ONTO-THEOLOGIE: PROBLÉM A JEHO KRITIKA Jednota filozofická, 10. 4. 2019 PhDr. Monika Recinová(KFI FF UP) I.
Pojem onto-theologie u Immanuela Kanta (1724 1804) Onto-theologieje formou transcendentální theologie, která dospívá k existenci prabytosti jako první příčiny světa a priori (na základě pouhých pojmů). (KČRB 659/A631 B 660/A 632, Praha 2001, str. 388 389) II.
Pojem onto-theologie u Martina Heideggera (1889 1976) Heideggerovy základní texty ke kritice onto-theologie: Úvod k přednášce Co je metafyzika? (1949). O humanismu (1949). Totožnost a diference (Identität und Differenz): kapitola Onto-theologická konstituce metafyziky (1957). III.
Onto-theologický základ metafyziky podle Heideggera: Metafyzika si představuje jsoucnost jsoucího dvojím způsobem: jednak jako celek jsoucího jako takového ve smyslu jeho nejobecnějších rysů; zároveň ale také jako celek jsoucího jako takového ve smyslu nejvyššího, a tudíž božského jsoucna Ve své bytnosti je metafyzika ontologií v užším smyslu a theologií Neskrytosti jsoucího jako takového se dostalo výslovného formulování v této dvojnosti v metafyzice Aristotelově (srv. Met. IV, VI, XI). (M. Heidegger, Úvod k přednášce Co je metafyzika?, Praha 1993, str. 29) IV.
Znaky onto-theologie: - pracuje s nějakým konceptem jsoucna; - jsoucno vypovídá ve stejném významu (univoce) o jsoucích věcech i o bohu; -boha chápe jako příčinu sebe sama (causa sui) (jeho bytnost nutně implikuje jeho existenci). Etymologie pojmu onto-theo-logie: -ὄν, οντος(on, gen. ONTOS) -jsoucno -θεός(theos) -bůh -λόγος(logos)-nauka. V.
Proč onto-theologie představuje problém? Onto-theologieje vedena snahou ovládnout realitu, včetně nejvyššího principu (Heidegger). Ontotheologickýpojem boha představuje pojmový idol (Marion). K bohu ve smyslu causa suise člověk nemůže modlit, ani mu obětovat. Před causa suinemůže člověk v bázni padnou na kolena, ani před tímto bohem nemůže hrát hudbu nebo tančit. (Heidegger, O humanismu). Existuje zásadní rozpor mezi onto-theologickýmpojmem boha a pojmem boha v řeckém mýtu. Existuje hluboký rozpor mezi onto-theologickýmpojmem boha a pojmem Boha biblických textů. Antropologickým korelátem onto-theologickéhopojmu boha je metafyzický subjekt. VI.
1. Problémonto-theologie v antickéfilosofii VII.
Jak onto-theologický pojem boha vešel do filosofie: Xenofanés z Kolofónu (asi570 asi 470 př. n. l.) A 1 (= Díogenés Laertios, Vitae philosophorum IX,19): Jako první prohlásil, že vše, co vzniká, také zaniká. A 28 (= [Aristotelés], De Melisso Xenophane Gorgia3,1): [Xenofanés] praví, že jestliže něco je, je nemožné, aby to vznikalo; a toto praví o bohu. VIII.
Ontologická odlišnost boha a světa u Xenofana B 23 (= Kléméns Alexandrijský, Stromata V,14,109,1): Jeden bůh, největší mezi bohy a lidmi, není smrtelným lidem podobný postavou ani myšlenkou. B 26(= A 31 = Simplikios, In Aristotelis Physicorum libri commentaria IX,22,22 23,20): Stále v tomtéž trvá, aniž se hýbe, ani (pro něho) není důstojné, aby přecházel jindy jinam. B 25(A 31 = Simplikios, In Aristotelis Physicorum libri commentaria IX,22,22 23,20): Nýbrž zcela bez námahy pouhou silou své mysli vším otřásá. IX.
Platónovy (asi 428 asi 347 př. n. l.) zásady filosofické theologie (TYPOI PERI THEOLOGIÁS) 1/ Bůh(ὁ θεός) je především dobrý (ἀγαθός). Je příčinou pouze dobrých věcí. (Resp. 379b 380c) 2/ Bůh je neměnný.změna, mnohost, a v důsledku toho také vášeň je třeba považovat za neslučitelné s božskou přirozeností. (Resp. 380d 381c) X.
Onto-theologický pojem boha u Aristotela Je věčné a nehybné jsoucno, jež je od smyslové oblasti odloučeno. (Met. XII,1073a) Je něco, co pohybuje, aniž je pohybováno, a co je věčné, podstata a skutečnost zároveň. (Met. XII,1072a) Pohybuje jakožto žádané předmět touhy veškerenstva. (Met. XII,1072a) XI.
Onto-theologieu středních platoniků: Plútarchos a Alkinoos (1./2. stol. n. l.) Plútarchos z Chairóneie, O delfském E 392a: (Nápis E ) je pozdravem a oslovením boha, který je úplný sám v sobě Neboť tento bůh jakoby každého z nás vítá pozdravem Poznej sebe sama Když pak my bohu odpovídáme, pravíme Jsi (E). Tak odevzdáváme pravdivý, neklamný, jediný pozdrav příslušející jedinému Bytí. Alkinoos, DidascalicusX: První bůh je věčný, nevýslovný, zcela dokonalý, tj. nic nepotřebuje, je dokonalý stále a v každém ohledu. Je božství, esence (OUSIOTÉS), pravda, symetrie a dobro. XII.
Alternativa vůči ontotheologiivantickéfilosofii: Plótínos(205 270 n. l.) Jedno je nad-jsoucí. Je mimo bytí. Jakožto ne-jsoucí je vyňato z veškerenstva, od jsoucího je odlišné svýmne-bytím. Jedno tedy není bytí. Bytí z Jedna vychází, bytí však není Jednem samým. XIII.
2. Problémonto-theologie v helénisticko-židovském myšlení XIV.
Xenofanovskýfilosofický monotheismus Biblický monotheismus XV.
Interpretace Ex 3,14 v kategoriích řecké onto-theologie: Hebrejský text: אהיה אשר אהיה = Budu, který budu. Septuaginta: Ἐγώ εἰμὶ ὁ ὤν. = Jsem Ten jsoucí. Vulgáta: Ego sum qui sum. = Jsem, který jsem. Český ekumenický překlad: Jsem, který jsem. XVI.
Recepce řecké onto-theologie v helénisticko-židovském myšlení: Filón Alexandrijský (asi 20 př. n. l. asi 50 n. l.) Ex 3,14 překládá nejen ve významu: Jsem (ten) Jsoucí (HO ÓN), nebo Jsem (to) Jsoucno (TO ON). Bůh v protikladu ke všemu jsoucímu skutečně jest. Bytí Boha Filón myslí jako bytí platónské ideje: je neproměnný, bezčasově stálý, nic nepotřebující. Jako opravdu jsoucí je plnost, která vše zahrnuje, ale sama není zahrnována; je tedy také první a nejvyšší. XVII.
3. Problémonto-theologie v patristickém myšlení XVIII.
Patristická recepce řecké středo-platónské ontotheologie: Apolegeti(zejm. Athénagorás z Athén) Aurelius Augustinus Dědicové: augustinovsky orientovaní myslitelé středověku Alternativa vůči ontotheologii v patristickém myšlení v návaznosti na řecký novoplatonismus: Marius Victorinus Pseudo-Dionýsios Areopagita Dědicové: myslitelé ovlivnění areopagitskou tradicí XIX.
Patristická recepce středoplatónské onto-theologie: Athénagorász Athén (asi 130 190 n. l.) Platón učí ve svém dialogu o inteligibilním a smyslově vnímatelném, že to, co je věčné a co je inteligibilní, je nezrozené, a to, co není, tedy to, co je vnímatelné smysly, je stvořené a má počátek a konec. (Leg. 19,2) My však odlišujeme Boha od látky a dokazujeme, že něco jiného je látka a něco jiného Bůh a že jedno je od druhého velmi vzdáleno božské je totiž nezrozené a věčné a může být nahlíženo pouze myslí a rozumem, látka je však stvořená a pomíjivá. (Leg. 4,1) XX.
Patristická recepce středoplatónské onto-theologie: Aurelius Augustinus (354 430 n. l.) Já jsem, který jsem. To je tvé jméno? Tvé celé jméno? Mohl by ses jmenovat Bytí samo To je tedy tvé jméno Hle, veliké JEST, veliké JEST! Co je člověk ve srovnání s ním? (Ennarationes in Psalmos CI, s. 2) XXI.
Alternativa vůči onto-theologiiv období patristiky: Pseudo-Dionýsios Areopagita (poč. 6. stol. n. l.) Bůh spočívá nad intelektem i bytím (HYPER OUSIAN), právě tím, že není poznáván, ani není (MÉDE EINAI), je způsobem převyšujícím bytí (HYPEROUSIÓS) a je poznáván způsobem přesahujícím intelekt. (Listy, I, 1065a) Ten, který je příčinou všeho jsoucího, je mimo vše (EPEKEINA PANTÓN). (Listy, V, 1076a) XXII.
3. Problémonto-theologie v ranéscholastice XXIII.
Tradice augustinovské onto-theologie: Areopagitská tradice překonávající ontotheologii: Anselm z Canterbury Jan Scotus Eriugena Pokračovatel areopagitskétradice ve vrcholné scholastice: Mistr Eckhart XXIV.
Tradice augustinovské ontotheologie: Anselm z Canterbury (asi 1033 1109) P III: Ty jediný máš bytí svrchovaně pravdivě, a tedy nade vše svrchovanou měrou, neboť nic jiného, co je, není tak pravdivě, a má proto méně bytí Ty jsi nade vše svrchovanou měrou. PV: Jsi, co jako nade vše svrchované jedině zakládá své bytí samo v sobě a co učinilo vše ostatní z ničeho. PXXII: Ty však jsi to, co jsi, neboť všechno, co nějakým způsobem jsi, jsi celý a vždy. A jsi ten, který jsi, ve vlastním smyslu a jednoduše, poněvadž nemáš minulost ani budoucnost, ale jedině přítomné bytí a není možné myslet, že bys někdy nebyl. XXV.
Areopagitskátradice překonávající onto-theologiiplatónské tradice: Jan Scotus Eriugena (asi 810 877) Spis Rozdělení přírody (De divisione naturae): Bůh: příroda nestvořená a tvořící: Bytí všech věcí je božství, které je nad jsoucnem. Bůh sám není jsoucno. Mezi Tím, který není, a jsoucny, jež jsou, je nepřekročitelná metafyzická propast. XXVI.
Areopagitská tradice překonávající onto-theologii ve vrcholné scholastice: Eckhart z Hochheimu(MistrEckhart) (1260 1327) (Bůh) nemyslíproto, že je, nýbržproto, že myslí, je. Bůhje tedyintelekt a myšlenía samo myšleníje základemjehobytí. Jan 1 praví: Na počátku bylo Slovo a Slovo bylo u Boha a Bůh byl Slovo. Evangelista nepravil: Na počátku bylo jsoucno a Bůh byl jsoucno. Proto říká autor spisu O příčinách: První ze stvořených věcí je bytí. Když tedy přicházíme k bytí, přicházíme ke stvoření (Druhá pařížská otázka, 4, začátek (1302 1303)) XXVII.
4. Problémonto-theologie vevrcholnéscholastice XXVIII.
Stoupenci onto-theologie: Myslitelé překonávající ontotheologii: Jan Duns Scotus Dědicové: Francisco Suárez René Descartes (a další novověcí racionalisté) Christian Wolf Tomáš Akvinský XXIX.
Překonání onto-theologie ve vrcholné scholastice: Tomáš Akvinský (1225 1274) existuje reálná distinkce mezi jsoucnem a bytím rozlišuje bytí stvořených jsoucen (esse commune) a bytí Boha mezi esse communea bytím Boha je vztah pouhé analogie (analogia entis) bytí Boha není předmětem metafyziky, která se zabývá jsoucími věcmi a jejich bytím Bůh je u Tomáše mimo metafyzický pojem bytí, mimo rámec onto-theologie XXX.
Onto-theologie ve vrcholné scholastice: Jan Duns Scotus(1266 1308) Neuznává reálný rozdíl mezi esencí a existencí (existence je pouze modem esence). Bůh je esence: Boha je možné myslet jen pod způsobem jsoucna. Jsoucno je třeba chápat univokálně pro stvořené i nestvořené skutečnosti. Boží esence se od esence stvořených věcí liší jen tím, že je nekonečná, je však zahrnuta do stejné kategorie jako ens commune a tím do metafyziky. XXXI.
Dědic skotistickéonto-theologie: Francisco Suárez(1548 1617) Metafyzické diskuze (Disputationes metaphysicae): jsoucno ztotožňuje sesencí vredukování jsoucna na esenci jde ještě dále než DunsScotus. Jsoucno zahrnuje i Boha. Uznává distinkci konečného a nekonečného jsoucna, nicméně nekonečné vždy zůstává vrámci jsoucna, a tím vzajetí metafyziky. Otázku Boha zahrnuje do metafyziky. XXXII.
Onto-theologienovověkých racionalistů: René Descartes (1596 1650) Jako první formuluje pojem boha jako causa sui (Meditace o první filosofii, III; V). Bůh je u Descarta filosofický a logický konstrukt: sebe sama působící příčina, původ příčinnosti a bytí, v konečném důsledku je však bůh podroben kauzalitě a bytí. Descartesformuluje základy moderní onto-theologie. XXXIII.
5. Kritika onto-theologie ve filosofii 19. a 20. století XXXIV.
Kritika onto-theologickéhopojmu boha u FriedrichaNietzscheho (1844 1900) Soumrak model kritika morálního pojmu boha jakožto pojmové mody Radostná věda ohlašuje smrt morálního boha Ranní červánky; Vůle k moci Nietzsche ohlašuje nové bohy. Noví bohové jsou funkcemi nové instance vůle kmoci. Představují pouze její stavy a podoby. Morální pojetí boha střídá vůle kmoci. Nietzscheho koncept vůle k moci nepřekonává metafyziku, nýbrž představuje její završení, její poslední moment (Heidegger). XXXV.
Bůh a bytí u Martina Heideggera Bytí a zjevování boha nebo bohů: Domovem tohoto dějinného bydlení je blízkost k bytí. V této blízkosti se, pokud vůbec, děje rozhodnutí, zda a jak se bůh a bohové odepřou a přetrvá noc, zda a jak se setmí den svátosti, zda a jak se v příchodu svátosti může nově započít zjevování boha a bohů. Avšak svátost, jež je zprvu pouze bytostným prostorem božství, jež samo opět pouze poskytuje dimenzi bohům a bohu, pak sama počíná zářit, jestliže se předtím v dlouhé přípravě rozsvětlilo samo bytí a bylo zakoušeno ve své pravdě. (O humanismu, Rychnov nad Kněžnou, str. 29) XXXVI.
6. Kritika onto-theologie v době po Heideggerovi XXXVII.
Kritika Heideggerovyfilosofie bytí u Emmanuela Levinas(1906 1995) Totalita a nekonečno (Totalité et infini) (1961) Jinak než být čili za hranicemi esence (Autrement qu être ou au-delà de l essence) (1974) Heideggerovafilosofie bytí ústívtotalitu, je ontologií moci Kritizuj i Heideggerovusnahu vtěsnat vztah k bohu do ontologického rámce. Transcendence se zjevuje ve tváři Druhého, která vybízí k etické odpovědnosti. Prolomení esence vetice: odpovědnost vůči druhému jde za bytí, prolamuje bytí. Dobrota je jinak než bytí: nemusí být, ale dává se. XXXVIII.
Kritika Heideggerovyfilosofie bytí u Jeana-Luca Mariona(nar. 1946) Bůh bez bytí(dieu sans l être) (reedice 2010) Bůh uhiedeggera jezajatec bytí. Základní výpovědí Nového zákonaobohu je, že je agapé (svobodný dar). Agapé překračuje bytí rovinu pouze daného: Bůh volá k bytí i to, co není. Láska nemusí být, ale dává se. Bůh miluje bez bytí. XXXIX.
Závěr Počínaje Nietzscheho filosofií byl ve filosofii odmítnut ontotheologický pojem boha. Když Nietzsche vyhlašoval smrt boha, jednalo se o odmítnutí tohoto onto-theologického pojmu boha. Biblický pojem Boha byl v dějinách překryt onto-theologickým myšlením, vsouvislosti skritikou onto-theologie ve filosofii se však ukazuje, že filosofie může myslet filosofický pojem boha i mimo ontologické kategorie a že taková řeč je božskému Bohu, jak říká Heidegger, patrně bližší než tradiční onto-theologie. XXXX.