14 Co 193/2017-58 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Libora Daňhela a soudkyň JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Jitky Levové nezletilého Maxmiliána N XXXXX, nar. XXXXX, bytem v XXXXX, zastoupeného opatrovníkem městem Brnem, dítěte matky Moniky KXXXXX, nar. XXXXX, bytem v XXXXX, a otce Petra NXXXXX, nar. XXXXX, bytem ve XXXXX, pro doručení ve XXXXX, o výkon rodičovské odpovědnosti, o odvolání otce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 30.5.2017, č. j. 83 Nc 2/2017-35, t a k t o : I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku II o výživném m ě n í tak, že otec je povinen platit na výživu nezletilého Maxmiliána od 1.10.2016 do budoucna částku 2.700 Kč měsíčně splatnou do 10. dne každého měsíce předem k rukám matky a dlužné výživné za dobu od 1.10. 2016 do 31.12.2017 v celkové výši 4.900 Kč je otec povinen zaplatit k rukám matky do jednoho měsíce od doručení tohoto rozsudku. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Pokračování: -2-14 Co 193/2017 O d ů v o d n ě n í : Soud I. stupně rozsudkem svěřil nezletilého Maxmiliána do péče matky (výrok I), otce zavázal platit na jeho výživu částku 3.800 Kč měsíčně k rukám matky od 30.5.2017 (výrok II), styk otce s nezletilým Maxmiliánem neupravil (výrok III) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). Proti rozsudku, do výroku II o výživném, podal odvolání otec, který navrhl jeho změnu tak, že jeho vyživovací povinnost bude stanovena v částce 2.500 Kč měsíčně. Uvedl, že soud I. stupně nesprávně zhodnotil potřeby nezletilého Maxmiliána v jeho věku a nesprávně zhodnotil i poměry otce, neboť částka výživného stanovená soudem I. stupně je nepřiměřeně vysoká. Matka ani opatrovník nezletilého se k odvolání otce nevyjádřili. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a včas podané osobou k němu oprávněnou ( 202, 204 odst. 1 a 201 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející ( 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), doplnil dokazování v potřebném rozsahu ( 213 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání otce je v zásadě důvodné. Nejprve je nutné uvést, že odvoláním otce není napaden rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I a III o péči a neupravení styku, které z toho důvodu nabyly samostatně právní moci ( 206 odst. 2 občanského soudního řádu dále jen o.s.ř. ) a odvolací soud se jimi nezabýval ( 212 o.s.ř.). Napadené rozhodnutí o vyživovací povinnosti otce, je především správně odůvodněno tím, že nezletilý Maxmilián byl svěřen do péče matky v důsledku čehož je nutno dle příslušných zákonných ustanovení (citovaných soudem I. stupně v odůvodnění napadeného rozsudku) upravit přiměřenou vyživovací povinnost otce k nezletilému Maxmiliánovi plněnou k rukám matky. Tento primární závěr soudu I. stupně, který ani otec v odvolání nezpochybňuje, je správný, odvolací soud se s ním ztotožňuje a s odůvodněním jeho správnosti odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku v příslušné části. Zde je třeba uvést, že v řízení péče o nezletilé děti, které je možné zahájit i bez návrhu, není soud vázán návrhy účastníků ( 26 zákona o zvláštních řízeních soudních - dále z.ř.s. ), odvolací soud není vázán mezemi odvolání ( 28 odst. 2 z.ř.s.) a je povinen přezkoumat napadené rozhodnutí v celém rozsahu bez ohledu na to, jaké jeho změny se odvolatel domáhá. To se ve zdejší věci týká závěru soudu I. stupně o tom, že vyživovací povinnost je otci důvodné stanovit až od 30.5.2017 (což otec nenapadl) a že přiměřenou výší jeho vyživovací povinnosti je částka 3.800 Kč měsíčně (ohledně jejíž výše zase není odvolací soud odvoláním otce vázán).
Pokračování: -3-14 Co 193/2017 Z příslušných ustanovení občanského zákoníku, které soud I. stupně v odůvodnění svého rozsudku správně cituje, vyplývá, že je nutné vyživovací povinnost otce stanovit od okamžiku, od kdy spolu rodiče společně nežijí a nezletilý Maxmilián je ve výlučné péči matky. Ze správných zjištění soudu I. stupně vyplývá, že společnou domácnost rodiče ukončili v průběhu měsíce září 2016, v němž otec přispěl matce na výživu na nezletilého Maxmiliána částkou 5.000 Kč, jíž nesporně splnil vyživovací povinnost k nezletilému Maxmiliánovi za tento měsíc. Pokud následně otec začal pravidelně od října 2016 platit matce částku 3.500 Kč, z níž dle shodných tvrzení rodičů připadá 1.300 Kč na úhradu dluhu matky v insolvenčním řízení a 2.200 Kč na výživu nezletilého Maxmiliána, je nutné dospět k závěru, že od 1.10.2016 již spolu rodiče nežili, proto se otec zavázal platit výživné na nezletilého Maxmiliána, přičemž ale částka 2.200 Kč měsíčně není přiměřeným výživným, jak vyplývá z dalších (níže uvedených) závěrů, přičemž nelze dovodit dohodu rodičů o tak vysokém výživném, pokud je matka považuje za nedostatečné a domáhá se výživného výrazně vyššího (a ani jejím návrhem není soud z výše uvedených důvodů vázán). Závěr soudu I. stupně o tom, že přiměřenou vyživovací povinností otce je částka 3.800 Kč měsíčně, je odůvodněn zjištěními soudu I. stupně, že otcův průměrný čistý měsíční příjem v období od srpna 2016 do března 2017 činil 20.348 Kč, že diety vyplacené otci za období od září 2016 činily 4.417 Kč a že otec si jako tatér v roce 2016 přivydělal částku 4.000 Kč. Závěry soudu I. stupně o poměrech matky a potřebách nezletilého Maxmiliána v jeho věku jsou správné, avšak všem zjištěným poměrům - především poměrům otce - není přiměřená vyživovací povinnost otce 3.800 Kč měsíčně. Odvolací soud (z důvodu procesní jistoty) zopakoval dokazování soudu I. stupně výdělkovými zprávami otce za období, jímž se soudem I. stupně zabýval, a dospěl k závěru, že za posledních pět měsíců roku 2016 byla otci vykázána mzda jeho zaměstnavatelem Ekomor, s.r.o. v průměrné měsíční výši 19.810 Kč čistého, což při zohlednění zprávy téhož zaměstnavatele, že otci byly za celý rok 2016 vyplaceny diety ve výši 4.417 Kč, vede k závěru, průměrný měsíční příjem otce v roce 2016 činil 20.180 Kč čistého. Za první tři měsíce roku 2017 vykázal zaměstnavatel otce soudu I. stupně průměrnou čistou měsíční mzdu 21.240 Kč, odvolací soud doplnil dokazování aktuální výdělkovou zprávou otce, z níž zjistil, že v následných sedmi měsících roku 2017 (do října včetně) obdržel otec průměrnou měsíční mzdu ve výši 18.880 Kč čistého. To vede k závěru, že dosud v uplynulých měsících roku 2017 pobíral otec průměrnou měsíční mzdu 19.590 Kč čistého, k čemuž je nutné zohlednit tvrzení otce u jednání odvolacího soudu o nepravidelném pobírání cestovních náhrad v souvislosti s nepravidelnými cestami na montáže, což za celý rok 2017 činilo částku asi 7.000 Kč, tedy cca 600 Kč měsíčně. Jakýkoli další přivýdělek otce zjištěn nebyl, proto je důvodné vyjít ze závěru, že otcův příjem v celém zde rozhodném období je na úrovni cca 20.000 Kč měsíčně.
Pokračování: -4-14 Co 193/2017 O aktuálních poměrech matky doplnil odvolací soud dokazování zprávami Úřadu práce ČR, z nichž zjistil, že i v období po rozhodnutí soudu I. stupně pobírá matka příspěvek na bydlení a rodičovský příspěvek, což do června 2017 (před zvýšením rodičovského příspěvku) činilo celkem kolem 13.000 Kč měsíčně, od července 2017 (kdy došlo ke zvýšení rodičovského příspěvku), to činí celkem kolem 15.000 Kč měsíčně. Ke změně matčiných poměrů nedošlo v tom, že je stále v insolvenci a v rámci oddlužení splácí své dluhy na základě soudem stanoveného kalendáře. Odůvodněné potřeby nezletilého jsou stále dány jeho poměrně nízkým věkem a s tím související úrovní nákladů na jeho základní potřeby, jak tomu bylo i v době rozhodnutí soudu I. stupně. Těmto všem poměrům pak odpovídá přiměřená vyživovací povinnost otce k nezletilému Maxmiliánovi ve výši 2.700 Kč měsíčně. Jak je již výše uvedeno, je důvod pro stanovení této přiměřené vyživovací povinnosti otce dán v období od 1.10.2016, přičemž je nutno zohlednit, že otec platí na výživu nezletilého Maxmiliána pouze 2.200 Kč měsíčně. Dle shodných tvrzení rodičů otec přispěl na potřeby nezletilého ještě částkou 600 Kč na zubní kartáček a po rozhodnutí soudu I. stupně mu pořídil oblečení a obuv v hodnotě 2.000 Kč. Tato plnění lze zohlednit jako naturální plnění vyživovací povinnosti ve prospěch nezletilého. Proto odvolací soud pro dlužné výživné otce za dobu od 1.10.2016 do 31.12.2017 zohlednil celkem 15 částek po 2.200 Kč, tedy celkem 33.000 Kč, částku 2.000 Kč za oblečení a obuv a částku 600 Kč na zubní kartáček, což činí 35.600 Kč. Stanovením vyživovací povinnosti 2.700 Kč měsíčně činí dluh otce za 15 měsíců uvedeného období celkem 40.500 Kč, z čehož po odečtení poskytnuté částky 35.600 Kč zbývá k doplacení dluh v rozdílové výši 4.900 Kč. Proto odvolací soud změnil ( 220 o.s.ř.) napadený výroku II rozsudku tak, že stanovil otci výživné na nezletilého Maxmiliána od 1.10.2016 ve výši 2.700 Kč měsíčně k rukám matky a dlužné výživné za období od 1.10.2016 do 31.12.2017 ve zbylé výši 4.900 Kč zavázal otce zaplatit k rukám matky v přiměřené lhůtě jednoho měsíce ( 160 odst. 1 o.s.ř.). Výrok II tohoto rozsudku o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn 23 zákona o zvláštních řízeních soudních, dle něhož v řízení péče o nezletilé děti, které lze zahájit i bez návrhu, nemá žádný z účastníků v zásadě právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku n e n í dovolání přípustné. Brno 4.1.2018 Za správnost vyhotovení: Renata Kobzová JUDr. Libor Daňhel, v.r. předseda senátu
Pokračování: -5-14 Co 193/2017