Renesance a humanismus Je to kulturní a společenské hnutí, které se vrací k Řeckém a Římskému dávnověku k Antice. V průběhu 14. a 15. st. upadá světská i církevní moc. Filosofie i ostatní vědy se osamostatňují, pozornost se upíná na člověka a na pozemský život. Důraz na lidské vědění a na poznání přírody, člověk vnímán jako individualita. Významná byla myšlenka svobody v duchu antiky. Je znovuobjevena antická kultura, rozšiřuje se studium řečtiny, zkoumají se antické památky. Uplatňují se nové vědecké metody, proměňuje se životní styl, rozšiřují se města, uskutečňují se zámořské plavby. Mění se vztah k přírodě, uskutečněny mnohé objevy Heliocentrická soustava. Průkopníky těchto nových myšlenek jsou humanisté, kteří se zabývali soustavným studiem Antiky. Humanismus (z lat. humanus lidský) je učenecká složka renesance intelektuálně estetické hnutí. Studia divina x Studia humana Humanismus přináší pokles víry. Centrem humanismu je jižní Evropa, hlavně v Itálii rozvíjí se obchod (námořní plavby), nové poznatky, vznikají první manufaktury. Roste význam měšťanstva, rozvíjí se přírodní vědy Kepler, Gutenberg... Vynález knihtisku možnost vzdělání širších vrstev. První vytištěná kniha Vulgáta Italská renesance Dante Alighieri nejvýznamnější básník italského středověku. Pocházel z Florencie, byl odtamtuď ovšem vypovězen žil 20 let v exilu v Raveně, kde také zemřel. Jeho vrcholným dílem je Božská komedie, která je psána v Italštině. Je to alegorická skladba duchovní epos. Původně se jmenovala pouze La Commedia báseň se smutným začátkem, ale šťastným koncem. Přídomek Božská ji dal později Boccaccio. Skládá se ze 100 zpěvů, rozděleno na peklo, očistec a ráj, každá 33 částí. Peklo je znázorněno jako temný hvozd, ve kterém zabloudil básník jakoby uprostřed své cesty životem. Ohrožují jej tři šelmy, znázorňují neřesti smyslnost, pýchu a lakot. Samotné peklo je ještě rozděleno na devět částí, ve kterých se trápí hříšníci.básník potkává v jednotlivých kruzích své známé, hlavně ale historické osobnosti. V devátém kruhu (nejníž) sedí Lucifer a mrzačí např. Jidáše nebo vrahy Caesara. Peklo má na bráně nápis "Zanechte naděje, kdo vstupujete". Duše zemřelých převáží Cháron přes řeku Acheon. Průvodcem je básníkovi antický básník Vergilius. Peklo je nejdějovější částí Božské komedie. Očistec je zobrazován horou uprostřed oceánu. Je rozdělen na sedm kruhů, znázoňující hříchy pýchu, závist, hněv, lakotu, lenost, nestřídmost a smilstvo. Duše se zde snaží dostat odpuštění, aby se dostaly do nebe. Průvodcem je opět Vergilius je symbolem vědění, rozumu, moudrosti. Na konci se Básníka ujímá Beatrice symbol pozemské krásy, je průvodkyní v ráji.
Ráj má devět sfér blaženosti. Cesta básníka končí v 33. zpěvu ráje, je oslavou jeho lásky k Beatrice. Božská komedie mísí prvky antické mytologie a křesťěnské věrouky. Setkáváme se s postavami mytologickými, historickými (Homér, Sokrates, Ovidius), biblickými (Jidáš, Kain, Mojžíš) a s Dantovými současníky (Přemysl Otakar II., Václav II.). Pracuje s číselnou symbolikou (3, 7, 9). Božská komedie je inspirací pro mnohé další autory, např. Komenský, Jan Kolář Giovanni Boccaccio (1313 1375) Další z představitelů italské renesance Narodil se v Paříži, pocházel z Florentské rodiny psal Italsky, přispěl k ustálení spisovné Italštiny. Byl to klerik kandidát kněžství Vrcholem jeho tvormy je Dekameron původ tohoto slova je v řečtině Deka deset, Hemera den. Dekameron je sto novel, které jsou spojeny rámcovým příběhem ty vypráví sedm žen a tři mladíci, kteří prchají z Florencie před morem. Každý den jejich útěku se baví vyprávěním příběhů. Námětem příběhů jsou milostné vstahy, které jsou velmi laškovné, humorné. Příběhy jsou obrazem společenského života v renesanční Itálii. Boccaccio chce ukázat, že pozemský život má i radostné stránky. Příběhy končí ponaučením, jeho smyslem však není moralizováním. Do Češtiny bylo 11 novel přeloženo Hynkem z Poděbrad. Příběh čtvrtý, O Arcikuplířce Tofano žárlivec, zaslepenec, hlupák, naivní, byť je v právu, je svou ženou obelstěn. Monna Ghita jeho vychytralá a nevěrná žena. novela z italského novella novinka. Je to útvar středního rozsahu. Má méně postav, jednu příběhovou rovinu, zakončen nějakou pointou. napsal Život Dantův Fracesco Petrarca (1304 1374) Italský básník, učenec hodně cestoval, žil také na dvoře Karla IV. je považován za nejvýznamnějšího lyrika italské renesance a za otce humanismu studoval práva a teologii, měl nižší kněžské svěcení vrcholem jeho tvorby je Zpěvník obsahuje 366 lyrických básní. Je to jeho životní dílo, které věnoval své nenaplněné lásce a inspiraci Lauře, která velmi mladá zemřela na mor. Zpěvník má dvě části Na život paní Laury a Na smrt paní Laury. Forma všech básní je stejná jsou to tzv. sonety (z itals. sonetto malá sklatba, používáme také pojem znělka (píše Josef Jungmann)) má vždy čtrnáct veršů, ty bývají rozděleny na dvě čtyřverší (kvartet) a dvě trojverší (tercet). Kvartet uvádí otázku, problém, tercet ji řeší. Obsahové schéma sonetu teze (výchozí tvrzení), antiteze (protiklad) a synteze (shrnutí).
ovlivnil vývoj evropské milostné lyriky U nás psal sonety také Mácha, Jan Kollár, Jaroslav Vrchlický, Vítěslav Nezval, Machar a další. Francouzská renesanční literatura Francous Villon (1431 1463) hlavní z představitelů francouzské renesance, je považován za jednoho z prvních prokletých básníků (ve svých dílech stojí proti společnosti, kritizuje její problémy) narodil se v Paříži, studoval na Pařížské univerzitě, vedl bohémský život odmítal pohodlí šlechtického dvora byl obviněn z vraždy kněze a odsouzen k smrti, ale jeho vlivní přátelé změnili rozsudek na vyhnanství nevyhýbal se loupežím, žil v pařížské spodině v letech 1457 1460 pobýval na dvoře vévody Orleanského v Blois, vznikla jeho balada, který je psána formou tzv. francouzské balady, kterou zpracoval tak mistrovsky, že zavádíme nový žánr Villonská balada: Já u pramene jsem a žízní hynu, horký jak oheň, zuby drkotám, dlím v cizotě, kde mám svou domovinu, ač blízko krbu, zimnici přec mám, nahý jak červ, oděn jak prelát sám, směji se v pláči, doufám v zoufání, mně lékem je, co jiné poraní, mně při zábavě oddech není přán, já sílu mám a žádný prospěch z ní, srdečně přijat, každým odmítán. Má vždy tři strofy v rozmezí od 7 12 veršů, poslední strofa nese závěrečné poslání, má poloviční délku než strofy předchozí. Je v nich refrén, je založena na kontrastu, používá střídavý nebo sdružený rým. u nás píše Villonskou baladu Vítězslav Nezval a Jaroslav Vrchlický roku 1456 napsal Malý testament (závěť) píše jej před svým prvním vyhnáním z Paříže o milostných sklamáních, vysmívá se slavným osobnostem
roku 1461 píše Velký testament účtuje se životem i světem, jeho nejznámější dílo. Obsahuje jednak Villonské balady, ale najdeme zde také rondó z franc. kulatý forma francouzské poezie, báseň má dvě/tři sloky, na jejich konci se opakuje úvodní verš básně, nebo její první slovo. Když můžeš, odpusť mi! a věz: kde chudoby je víc než dost to ví už každé dítě dnes, tam nerodí se samá ctnost. Balada o oběšencích napsal v pařížském vězení, když čekal na popravu. ve vězení vznikl jeho epitaf z řec. epitaf nápis na hrobě. Nápis má v krátkosti vystihovat život zesnulého. Francous Villon má verše plné ironie, jeho básně jsou přímočaré, objektivní, konkrétní, dělá si legraci z církve, vyšších společenských vrstev, své hříchy omlouvá chudobou. Je považován za jednoho z prvních moderních básníků. Francois Rabelais je prozaik, velice všestranný člověk, byl lékařem jeho nejslavnějším dílem je Gargantua a Pantagruel pětidílný satyrický román, vyprávějící historii královského rodu obrů otce, syna a vnuka. Jedná se o posměšný román, který líčí cestu za poznáním. První dvě části jsou pojaty jako burleskní Illias, další dvě jako Oddysea. Postavy děd Grandgonsier, je představitelem středověkého asketismu. Otec Gargantua kult svobody, volnosti, a vnuk Pantagruel představitel renesance. V první knize podnítil Gargantua vznik Thelénského opatství, které se však odlišuje od klasického kláštera ženy a muži měli absolutní volnost, heslem bylo "Dělej si co chceš" burleska literární forma hrubě komického rázu byl velmi vzdělaný, pravý renesanční člověk, silně proti dogmatismu. Ve svém díle chce upozornit na nešvary společnosti. Michel de Montaigne renesanční myslitel, filosof, především svým dílem "Eseje", považujeme jej za tvůrce tohoto žánru Esej leží na pomezí publicistického a uměleckého žánru, je středního až kratšího rozsahu. Je to druh úvahy, která spočívá v přemýšlení o faktech a jejich hodnocení. Ovšem téma eseje je autorem posuzováno v širším rozsahu, je komentováno, jsou kladeny otázky a hledány odpovědi. esej označujeme za dialog autora se sebou samým, ale i se čtenáři. Je pro ni typický vytříbený jazyk. Nejčastější témata z politiky, literatury, vědy, umění obecně společenská témata.
Montaignovy eseje krátká pojednání na dané téma. Píše o svém vstahu k danému problému. Kromě toho doplňuje eseje citáty z děl antických klasiků. Erasmus Rotterdam je původem holanďan, působil v mnoha evropských zemích usiloval o spojení antického myšlení s křesťanstvím jeho hlavním dílem je Chvála bláznovství satyrické dílo, bláznivost je zde zosobněna je vypravěčem příběhu, a putuje po světě. Román je kritikou šlechty, feudálů, církve. Španělská renesance Miguel de Cervantes Saavedra (1547 1616) Je vrcholným představitelem zlaté éry španělské literatury. jeho život byl dobrodružný, ale nebezpečný upadl do tureckého otroctví, byl obviněn z vraždy apod. Dílo: Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha. Když je někdo don Quijote, tak je to dnílek a nestojí nohama pevně na zemi. D.Q. je zchudlý šlechtic, který je poblázněný z čtení rytířských románů. Rozhodne se, že bude rytířem v tom mu chtějí zabránit jeho přátelé lazebník a kněz. Nicméně on se vydává do světa na svém koni Rosinante, ve starém brnění. Má svého panoše Sancho Panza tvoří charakterový protiklad Dona Quijota vytváří komickou dvojici. Má dívku svého srdce Dulcineu z Tobosy. Vydává se na tři výpravy např. bojuje s větrnými mlýny a představuje si obry, dále bojuje se stádem ovcí, osvobodí válečné trestance, bojuje s měchy vína apod. Všemu, co dělá, věří. Po třetí výpravě onemocní, přátelé mu otevřou oči, a on pod tíhou toho, že svět už nelze napravit ani rytířskými skutky, umírá. Cervantes chtěl nejprve napsat parodii na rytířský román Don Quiote si vymýšlí románové zlo a stejně románově proti němu bojuju, skutečné zlo se světem rozlézá dál. Inspirovali se: Viktor Dyk Zmoudření Dona Quiota, Vladislav Vančura, Michail Bulgakov Don Quiote Lope de Vega Shakespearův současník, patří do zlaté éry španělské literatury Je zakladatelem typického španělského dramatu drama pláště a dýky objevují se v něm šlechticové, kteří jsou vždy zbožní, ke králi chovají úctu
Dílo: Fuente Ovejuna (Ovčí pramen) podle skutečné události, kdy v obci Fuente Ovejuna došlo k povstání proti násilnickému chování komtura církevního řádu, který byl nakonec zavražděn. Vraždu vyšetřuje královská justice, která kapituluje před solidaritou vesničanů, kteří říkají, že vinu nese celá ves. Anglická renesance Geoffrey Chaucer představitel anglické renesance, byl obdivovatelem Boccaccia, inspiroval se jeho Dekameronem, který je vzorem pro jeho Canterburské povídky jsou to veršované příběhy, kdy hlavními postavami jsou příslušníci různých společenských skupin od šlechty po poddané. Tito lidé konají pou» do Cantenbury, cestu si zpestřují vyprávěním různých příhod. Povídky mají prolog autora, právě zde Chaucer představuje jednotlivé poutníky, vtipně charakterizuje společenské vrstvy. Narazíme i na ironizaci/parodii rytířského románu. žena z Bathu jedna z povídek o sporech, konfliktech v manželství, citace z Bible, z antické historie William Shakespeare (1564 1616) jeden z největších světových dramatiků narodil se ve Stratfordu nad Avonou v rodině rukavičkáře, tady se oženil, měl děti. Později odešel do Londýna, kde založil vlastní divadelní společnost a dřevěné divadlo Globe. existují spekulace ohledně jeho autorství začíná psát po r. 1590, je autorem 37 her: komedie: Zkrocení zlé ženy Sen noci svatojánské Kupec benátský Mnoho povyku pro nic Veselé paničky Windorské Večer tříkrálový Komedie plná omylů tyto komedie píše do r. 1600 historické hry: Richard III. Jindřich IV., V., VI. Král Jan Caesar
Antonius a Kleopatra Po r. 1600 píše hlavně tragédie: Romeo a Julie Hamlet, kralevic dánský Makbeth Othello Král Lear Pohádkové hry: Zimní pohádka Bouře Sonety Romeo a Julie Je to jedno z vrcholných dramat, které je napsáno ještě v prvním období (je to jeho první tragédie) děj se odehrává ve Veroně, zápletka věčné rivalství Monteců a Capuletů. Bratranec Tibalt (Jůliin)... no prostě se tam všichni vraždí, nakonec všichni umřou a je smutný konec. Hamlet, kralevic dánský (1601) tragédie kromě Hamleta hlavní postavou Klaudius (král) nevlastní otec Hamleta, představuje zlo je zákeřný, podlý, ctižádostivý, dále Polonius (otec Oféliea Laerta) nejvyšší komoří, je velmi oddaný králi Klaudiovi, svou oddaností je často směšný, za svou snahu zalíbit se zaplatí životem. Další postavou je Gertrůda Hamletova matka je rozpolcená miluje Hamleta jako svého syna, na druhou stranu je Klaudiova žena. Ofélie miluje Hamleta, doplatí na Klaudiovy intriky. děj: Odehrává se v 17. století na dánském hradě Elsinor, kde za podivných okolností zemře král a Hamletův otec. Z vraždy se podezírá jeho bratr Klaudius, který si vezme Gertrůdu a stane se tak králem. Hamletovi se zjeví otcův duch na hradbách a řekne mu, že za jeho smrtí opravdu stojí Klaudius v Hamletovi roste touha po pomstě, musí se však pomstit nějak fikaně předstírá šílenství, aby nebyl podezřelý, a protože je bláznům vše dovoleno. Se svou hereckou společností sehraje představení, které zobrazuje otcovu smrt. Klaudius je zděšen, rozhodne se zbavit se Hamleta. Mezitím se Hamlet setkává se svou matkou (Gertrůdou), kdy se jí snaží otevřít oči. Někdo se však skrývá za závěsem je to Polonius, Hamlet si však myslí, že je to Polonius a probodne jej Ofélie, jeho dcera, zešílí a utopí se. Její bratr Laertes chce pomstít smrt odce a sestry viní Hamleta. Ten zatím odjede do Anglie, kde se proti němu chystá spiknutí, podaří se mu však vyváznout a vrátit se domů. Jde k hrobu své milé, tam se potká s Laertes, ten jej vyzve na souboj. Laertův meč má otrávený hrot a má pro Hamleta nachystán pohár s otráveným nápojem. Hamlet je zraněn otráveným mečem, ten
však vytrhne, zabije krále i Laerta. Gertrůda to sleduje a vypije otrávené víno. Mezitím umírá Hamlet, než umřel, předal vládu norskému vojevůdci Fortimbrasovi. Hamlet je intelektuální tragédie Hamletovy monology, kde filosoficky probírá smysl života apod. Původní rodinné a milostné drama přerůstá v nadčasový společenský konflikt, ve hru o touze po moci, po kariéře, která se nezastaví ani před násilím. Othello, benátský mouřenín (1604) milostná tragédie odehrává se v 16. st. v Benátkách postavy: Othello vznešený pokřtěný Maur (Arab), který je ve službách Benátek. Je chorobně žárlivý. Desdemona Othellova žena, je symbolem věrnosti, čestnosti, oddanosti Brabantio Senátor, Desdemonin otec Cassio Othelův pobočník Jago je synonymem intrik, Othelův pobočník, žárlí na něj myslí si, že má pletky s jeho ženou Emílií, je závistivý, zákeřný. Navíc má na Othella vztek, že povýšil Cassia, ne jeho. Othello a Desdemona se tajně vezmou. Jaggo namluví Othellovi, že je mu Desdemona nevěrná s Cassiem, dokonce nastraží její šátek do jeho pokoje. Othello ji v návalu žárlivosti uškrtí. Pak se dozví pravdu a chce Jaga zabít. V souboji jej však jen zraní a sám se v zoufalství probodne. je psáno blankversem nerýmovaný desetislabičný verš Makbeth námět ze Skotských dějin, 11. st., značně upraveno Děj: Uchvácení skotského trůmu Makbethem (záporná postava), který pro to zavraždí stávajícího krále Duncana (Makbethův protiklad spravedlivý, moudrý, znamenal pro zemi štěstí) Král Lear (1605) V dramatech vyniká Shakespeare představivostí, smyslem pro jevištní akci. Jeho postavy jsou renesanční v tom, že nejsou objetí předem dané sudby, ale samy si svůj osud dotváří. Jsou to postavy světské, se všemi špatnými, ale i dobrými vlastnostmi. Popisem charakterů je Shakespeare nadčasový. Porušuje také jednotu místa, času a děje. Kromě tragédií a komedií píše sonety. Je autorem básnické sbírky Sonety
Sonety (1609) často obsahují autobiografické prvky píše o svých citech a myšlenkách Sonet č. 66: Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid, jen nevidět, jak žebrá poctivec, jak pýchou dme se pouhý parazit, jak pokřiví se každá čistá věc, jak trapně září pozlátko všech poct, jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč, jak sprostota se sápe na slušnost, jak blbost na schopné si bere bič, jak umění je pořád služkou mocných, jak hloupost zpupně chytrým poroučí, jak prostá pravda je všem prostě pro smích, jak zlo se dobru chechtá do očí. Znaven tím vším, já umřel bych tak rád, jen nemuset tu tebe zanechat.