K o n c e p c e z p r o s t ř e d k o v á n í pro návštěvníky / návštěvnice od 1 let na téma HUDEBNÍ NÁSTROJE sbírka Místo: Trvání: Koncepce: Otevřeno: Vstup: Schlossmuseum Linz, Schlossberg 1, 41 Linz Stálá expozice Astrid Hofstetter, Christina Sandberger út, st, pá 9. 18. hodin, čt 9. 21. hodin so, ne, svátky 1. 17. hodin školní třídy vstup zdarma vstupné pro družiny EURO 1, 1h prohlídka EURO 3, 1,5h prohlídka EURO 4, 2h prohlídka s Klangwerkstatt EURO 5, Informace a přihlášky: dopoledne +43 732 / 774482-49 kulturvermittlung@landesmuseum.at (přihlášky v němčině) kulturvermittlung.schloss@landesmuseum.at (přihlášky v angličtině) Další termíny a informace o výstavě: www.landesmuseum.at Informace o Austrian Czech Cultural Cooperation: www.ac-cc.net; office@ac-cc.net Tato koncepce zprostředkování vznikla v rámci aktivit Austrian Czech Cultural Cooperation (ACCC) Central European Cultural Cooperation EWIV (FN 277768t) a je podporována z prostředků Jihočeského kraje a Země Horní Rakousko.
Hudební nástroje V roce 1836 daroval muzeu klášter Kremsmünster 46 svých historických hudebních nástrojů, tvořících základ sbírky Hornorakouského zemského muzea, která se postupně rozrůstá. Vystavené exponáty mají dokumentovat jak výrobu nástrojů v Horním Rakousku, tak i hornorakouský hudební život. Výstava pokrývá časový úsek od 16. století až do konce 19. století. Největší skupinu s vynikajícími příklady evropské výroby hudebních nástrojů tvoří dřevěné dechové nástroje. Mimoto si lze prohlédnout smyčcové, loutnové, žesťové a klávesové hudební nástroje. Velmi vzácnou relikvií hudebních dějin je Linecké Beethovenovo křídlo, kladívkový klavír z pozůstalosti Ludwiga van Beethovena. Tato koncepce zprostředkování vznikla v rámci aktivit Austrian Czech Cultural Cooperation (ACCC) Central European Cultural Cooperation EWIV (FN 277768t) a je podporována z prostředků Jihočeského kraje a Země Horní Rakousko.
MODULY ZPROSTŘEDKOVÁNÍ Tato koncepce zprostředkování je výsledkem spolupráce Hornorakouských zemských muzeí (Oberösterreichische Landesmuseen) a ACCC (Austrian Czech Cultural Cooperation) a jejím cílem je přiblížit mladým návštěvníkům/návštěvnicím z Horního Rakouska a České republiky zvláštnosti hornorakouského hudebního světa. V rámci projektu ACCC Škola Cross Border podporuje ACCC od roku 28 přeshraniční výuku žáků/žákyň z Jihočeského kraje a Horního Rakouska. Tato koncepce zprostředkování souvisí s pracovním listem ACCC Mladá a stará hudba na naší i na druhé straně hranice, lze ji však využít i bez předchozích znalostí. Více informací o pracovních listech ACCC pro školy (včetně možnosti stažení) je k dispozici v češtině i v němčině na internetu 1. Prohlídky jsou vedeny v němčině, u jinojazyčných výprav by proto bylo vhodné, aby alespoň jedna osoba z doprovodu hovořila německy a mohla překládat. Koncepce má za cíl umožnit návštěvníkům/návštěvnicím individuální a hravý přístup k obsahům expozice s ohledem na jejich věk. Tímto způsobem se podporuje vlastní bádání a experimentování a trénují se alternativní recepční metody. Během prohlídky Klangwerkstatt ( Zvukové dílny ) mají děti a mládež příležitost zapojit se do akce, kreativně pracovat a získat vlastní zkušenosti s kulturou a dějinami. Ve středu zprostředkujících aktivit jsou vždy návštěvníci/návštěvnice se svými potřebami a přáními. 1 V češtině: http://projekt.ac-cc.net/index.php?option=com_letterman&task=view&itemid=7&id=43; v němčině: http://projekt.ac-cc.net/index.php?option=com_letterman&task=view&itemid=7&id=42
IMPULZ pro návštěvnice a návštěvníky od 1 let Impulz na začátku prohlídky je zamýšlen jako praktický vstup do tématu výstavy. V tomto případě s mladými návštěvníky/návštěvnicemi na chvilku odskočíme na výstavu Technik OÖ ( Technika Horního Rakouska ), kde se zaměříme na brumli, typický hornorakouský nástroj. Jak se brumle vyrábí a jak zní? Nejprve si poslechneme hudební ukázku a potom sami brumli rozezníme. Přitom probereme, jak takový tón vůbec vzniká. Materiál: Hudební ukázka brumle Brumle
JAK ZNÍ HORNÍ RAKOUSKO Zprostředkující modul pro návštěvníky/návštěvnice od 1 let Hudba byla pro člověka důležitá už před dávnými časy a také dnes si lze těžko představit život bez tónů. Ale jak zněla a zní hudba Horního Rakouska? Antonem Brucknerem počínaje opíšeme oblouk přes současnou klasickou hudbu Petera Androsche k nové Attwengerově lidové hudbě a hip-hopu skupiny Texta. Mnohovrstevnatost domácí hudební nabídky stojí tedy v popředí. Materiál Zvukové pexeso Hudební ukázky: Anton Bruckner, Peter Androsch, Christina Stürmer, Hubert von Goisern, Attwenger, Texta, Prohlídka V oddělení hudby visí na stěně malba, která zobrazuje měšťanskou slavnost. Na obraze je možné vidět přehled tehdy běžných hudebních nástrojů: trumpeta, tympán, příčná flétna, buben, zobcová flétna, harfa, viola da gamba a loutna. Společně si tyto nástroje blíže představíme. Žáci/žákyně potom k nástrojům přiřazují správné zvuky. Na to si uděláme pohodlí v Barokním sále a poslechneme si díla hornorakouských umělců / umělkyň. Vyskytují se nástroje, které jsme viděli a slyšeli, také v těchto hudebních dílech?
JAK TANČÍ HORNÍ RAKOUSKO Zprostředkující modul pro návštěvníky/návštěvnice od 1 let Na lidovou hudbu se v Horním Rakousku tradičně také tančí. Především tanec landler ( sousedská ) zaujímá obzvláštní postavení. Název pochází údajně ze jména Landl, označujícího krajinu v srdci Horního Rakouska, jižně od Lince (podle ní se také celému Hornímu Rakousku ještě dnes často říká Landl ). Materiál Zvuková ukázka landleru Taneční návod Prohlídka Nakonec se se žáky/žákyněmi vydáme do naší textilní expozice, kde se podíváme na nejrůznější kroje lidových tanečních skupin. Poté se budeme věnovat historii landleru a jeho regionálním formám. Vyzkoušíme si samozřejmě i kroky, to nelze vynechat. Vytvoříme sami lidovou taneční skupinu a na hudbu se naučíme několik typických kroků.
KLANGWERKSTATT ZVUKOVÁ DÍLNA Dílna jako doplnění prohlídky nabízí možnost vyzkoušet si v praxi vše, co se žáci/žákyně dozvěděli. NABÍZÍME NÁSLEDUJÍCÍ WORKSHOP: KÝBLOVÁ KYTARA Trvání: 1 hodina V dílně vyrobíme strunný nástroj se dvěma strunami. Struny natáhneme přes dřevo, rezonanční těleso tvoří kýbl (plechovka od chipsů, konzerva ). Podle velikosti kýblu lze ovlivňovat výšku tónu. Pomocí posuvné kobylky mohou žáci/žákyně vytvářet rozličné zvuky. Zprostředkování kultury OÖ. Landesmuseen podporuje
PŘÍLOHA K TÉTO ZPROSTŘEDKUJÍCÍ KONCEPCI: Příloha 1: Texty k expozici v češtině/němčině Příloha 2: Návod ke hře na brumli Příloha 3: Landler Příloha 4: Pracovní list ACCC Mladá a stará hudba na naší i na druhé straně hranice (v češtině/němčině)
Příloha 1: TEXTY K EXPOZICI V ČEŠTINĚ Hudební nástroje Dar kláštera Kremsmünster z roku 1836, 46 historických hudebních nástrojů, tvoří páteř sbírky Hornorakouského zemského muzea, která je neustále doplňována. Zde prezentovaný výběr ze sbírek má dokumentovat jak hornorakouskou výrobu hudebních nástrojů, tak i hornorakouský hudební život. Sbírka pokrývá údobí od 16. do konce 19. století. Největší skupinu s vynikajícími příklady evropské výroby hudebních nástrojů tvoří dřevěné dechové nástroje. Mimoto si lze prohlédnout smyčcové, loutnové, žesťové a klavírní hudební nástroje. Velmi vzácnou relikvií hudebních dějin je Linecké Beethovenovo křídlo, kladívkový klavír z pozůstalosti Ludwiga van Beethovena. Rané nástroje Přečkalo jen málo příkladů hudebních nástrojů z doby před začátkem novověku. Teprve od 16. století pozvolna roste počet dochovaných předmětů. Znakem dřevěných dechových nástrojů je vedle široké palety barev zvuku také jejich existence v různých velikostech jako tzv. Stimmwerke. Křivé rohy a zobcové flétny se vyráběly v takovýchto sounáležitých rodinách. Mohli je používat hudebně založení amatéři/amatérky. Amatéři/amatérky v této souvislosti znamená, že muzicírovali pro své potěšení a nikoli pro obživu. Hudební nároky byly každopádně vysoké. Až do počátku baroka je zpravidla v notových zápisech hudebních děl jen pramálo informací o tom, na jaké hudební nástroje se hrálo. Znalost těchto informací se prostě předpokládala. Z dnešního pohledu je rekonstrukce historické praxe možná toliko z obrazových pramenů. Lze předpokládat velkou šíři variací instrumentace. Cinky a pozouny mohly případně doprovázet vokály polyfonních vět nebo je mohly provádět čistě instrumentálně. Označení choristfagott ( sborový fagot ) pro dulcian a přítomnost takových nástrojů ve starých církevních inventářích patrně svědčí o tom, že podporovaly hluboké zpěvní hlasy. Klášter Kremsmünster V roce 1836 byla založena sbírka hudebních nástrojů Hornorakouského zemského muzea, a to díky daru 46 historických loutnových, smyčcových a dřevěných dechových nástrojů z vlastnictví kláštera Kremsmünster. Konvolut příznačně neobsahoval žádné housle, neboť ty se daly vždy přizpůsobit aktuálním hudebním požadavkům, a pro klášter tedy měly praktickou hodnotu. Tyto texty k expozici byly přeloženy v rámci aktivit Austrian Czech Cultural Cooperation (ACCC) Central European Cultural Cooperation EWIV (FN 277768t) s podporou z prostředků Jihočeského kraje a Země Horní Rakousko.
17. století Tento soubor nástrojů odpovídá ansámblu, jaký byl v 17. století možný a obvyklý. Začátek tohoto století je charakterizován zásadní změnou hudebního stylu. Na dalších 15 let má basový hlas obzvláštní význam, proto se také někdy mluví o věku generálního basu. Pro provedení basové linky jsou vhodné viola da gamba a dulcian. Na menší smyčcové nástroje nebo na tiché cinky se hrály vyšší melodické hlasy. Od dulcianu k fagotu Z mnoha dřevěných dechových nástrojů 16. století přežily polovinu 17. století čtyři: zobcová flétna, příčná flétna, jako hoboj zformovaná fujara a dulcian, ze kterého se vyvinul fagot. Po vzoru Francie se postupně prosadila několikadílná koncepce. Zatímco korpus dulcianu se ještě skládá z jednoho kusu se dvěma protilehlými otvory, korpus fagotu lze rozložit na křídlo, botu, basovou rouru a hlavici. Dulcian mohl být dole uchopen pravou i levou rukou. Jako relikt této možnosti volby zůstalo na fagotu ještě déle dvoukřídlé uchopení klapky F. Harmonická hudba Standardní instrumentální ansámbl Vídeňské klasiky byl dechový oktet, jehož součástí byly klarinet, hoboj, roh a fagot, vždy v dvojitém obsazení. Pro takové dechové soubory se dochovaly originální skladby a neméně početná přepracování větších orchestrálních a operních děl, nazývané také harmonická hudba. Přepracování pro různá obsazení a různé nástroje v době před modernou podstatně přispěla k rozšíření a popularizaci klasických oper a tvořila důležitý zdroj příjmu skladatelů. Dechové nástroje v 19. století Dechové nástroje prodělaly v průběhu 19. století mimořádně velké změny. Aby bylo možné zahrát více chromatických tónů, byly opatřovány klapkami a mechanizovány. Z přirozené trubky tak vznikla trubka klapková a později ventily (jako na křídlovce Winter & Schöner) dále rozšířily možnosti dechových nástrojů. Carl Doke a jeho syn Alois působili v Linci v první polovině 19. století a byli skutečně žádanými výrobci dřevěných a žesťových dechových nástrojů, jak lze usuzovat z počtu a rozšíření jejich nástrojů. Klarinety Klarinet vzešel na počátku 18. století z barokního nástroje chalumeau. Jak prozrazuje jeho název (clarinetto = malá trubka), byl původně používán jako náhrada trubky. Tón vytváří plátek, který je připevněn k hubičce. V moderním pojetí směřuje dozadu, až do 19. století se však hrálo na klarinet s plátkem směřujícím dopředu. Od vídeňské klasiky je klarinet pevnou součástí orchestru.
Loutny Evropská loutna je následnicí loutny arabské (al Ud), do Evropy se dostala patrně přes Španělsko. V průběhu své historie byla vyráběna v mnoha formách. Baroko znalo loutny s rozsáhlým krkem, zvané theorba a chitarrone. Hodí se k improvizačnímu provedení generálního basu, obligátních akordů nad basovým hlasem. Dlouhé struny jsou laděny diatónicky a nelze je zkrátit hmaty. Neustálým zvyšováním počtu strun se barokní loutna stala složitě stavěným virtuózním nástrojem. Mandora s většinou šesti nebo osmi chóry je proti tomu zjednodušeným typem loutny na konci jejího vývoje. Houslařství v Linci a Horním Rakousku Jako téměř každé řemeslo byla výroba hudebních nástrojů vázána právními normami a výdaji. Ochrana oblasti usilovala o omezení počtu dílen ve městě či v regionu. To mistrům zaručovalo určitý objem objednávek. V Linci je zhruba v letech 1679 až 1832 doložena houslařská dílna, kterou vedli postupně Johann Seelos, Johann Blasius Weigert, Johann Baptist Havelka a Meinrad Frank. Bylo zvyklostí, že jako u Seelose a Weigerta po smrti předchůdce se jeho nástupce oženil s dcerou vdovy a tímto způsobem převzal živnost. Příčné flétny U příčné flétny je proud vzduchu namířen na hranu retného otvoru, kde začne periodicky vibrovat. Postupným otevřením šesti předních klapek se rozezní stupnice. V době baroka se příčná flétna skládala ze čtyř částí, na spodním konci byla ještě přidána zavřená klapka pro es'. Střední díly, které bylo možné připojit, jako na flétně Rocko Baura, umožňovaly přizpůsobit se různým tónovým výškám. Jednodílná příčná flétna byla ve středověku společně s bubnem doprovodem pěchoty. Dodnes se na ni hraje v lidové hudbě Solné komory. Vídeňská mechanika (s razicím jazýčkem) Průřez kladívkovým klavírem Antona Waltera vyrobil Alexander Langer, Klagenfurt Kladívko je umístěno v měděné kapsli na klávese, hlavice kladívka jsou ve směru proti klávesám. Za každou klávesou, popř. každým kladívkem, je tzv. razicí jazýček. Kladívka jsou na zadním konci klávesové páky. Pokud se zmáčkne klávesa, zadrží razicí jazýček zobáček kladívka a hlavice kladívka se vymrští proti strunám. Razicí jazýček přitom uhne dozadu a kladívko se vrátí do výchozí polohy. Model je možné vyzkoušet. Jazýčková mechanika nebo anglická mechanika Průřez kladívkovým klavírem od Èrarda vyrobil Alexander Langer, Klagenfurt Kladívko je umístěno na liště nad klávesami, hlavice kladívka je ve směru klaviatury. Při
stisknutí klávesy narazí jazýček na zadním konci klávesy kladívko na struny. Pomocí pedálů je možné zleva doprava měnit zvuk následujícími způsoby: 1) Lautenzug Kůží potažená lišta se zespodu natiskne na struny, zvuk je podobný loutně. Zvuk loutny odkazuje na stavbu francouzského cembala. 2) Pedál Po sešlápnutí pedálu se dusítka zvednou ze strun, struny tedy znějí i po uvolnění klávesy. 3) Moderátor Pruh látky mezi kladívkem a strunou tlumí úder. 4) Due/Una Corda Česky dvě struny/jedna struna: Kladívko se posune na stranu, takže nyní dopadne na dvě nebo jednu strunu místo na tři. Takto je umožněna především tichá hra. Ludwig van Beethoven podnítil několik změn, jako např. přemístění těžiště na klávesách. Tyto změny jsou znázorněny i na modelu. Model je možné vyzkoušet. Vázaný klavichord anonym, 2. pol. 18. stol. Klavichord je doložen už ve středověkých obrazových pramenech. Až do doby kolem roku 18 je používán jako předchůdce klavíru. Struny vyrobené z mosazi jsou umístěny nad ozvučnicí. Rozechvívají se úderem mosazných jazýčků. Vázaný znamená, že dvě nebo více kláves je přiřazeno jednomu páru strun. Inv. č. Mu 98 1894 zakoupeno Pyramidový klavír Michael Weiß (Praha), začátek 19. stol. Po vzoru klavicitheria, rovně stojícího cembala, se vyráběly také vzpřímené modely kladívkového klavíru. Podle tvaru jejich obrysu se nazývaly pyramida, žirafa, lyra nebo skříň. Inv. č. Mu 148 192 zakoupeno Tabulový klavír anonym, kolem 18 Tabulové klavíry mají s klavichordy společný pravoúhlý půdorys a strmý průběh strun zleva zezadu doprava dopředu. K vytvoření tónu slouží kladívková mechanika. Tabulové klavíry
nedosahují takového objemu zvuku jako kladívkové, jejich výhodou jsou však menší nároky na prostor. Navíc byly levnější. Inv. č. Mu 147 Dar Oberstkämmereramt Wien, 196 Varhanní stůl anonym, kolem 18 Z různých dob se dochovaly varhanní nástroje, jejichž zjev zastírá jejich pravý účel. Ve zcela běžném kusu nábytku většinou ve skříni nebo ve stole se jako překvapení skrývaly varhany. Tento stůl obsahuje pod svou deskou klaviaturu a registr otevřených, v poslední oktávě krytých dřevěných píšťal. Měchy ovládá hráč pedálem v levé přední noze stolu. Inv. č. Mu 222 z muzea Physikum Varhanní pozitiv anonym, 1. pol. 18. stol. Jako doprovodné a komorní hudební nástroje sloužily malé varhany, takzvaný varhanní pozitiv. Nejhlubší registr tvoří u tohoto nástroje řada krytých dřevěných píšťal, jejichž tónová výška odpovídá výšce mužského hlasu. Píšťaly a hrací zařízení jsou v horní skříni, přičemž otevřené kovové píšťaly dvounohého registru jsou viditelně umístěny v prospektu. Ve spodní části se nacházejí dva měchy, které jsou na pravé straně natahovány kalkantem, koženým řemenem. Inv. č. Mu 93 1938 zakoupeno
Příloha 2: NÁVOD KE HŘE NA BRUMLI Brumli vzít do ruky, kovový rámeček netisknout, nedotýkat se ocelového jazýčku. Potom nástroj položit na horní a spodní řadu zubů, brnkátko je venku. Neotvírat příliš ústa, ocelový jazýček však musí mít dostatek prostoru k tomu, aby mohl kmitat mezi lehce rozevřenými čelistmi proto je třeba neskusovat. Rty lehce položit na brumli, čelisti zůstávají od sebe. Ukazováčkem brnkat na ocelový jazýček (pérkem lze brnkat ven i dovnitř). Kmitáním vzniká tón (princip ladičky). Různých tónů lze docílit zvětšováním, popř. zmenšováním prostoru v ústní dutině a pohybem jazyka (tremolo).
Příloha 3: LANDLER (sousedská) Pro lidový tanec, nazývaný v Rakousku Ländlertanz nebo Landler je typický přiměřeně rychlý pohyb a veselý charakter, často s figurami paží. Landler je rozšířen v jižním Německu, Švýcarsku, Rakousku a Slovinsku. Většinou se tančí v páru, existují ale i skupinové tance. Landler byl až do 19. století na mnoha místech nejdůležitějším a nejobvyklejším tancem. Původ názvu Landler nebo Ländler je sporný, většinou se však vykládá jako zkrácenina výrazu Ländlicher Tanz (venkovký tanec). Je to párový nebo skupinový tanec v pomalém ¾ taktu, často podbarvený zpěvem Gstanzl, tleskáním, vydupáváním nebo jódlováním. V některých regionech existují i rychlejší verze, závěr je však tvořen valčíkem, proto se předpokládá, že se valčík vyvinul z landleru.
Příloha 4: PRACOVNÍ LIST ACCC MLADÁ A STARÁ HUDBA NA NAŠÍ I NA DRUHÉ STRANĚ HRANICE (V ČEŠTINĚ / V NĚMČINĚ) Stažení na: http://www.ac-cc.net/at/cross_border_schule (NJ) http://www.accc.net/cz/cross_border_schule (ČJ)