Variace 1 Znečištění životního prostředí Autor: Mgr. Jaromír JUŘEK Kopírování a jakékoliv další využití výukového materiálu je povoleno pouze s uvedením odkazu na www.jarjurek.cz.
1. Znečištění životního prostředí Znečištění životního prostředí můžeme posuzovat z pohledu znečištění ovzduší, vody nebo půdy. To jsou celky, které náš život nejvíce ovlivňují. Dobré je také zamyslet se nad tím, jak se v posledních letech, či desítkách let, oblast znečištění životního prostředí vyvíjí - tedy jestli se náš životní prostor spíše zlepšuje nebo naopak zhoršuje.. Půda Půda je nezbytná pro produkci potravin, a to nejen potravin rostlinného původu. Kvalitní půda se v našich současných podmínkách tvoří velmi pomalu (10 cm úrodné půdy vzniká zhruba 1 000 let) a na jejím vzniku se podílejí tzv. půdotvorní činitelé, mezi něž patří matečná hornina, podnebí, tvary reliéfu, vegetace, půdní živočichové, čas a také člověk. Svým působením může člověk půdu velmi snadno poškodit, případně i zcela zničit. Je však také schopen vlastnosti půdy zlepšovat, a to například přiměřeným obohacováním půdy o organické a minerální látky, či ochranou půdy před větrnou a vodní erozí pomocí větrolamů, terasování políček apod. Půdní eroze, tzn. odnos půdy v důsledku působení půdotvorných činitelů (především vody a větru) je však na druhou stranu jedním z nejvýznamnějších nežádoucích procesů, jehož působení člověk svou činností zesiluje. Eroze je přirozeným jevem, ale souvislá vegetace půdu zpevňuje a působení eroze tak silně omezuje. Pokud je však půda pravidelně obdělávána (zvlášť v případě, že je obdělávána nevhodným způsobem), může být odnos půdy výrazně urychlen. Erozi urychluje zvláště pěstování některých plodin (brambory, kukuřice, slunečnice). Půdu ohrožuje také nadměrná pastva, především na okraji pouští. Důsledkem vypásání vegetace je dezertifikace neboli rozšiřování pouští. Nejvíce je v současné době dezertifikací postižen pás sahelu v subsaharské Africe. Nadměrné zavlažování může způsobit jednak podmáčení půd (v místech, kde nejsou vhodné podmínky pro výpar nebo odtok přebytečné vody), a zejména těžko řešitelné zasolení půd, ke kterému dochází v místech s vysokým výparem. Voda, která je k závlahám používána, totiž vždy obsahuje určité množství solí, které se postupně v půdě hromadí. Úrodnost půdy se tím snižuje, takže některé plodiny není možné dále pěstovat a postupně dochází k úplnému znehodnocení půdy. Zasolení půd bylo společně s vyčerpáním zásob vody zřejmě hlavním důvodem zániku civilizace v Mezopotámii a pravděpodobně i důvodem zániku Mayské kultury. Používání některých průmyslových hnojiv a dalších chemikálií (např. postřiků proti plísním a hmyzu) může způsobovat kontaminaci půdy, tzn. její znečištění nebezpečnými látkami (rtuť, kadmium aj.). To může jednak ohrozit živé organismy v půdě, jednak může dojít k jejich hromadění v plodinách a tyto látky se také mohou dostat do lidského organismu, ať už přímo nebo přes hospodářská zvířata, která se těmito plodinami živí. Používání těžké mechanizace v zemědělství a používání nadměrného množství průmyslových hnojiv způsobuje změny struktury a propustnosti půdy. Tomuto procesu říkáme hutnění půd. Půda ztrácí svou kyprost a snižuje se její provzdušnění. To mimo jiné ohrožuje životaschopnost půdních organismů. Zároveň se zhoršuje možnost vsakování vody, takže voda pak rychleji odtéká, a tím se zvyšuje náchylnost k místním povodním. Okyselování půdy (změna ph) je způsobeno především působením kyselých dešťů (viz kapitola Ovzduší). Důsledkem je změna druhového složení rostlinstva, většinou dochází k jeho výraznému ochuzení. V důsledku těžby a v současné době především zástavby, dochází k záboru půdy. Ta se stává značným problémem zejména v okolí velkých měst, kde zemědělská půda, často mimořádně kvalitní, doslova mizí před očima a ustupuje obrovským plochám skladovacích areálů, silnic a parkovišť, gigantických nákupních center a také obytných staveb. Všechny tyto stavby zvyšují výměru tzv. zpevněných ploch, které přispívají ke zrychlenému odtoku dešťové vody. Procesy, které vedou ke snižování celkové kvality půdy se většinou vzájemně ovlivňují. Následek jedné změny se tak často stává příčinou změny další. 3. Voda Podobně jako u ovzduší, tak i u vodního hospodářství došlo v posledních několika desetiletích k významným změnám. Zatímco před rokem 1989 mnoho investic do oblasti ekologie vody nesměřovalo, v 90. letech 0. století došlo k zásadnímu obratu.
V období socialismu se mnohé české řeky stávaly spíše stokami, kam se soustřeďovaly odpady z průmyslových závodů, ale i splašky ze soukromých objektů zejména menších měst a vesnic. Jednou z nejvíce znečištěných řek byla naše největší řeka, tedy Labe. Protože Labe odvádí vodu z našeho území, opouští naši republiku poblíž obce Hřensko, a dále teče do Německa, musely socialistické vlády platit Němcům v 70. a 80. letech minulého století značné poplatky za znečišťování vod. V oblasti Plzně bývala nejvíce znečištěnou řekou Berounka v místech, kde opouštěla za Doubravkou a Bukovcem město. Kvalitu vody zde doslova dorazila bukovecká papírna a celulózka. Koupání, případně lov ryb byl vyloučen. Velmi znečištěna byla i Radbuza, kam vypouštěla odpad zase papírna slovanská. Často tak protékala centrem města řeka plná pěny. Ovšem zcela nejhorší byla stoka v podobě Vejprnického potoka. Vejprnický potok patřil mezi dva západočeské potoky, které byly znečištěny nejvíce. Tím druhým byl potok Kaznějovský. Na znečištění toho našeho se nejvíce podílel podnik Likona Nýřany, vyrábějící limonády a později místní výrobna kvasnic. Vejprnický potok tak byl černou páchnoucí stokou, kde zcela vymizely rostliny i ryby. Zápach obtěžoval místní obyvatele Slovanského údolí zejména v letních měsících na vzdálenost až několika desítek metrů. V 90. letech 0. století se pod tlakem Evropské unie začaly budovat mohutné vodohospodářské stavby a čističky odpadních vod. Výraznou rekonstrukcí a přestavbou prošla i čistička odpadních vod v Plzni na Jateční ulici. Zcela tak vymizel zápach, který se z tohoto objektu léta linul, stačilo jen v dosti velké vzdálenosti kolem projet. Slovanská papírna byla zrušena, koupat se lze už i v přehradě České údolí, či na Berounce v oblasti Dolanského mostu nebo Liblína. Do Vejprnického potoka se po zrušení firem v Nýřanech a postavení čističek odpadních vod v obcích Nýřany, Tlučná a Vejprnice opět vrátily rostliny a dokonce i malé rybky. 3
V oblasti vodní ekologie po stavbě povinných čistíren odpadních vod a odkanalizování mnoha obcí ale vyvstaly další nové problémy. Jsou jimi tzv. bleskové povodně. Při velkých letních přívalových deštích voda rychle proteče kanalizačními rourami a během několika minut, maximálně hodin, se dostává do vodních toků, kde s ohledem na jejich nízkou kapacitu průtoku způsobí vylití řek z břehů a lokální krátkodobé, ale často velmi ničivé, záplavy. Je nutno tedy řešit a realizovat další stavby - protipovodňová opatření. 4. Vzduch Vzduch je jedním ze základních faktorů, které potřebuje pro život nejen člověk, ale i většina dalších živých organismů, ale i neživých přírodnin na Zemi. Živé organismy ho využívají při dýchání - k okysličování buněk, neživým součástem přírody zase umožňuje přeměnu jedné látky v jinou. Kvalita ovzduší se z hlediska ekologie v posledních desetiletích hodně měnila. Zatímco v letech před rokem 1989 se u nás na ekologii téměř nehledělo, dnes je situace výrazně odlišná. Před rokem 1989 si nikdo moc neuvědomoval, jaké katastrofální dopady mají na naše ovzduší, a následně i na zdraví obyvatel, emise, které do ovzduší vypouštěly obrovské uhelné elektrárny, které byly nejvíce soustředěny v severních Čechách. Stavba mohutných elektráren se vládám, které rozhodovaly o rozvoji našeho národního hospodářství, v 80. letech minulého století zcela vymkla z ruky a v důsledku toho se výrazně rozšiřovaly plochy, které byly emisemi zcela zničeny. Typickým příkladem byly, kromě samozřejmě obrovských uhelných polí, zničených povrchovou těžbou hnědého uhlí, zejména Jizerské hory, ale dále i Krušné hory a částečně Krkonoše. 4
Velký podíl na likvidaci našich pohraničních hor měly hlavně uhelné elektrárny, které postavili jen kousek od státních hranic Poláci a Němci (bývalé NDR). S ohledem na převahu západních a severozápadních větrů na našem území byla likvidace našich lesů po zprovoznění těchto elektráren velmi rychlá. Jenže co dělat? V 80. letech si kompetentní orgány začaly velmi dobře uvědomovat, jak je situace, kritická. Začalo se stále častěji mluvit o existenci kyselých dešťů. Dokonce i ve školách se dělaly na tato témata projekty. Peníze ale na rekonstrukce a rozsáhlé modernizace nově, ale špatně, postavených elektráren nemělo ani Československo, ani Polsko, ani Východní Německo. Navíc tehdejší vlády nemohly v té době v žádném případě přiznat chyby, protože by tím zviditelnily nedokonalosti tehdejšího národního hospodářství a potažmo celého socialistického tábora, proto pod vidinou čísel představujících obrovská množství tun vytěženého uhlí, mnoha megawattů vyrobené elektrické energie a stále se rozvíjejícího energeticky náročného těžkého průmyslu, zalepovaly problémy tím, že lidem v nejvíce postižených oblastech vyplácely tzv. pohřebné. Byl to lidový název pro finanční příspěvky těm, kteří žili zejména v severních Čechách. Dalšími kompenzacemi, které ale neřešily zhoršující se stav naší přírody, byly pravidelné výjezdy všech žáků dvakrát ročně do škol v přírodě. Skutečně nelze než konstatovat, že naši přírodu zachránila změna režimu v roce 1989. V 90. letech se začaly mohutně rozvíjet ekologické projekty, začalo rozsáhlé budování suchých i mokrých filtrů u uhelných elektráren a jejich odsiřování, nejstarší provozy a průmyslové komplexy byly mnohdy úplně uzavřeny. Byla ukončena výroba jedovatého svítiplynu a domácnosti začaly využívat pouze ekologicky šetrnější zemní plyn, případně plyny typu propan, či butan. Ekologické projekty byly z velké části podporovány i Evropskou unií, a to už i před naším vstupem do EU, tedy před rokem 004. Na vývoj ovzduší z hlediska ekologie se můžeme podívat i z našeho nejbližšího okolí, tedy jak vše vypadalo a vypadá dnes v Plzni. V posledních desetiletích byla výrazně omezena výroba v těžkých provozech podniku Škoda a. s., dříve Závodů V. I. Lenina. V tomto komplexu ubylo mnoho kouřících komínů, zcela zastavena byla velmi neekologická elektrárna ELÚ1 v blízkosti dnešní III. brány a její mohutný komín byl zbořen. Druhá elektrárna v tomto komplexu, tedy ELÚ3 byla z velké části přestavěna a v 90. letech 0. století vybavena rozsáhlým odsiřovacím zařízením se suchým filtrem a v počátku nového tisíciletí pak byl postaven nový, nižší, komín, z nějž vychází po důkladné filtraci mokrým vápenným filtrem pouze životnímu prostředí neškodící pára. 5
Velký důraz byl kladen i na modernizaci Plzeňské teplárny, která se orientuje z dosti velké části nyní na spalování ekologických paliv (např. biomasa) a zásobuje teplem stále větší počet obyvatel v Plzni, ale i v blízkém okolí. Výrazně se tak v Plzni omezil počet lokálních uhelných kotelen a malých topenišť v domech. Tam, kde není možné řešit vytápění centrálním rozvodem tepla, tam se většinou preferuje vytápění plynem nebo elektřinou. Podporu tohoto způsobu vytápění přinesl i rozsáhlý projekt s názvem Zelená úsporám. V Plzni se zlepšuje kvalita ovzduší i modernizací železničních tratí, zejména rozšiřováním jejich elektrické trakce. Tam, kde není elektrická trakce zatím možná, tam se využívají rekonstruované motorové lokomotivy s účinnějšími motory. Podobná situace je i v městské dopravě, kdy Plzeň v současné době podporuje zejména rozvoj trolejbusové dopravy. V posledním období vzniklo několik nových linek do lokality Borská pole. Další linky se připravují. Poněkud horší je situace v dopravě automobilové, která v současné době ovzduší v Plzni narušuje nejvíce. V oblasti ekologie ovzduší se v současné době řeší globálně problémy s rozsáhlými emisemi oxidu uhličitého, který se významně podílí na tvorbě tzv. skleníkového efektu. 6
Obsah 1. Znečištění životního prostředí. Půda 3. Voda 4. Vzduch 4 7