Vzdálenost úbočí Jan Anton
První krok do neznáma, druhý polibek a krása, třetí volání, řvu jak cvok, až do svítání z rána
Ocelová brzda se v rychlosti zakousla do asfaltového koláče, ten selský víš? S kameny štěrku uprostřed a trochou písku jako drobenky, jak dělala babi víš? Jala se rvavou cestou rozpůlit snad celý svět, ten, který jsi zapomněl víš?
Hrdá jako lvice, v očích vzpoura a zmar, v mozku schoulená a smutná krakatice, Amore zkázy, lovu zdar! Kouzelná lilie, jen pohled na tebe mi dodává sil, krásná jen chvíli je, rač pohleď na nebe, vílu svou nejmilejší, tu bych pil. 19point21
m0ngolská princezno, jsi múzou mého soucitu, nebo jen snem o soucitném pocitu, mámivá květino, bojím se, že zemřu, když pr0citnu. Found myself hidden
Řeknu ti poesie a pak tě pozvracím, tak když ti neřkuli zazpívám poesie, a v ustrnulé póze zatančím, stejně uslyšíš jen básníka jak blije.
.. no tak, neváhej a strč mi jazyk mezi zuby, tak jak to vyžaduje dekorum, říká si o to rytmus hudby, a na dně v láhvi rum, odlož sárí a pojď si ke mě hrát... A třísla se třásla, na kopci se začal bortit hrad, kobylka Růt, mezitím všechnu trávu spásla, spálila na popel, všechnu ne snad. Záda jak bič ti půlí látky tenký pruh, když svlékám tě, lehce o něj zavadím, satan na procházce, milenec dobrodruh, bejt přehnaně milej se fakt nesnažim, lásku za dar okouzlení, křeč svalů pro výbuch.
Nejsi jedinej kdo chce uhnout kulce, popíráš sebe v kouři z cigárek, najde tě zbloudilá a rozšlápne jak pulce, v kaluži krve nezbejvá čas na nářek. Slyšíš? tluče klidně, dejchá krev, spíš? krve hodně, zemřel lev. Přesto si najdu chvíli, pobrečim za tvůj klid, kámo dát ti kus svý síly, a hnát tvůj sval zas bít.... massacre of da innocent *rip bro...
Seděl jsem sám, dlouhých dvacet let, cela byla studená a smutek jako led. Psal jsem básně o život, ne snad, že bych musel snad jsem chtěl, o tom jak prožít a ne přežít ho. A pěl jsem písně, o štěstí svobody, a omamné vůni družných žen, v kraji holých stěn a nekončící tísně, hrál jsem zas jamora, milován a svoboden. Stal se ze mě dobrý křesťan, v každodenních rozmluvách s Bohem v žárovce, potkal jsem i pravý Islám, zachycen ve vzduchu, co dral se mi na plíce. quarter past eleven 1969
Přišel rok a všechno vzala voda, nikdo se nevzdal, zkoušel sem pochopit jaká to byla škoda, víc problémů nepotřebuješ, ženu opláčeš dům postavíš znova, tři srpny po tom, směješ se pro vítr že nejde další vlna. floody yearrgh,- o2
Krutá realito, jsi jen výmysl ještě krutějšího boha, a jako já i on ví to, jsi jen jedna z mnoha.
Magnólie vyráží do útoku, zářivě oděny, tančíc bok po boku, v síť lží milosrdně vtaženy. Tou něžnou magnólií být, objímán, oblažen, pohlazen a snít si jen. Zmírá má magnolka, zhýralý pláč, čekat dál už za to nestojí, už není nač. Poslední magnolka má Missed phone call 1
Jak je to s tebou světe, snad má otázka není příliš troufalá, smutek duše v prostor kvete, láska je záchrana, HEH!, mrtvá a zoufalá. Jak je to s tebou květe, vůně jara je tvá femme fatalle, pro ni se blázne ženeš do poupěte, místo abys ji skutečně miloval. James feat. Guillame Appolinaire
Být vy Lou lesní půdou, bláznů boulogneského lesíku, chtěl bych být prachem, cestou, co vede od branky až k šeříku. Vůní nezralých malin, opilí s partou berušek, uleháme do hromádek pilin, hedvábných hmyzu podušek.
Mi esposa nueva, es muy buena.. já moc rád sedávám s ní, popíje sladké Havana, klábosíme ještě sladší nesmysly, ve světle de luna, Faustovou myšlenkou, jak do smlouvy a jak z ní, by životy zatím nezkysly, v rukou strýce satana. Celá Sofie už to slyšela, jak Pablo skočil a padal jako list.
Sofie, má drahá, máš tisíc jmen, múzo má milovaná, tisíc jmen a všechna jsou stejná.
Skočil, padal, jako list, s odrazem, letěl, na podzim, na zemi, obraz jeho těla, s přesností krve, avšak poetisticky, jednou barvou, zobrazen. Sleepy Jerkoff
Tam mezi klky, energie sálá až k podbřiší, probírám se tvými verši, plky a nic než plky. Je tu dost tma, nic moc neslyším, však všudypřítomné srdce bije, ráda jsi sama, když tvá střeva opráším, má milá, anální utopie. I LL BE RIDING YOUR GUTS, ALL NIGHT LONG
Má zem, trpící svou krásou, hojná ve své lásce a trpká jak první zklamání. Vlast mého lidu, byť zmítaná vším co nedodává klidu, daruje naději a víru, miluje. I já ji miluji, tak jako žádnou jinou, nikdy víc. No.6
Těžce se hájí tenhle post, pod palbou kulometných hlav, z mrtvých barikád je dost a dost, jsem posledním soudem, pro ten vrahů dav. Smrt je mým chlebem, solí krev a křik, má slova razí cestu lebem, však teho ohně, jsem jenom dřík.
Válka není komedie, je to každodenní běh, při letu kulek a pádu těl, nezní v uších krásná melodie, a já to vím a proto jsem zběh. Jsem smrti velkolepá symfonie, jsem jedna z mála těch, která žije rozkoší, když na hromadách tiše maso hnije, kde jiní pláčou, já úsměv mám na svých rtech. provinilá
Krásná a obrovská, leč špinavá jsou pobřeží tvá. Špinavá krví všech co odkoplas, když u tě hledali naději, Ty sladká kontinento, co omývána jsi mořem všeho světa. Loňské ledy roztály a slzy smutku steklas, nenuť své syny k cestě do dáli, neboť nepřítel jich, přichází přímo z pekla, aby se bavil, a oni své životy prohráli. Please Make Peace
V pustině klasy bijí jeden druhý, stál jsem tam s nimi, mluvili jsme a já klátil jimi, z diskuse bohů zbyly jen v poli kruhy.
Přicházím k tobě Luno, nevinná, sama ani nezáříš, pomalu rozepínám tvé světlo po celé místnosti, ležící nic netušíš, v tvé kráse pluju dál, snad dojdu až krajnosti, místa a pocity, o kterých podvakrát sen se mi zdál. Not yet
Báseň pro národ jenž mi pýchou byl, snad někde v koutě ještě naše hrdost žije, ni bázeň či zmar v tom snu pro který jsem žil, pro hrst korálků se vrhá v náruč tyranie. Jakožto Čech jsem pro svůj sen pil, proto nehaňte každého pije, a za svůj národ bych milerád se bil, cestou mou je revoluce poezie. rozhořčená
Naproti mně sedícímu v samotě, sehrál svou hru šašek jménem Taškář. Proč? I proto! Měl velkou tašku plnou zábavných myšlenek, které musel někomu sdělit. Leč s úsměvem na tváři a očima zděšenýma, nemoh nik mu uvěřit, že není šílený. Hlas plný porozumění a bolu má, tvář plnou slz až se jimi zalyká, své srdce zamčené pro všechny, kdo zapomněli co je pochopení, že lidské bytí je jen snění co upadá hned v zapomnění. Podzimní rána jsou tím nejsladším omylem našich životů James feat. Taškář
Poslední co si vybavuju bylo sněhobílé nebe, pak pluju v rudé a netonu, a když teď sním, vidím v můrách tebe, spící na dně v Dioru z betonu. Norwegian catch-up and balls
Jsem pamětí lidstva, když stanu se, vím že již nikdy nezemřu, možná odejdu, ale láska sama vrátí mě, jsem její pastva... Osudu blázna, těžko jen vyhnu se, stárnu a hloupnu, s osudem ranní bitku, hák, clinch a gong, vyhrál jsem, tři kotle plné bahna. V prvním lítost, druhý smutný je, třetí praská ve spárech. vůkol mě, jen holé zdi
Bohem zapomenutý rytmus, v průměru nemálo a bez a vedle roste fíkus; hledal jsem v návodu, tik oka robota a prapodivně lesní hudba, šelest, pořád dál a dál do temné hlubiny časového pnutí. Bolestná touha po gravitaci, když prší, šepot, kap a kap, voda mizí do věčných moří; křehkosti a cti se nikdy neříká ne, sen, jak drak z papíru hoří a noční děs se ze tmy noří. Za rohem skrytý hnus, čeká, sténá a usíná, přicházím, v ruce meč a ten hnus přetíná, ve dví. Překrásná noha na krabici, vždy slyší, klapot podpatků, klap a klap, zlato ryzí lije se mými tepnami, pomalinku, polehounku umírám. Bohem zapomenutý rytmus
až na tu nejzazší hranici, dochází mládí, tak bojí se mladíci, blízkého stáří. skrývají štvanici, ve své ladné tváři, a bijí se, básníci, krajinou pádí. komu se podřadí
Tvůj pravý kotník je jako nejvzdálenější galaxie, a paže? tu cítím, přesně tam, kde právě je; tvá dlaň příjemně v mé hřeje, oči mluví pravdu, jako hvězdy, smutno jim je i když ret a ret se směje. Jejich barva, hnědá, plná lásky, pateticky držíš kříž, kůže tvá je sluncem snědá, kdo jednou mrtvý je, toho už nezraníš. A ten levý, co zbyl mi a který neví kam, píše tichou píseň, milá má lásko vám. Look inside, yours John
Rozkrojil jsem pomerančovou slupku, na pět dílků, ty posypal skořicí, pak jsem vzal hořící dýku, vidličku se lžící, a proříznul se, od prsou až k pupku. V kontrastech, žiju, a v bolestech, umírám..
Potkala jsi prince, já jsem jen chasník, rybář, smutná druhá strana mince, co se utopil v tvých očích, a teď se bojí, skrývá tvář. Dlouho stojím po pás v řece, s matkou hraji její hru, já nebo pstruh, nejde zemřít lehce přece, nevzdám to, svaly pnu. Napříč terrou Australis, prošel jsem bos s prutem a pstruhem přes rameno, bych tě našel a ukázal, že já jsem ten adonis lásky šťastný los a ohrožený druh. Kouzlo je prolomeno
Snaž se vždy být slušně oblečen, dávej pozor kam až ulehat budeš na zemi, nic horšího než soud dle toho jak jsi oděn, než deštěm ze sna buzení. Rukáv prostý, řeč chasníkova přímo od srdce, co po nás chce ten dobyt sprostý?!, duše básníkova je ztrhaná velice. Pohled na muže, co svůj boj prohrál už, blahobyt na dně kaluže, smrtí svou zvítězil, ten jediný muž. Osamělá
Do měkké pokožky, narůžovělé barvy, žhavé zlato se lije, pomalu rozpíjí se, opilec křičí, dost už! by jinak oněměl celý svět, a ze mě zbyla historie; byl by rád žil, závidí teď každému kdo žije, jediné co zničí jeho žal, je smrti upřímná symfonie. Spring in the morning
démon šeptá a nahl0dává, však zatím se jen ptá, koho jiného než otce svého má? kdo jiný mu odpověď dá? kdo ho zná jeho jméno odmítá, otcovství nikdo nepřizná. stará známá hra, nekorektního zla
Florentská idea, bláznivý den, lekce života v ohanbí historie, krásná ta žena a krásný ten, kdo svůj sen žije. No.22
Dopis letí od cesty, věští neštěstí, proto spíš plachtí, než aby poletoval. Psala ho má drahá, múza a víla, srdci mému nejdražší i zatracená, píše ho z lásky, abych litoval. Voní slzami zrady i jako borový háj, místy, kde jsem tě miloval, krutě jak tvůj náklon brady, tam kde se skrývá ráj. No. 19
Lidská bestie, nestvůrně odporná a vlekoucí svůj osud, tak Hestia přežije, zlomí i tu nejsilnější kosu. Silou svou svolává k útoku a těm co nestačí, bubnuje do kroku. Musím jít, již slyším její volání: Pospěš můj proroku, nic ti již nebrání. Tak spěchal jsem, na nic nehledíc, spěchal jsem, dál své paní vstříc. Missed phone call 2
Víš, řekl jsem matce, občas mám pocit, že nemám sílu dýchat, zdá se mi nocí, že sedím na okraji propasti a bezmoc mě nutí plakat. Před 21 lety jsi mi řekla, že jestli přežiju, bude ze mě král, ale trpělivost jsi mi neslíbila, ani disciplínu, a fotbal co tak miluju. Za noc budu v plicích dýchat 22. rok, pomiluju svoje ego a aspoň na tu chvíli budu král, příští noc už budu blízko, jenom krok, příběh který hraju, a pravda co jsem prohrál. got my own brain distillery
Lásky tvář jsem viděl v kapce rosy, v trávě kde jsem seděl, nohy bosy a poslouchal jen vánku zpěv. Když tu zcela znenadání ozval se ten strašný řev, jak hora lev, hlavu svou teď nad mou sklání, majestát, všech zvířat král, co přijde, vezme bez optání. Hleděl na mě z výšky shora, dál už nic jen strašný řev. Můj život skončil v jeho hrách, v osudem nastražených tenatách. Majestát? Či sprostý vrah? Smrti tvář viděl jsem v kapce krve v té samé, do které jsem hleděl prve. no.3
a na nebi sledoval, jak z mračen roste svitem rozzářeného zenitu, zrudlé poupě..
2007