 55 %, oxidů dusíku vyjádřených jako oxid dusičitý nejméně o 55 % nebo těkavých organických látek nejméně o 30 % ve srovnání s rokem 2010, b) stacionární zdroj, pro nějž jsou specifikovány nejlepší dostupné techniky, dosahuje v celém poplatkovém období nižší emisní koncentrace nežli 50 % horní hranice úrovně emisí spojené s nejlepšími dostupnými technikami podle informací zveřejňovaných Evropskou komisí, nebo c) stacionární zdroj, pro nějž nejsou specifikovány nejlepší dostupné techniky, dosahuje v celém poplatkovém období nižší emisní koncentrace nežli 50 % hodnoty specifického emisního limitu. Odst. (7) Poplatkovým obdobím je kalendářní rok. Odst. 8) Poplatník je povinen do 31. března roku následujícího po skončení poplatkového období podat krajskému úřadu poplatkové přiznání prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí podle jiného právního předpisu. Poplatkové přiznání není povinen podat poplatník, u něhož celková výše poplatků za provozovnu za poplatkové období činí méně než 50 000 Kč. Odst. 10) Pokud výše stanoveného poplatku za skončené poplatkové období přesahuje částku 200 000 Kč, je poplatník povinen platit měsíční zálohy pro poplatkové období bezprostředně následující po kalendářním roce, ve kterém měl povinnost podat poplatkové 13

přiznání za skončené poplatkové období, a to ve výši jedné dvanáctiny stanoveného poplatku. Krajský úřad rozhodne o povinnosti platit poplatek za znečišťování ovzduší prostřednictvím záloh v rámci platebního výměru za skončené poplatkové období. Poplatník je povinen zaplatit měsíční zálohu do dvacátého pátého dne kalendářního měsíce, ke kterému se vztahuje. 16 Povinnosti osob Odst. 1) Osoba uvádějící na trh v České republice paliva smí na trh uvést pouze paliva, která splňují požadavky na kvalitu paliv stanovené prováděcím právním předpisem. Splnění těchto požadavků je povinna odběrateli paliva prokázat způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem vždy při první dodávce paliva a následně při změně kvality paliva nebo na vyžádání odběratele. Osoby uvádějící na trh paliva stanovená prováděcím právním předpisem mají povinnost ohlásit údaje stanovené prováděcím právním předpisem ministerstvu do 31. března následujícího roku. Odst. 2) Osoba uvádějící na trh v České republice spalovací stacionární zdroj o jmenovitém tepelném příkonu 300 kw a nižším, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, je povinna prokázat certifikátem podle jiného právního předpisu 12), že spalovací stacionární zdroj splňuje emisní požadavky pro tento stacionární zdroj podle přílohy č. 10 k tomuto zákonu. Odst. 3) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která poskytuje k dispozici jiné osobě anebo dováží výrobek používaný při činnostech uvedených pod kódy 9.1. až 9.24. v příloze č. 2 k tomuto zákonu, který obsahuje více než 3 % hmotnostní těkavých organických látek, je povinna zajistit označení tohoto výrobku údaji o obsahu těkavých organických látek způsobem stanoveným v prováděcím právním předpisu. 16, odst. 4) V otevřeném ohništi lze spalovat jen suché rostlinné materiály neznečištěné chemickými látkami. Platí zejména pro občany, obec může spalování vyhláškou zakázat či omezit. 16, odst. 7) Právnická a fyzická osoba je povinna, je-li to pro ni technicky možné a ekonomicky přijatelné, u nových staveb nebo při změnách stávajících staveb využít pro vytápění teplo ze soustavy zásobování tepelnou energií nebo zdroje, který není stacionárním zdrojem. Pro tuto povinnost není dosud prováděcí předpis, pouze Metodická pomůcka MMR. 17 Povinnosti provozovatele stacionárního zdroje Odst. 1) Provozovatel stacionárního zdroje je povinen a) uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroj a činnosti nebo technologie související s provozem nebo zajištěním provozu stacionárního zdroje, které mají vliv na úroveň znečištění, v souladu s podmínkami pro provoz tohoto stacionárního zdroje stanovenými tímto zákonem, jeho prováděcími právními předpisy a výrobcem, b) dodržovat emisní limity, emisní stropy, technické podmínky provozu a přípustnou tmavost kouře podle 4, c) spalovat ve stacionárním zdroji pouze paliva, která splňují požadavky na kvalitu paliv stanovené prováděcím právním předpisem a jsou určená výrobcem stacionárního zdroje nebo paliva uvedená v povolení provozu, 14

d) předkládat příslušnému orgánu ochrany ovzduší na vyžádání informace o provozu stacionárního zdroje a jeho emisích, včetně údajů o vnášení skleníkových plynů do ovzduší, e) umožnit osobám pověřeným ministerstvem, obecním úřadem obce s rozšířenou působností a inspekci přístup ke stacionárnímu zdroji a jeho příslušenství, používaným palivům a surovinám a technologiím souvisejícím s provozem nebo zajištěním provozu stacionárního zdroje, za účelem kontroly dodržování povinností podle tohoto zákona, f) provést kompenzační opatření uložená krajským úřadem podle 11 odst. 5, g) provozovat spalovací stacionární zdroj na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kw včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, v souladu s minimálními požadavky uvedenými v příloze č. 11 k tomuto zákonu, h) provádět jednou za dva kalendářní roky prostřednictvím osoby, která byla proškolena výrobcem spalovacího stacionárního zdroje a má od něj udělené oprávnění k jeho instalaci, provozu a údržbě (dále jen "odborně způsobilá osoba"), kontrolu technického stavu a provozu spalovacího stacionárního zdroje na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kw včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, a předkládat na vyžádání obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností doklad o provedení této kontroly vystavený odborně způsobilou osobou potvrzující, že stacionární zdroj je instalován, provozován a udržován v souladu s pokyny výrobce a tímto zákonem. Odst. (2) Povinnost uvedená v odstavci 1 písm. e) se nevztahuje na provozovatele stacionárního zdroje umístěného v rodinném domě, v bytě nebo ve stavbě pro rodinnou rekreaci, nejde-li o prostory užívané pro podnikatelskou činnost. Tyto povinnosti platí pro vyjmenované i nevyjmenované zdroje. 17, odst. 3) Provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu je, kromě povinností uvedených v odstavci 1, dále povinen a) provozovat stacionární zdroj pouze na základě a v souladu s povolením provozu, b) zjišťovat úroveň znečišťování podle 6 odst. 1, c) vést provozní evidenci o stálých a proměnných údajích o stacionárním zdroji, popisujících tento zdroj a jeho provoz a o údajích o vstupech a výstupech z tohoto zdroje a každoročně do 31. března ohlašovat údaje souhrnné provozní evidence za předchozí kalendářní rok prostřednictvím integrovaného systému ohlašovacích povinností podle jiného právního předpisu 11) ; provozní evidenci je povinen uchovávat po dobu alespoň 3 let v místě provozu stacionárního zdroje tak, aby byla k dispozici pro kontrolu, d) odvádět znečišťující látky ze stacionárního zdroje do ovzduší komínem nebo výduchem, pokud v povolení provozu není uvedeno jinak; výška, ve které dochází ke znečišťování, musí být vypočtena tak, aby provozem tohoto zdroje nedošlo k překročení imisního limitu uvedeného v bodech 1 až 3 přílohy č. 1 k tomuto zákonu; to neplatí v případě, kdy se postupuje podle 11 odst. 5, e) bezodkladně odstraňovat v provozu stacionárního zdroje nebezpečné stavy ohrožující kvalitu ovzduší, f) nejpozději do 24 hodin podat zprávu krajskému úřadu a inspekci o výskytu stavu ohrožujícího přípustnou úroveň znečištění, 15

g) v souladu s provozním řádem bezodkladně omezit provoz nebo odstavit stacionární zdroj v případě jeho odchylky od normálního provozu v důsledku technické závady, při které nemohou být dodrženy podmínky provozu a kterou není možno odstranit do 24 hodin od jejího vzniku; u spalovacích stacionárních zdrojů nesmí během 12 měsíců tato doba kumulativně překročit 120 hodin; povinnost odstavení neplatí pro stacionární zdroj, jehož odstavení by vedlo k vyšší úrovni znečištění, než kterou by způsobil jeho další provoz nebo pokud by v důsledku přerušení dodávek tepelné energie bylo ohroženo lidské zdraví; ustanovení jiných právních předpisů tímto nejsou dotčena; provozovatel je povinen informovat krajský úřad a inspekci o této technické závadě nejpozději do 48 hodin od jejího vzniku, h) předložit inspekci protokol o jednorázovém měření emisí podle 6 odst. 4 nebo 5 do 90 dnů od data provedení tohoto měření, i) průběžně zaznamenávat, vyhodnocovat a uchovávat výsledky jednorázového a kontinuálního měření emisí pro účely kontroly po dobu 5 let v rozsahu a formě stanovené prováděcím právním předpisem, pokud se jedná o stacionární zdroj uvedený v příloze č. 4 k tomuto zákonu, j) zajistit a řádně provozovat technické prostředky pro kontinuální měření emisí, pokud se jedná o stacionární zdroj uvedený v příloze č. 4 k tomuto zákonu. Odst. 4) Povinnosti stanovené v odstavci 3 se nevztahují na provozovatele chovu hospodářských zvířat, s výjimkou povinnosti uvedené v odstavci 3 písm. a). Odst. 5) Ve spalovacím stacionárním zdroji o jmenovitém tepelném příkonu 300 kw a nižším je zakázáno spalovat hnědé uhlí energetické, lignit, uhelné kaly a proplástky. Odst. 6) Provozovatel stacionárního zdroje, ve kterém je tepelně zpracován odpad, je kromě povinností uvedených v odstavcích 1 a 3 dále povinen a) v případě přebírání nebezpečného odpadu provést odběr reprezentativních vzorků odpadu, a to pokud možno před jeho vyložením, a tyto vzorky uchovávat po dobu nejméně 1 měsíce po spálení odpadu; tato povinnost se nevztahuje na infekční odpad ze zdravotnické a veterinární péče uzavřený v ochranných obalech, b) zastavit bezodkladně, nejdéle za 4 hodiny, tepelné zpracování odpadu, pokud je z měření emisí zřejmé, že jsou překročeny specifické emisní limity do doby, než jsou odstraněny příčiny tohoto stavu; opětovné zahájení provozu po odstranění příčin je možné při splnění podmínek a postupem stanoveným v provozním řádu a c) oznámit překročení specifických emisních limitů bezodkladně inspekci. 18 Povinnosti osob nakládajících s vybranými barvami, laky a výrobky pro opravy nátěru silničních vozidel Odst. 1) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která doveze nebo poskytne k dispozici jiné osobě barvu, lak nebo výrobek pro opravy nátěru silničních vozidel uvedené v prováděcím právním předpisu, je povinna zajistit, aby obsah organických sloučenin nebo směsi organických sloučenin, s výjimkou methanu, jejichž počáteční bod varu je menší nebo roven 250 o C, při normálním atmosférickém tlaku 101,3 kpa v tomto výrobku nepřesahoval limitní hodnoty pro obsah těchto látek ve výrobku stanovené prováděcím právním předpisem. Podrobnosti uvádí vyhláška č. 415/2012 Sb., zejména její příloha č. 7. 16

19 Povinnost zajištění minimálního obsahu biopaliv Odst. 1) Osoba uvádějící motorové benziny nebo motorovou naftu do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely nebo osoba, která dodává na daňové území České republiky pro dopravní účely motorové benziny nebo motorovou naftu uvedené do volného daňového oběhu v jiném členském státě Evropské unie (dále jen "dodavatel pohonných hmot"), je povinna zajistit, aby v těchto pohonných hmotách, které uvádí do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely za kalendářní rok nebo které byly uvedeny do volného daňového oběhu v jiném členském státě Evropské unie a jsou dodávány na daňové území České republiky pro dopravní účely za kalendářní rok, bylo obsaženo i minimální množství biopaliva podle jiného právního předpisu upravujícího pohonné hmoty 15) a) ve výši 4,1 % objemových z celkového množství motorových benzinů přimíchaných do motorových benzinů, b) ve výši 6,0 % objemových z celkového množství motorové nafty přimíchaných do motorové nafty. Podrobnosti uvádí Nařízení vlády č. 351/2012 Sb., o kritériích udržitelnosti biopaliv. 20 Povinnost snižování emisí skleníkových plynů z pohonných hmot Odst. 1) Dodavatel pohonných hmot je povinen postupně snižovat emise skleníkových plynů na jednotku energie obsaženou v pohonné hmotě v úplném životním cyklu pohonné hmoty tak, aby dosáhl, ve srovnání se základní hodnotou produkce emisí skleníkových plynů pro fosilní pohonné hmoty stanovenou prováděcím právním předpisem, snížení o 2 % do 31. prosince 2014, o 4 % do 31. prosince 2017 a o 6 % do 31. prosince 2020. Do povinného snížení se nezapočítávají státní hmotné rezervy uváděné při jejich obměně do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky. Odst. 3) Dodavatel pohonných hmot je povinen podávat každoročně do 15. března ministerstvu a celnímu úřadu zprávu o emisích skleníkových plynů z jím dodaných pohonných hmot za uplynulý kalendářní rok (dále jen "zpráva o emisích"). Povinnost podávat zprávu o emisích skleníkových plynů z dodaných pohonných hmot vzniká poprvé za kalendářní rok 2013. Obsahové náležitosti zprávy o emisích jsou stanoveny prováděcím právním předpisem. Odst. (4) Dodavatel pohonných hmot je povinen zajistit ověření informací uvedených ve zprávě o emisích autorizovanou osobou podle 32 odst. 1 písm. g) a kopii protokolu o ověření přiložit ke zprávě o emisích. Nepředloží-li tuto zprávu včetně ověření ani v náhradním termínu stanoveném celním úřadem, má se za to, že povinnost uvedenou v odstavci 1 nesplnil. Podrobnosti uvádí Nařízení vlády č. 351/2012 Sb., o kritériích udržitelnosti biopaliv. 21 Kritéria udržitelnosti biopaliv Podrobnosti uvádí Nařízení vlády č. 351/2012 Sb., o kritériích udržitelnosti biopaliv. 40 Společná ustanovení Odst. 3) Práva a povinnosti vyplývající z rozhodnutí vydaných podle tohoto zákona provozovateli přecházejí na právní nástupce provozovatele. 17

Přechodná ustanovení 41, odst. 1) Správní řízení na úseku ochrany ovzduší, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních právních předpisů. Odst. 4) Povolení vydaná podle 17 odst. 1 písm. d) a 17 odst. 2 zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a rozhodnutí podle 5 odst. 10 a 11 odst. 1 písm. h) zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jsou-li v souladu s požadavky na obsah povolení provozu podle tohoto zákona, se považují za povolení provozu podle tohoto zákona. Odst. 5) Provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu, jehož povolení není v souladu s požadavky na obsah povolení provozu podle tohoto zákona, musí požádat o jeho změnu nebo o nové povolení provozu podle tohoto zákona do 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Do doby rozhodnutí o této žádosti platí povolení a rozhodnutí vydaná podle dosavadních právních předpisů. Odst. 6) Provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu, který byl uveden do provozu před nabytím účinnosti tohoto zákona a který nemá vydané povolení podle 17 odst. 1 písm. d) zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, musí požádat o povolení provozu podle tohoto zákona do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Odst. 7) Plány zavedení zásad správné zemědělské praxe u stacionárního zdroje znečišťování ovzduší schválené podle zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se považují za provozní řády podle tohoto zákona. Odst. 8) Provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 4 k tomuto zákonu, který podle dosavadních právních předpisů neměl povinnost zjišťovat úroveň znečišťování kontinuálním měřením, je povinen provádět kontinuální měření podle 6 odst. 5 od 1. ledna 2013. Podrobnosti uvádí Vyhláška č. 415/2012 Sb. 41, odst. 9) U spalovacích stacionárních zdrojů, jejichž celkový jmenovitý tepelný příkon stanovený podle 4 odst. 7 je 50 MW a vyšší, u nichž bylo první povolení provozu vydáno před 1. červencem 1987, plní provozovatel do 31. prosince 2015 včetně emisní stropy, specifické emisní limity a technické podmínky provozu stanovené před nabytím účinnosti tohoto zákona. Provozovatel dvou a více spalovacích stacionárních zdrojů podle věty první může namísto plnění emisních stropů pro tyto spalovací stacionární zdroje jednotlivě, plnit emisní stropy, které jsou součtem emisních stropů stanovených těmto spalovacím stacionárním zdrojům. V důsledku plnění emisních stropů v součtu nesmí dojít k překročení součtu emisních stropů stanovených pro stacionární zdroje daného provozovatele umístěné v aglomeraci. Provozovatelé spalovacích stacionárních zdrojů podle věty první mohou mezi sebou vyměňovat části emisních stropů, pokud přitom nedojde k navýšení součtu emisních stropů těchto spalovacích stacionárních zdrojů oproti stavu před výměnou, ke snížení jejich celkového jmenovitého tepelného příkonu pod 50 MW anebo nedojde k navýšení emisního stropu spalovacího stacionárního zdroje v aglomeraci. Odst. 10) Provozovatel spalovacího stacionárního zdroje o jmenovitém elektrickém výkonu 300 MW a vyšším, pro který bylo vydáno první povolení provozu v období od 25. června 2009 do nabytí účinnosti tohoto zákona, je povinen předložit krajskému úřadu odůvodněné posouzení splnění podmínek podle 11 odst. 10 do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Jsou-li podmínky uvedené v 11 odst. 10 splněny, zajistí krajský úřad 18

v dohodě s orgánem územního plánování nebo stavebním úřadem, aby byl v místě stacionárního zdroje vyhrazen vhodný prostor pro umístění zařízení nezbytného pro zachytávání a stlačování oxidu uhličitého postupem podle jiného právního předpisu. Podrobnosti uvádí Přechodný národní plán. 41, odst. 15) Provozovatel spalovacího stacionárního zdroje na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kw včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, je povinen zajistit provedení první kontroly technického stavu a provozu zdroje podle 17 odst. 1 písm. h) nejpozději do 31. prosince 2016. Odst. 16) Provozovatel spalovacího stacionárního zdroje na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kw včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, je povinen provozovat zdroj v souladu s požadavky uvedenými v 17 odst. 1 písm. g) nejpozději do 10 let od nabytí účinnosti tohoto zákona. TERMÍNOVÝ KALENDÁŘ ZÁKON O OCHRANĚ OVZDUŠÍ Každoročně do 31. ledna Každoročně do 15. března(poprvé 2014) Každoročně do 31. března Každoročně do 31. března Do 3 měsíců od změny na zdroji Průběžně Průběžně Průběžně Průběžně Průběžně Průběžně Dodavatel pohonných hmot podá hlášení o splnění povinnosti uvedení minimálního množství biopaliv do volného daňového oběhu pro dopravní účely. Dodavatel pohonných hmot podá zprávu o emisích skleníkových plynů z jím dodaných pohonných hmot Podat poplatkové přiznání za znečišťování ovzduší vyjmenovaným zdrojem (vypočtený poplatek 50 tis. Kč). Ohlašovat údaje Souhrnné provozní evidence vyjmenovaného zdroje. Do 3 měsíců provést jednorázové měření emisí u vyjmenovaného zdroje po prvním uvedení do provozu, po každé změně paliva nebo suroviny v povolení provozu, po každém zásahu do konstrukce nebo vybavení stacionárního zdroje, který by mohl vést ke změně emisí. Nejpozději 5 pracovních dnů před měřením emisí oznámit termín ČIŽP. Změnu nebo zrušení termínu plánovaného měření oznámit nejpozději 1 den před původně plánovaným termínem. Do 90 dnů od provedení měření emisí předložit protokol ČIŽP. Do 24 hodin podat zprávu KrÚ a ČIŽP o výskytu stavu ohrožujícího přípustnou úroveň znečištění. Do 48 hodin od vzniku technické závady, při které nemohou být dodrženy podmínky provozu vyjmenovaného zdroje a kterou není možno odstranit do 24 hodin od jejího vzniku, informovat KrÚ a ČIŽP. Do 25. dne měsíce uhradit zálohu na poplatek (> 200 tis. Kč) za znečišťování ovzduší. Do 30 dnů od doručení platebního výměru uhradit poplatek za znečišťování ovzduší. 19

Do 1. 9. 2014 Do 31. 12. 2016 a poté jednou za 2 roky. Do 1. 9. 2022 Požádat o změnu povolení nebo o nové povolení provozu vyjmenovaného zdroje, pokud povolení dle zákona č. 86/2002 Sb. není v souladu s požadavky na obsah povolení provozu dle zákona č. 201/2012 Sb. Provádět kontrolu technického stavu a provozu spalovacích zdrojů pro teplovodní soustavu ústředního vytápění na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kw včetně. Zajistit provoz spalovacích zdrojů pro teplovodní soustavu ústředního vytápění na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kw včetně v souladu s požadavky dle přílohy č. 11 zákona. Od 1. 1. 2013 Provádět kontinuální měření zdroje uvedeného v příloze č. 4), který tuto povinnost podle zákona č. 86/2002 Sb., neměl. VÝČET SOUVISEJÍCÍCH PŘEDPISŮ OVZDUŠÍ Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, účinný od 1. 9. 2012. Novelizován byl zákonem č. 64/2014 Sb. a zákonem č. 87/2014 Sb., Vyhláška č. 312/2012 Sb., o stanovení požadavků na kvalitu paliv, používaných pro vnitrozemská a námořní plavidla z hlediska ochrany ovzduší. Účinnost od 1. října 2012. Novela č 154/2014 Sb., Vyhláška č. 330/2012 Sb., o způsobu posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění, rozsahu informování veřejnosti o úrovni znečištění a při smogových situacích (tzv. imisní vyhláška). Účinnost od 15. října 2012, Nařízení vlády č. 351/2012 Sb., o kritériích udržitelnosti biopaliv. Účinnost od 1. listopadu 2012, Vyhláška č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší. Účinnost od 1. prosince 2012. Byla novelizována a to vyhláškou č. 155/2014 Sb., Nařízení vlády č. 56/2013 Sb., o stanovení pravidel pro zařazení silničních motorových vozidel do emisních kategorií a o emisních plaketách. Účinnost od 23. 3. 2013. ZKUŠENOSTI Z PRAXE PŘI OCHRANĚ OVZDUŠÍ Příklady častého porušování předpisů na ochranu ovzduší Porušení 17, odst. 1, písmeno b) dodržovat emisní limity, emisní stropy, technické podmínky provozu a přípustnou tmavost kouře podle 4, Asi nejčastěji porušovaná povinnost, přičemž je to jedna ze základních povinností. Provozovatelé mají povinnost zdroje provozovat tak, aby hodnoty nebyly překračovány, ale totovelmi často není respektováno. Tento správní delikt znamená přímé zhoršení životního prostředí, protože je vypouštěno více škodlivin, než by mělo být. Pokuty jsou velmi citelné, až 10 mil. Kč, obvykle ale do 500 000,- Kč při prvním porušení. 20