VÝSLEDKY XIII. KONŠTRUKTÉRSKEJ SÚŤAŽE NA STRANE 63 nástroje stroje byt auto chata koníčky Praktická kovová kuchyňská linka Samovar na plyn Spací kout Skládací vozík na zavazadla Svítidlo na chatu Výčepní jehla Kamna na piliny Elektronický odpuzovač myší Kajak z windsurfingového plaváka Detská sedačka na skladací bicykel Přístroj na zavírání lahví Strojek na naklepávání kos Rosné váhy Prietokový merač spotreby paliva Tranzistorový blikač Kotúčová píla a brúska Veľká pásová brúska na drevo a pod.
PRÁCE ČITATEĽOV Za dobu vydávání našich sborníků jsme dostali už mnoho fotografií a popisů zahradních traktůrků, k jejichž stavbě autoři použili továrně vyrobených součástí, získaných z vyřazených automobilů. Většinou šlo o konstrukce zdařilé, které jistě dobře slouží svým majitelům. Ovšem otisknout některou z nich ve formě návodu nemůžeme, protože dostupnost konkrétních součástí je omezená. Tentokrát otiskujeme fotografie traktůrků BOHUSLAVA HOLEČKA z Chabařovic. Traktůrek má motor ČZ 175 ccm s ventilátorem, zadní náprava je z Žuka. Pravá poloosa je zkrácena na 20 cm, diferenciál vyřazen. Místo věnce diferenciálu jsou přišroubovány tři rozety z motocyklu, obě zadní kola jsou ve stálém záběru. Přední osu tvoří trubka, která má uprostřed čep v ložiskách, aby se osa mohla vykyvovat podle terénu. Náboje kol jsou z Žuka (Volhy), přizpůsobené pro ráfky ze Škodovky. Řízení je řetězem na rozetu, na níž je přišroubován kulový čep. Na prodlouženém nosníku je za motorem namontováno hydraulické zvedací zařízeni z vyřazeného paletizačního vozíku. Na zařízení je možno upevnit pluh, brány, plečku ap. Celkové rozměry traktůrků jsou 1100X2150 mm. Domníváme se, že fotografie dostatečně ukazují ostatní detaily konstrukce. Pro ty, kteří by si chtěli podobný traktůrek postavit, máme jednu radu: pro orání v těžším terénu by byl vhodnější silnější motor (250 ccm) a o něco vyšší převod (větší předloha).
zostavil Kamil Zoufalý nástroje stroje ; í byt auto chata koníčky OBSAH 1. DO BYTU Kuchyňská linka 2 Samovar na plyn 7 Spací kout 8 Reflektor 11 Skládací vozík na zavazadla 12 Bezpečný štít k zámku FAB 13 2. NA CHATU Svítidlo 14 Výčepní jehla 15 Piliňáky" 18 Elektronický odpuzovač myší. 22 3. KONÍČKY Kajak z windsurfingového plaváka 23 Detská sedačka 25 Přístroj na zavírání láhví 26 Prípravok na odstraňovanie tieňov pri fotografovaní s bleskom 28 Strojek na naklepávání kos 29 Rosné váhy pro řízené zalévání 30 Automatické zavlažovače rostlin 32 4. AUT0-M0T0 alte Vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry Bratislava Prietokový merač 33 Blikač 41 5. STROJE A NÁSTROJE Ľahká kotúčová píla a brúska 43 Přípravky na výrobu čepů 52 Pásová brúska na drevo 53 Výsledky XIII. konštruktérskej súťaže 63 Propagační tvorba Praha 46
do bytu Základním nedostatkem moderních kuchyňských linek vyrobených z dřevotřískových desek je, že po montáži linky, tj. po vzájemném sešroubování jednotlivých sekcí, je velmi obtížné za skříňkami uklidit, vymalovat či opravit vodovodní a kanalizační instalaci u delších linek je demontáž a zpětná montáž mnohahodinová práce, tím obtížnější, čím nerovnější je podlaha. Důsledkem je, že za skříňkami se hromadí mnohaletá nečistota. Rovněž přístup do spodních oddělení hlubo- kých skříněk je nepohodlný pro mladé hospodyňky je to sice zdravá gymnastika, ale pro starší někdy obtížný problém. Po mnohaletých zkušenostech s takovou kuchyňskou linkou jsme navrhli a vyrobili linku jiné koncepce. Spočívá v tom, že místo dolních skříněk, jejichž vršek tvoří pracovní deska, je deska včetně dřezu upevněna na konzolách. Do prostoru pod deskou se zasunují vozíky nahrazující skříňky. S vozíky můžeme kdykoli vyjet a ve volném prostoru uklidit, malovat, opravit co je potřeba. Přístup do vozíků je ze tří stran, takže nádobí snadno vyjmeme z jakéhokoli mista. Kromě toho můžeme mít třeba šicí" vozík, s nímž si zajedeme k oknu, vozík s potřebami pro svého koníčka či tři spřažené vozíky tvořící zasouvací lůžko. Horní skříňky jsou jednotlivě zavěšeny na nosné konstrukci; protože jsou z plechu, jsou lehké a snadno je můžeme jednotlivě demontovat při malování ap. Jejich dvířka jsou prachotěsná a v otevřené poloze nepřekážejí a nelze se o ně uhodit do hlavy. Poslední dvě výhody této konstrukce nejsou rovněž zanedbatelné nízké pořizovací náklady a možnost postavit si linku na míru" jak z hlediska účelu, tak z hlediska maximálního využití prostoru i vzhledové úpravy. V našem návodu popisujeme (včetně rozměrů) dva typy vozíků a dvě velikosti závěsných skříněk. Volili jsme maximální vhodnou šířku (600 mm), abychom ověřili pevnost konstrukce. Tuto šířku si ovšem může každý upravit tak, aby vhodně vyplnil prostor, který má k dispozici (obr. 1). Rovněž nepopisujeme osvětlení, odsávání, umístění průtokového ohřívače ap. konstrukce linky tu umožňuje různá řešení. Při elektrických instalacích nesmíme však zapomenout, že linka je kovová a že musíme odstranit riziko spočívající v probíjeni vodičů při jejich poškození. Nakonec upozorňujeme, že opísaný typ linky je patentovaný. POSTUP PRÁCE K výrobě prostorových dílů použijeme převážně plechu tlustého 0,8 až 1 mm, nejlépe pozinkovaného. Nosná konstrukce, na níž jsou zavěšeny horní skříňky a konzoly s pracovní deskou a dřezem, uděláme z tenkostenných profilů L Při výrobě se neobejdeme bez dobré ohýbačky plechu s možností ohybů dlouhých až 900 mm. Na přesnosti ohýbání a na dodržení kolmosti bude záviset úspěch naší práce. Spojovat plechové díly můžeme jakkoli: svařovat (elektricky), nýtovat, šroubovat. Stejně je tomu u nosné konstrukce. Nosná konstrukce Jeden díl (pole) nosné konstrukce (obr. 2) tvoří dvě stojiny 1, které v horní a dolní části spojíme podélníky 2. Pomocí podélníků upevníme celý jeden díl čtyřmi šrouby do hmoždinek ve zdi. Výztuhu 3 privaríme mezi stojiny poslouží nám i k upevnění výplně 31 (obr. 1). Další díly nosné konstrukce upevňujeme postupně vedle sebe do řady. Protože je podlaha málokdy ideálně rovná, můžeme k usnadnění montáže jednotlivých dílů přivařit k dolní části stojin matice 4 s vyrovnávacími šrouby 5 (obr. 2, det. A). Šrouby pak umožní seřídit správně svislou polohu jednotlivých dílů a také jejich stejnou výšku, aniž bychom museli konstrukci podkládat. Ke konstrukci zhotovíme ještě konzoly 6, které slouží k upevnění pracovní desky stolu 32. Počet konzol zvolíme podle počtu dílů konstrukce tak, aby deska byla upevněna na obou koncích, a byla také podepřena vždy alespoň jednou konzolou na šířce jednoho dílu konstrukce. Konzoly nemusíme po ohnutí v rozích svařovat. Konzoly upevníme ke stojinám šrouby M6. Do děr ve stojinách vyřízneme závit M6, protože našroubování matic ze zadní strany stojin by bylo obtížné. Hotovou konstrukci i s konzolami natřeme hliníkovou barvou. Pracovní desku 32 můžeme koupit hotovou; prodávají se jako samostatné díly ke kuchyním. Výhodou je, že lze koupit desku i s dřezem a že desky mají upravené hrany. Neseženeme-li hotovou desku vhodných rozměrů, zhotovíme ji z laťovky tlusté 16 mm, na jejíž vrchní stranu přilepíme chemoprénem umakart 37. Někdy je k dostání umakart s pěkným modrobílým kuchyňským vzorkem. Umakart na pracovní desce stolu má mnoho výhod; snáší krátkodobě i vysoké teploty, je lehce umyvatelný, je odolný proti přijímání barev i pachů a nepromáčí se. Mimoto je možné na jeho hladký povrch upevňovat některá kuchyňská zařízení pomocí přísavek, jako např. kráječ chleba, mlýnky atp. Podle toho, jaké budeme vyrábět úchyty skříněk, upevníme na hrany desky buď dřevěnou lištu 38, nebo zhotovíme obrubu z nerezového plechu 39 (viz obr. 4). Hotové desky upevníme ke konzolám vruty 0 4X15 mm. Závěsná skříňka Skřínky (obr. 3) zhotovíme buď 500 mm vysoké se dvěma policemi, nebo 700 mm vysoké se třemi policemi; liší se jen různou výškou pozic 7, 8 a 11. Základní část skřínky tvoří základní plech 7 a dva boční plechy 8. Hloubka ohnutého základního plechu 7 označená kótou 298 mm a šířka bočních plechů 8 označená kótou 300 mm platí jako venkovní rozměr (včetně tlouštěk plechů). Vyztužovací lemy na plechách 7 až 11 jsou široké 20 mm. Základní plech skříňky s bočními plechy snýtujeme nebo pokud máme možnost spojíme bodovými svary. Přitom základní plech 7 dosedá zespodu na dolní lemy plechů 8 a zadní lemy plechů 8 dosedají zezadu na svislou část základního plechu 7. Při sestavováni skříňky dbáme na to, aby přední lemy pozic 7 a 8 byly v jedné rovině a aby také v rozích k sobě dobře lícovaly. Police 9 široké 2
kontejnerů 3
DET. A PET. A 15 /DULČÍKOVAT ^ DET. B Obr. 2 4
ŘEZ A-A DET. B 5
Obr. 4 595 mm a hluboké 295 mm upevníme šrouby M3 s čočkovými hlavami a maticemi. Matice dáme zevnitř a hlavy šroubů nastříkáme lakem při povrchové úpravě skříňky. Přední horní rohy skříňky ustřihneme a upevníme k nim trubku 33 dvěma šrouby M3 se zapuštěnou hlavou (obr. 2, det. B). Oba konce trubky zaslepíme kousky oceli, vyvrtáme do nich otvory a vyřízneme závit M3. Na oba konce trubky 33 navlékneme podložky 34 a záseky důlčíkem je z obou stran na trubce zajistíme proti posunutí. Mezi podložky 34 a boční plechy 8 nasuneme na trubku kladky 35. Kladky nedovolí, aby se přední víko 11 při otevírání a zavírání dřelo o boční plechy skříňky. Kóty 300 a 600 mm horního víka 10 (obr. 3) znamenají vnitřní rozměry. Horní přední lem ohneme s radiusem R 2,5 mm (obr. 3, řez A-A), abychom mohli pod lem zasunout drát 36 kterým spojíme otočně horní víko 10 a dveře 11 na přední straně a horní víko 10 s bočnicemi 8 na zadní straně. Dosti náročnou operací je svrtávání děr pro spojovací dráty. Nejlepší postup je ten, když na hotovou skříňku nasadíme víko 10 a na přední stranu nasadíme dveře 11. Mezi plochy, které na sebe dosedají, vložíme proužky tvrdého papíru asi 1 mm tlustého. Je to důležité hlavně mezi dolním lemem dveří 11a dnem skříňky, mezi horním lemem plechu 7 a zadní hranou víka 10, ale můžeme tenčí proužky vložit i mezi boční lemy dveří i víka a mezi boční plechy 8. Tím dosáhneme, že po svítání děr a spojení dílů spojovacími dráty se budou dveře otevírat volně bez tření a křížení, protože po jejich obvodu budou nepatrné, ale potřebné mezery. Horní Rozpiska materiálu (pro 1 modul) Č. Součást lem dveří neohneme úplně na 90, ale necháme jej poněkud otevřen, aby umožnil mírné odklopení dveří, než je začneme zvedat do otevřené polohy. ks Materiál Rozměry (mm) x První číslice označuje počet kusů pro vozík I, druhá pro vozík II **'Údaje v závorkách platí pro alternativu skříněk s výškou 700 mm. 6
Doprostřed dveří, 280 mm od dolního okraje, přinýtujeme zarážku 12, za kterou zvednuté dveře zavěšujeme na trubku 33 (obr. 4). Na dolní okraj dveří upevníme šroubky M3 s matičkami úchyt 13, dlouhý 560 mm; končí tedy 20 mm od okrajů dveří. Úchyty můžeme zhotovit z nerezového plechu, nebo z plechu ocelového a nastříkat je jiným lakem než skříňky, popř. mohou být úchyty dřevěné. Výrobu dvou typů vozíků popíšeme v příštím sborníku. Rozpisku materiálu uveřejňujeme celou (včetně obou vozíků), aby si případní zájemci mohli připravit materiál. Konstrukci VLADIMÍRA CAFOURKA popsal JOSEF ŠŤASTNÝ Bežne predávané samovary sú vyhrievané elektrickým prúdom, alebo dreveným uhlím. V záhrade, chate a pod., kde nemáme zavedený elektrický prúd, môžeme využiť jedine samovar na drevené uhlie. Ale rozohriať samovar nie je vôbec jednoduché, najmä pre toho, kto to nikdy nerobil a ani nevidel, ako sa to robí. A dobré drevené uhlie tiež nedostať v každom obchode. Východiskom je prerobiť samovar na taký druh paliva, ktorý máme k dispozícii zvyčajne aj v chate na plyn (propán-bután). Na úpravu samovaru potrebujeme kovovú rúrku priemeru asi 15X1 mm, dlhú asi 130 mm, ďalej medenú rúrku (aby sa dala ľahko ohýbať) vonkajšieho priemeru asi 6 mm, dlhú asi 160 mm, mosadznú tyčku priemeru asi 10 mm a dlhú asi 60 mm a dve dýzy na plynový varič (s čo najmenším otvorom; priemer otvoru asi 0,1 až 0,2 mm), ktoré je najlepšie kúpiť hotové (např. dýza označená 1,814). PRACOVNÝ POSTUP Držiaky dýz 8 zhotovíme z mosadznej tyčky 0 10 mm. Odrežeme kúsok dlhý asi 22 mm, ktorý v strede, kolmo na pozdĺžnu os, prevŕtame vrtákom rovnakého priemeru, ako je vonkajší priemer medenej rúrky, ktorú sa nám podarilo zohnať. Tyčku cez otvor prepílime a do obidvoch kúskov v smere rotačnej osi vyvŕtame otvor 0 5 mm a narežeme vnútorný závit M 6X0,75. Skontrolujeme, či sa dýzy 6 dajú do nich ľahko zaskrutkovať. Upevnenie 10 na hadicu zhotovíme zo zvyšku mosadznej tyčky, ktorú v smere osi prevŕtame vrtákom rovnakého priemeru, ako je vonkajší priemer medenej rúrky. Asi polovicu tyčky (možno aj viac) osústružíme na priemer 9 mm a narežeme vonkajší závit M 9X0,75 mm. Skontrolujeme, či sa dá ľahko naskrutkovať na prívod plynu od bomby. Koniec medenej prívodnej rúrky 9 (0 6X1 mm) zohneme do poloblúka priemeru asi 45 mm a naň mäkkou spájkou prispájkujeme kolmo na rovinu ohybu obidva držiaky 8 dýz tak, aby vzdialenosť stredov dýz po zaskrutkovaní bola asi 45 mm. Vrtákom 0 asi 2 mm (cez otvory držiakov dýz) prevŕtame hornú časť medenej rúrky, aby plyn mohol prúdiť z rúrky do dýz. Potom vytrasieme a vyklepeme kovové piliny z medenej rúrky a koniec rúrky zaslepíme. Na druhý koniec nastrčíme mosadznú časť 10 tak, aby závit smeroval ku koncu rúrky a takisto ju mäkkou spájkou prispájkujeme. Horáky 5 zhotovíme z oceľovej rúrky 0 15X1 mm. Odrežeme dva kúsky, dĺžky asi 65 mm. Asi 10 mm od konca rúrky urobíme zárez takmer po celom obvode a dva zárezy kolmo naň (rovnobežne s osou rúrky), čím vznikne zo zvyšku steny výstupok rozmerov asi 10X10 mm, ktorý zohneme kolmo na os rúrky. Horák v strede prevŕtame vrtákom 0 4 mm a za výstupok upevníme na pätku samovaru. Tým máme potrebné súčiastky hotové a môžeme spodnú časť samovaru rozobrať uvoľnením upevňovacej skrutky 3. Na to potrebujeme nástrčkový kľúč 14 a 17. Do vybratej spodnej časti (pätky) samovaru 7 symetricky okolo upevňovacieho otvoru vyvŕtame dva otvory 0 6 mm vo 7
POHLED..S" vzdialenosti 45 mm. Cez otvory prestrčíme dýzy 6 a zaskrutkujeme ich do držiakov 8, ktoré aj s prívodnou rúrkou 9 priložíme zospodu na pätku samovaru. Pripravené horáky 5 priložíme zhora na pätku samovaru tak, aby otvory dýz boli približne v ich strede. Vyznačíme si stredy upevňovacích otvorov horákov a vyvŕtame ich, prípadne vyrežeme do nich závit M4. Každý horák pripevníme skrutkou pevne k pätke samovaru. Medenú rúrku 9 vytvarujeme tak, aby kúsok prečnievala medzi dvoma rohmi (nožičkami) samovaru. Do spodnej časti 7 vyvŕtame ešte niekoľko otvorov 0 6 až 8 mm, cez ktoré bude prúdiť vzduch k horákom. Otvory musia byť mimo horákov a pri vŕtaní dávame pozor, aby sme nepoškodili prívodnú rúrku 9. Po zostavení horákov ich vyskúšame. Na prívodnú hadicu pripojíme prívod plynu, na pätku samovaru 7 položíme kŕčok samovaru 4, ventilom na fľaši pustíme plyn a nad horákmi ho zapálime. Vzduch prenikajúci do horákov netesnosťami medzi spodkom horákov a pätkou samovaru asi nebude stačiť na dokonalé spálenie plynu, a preto plameň bude žltý až červený, prípadne čadivý. Plyn zastavíme, horáky odmontujeme a do ich spodnej časti urobíme nepatrné zárezy (trojuholníkovým alebo plochým pilníčkom). Horáky namontujeme a znova zapálime. Tvar, farba aj zvuk plameňa sa zmenia, plameň je jasnejší a viac hučí. Celý postup niekoľkokrát opakujeme, až dosiahneme nesvietivý plameň, resp. plameň bledomodrej farby, ktorý pri horení zreteľne hučí. Ak sme zárezy urobili príliš veľké a plameň má veľmi veľa vzduchu (odtŕha sa od horákov, prípadne až zhasína), sklepáním alebo kvapkou mäkkej spájky ich môžeme zase zmenšiť. Prirodzene, že nastavujeme obidva horáky, každý osobitne. Keď sme dosiahli správnu farbu a zvuk plameňa, celý samovar znova zložíme opačným postupom, ako sme ho rozoberali. Nádobu samovaru 1 naplníme vodou a môžeme ho vyskúšať. Štyri ba aj päť litrov vody sa zohreje do varu asi za 20 až 30 minút, čo závisí od priemeru použitej dýzy. Nikdy nezapaľujeme horáky samovaru, ak nie je naplnený vodou, lebo po krátkom čase by sa spodok samovaru roztavil! Do priestoru nad roštom 2 môžeme vložiť niekoľko (5 až 6) väčších kameňov (okruhliakov). Prechádzajúce spálené plyny ich dobre rozohrejú a po zhasnutí horákov teplo v nich akumulované odovzdávajú samovaru. J. Š. SPACÍ KOUT 8 Máme s manželkou malý jednopokojový byt a musíme tedy tento jeden pokoj používat jako obývací pokoj i ložnici. Pěkné zařízení jsme koupili v Krásné jizbě", ale problémem zůstalo spaní a ukládání šatstva. Bylo jasné, že situaci vyřešíme jen ložnicovým koutem, pro který nám zbýval prostor 2 m 2. Na jeho zařízení jsme měli tyto požadavky: aby poskytoval pohodlné spaní dvěma osobám na ploše zhruba stejné, jako má rozkládací gauč, aby lůžka byla v jedné úrovni (ne patrové postele), aby lůžkoviny dobře větraly a zároveň bylo možno ponechat lůžka rozestlaná během dne i při případných návštěvách, abychom získali i prostor pro uložení šatstva s kapacitou odpovídající asi jedné až dvěma šatním skříním. Podařilo se nám vyřešit všechny tyto požadavky tak, že v nice o rozměrech 2X1 m vytvořené v koutě místnosti pomocí příčně postavené skříně a nadstavené na celou výšku místnosti, je umístěno lůžko, které se skládá ze zadní pevné a přední pohyblivé části. Pollyblivá část je při spaní v úrovni pevné části, přes den je vyzdvižena pomocí pohyblivých ra- men nad pevnou část tak, aby celá nika mohla být uzavřena závěsem. Při zvedání zůstává pohyblivá část lůžka stále ve vodorovné poloze, takže lůžko může zůstat rozestlané. U stropu nad lůžky je umístěna šatní skříň zakrytá stahovací okenní roletou na pero. Do skříně se šatstvo zavěšuje pomocí tyčky s háčkem na konci. Stahovací roleta může zakryt i zdviženou pohyblivou část lůžka; to přichází v úvahu tehdy, používá-li spací kout (jeho pevnou zadní část) jen jedna osoba, například při delší nemoci. POPIS ZAŘÍZENÍ Zadní lůžko. Pevnou část lůžka tvoří nosný rám z hranolků 2 a 3, který nese osm noh 1 čtyři vepředu a čtyři vzadu. Po stranách jsou upevněny zevnitř dvě bočnice 4; protože
Rozpiska materiálu ponesou osy zvedacího zařízení, musí být z prken 20 mm tlustých. Zepředu je k nohám upevněna překližková výplň 5, takže vznikne uzavřený prostor pro ukládání sezónních věcí. Nahoře je k nosnému rámu ještě upevněna zadní stěna 6 a dvě postranice 7. Mezi postranice zapadne vyjímatelná část zadního lůžka, která tvoří jednak kryt úložného prostoru a jednak vlastní ložnou plochu. Aby nebyla příliš těžká, skládá se ze dvou rámů z hranolků 8 a 9. Šířka těchto rámů musí být o něco užší než je spodní pevná část lůžka, aby bylo vzadu místo na osu zvedacího zařízení. Na rámech je shora upevněna překližka 10, která vzadu přečnívá přes rám a kryje tak osu zvedacího zařízení. Nahoře je pak položena molitanová matrace 11. Přední zvedací lůžko se skládá z nosného rámu z hranolků 15, 16 a 17, který je při sklopené poloze vpředu podpírán dvěma nožkami 12 a vzadu leží na konstrukci zadního lůžka. Po stranách jsou k rámu upevněny postranice 14. Na nosném rámu je shora připevněna překližka 18, na které leží molitanová matrace 19. K upevnění zvedacího mechanismu slouží kromě předních nožek 12 i dvě další kratší nožky 13, které při sklopení lůžka nedosahují k podlaze. Šířku zvedaného lůžka 600 mm jsme volili jednak vzhledem k dispozici pokoje a také proto, aby nebylo při zvedání lůžko příliš těžké (i když se svislá složka tíhy při zvedání velmi rychle zmenšuje). Dále je menší šířka (odpovídající šířce horní skříně) Vhod- SÍ' SPACÍ KOUT I
10
ná i proto, že lze lůžko zakrýt stahovací roletou. Podle našich zkušeností je výsledná šířka lůžka zcela dostačující pro dvě osoby. Samozřejmě je možné šířku zvětšit; při stejném zvětšení délky obou zvedacích ramen se funkce mechanismu nezmění. Zvětší se však tíha při zvedání; bylo by však možné doplnit mechanismus lanky a protizávažím umístěným např. za boční skříní uzavírající niku. Zvedací mechanismus se skládá ze čtyř dřevěných ramen 20. Zadní konce obou dvojic ramen jsou spojeny ocelovou trubkou 21 procházející podélně pevnou částí zadního lůžka v ose otáčení ramen. Pevné spojení dřevěných ramen trubkami zajišťuje současný pohyb obou ramen upevněných na konci trubky a zabraňuje tak vzpříčení lůžka při zvedání. Přední konce ramen jsou upevněny k nožkám předního lůžka pomocí šroubů 22. V místech, kde procházejí trubky nebo šrouby, jsou osazena lůžka z krátkých ocelových trubek, aby se dřevo neotlačovalo. Aby se zmenšilo tření obou matrací při zvedání, mají zvedací ramena výchozí polohu šikmo dolů; tím se v první fázi zvedání matrace poněkud oddalují od sebe. Ve zvednuté poloze je lůžko zajištěno koženými pásky s háčky. Šatník nesou čtyři stojiny 23, k nimž je upevněna konstrukce z hranolků 24 a 25. Dno šatníku tvoří dvojitá překližková výplň 26. Stěny šatníku jsou vytapetovány. Nahoře u stropu je upevněna tyč 29. Šatník uzavírá okenní roleta 28. Před šatníkem, v předním líci niky, je upevněna dřevěná garnýž 27 sloužící pro upevnění závěsu zakrývajícího celou niku od stropu až k podlaze. Skříň uzavírající celou niku je součástí zařízení pokoje; lze ji popřípadě nahradit zděnou nebo dřevěnou příčkou. Osvětlovací těleso a polička na drobné předměty jsou umístěny na boční stěně před závěsem mimo dosah pohybující se části lůžka. Je možné umístit je i na zadní stěně niky pod zvednutou část lůžka, nebo zapustit do skříně tvořící boční stěnu niky. Prostor niky mezi šatníkem a lůžkem je vytapetován látkou, za lůžkem podloženou ještě tenkým molitanem. KONSTRUKCE je provedena z modřínu, který nám byl dostupný. Lze jej nahradit jiným materiálem. Potřebné řezivo je nutné předem ohoblovat, pak již vlastní přípravu dílů a montáž lze provádět přímo v bytě. Vystačí se jen s ručním nářadím a ruční elektrickou vrtačkou. Díly se spojují pomocí dřevěných kolíčků; spojovaná místa se předem natřou epoxidovým lepidlem, aby spoje byly pevné. Viditelné okraje výplní z překližky se olištují lištami z tvrdého dřeva. Nátěr celé konstrukce byl proveden bezbarvým Luxolem. O.Ě. Jednoduché, efektné a pritom pomerne lacné osvetlenie si môžeme urobiť inštalovaním malých reflektorčekov. Možno ich použiť pri písacom alebo pracovnom stole, ako nočné lampôčky (výhodné najmä pri poschodových posteliach), ale môžeme nimi osvetliť aj zaujímavý detail bytu, obrazy atď. Malé pekné reflektory nedostať kúpiť, ale jednoduchým zásahom možno upraviť lampôčky na šijacie stroje, ktoré bežne možno kúpiť v predajniach elektro (Kčs 30, ). Reflektor teraz znovu zostavíme. Medzi segmenty upraveného držiaka 3 vložíme podložku 8 a okolo nej vedieme napájaciu šnúru. Dvojlinka aj držiak presne zapadajú do novo upraveného štvorcového otvoru. PRACOVNÝ POSTUP Ny výkrese hore je lampôčka pred úpravou. Na prvý pohľad je zrejmý jej najväčší nedostatok kovový držiak 3. Hlavným zmyslom úpravy je teda schovať ho pod bakelitový kryt 1 a 2. Držiak 3 povolíme a jeho čeľuste skrátime, ako vidíme na reze vpravo dolu. Odskrutkujeme maticu tlačidlového vypínača 4 a povolíme obidve spojovacie skrutky 6. Po oddelení hlavných častí krytu 1 a 2 od seba upravíme kruhový otvor vypínača do tvaru Štvorca. Vypínač vyradíme z obvodu, vyberieme ho a šnúru pripojíme priamo na objímku žiarovky. Diel 5 vyskrutkujeme a otvor v ňom (pôvodne cezeň prechádzala šnúra) vyplníme drevenou zátkou 7 a okolie starostlivo prebrúsime. 11
Nakoniec lampôčku nalakujeme najlepšie emailom na automobily v sprayovom balení. Overil som si, že aj po niekoľkých rokoch zostáva náter bez chyby. Svetlo potom ovládame podľa umiestenia a potreby šňůrovým alebo nástenným vypínačom, prípadne pôvodným tlačidlovým vypínačom. P. K. Stinnou stránkou cestování je přeprava zavazadel, která s sebou musíme vézt. Ne vždy seženeme taxi a tak jsme většinou odkázání sami na sebe. V takovém případě je vlastní přepravní prostředek k nezaplacení. Na našem trhu jsou pouze dvoukolové nákupní tašky, jejichž konstrukce však přepravu větších zavazadel neumožňuje. S vynaložením trochy práce však lze vyrobit z vyřazeného dětského kočárku skládací konstrukci, použitelnou buď jako dvoukolý vozík nebo po připevnění popruhů jako krosnu či sedačku. Konstrukce se skládá ze tří vzájemně volně spojených dílů. Horní díl 1 tvoří držadlo kočárku, které je svými konci spojeno pomocí kloubů 3 se spodním rámem 2, 4 opatřeným na spodní části nosníky 5, otočnými kolem svislé osy. Nosníky jsou v přední části opatřeny úchytkami 7 na popruhy a na spodní stěně jsou připevněna kolečka 6. Oba díly konstrukce mohou být opatřeny výpletem, v horní části zdvojeným, takže vytvoří kapsu. K výrobě použijeme vyřazeného dětského kočárku, z něhož vybereme rovné části (dosáhneme tak maximální skladnosti) nebo trubek 0 18X 1,5 mm, které ohneme do tvarů podle výkresů. Horní díl 1 spojíme se spodním rámem 4 pomocí kloubů 3, které zhotovíme z ohnuté páskové oceli tloušťky 3 mm. Nosníky 5 zhotovíme z obdélníkového profilu Jäkl 35X 20X2 mm. Na spodní straně nosníky odlehčíme odříznutím do úkosu, až na plošku 40X20 mm, na níž přišroubujeme kolečka 6. K širšímu konci nosníku privaríme objímku, kterou nosníky navlečeme na trubku spodního rámu. Objímku vyrobíme z trubky, jejíž vnitřní průměr je o něco větší než vnější průměr trubek tvořících rám, s tloušťkou stěny 3 mm. Nosníky jsou otočné kolem svislé osy a v jednotlivých polohách jsou zajištěny čepem, který je přitlačován pružinou, přichycenou uvnitř nosníku ke dvěma privareným přepážkám. Povytažením táhla, jehož konec tvoří čep, procházející 12
objímkou i trubkou rámu 4, lze nosník otočit kolem svislé osy do roviny rámu. Chceme-li použít konstrukci jako vozík, zajistíme vzpřímenou polohu horního rámu zaklesnutím zarážek upevněných otočně na spodním rámu za šroubky na rámu horním. Na vozík pak snadno umístíme dvě objemná zavazadla. Sklopíme-li horní díl a zajistíme-li zavazadlo popruhy upevněnými k nosníkům a horní příčce spodního rámu, můžeme přenášet vozík i se zavazadlem jako celek. Konečně můžeme použít vozík i jako nouzové sedátko horní díl upevníme tak, aby svíral s dolním patřičný úhel a oba nosníky otočíme o 180. Hlavní předností vozíku je jeho nízká hmotnost (3 kg), poměrně vysoká nosnost (prototyp byl prověřen zátěží dvou zavazadel o celkové hmotnosti 35 kg na pražské dlažbě i asfaltu), a skladnost: otočíme-li oba nosníky 5 kolem trubky, na níž jsou navlečeny směrem dovnitř a sklopíme-li horní rám dolů, má celý vozík rozměr 55X X40X5 cm. Ing. VÁCLAV KOMÍNEK Abychom znemožnili vloupání do bytu, vyplatí se zhotovit si u vchodových dveří bezpečnější štíty k zámku FAB. Tyto štíty především omezí možnost rozlomení vložky. Oba štíty zhotovíme nejlépe z duralového plechu asi 13 mm tlustého; tloušťku plechu stanovíme po odšroubování původního vnějšího štítu tak, že změříme vyčnívající konec vložky FAB nad plochu dveří. Délku a šířku štítů opracujeme podle rozměrů původních štítů. Boční hrany opracujeme pod úhlem asi 18 stupňů, aby se za štít nedalo uchopit. V horní části obou štítů vyvrtáme otvor pro kliku nebo kulaté madlo; zepředu vyvrtáme otvor na větší průměr, aby nám stačila délka čtyřhranů v klikách. Ve spodní části zhotovíme otvor pro vložku. Nejprve vyvrtáme otvor 0 17,5 mm, který je v obou štítech průchozí. Avšak zářez pro spodní část vložky provedeme ve vnějším štítu tak, aby nám zůstala v přední části stěna 1 mm tlustá. Druhý vnitřní štít bude průchozí. Pro tento účel musíme tělo vložky FAB opilovat tak, aby nám zůstala kulatá vnější část o 1 mm delší. Takto upravíme vložku pouze z vnější strany dveří. Při této práci musíme dát pozor, aby nám piliny nenapadaly do vložky. Pro upevnění na dveře vyvrtáme ve vnitřním štítu nahoře a dole po jednom či po dvou otvorech se zahloubením pro zapuštěné šrouby a ve vnějším štítu neprůchozí otvory, do kterých vyřežeme závity. Na závěr provedeme povrchovou úpravu a štíty skrz dveře sešroubujeme. J. J. 13
do chaty Při zařizování elektrického osvětlení na chatě se zdrojem proudu z autobaterie bývá problém získat vhodné osvětlovací těleso. Většinou nezbývá nic jiného, než si ho zhotovit ve vlastní dílně. Poměrně jednoduše a levně lze vyrobit svítidlo z kompotové misky náklady nepřesáhnou 20, Kčs. Vhodné jsou tvarově zdobené kompotové misky Veronika" z krastenu; výzdoba totiž dobře zakrývá vnitřní technické vybavení svítidla a vhodně rozptyluje světlo. Tímto svítidlem dobře osvětlíme místnost vysokou 2 m v okruhu o průměru asi 2 m; ve větší vzdálenosti se intenzita osvětlení přiměřeně zmenšuje. Výroba je velmi jednoduchá. Základem svítidla jsou dvě desky deska I z umělé hmoty, nejlépe krémového odstínu, protože dobré odráží světlo a podkladní deska 8 z azbestocementu. Do obou desek vyvrtáme v rozích čtyři otvory a jeden otvor ve středu 0 6 mm. Z plechu 0,5 mm tlustého (např. z plechu sloužícího pro opáskování beden) ustřihneme dvě podložky 3 a čtyři držáky 4, které ohneme do tvaru L. Držáky sufitek 4 upevníme k desce 1 pomocí nýtů 12; vždy ke dvěma držákům přiložíme zespodu desky 1 podložky 3. Na desku 1 ještě upevníme lámací svorkovnici 5; dvojvodič 6 vedeme do svorkovnice a odtud ke dvěma sufitkám, které upevníme v držácích. Azbestocementovou desku potáhneme fólií 9 a pak obě desky 1 i 8 upevníme čtyřmi vruty I1 do stropu. V kompotové misce 7 vyvrtáme opatrně středový otvor 0 6 mm a po straně zhotovíme výřez pro dvojvodič. Kryt upevníme jedním dlouhým vrutem 10 až do stropu. J. K. Rozpiska materiálu 14
Nechci polemizovat s platností reklamního sloganu, že největší pohodlí je lahvové pivo doma. Platí-li toto heslo pro domácnost, určitě neplatí při různých společenských nebo sportovních událostech, kde chceme návštěvníkům podávat občerstveni. Nemusí to být ani sjezd pivních skautů", abychom brzy zjistili, že manipulace s lahvemi je neúměrná výsledku. Kdysi bývalo zvykem, že řádný hostinec vlastnil alespoň jednu přenosnou výčepní jehlu a zákazníkům, kteří si zakoupili celý sud, ji půjčoval. Staré jehly dosloužily, výrobce nových není, takže nezbývá než sáhnout ke svépomoci. Pokud bylo zatím hovořeno o pivu, neznamená to, že bychom chtěli propagovat alkoholismus. Totéž platí o nealkoholických nápojích, které jsou dodávány v sudech a obsahují, tak jako pivo, oxid uhličitý. Jejich společným znakem je, že v parných letních měsících je pivovar nebo sodovkáma dodává ještě v době, kdy nápoje v lahvích jsou už vyprodány. Výčepní jehla, tak jak ji znali naši dědové, byla vybavena masivní ruční vzduchovou pumpou, která v sudě vyvolávala tlak, jenž pivo ze sudu vytlačoval. U té modernizované vyvolává tlak kapalný oxid uhličitý (CO 2 ). (Stlačeného vzduchu lze však použít nouzově, nemáme-li přechodně CO 2, jak bude dále uvedeno.) Přináší to podstatné výhody. Zařízení je jednodušší výrobně, je s ním snadnější manipulace (není nutno pumpovat) a pivo v sudě nevětrá působením vzdušného kyslíku. Naopak CO 2 používaný k čerpání, doplňuje CO 2 obsažený v pivu nebo kofole. Oxid uhličitý k vytváření přetlaku dodává bombička s CO 2, která je výrobkem n. p. ROSTEX. Lze ji zakoupit v železářstvích a Mototechnách za 55, Kčs, včetně mosazného nástavce, kterým se připojuje. Bombička byla původně určena k huštění pneumatik a obsahuje 150 g CO 2. Po vyčerpání nová náplň (výměnným způsobem) stojí 7 Kčs. Obsah jedné bombičky vystačí na vycepování dvou padesátilitrových sudů. Výčepní jehla je zařízení výrobně jednoduché. K vyrobení postačí egalizační soustruh (s možností řezání závitů). Náročnější jsou požadavky na použitý materiál. Zařízení se skládá ze sací trubky 1, opatřené výpustním kohoutkem 2. Sací trubka prochází tělesem jehly 3, kde je utěsněna ucpávkou 4. Na spodním konci tělesa jehly je těsnící kroužek 5, kterým se těleso jehly utěsní (upne) do zděře sudu. Všechny pivní sudy, af již dřevěné nebo hliníkové, mají zděře normalizovány, takže jehlu lze použít pro libovolný sud až do obsahu 100 litrů. Na tělese jehly je nátrubek 9 pro vstup oxidu uhličitého z bombičky. Jehlu lze doplnit mezikusem 7a, který umožní, nemáme-li oxid uhličitý, k čepování nouzově použit vzduch, který dodá obyčejná automobilová hustilka. Přetlak, který v sudu musíme vyvolat, aby pivo dostatečně rychle vytékalo a zbytečně nepěnilo, je asi 0,08 až 0,1 MPa. Povolený tlak v sudu je 0,2 MPa. Tlak v bombičce je 6 MPa a více. což je závislé na teplotě okolí. Z toho plyne, že připouštění tlaku do sudu musíme provádět velmi opatrně. Při velkém tlaku se může jehla ze zděře vytrhnout. Abychom tomu předešli, doporučuji vybavit těleso jehly manometrem 16 s rozsahem 0 až 0,1 MPa. Při troše cviku se sice bez manometru obejdeme, ale jde spíše o dobu, než nabudeme potřebnou rutinu. VÝROBA JEHLY Abychom zaručili, že čepovaný nápoj bude chuťově bezvadný, musíme dobře zvolit materiál, ze kterého jehlu zhotovíme, ovšem i se zřetelem na jeho mechanické vlastnosti. Části, které budou bezprostředně ve styku s nápojem, tj. sací trubka 1, redukční koleno 11a botka 12, by měly být z nerezové oceli, například 17241 nebo 17460. Hliníkové slitiny 42 4422 nebo 42 4005 po chemické stránce také vyhovují, ale pro jejich malou pevnost je nebezpečí deformace při narážení sudu. Mosaz a měď jsou ještě méně vhodné. Součásti bychom museli uvnitř cínovat čistým cínem (bez olova a vizmutu), což je obtížné a výsledek nekontrolovatelný. Necínované slitiny mědi i čistá měď se slučují se zbytky piva, zapáchají a kazí pivu chuť. I cínovaný povrch je nutno občas vypařovat. Navíc je nebezpečí, že při cínování trubku vyžíháme natolik, že její pevnost bude stejná, jako kdybychom použili hliník. Použití umělých hmot nepřichází v úvahu pro malou pevnost. Konec sací trubky 1 je ponořen do sudu a opatřen botkou 12, která při narážení vražení zátky do sudu znemožní deformaci sací trubky nebo její ucpání zbytky zátky. Kromě toho udržuje vzdálenost sací trubky ode dna sudu. Těleso jehly 3, nátrubek 9, mezikus 7, koncovou matici 13 zhotovíme z mosazi nebo z libovolné konstrukční oceli za předpokladu, že na nich provedeme povrchovou úpravu kadmiováním nebo zinkováním. Mohlo by se také použít hliníkových slitin 42 4422 nebo 42 4005, musíme však počítat s větším otěrem v závitech. Matice 6 a 8 jsou ocelové s příslušnou povrchovou úpravou kadmiováním nebo zinkováním. Niklování a chromování je sice líbivější, ale z hlediska antikorozní ochrany méně vhodné. Vysoustružíme je z jednoho kusu, nebo svaříme ze středního kruhového dílu a křidélek. Postup si musí každý určit sám, podle svých výrobních možností. Těsnění 5 vyrobíme z gumové hadice bez textilní vložky. Hadice z PVC je méně vhodná, protože chladem tuhne a špatně pruží. Ucpávku 4 získáme složením kotoučků (mezikruží) vykrojených průbojníkem z ploché gumy. Důležité je, aby obvod i otvor byly soustředné, jinak sací trubka při narážení vázne a ucpávka netěsní. Těleso jehly 3 vysoustružíme podle výkresu. Do bočního otvoru se závitem M 12X1,5 našroubujeme nátrubek 9. Jeho závit, který ústí do tělesa jehly, vysoustružíme bez vůle, aby jej bylo možno ztuha zatáhnout. Po dokonalém dotažení jej zajistíme kolíkem 10 proti pootočení při utahování a povolování matice 17. U prototypu, kde těleso jehly i nátrubek jsou mosazné, byl závit na nátrubku 9 naopak vysoustružen s malou vůlí, nebyl kolíkován, ale do tělesa 3 zapájen stříbrnou pájkou, přičemž celé těleso bylo ohříváno na dřevěném uhlí, aby pájka dobře zatekla. Domnívám se však, že tento postup je pro většinu zájemců méně schůdný; nerealizovatelný je v případě, kdy použijeme ke zhotovení pájených dílů jiného materiálu než mosazi. m
16
8 6 Sací trubka 1 je nahoře opatřena redukčním kolenem 11, které zároveň zastává funkci držadla při narážení. Do kolena je zašroubován kohout 2. Lze jej zakoupit v železářství jako tzv. výpustní kohout G3/8" (ČSN 13 7055). Mezi kohout a koleno vložíme fíbrové těsnění, které z výkresu 3 není patrné. Protože kohout je mosazný a přichází do styku s pivem, je vhodné jej občas vyšroubovat a vypařit. Manometr 16 0 60 mm pro rozmezí tlaku 0 až 0,25 MPa (2,5 kp. cm-2) našroubujeme do druhého otvoru se závitem M 12X1,5 v tělese jehly 3. Uvedený manometr je nejmenším typem u nás vyráběného měřidla. Přesto je příliš rozměrný a překáží. Vhodnější by byl manometr používaný na tlakových petrolejkach MOHAR. POSTUP PŘI ČEPOVÁNI Sud s nápojem zakoupíme proti záloze v hostinci. Padesáti nebo stolitrové sudy nám obvykle hostinec poskytne ze své běžné přídělové kvóty. Sudy 25 I (tzv. štěňata") je nutno objednat, protože z tak malých sudů hostince nečepují. Dodací lhůta bývá týden až dva týdny. V hostinci požádáme, aby nám na stanovený termín sud vychladili. V dřevěném sudu potom vydrží pivo chladné po dobu 4 až 6 hodin, v hliníkovém asi 2 až 3 hodiny, podle prostředí, ve kterém nápoj čepujeme. Hliníkový sud je proto vhodné umístit do proudící vody (potoka), zahrabat do vlhké země nebo alespoň obalit mokrými hadry. Obložení sudu ledem je většinou neuskutečnitelné. Po ustavení vyčistíme zděř sudu (bývá znečištěna při dopravě) a nasadíme těleso jehly tak, aby těsnící kroužek 5 byl celý ponořen do zděře. Potom utáhneme matici 6, čímž stiskneme kroužek 5 prostřednictvím kužele 14. Tím jehlu v sudě utěsníme Rozpiska materiálu 17
a zajistíme proti vytržení. Do mezikusu 7 našroubujeme bombičku s CO 2, ale jen natolik, aby se ještě neotevřel její ventilek a CO 2 nezačal unikat. Potom povolíme matici 8, čímž uvolníme ucpávku 4. Sací trubku 1 dobře propláchneme horkou vodou a nasadíme ještě mokrou do ucpávky 4. Po uzavření kohoutu 2 ji rázným pohybem vrazíme do sudu, čímž vyrazíme zátku ze zděře do sudu a jehlu zasuneme až na jeho dno. Matici 8 okamžitě utáhneme. Tím je vše připraveno k čepování; po otevření kohoutku 2 pivo vytéká vlastním přetlakem. Později, kdy je již tlak v sudu nedostatečný, připouštíme CO 2 z bombičky tím, že ji více utáhneme. Unikání plynu z bombičky do sudu se projeví typickým syčením a vzestupem tlaku v sudu. Jakmile tlak stoupne na potřebnou hodnotu, bombičku opět po- volíme. Tlak kontrolujeme buď manometrem, nebo jen podle výtokové rychlosti piva. Bombičku nesmíme nikdy nechat trvale dotaženou ani ji vyšroubovat, pokud je ještě pivo v sudu. V prvním případě by tlak v sudu nadměrně stoupl a jehla by se mohla vytrhnout, ve druhém bychom tlak ze sudu zcela vypustili. Pokud by někomu manipulace s ocelovou lahví dělala potíže, lze místo mezikusu 7 umístit vhodně upravený jehlový ventilek. Z vlastní zkušenosti s tímto zařízením však mohu prohlásit, že je to zcela zbytečná investice. Mezikus 7a je ventilek z automobilové vzdušnice, jehož terčík upravíme (osoustružíme) tak, aby jej bylo možno přišroubovat k nátrubku 9 převlečnou maticí 17. Z toho důvodu jsou v rozpisce uvedeny dva kusy převlečné matice 17. Použití mezikusu 7a je nouzové pro případ, že bychom neměli bombičku s CO 2. V tom případě pak vyvoláme tlak v sudu obyčejnou automobilovou hustilkou a ventilek zabráni zpětnému úniku vzduchu. Stejným způsobem lze obdobným zařízením čerpat z ocelových sudů naftu, benzin, oleje atd. Pro tato použití lze všechny součásti zhotovit z obyčejné konstrukční oceli třídy 10 nebo 11. Místo těsnicího kroužku 5, matice 6 a kuželky 14, bude na tělese 3 vysoustružen závit, kterým se jehla zašroubuje do hrdla sudu. Je samozřejmé, že v hrdle musí být vhodným způsobem utěsněna. Oproti jiným způsobům čerpání máme zde tu výhodu, že oxid uhličitý vytváří nad hořlavinou nehořlavou atmosféru a tím snižuje nebezpečí výbuchu na minimum. F. L Piliňáky" zase přicházejí ke cti a je třeba říci, že právem. Všude tam, kde je blízko zdroj pilin a kde máme místo na jejich uskladnění, ušetříme topením v piliňácích sobě peníze, společnosti uhlí a získáme příjemné teplo. Výrobně jsou kamna poměrně jednoduchá a materiál černý plech a pásová a kruhová ocel dostupný. Kamna se skládají z nosné konstrukce a kotlíku na piliny (obr. 1). Kotlíky vyrobíme dva, abychom si náplň do kamen mohli připravit dopředu. Začneme s výrobou kotlíků (obr. 2). Z jedné tabule plechu 1 mm tlustého rozměru 2X1 m vyrobíme oba kotlíky. Ustřihneme dva pásy plechu na pláště 1. Plášf stočíme do válce a konce plechů dvakrát proti sobě zahneme (viz det. A). Spoj na třech místech snýtujeme. Spodní okraj vyhneme 10 mm směrem ven pomocí přípravku 26, do kterého vyřízneme zářez 10 mm hluboký. Tímto přípravkem ohýbáme stejnoměrně plech postupně kolem dokola. Konečnou úpravu provedeme lehkým kladívkem na ocelové desce tak, aby válec po celém obvodě dosedal na rovnou podložku. Pak změříme vnější průměr zahnutého válce D; měříme raději dvakrát (do kříže), protože válec nebude ideálně kulatý. K míře připočteme 20 mm a tím získáme průměr dna 2. Dna vystřihneme a přípravkem 26 ohneme okraje dna zhruba do pravého úhlu; 18 okraje nevyrovnáváme, necháme je zvlněné. Z plechu 1,5 mm tlustého vyrobíme vzdušníky 3 a privaríme k nim kolíky 4. Do plášťů vyřízneme otvory a vzdušníky do nich privaríme. K plášťům přinýtujeme držadla 5, která ohneme z pásové oceli. Pak již můžeme oba pláště 1 postavit na dna 2; na několika místech lem přihneme, aby plášť na dnu dobře seděl. Postupným přehýbaním kladívkem pak dno kolem dokola ohneme (viz det. B). Tuto práci děláme také na ocelové desce. Tím máme oba kotlíky hotové. Spodní část nosné konstrukce kamen tvoří deska 6, kterou vyřízneme z plechu 3 mm tlustého. K okraji desky privaríme lem 7 (přibodujeme a pak privaríme ze spodní strany). Nakonec ještě privaríme zespodu nohy 8. Hornf část nosné konstrukce tvoří plášť 9 s víkem 10. Rozvinutý tvar pláště 9 (obr. 3) vyřízneme, stočíme do válce, nasadíme na kotlík, pevně přitáhneme a označíme si místo spoje. Plech sejmeme a buď snýtujeme, nebo svaříme (v tom případě spoj nepřekládáme). Podobně jako dna kotlíků uděláme i víko 10 jen s tím rozdílem, že průměr víka bude větší o 25 mm. Z plechu 1,5 mm tlustého zhotovíme kouřovod 11; jeho ohnutý lem musíme přizpůsobit tvaru pláště 9. K plášti ho přinýtujeme nebo privaríme. Dále vyrobíme obě části dvířek 12 a 13, která vytvarujeme podle pláště, sponu 14 a záchytku 15. Na dvířka přinýtujeme závěsy a na levé dvířka 12 ještě záchytku, kterou podle dvířek vytvarujeme. Nyní dvířka k plášti přišroubujeme a vyzkoušíme.
Obr. 1 19
Obr. 2 20
Obr. 3 zda dobře sedí. Pak si na dvířka 13 naznačíme uchycení spony, dvířka demontujeme, sponu přinýtujeme a dvířka nasadíme zpět a závěsy k plášti 9 přinýtujeme. Hotovou horní část kamen nasadíme na kotlík, dvířka zavřeme a zkusíme, zda spona netáhne mnoho nebo není-li volná. Táhne-li, vyrovnáme trochu oko spony. V opačném případě oko víc přihneme. Nakonec ještě zhotovíme horní úchytky 18 a dolní 19. Horní úchytky 18 přinýtujeme na plášť 9. Pak kotlík postavíme na spodní část kamen a horní část na něj nasadíme tak, aby mezi kotlíkem a horní částí výřezu pro dvířka byla v plášti mezera 20 mm. Horní část kamen musíme proti spodní části usadit do konečné polohy. Pak přesně změříme vzdálenost mezi horním okrajem úchytky 18 a spodním okrajem lemu 7. Podle tohoto rozměru uřízneme trubky 17. Na jejich spodní konce privaríme úchytky 19, trubky navlékneme do horních úchytek a pak již můžeme dolní úchytky přivařit k lemu 7. Dbáme při tom, aby trubky byly rovnoběžné s kotlíkem. Nakonec si ještě vyrobíme regulátor Rozplska materiálu. ž 1
hoření, který nasadíme na vzdušník. Regulátor 20 tvoří dvě soustředné trubky spojené nahoře privarenou klapkou 21 s vyřezaným mezikružím. V dolní části regulátoru vypilujeme dvě zahnuté drážky tak, aby šel regulátor nasadit na kolíky vzdušníku a pootočením zajistit. Do otvoru klapky 21 privaríme šroub M 5X30. Na šroub nasadíme pohyblivou klapku 22, pružinu, podložku a vše zajistíme maticí M5. Tím jsou kamna hotová a můžeme si zatopit. Doprostřed kotlíku vložíme válečky 23 a 24, kterými při plnění zajišťujeme vytvoření průduchu pro přístup vzduchu. Kotlík pak plníme pilinami. Jednotlivé vrstvy dobře udusáme dusadlem 25. Na dobrém napěchování pilin do kotlíku závisí délka hoření kamen. Náplň jednoho kotlíku hoří asi 4 až 6 hodin podle toho, jak otevřeme klapku regulátoru 22. KAREL CINKL 22 Majitelé chat a chalup mívají na podzim a v zimě potíže s nezvanými nájemníky. Jsou to myši, které dokáží do chaty vniknout nepatrnými otvory a nadělat neuvěřitelné škody. Proto jsme velmi uvítali příspěvek ing. J. Šťastného. Jeho odpuzovač jsme v naší dílně zhotovili a jeho účinek na chatě přes zimu zkoušeli. Je fakt, že jsme žádné stopy po myších nenašli jestli to ovšem bylo účinkem přístroje nebo proto, že nás letos myši nenavštívily, nedokážeme posoudit. Výroba odpuzovače je však tak jednoduchá a součásti levné, že za pokus to stojí. Elektronické zařízení vydává tón, který myši nesnášejí a tím je odpuzuje. Je napájeno z baterie pro kapesní svítilny a pracuje s frekvencí v slyšitelném pásmu, takže kontrola jeho činnosti je snadná. Při napájení ze dvou monočlánku může nepřetržitě pracovat několik měsíců. Elektrické zapojení odpuzovače je na obr. 1. Jde vlastně o oscilátor, který pracuje se dvěma doplňkovými tranzistory. Jako indukčnost pro rezonanční obvod v kolektoru tranzistoru T1 je použito vinutí sluchátkové telefonní vložky S, která slouží jako akustický zářič. Pro miniaturní provedení lze použít místo telefonního sluchátka sluchátko pro nedoslýchavé, nebo sluchátko pro tichý poslech rozhlasu. Rovněž lze použít jakéhokoli reproduktoru. Čím větší zářič použijeme, tím vyšší má zařízení účinnost. K vypuzení myší z jedné místnosti bezpečně stačí nejmenší sluchátko. Myši mají velmi citlivý sluch a i pískání, které lidské ucho sotva vnímá, je myším nepříjemné. Jak se ukázalo, myši nesnášejí pískání o frekvenci od 2 khz výše. Navržený oscilátor s telefonní sluchátkovou vložkou S s impedancí 50 Q pracuje na frekvenci okolo 4 khz. Proud, který odebírá z baterie o napětí 3 V je podle použitých tranzistorů asi 1 ma. Tranzistory lze použít jakékoli, pouze tranzistor T1 musí být typu NPN a T2 typu PNP. Pro lepší tepelnou stabilitu je vhodnější použít tranzistory křemíkové, ale postačí nejlacinější germaniové. Hodnoty ostatních součástí také nemusí být přesné. Použijeme-li místo sluchátkové telefonní vložky reproduktor s impedancí Obr. 1 Obr. 3 5 ohmů, zvětší se spotřeba zařízení asi na 5 ma. Snížení spotřeby lze dosáhnout změnou pracovního bodu tranzistoru T2. Hodnotu odporu R2 je potřeba zvětšit na 200 kq. Mechanické uspořádání záleží na důvtipu konstruktéra. Výhodné je použít kulatou kapesní svítilnu, do které se dávají baterie zespodu a horní část reflektor, lze sejmout tak, aby žárovka zůstala ve svítilně. Pak zhotovíme k telefonní sluchátkové vložce krabičku podle obr. 2 například slepením z kreslicího papíru, nebo z plechu, umělé hmoty apod. Do dna krabičky uděláme otvor 0 9 mm. Podle obr. 3 zhotovíme plošný spoj, který osadíme příslušnými součástkami. Součástky připájíme na pájecí očka nebo přímo do plošného spoje. Ze strany plošného spoje připájíme objímku, kterou získáme z vadné žárovky do kapesní svítilny. Osazenou destičku vložíme do krabičky, připájíme vodiče ke sluchátku a vše slepíme a částečně zalijeme epoxydovou pryskyřicí, nebo jinou lepící hmotou; místa, kde by mohla pryskyřice vytékat, přelepíme např. kobercovou páskou. Zařízení bude sice nerozebiratelné, ale bude kompaktní. Po vytvrzení pryskyřice pak toto zařízení zašroubujeme do kapesní svítilny místo žárovky. Nejúčinnější je nechat pískat elektronický odpuzovač myší v době, kdy myši začínají hledat úkryt na zimu, tj. již v měsíci září a říjnu. J.Š. Použité součástky
koníčky Mnohí vyznávači windsurfingu boli iste nemilo prekvapení, keď sa v niektorých rekreačných oblastiach obmedzilo, alebo aj úplne zakázalo používať toto plavidlo. Pritom sa tam naďalej nerušene preháňali pramičky, kanoe, nafukovacie kajaky a iné plavidlá s ručným pohonom. Plavidlo WS možno používať iba vtedy, ak sa doplní o sedačku a skladacie dvojveslo. Zhotovenie je jednoduché a sedačka rozmermi umožňuje prepravu v každom osobnom automobile. Stabilita pri plavbe je dobrá, pomáha tu plutva plaváka. Sedačka sa pripevňuje troma skrutkami k plutve, takže montáž či demontáž netrvá dlhšie než dve minúty. Rýchlosť plavby je väčšia v porovnaní s nafukovacím kajakom. Aj antitalent na windsurfing zvládne plavbu za krátky čas. PRACOVNÝ POSTUP Sedačka sa skladá z nosnej lišty 1, sedadla 2, operadla 3, podpier nôh 4 a podložiek 5. Nosnú lištu 1 zlepíme z pásov leteckej preglejky 1 až 1,3 mm hrubej alebo z dyhy. Čím tenšiu preglejku alebo dyhu použijeme, tým lepšie sa nám bude lišta ohýbať. Najprv si však vyhotovíme tvarovú šablónu na lepenie, so šírkou asi 70 mm. Potom z tabule leteckej preglejky (väčšinou s rozmermi 1200X1200 mm) narežeme pásy 60 mm široké a 1200 mm dlhé. Preglejku režeme tak, aby väčšina vrstiev mala ročné kruhy po dĺžke pása. Počet pásov závisí od hrúbky použitej preglejky. Po zlepení má mať lišta hrúbku 16 mm. Ak zoženieme preglejku s menšími rozmermi, môžeme jednotlivé pásy aj nadstavovať, ale tak, aby spoje vo vrstvách boli vzájomne posunuté asi o 100 mm a neboli v mieste ohybu. Pásy lepíme vodovzdorným lepidlom. Na seba zložené, lepidlom natreté pásy ohneme podľa šablóny a pritiahneme k nej stolárskymi zvierkami. Medzi pásy a šablónu vložíme ako separačnú vrstvu polyetylénovú fóliu, ktorá zabraňuje prilepeniu pásov k šablóne. Po dokonalom vytvrdnutí lepidla zoberieme dolu lištu zo šablóny, odrežeme na šírku 55 mm a upravíme dĺžku. Potom celú nosnú lištu obrúsime a hrany zaoblíme. Sedadlo 2 vyrežeme z vodovzdornej preglejky 8 až 10 mm hrubej. Keď vyrežeme tvar, celý obvod obrúsime a hrany zaoblíme. Operadlo 3 zlepíme vodovzdorným lepidlom z niekoľkých vrstiev leteckej 23
24
preglejky. Tvarovanie operadla zabezpečuje veslárovi oporu na boky. Zo zvyškov tabule preglejky narežeme pásy so šírkou 130 mm, ktoré rozrežeme na 350 mm dlhé kusy. Operadlo lepíme tak isto ako nosnú lištu. Ako šablóna nám poslúži preglejka ohnutá cez drevený hranolček. Po vytvrdnutí lepidla operadlo zrežeme na rozmer podľa výkresu a obrúsime. Podperu nôh 4 vyhotovíme z jaseňového hranola, ktorý na koncoch opracujeme do guľatá. Na zaguľatenú časť môžeme potom natiahnuť kúsky gumovej hadice. Po konečnom prebrúsení všetkých dielov brúsnym papierom č. 120 môžeme sedačku zostaviť. Diely navzájom zlepíme lepidlom Epoxy 1200 a spojenie ešte zaistíme mosadznými závrtkami. V nosnej lište vyvŕtame otvory 0 8 mm na pripevnenie sedačky k plutve plaváka. Do vrchnej časti plutvy vyvŕtame tri otvory pre mosadzné závitové pudrá 6, ktoré pri zaskrutkovávaní takisto zaistíme lepidlom, aby nepovolili. To je jediná úprava na plaváku. Dôležité je, aby sa dodržal rovnaký rozstup otvorov závitových puzdier s rozstupmi otvorov v nosnej lište.,..,-,.,,.. ;,, r \, Zostavenú sedačku provizórne pripevníme skrutkami 7 k zasunutej plutve. Pod okraje sedadla musíme totiž ešte pripevniť podložky 5. Ich výšku a profil upravíme podľa tvaru plaváka tak, aby na plaváku ležali celou plochou a hmotnosť vesliara sa lepšie rozložila. Zmenší sa tým aj namáhanie pripevňovacích skrutiek. Z toho istého dôvodu sa môžu dať podložky aj pod konce podpery nôh. Väčší počet otvorov v nosnej lište umožňuje zmenu polohy sedačky vzhľadom na ťažisko plaváka. Vesliar má sedieť trochu za ťažiskom. Zostavenú a obrúsenú sedačku natrieme napúšťacou fermežou. Asi o hodinu zotrieme fermež, ktorá nevsiakla. Necháme dobre uschnúť (3 až 4 dni) a potom celý povrch prebrúsime brúsnym papierom č. 120 a pretrieme vlhkou handrou. Druhý náter urobíme olejovým lodným lakom 0-1109, po zaschnutí (3 až 4 dni) brúsime brúsnym papierom č. 280. Potom urobíme tak isto tretí náter. Sedadlo a operadlo potiahneme kožienkou, spodné plochy podložiek polepíme plsťou, aby sa nepoškodil náter plaváka. Dvojveslo kúpime hotové v predajni športových potrieb. Skladacie dvojveslo môžeme prevážať spolu so sedačkou v automobile. Pevné prevážame pripevnené k plavidlu na streche. Možnosť plavby je obmedzená minimálnou hĺbkou vody vzhľadom na výšku plutvy. Pre plavbu v plytkej vode si môžeme vyhotoviť nízku plutvu, ktorá slúži iba ako držiak sedačky. Na výkrese zostavy sedačky je označená čiarkované. Skrátením plutvy sa však zmenší stabilita plavidla. Na záver by som chcel upozorniť, že rozmery sedačky sú pre vesliara asi 175 cm vysokého. Pre väčšie alebo menšie postavy možno sedačku upraviť predĺžením alebo skrátením nosnej lišty 1 (na výkrese rozmer 750). DETSKÁ SEDAČKA Detská sedačka na bicykel je síce dobrým a často nevyhnutným doplnkom nášho bicykla, ale keď ju potrebujeme iba občas, pri používaní bicykla ostatnými členmi rodiny zvyčajne prekáža. Najmä, ak máme skladací bicykel, ktorého rozmery sú pomerne menšie. Opísaná úprava je síce trochu prácna, ale veľmi dobre sa osvedčila. Týka sa sedačky s jednoduchou rúrkovou konštrukciou so zaveseným sedadielkom z kožienky, ktoré dostať kúpiť v predajniach s bicyklami alebo so športovými potrebami. PRACOVNÝ POSTUP Z nosného oblúka sedačky odstránime privarenú hornú časť strmeňa 3, ktorým sa montuje na rám bicykla. Plech na bokoch odrežeme, zvar obrúsime a rúrku poriadne začistíme. Pritom dbáme, aby sme neporušili jej pevnosť. Na sústruhu vyhotovíme rúrku 1, puzdro 6 a maticu 4. Na maticu urobíme vrúbiky a odstránime z nej ostré hrany, lebo sa doťahuje ručne! Z oceľového plechu urobíme druhú polovicu strmeňa 3 podľa predchádzajúcej a obidve časti zvŕtame. Na nosnú rúrku sedačky7 narazíme puzdro 6. Vyvŕtame otvor a vyrežeme závit M8. Natočíme skrutku 5 a zavaríme z druhej strany. Dĺžku skrutky upravíme na 35 mm. Rúrku 7 s puzdrom 6 zvaríme zospodu (asi 1/3 obvodu) a na čele. Z oceľového plechu vyhotovíme výstuhu 2, založíme na hotovú rúrku 1 a zvaríme. Potom dáme rúrku 1 na strmeň 3 a zvaríme. Pri zváraní oblúkom je potrebné kožienkové sedadlo zakryť. Všetky zvary treba urobiť starostlivo, miesto zvaru neochladzujeme, so zreteľom na nosnosť sedačky. Keďže pri zváraní sa deformovala rúrka 1, pretiahneme otvor ručne výstružníkom. Jednotlivé diely očistíme, odmastíme, vyskúšame zostavenie a zafarbíme. Trochu potrieme vazelínou. Strmeň namontujeme na rám bicykla. Sedačku pripevňujeme zasunutím a dotiahnutím vrúbkovanej matice tak, aby jej osadenie zapadlo do otvoru výstuhy 2. Na rám bicykla namontujeme ešte sklopné stúpačky, aby dieťa malo oporu na nohy. 25