RODINNÁ POLITIKA V ČR:

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Petra PILCOVÁ RODINNÁ POLITIKA V ČR: Vývoj a současný stav Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: PhDr. Gabriela Munková, CSc. Katedra: Pracovního práva a práva sociálního zabezpečení Datum vypracování práce: Leden 2009

Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně za použití zdrojů a literatury v ní uvedených. V Praze dne 21. ledna 2009 Podpis:

Obsah Obsah... 1 Úvod... 3 1. Rodinná politika v České republice... 6 1.1. Rodina a její funkce ve společnosti... 6 1.2. Vymezení rodinné politiky... 7 1.3. Institucionální zajištění rodinné politiky v ČR... 9 1.4. Cíle rodinné politiky... 11 2. Vývoj rodinné politiky v České republice... 13 2.1. Rodinná politika v období 1918-1945... 13 2.2. Vývoj rodinné politiky po roce 1945... 14 2.3. Období socialismu... 16 2.4. Rodinná politika v ČR po roce 1989... 17 3. Zajištění podpory rodiny v České republice... 20 3.1. Finanční podpora rodiny... 20 3.1.1. Dávky státní sociální podpory... 20 3.1.2. Dávky nemocenského pojištění ve vztahu k rodině... 27 3.2. Nepřímá finanční podpora daňová opatření... 30 3.2.1. Shrnutí... 32 4. Služby pro rodiny nefinanční podpora... 33 4.1. Institucionální denní péče o malé děti... 33 4.1.1. Jesle... 33 4.1.2. Mateřské školy... 35 5. Slučitelnost rodinných a profesních rolí... 38 5.1. Flexibilní formy zaměstnání... 38 5.1.1. Shrnutí... 41 1

5.2. Mateřská dovolená... 42 5.3. Rodičovská dovolená... 43 5.3.1. Funkce tohoto institutu... 43 5.3.2. Stručný vývoj rodičovské dovolené v ČR... 44 5.3.3. Délka rodičovské dovolené a její ukončení... 45 5.3.4. Rodiny s otci na rodičovské dovolené... 48 5.3.5. Rodičovská dovolená a zkušenosti zaměstnavatelů... 52 5.4. Shrnutí a obecná doporučení... 55 Závěr... 57 Literatura... 60 Resumé... 62 2

Úvod Ve své diplomové práci se snažím do jisté míry zmapovat současnou situaci života rodin v České republice včetně stavu legislativních a institucionálních nástrojů pro podporu rodiny ve veřejné sféře, neboť na prosperitě rodiny závisí udržitelný rozvoj naší společnosti, rozvoj kulturní, sociální i ekonomický. Je tedy možné bezesporu konstatovat, že rodina je základní a nejvýznamnější jednotkou naší společnosti. Přestože k oslabování funkčnosti a role rodiny docházelo již od roku 1989, českého státu jakoby se od doby jeho vzniku tento znepokojivý vývoj vůbec netýkal. Teprve v posledních letech se začínají ve veřejné a sociální politice prosazovat snahy o změnu tohoto nepříznivého stavu. Stále však není v naší společnosti rodina stavěna do popředí a je tak zapotřebí neustále podporovat snahu směřující k celkové proměně této společenské atmosféry, která vynese rodinu na výsluní pozornosti a péče. Základem komplexní a účinné politiky podporující rodinu ve všech jejích sociálních funkcích je tak přesvědčení, že péče o děti a jejich výchova není jen soukromou záležitostí rodičů, ale i významným prvkem úspěšného rozvoje společnosti. Pomoc státu a společnosti rodinám s dětmi tak musí být pojímána jako významná sociální investice do budoucího rozvoje celé společnosti, nikoli jen jako zátěž pro státní rozpočet. 1 Podpora rodiny může nabývat několika různých podob, přičemž za nejvýznamnější lze považovat podporu finanční. Finančně je přitom možné podporovat rodinu jednak přímo, tj. prostřednictvím sociálních dávek, a jednak nepřímo, přes daňová opatření. Zdá se však, že nezastupitelnou úlohu v podpoře rodiny hraje právě přímá finanční podpora. Jejím cílem je buď kompenzace nákladů života v rodině, nebo určité ocenění výkonu rodinných funkcí. Přímá podpora je navíc zacílena na všechny, kdežto daňová nepřímá podpora pouze na plátce daně, tedy výdělečně činné osoby. V neposlední řadě je pro rodinu důležitá také i podpora nefinanční, která se uskutečňuje přes nabídku různých služeb pro rodiny či vytváření příznivých podmínek 1 Národní koncepce rodinné politiky (2005), MPSV, str. 4 3

usnadňujících například harmonizaci rodinného a pracovního života rodičů. Všem těmto formám podpory rodiny se věnuji i ve své práci, kterou jsem rozdělila do pěti základních bloků. V první kapitole se snažím vystihnout základní definici rodiny a její funkce ve společnosti, ale také vymezit rodinnou politiku jakožto soubor činností a opatření státu, která směřují k uznání a podpoře výkonu rodinných funkcí ve společnosti. V další podkapitole se pak věnuji institucionálnímu zajištění rodinné politiky v ČR, kde především kladu důraz na podporu rodiny na úrovni krajů a obcí. Neboť zatímco stát může vytvářet v rámci rodinné politiky zásadní rámcové podmínky, realizaci těchto cílených opatření pro podporu rodiny lze nejlépe provádět právě na úrovni orgánů samosprávy. Poslední část této kapitoly jsem věnovala cílům rodinné politiky, tak jak je stanoví Národní koncepce rodinné politiky. Druhá kapitola je pak zaměřena na stručný vývoj rodinné politiky před rokem 1989 a na charakteristické změny v této oblasti po roce 1989. Ve třetí kapitole se pak již věnuji konkrétnímu zajištění podpory rodiny v ČR. V první podkapitole charakterizuji možnosti finanční podpory rodiny, kam jsem zahrnula základní principy systému státní sociální podpory a dávky nemocenského pojištění ve vztahu k rodině. Druhou podkapitolu jsem pak věnovala charakteristice sociálních prvků v rámci daně z příjmu fyzických osob, a to opět z pohledu podpory rodin s dětmi. V této podkapitole se tedy věnuji nepřímé finanční podpoře rodiny. Čtvrtou kapitolu jsem zaměřila na nefinanční podporu, a to služby pro rodiny z hlediska institucionální denní péče o malé děti, jakožto jeden z velmi důležitých nástrojů umožňujících skloubit rodinám s malými dětmi rodinný a pracovní život. Zaměřuji se zde i na diskutovanou otázku ohledně vhodnosti institucionální denní péče o děti mladší tří let, jakou kvalitu a dostupnost by tato zařízení měla mít, aby nejen vyhověla potřebám zaměstnaných rodičů nechtějíc poznamenat rodičovstvím svou pracovní kariéru, ale současně nepoznamenala negativně vývoj a socializaci dítěte. Poslední, pátá kapitola, tvoří nejrozsáhlejší část mé práce. Celkem podrobně se zde zabývám slučitelností rodinných a profesních rolí. V první podkapitole, nazvané flexibilní formy zaměstnání, vyzdvihuji potřebu rozšíření možností práce na zkrácený pracovní úvazek a tedy především nutnost změnit negativní postoje zaměstnavatelů k těmto formám zaměstnání. V následujících podkapitolách se věnuji dalším výhodám 4

pro rodiče z hlediska pracovního práva v souvislosti s rodičovstvím, a to mateřské, ale především rodičovské dovolené. Snažím se jak o stručný vývoj tohoto institutu v ČR, tak o nastínění jeho hlavních funkcí pro rodiče s dětmi. Neboť rodičovská dovolená patří mezi nejvýznamnější nástroje k slaďování rodiny a zaměstnání. Jelikož současná právní úprava umožňuje i muži nastoupit na rodičovskou dovolenou, a to ihned po narození dítěte, věnuji samostatnou podkapitolu rodinám s otci na rodičovské dovolené. Charakterizuji zde i hlavní důvody, které rodiny vedou k rozhodnutí, že muž nastoupí, nebo naopak nenastoupí na rodičovskou dovolenou. Jak se ukázalo, tak faktem zůstává, že v rozhodování rodičů stále hraje významnou úlohu ekonomická stránka. V závěru této podkapitoly se pak snažím vyzdvihnout pozitiva využívání rodičovské dovolené muži. V další podkapitole jsem se zaměřila na opačný pohled na rodičovskou dovolenou a to na zkušenosti zaměstnavatelů, pro které tento institut znamená především nutnost vyrovnat se s dlouhodobou absencí pracovníka a povinnost zajistit po několika letech jeho nástup na místo úměrné jeho kvalifikaci a místu před odchodem na rodičovskou dovolenou. Zde také vyzdvihuji nutnost rozvíjet spolupráci se zaměstnancem i během rodičovské dovolené. V závěru jsem pak velmi stručně shrnula celou problematiku a nastínila možná opatření, která by rodičům s malými dětmi usnadnila situaci, rozšířila možnosti jejich volby a napomohla jim při slaďování rodinných a profesních rolí. 5

1. Rodinná politika v České republice 1.1. Rodina a její funkce ve společnosti Rodina je prostorem, ve kterém dochází k formování osobnosti člověka, prostorem tvorby lidského kapitálu, výchovy a růstu budoucích generací. Jako taková je bezesporu základní a nejvýznamnější jednotkou naší společnosti. 2 V nejširším pojetí je rodina chápána jako celek rozličných konstelací takové formy života, která obsahuje minimálně dvougenerační soužití dětí a rodičů, má trvalý charakter a vykazuje pevné vazby mezigenerační a vnitrogenerační solidarity. Rodina jako sociální celek spojený na základě příbuzenské mezigenerační vazby je v tomto pojetí ve své podstatě neměnnou sociální institucí, která jako taková existuje v každém kulturním prostředí a je v něm sociálně uznávána. V současné společnosti lze někdy pozorovat snahy o co nejširší vymezení pojmu rodiny tak, aby se stal relevantním pro jakoukoli formu soužití dvou či více lidí bez závislosti na mezigeneračním elementu, na přítomnosti dětí či na jakékoli institucionální vazbě. S ohledem na možnosti definování rodiny pro politické účely je nutné vymezit společensky důležité funkce rodiny. Mezi základní funkce rodiny patří zejména funkce reprodukční, socializační, sociálně-ekonomická a regenerační. V neposlední řadě jde o funkci tvorby lidského kapitálu ve smyslu přípravy dítěte na plnohodnotný život člověka ve společnosti. Právě tvorba lidského kapitálu je téměř výhradní doménou rodiny, jejíž funkce je v této oblasti nenahraditelná. S ohledem na základní biologické a funkcionální charakteristiky lze tedy chápat rodinu v nejširším smyslu jako sociální jednotku, jejímž ustavujícím znakem je soužití minimálně dvou generací v přímé příbuzenské linii a vedlejšími znaky je plnění základních rodinných funkcí. Žádoucí, nikoli nezbytné, je pak právně-institucionální zakotvení ve společnosti. V užším pojetí je možné za přirozenou nukleární rodinu, která je jednoznačně převažujícím typem soužití v České republice, považovat institucionálně strukturované sociální společenství, které je založené na rodičovském a manželském vztahu jako jeho 2 Národní koncepce rodinné politiky (2005), MPSV, str. 3 6

dvou základních vztahových liniích, a vychází z úpravy rodinného práva. 3 Manželské soužití ostatně svou hlavní funkcí, kterou je podle českého právního řádu právě založení rodiny a výchovy dětí, tuto základní podobu rodiny předpokládá. Stát by měl v koncepci rodinné politiky učinit volbu o tom, jakou formu uspořádání partnerských vztahů považuje za nejvhodnější. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že rodina založená na manželství plní s ohledem na stabilitu partnerského svazku nejlépe všechny své socializační, ekonomické a regenerační funkce. Stát musí však samozřejmě respektovat i jiné formy partnerského soužití s dětmi. Dává tedy lidem možnost, aby se svobodně rozhodli, v jaké formě soužití chtějí žít, ale aby zároveň za své rozhodnutí nesli odpovědnost. 1.2. Vymezení rodinné politiky Postindustriální epocha spolu se vznikem sociálního státu vytvořila prostředí velmi znevýhodňující rodinu a život v rodině oproti jiným formám života. Vzrůstající důraz na roli jedince ve společnosti vedl současně k poklesu hodnoty přikládané rodině jako přirozenému základnímu článku sociálního celku. V této situaci se proto jeví zcela přirozeně jako materiálně výrazně výhodnější náhradní formy života bez dětí. Ve chvíli, kdy je ve společnosti veškeré jednání vztaženo k jednotlivci, nikoli k rodině, a rodina je chápána jako skupina jednotlivců, dochází tím zároveň k její diskriminaci jako jedné formy života před ostatními. Tato situace souvisí se strukturálními změnami moderní společnosti, a není proto plně odstranitelná. Stát se však musí snažit uvedenou strukturální lhostejnost vůči rodinnému životu eliminovat. Veřejný zájem na podpoře rodiny se ve chvíli znevýhodnění rodinného života, oproti jiným formám, stává přirozeným podnětem pro vytváření rodinné politiky. Rodinnou politiku lze chápat jako soubor činností a opatření státu, která vědomě směřují k uznání a podpoře výkonu rodinných funkcí ve společnosti včetně finanční a nefinanční kompenzace nákladů na ně vynaložených, a to při současném vymezení sociálních forem, na něž se tato opatření vztahují. 4 Rodinnou politiku lze tak chápat 3 Národní zpráva o rodině (2004), MPSV, str. 10 4 Národní zpráva o rodině (2004), MPSV, str. 12 7

jako komplexní systém podpory rodin směřující k posílení schopnosti rodin plnit všechny své přirozené funkce a dále je rozvíjet. Právě ohled na přirozené funkce rodiny a jejich význam pro společnost je trvalým východiskem státní politiky ve vztahu k rodinám. Jejím cílem by mělo být vytvoření takového prostředí, v němž nebude rodinný život znevýhodněn oproti ostatním formám života, a v němž budou zároveň existovat podmínky pro kvalitní výkon rodinných funkcí v jejich přirozeném prostředí. Rodinná politika, která se počítá mezi nejmladší součást sociální politiky se rozvíjí především po 2. světové válce. Charakteristickým prvkem rodinné politiky je však průřezovost její agendy, která zasahuje do všech polí sociální politiky a do celé řady dalších politických oblastí. Zejména se přitom jedná a politiku daňovou, vzdělávací, zdravotní, bytovou, dopravní, azylovou a imigrační a v neposlední řadě také o komplex nástrojů regionální a komunální politiky. Všechny tyto politiky bezprostředně ovlivňují život rodin a jejich opatření lze současně přizpůsobovat potřebám rodiny. Skutečnost, že rodinná politika je ze své podstaty založena na intervenci veřejné moci do soukromého prostoru, vede nezbytně k otázce po legitimitě takového zasahování do života rodiny. Finanční i nefinanční podpora rodiny je často nástrojem k ovlivnění určitých rozhodnutí v této privátní sféře. Proto je někdy předmětem jistého odmítání. Přesto je podle většinového mínění, odrážejícího se v koncepci rodinné politiky, možné skloubit princip podpory rodiny s principem respektování její autonomie a soběstačnosti. Přínos rodiny vůči společnosti spočívá právě v autonomním výkonu přirozených funkcí rodiny v normálním rodinném prostředí. Jakákoli forma podpory by proto neměla vytvářet pouto závislosti rodiny na státu, ale naopak posilovat soběstačnost a nezávislost rodiny. Nadměrné zásahy státu do sféry rodiny by narušovaly autonomii rodiny a byly by v rozporu s principy rodinné politiky. Na rodině tak musí setrvávat hlavní zodpovědnost za výchovu dětí, stejně jako za zvolení poměru mezi výdělečnou činností a individuální domácí péčí o dítě. Rodinná politika je však především politikou podpory instituce rodiny jako takové. Proto klade důraz na udržování a posilování vnitřní soudržnosti rodin, včetně mezigeneračních vazeb a rodičovského vlivu. 8

1.3. Institucionální zajištění rodinné politiky v ČR Tvorba komplexní koncepce rodinné politiky náleží do působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, které za tímto účelem vytvořilo v rámci své organizační struktury odbor rodinné politiky a sociální práce. Tento odbor je složen ze dvou útvarů: oddělení sociálně-právní ochrany dětí a oddělení rodinné politiky. Právě oddělení rodinné politiky je pověřeno zpracováváním koncepčních materiálů v dialogu s ostatními resorty a sledováním vývoje legislativních i nelegislativních opatření, která se dotýkají podmínek života rodin v České republice. Problematika rodiny však spadá také do kompetence některých dalších útvarů centrálních orgánů státní správy, které se zabývají oblastmi s bezprostředním vztahem k rodině. Jedná se především o resorty zdravotnictví, školství mládeže a tělovýchovy, místního rozvoje, vnitra a spravedlnosti. Jen výjimečně je ovšem dopad politik těchto resortů na rodinu reflektován v jejich organizační struktuře. Tak je tomu v případě Ministerstva zdravotnictví ČR, které zřídilo samostatné oddělení pro matku a dítě. Multidisciplinární charakter rodinné politiky vedl často k úvahám o jejím samostatném institucionálním zajištění. Podobná praxe existuje v řadě evropských zemí, které v minulosti zřídily samostatná ministerstva pro rodinu, pověřená současně některými dalšími průřezovými agendami (ochrana spotřebitele, problematika dětí a mládeže apod.). Výhodou tohoto řešení je bezesporu posílení vědomí o významu rodiny a snaze státu o její podporu ve společnosti, současně pak také komplexní pohled na tuto problematiku nezatížený přístupem jednoho resortu. Nevýhodou je odříznutí od některých významných nástrojů rodinné politiky v sociální oblasti. 5 Rámcově lze říci, že spíše než institucionální řešení je důležitá obecná politická vůle k budování koherentní rodinné politiky. V rámci krajů a obcí spadá rodinná problematika většinou do kompetence odborů sociálních věcí a zdravotnictví. Vlastní koncepční činnost v podpoře rodiny ovšem závisí na politické vůli a prioritách krajských či komunálních politických orgánů. Je možné konstatovat, že institucionální zajištění podpory rodiny v krajích i obcích je nevyhovující. Svou roli zde nepochybně hraje také celá řada problémů, s nimiž se především kraje potýkají v rámci reformy veřejné správy. Během reformy veřejné 5 Národní zpráva o rodině (2004), MPSV, str. 18 9

správy byla celá řada dosavadních kompetencí státu převedena do samostatné působnosti krajů a obcí. V jejím rámci kraje a obce pečují o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů 6 Ve smyslu platné legislativy jsou samosprávným celkům dány široké možnosti pro vlastní iniciativní činnost v rámci vlastní rodinné politiky, která se zaměřuje na konkrétní opatření v bytové, sociální, dopravní, kulturní či jiné relevantní oblasti, v níž obec nebo kraj může jednat v samostatné působnosti. Zatímco stát může vytvářet v rámci rodinné politiky zásadní rámcové podmínky, především prostřednictvím legislativních aktů, realizace konkrétně cílených opatření pro podporu rodiny lze nejlépe provádět právě na úrovni orgánů samosprávy. Přesto je význam regionální a komunální rodinné politiky v českém prostředí dosud výrazně podhodnocen. Cílem podpory rodiny na úrovni krajů a obcí je vytvořit atmosféru příznivou pro rodinu. Účinná rodinná politika musí být uskutečňována na základě principu subsidiarity a za součinnosti širokého spektra subjektů občanské společnosti. Zavedení a fungování regionální a lokální rodinné politiky je pro rozvoj české rodinné politiky stěžejní. Regionální a lokální samosprávy by rodinu měly považovat za jednu z priorit. 7 V neposlední řadě je třeba, aby krajům a obcím byly pro realizaci rodinné politiky vytvořeny odpovídající podmínky, jako např. poskytnutím adekvátní dotační podpory a metodických podkladů. Pokud jde o rodinnou politiku a pojetí rodiny v Evropské unii, tak v souladu s principem subsidiarity oblast rodinné politiky nepatří mezi exklusivní ani sdílené kompetence EU, a tudíž zůstává v rovině výhradních kompetencí členských států. Přesto se řada legislativních norem přijímaných na evropské úrovni bezprostředně života rodin dotýká, a to v rámci různých evropských politik. Konkrétnější opatření vážící se k rodinám byla přijata až v průběhu 90. let 20. stol. v důsledku publikace dokumentu Evropské komise Sdělení o rodinných politikách v roce 1989. Komise zde doporučuje vytvoření širšího prostoru pro politiky týkající se rodiny na úrovni Společenství. Úkolem politik je věnovat zvýšenou pozornost ochraně dětí a slaďování pracovního a rodinného života formou rovného 6 2 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích; 1 odst. 4 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů 7 Národní koncepce rodinné politiky (2005), MPSV, str. 56 10

rozdělení rodičovských povinností. V roce 1989 byla také zřízena Evropská observatoř národních rodinných politik (European Observatory on National Family Policies) za účelem monitoringu trendů v rodinných politikách členských zemí Evropské unie. Postupem času rozšířila svoji působnost, od roku 2003 nese název Evropská observatoř pro sociální situaci, demografii a rodinu (The European Observatory for Social Situation, Demography and Family). Instituce má výzkumný charakter, zabývá se celkovou analýzou demografických, ekonomických, politických a sociálních změn a změn v jednotlivých politikách a jejich dopadů na rodinu. V posledních letech se stále častěji hovoří dokonce o harmonizaci rodinného práva v Evropské unii. Zde je ovšem potřeba říci, že rodinné právo je oblastí, která podstatnou měrou spolutvoří národní identitu jednotlivých členských zemí Evropské Unie. Vzhledem k odlišnosti jeho podob a rámcových východisek v různých částech Evropy, které vycházejí z jejich náboženské a kulturní tradice, nelze počítat s možností uskutečnění takové harmonizace, nehledě na rozpor s principem subsidiarity. 8 1.4. Cíle rodinné politiky Komplexní a účinná politika podporující rodinu ve všech jejích základních sociálních funkcích vychází z přesvědčení, že péče o děti a jejich výchova není jen soukromou záležitostí rodičů, ale i významným prvkem úspěšného rozvoje společnosti. Pomoc státu a společnosti rodinám s dětmi musí být pojímána jako významná sociální investice do budoucnosti rozvoje celé společnosti, nikoli jen jako zátěž pro státní rozpočet. Celková atmosféra v naší společnosti dosud nestaví rodinu do popředí, lze konstatovat, že česká rodina slábne. Teprve v posledních letech se však začínají ve veřejné a sociální politice prosazovat snahy o změnu tohoto nepříznivého stavu. Důležitým dokumentem, který je důkazem těchto snah je Národní koncepce rodinné politiky, kterou připravilo MPSV ČR. Podle této Koncepce je základním cílem rodinné politiky vytvořit všestranně příznivější společenské klima a podmínky pro rodinu, umožňující lidem realizovat vlastní životní strategie v naplňování partnerských 8 Národní zpráva o rodině (2004), MPSV, str. 215 11

a rodičovských plánů. Respektovat přitom diferencované zájmy a potřeby různých rodinných typů a členů rodin. Mezi odvozené obecné cíle rodinné politiky Koncepce řadí: 1. Posunout vytváření všestranně příznivých podmínek pro rodinu do centra trvalé pozornosti politické a správní reprezentace země. 2. Posilovat vědomí hodnoty rodiny a vlastní odpovědnosti za její funkčnost a stabilitu především u dnešní mladé generace a následujících generací, mimo jiné podporou výchovy k partnerství, manželství a rodičovství. 3. Posilovat ekonomickou a sociální suverenitu rodin a jejích členů na trhu práce prostřednictvím daňového systému a systému sociálního zabezpečení. 4. Koncipovat a rozvíjet rodinnou politiku jako dlouhodobou celospolečenskou aktivitu koordinovanou veřejnou správou za účasti občanského a komerčního sektoru, odborníků, médií a široké občanské veřejnosti. 5. Podpořit koncipování účinné rodinné politiky rozvíjením výzkumu poskytujícího dostatek poznatků o aktuálních a perspektivních potřebách rodin a vhodných způsobech jejich uspokojování. Odvozenými specifickými cíli pak jsou: 1. Koncipovat rodinnou politiku tak, aby rodiny mohly mít tolik dětí, kolik si přejí, a v době, kterou si zvolí. 2. Minimalizovat handicapy dětí vyrůstající v ekonomicky a sociálně oslabených či neúplných rodinách podpůrnými opatřeními tak, aby se jejich životní šance v oblasti vzdělávání, uplatnění na trhu práce a ve společnosti jen minimálně odlišovaly od jejich vrstevníků, kteří vyrůstají v ekonomicky i sociálně silných rodinách. 3. Vytvářet rodičům vhodné podmínky pro skloubení nároků trhu práce s nároky péče o nezaopatřené děti a nesoběstačné členy rodiny. 12

2. Vývoj rodinné politiky v České republice 2.1. Rodinná politika v období 1918-1945 V období první republiky byla rodinná politika ne příliš významnou součástí sociální politiky. Typické pro toto období je chybějící nacionalistická tendence k vytvoření rodinné politiky. Zájem byl zaměřen především na snížení úmrtnosti a to hlavně kojenecké. Na jedné straně tu tedy byla snaha o zvýšení kvality populace, ale konkrétní propopulační opatření zde chyběla. Byl vytvořen prvotní systém sociální ochrany, v němž vedle státu svoji roli hráli také nestátní instituce nezávislé na státním rozpočtu, ale také dobrovolné instituce a spolky. Došlo k decentralizaci oblasti sociální péče pro rodiny s dětmi a chudinské péče, která byla svěřena především obcím. Proto se poskytnutí péče vázalo na domovskou příslušnost v obci. Podmínkou jejího poskytnutí byla nezpůsobilost uživit rodinu vlastní prací a také fakt, že dotyčný neodmítl práci, která mu byla obcí nabídnuta. 9 Konkrétní pomoc nespočívala pouze ve formě finanční podpory, ale také v poskytnutí přístřeší, v péči o nemocné, v úhradě nákladů pohřbu, výživě členů rodiny atd. V tomto období existovaly tyto druhy sociální péče 10 : - instituce dobrovolné péče útulky, poradny, jesle, mateřské školky - Péče o opuštěnou mládež subvence státu i dobrovolných institucí; péče spočívala především v existenci ústavů a v pěstounské péči - Péče o mládež zanedbanou nucená polepšovací výchova (do 18-ti let polepšovny, poté donucovací pracovny) - Péče o dorost organizace živnostenského a zemědělského pokračujícího školství; poradenství pro volbu a pomoc při hledání zaměstnání - Péče o mládež postiženou byl vydán zákon o pomocných školách a třídách; v rámci chudinské péče existence veřejných ústavů; zemské ústavy pro slepé a hluchoněmé - Péče o nezletilé sirotky válečných poškozenců především nárok na sirotčí důchod 9 Kárník, Z. (2005): České země v éře První republiky, I. Díl (1918-1929), str. 56 10 Masarykův slovník naučný, Československý kompas, Praha 1925-1933 13

2.2. Vývoj rodinné politiky po roce 1945 Po skončení 2. světové války byla velká touha připravit takovou koncepci, která by z ČSR udělala stát blahobytu. Důležitým okamžikem je přijetí Košického vládního programu, kdy vláda slibuje práci, zajištění a spravedlnost. Obyvatelstvo na tuto spravedlnost slyšelo, neboť lidé toužili po rovnosti a jistotě. Hledaly se tedy systémy, které by do budoucna zabránily bezpráví. Tento optimismus se mimo jiné projevoval ve stále rostoucí porodnosti. Důvodem vysoké porodnosti v období Protektorátu bylo především zavedení pracovní povinnosti a ženy, které byly vdané a neměly děti, nebo měly děti již odrostlé, musely do práce. Košický vládní program sliboval práci pro všechny a především rovnoprávnost muže a ženy. Neboť podle zákona o rodině z roku 1811 11 byl muž povinen hmotně zajistit svou rodinu a žena na něm byla závislá. Po roce 1948 tak dochází k prolomení těchto zvyklostí a jsou přijímána opatření, aby i ženy se zapojily do pracovního procesu. Zakládaly se tak jesle, školní jídelny, dále to byly výhody zásobování pro pracující uvnitř podniků atd. V 6O. letech se pak ale ukázalo, že tato opatření byla spíše propopulační, než proekonomická. Poválečným problémem byl také velmi špatný zdravotní stav obyvatelstva. Docházelo k velké úmrtnosti při narození dítěte, ale také matek a batolat, a to z důvodu zanedbání péče, neboť ženy nenavštěvovaly lékařská zařízení. Proto bylo přijato opatření v rámci Péče o matku a dítě, kdy došlo k určitému nátlaku v zájmu dětí a to tím, že pokud žena chtěla dostávat potravinové lístky a poukázku na výbavu pro novorozence, musela navštěvovat lékaře. Po několika letech se úmrtnost opravdu snížila. Po roce 1948 však dochází k období dogmatismu. Zájem a péče o rodinu se tak zatlačil do pozadí. V roce 1953 probíhá měnová reforma 12, která zrušila potravinové lístky. Jejím důsledkem byl především pokles životní úrovně rodin s nezaopatřenými dětmi. V rodinném chování obyvatel tak převažuje model dvoupříjmové rodiny s výdělečně činnými oběma manželi. To mělo samozřejmě za následek pokles 11 Všeobecný občanský zákoník (AGBG) z roku 1811 12 Komunistický režim tuto reformu vyhlásil na základě pouze dva dny starého zákona č. 41/1953 Sb., o peněžní reformě 14

porodnosti. V polovině 60. let vzniká myšlenka rodičovské dovolené, jakožto prodloužení mateřské dovolené. Ekonomové však nechtěli přistoupit na to, aby ženy zůstaly na placené mateřské dovolené, neboť se báli úbytku pracovních zdrojů a ztráty jejich kvalifikace. Nárůst porodnosti byl proto pouze krátkodobý. V tomto období naopak přibývá rozvodů a rozpadů manželství bez rozvodu. V dobách, kdy měl muž postavení živitele rodiny, bylo považováno za nemorální, pokud rodinu opustil. Poté, kdy se ženy staly ekonomicky samostatné, to už takové opovržení nebylo. Vžil se způsob života ženy s dětmi a zmizel pejorativní přístup k dítěti narozenému mimo manželství. V polovině 60. let vzniká vládní populační komise, ve které se podařilo soustředit odborníky z různých institucí. Tato komise se především soustředila na rozvoj výzkumných prací, prostřednictvím Statistického úřadu řešila často i úkoly celoevropského charakteru. Výsledky šetření odkryly problémy pracujících žen. Neboť žena, vedle výkonu pracovní činnosti, musela také zajistit péči o domácnost a výchovu dětí. V 70. letech pak vzniká sociální program, který se zaměřuje na výhody, které žena mohla získat. Je zavedena ochrana na pracovišti v těhotenství, kdy ženě vznikl nárok na vyrovnávací příspěvek, dále je to nemocenská v délce trvání půl roku, rodičovská dovolená, univerzální přídavky na dítě. Docházelo také k velké výstavbě bytů a přestalo se tak hovořit o bytové nouzi. Všechna tato opatření vedly k porodnímu boomu. 13 13 celá podkapitola čerpáno Průcha, V. a kol.: Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918-1992, 2. díl, Brno 2004 15

2.3. Období socialismu Na úrovni politické byl vývoj české rodiny v letech 1948 1989 poznamenán především trvající tendencí státní ingerence do všech soukromých oblastí lidského života 14. V tomto období je koncepce rodinné politiky spjata se základními sociálními cíly a ideály socialismu. Totalitní stát se snažil omezit okruh působnosti rodiny především na její biologicko- reprodukční funkci. I přes tento tlak však rodina zůstávala především místem mezigenerační solidarity a vzájemné pomoci. V letech 1988 1989 tým odborníků zpracoval dokument s názvem Koncepce rodinné politiky 15. Šlo o první materiál koncepčního typu zaměřený již přímo na otázky komplexní podpory rodiny, nikoli jen populačního rozvoje. Koncepce jasně postuluje principy komunistické rodinné politiky takto: - Osvobození ženy, znamenající její plné politické, kulturní, sociální a ekonomické zrovnoprávnění. - Osvobození manželství, tj. jeho důsledná sekularizace a zdůraznění práva obou partnerů požádat na základě osobního hodnocení o jeho případné ukončení; možnost rozvodu byla do instituce manželství včleněna jako prostředek státem akceptovaného řešení manželského nesouladu. - Osvobození domácnosti, tj. cíl zbavit pracující ženu starostí o chod domácnosti, ve velké míře o péči a výchovu dětí a umožnit jí plně se realizovat v práci. - Institucionalizace péče o děti, tj. rozvoj institucí, které by zajistily jejich tělesný i duševní vývoj od nejmenšího věku; přenos socializačních funkcí z rodiny na školu a jiné instituce. - Vymanění rodiny ze sítě příbuzenských (zvláště rodičovských) pout, její uzavření do malého bytu, zbaveného řady tradičních domáckých funkcí. - Deekonomizace rodiny, tj. zbavení rodiny všech výrobních funkcí v podmínkách omezeného rozvoje rodinných spotřebních funkcí; ty byly kompenzovány projektem rozvoje společenské hmotné spotřeby. - Plánované rodičovství a podpora mateřství znamenaly zejména právo ženy 14 Národní zpráva o rodině (2004), MPSV, str. 16 15 Koncepce 1989 16

rozhodovat o svém přání mít, či nemít dítě, a rozšiřování souboru dávek i úlev ve prospěch rodin s nezletilými dětmi. Tyto cíle vystihují podstatu totalitní rodinné politiky vedené ryze ekonomickými funkcemi, jako je zaměstnanost žen, a funkcemi populačními podpora porodnosti. Jejím smyslem bylo rozvolnit rodinné vazby, eliminovat přirozené rodinné funkce a význam rodiny ve společnosti. Tomuto účelu byl pak podřízen vcelku rozsáhlý systém přímé finanční pomoci rodinám, tzv. systém společenské pomoci rodinám s dětmi. Typická je jasná preference ekonomické aktivity obou rodičů před domácí péčí o dítě. Tímto směrem se naše rodinná politika přibližovala východoevropskému modelu. 2.4. Rodinná politika v ČR po roce 1989 Po roce 1989 se česká společnost přiblížila západoevropským kulturním modelům, které podnítily zásadní změny v rodinném chování české populace. Bylo třeba zbavit stát monopolu a připravit podmínky pro pluralitu subjektů angažovaných v oblasti sociální politiky. Hovoří se o nástupu do fáze tzv. druhého demografického přechodu. Jeho charakteristickými znaky je klesající plodnost, klesající sňatečnost a úmrtnost a zároveň stoupající věk při prvním sňatku a prvním porodu. 16 Pojem rodinná politika se objevoval v různých koncepčních dokumentech polistopadového období, z nichž je potřeba zmínit zejména Scénář sociální reformy z roku 1990, v němž je rodinné politice věnována samostatná kapitola. Šlo o dokument, který měl vymezit základní rámec pro nově vznikající sociální politiku. Cílem sociální reformy mělo být opuštění ryze populačního účelu rodinné politiky a zdůraznění nezastupitelnosti rodinných funkcí. Plošné přídavky na děti se měly stát kompenzací za řádnou péči o děti. Základní podmínkou nároku na přídavky na děti byla pouze řádná péče o ně. Nová politická reprezentace také silně kritizovala komunistickou politiku zaměstnanosti žen, a požadovala v rodinné oblasti opětovné uznání mateřské péče o dítě, spojené s jejím zrovnoprávněním se zaměstnáním. 16 Národní zpráva o rodině (2004), MPSV, str. 16 17

Během celých 90. let byl základním principem sociální politiky koncept záchranné sociální sítě, který se měl stát nástrojem tlumení důsledků politické a ekonomické transformace společnosti. 17 Byl také přijat zákon o životním minimu 18 a zákon o sociální potřebnosti 19, které definují minimální standardy a podmínky, aby byl člověk definován jako sociálně potřebný. Jelikož socialismus vytvořil z lidí pasivní subjekty, které byly předmětem sociální péče, bylo potřeba, aby si lidé uvědomili svoji vlastní odpovědnost za budoucnost. Stát byl definován jako garant, který pomáhá jen tehdy, jestliže není jiná možnost, jak by člověk získal vlastní suverenitu. Dochází tak k odstranění výhod v bytové výstavbě a v manželských půjčkách, rodinám byl v přechodném období vyplácen pouze státní vyrovnávací příspěvek. Byla také nutná transformace sociálních dávek a jejich sjednocení do jednoho systému. V roce 1995 tak vzniká systém státních podpor rodinám s dětmi 20, který je založen na upřesnění trendu adresnosti a to především z důvodu hospodárnosti, účelnosti a snahy zaměřit dávky rodinám v sociální nouzi. Postupně zde vedle sebe vznikly 2 systémy sociálních dávek: - od 1.10.1995 dávky plošné, kam patřily: - rodičovský příspěvek - vyplácen do 4 let věku dítěte - dávky pěstounské péče: - dávka na úhradu potřeb dítěte - odměna pěstouna - příspěvek při převzetí dítěte - porodné sociální dávka jednorázová - pohřebné jednorázová dávka ve výši 5.000,- Kč - od 1.1.1996 dávky testované přiznávané podle násobků životního minima: - přídavky na děti, které byly ve třech výměrách podle výše příjmu; zpočátku dosažitelné pro 75% populace - sociální příplatek transformován ze státního vyrovnávacího příspěvku; určen pro nízkopříjmové rodiny 17 Národní zpráva o rodině (2004), MPSV, str. 17 18 Zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu 19 Zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti 20 Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře 18

- příspěvek na bydlení - příspěvek na dopravu zrušen roku 2004, nahrazen slevami na jízdném Je tedy možno shrnout, že podpora rodiny byla v tomto období silně individualizována a jejím rozhodujícím kritériem se stala sociální solidarita vysokopříjmových rodin s nízkopříjmovými. Na rozdíl od sousedních států střední Evropy, kde se v této době budovaly systémy koherentní rodinné politiky zaměřené na komplexní podporu rodin, v České republice se naopak upevňovalo chápání rodinné politiky jako dílčí formy sociálního zabezpečení. Výraznější pozornosti se rodinné politice dostává až s nástupem nové koaliční vlády v roce 2002, která ve svém programovém prohlášení věnovala rodinné politice samostatnou kapitolu. V rámci plnění tohoto prohlášení byla právě rodinná politika institucionálně zajištěna v rámci resortu práce a sociálních věcí. 19

3. Zajištění podpory rodiny v České republice 3.1. Finanční podpora rodiny Přímá finanční opatření směřující formou transferů nebo zvýhodnění přímo k rodinám lze rozdělit podle řady kritérií. Na základě jejich povahy se jedná především o přímé transfery poskytované formou dávek sociálního zabezpečení, dále o daňová opatření zvýhodňující rodiny a rovněž o různé typy slev a zvýhodnění konstruovaných s ohledem na rodinný život. 3.1.1. Dávky státní sociální podpory V rámci sociálního zabezpečení je primárně na podporu rodiny zaměřen pilíř státní sociální podpory se svými dávkami: přídavkem na děti, rodičovským příspěvkem, sociálním příplatkem, příspěvkem na bydlení, porodným, pohřebným a dávkami pěstounské péče. Zásadní význam z hlediska podpory převážné části rodin s dětmi má přitom přídavek na dítě, rodičovský příspěvek a sociální příplatek. Rodina je pro tyto účely chápána jako soužití rodičů a nezaopatřených dětí ve společné domácnosti. Může pobírat více dávek souběžně, přičemž u některých dávek je posuzován její příjem. - Přídavek na dítě Přídavek na dítě je základní, dlouhodobou dávkou, poskytovanou rodinám s dětmi, která jim pomáhá krýt náklady spojené s výživou a výchovou nezaopatřených dětí. Přídavek na dítě je dávkou testovanou. Nárok na přídavek na dítě má nezaopatřené dítě, které žije v rodině, jejíž rozhodný příjem je nižší než 2,4násobek částky životního minima rodiny. 21 Pro nárok na dávku se posuzuje příjem za předchozí kalendářní rok, za 21 17 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů 20

příjem se považuje i rodičovský příspěvek. Do příjmu se naopak nezapočítává výživné, které v rozhodném období platila osoba dítěti, se kterým je pro účely stanovení rozhodného příjmu osobou společně posuzovanou. Přídavek na dítě náležející zletilému nezaopatřenému dítěti se vyplácí tomuto dítěti a to od měsíce následujícího po měsíci, kdy dítě dosáhlo zletilosti. Pokud zletilé nezaopatřené dítě není způsobilé k právním úkonům, vyplácí se přídavek na dítě jeho zákonnému zástupci. Je-li oprávněnou osobou dítě nezletilé, vyplácí se přídavek na dítě tomu, kdo ho má v přímém zaopatření, tj. o dítě osobně pečuje. Nejčastěji jsou to rodiče, ale může to být i osoba, která má dítě v pěstounské péči, nebo osoba, které bylo svěřeno dítě do péče nahrazující péči rodičů rozhodnutím příslušného orgánu. V praxi mohou také nastat případy, kdy kromě standardní situace poskytování přídavku na dítě žijící v rodině rodičům nebo osobám nahrazujícím rodiče, může podmínku přímého zaopatření splňovat i více osob. V tomto případě zákon ukládá těmto osobám, aby se dohodly, komu má být přídavek na dítě vyplácen. Jestliže k této dohodě nedojde, o příjemci přídavku rozhodne okresní úřad, v jehož pravomoci je rozhodnutí o poskytnutí přídavku na dítě. Tento úřad by měl zvážit okolnosti případu a určit podle konkrétních podmínek osobu, které se bude dávka vyplácet. 22 V případech, kdy je dítě v plném přímém zaopatření ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo mládež, vyplácí se přídavek na dítě tomuto ústavu (zařízení). Pokud doba pobytu nezletilého nezaopatřeného dítěte v ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo mládež byla přerušena na dobu zahrnující celý kalendářní měsíc, vyplatí ústav (zařízení) přídavek na dítě osobě, která má dítě, jemuž tento přídavek náleží, po tuto dobu v přímém zaopatření. 23 Přídavek na dítě je vyplácen ve třech výších podle věku dítěte: 24 Věk nezaopatřeného dítěte v rodině Výše měsíčního přídavku na dítě v Kč do 6 let 500 od 6 do 15 let 610 od 15 do 26 let 700 22 19 odst.2 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů 23 19 odst.3 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů 24 18 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů 21

Přídavek na dítě je tedy v současnosti konstruován jako dávka kompenzující náklady na výchovu a péči o dítě. Jejím účelem je poskytnout náhradu za prostředky vydané rodiči na pokrytí základních životních potřeb dítěte. Velmi diskutovaná je adresnost dávky, zavedená během sociální reformy v 90. letech 20. století. Lze říci, že testování dávky mění částečně její účel. Místo poskytnutí kompenzace dodatečných nákladů spojených s výchovou dítěte jde nyní o formu sociální pomoci nízkopříjmovým rodinám vázané ovšem na přítomnost dítěte v rodině. V tomto případě nejde ani tolik o fakt, že adresnou dávku pobírá 85% rodin s dětmi, ale o podobu její konstrukce, která zohledňuje příjmovou situaci, a brání tak účel dávky vysvětlit pouze oceněním výchovné role rodiny. Důsledkem adresné dávky je také znevýhodnění manželské rodiny vyplývající ze způsobu zjišťování a kontroly celkových příjmů domácnosti. 25 S ohledem na tyto problémy je nutno na politické úrovni zavést diskuzi o možnosti zavedení plošného přídavku, jak je také tomu ve většině zemí EU, kde je přídavek koncipován naopak jako hlavní dávka určená na podporu rodiny jako takové, bez ohledu na její příjmovou situaci. - Rodičovský příspěvek Rodičovský příspěvek patří mezi netestované dávky státní sociální podpory, tj. není závislý na výši příjmu. Je dávkou, která má umožnit rodiči, aby se věnoval péči o dítě osobně a celodenně, tedy zpravidla na místo zaměstnání. Na rodičovský příspěvek má tedy rodič nárok, jestliže po celý kalendářní měsíc osobně, celodenně a řádně pečuje o dítě, které je nejmladší v rodině. Na rozdíl od peněžité pomoci v mateřství, může rodičovský příspěvek pobírat jak matka, tak otec dítěte, který z nich, to závisí na jejich společném rozhodnutí. Výše rodičovského příspěvku je od 1.1.2008 stanovena ve třech výměrách daných v pevných měsíčních částkách zvýšené (11.400,-Kč), základní (7.600,-Kč) a snížené (3.800,-Kč). Rodič si přitom může zvolit čerpání rodičovského příspěvku po 25 Národní zpráva o rodině (2004), MPSV, str. 126 22

dobu dvou, tří nebo čtyř let. Volbou doby čerpání si rodič zároveň volí i k ní příslušnou výši příspěvku, a to: - rychlejší čerpání rodičovského příspěvku po peněžité pomoci v mateřství nebo peněžité pomoci poskytované mužům (dále jen PPM) ve zvýšené výměře do 24 měsíců věku dítěte; o tuto formu čerpání však může požádat pouze rodič, který má nárok na PPM ve výši alespoň 380,-Kč za kalendářní den; - klasické čerpání po PPM v základní výměře do 36 měsíců věku dítěte; o tuto formu čerpání může požádat pouze rodič, který má nárok na PPM; - pomalejší čerpání po PPM nebo od narození dítěte, nevznikl-li nárok na PPM, v základní výměře do 21 měsíců věku dítěte a dále ve snížené výměře do 48 měsíce věku dítěte. 26 O vybranou dobu a výši čerpání rodičovského příspěvku musí rodič písemně požádat příslušný úřad státní sociální podpory na předepsaném formuláři. O rychlejší čerpání musí rodič požádat nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém nejmladší dítě dosáhne 22 týdnů života, resp. ve kterém současně narozené nejmladší děti dosáhnou věku 31 týdnů života. O klasické čerpání musí rodič požádat nejpozději v kalendářním měsíci, ve kterém nejmladší dítě dosáhne 21. měsíce věku. Pokud rodič nepožádá o rychlejší či klasické čerpání rodičovského příspěvku, je mu po 21. měsíci věku dítěte vyplácen rodičovský příspěvek v režimu pomalejšího čerpání, tzn. ve snížené výměře. Dobu a výši čerpání rodičovského příspěvku je tedy možné zvolit pouze v rozhodných obdobích. Po učiněném rozhodnutí je vybraná možnost čerpání již nezměnitelná a nelze ji uplatňovat zpětně, a to ani při střídání rodičů v pobírání rodičovského příspěvku. U zdravotně postižených dětí má rodič nárok ode dne posouzení dítěte jako dítěte dlouhodobě zdravotně postiženého nebo dlouhodobě těžce zdravotně postiženého na rodičovský příspěvek v základní výměře do 7 let věku dítěte, a to bez ohledu na dříve zvolenou možnost čerpání rodičovského příspěvku. Nárok na rodičovský příspěvek v základní výměře náleží i v případech, kdy dlouhodobě zdravotně postižené nebo dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě není nejmladším v rodině, pokud by jinak náležel rodičovský příspěvek na nejmladší dítě v rodině ve snížené výměře anebo by nárok na rodičovský příspěvek na nejmladší dítě v rodině již nebyl. Přičemž podmínka 26 30 odst. 1 a 32 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů 23

osobní celodenní a řádné péče musí být splněna u dítěte dlouhodobě zdravotně postiženého nebo dlouhodobě těžce zdravotně postiženého. 27 Podmínkou nároku na rodičovský příspěvek je, že dítě mladší 3 let nenavštěvuje jesle nebo jiné zařízení pro děti předškolního věku déle než 5 kalendářních dnů v kalendářním měsíci. Dítě, které dovršilo 3 roky věku, může pravidelně navštěvovat mateřskou školu nebo jiné obdobné zařízení v rozsahu nepřevyšujícím 4 hodiny denně nebo nejvýše 5 kalendářních dnů v kalendářním měsíci. 28 Jak už bylo řečeno, rodičovský příspěvek je dávkou netestovanou, příjem rodiče tedy není sledován. To znamená, že při nároku na výplatu rodičovského příspěvku může rodič výdělečnou činností zlepšovat sociální situaci rodiny. Což určitě patří k neodmyslitelnému pozitivu konstrukce této dávky. Po dobu své výdělečné činnosti však musí rodič pobírající rodičovský příspěvek zajistit péči o dítě jinou zletilou osobou. Současná podoba rodičovského příspěvku odráží účel, kterým je zajištění celodenní a domácí péče o dítě, bez ohledu na její formu. Tento systém je tedy hodnotově neutrální vůči rozdílu mezi péčí rodičovskou a nerodičovskou osobou. Vytváří na jedné straně předpoklad pro možné budoucí širší uplatnění domácí péče nerodičovskou osobou, ovšem na straně druhé nezvýhodňuje žádným způsobem rodiče, který se sám rozhodne pečovat o dítě celodenně bez výkonu výdělečné činnosti. Ve chvíli, kdy výplata dávky není bezprostředně vázána na celodenně pečující osobu, vyvstává nutnost zabezpečení kontrolního mechanismu pro dodržení podmínky zajištění řádné celodenní domácí péče o dítě. Nalézt takový mechanismus je ovšem vzhledem k rozpočtovým možnostem pro zaměstnání dostatečného množství sociálních pracovníků téměř nesplnitelný úkol. V souvislosti se snahou o dřívější návrat žen po rodičovské dovolené zpět do pracovního procesu tak, aby jejich hodnota na trhu práce nebyla výrazně snížena dlouhodobým pobytem doma během péče o dítě a ztrátou kontaktu se zaměstnáním, považuji za další důležitý krok, změnit dobu povoleného pobytu dítěte v jeslích, mateřské škole či obdobném zařízení, při současném zachování nároku na rodičovský 27 30 odst. 1 písm. e) a odst. 4 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů 28 30b odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů 24

rodiny. 29 Ve výši dávky se odráží nejen příjmy rodiny, kdy s rostoucím příjmem sociální příspěvek. Je pravděpodobné, že tato úprava by umožnila většímu počtu rodičů pracovat na částečný úvazek a přitom se dostatečně věnovat i výchově dětí, bez nutnosti hledat alternativní zajištění celodenní péče. - Sociální příplatek Cílem této dávky je pomáhat rodinám s nízkými příjmy krýt náklady spojené se zabezpečováním jejich potřeb. U této dávky je příjem rodiny testován za kalendářní čtvrtletí. Za příjem se považuje i rodičovský příspěvek a přídavek na dítě. Od 1. ledna 2008 se do příjmu nezapočítává výživné, které v rozhodném období platila osoba dítěti, se kterým je pro účely stanovení rozhodného příjmu osobou společně posuzovanou. Nárok na sociální příplatek je vázán na péči o nezaopatřené dítě, s výjimkou dítěte svěřeného do pěstounské péče, a na stanovenou hranici příjmů v rodině, která v předchozím kalendářním čtvrtletí musí být nižší, než 2,0násobek životního minima příplatek postupně klesá, ale i další rodinné situace. Sociální příplatek se zvyšuje v případech, kdy dítě je dlouhodobě těžce zdravotně postižené, dlouhodobě zdravotně postižené nebo dlouhodobě nemocné, zohledněny jsou také zdravotní postižení nebo osamělost rodiče. Vyšší sociální příplatek se poskytuje také rodinám, kde se narodilo více dětí současně, a to v době do tří let jejich věku, rodinám, kde dítě studuje na střední škole v denní formě studia nebo na vysoké škole v prezenční formě studia. 30 29 20 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů 30 22 odst. 1 a 2 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů 25

Výše sociálního příplatku podle věku dítěte a rozhodného příjmu úplné rodiny v násobcích životního minima měsíčně v Kč (bez dalších sociálních situací) Sociální příplatek při příjmu rodiny v předchozím Věk nezaopatřeného dítěte v kalendářním čtvrtletí rodině 1,0násobek ŽM 1,6násobek ŽM 2,0násobek ŽM do 6 let 800 320 0 od 6 do 15 let 980 392 0 od 15 do 26 let 1 125 450 0 Sociální příplatek má tedy charakter klasické testované dávky určené sociálně slabým nízkopříjmovým rodinám s dětmi. Na rozdíl od přídavku na dítě, který je rovněž podobným způsobem testovaný, s odlišnou hranicí příjmu, není přímo závislý na počtu dětí v rodině (nepřímo ovšem ano, neboť počet členů rodiny ovlivňuje výpočet životního minima rodiny). Získávají jej nejčastěji rodiny s jedním ekonomicky aktivním rodičem a rodiny samoživitelů. V případě změny konstrukce přídavku na dítě na plošnou dávku by se role sociálního příplatku změnila a tato dávka by se stala centrálním nástrojem podpory nízkopříjmových rodin s dětmi nad úrovní životního minima. 31 31 Národní zpráva o rodině (2004), MPSV, str. 127 26

3.1.2. Dávky nemocenského pojištění ve vztahu k rodině Důležitým pilířem sociálního zabezpečení je také sociální pojištění, které obsahuje rovněž některé druhy dávek vázané na specifické sociální události spojené s rodinným životem, např. ztrátu zaměstnání, nemoc nebo těhotenství, rané mateřství či stáří. Jeho smyslem je zajistit v případě takové sociální události, nikoli nutně nepříznivé, která vede ke krátkodobé nebo déletrvající ztrátě příjmu, odpovídající náhradu, která pomůže vyrovnat vzniklou příjmovou nerovnost. Do systému patří pojištění v nezaměstnanosti, pojištění nemocenské a pojištění důchodové. Sociální pojištění je vázáno na jednotlivce přispívajícího ze svého zaměstnaneckého příjmu, nicméně imanentně podporuje rodinu tím, že z něj plynoucí dávky vždy pomáhají stabilizovat příjmovou situaci v celé domácnosti. Opatřením vstřícným rodině je také existence náhradních dob reflektujících dobu trvání celodenní péče o dítě v sociálním pojištění. - Peněžitá pomoc v mateřství V souvislosti s těhotenstvím, mateřstvím a péčí o novorozené dítě náleží z nemocenského pojištění peněžitá pomoc v mateřství. Peněžitá pomoc v mateřství (dále též PPM ) je dávkou nahrazující příjem a náleží při splnění stanovených podmínek zaměstnankyním, studentkám a osobám samostatně výdělečně činným (dále též OSVČ ). Mužům tato dávka náleží pouze v zákonem stanovených případech péče o dítě a nazývá se peněžitá pomoc. PPM se poskytuje ženě, která porodila dítě, po dobu 28 týdnů mateřské dovolené, a to od počátku 6. týdne před očekávaným dnem porodu, nejdříve však od počátku 8. týdne před tímto dnem. Ženě, která porodila dvě nebo více dětí, se poskytuje nejdéle po dobu 37 týdnů. Po dobu 22 týdnů se poskytuje PPM pojištěnci, pokud převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu a 27