Nález racka bouřního západosibiřského (Larus canus heinei) v České republice Find of a Russian Common Gull (Larus canus heinei) in the Czech Republic Jiří Šírek1 & Jan Pohanka2 1 Tržní 63, CZ-752 01 Kojetín; e-mail: sekretariat@radnice.kojetin.cz 2 Národních hrdinů 908, CZ-751 31 Lipník nad Bečvou Šírek J. & Pohanka J. 2004: Nález racka bouřního západosibiřského (Larus canus heinei) v České republice. Sylvia 40: 143 147. Dne 11. 4. 2002 byl nalezen na Hradeckém rybníku u Tovačova (49 26'N 17 17'E, Olomoucký kraj, okres Přerov) uhynulý jedinec racka bouřního západosibiřského (Larus canus heinei) v šatě druhého roku. Jedná se o první doložený výskyt této subspecie v České republice a pravděpodobně o druhý doložený výskyt ve střední Evropě. Příspěvek popisuje nalezeného ptáka a zabývá se výskytem tohoto poddruhu v Evropě. On April 11, 2002 a dead specimen of a 2-year-old Russian Common Gull (Larus canus heinei) was found at the Hradecký fishpond near Tovačov (49 26'N 17 17'E, Region of Olomouc, Czech Republic). This has been the first documented record of the subspecies in the Czech Republic and probably the second documented occurrence of the subspecies in central Europe. The article describes the specimen and also discusses the occurrence of the subspecies in Europe. Keywords: Russian Common Gull, Larus canus heinei, Czech Republic ÚVOD Z hlediska subspecifické příslušnosti je dnes racek bouřní (Larus canus) většinou autorů rozdělován na čtyři poddruhy: L. c. canus, obývající Island, Britské ostrovy, severní a střední Evropu až po Bílé moře, L. c. heinei, obývající areál od poloostrova Kanin a Moskevské oblasti po sever střední Sibiře, L. c. kamtschatschensis rozšířený v oblasti severovýchodní Sibiře a L. c. brachyrhynchus, obývající Aljašku a severovýchod Kanady. V České republice se pravidelně vyskytuje nominátní subspecie, jejíž příslušníci pravidelně naším územím protahují, přezimují zde a od roku 1986 i hnízdí (Šťastný et al. 1997). Na možnost výskytu ssp. heinei upozornil již Černý (1965), který pozoroval v Praze na Vltavě nápadně větší racky bouřní s mohutným zobákem a tmavším hřbetem. Dne 17. 12. 1993 chytil M. Vavřík 1 ex. v šatu 2. roku v Karviné- Dolech, který určil jako ssp. heinei. Faunistická komise zprvu doporučila publikovat tento údaj jako možný výskyt (Hudec et al. 1995), po revizi bylo toto pozorování akceptováno (Chytil & Vavřík 1999). Rozměry odchyceného jedince uvádí tab. 1. 143
Šírek J. & Pohanka J. / Racek bouřní západosibiřský Tab. 1. Rozměry (v mm) dvou racků bouřních západosibiřských (Larus canus heinei) z území České republiky. Table 1. Measurements (mm) of two Russian Common Gulls (Larus canus heinei) from the Czech Republic. rozměr / measurement Karviná 1993 Tovačov 2002 křídlo / wing 392 350 ocas / tail 154 běhák / tarsus 60,8 54,2 délka zobáku / bill length 42,2 43,9 výška zobáku / bill height 12,0 13,3 Rozšíření racka bouřního západosibiřského Areál rozšíření ssp. heinei navazuje na východní část areálu ssp. canus. Hnízdí tedy ve střední části Ruska od poloostrova Kanin, řeky Dviny a Moskevské oblasti a západní a střední Sibiři východně až k řece Leně. Zimuje na Baltu, Černém moři, jižním Kaspiku a dále v Perském zálivu, Pákistánu, Mongolsku a v Číně. O přesnějším obrazu jeho rozšíření a zimování by bylo nutné získat více výsledků kroužkování. Glutz & Bauer (1982) udávají jediný doklad o výskytu ve střední Evropě 26. 12. 1934 z Maďarska. Nálezy kroužkovaných ptáků z Německa, Belgie a Nizozemska v oblastech výskytu ssp. heinei ale ukazují, že část populace L. c. heinei zimuje i v západní a střední Evropě. VÝSLEDKY Doklad o výskytu v České republice První doklad o výskytu tohoto poddruhu na území České republiky se nám podařilo získat v dubnu 2002. Dne 11. 4. 2002 objevil Jan Pohanka na hrázi rybníka Hradecký u Tovačova (okres Přerov, Olomoucký kraj, čtverec 6569) uhynulého racka, kterého nemohl přesně určit. Oba autoři této zprávy při společné návštěvě lokality 12. 4. 2002 provedli proměření mrtvého ptáka a podrobnější prohlídku, přičemž vzhledem ke zbarvení a rozměrům zobáku (i po telefonické konzultaci s Dr. M. Vavříkem) určili ptáka jako západosibiřský poddruh racka bouřního Larus canus heinei, Homeyer 1853. Po víkendovém uložení nálezu v garáži prvého autora (racek již při odvozu z Tovačova zapáchal), byl 15. 4. 2002 předán do sbírek Moravské ornitologické stanice v Přerově, kde se z něj však díky pokročilému stadiu rozkladu podařilo zachovat jen lebku se zobákem a křídlo (obr. 1 2). Popis nálezu s fotografiemi lebky a křídla posuzovala Faunistická komise ČSO, která potvrdila určení jako L. c. heinei pod č.j. 61/2002. Popis nalezeného racka bouřního západosibiřského Velký racek bouřní, hlava hustě silně čárkovaná, zobák silný a dlouhý s tmavým proužkem, u kořene nažloutlý. Hřbet tmavší než u L. c. canus, při vytažení z vody připomínal téměř racka žlutonohého. Špičky křídel černé, na konci 1. ruční letky bílá oválná skvrna. Spodina těla bílá, ocas bílý, na konci zachovaná téměř úplná tmavá páska. Nohy žlutozelené. Rozměry nalezeného racka a porovnání rozměrů v literatuře udávají tab. 1 3. Z uvedeného popisu je patrné, že se 144
Obr. 1. Lebka racka bouřního západosibiřského (Larus canus heinei), Tovačov, duben 2002; foto Jitka Hanáková. Fig. 1. Skull of a Russian Common Gulls (Larus canus heinei), Tovačov, April 2002; photo Jitka Hanáková. Obr. 2. Křídlo racka bouřního západosibiřského (Larus canus heinei), Tovačov, duben 2002. Doklady jsou uloženy ve sbírkách MOS v Přerově, foto Jitka Hanáková. Fig. 2. Wing of a Russian Common Gulls (Larus canus heinei), Tovačov, April 2002; photo Jitka Hanáková. The specimens are deposited in the collections of the Moravian Ornithological Station in Přerov. 145
Šírek J. & Pohanka J. / Racek bouřní západosibiřský Tab 2. Rozměry (v mm) racka bouřního severoevropského (Larus canus canus) a racka bouřního západosibiřského (L. c. heinei) podle Iljičeva & Flinta (1988). Table 2. Measurements (mm) of the Common Gull (Larus canus canus) and the Russian Common Gull (L. c. heinei) according to Iljičev & Flint (1988). poddruh / ssp. pohlaví / sex n křídlo / wing zobák / bill běhák / tarsus L. c. canus M 10 333 367 32 38 49 54 F 12 325 355 30 35 43 51 L. c. heinei M 46 355 402 32 43 49 63 F 36 350 400 31 40 49 61 Tab. 3. Průměrné hodnoty rozměrů (mm) racka bouřního západosibiřského (Larus canus heinei) údaje z různých pramenů. Table 3. Mean values of Russian Common Gull (Larus canus heinei) measurements (mm) data from different sources. Iljičev & Flint (1988) Cramp (1983) Glutz & Bauer (1982) Hudec & Černý (1977) Kompanje & Post (1990) rozměr measurement M / F M / F M / F M / F M / F křídlo / wing 381 / 371 382 / 368 386 / 352 386 / 352 381 / 377 ocas / tail 145 / 140 154 / 150 běhák / tarsus 55,9 / 53,5 52,3 / 49,7 60,2 / 56,9 délka zobáku / 38,4 / 34,8 35,7 / 32,7 41,8 / 39,4 51 53 bill length výška zobáku / bill height 12 13 12,2 / 11,4 jednalo o ptáka v šatě 2. roku. Pohlaví ani příčinu smrti se nepodařilo zjistit, pták uhynul asi kolem 5. 4. 2002 (F. Hanák in verb.). DISKUSE Konkrétní výsledky o výskytu poddruhu heinei v západní Evropě jsou velmi stručné a obecné. V posledních 20 letech někteří autoři popsali podrobněji výskyt racka bouřního západosibiřského na pobřeží Belgie, Nizozemska a Německa. Kompanje & Post (1990) se zabývají otázkou zimování této subspecie v Nizozemsku a západní Evropě. Na základě rozměrů zobáku konstatují, že bezpečně lze k tomuto poddruhu řadit ptáky s výškou zobáku větší než 11,8 mm (samci) a 11,0 mm (samice). Uvádějí devět pozorování ze západní Evropy od roku 1888 do roku 1984 z území Belgie, Nizozemska, Německa, Itálie a Velké Británie. Titíž autoři (Kompanje & Post 1993) popisují první konkrétní nález ptáka kroužkovaného v Rusku zjištěného 10. 6. 1984 v Nizozemsku. Zároveň udávají, že tento poddruh je určitelný pouze v ruce, barva pláštíku není rozhodující, určitelní jsou navíc pouze samci, samice jsou srovnatelné s robustnějšími jedinci Larus canus canus. Herroelen (1991) uvádí, že k subspecii heinei patří 5 % jedinců racků bouř- 146
ních zimujících na belgickém pobřeží. Kuschert (1983) z rozboru dokladového materiálu získaného na pobřeží Baltského a Severního moře v Německu řadí z celkem 153 kusů racků bouřních 11 kusů k subspecii heinei, 34 kusů k subspecii canus a 108 ptáků vykazuje přechod mezi oběma poddruhy. Tyto údaje potvrzují, že určitá část západosibiřských racků bouřních zimuje na pobřeží severozápadní Evropy, situace v evropském vnitrozemí je však z tohoto pohledu dosud téměř neznámá. Chybí totiž dostatečné množství dokladového materiálu, případně odchycených ptáků, na jehož základě by bylo možné stanovit charakter výskytu tohoto poddruhu v této oblasti. V našich podmínkách během odchytu racků bouřních na Ostravsku na přelomu 80. a 90. let 20. století odpovídaly rozměry většiny ptáků ssp. canus, pouze několik ptáků vykazovalo alespoň některé rozměry větší. Jednoznačně byl k ssp. heinei přiřazen jediný pták (viz výše), několik dalších k této subspecii velmi pravděpodobně patřilo (M. Vavřík in litt.). Vzhledem k nemožnosti terénní determinace poddruhu heinei bude zřejmě odpověď na tuto otázku ještě dlouho nejistá a bude věcí šťastných náhod, stejně jako tomu bylo v případě nálezu uhynulého ptáka na střední Moravě. LITERATURA Cramp S. & Simmons K. E. L. (eds) 1983: The Birds of the Western Palearctic. Vol. 3. Laridae. Oxford Univ. Press, Oxford & New York. Černý W. 1965: Tah a přezimování racka bouřního (Larus canus) v Československu. Sylvia 17: 95 105. Glutz von Blotzheim U. N. & Bauer K. M. (eds) 1982: Handbuch der Vögel Mitteleuropas. Band 8. Charadriiformes. Akad. Verlagsgesellschaft, Wiesbaden. Herroelen P. 1991: Russische Stormmeeuw in Nederland. Dutch Birding 13: 15 18. Hudec K. & Černý W. 1977: Fauna ČSSR. Ptáci 2. Academia Praha. Hudec K., Chytil J., Šťastný K. & Bejček V. 1995: Ptáci České republiky. Sylvia 31: 97 149. Iljičev V. D. & Flint V. E. (eds) 1988: Pticy SSSR. Čajkovyje. Nauka, Moskva. Kompanje E. J. O. & Post J. N. J. 1990: Oostelijke Stormmeeuwen Larus canus heinei in Nederland en West Europa. Limosa 63: 2 6. Kompanje E. J. O. & Post J. N. J. 1993: Nieuwe vondsten van Russische Stormmeeuw in Nederland. Dutch Birding 15: 254 258. Kuschert H. 1983: Östliche Formen der Sturmmöwe (Larus canus ssp.) als Wintergäste in Norddeutschland. Vogelwarte 32: 1 6. Šťastný K., Bejček V. & Hudec K. 1997: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 1985 1989. H&H, Jinočany. PODĚKOVÁNÍ Autoři děkují Dr. Františku Hanákovi a Dr. Martinu Vavříkovi za poskytnutí literárních pramenů a cenné informace při sestavování této práce. Došlo 10. října 2003, přijato 24. března 2004. Received October 10, 2003; accepted March 24, 2004. 147