MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2015 Martin Práza

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zemědělské, potravinářské a environmentální techniky Strojní linky pro senážování Bakalářská práce Vedoucí práce: doc. Ing. Jan Červinka, CSc. Vypracoval: Martin Práza Brno 2015

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci: Strojní linky pro senážování vypracoval samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne:.... podpis

PODĚKOVÁNÍ Děkuji vedoucímu bakalářské práce panu doc. Ing. Janu Červinkovi, CSc. za cenné rady, podnětné připomínky, vřelý a vstřícný přístup při zpracování této bakalářské práce. Mé poděkování patří také panu agronomu Janu Dostálovi a pracovníkům rostlinné výroby za poskytnuté informace o strojích, technologii a také za pomoc při sběru dat.

ABSTRAKT V práci jsou popsány jednotlivé fáze výrobního procesu objemného krmiva ze zavadlé píce silážováním. Jsou zde uvedené stroje a strojní linky, které jsou pro danou operaci vhodné a nezbytné. Praktická část je zaměřená na technickoekonomické zhodnocení dopravní linky na odvoz nařezané píce z pole. U transportních souprav byla sledována doba obratu, odvážené množství a spotřeba pohonných hmot. Klíčová slova: konzervace, píce, postup sklizně, stroj, strojní linka ABSTRACT This bachelor thesis describes the various stages in production of roughage from wilted forage by silaging. There are machines and machine lines that are suitable and necessary for the operation. The practical part of the thesis is focused on technicaleconomical estimation of the transport line for collectioning of cuted forage from the field. There were monitored turnover time, weighed amount and fuel consumption of the transport lines. Key words: conservation, forage, harvesting procedure, machine, machine line

OBSAH 1 ÚVOD... 9 2 CÍL PRÁCE... 11 3 STRUKTURA PŮDNÍHO FONDU ČR... 12 3.1 Využití pícnin... 12 4 KONZERVACE KRMIV... 14 4.1 Hlavní metody konzervace... 14 4.1.1 Sušení... 14 4.1.2 Silážování... 15 4.1.3 Horkovzdušné sušení... 16 5 STROJNÍ LINKY PRO VÝROBU SILÁŽE ZE ZAVADLÉ PÍCE... 17 5.1 Sklizeň... 18 5.1.1 Sečení a žací stroje... 18 5.1.2 Rozdělení žacích strojů... 19 5.1.3 Řez s oporou... 19 5.1.4 Řez bez opory... 20 5.1.5 Rotační žací stroje... 21 5.1.6 Bubnové žací stroje... 22 5.1.7 Diskové žací stroje... 23 5.1.8 Samojízdné rotační žací stroje... 25 5.1.9 Stroje na úpravu posečené píce... 26 5.2 Čechrače... 26 5.3 Mačkače... 26 5.4 Shrnovače a obraceče... 27 5.4.1 Obraceče... 27 5.4.2 Rotorový obraceč... 27 5.4.3 Shrnovače... 28 5.4.4 Rotorový shrnovač píce... 28 5.4.5 Pásové shrnovače píce... 29 5.5 Nakládka a řezání píce... 29 5.5.1 Sběrací vozy... 29 5.5.2 Sběrací lisy... 31

5.5.3 Lisy na hranolovité balíky... 31 5.5.4 Lisy na válcovité balíky... 32 5.5.5 Sklízecí řezačky... 33 5.5.6 Transportní prostředky... 35 5.6 Naskladňování a dusaní nařezané píce... 36 6 ANALÝZA STROJNÍ LINKY NA VÝROBU SILÁŽE ZE ZAVADLÉ PÍCE... 38 6.1 Zaměření podniku... 38 6.2 Naměřená data a hodnoty... 39 6.3 Dopravní výkonnost... 40 6.4 Součinitel využití užitečné hmotnosti... 40 6.5 Přepravní výkonnost... 40 6.6 Spotřeba pohonných hmot... 40 6.7 Dopravní výkonnost... 41 7 VYHODNOCENÍ... 45 8 ZÁVĚR... 47 9 POUŽITÁ LITERATURA... 49 9.1 Použité obrázky... 52 10 SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK... 55 10.1 Seznam obrázků... 55 10.2 Seznam tabulek... 56

1 ÚVOD Zemědělec vždy byl a vždy bude tím, kdo se stará a pečuje o krajinu kolem nás. Souběžně s touto činností je zabezpečována obživa obyvatelstvu naší planety. K tomu, aby bylo běžně možné zakoupit základní potraviny, jako jsou mléko a maso, je zapotřebí stádo dobytka. Ovšem i toto stádo potřebuje obživu, a proto se stále vymýšlí, zdokonalují a zefektivňují techniky a technologie na výrobu krmiv pro dobytek. Cílem každého farmáře zabývajícího se živočišnou produkcí je zajistit stádu kvalitní a zároveň nákladově nejekonomičtější krmiva. K výrobě krmiv využívá základní výrobní faktor půdu. Půda, na které je možné pěstovat kulturní plodiny, ať už je to travina, olejnina či další plodina, je základem pro zemědělskou výrobu. Základním kamenem krmné dávky pro dobytek byla odjakživa píce. Nejlevnějším a nejpřirozenějším zdrojem píce je pro zvíře pastva. Ovšem pastva není dostupná celoročně, proto se píce začala konzervovat (sušit) na seno, aby měl chovaný dobytek potravu i na období vegetačního klidu. Postupným vývojem se začalo využívat dalšího způsobu konzervování píce, který nazýváme silážování. Výsledkem je objemové krmivo, nazývané siláž. V dnešních intenzivních chovech je nutné dodržovat stálou a vyváženou krmnou dávku. Základem krmné dávky je právě kvalitní siláž, kterou zle zkrmovat během celého roku. Siláže se nejčastěji vyrábí z kukuřice, vojtěšky a jetelotravních směsek pěstovaných na orné půdě nebo z trvalých travních kultur. Výroba kvalitního krmiva je náročný proces, který se musí řídit přesně definovanými pravidly, aby byl maximalizován následný užitek. Ke sklizni píce lze využít celou škálu dostupných strojů. Stroje a celé technologie jsou nejen v zemědělství stále zdokonalovány a hranice výkonu a možnosti techniky jsou posouvány dopředu. Na trhu je nepřeberné množství techniky určené ke sklizni píce. I nároky farmářů se mění a liší. Základním požadavkem však stále zůstává kvalita, spolehlivost a ekonomická dostupnost používaných strojů. Zemědělství je závislé na klimatických podmínkách a čím dál častěji se projevují rozmary počasí. Je nutné ještě více využívat čas vhodný ke sklizni píce ve vhodné vegetační fázi, aby bylo možné produkovat kvalitní krmiva. Správně sestavená strojní linka by měla umožnit sklidit píci v nejkratším možném čase a nejvyšší možné kvalitě. Výkonné stroje musí být ke sklízené píci dostatečně šetrné, aby při jejím zpracováním nedocházelo ke znečištění nebo sbírání nežádoucích příměsí, zeminy či kamení. Stroje se musí přizpůsobit nejen rovinatým pozemkům, kde probíhá sklizeň 9

poměrně hladce, ale také výše položeným oblastem, kde se zvyšuje svahová náročnost terénu a přibývá skeletu. Výroba objemných krmiv z píce je náročná na dopravu, a proto mohou vhodně zvolené dopravní soupravy velmi výrazně ovlivnit celkovou finanční náročnost výroby siláže. 10

2 CÍL PRÁCE Cílem práce je zmapovat stav a využití plochy pícnin v České republice, popsat používané stroje k silážování píce a vyhodnocení sledované strojní linky určené ke sklizni zavadlé píce na siláž. Záměrem technickoekonomického posouzení je, z naměřených dat polního měření, vytvořit záznam výkonnosti každé soupravy, vzájemné porovnání souprav a následné úměrné závěry vycházející z naměřených dat. 11

3 STRUKTURA PŮDNÍHO FONDU ČR Struktura půdního fondu České republiky se každým rokem mění. Z celkové rozlohy ČR 78 866 km 2 připadá, na zemědělskou půdu 4 219 867 ha a na nezemědělskou půdu 3 666 840 ha. V roce 1966 byla výměra orné půdy 3 351 570 ha, v roce 2013 už jen 2 985 792 ha. Z dlouhodobého hlediska tedy orné půdy v ČR ubývá. Z pohledu trvalých travních porostů je situace opačná v roce 1966, kdy byly jednotlivě zaznamenány rozlohy luk (658 306 ha) a pastvin (291 796 ha), byla celková výměra těchto porostů 950 100 ha. Na konci roku 2013 bylo evidováno 994 461 ha TTP. Celková výměra TTP neudává celkový počet pícnin pěstovaných v ČR. K celkové ploše TTP je třeba připočítat plochy pícnin pěstovaných na orné půdě. Pícniny pěstované na orné půdě se dělí na jednoleté a víceleté. Dohromady tvoří plochu cca 450 000 ha. Z řad jednoletých pícnin je nejvýznamnější zástupce kukuřice setá, která byla v loňském roce oseta na 237 000 ha. Ve skupině víceletých pícnin, která zaujímá asi 170 000 ha, patří mezi nejdůležitější zástupce vojtěška setá s plochou cca 57 000 ha a jetel červený s osetou plochou cca 42 000 ha. [37] 3.1 Využití pícnin Pícniny netvoří pouze zdroj potravy pro býložravce, jejich funkce v krajině má mnohem hlubší význam. Travní společenstva vytvářejí podmínky pro udržení biodiversity. Rostliny spotřebovávají oxid uhličitý obsažený ve vzduchu a produkují kyslík. Zároveň zachycují škodlivé látky z ovzduší, jako jsou oxid siřičitý, oxid uhelnatý nebo prachové částice. Trvalé travní kultury působí preventivně proti vodní a větrné erozi. Při dešti dochází k lepšímu rozprostření srážek, je zvětšena sorpční schopnost půdy a zároveň je omezen zpětný výpar vody do ovzduší. Travní porosty pozitivně působí na půdotvorné procesy, podporují tvorbu humusu a obohacení půdy o živiny. Velký význam na orné půdě mají především jeteloviny. V symbióze s hlízkovými bakteriemi dokáží poutat vzdušný dusík. Mohutný a velmi rozvinutý kořenový systém pomáhá obnovovat půdní strukturu. Hojně pěstovaná a využívaná vojtěška setá pocházející ze stepního prostředí snáší i sušší stanoviště. Pomocí svých hluboko sahajících kořenů si transportuje vodu ze spodních vrstev půdy, kam jiné druhy nedosáhnou. Vojtěška setá se pěstuje v monokultuře nebo společně s jinou pícninou. Mezi vhodné pícniny pro pěstování směsné kultury patří ovsík vyvýšený nebo srha 12

laločnatá. Do vlhčích podmínek se doporučuje vysévat směs vojtěšky seté a bojínku lučního. [7] Obr. 1 Podíl zemědělské půdy a nezemědělských pozemků v ČR k 31. 12. 2013 Obr. 2 Rozčlenění zemědělské půdy k 31. 12. 2013 13

4 KONZERVACE KRMIV Proces konzervace krmiv umožňuje bezpečně uskladnit rostlinnou produkci vzniklou během vegetačního období, aby ji bylo možné využívat jako kvalitní a hodnotné krmivo i mimo vegetační dobu. Proces konzervování by měl potlačit nežádoucí mikroflóru, tím se značně prodlužuje doba skladovatelnosti. Důležité je, aby si konzervovaná krmiva udržela své nutriční hodnoty. Výsledné krmivo by nemělo vykazovat známky mikrobiální kontaminace, mělo by být příjemné vůně bez zápachu po hnilobě. Samozřejmostí je dobrá stravitelnost ale i chutnost krmiva. Velice důležité jsou vlastnosti výchozí píce. Pokud není sklízena ve vhodné vegetační fázi, je snížena její výchozí kvalita a následně již nelze tuto ztrátu napravit ani sebelepším konzervačním postupem. K zhoršení kvality při sklizni píce často napomáhá nevhodný průběh klimatických podmínek nebo špatný technologický postup sklizně. [5] 4.1 Hlavní metody konzervace Předpokladem konkurenceschopného zemědělského podniku zabývajícího se živočišnou produkcí, je produktivní stádo. Užitkovost celého stáda je především závislá na péči chovatele a přísunu kvalitního krmiva během celého roku. Správně konzervované objemové krmivo je základním předpokladem k dosažení této podmínky. Protože náklady na produkci krmiv jsou jednou z největších položek chovatele, je nezbytné dodržovat všechny technologické zásady daného způsobu konzervace, aby byly minimalizovány velké ztráty vzniklé špatným zakonzervováním krmiv. [5] 4.1.1 Sušení Sušení je jeden z nejstarších způsobů konzervace píce, využívající sluneční energii. Energie slunce je volně dostupná, a proto je tento proces, oproti ostatním, energeticky méně náročný a zároveň jednoduchý. Avšak v dnešní době kvalita sena neodpovídá nárokům na optimální výživu hospodářských zvířat. [5] Sušení je proces intenzivního zavadání píce. Lze jej provádět tradičně na pozemku (louka, pole) pomocí sluneční energie nebo i mimo pozemek. Píci je možné dosoušet ve stozích, halových nebo věžových senících či přímo ve speciálních sušárnách s horkým nebo studeným vzduchem. [2] 14

Je nutné, aby pokosená píce určená k sušení byla na pozemku rovnoměrně rozprostřená, zavadla na příslušnou sušinu co nejrychleji a nedocházelo tak ke ztrátám výživových parametrů. Stejně tak je velice důležité, aby pracovní operace udržovaly píci čistou a mechanizační prostředky byly dostatečně šetrné, jak k pokosené píci, tak k pokosenému pozemku na kterém probíhá sklizeň opakovaně. Výsledná sušina píce by neměla být nižší, než 85 %, jinak není píce dlouhodobě udržitelná a skladovatelná. Vhodné jsou skladovací haly s roštovou podlahou, do které může být pomocí ventilátorů vháněn sušící vzduch. Takto je možné dosoušet píci už o sušině 50-60 %. [2] Seno poskytuje přežvýkavcům hlavní zdroj vitaminu D. Kvalitní seno obsahuje 1 500 2 000 mj. na kg sušiny vitaminu D. Výzkumem bylo zjištěno, že seno sušené na slunci má vitaminu D více, než seno dosoušené uměle. [10] Pro skladování volného nebo lisovaného sena jsou nutné haly. Investiční odpisy na tyto objekty tvoří velkou nákladovou položku a zvyšují tak náklady na výrobu. Je proto nutné produkovat co nejkvalitnější seno, aby byla tato negativa potlačována a byly využity pozitivní dietetické vlastnosti sena. [16] 4.1.2 Silážování Siláže jsou zakonzervovaná objemová krmiva. Princip této metody konzervování spočívá v rychlém okyselení a snížení hodnoty ph prostředí uskladněné píce. Kvalitní naskladněná píce musí být vhodně nařezána, udusána a hermeticky zakryta. K okyselování dochází pomocí mikroorganismů, které v anaerobním prostředí (bez přístupu vzduchu) produkují především kyselinu mléčnou. Jsou to tzv. bakterie mléčného kvašení. Pro podporu fermentačního procesu je možno přidávat různá aditiva, ať už na přírodní nebo chemické bázi. Hodnota ph siláže by se měla pohybovat v rozmezí 3,5-5. Siláže jsou nakyslá, poměrně šťavnatá krmiva. Podle obsahu živin lze siláže rozdělit na bílkovinné, polobílkovinné a sacharidové. V současné době se silážováním konzervuje asi 80 % objemných krmiv. Pojem senáž se používal (používá) pro označení silážování zavadlé píce s obsahem sušiny 35-50 %. V aktuální literatuře se s pojmem senáž setkáme zřídka, používá se především celé sousloví výroba siláží ze zavadlé píce. Dále lze vyrábět siláže z částečně zavadlé píce o sušině 26-35 % nebo siláže z čerstvé hmoty s obsahem sušiny v rozmezí 22-26 %. [4] Víceleté pícniny se vždy silážují po předešlém zavadnutí, protože mají nižší obsah sacharidů a hůře se silážují. V praxi jsou to luční porosty, vojtěška setá nebo jetel 15

luční. [4] Kvalita výsledné siláže se odvíjí od celého technologického procesu. Základem je však vždy kvalitní porost pokosený ve vhodné vegetační fázi píce, např. u vojtěšky seté, fáze butonizace (tvorba poupat). Mezi hlavní technologickotechnické fáze procesu patří pokosení porostu, úprava pokosu, sběr a řezaní zavadlé píce, doprava řezanky na místo uložení a konzervace. [5] 4.1.3 Horkovzdušné sušení Sušení píce se provádí v horkovzdušných sušárnách. Tato zařízení dokáží během krátkého intervalu vyrobit plnohodnotné úsušky, které si díky šetrné technologii zachovají velké množství živin a energie obsažené v původní hmotě. Horkovzdušné sušení patří mezi vysoce energeticky náročné procesy. Spotřeba energie se pohybuje okolo 3,5 MJ kg 1 odpařené vody. [16] V současné době se vyrábějí úsušky jen z kvalitních a hodnotných surovin a to hlavně z vojtěšky, cukrovarnických řízků nebo brambor, které se posléze přidávají do různých krmných směsí. [5] Na siláž ze zavadlé píce je možné píci sklízet v období metání do kvetení, avšak pro horkovzdušné sušení je vhodnější pící sklízet těsně před začátkem kvetení. [2] 16

5 STROJNÍ LINKY PRO VÝROBU SILÁŽE ZE ZAVADLÉ PÍCE Strojní linku na výrobu siláže ze zavadlé píce lze sestavit různě. Vždy záleží na konkrétních možnostech podniku a jeho specifických podmínkách. Mezi klíčové faktory patří především velikost podniku, počet a druh chovaných zvířat, pro které se krmivo vyrábí, nebo skladovací kapacity. Na sestavování vhodně navazující sklízecí linky má vliv také vzdálenost, na kterou je materiál přepravován, svažitost a členitost pozemku nebo výměry pěstovaných kultur určených ke sklizni. [15] Na obr. 1 jsou graficky znázorněny jednotlivé fáze výroby objemného krmiva. Nakládka a řezání zavadlé píce je zde prováděno sklízecí řezačkou a sběracím vozem. Obr. 3 Schéma materiálového toku volně ložených zavadlých pícnin při sklizni 17

Konzervování zavadlé píce a následné ukládání do balíků znázorňuje obr. 2. Je zde vidět více variací celé linky, a to především kvůli nutné manipulaci s vyhotovenými balíky. Obr. 4 Schéma materiálového toku lisovaných zavadlých pícnin při sklizni 5.1 Sklizeň Samotná sklizeň píce se skládá z několika fází. První fází je sečení píce, na kterou plynule navazují operace úpravy píce, které zlepší její technologické vlastnosti, především schopnost rovnoměrně zavadat. Dále je možné použít obraceče a shrnovače rozhozené píce v návaznosti na následný systém nakládky. 5.1.1 Sečení a žací stroje Žací stroje jsou základním mechanizačním článkem celé sklízecí linky na zpracování píce. Jejich úkolem je oddělit nadzemní využitelnou část píce ve stanovené výšce nad zemí a udržovat zvolenou výšku strniště rovnoměrně po celém pozemku. Výška strniště je odvislá od druhu píce. Pokosená píce je uložena do řádku na povrchu pozemku na tzv. pokos nebo je píce rozprostřena na široko. [13] Sklízené pozemky nejsou v praxi ideálně rovné, jejich terénní reliéf je značně členitý a zvláště pozemky ve vyšších horských oblastech jsou poměrně svažité a kamenité. Některé polnosti mají podobu 18

velkého uceleného celku, na kterém je možné využít potenciál denní výkonnosti velkozáběrových žacích souprav, některé jsou naopak malé, často komplikovaně přístupné velké technice. Jejich obhospodařování vyžaduje vyšší požadavky na výběr techniky, případně speciální úpravy strojů na sklizeň a také zvýšenou pozornost obsluhy. Podle specifických podmínek pozemků, které jsou obhospodařovány, je možné vybírat z různých variant provedení žacích strojů dodávaných na zemědělský trh z celého světa. 5.1.2 Rozdělení žacích strojů Ke splnění dnešních vysokých nároků na produktivitu a rychlost práce, se používají hlavně rotační žací stroje. Žací stroje používané v moderním zemědělství jsou poháněné výhradně motorem respektive jeho energií nikoliv energií živou (lidskou či zvířecí), jako tomu bylo dříve. Tyto motorové žací stroje můžeme rozdělit na dvě skupiny: traktorové žací stroje samojízdné žací stroje Stroje na sečení píce mohou pracovat na dvou základních principech řezu. Starším způsobem je řez s oporou (princip střihu) nebo řez bez opory. [13] 5.1.3 Řez s oporou Princip řezu spočívá v tom, že se svazek stébel kosené píce dostane mezi dva řezné břity a po stlačení je odříznut. Pro sečení tenko stébelnaté píce (jeteloviny), která má menší tuhost stébla je vhodné, aby se stéblo opíralo o pevný protibřit prstu a zároveň o horní část prstu tzv. péro. Tímto způsobem dojde ke zkvalitnění řezu a omezení pohybu trávy v prostoru kosy. Řezná rychlost je v rozmezí 1,5 až 3 [m s 1 ]. Pozor však na rostliny se silnějším a pevnějším stonkem (kukuřice), zde je pozitivní účinek dvou opor znegován. Dochází ke svírání nože, který vniká do stébla rostliny. Na nůž je vyvíjena větší síla, vzrůstá energetická náročnost a může dojít i k odlomení nože. Proto jsou při sečení tlustotébelných pícnin používány prsty bez péra. Prstové žací lišty jsou energeticky méně náročné, a proto jsou používány u sklizňových strojů. Tento princip řezu využívají např. prstové žací lišty, bezprstové žací lišty nebo žací lišty s protiběžnými kosami či rotační žací ústrojí s pasivním protiostřím. [13] 19

Obr. 5 Schéma řezu s oporou a) s oporou, břitovou vložkou a pérem prstu, b) s oporou, břitovou vložkou, c) s oporou protiběžnými noži 1) nůž kosy, 2) prst, vk rychlost kosy, vs - rychlost stroje Výroba žacích lištových strojů pro agregaci s traktorem se téměř nevyskytuje. Výrobní segment se orientuje především na ruční stroje, jednonápravové stroje, motorové čelní žací stroje určené na udržování zeleně v parcích a okrasných zahradách, případně žací stroje s velkou svahovou dostupností. Uplatnění je stále však u adaptérů samojízdných sklízecích mlátiček, řezaček či mačkačů nebo u speciálních strojů ke sklizni plodiny na semeno. [13] 5.1.4 Řez bez opory Pro řez bez opory je charakteristické, že na volný porost působí svým břitem pouze aktivně se pohybující řezný nástroj. Předpokladem pro odříznutí stébla je jeho dostatečná tuhost, která muže být zvýšena podepřením sousedních stébel. Rychlost řezného nástroje je zde mnohonásobně vyšší, než je u řezu s oporou, tomu odpovídá i vyšší energetická náročnost procesu. Se zvyšující se řeznou rychlostí klesá hodnota řezného odporu. Standardní rychlost se pohybuje mezi 50 až 90 m s 1. Čím je porost tužší a houževnatější, 20

tím větší musí být řezná rychlost. To platí i pro ostří břitu, čím je ostří horší, tím vyšší je třeba řezná rychlost. Aktivním břitem může být vodorovně rotující nůž nebo nůž pohybující se kolem své osy. [13] 5.1.5 Rotační žací stroje Tyto stroje si díky své odolné konstrukci, výborné průchodnosti a vysoké rychlosti řezu dokáží vypořádat téměř s veškerým porostem. Rotační žací stroj zvládá pokosit bez problému až 1,5 m vysoký porost. [13] Koncepce stroje se vypořádá i s polehlým porostem nebo s porostem, na který již lištový žací stroj nestačí. [11] Vysoká výkonnost stroje, spolehlivost a variabilnost provedení jsou dnes klíčové faktory, kterými se dnes prezentuje nejeden výrobce. Rotační ústrojí nemá žádné vratně se pohybující části, proto nevznikají vratné setrvačné síly, jako je tomu u lištových žacích strojů. [3] To umožňuje zvýšit pojezdovou rychlost stroje a tak navýšit celkovou denní výkonnost soupravy. Nutné je zdůraznit, že vyjmenované přednosti v rychlosti řezu a výkonu mají i negativní vliv na kvalitu řezu, který není precizní a hladký jako u lištových žacích strojů, což s sebou nese rizika spojená s horším obrůstáním porostu nebo riziko v podobně vstupní brány pro infekce. [11] Základní kritériem pro rozdělení žacích strojů je osa rotace. Na základě tohoto kritéria dělíme žací stroje na: Stroje s horizontální (vodorovnou) osou rotace nože bubnové, diskové (kotoučové) žací stroje Stroje s vertikální (svislou) osou rotace nože rotační žací stroje cepové, cepové sklízeče [11] Rotační žací stroje lze připojit do předního tříbodového závěsu, tak do zadního tříbodového závěsu traktoru. Stroje mohou být agregovány jako nesené, návěsné nebo tažené. Další skupinou jsou žací stroje samojízdné. [3] Ke speciálním strojům pro řez bez opory řadíme žací ústrojí Kemper. Zde jsou stébla oddělována pilovým kotoučem otáčejícím se vysokou obvodovou rychlosti 80 m s 1. Uříznutá stébla jsou přidržována soustavou pasivních a následně soustavou pevných prstů, aby byla správně nasměrována do ústí sklízecí řezačky. [22] V praxi je možné se setkat např. s řezačkovým adaptérem Kemper 400 o záběru 6 m ke sklizni kukuřice. [25] 21

Obr. 6 Schéma žacích strojů pro řez bez opory a) bubnová žací jednotka, b) kotoučová žací jednotka, c) cepová žací jednotka, d) žací jednotka Kemper 1) nůž, 2) cep, 3) buben, 4) kotouč (disk), 5) hřídel, 6) pasivní dělič (prst), 7) dopravní buben, 8) pevné profilové zuby 5.1.6 Bubnové žací stroje Konstrukce může být dvou nebo čtyř bubnová. Na každém bubnu jsou nejčastěji dva nebo tři nože. Pohon je na žací bubny převáděn s převodovky shora. Převodovka zde tvoří horní nosník bubnů. Každý buben je poháněn samostatnou hnací hřídelí vycházející z převodové skříně. Pohon je zajištěn mechanickým přenosem kroutícího momentu od vývodového hřídele traktoru, přes kloubový hřídel a volnoběžnou spojku, až do převodové skříně. Volnoběžná spojka chrání stroj před silovým namáháním při dobíhání stroje (vývodový hřídel je vypnut, ale bubny se ještě točí). Nože jsou na ocelovém bubnu otočně uložené, aby se při nárazu s pevnou překážkou mohly pootočit a případně se tak skrýt v bubnu. Tímto mechanismem se minimalizuje vznik případné škody. Na spodní straně bubnu jsou výškově nastavitelné plazy, kterými lze měnit výšku strniště. [11] 22

Mnoho výrobců už od inovací a dalšího vývoje bubnových žacích strojů upustilo. Společnosti Pöttinger, Vicon či Deutz fahr na vývoji pracují stále. Firma Pöttinger uvádí, že na velký pokos a hustou píci je bubnový žací stroj nezaměnitelný. To především kvůli velké průchodnosti stroje a schopnosti lépe tvořit řádky z velké masy hmoty. Nové modely EUROCAT 272 a 312 o záběrech 2,70 m a 3,05 m jsou standardně vybaveny systémem hydraulického odlehčování žacího stroje, kterým lze variabilně nastavit odlehčovací tlak stroje, aby nedocházelo ke znečišťování píce a poškozování stroje. Při střetu s pevnou překážkou Obr. 7 Bubnový žací stoj Pöttinger mají všechny stroje možnost bočního výkyvu až 15. Součástí volitelného příslušenství žacích strojů je prstový lamač píce nebo systém EXTRA DRY pro plošný rozhoz. Sklopný úhel stroje pro transport je 115, ten napomáhá lepšímu rozložení hmotnosti a zlepšuje těžiště přepravovaného stroje. [19] Cílem vývoje je také snižování hmotnosti žacích strojů. Při použití různých vysokopevnostních slitin hliníku lze snížit celkovou hmotnost lišty o záběru 3,1 m na 550 kg. Jako bezpečnostní prvky slouží především ochranné kryty zabraňující odletu kamení ale i systém brždění bubnů při zvedání lišty na souvrati. [18] 5.1.7 Diskové žací stroje Oproti bubnům použitých v bubnových strojích, jsou použity disky (kotouče) nebo více kotoučů. Na každém kotouči jsou dva otočně upevněné nože s možností otočení o 180 při nárazu na pevnou překážu. Pohon je zajištován mechanicky obdobně jako u bubnového žacího stroje, ale s rozdílem, že zde je spodní pohon. Převodovka zde tvoří spodní nosný rám pro kotouče. Pohon může být zajištěn i hydraulicky. [11] Součástí bezpečnostních a ochranných prvků, jako jsou kryty pohyblivých částí, plachty zabraňující odletu kamení, nechybí ani boční výkyv stroje při nárazu na překážku. 23

V loňském roce představila firma Claas novou koncepci řezání pod obchodním názvem MAX CUT. Vývoj se snaží snížit energetickou náročnost, opotřebení, zvýšit kvalitu řezu a průchodnost stroje. Základní nosník držící řezné moduly je vyroben z jednoho kusu pro zvýšení pevnosti. Všechny disky mají stejný průměr Obr. 9 Žací lišta Claas MAX CUT a rozteč. V místě doběhu nože je nálitek tvořící protiostří (je vyměnitelný) a na straně, kde nože vycházející je větší prostor pro odchod zeminy. Kotouče jsou jištěny šroubem, tyto a další šroubové spoje po celém stroji zajištují torzní dobrou flexibilitu. Při kolizi s pevnou překážkou je atakovaný disk odstřižen od pohonu, ale zároveň jištěn, aby nevylétl z žací části stroje. Toto technické Obr. 8 Vyměnitelné nálitky řešení nabízí většina výrobců pod různým obchodním názvem, např. systém SAFETY LINK (Claas), DRIVEGUARD (Fella) SAFECUT (Krone). [14] Praktické ovládání žacího stroje z kabiny umožnuje systém spárování traktoru a stroje přes sběrnici ISOBUS (standard pro komunikaci s nářadím traktoru). [23] Pomocí ovládacího terminálu je možné u žací sestavy Fella SM 8312 TL-RCB (záběr 8,3 m) plynule regulovat nastavení výšky sečení, zdvih shrnovacích pásů, vypínat a zapínat jednotlivé Obr. 10 Ovládací terminál pásy či měnit jejich rychlost otáčení nebo počet otáček kondicionéru. [1] Diskový žací stroj vyžaduje dostatečný příkon energetického prostředku (traktoru), v případě žací trojkombinace (8,3 m) bez kondicionéru je na čelní žací stroj o záběru 3 m doporučován příkon 37-48 kw a pro zadní dvojici žacích strojů o záběru 5,3 m je to 66-132 kw. Požadavky na výkon traktoru se mohou lišit především v závislosti na hustotě a velikosti porostu a svažitosti pozemku. [8] Pro žací stroj Fella SM 8312 TL- RCB s kondicionérem a shrnovacími pásy je nutný celkový příkon 168 kw. [23] 24

5.1.8 Samojízdné rotační žací stroje Samojízdné rotační žací stroje nepatří na tuzemských polích mezi běžně vídané stroje, oproti neseným žacím strojům je zde jejich počet minimální. Jsou to stroje cíleně vyrobené pro velký denní a celosezonní výkon. Samojízdné žací stroje jsou doporučované podnikům, které sklízí minimálně 3 000 4 000 ha píce ročně. Ke stroji lze místo žacích jednotek připojit mulčovací jednotky a může tak být využit na mulčování porostů nebo Obr. 11 Claas Cougar 1400 strniště. V roce 2003 byl představen samojízdný žací stroj Cougar 1400 od společnosti Claas se záběrem 14 metrů. Celý stroj s výkonem 350 kw pracuje celkem s pěti žacími jednotkami opatřenými kondicionéry na úpravu píce. Každou hydropneumaticky nadlehčovanou žací jednotku lze samostatně vypnout a ovládat pomocí praktického joysticku umístěného v kabině. Kabina je vyrobena tak, aby byl zajištěn maximálním průzor. Cougar 1400 není vybaven shrnovacími pásy. Pokosenou píci ukládá pouze na široko nebo do řádků. [20] Naproti tomu samojízdný žací stroj Krone Big M 500 disponuje záběrem 13,2 m, ale výkonem 520 kw. Dostatečně vysoký výkon motoru je nutný pro pohon Obr. 12 Krone BIGM 500 tří žacích sekcí s kondicionéry a šnekovými shrnovači píce. Přední žací jednotka o celkovém záběru 5,3 m je skládací na dvě poloviny, boční žací jednotky mají záběr 4,4 m. Každá žací sekce je shodně prakticky ovládána z kabiny řidiče. Hodinový výkon těchto strojů může za optimálních podmínek dosáhnout až 20 hektarů. Pro maximální využití záběru strojů je vhodné při sečení využívat naváděcí systém. Pojezd obou strojů je hydrodynamický s polním a přepravním režimem, maximální přepravní rychlost 40 km h 1. [35] 25

5.1.9 Stroje na úpravu posečené píce Pro zlepšení technologických vlastností píce se používají principiálně jednoduchá, ale účinná zařízení. Pro zachování vysoké kvality píce je nutné, aby píce rovnoměrně a co nejrychleji zavadala a další operace nebyly zbytečně oddalovány. Pro urychlení zavadání se na úpravu píce používají čechrače a mačkače. 5.2 Čechrače Čechrač (lamač) je zařízení skládající se z rotoru, krytu a hřebenové lišty. Patří mezi základní nebo volitelnou součást rotačních žacích strojů. Rotor čechrače je osazen ocelovými nebo plastovými prsty. Rotor otáčející se rychlostí cca 800 ot min 1 Obr. 13 Čechrač píce urychluje tok materiálu od žacího zařízení a usměrňuje ho do prostoru mezi hřebenovou lištu a kryt. V tomto místě dochází ke zvýšenému tření, lámání a celkové úpravě píce, která po narušení své kutikulové vrstvy a vhodném rozprostření po pozemku lépe a rychleji prosychá. Otáčky rotoru a intenzitu čechrání (lámání) lze u většiny dostupných žacích strojů Obr. 14 Čechrání píce volitelně nastavovat. Čechrače je vhodnější používat pro úpravu trvalých travních porostů, protože stonek je spíše lámán v příčném směru. Není zaručeno narušení stonku v celé délce. [11] 5.3 Mačkače Mačkače píce jsou vyráběny za účelem podélné úpravy stonku, ne však ke zlomení, cílem je jen pomačkání a narušení, aby se z píce lépe vypařovala voda. Mohou tvořit součást jak rotačních žacích strojů přípojných k traktoru, tak samojízdných žacích strojů. Využívají se hlavně při sklizni vojtěšky nebo jetele. Princip spočívá v tom, že tok pokoseného materiálu z rotačního žacího ústrojí je přiveden mezi dva otáčející se válce. Válce jsou k dispozici pryžové nebo ocelové s různými profily povrchu (hladké, 26

rýhované, spirálově rýhované či různě kombinované). Intenzita mačkání je nastavitelná pomocí přítlaku válců, tedy jednoduchým nastavením mezery mezi válci. [11] Obr. 15 Mačkač píce - pryžové válce Obr. 16 Mačkač píce - ocelové válce 5.4 Shrnovače a obraceče 5.4.1 Obraceče Stroj se používá pro rozprostření řádků po žacích strojích a k obracení píce, je to stroj určený intenzivnímu provzdušnění, dokonalému obrácení a načechrání píce v celém profilu pokosu. Důležité je aby dokázal obrátit všechnu píci tak, aby např. nezůstala píce ujetá koly traktoru neobrácena, ale zároveň tak, aby nedocházelo ke znehodnocování píce znečištěním, případným vyhrabováním zeminy. Stroj by měl dokonale kopírovat terén a umožnit efektivní pracovní výkonnost podpořenou vysokou pracovní rychlostí 8-15 km h 1. Koncepcí obracečů píce je více, proto je podle konstrukčního řešení rozdělujeme obraceče na: vidlicové, bubnové, kolové, rotorové, dopravníkové, paprskové obraceče. [11] 5.4.2 Rotorový obraceč Obr. 17 Rotorový obraceč píce Rotorový obraceč píce patří mezi nejrozšířenější a v praxi mezi nejvíce využívané. Základem stroje jsou horizontálně se otáčející rotory. Vždy dva a dva rotory se otáčejí proti sobě kolem svislých os. Rotory jsou umístěny kolmo ke směru jízdy, každý rotor má své výškově nastavitelné opěrné kolečko, tak aby bylo 27

zajištěno nezávislosti každého rotoru a tím správného kopírovacího efektu. Každý rotor je opatřen rameny, jež mají na konci upevněné pružinové dvouprsty. Obvodová rychlost na konci prstů se pohybuje v rozmezí 11 až 15 m s 1. Pohon je zajištěn od vývodového hřídele traktoru přes soustavu převodových mechanismů až k jednotlivým rotorům. V případě přetížení rotorů je hnací systém chráněn pojišťovací spojkou. [11] Jedním z největších rotorových obracečů na trhu je Kuhn GF 17002 s pracovním záběrem 17,2 m. [6] 5.4.3 Shrnovače Shrnovač je stroj umožňující shrnout rozhozenou píci do řádku, tak aby ji bylo možné dále zpracovávat. Kvalitní práce shrnovače píce je dána především jeho schopností rozhozený materiál přihrnout tak, aby nedocházelo k mechanickému poškození píce, hlavně k odrolu lístků jež mají největší nutriční hodnoty. Dále je žádoucí, aby byl výsledný řádek rovnoměrný a bez příměsí zeminy či kamení. Rovnoměrnost řádku zajišťuje vyšší efektivitu a plynulost práce při následných technologických operacích. [31] K dispozici jsou různá technická provedení pro malé i velké podniky. Mezi nejrozšířenější patří rotorové shrnovače píce. Do popředí se dostávají i pásové shrnovače píce, které jsou více šetrné k píci, náchylné na odrol lístků, jako je např. vojtěška. 5.4.4 Rotorový shrnovač píce Koncepce stroje spočívá obdobně jako u rotorového obraceče píce na principu horizontálně se otáčejících rotorů kolem svislé osy. Většina výrobců se specializuje na velkorotorové shrnovače, u kterých dochází k šetrnějšímu shrabování píce a tím i menšímu odrolu. Stroj může být agregován jak do předního, tak do zadního tříbodového Obr. 18 Dvou rotorový shrnovač píce - výrazná stopa po přejetí traktoru 28 závěsu. Shrnovač může být opatřen až šesti rotory. Pracovní záběr může být i 19 m a lze tak dosáhnout plošného výkonu až 17 ha h 1 (Krone Swadro 2000). [6] Vepředu agregovaný shrnovač bývá jednorotorový, jeho předností je, že píce je shrnuta do řádku, vedle dráhy jízdy traktoru, dříve než je koly traktoru přejeta

a umáčknuta. O dokonalé kopírování terénu se starají dva a více párů vyrovnávajících koleček. Pohon rotorů je zajištován stejně jako u rotorových obracečů. [11] 5.4.5 Pásové shrnovače píce Základem těchto strojů je gumový pásový dopravník, po kterém shrnovaná píce jede. Tímto systémem je minimalizován kontakt píce s půdou. Shrnovač má tři nezávislé sekce s dílčím dopravníkem a samostatným ovládáním. Toto řešení je vhodné pro přepravu, ale především zajištuje velkou škálu možností jak stroj nastavit, v závislosti na požadavcích Obr. 19 Pásový shrnovač píce Kuhn dalšího zpracování shrnuté píce. Píce nemusí být nutně jen shrnována, stroj lze také využít k obracení již shrnutých řádků, např. po dešti. Stroje jsou přípojné do zadních ramen traktoru a pohon ústrojí je zajišťován hydrodynamicky. Pásový shrnovač Kuhn Merge Maxx je navíc mimo jiné vybaven usměrňovacími podávacími pruty pro lepší tok materiálu. Výrobce ve svých propagačních materiálech uvádí, že podíl kamení nahrnutého do řádku plodiny je nižší až o 70 % oproti rotorovým shrnovačům. Pracovní záběr je u největší dostupné verze stroje, při plném záběrů všech shrnovacích sekcí, 10 metrů. [32] 5.5 Nakládka a řezání píce Ke sběru a nařezání píce se prakticky využívá tří způsobů. Vše závisí od podmínek konkrétního podniku, jeho zaměření, velikosti, ale především technické vybavenosti a ekonomické situace. Ke sběru se využívají sběrací vozy, sběrací lisy nebo sklízecí řezačky. 5.5.1 Sběrací vozy Sběrací vozy prošly značným vývojem a to nejen v technické dokonalosti, ale i ve velikosti ložné plochy. Z jednoduchých strojů, které tvořily základ mobilní části strojní linky pro úklid sena, jsou dnes víceúčelové stroje. [3] Stroj je schopen samostatně sebrat píci z řádku. Sbíraná píce může být zelená, zavadlá nebo suchá. Základními částmi vozu 29

jsou: sběrač, pěchovací mechanismus, řezací mechanismus a korba s dopravníkem. Stroje mohou být vybaveny čechrači vyskladňovaného materiálu nebo zakládacím dopravníkem krmiva do žlabu při sklizni zeleného krmení. [11] Moderní velkoobjemové sběrací vozy se vyrábějí i bez střechy, tak aby je bylo možno pohodlně plnit z vrchu pomocí samojízdné sklízecí řezačky a sběrací vůz byl případně využit i v podzimních měsících při sklizni kukuřice na siláž apod., jako velkoobjemový odvozový prostředek. Kvalitní víceúčelové sběrací vozy nabízí nejeden zahraniční výrobce (Class, Krone, Pöttinger, Schuitemaker). Rozdíly mezi nimi jsou především v detailech a některých vylepšeních, ale principiálně jsou vozy obdobné. K dispozici jsou tandemové nebo tridemové verze v závislosti na objemu Obr. 21 Sběrací vůz Schuitemaker ložného prostoru. Základní výbavou u těchto velkých vozů jsou, kromě výše uvedených věcí, systémy nuceného řízení náprav, které pomáhají zatáčení vozu na širokých pneumatikách a šetří tak půdu i pneumatiky samotné. Společnost Schuitemaker nabízí svůj víceúčelový sběrací vůz v tandemovém provedení s 8 koly (4 kola jsou umístěna pod sběracím vozem) a tím ještě více snižuje tlak na půdu. [26] Součástí sběracích vozů jsou dle výrobců různé centrální systémy broušení řezných nožů. Nože jsou vyráběny z vysoce odolné oceli Hardox. Při výrobě siláží je důležitá kvalita řezanky. Teoretická minimální délka řezanky se u výrobců nepatrně liší (34 mm Pöttinger, 37 mm Krone, 38 mm Claas). Standardním vybavením se dnes stává vestavěná váha, která udává aktuální množství hmoty ve voze a nashromážděná data lze kdykoliv použít Obr. 20 Řezací a pěchovací mechanismus Obr. 22 Automatická bruska nebo přenést do počítače. [21] Pro snadnější obsluhu je dispozici ovládací terminál ISOBUS, který zajišťuje pohodlné ovládání všech funkcí vozu z kabiny řidiče. Mezi další 30

Obr. 23 Sběrací vůz Jumbo Combiline praktické vylepšení patří osvětlení vnitřních prostor vozu, hydraulické zvedání třetí nápravy při jízdě bez nákladu u tridemových verzí. Sběrací vozy Jumbo Combiline nabízí ložný objem od 60 m 3 až do 100 m 3. Vozy je možné vybavit dávkovacím zařízením pro aplikaci silážních konzervantů. [24] 5.5.2 Sběrací lisy Sběrací lisy umožňují plynule sbírat píci uloženou do řádku a formovat zní pevné svazky kulatého nebo hranolovitého tvaru tzv. balíky. Při slisování píce do balíku dochází ke zvýšení objemové hmotnosti a následnému lepšímu využití nosnosti dopravních prostředků. Se slisovaným materiálem se lépe manipuluje a je skladnější. Silážování píce do balíku je vhodné především pro menší podniky. Balíky mají podle svého rozměru, druhu lisované hmoty a tlaku použitého při lisování různou hmotnost. Hmotnosti hranolovitých balíků se pohybuje v rozmezí od 40 kg do 1 000 kg. V případě válcovitých balíků se výsledná hmotnost pohybuje do 500 kg. Mezi základní části sběracích lisů patří: sběrač, dopravníky k lisovacímu mechanismu, lisovací mechanismus, vázací mechanismus. Dále může být součástí mechanismus na balení balíků do folie, dopravník malých balíků nebo řezací mechanismus. [11] 5.5.3 Lisy na hranolovité balíky Lisy na hranolovité balíky se vyrábějí v jednonápravovém nebo dvounápravovém provedení dle konkrétního výrobce. Lisy je možné vybavit vlhkoměrem lisované hmoty, pohledovou kamerou či natáčecími nápravami. [29] K ekonomicky výhodnému svozu balíků z pole je možné využít přípojného vozu QUADRO PAC V přímo přípojného k sběracímu lisu. Tento stroj je schopen průběžně během jízdy pojmout až 4 balíky a rovnat čerstvě slisované balíky na sebe. Obsluha je pak pouhým stisknutím tlačítka vyloží Obr. 24 Schéma lisování na okraji pozemku, už nachystané na odvoz. Výrobce udává, že se tímto strojem dá ušetřit 31

až 75 % času na úklid pole a až 75 % nákladů na úklid pole. [38] Pro zabalení balíků z píce určené k silážování lze využít nesenou nebo taženou baličku např. McHale 998 nebo McHale 995TSR. [17] Obr. 26 Quadro pac Obr. 25 Balička na balíky 5.5.4 Lisy na válcovité balíky Pracují na kontinuálním nebo diskontinuálním toku materiálu do pracovní komory. V praxi to znamená, že při kontinuální práci stroje nemusí obsluha zastavovat, aby došlo k omotání balíku sítí nebo motouzem a následnému vyložení na pozemek. Lisy mohou být vybaveny pevnou komorou, pak tvoří balíky s tzv. neutuženým jádrem (k lisování dochází až po naplnění komory). V druhém případě pracuje lis s variabilní komorou, která umožňuje tvořit balíky s utuženým jádrem (k lisování dochází během celé doby plnění). [11] Pohon lisu zajištuje traktor pomocí vývodového hřídele a soustavy převodů obdobně jako výše uvedené stroje. Provoz lisu na válcovité balíky je oproti lisům předešlým méně energeticky náročný. Minimální požadovaný výkon na základní řadu lisů KRONE KR je 26 kw. [28] Pro výrobu zabalených balíků je u válcovitých lisů možné vybírat z variant kombinovaných lisů. Tyto stroje umožňují balík, který opustí lisovací komoru ihned omotat neprodyšnou folií. Toto technické provedení zajišťuje také menší náklady na úklid balíků z pozemku, protože je Obr. 27 Schéma lisu s balícím mechanismem možné omotaný balík na lince pozdržet, než se slisuje nový balík a ukládat tak kompletní zabalené balíky blíže u sebe např. v řadě na pozemku. [27] 32

5.5.5 Sklízecí řezačky Sklízecí řezačky umožnují přímo sekat nebo sbírat píci z řádku, nařezat ji a naložit na přepravní prostředek. Výsledná řezanka je vhodná k přímému krmení, k silážování nebo na horkovzdušné úsušky. Nařezáním se zvýší objemová hmotnost přepravované píce a tím se zlepší ekonomika dopravy, protože je lépe využita užitečná hmotnost odvozového prostředku. S krátkou řezankou se dobře pracuje v silážním žlabu, kde se lépe vrství a je možné ji efektivněji dusat a lépe konzervovat. Řezačky je možné rozdělit podle mnoha kritérií. Podle řezacího ústrojí rozdělujeme sklízecí řezačky na cepové a nožové. Nožové se dále dělí na bubnové a kolové. Na základě energetického prostředku a způsobu připojení dělíme řezačky na traktorové (pohon je zajištěn od vývodového hřídele traktoru) nebo samojízdné. [13] Řezačky s kolovým řezacím ústrojím se používají jako traktorové, jsou přípojné do tříbodového závěsu traktoru a poháněny vývodovým hřídelem. Použití je spíše pro malé hospodářství. Bubnové řezací ústrojí s dlouhým bubnem má buben stejně dlouhý jako je šíře záběru. Materiál k řezání je přiváděn v celé šíři. Nevýhodou tohoto konstrukčního řešení je, že při slabé vrstvě řezaného materiálu není řez kvalitní. Je to použitelné hlavně pro silážní plodiny a silné stonky plodin jako je kukuřice nebo slunečnice. V závislosti na nedostatcích předchozích řezacích ústrojích se u moderních sklízecích řezaček využívá bubnové řezací ústrojí, které tvoří jakýsi kompromis mezi výše uvedenými. Výsledná sklízecí řezačka je často označována jako tzv. univerzální. [11] Obr. 28 Řezací buben Krone Super-Biogas Většina dnešních podniků 33 s intenzivní živočišnou produkcí nebo potřebou vyrábět živný substrát do bioplynové stanice využívá samojízdné sklízecí řezačky. Technický rozvoj pokročil a výkon těchto strojů už nedosahuje maximálního výkonu 265 KW, jak se uvádí ve starší literatuře. [12] Dnešní výkon může být až 750 kw (model Krone Big X 1100). [39] Samojízdnou sklízecí řezačku je možné osadit sběracím adaptérem pro sběr píce z řádku nebo žacími adaptéry na nízké a vysoké plodiny. Pro kvalitní řez a efektivní chod celého stroje je důležitý rovnoměrný tok materiálu, to zajišťuje soustava podávacích válců. Za soustavou podávacích válců je umístěn řezací buben. Ty jsou dodávány s různým počtem

nožů a je možné plynule nastavovat délku řezanky. Speciální řezací buben Krone Super- Biogas pro řezanku do bioplynových stanic má 48 nožů (základní sada 20 nebo 28 nožů). [39] U nové řady samojízdných sklízecích řezaček John Deere řady 8000, která byla zatím představena jen na zahraničním trhu, je možné nastavit řeznou délku od 3 do 52 mm. [36] Po řezacím bubnu následuje tzv. corn cracker, zařízení které mačká zrna, tak aby byla pro dobytek lépe stravitelná. Tento systém se používá při sklizni zrnin, při sklizní píce se Obr. 29 Schéma řezacího ústrojí John Deere 1) vkládací válec 2) detektor kovů a lapač kamení 3) řezací buben 4) corn cracker 5) metač 34 systém odpojí a nařezaná hmota putuje přímo do metače, kde je řezanka urychlena a dopravena až na odvozový prostředek. Odpojení trvá řádově pár minut a není nijak náročné na mechanické práce. Pro ochranu vnitřního ústrojí řezačky je na začátku podávacího ústrojí detektor kovu a lapač kamenů. Ve zlomku sekundy jsou zastaveny podávající válce a cizí předmět může být následně bezpečně odebrán, aniž by došlo k jakémukoliv poškození stroje. K ovládání základních funkcí slouží multifunkční joystick umístěný po pravici obsluhy. Kabiny jsou koncipovány tak, aby bylo zajištěno pohodlí řidiči i při dlouhých směnách na nerovných pozemcích a byl tak maximalizován potenciální denní výkon celého stroje. Na ústí plnící roury může být instalována kamera, pro lepší orientaci obsluhy při prosekání pole nebo pro práci v noci. Mezi součásti volitelného vybavení patří systémy navádění (Autot trac) nebo systémy na měření sušiny (HarvestLab). [36] Pomocí systému IntelliFill je možné nechat řezačku samostatně plnit návěs. [30] Na trhu výrobců samojízdných sklízecích řezaček (Krone, Obr. 30 HarvestLab

John Deere, New Holland, Fendt, Claas) panuje velká konkurence, a proto má zákazník (zemědělec) velké možnosti výběru. 5.5.6 Transportní prostředky Soupravu na odvoz řezanky od samojízdné sklízecí řezačky nejčastěji tvoří souprava traktor a návěs nebo nákladní automobil. V době, kdy je třeba výrobní náklady snižovat ve všech výrobních procesech je na místě používat na těchto dopravních prostředcích flotační pneumatiky a systémy řízení tlaku v pneumatikách. Tím to přístupem se dá snížit měrný tlak strojů na půdu, snížit opotřebení pneumatik a také šetřit pohon hmoty. K odvozu řezanky z pole se kromě různých továrních návěsů od renomovaných značek používají také objemné nástavby vyrobené v dílnách podniků Obr. 31 Souprava traktor + návěs usazené na tovární podvozky. K použití se nabízejí i víceúčelové sběrací vozy popsané výše v části o sběracích vozech. Poměrně novou možností dopravy zemědělských produktů je Agrotahač Tatra, který je homologován v zemědělském provozu jako traktor. Tahač je osazen 13litrovými motory o výkonu 300-340 kw. Všechny nápravy jsou poháněné a osazené flotačními pneumatikami. Zadní náprava je řiditelná, aby nedocházelo ke smykování a zvýšenému utužování půdy v polních podmínkách. Všechna kola mají možnost nezávislé změny tlaku pomocí automatického systému SEYGON v rozmezí 1-4,5 bar podle podmínek jízdy. Tahač využívá všech předností strojů Tatra, tedy trubkový rám a výkyvné nápravy. Za tento Agrotahač lze připojit standardní traktorové návěsy, protože je vybaven jak Obr. 32 Agrotahač Tatra etážovým závěsem, tak koulí K80, hydraulickými okruhy a elektro zásuvkou. Prioritně však využívá upravené sedlové návěsy s řiditelnými nápravami od různých firem, které se na toto perspektivní řešení dopravy v zemědělství zaměřili. K dispozici je např. systém 35

výměnných nástaveb od společnosti Bergman nebo speciální návěs od společnosti Panav, který byl prezentován na loňském veletrhu zemědělské techniky v Brně. V podniku Jasno Jasenná Zlín, využívají speciálně vyvinuté velkoobjemové nástavby SILO-SPACE od firmy Joskin o užitném objemu Obr. 33 Agrotahač Tatra + Joskin Silo-Space 87 m 3. Dosahují tak velice efektivní a ekonomicky výhodné zemědělské dopravy. Při porovnání Agrotahače Tatra a traktorové soupravy, odveze Agrotahač Tatra s návěsem o velikosti 65 m 3 o 44 % více hmoty než souprava traktor a náves o objemu 25 m 3. [9] 5.6 Naskladňování a dusaní nařezané píce Poslední operací, kterou by kompletní senážní linka měla zajistit, je dobře provedené navrstvení a udusání naskladňované píce. V případě naskladňování silážního žlabu je tato činnost běžně zajišťována kolovým traktorem v soupravě s vyřazenými železničními koly vhodnými pro dusání píce a manipulačním prostředkem na rozhrnování píce v podobě těžkého kloubového nakladače nebo Obr. 35 Kloubový nakladač JCB teleskopického manipulátoru (Manitou, JCB, Libhert, Komatsu, Merlo). Tloušťka nahrnuté hmoty by se měla pohybovat v rozmezí 15-30 cm, aby bylo možné tuto vrstvu dokonale udusat. Při vyšších vrstvách se dusací efekt razantně snižuje. Důležité je, aby se jednotlivé vrstvy dusaly průběžně už od začátku naskladňování. Silážní žlab je třeba naplnit v co možná nejkratším čase, ale ne na úkor kvalitního dusání. Po naplnění se žlab překryje neprodyšnou a UV záření odolnou folií, kterou Obr. 34 Dusání 36

je nutné důkladně zatížit. Zakrytí žlabu je nezbytné pro kvalitní průběh fermentačního procesu, který vyžaduje anaerobní prostředí. [4] Druhou v praxi používanou možností je ukládání nařezané píce do silážních vaků. Nařezaná píce je pomocí plnícího zařízení vtlačována do polyethylenového vaku. Základem je rovná plocha, na kterou se může vak plnit. Vaky lze kdykoliv ukončit a tedy je zde možné tvořit různě dlouhé vaky přizpůsobené místu nebo podmínkám sklizně. Vak je po ukončení hermeticky uzavřen. Pokud byla naskladněná hmota Obr. 36 Zakrytý silážní žlab v požadované jakosti, měl by tento neprodyšný systém zajistit kvalitní fermentační pochod. Silážování do vaku je vhodné pro podniky, kde nemají vybudované skladovací kapacity nebo kde je z ekologických důvodů silážování do žlabu zakázáno. Technické provedení strojů na plnění vaků umožnuje plnění ze spodu (lis bubnový) nebo plnění středem (lis šnekový). [11] Obr. 37 Plnění do silážního vaku 37

6 ANALÝZA STROJNÍ LINKY NA VÝROBU SILÁŽE ZE ZAVADLÉ PÍCE 6.1 Zaměření podniku Podnik hospodařící v podhůří orlických hor se zabývá zemědělsko-potravinářskou výrobou. Předmětem zemědělské výroby je rostlinná i živočišná produkce. Společnost aktuálně obhospodařuje 2 234 ha. Každým rokem sklidí průměrně cca 1 200 ha píce na siláž. Na výrobu objemných krmiv se na orné půdě pěstují čisté kultury vojtěšky nebo vojtěškové směsky. Trvalé travní porosty se suší na seno a po naplnění stanovených kapacit se zbylé TTP také silážují. Každý rok je také sklizeno cca 200 ha silážní kukuřice a příležitostně jsou vyráběna krmiva z hrachových směsek metodou GPS. Krmiva jsou konzervována v silážních žlabech. Podnik má k dispozici celkem 10 silážních žlabů. Při naplnění kapacit jsou krmiva konzervována na kupách. Pro toto řešení jsou vytvořeny zpevněné a zabezpečené plochy. Další krmiva jako např. cukrovarnické řízky jsou konzervovány ve vacích. Výroba vaků je řešena podniky služeb. Tab. 1 Sledovaná strojní linka k výrobě siláže ze zavadlé píce Sečení Kolový traktor JONH DEERE 6530 Čelně nesený diskový žací stroj PÖTTINGER NOVACAT 316 Tažený diskový žací stroj KUHN FC 352 RG Sběr a řezání Samojízdná sklízecí řezačka JOHN DEERE 6750 + řádkový sběrač 645 A Odvoz řezanky Kolový traktor ZETOR 12011 + návěs NS 900 H Kolový traktor ZETOR 140 HSX + návěs NS 900 H Kolový traktor ZETOR 7211 + návěs NS 900 H Rozhrnování Kolový traktor K700 A + radlice Dusání Kolový traktor K700 A + železniční kola 38

6.2 Naměřená data a hodnoty Data byla získána v průběhu výroby siláže ze zavadlé píce při druhé seči vojtěškové směsky. Zaznamenané časové údaje byly měřeny pomocí digitálních stopek v mobilním telefonu a náramkových hodinek. Dopravní vzdálenost byla odečtena z tachometru traktoru ZETOR 140 HSX. Píce byla pokosena za oblačného počasí 24 hodin před sběrem, aby dostatečně zavadla na požadovanou sušinu. Během sklizně nebyl použit žádný shrnovač píce, proto byla píce žací soupravou nařádkována tak, aby vzdálenost mezi sousední dvojicí řádků nepřesáhla 4 metry. Ke sběru byla následně použita samojízdná sklízecí řezačka se 4m řádkovým sběračem a byly tak sbírány 2 řádky současně. Samojízdná sklízecí řezačka byla opatřena dávkovacím zařízením na aplikaci konzervačního přípravku, který podporuje následný proces konzervace. Píce byla řezána na délku 25 mm. Pomocí tří transportních souprav traktoru a návěsu byla řezanka odvážena do silážního žlabu, kde byla pomocí dvou kolových traktorů vrstvena a udusávána. Sklizeň a doprava probíhala v rovinatém terénu. Naskladňování píce trvalo celkem 5 dní. Obr. 38 Sledovaná strojní linka 39