VÍTĚZSLAV NEZVAL MOŘE LÁSKA MÁ
MOTTO: Báseň je ten svitek celulózy, filmové celulózy, celulózy. Název je to světlo v magické krabici, černé, magické krabici, krabici. A vy jste bílé plátno. Ale někdy také černé, žluté, oranžové a blankytné, kde se ztratím. Báseň, ten svitek celulózy, to jsem já. A název, ta černá, magická krabice světla, to jsem já. A vy jste bílé plátno. A někdy také černé, žluté, oranžové a blankytné, kde se ztratím. Zbavte se své černi, žlutě, oranže a blankytu. Ten svitek celulózy, to je něco ze mne a z vás. A ta černá, magická krabice světla, to je něco ze mne a z vás. Vy jste bílé plátno, propisované něčím ze mne a z vás. Ten svitek celulózy, filmové celulózy, celulózy. A to světlo v magické krabici, černé, magické krabici, krabici. A to bílé plátno. A ta báseň. A ten název. A vy a já. Něco ze mne a z vás.
Vítězslav Nezval ilustroval Jan Hísek
Moře láska má Meander
Veškerá práva vyhrazena Vítězslav Nezval dědicové c/o DILIA, 2010 Editor Jana Čeňková, 2010 Illustrations Jan Hísek, 2010 Epilogue Jana Čeňková, 2010 Photo Emma Pecháčková, 2010 Meander, 2010 ISBN 978-80-86283-84-5
I. Věci, barvy, lidé
ČTYŘVERŠÍ Černé stuhy bílé stuhy Naděje střídá se s beznadějí Má duše co ty máš nejraději? Zázrak duhy VLOČKA Za tvou sladkost, za tvou něhu nesu ti kytici sněhu. Jak vločka vzdušná je Když na ni dýchneš, roztaje. CUKR Cukr sněženka kuchyně led v květnu šálků roztaje vidina rozplývající se v bdění sladkosti prchavé sladkosti každodenní VAJÍČKO Jak snáší křepelka vejce na zimu tak kladu slovo k slovu do rýmů z každého vyletí kropenatý ptáček budete-li zticha sladce rozzpívá se MÝDLO Jak srdce matky rozpouští mýdlo všechen kal voní jak růže ze zahrádky pění jak láska puká jak žal ( 9 )
AUTOMOBIL Jestřábi odneste mou zimnici geometr měří silnici utíná hlavy pahorků přistěhovalý dudák z New Yorku DEŠTNÍK Deštníku optimista nosí tě rád v duši ráno svítí slunce večer na to prší když zmokneš občas na kůži nezoufej bratře to se usuší PSACÍ STROJ V kanceláři trojnásobný jazzband k tanci hraje papírová řeka plná modrých vlajek kapříci pstruzi a květy stromů vesele tančí při charlestonu KALAMÁŘ Kominík leze po střeše Kuchařka oběd vaří Básník se krásně učeše než sedne si ke kalamáři Kalamář země černochů Už běží s prospekty po náměstí Ach vstávej, vstávej lenochu Kolem okna jde štěstí ( 10 )
TELEFON Neviditelní provazolezci listonoš s holubicí závodí vstupují zamčenými dveřmi s rolničkami jak andělé a radují se s námi PIANO Piano vydlážděný břeh síť roztoužených rybářek poupata v župánku pracím jednoduchém lampionový průvod táhne uchem PÍŠŤALKA Ve světě slavných milostnic a králů hvízdám si jako Giotto na píšťalu chudobky rostou v zahrádce a mně se stýská po lásce KLOBOUK Žebrákův klobouk poklad do ráje a listí padá ptákům zima je pomoz jim skývou a dobrým slovem štěstí si postaví hnízdo pod tvým krovem VÍNEK Báseň z třešňového kompotu narodil jsem se zrána v sobotu nebe bylo vymeteno koštětem čáp řekl: budiž děvčetem ( 11 )
POVIJAN Bílý a červený povijan v jednom spí Andělka v druhém Jan narodili se v květnu na konci když vládli zvěrokruhu Blíženci NADÁVKY Sklenice vypilas víc lidské krve nežli všecky štěnice Židle ropucho jež roztáhla ses na lázeňském vřídle Měsíci blbče s růžky ty víš dobře čím lze lásky dosíci Moře slaný řízku kdo tě spolkl tomu je už dobře Žížalo zube narodili jsme se v tomto světě pro málo Svině všecky děti mají rády hořká jádra z dýně Potkane králi temnot z čeho jsou mé sny tak jemně utkané ( 13 )
BLUDIČKY Kdybych byl králem Můj zámek by stál nad močálem Z mé světničky Bylo by vidět bludičky Za jejich svitu Bych hleděl v noci do blankytu Na loužích cest By třpytilo se tisíc hvězd Kdož jsou mně milí By cestou ke mně zabloudili Ty také snad Bys marně hledala můj hrad Co bych si počal Musil bych vysušit ten močál Ty zbabělý! Tvé bludičky zmizely ( 14 )