Digitalizace českých. filmových děl

Digitalizace českých filmových děl

Obsah Předmluva... 2 1. Strategie digitalizace českých filmů ve správě státu... 4 2. Návrh koncepce digitalizace českých filmových děl... 6 3. Digitalizace kin přechod z analogové na digitální projekci... 11 4. Ukázky poškození filmového materiálu... 13 5. Restaurování obrazu... 14 6. Digitalizace filmů Jana Špáty případová studie... 16 7. Přílohy... 19 A. Návrh filmů určených pro první etapu digitalizace... 21 B. Složení pracovní skupiny pro digitalizaci českých filmů... 25 C. Přehled digitálních masterů pro jednotlivé druhy šíření... 26 D. Přehled digitalizovaných kin v České republice... 27 E. Přehled plánovaného nasazení 35mm a digitálních kopií nových filmů v českých kinech... 29 F. Doporučení Evropského parlamentu a Rady EU o filmovém dědictví a konkurenceschopnosti souvisejících činností... 35 G. Doporučení Evropské komise o digitalizaci a zpřístupnění kulturních materiálů... 41 H. Projekt Europeana evropské kulturní dědictví přístupné on-line... 44 1

Předmluva Ministerstvo kultury se zabývá problematikou digitalizace již několik let. Impulzem k tomu nebylo jen doporučení Evropské unie ze srpna 2006 týkající se digitalizace kulturního materiálu, jeho dostupnosti on-line a uchovávání digitálních záznamů, ale také zjevná potřeba reagovat na stále se zrychlující technologický vývoj, jeho možnosti a v návaznosti na ně na nové nároky a požadavky uživatelů celosvětové informační sítě. S digitalizací je ovšem spojeno mnoho otázek, např. autorská práva a rozsah a způsob digitalizace děl, největším problémem je ale nesmírná časová a finanční náročnost procesu digitalizace a následně uchovávání a v budoucnu nezbytná migrace dat. V oblasti audiovize se jedná o dvojí problematiku digitalizaci kin a digitalizaci kinematografických děl. Cílem digitalizace děl není jejich uchovávání, protože uchovávání na filmovém pásu je prokazatelně bezpečnější a levnější, ale co nejširší možné zpřístupnění divákům všemi v současné době používanými způsoby. Je sice možné diskutovat o tom, jaká je hodnota předvedení díla v kině a jaká třeba na displeji mobilního telefonu, ale v souvislosti s posunem životního stylu nelze tuto druhou možnost a priori odmítnout. Narůstá počet diváků, kteří před kinem dávají přednost soukromí domova vybaveného přístroji pro vysoce kvalitní vysílání, a ty rovněž nelze pominout. Co se týče kin, lze zcela krátce konstatovat, že nebudou-li digitalizována, ve výhledu tří let bude při vyšších nákladech na výrobu nových kopií jejich program omezen pouze na starší díla, což bude jistě znamenat odliv diváků z kin, a ve výsledku snížení finančních prostředků na novou českou filmovou tvorbu. Leží před námi velký a závažný úkol a tato brožura je jedním z prvních a zásadních kroků, neboť popisuje problematiku a navrhuje její řešení. prof. Václav Riedlbauch ministr kultury 2

Filmová díla jsou nedílnou součástí národního kulturního dědictví. Umožnit divákům tyto hodnoty i nadále poznávat proto patří k prioritám Evropské komise v oblasti audiovizuální politiky. V době, kdy k digitálnímu uvádění filmů přistupuje stále více kin i vysílatelů, se nezbytnou podmínkou pro zpřístupnění jakéhokoli audiovizuálního obsahu stává právě jeho digitalizace. V srpnu 2006 vydala Evropská komise Doporučení týkající se digitalizace kulturního materiálu, jeho dostupnosti on-line a uchovávání digitálních záznamů, ve kterém mimo jiné vyzvala členské státy ke stanovení cílů v digitalizaci archivních materiálů a vytvoření národních strategií pro uchovávání digitálních materiálů a přístup k nim. V návaznosti na toto doporučení se digitalizace kulturního obsahu stala jedním z úkolů státní kulturní politiky České republiky pro léta 2009 2014. Program Evropské unie MEDIA, jehož cílem je podpora evropského audiovizuálního průmyslu, nefinancuje přímo digitalizaci filmů, ta je v kompetenci jednotlivých států. Finančně však podporuje řadu projektů napříč Evropou, jejichž cílem je právě zpřístupnění nebo alternativní forma distribuce audiovizuálního obsahu. Jedním z podpořených projektů je například portál Europa Film Treasures, který nabízí přístup k bohaté kolekci filmů z řady evropských filmových archivů včetně našeho Národního filmového archivu. V České republice program MEDIA podpořil portál dokumentárních filmů DocAlliance.com. Bez existence digitálního obsahu by však tyto projekty nemohly fungovat. Jsem proto velmi ráda, že kancelář MEDIA Desk Česká republika mohla spolupracovat s ministerstvem kultury na uspořádání semináře Digitalizace českých filmových děl. Seminář proběhl 21. dubna 2010 v prostorách zastoupení Evropské komise v Praze a setkal se s mimořádně velkým zájmem odborné veřejnosti i médií. Zároveň bych tímto chtěla ještě jednou poděkovat všem, kteří věnovali svůj čas přípravě prezentací na seminář a jsou zároveň autory příspěvků v této publikaci. Daniela Staníková MEDIA Desk Česká republika 3

1 Strategie digitalizace českých filmů ve správě státu Helena Fraňková Odbor médií a audiovize MK ČR Podle 106 odst. 4 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, se za výrobce českého zvukově obrazového záznamu audiovizuálního díla zveřejněného v době od 1. 1. 1950 do 31. 12. 1964 považuje Národní filmový archiv (NFA). Za výrobce zvukově obrazového záznamu audiovizuálních děl zveřejněných v době od 1. 1. 1965 do 31. 12. 1991, k nimž podle zvláštních právních předpisů vykonává práva autorská Státní fond České republiky pro podporu české kinematografie (SFČR), je považován tento fond. Digitalizace těchto kinematografických děl, přičemž některá z nich jsou součástí národního kulturního dědictví, je pro stát přínosem, a to hned ze dvou důvodů. Výnos z prodeje práv k filmům vyrobeným v letech 1965 1991, tedy v době státního monopolu, je jedním z dosud funkčních zdrojů Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie generujících příjmy. Tento zdroj však postupně slábne vzhledem k menšímu zájmu ze strany hlavních odběratelů, tuzemských či zahraničních provozovatelů televizního vysílání, kteří vysílají ve vysokém rozlišení (HD). Restaurování a digitální přepis jsou nutné proto, aby staré filmy mohly být zpřístupňovány prostřednictvím nových technologií (nosiče Blu-ray, televizní vysílání v HD, moderní kina s digitální projekcí). Tyto filmy budou pak opět obchodovány v ČR a v zahraničí. Jelikož všichni vysílatelé budou postupně přecházet od roku 2011 na HD vysílání, je tento proces nevyhnutelný. Pokud budou kinematografická díla zrestaurována a digitalizována, lze očekávat mírně zvýšený prodej licencí a naopak, pokud digitalizace filmů neproběhne, lze očekávat snížený zisk z prodeje licencí. Pokud nebudou kinematografická díla zrestaurována a digitalizována, nebude tzv. českou filmovou klasiku možno divákům zpřístupňovat, jelikož veškeré distribuční cesty budou již digitální. Dalším důvodem pro digitalizaci filmů je i tzv. mediální/filmová výchova vzdělávání v oblasti kinematografie a mediální gramotnosti. Je důležité začlenit mediální výchovu nejen na úrovni základních škol, ale i v systému průběžného vzdělávání v souvislosti např. i s prevencí audiovizuálního pirátství. Školní videotéky mají zásadní pozitivní vliv na budování divácké základny a povědomí dalších generací o významu kinematografie a jejího významu jako základu národního kulturního dědictví. Digitalizace a restaurování českých filmů ve vlastnictví státu je velice nákladné. Jedná se o vysoce odborný a technicky i finančně náročný proces. Zároveň vyžaduje zabezpečené digitální úložiště pro ukládání již restaurovaného a digitalizovaného materiálu. Finanční prostředky SFČR samotného, zvláště po roce 2011, jsou pro digitalizaci jednoznačně nedostačující. Do tematických okruhů strukturálních fondů v gesci ministerstva kultury ani výzvy e-government nelze digitalizaci zařadit, a proto je nutné hledat finanční prostředky jinde. Ministerstvo kultury proto problematiku digitalizace českých filmů ve správě státu zařadilo i do materiálu Koncepce podpory a rozvoje české kinematografie a filmového průmyslu 2010 2016, která je v současné době předložena vládě. 4

Ateliéry Bonton Zlín, Vladimír Souček Marketa Lazarová (r. František Vláčil, 1967) 5

2 Návrh koncepce digitalizace českých filmových děl Východiska Film je od svého vzniku nerozlučně spjat s technikou a technicky podmíněna je i jeho prezentace. S rozvojem technologie v průběhu 20. století přicházely nové formáty, které umožňovaly snadnější šíření filmů a přinášely divákům větší komfort televizní vysílání, videozáznam atd. Projekce z filmového pásu byla však stále nejkvalitnějším a standardním způsobem prezentace filmového díla v kinech. Koncepce digitalizace českých filmů Filmová rada, která sdružuje české filmové profesní asociace, festivaly a instituce, ustavila v roce 2009 pracovní skupinu (PS) pro digitalizaci českých filmů s cílem navrhnout postup, který by umožnil zpřístupnit zlatý fond české kinematografie v digitálním prostředí jak v kinech, tak v ostatních distribučních kanálech v co nejlepší dosažitelné kvalitě (složení pracovní skupiny naleznete v příloze B). Pracovní skupina při Filmové radě (viz příloha B) Revoluční změna přišla s vývojem digitálních projektorů s vysokým rozlišením, které postupně dosáhly obrazové kvality filmových projektorů. Celosvětová digitalizace kin začala okolo roku 2005 a v současnosti je naprostá většina nových filmů produkována tak, aby byly k dispozici jak na filmových, tak digitálních kopiích. Hlavním přínosem digitálního kina je vedle snížení nákladů na výrobu filmových kopií pro distributory a flexibility programování pro kina především vyšší kvalita projekce a širší nabídka filmů pro diváky. Už v předešlém textu byla zmíněna skutečnost, která je pro digitalizaci klíčovým východiskem: S postupujícím přechodem kin na digitální projekci bude pokračovat útlum výroby filmových kopií, až filmová kopie jako distribuční médium zcela zanikne. Filmové archivy uchovávají filmová díla na filmových kopiích. Aby bylo tyto filmy možné i v budoucnu promítat v kinech, je nezbytné zajistit jejich postupný převod do digitální podoby ve vysokém rozlišení. Vzhledem k tomu, že současně probíhá i transformace televizního vysílání na HD rozlišení a v oblasti home videa přechod k nosičům Blu-ray, využije se digitalizace k výrobě distribučních masterů i pro tyto nové formáty. Zároveň je možné u starších filmových děl provést digitální restaurování původních podkladových materiálů. Vysoké rozlišení obrazu (HD) s využitím digitálních technologií pro uložení dat se během tohoto desetiletí stane základním standardem pro všechny distribuční kanály audiovizuální tvorby. V nejbližších letech získají digitální technologie spojené s HD na trhu natolik dominantní postavení, že o audiovizuální díla, která nebudou splňovat podmínky pro distribuci ve vysokém rozlišení obrazu, přestane být zájem. Jak podrobněji zmiňuje příspěvek ministerstva kultury, většinu českých filmů vyrobených od počátků české kinematografie do doby, kdy byla privatizována státní filmová studia, spravuje stát prostřednictvím Národního filmového archivu a Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie. NFA pečuje o 2305 hraných filmů. Vzhledem k tomuto obrovskému počtu je nezbytné určit klíč, podle něhož se budou filmové tituly postupně převádět do digitální podoby. Prioritou je zpřístupnit v digitální podobě ve vysokém rozlišení ta díla, která jsou součástí zlatého fondu české kinematografie a je o ně stále zájem mezi diváky. Pracovní skupina vybrala z celovečerních hraných a animovaných filmů 200 titulů, které podle jejího názoru představují nejlepší díla české kinematografie od roku 1898 do roku 1993 (viz příloha A). Vybraná filmová díla tvoří první vlnu filmů, které by měly být v co nejkratší době digitalizovány, aby je bylo i nadále možné využívat a zpřístupňovat divákům. Výběr zahrnuje filmy ze všech období českého filmu a nechybí v něm díla žádného z velkých filmových režisérů. Vzhledem ke komplexnosti problematiky digitalizace a restaurování filmových archivů a vývoji technologií jak v oblasti IT, tak i v oblasti zpracování filmového materiálu nebylo cílem tohoto materiálu navrhnout konkrétní technologické řešení na základě právě na trhu dostupných technologií, ale spíše deklarovat a určit některé postupy tak, aby digitalizace probíhala s dlouhodobou perspektivou a získaná digitální data byla použitelná i v budoucnu, přestože k uspokojení okamžitých edičních potřeb by se nabízely jednodušší a levnější varianty. 6

Při využití technických kapacit, které jsou v současné době v České republice k dispozici, by bylo možné převést 200 vybraných filmů během 3 4 let. Přestože jde o poměrně vysoké tempo, jež předpokládá každý týden dokončení jednoho filmu, je namístě opět zdůraznit, že každé zdržení digitalizace filmů bude znamenat omezení užití klasických českých filmů a následně i snížení výnosů, které jsou jedním z příjmů SFČR, resp. NFA. Aby budoucí využití klasických českých filmů nebylo znemožněno přechodem na výlučně digitální způsob šíření, doporučuje pracovní skupina, aby byla první etapa digitalizace vybraných českých filmů provedena nejpozději do konce roku 2015. Digitální restaurování filmových děl Cílem digitálního restaurování filmového díla je pořídit z dochovaných materiálů identickou kopii filmu v digitální podobě. Digitální restaurování filmového díla můžeme obecně rozdělit do následujících výrobních etap: a) příprava nebo výroba zdrojových filmových materiálů, b) skenování, resp. přepis zdrojového materiálu obrazu a zvuku, c) digitální restaurování obrazu a zvuku, d) uchovávání restaurované digitální kopie filmového díla, e) výroba digitálních masterů pro jednotlivé druhy šíření. A. PŘÍPRAVA ZDROJOVÝCH MATERIÁLŮ Filmový archiv pečuje o originální negativy k českým filmům v nejrůznějších formátech, tak jak byly během celého období od vzniku kinematografie používány. Od počátků kinematografie slouží k záznamu obrazu černobílý filmový negativ s šířkou pásu 35 mm. Barevný 35mm filmový negativ se začíná používat od konce 40. let, vedle nejrozšířenějšího obrazového formátu 1:1,37 se objevují i další formáty obrazu, včetně širokoúhlého formátu Cinemascope. Záznam zvuku je prováděn buď prostřednictvím optické, nebo magnetické stopy, která je zaznamenána na 35mm filmovém negativu, resp. na 35mm magnetickém pásu. Pro převod obrazu do digitální podoby je ideálním zdrojovým materiálem duplikační pozitiv, tzn. první kopie originálního negativu, která je již jasově a barevně zkorigovaná. Sken je možné provést také z originálního negativu nebo pozitivní kopie. Pro skenování obrazu je nutné připravit podkladový materiál v co nejlepší kvalitě a čistotě případně budou muset být provedeny nezbytné laboratorní práce, nebo i výroba nových duplikačních negativů. Pro převod zvuku do digitální podoby je třeba nasnímat optické zvukové stopy z filmové distribuční kopie, či magnetické stopy z magnetických pásů. 7

B. PŘEPIS ZDROJOVÝCH MATERIÁLŮ Podstatou přepisu zdrojových materiálů je přenos co nejvíce informací z původního filmového pásu. Nejde tedy o pouhé kopírování, ale především o získání plnohodnotného digitálního otisku původního díla. Takto získaná data by měla naplnit základní definici tzv. digitálního intermediátu, tzn. digitální otisk filmového materiálu by měl umožnit jeho zpracování v takové kvalitě, jaké by bylo dosaženo klasickou laboratorní cestou. Důležitým kritériem, které ovlivní časovou i ekonomickou náročnost následného digitálního restaurování, je stav zdrojového filmového materiálu a volba obrazového rozlišení plánovaného digitálního otisku. K otázce obrazového rozlišení digitalizované podoby dat je třeba přistoupit s respektem k obecně platnému a používanému pravidlu nasnímat daný zdroj v dvojnásobném bodovém rozlišení, než bude jeho výsledné využití. To zaručí v budoucnosti možnost rekonstruovat původní nezkreslený originál z jeho digitálního otisku, a bude tak naplněna i jedna z možných funkcí digitálního archivu uchování děl pro budoucí generace v ne horší kvalitě, než je originál. Elementárním předpokladem je co nejcitlivější zacházení s archivním filmovým materiálem sken je prováděn postupně, jedno filmové pole za druhým. Pro digitalizaci zvuku platí podobná koncepce jako při digitalizaci obrazu nepodcenit prvotní nasnímání signálu. Je klíčové zvolit správné typy snímačů a jejich adekvátní nastavení pro každý konkrétní snímaný materiál. C. DIGITÁLNÍ RESTAUROVÁNÍ Po nasnímání (digitalizaci) zdrojových materiálů budou získaná data dále zpracována. Za použití speciálních počítačových programů, statistických postupů a případně nasnímaných informací o mechanickém poškození filmové podložky bude materiál analyzován a následně podroben jak automatickým, tak i ručně prováděným úpravám. V obrazové části se jedná o odstranění prachu, škrábanců, viditelného mechanického poškození, eventuálně i o doplnění chybějících částí obrazu, potlačení vertikálních i horizontálních nestabilit, redukci šumu, zvýšení ostrosti atd. Dále je ještě zapotřebí provést tzv. barevné korekce. Nejedná se o žádný kreativní zásah do filmového díla, jak by se mohlo zdát, nýbrž o standardní krok sladění tonálního a barevného podání obrazu s platným vzorem pro daný film. Vzorem by měl vždy být jeden z distribučních masterů, z něhož byl film promítán svého času v kinech či odvysílán v televizi. Současně s digitálním restaurováním obrazu probíhá obdobně restaurování zvuku. Výsledkem těchto činností by měl být vyčištěný digitální otisk původního obrazového a zvukového materiálu restaurovaná digitální kopie neboli master. D. UCHOVÁVÁNÍ RESTAUROVANÝCH DIGITÁLNÍCH KOPIÍ Nákladný restaurační proces musí být v dalším kroku adekvátně zachován: Je potřeba počítat s ukládáním i nekomprimované verze finální digitální podoby díla spolu s jejími distribučními a archivními náhledy. Tento nekomprimovaný restaurovaný digitální master může být v budoucnu použit jak pro případné další zpracování a zkoumání daného díla, tak i pro generování distribučních kopií podle aktuálních technologických požadavků zákazníků. Z technologického hlediska jde o práci s datovými soubory, jejichž archivování, uchovávání a replikování je řešeno dnes již standardní IT infrastrukturou. 8

E. VÝROBA DIGITÁLNÍCH MASTERŮ PRO DISTRIBUCI Restaurovaný digitální master slouží jako základ pro výrobu digitálních distribučních masterů nezbytných pro šíření filmových děl v digitální podobě. Distribuční digitální mastery by měly zachovávat nejvyšší možnou míru kvality záznamu s ohledem na technické možnosti daného distribučního formátu. Výsledná úprava (formátování) obrazové a zvukové složky do distribučního formátu nesmí zasáhnout do díla jako takového. Jako vhodné se jeví připravit 4 výsledné distribuční verze digitálních materiálů, dle druhu použití: Master pro digitální kino (DCP Digital Cinema Package). HDTV master (HDcam SR) Studiový formát, který se stal standardem pro šíření a distribuci záznamů ve vysokém rozlišení mezi postprodukčními pracovišti, televizními stanicemi a authoringovými studii. Vhodný pro výrobu televizních masterů, stejně tak pro další zpracování do formátu Blu-ray. Televizní master ve formátu Digital Betacam Akceptovaný ve všech televizích jako master pro televizní rozlišení, zároveň slouží jako master pro výrobu DVD. On-line master Soubor umožňující manipulaci a distribuci k finálnímu poskytovateli obsahu prostřednictvím on-line sítě. Z těchto on-line masterů poskytovatel vytváří soubor pro svoji konkrétní službu (itunes, Netflix, Videoteka Telefónica ). Podrobněji viz příloha C. Z důvodu bezpečnosti se doporučuje od každého filmu vytvořit minimálně 2 kopie výsledného digitálního distribučního masteru, kdy jedna kopie je archivována jako záložní master a druhá je využívána jako distribuční master pro výrobu klonů. Časová a finanční náročnost první etapy digitalizace Finančně a časově nejnáročnější částí digitalizace filmů vybraných pro první etapu bude obrazový sken a digitální restaurování. Náklady na přípravu zdrojových materiálů vycházejí z celkové metráže vybraných filmů, která činí 509 700 m. Současná rychlost skenování je cca 1,5 minuty na 1 metr filmu. To znamená, že ke zpracování celkové metráže je třeba 12 743 hodin. Při standardních pracovních směnách se jedná o 4 roky při dvousměnném provozu. Náklady na digitální restaurování obrazového záznamu ovlivní doba manuálního retušování obrazu, která je závislá na stavu podkladového materiálu, množství nečistot a jiných obrazových vad. Předpokládaná doba práce na kvalitní obrazovou retuš 1000 m filmu je 100 hodin, tj. v celkovém souhrnu 50 970 pracovních hodin. Aby bylo digitální restaurování hotovo ve stanoveném termínu, znamenalo by to použití 8 pracovišť. Rychlost digitálního restaurování zvukového záznamu bude určena mírou poškození a chybějící informace ve zvukovém pásu, jeho množství a formy poškození. Po restauraci obrazu a zvuku přijdou na řadu barevné korekce, poté sesazení obrazu a zvuku a kontrolní projekce kompletně zrekonstruovaného díla z digitálního masteru. Další část nákladů bude tvořit výroba digitálních distribučních masterů pro jednotlivé druhy šíření, export a archivace digitálního zdrojového masteru a další činnosti spojené s ukládáním dat. 9

Ateliéry Bonton Zlín, Jaroslav Trousil, Alena Červená Obecná škola (r. Jan Svěrák, 1991) 10

3 Digitalizace kin přechod z analogové na digitální projekci Petr Vítek Digital Cinema Experts Group při Evropské komisi Nastupující éra digitalizace v mnoha odvětvích začala zasahovat i do oblasti projekce filmových děl. Jak již bylo zmíněno v úvodu předchozí kapitoly, kinematografický průmysl z důvodu relativně složitého výrobního a následně i projekčního řešení velmi dlouho digitalizaci odolával, ale i zde již byla většina problémů vyřešena a v současné době probíhá přechod z analogové projekce (35mm projektory) na projekci digitální (digitální projektor a odbavovací server) velmi dynamicky na celém světě. Česko bylo v digitalizaci kin dlouhou dobu velmi pozadu. V roce 2008, kdy bylo možno v USA již dva roky chodit na filmy z digitálních projektorů, nebyla v ČR jediná digitální instalace. První byla realizována v prosinci roku 2008 a od té doby došlo k rychlému nárůstu počtu digitálních instalací. V současné době máme u nás 68 zdigitalizovaných sálů, 34 v multiplexech a 34 v klasických kinech (viz příloha E). Tímto jsme během jednoho roku v počtu instalací předstihli velkou část menších evropských států. Tento masivní nárůst byl jednoznačně zapříčiněn postupem Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie, který se rozhodl digitalizaci v České republice podporovat a do dnešního dne vypsal již tři vlny digitalizace. V prvních dvou vlnách takto rozdělil mezi 37 kin částku 38 555 000 Kč a ve třetí vlně by měl rozdělit částku v přibližné výši 25 000 000 Kč, která umožní digitalizaci dalším asi 20 kinům. Fond poskytuje maximálně 50 % z celkové výše rozpočtu při zachování maximální možné podpory ve výši 1 250 000 Kč. Technologicky probíhá digitalizace na základě dokumentu DCSS (Digital Cinema System Specification), který vytváří a aktualizuje tzv. DCI (Digital Cinema Initiative), tedy spojení 7 největších hollywoodských studií. Dokument obsahuje kompletní technologický popis přechodu na digitální projekce, včetně popisu výroby a zabezpečení kopií, distribuce a technologických požadavků na kina. Materiál je koncipován tak, aby nemohlo dojít k zásadní změně technologie, která by donutila některý subjekt z digitálního řetězce kompletně měnit již zakoupenou velmi nákladnou technologii. Již na jiném místě zde bylo poznamenáno, že přechod na digitální projekci má velkou řadu výhod jak pro diváky, tak pro producenty, distributory i provozovatele kin. Pro diváky jde jednoznačně o vždy stejně kvalitní obraz a zvuk. Digitální kopie se s počtem projekcí nepoškozuje, tudíž bude vždy stejně kvalitní, což v českých kinech bude vítaná změna. Pro producenty, hlavní hybatele digitalizace, jde o velkou úsporu finančních prostředků, neboť výroba digitální kopie je výrazně levnější a levnější je také její distribuce, což ocení distributoři. Pro provozovatele kin je největší výhodou dostupnost premiérových titulů, na které z důvodu omezeného počtu 35mm kopií museli někdy čekat i několik měsíců po premiéře. Další velikou výhodou a v dnešní době asi nejsilnějším argumentem pro digitalizaci je možnost 3D (stereoskopických) projekcí, které jsou po fenomenálním úspěchu Cameronova filmu Avatar největším tahákem digitálních kin. 11

Velkou nevýhodou digitálního kina je vysoká vstupní investice. Digitální kino bez 3D systému se pohybuje dle velikosti sálu mezi 2 3 mil. Kč. 3D systém vychází okolo 1 mil. Kč. Digitální technologie nemá však takovou životnost jako 35mm projektory, které bez problému fungují více než 30 let. Digitální projektory a servery počítají s životností okolo 10 let. Vedlejším efektem digitalizace je postupný úbytek 35mm kopií, a tedy výrazný problém pro nezdigitalizovaná kina, která tak budou mít ještě větší problémy s dostupností filmových titulů. Tato situace již pomalu nastává a během dvou let, kdy dojde ke kompletní digitalizaci multiplexů (zatím mají zdigitalizovány v průměru dva sály v každém komplexu), může dojít k situaci, že distributor nevyrobí 35mm kopii a bude dostupná pouze digitální verze. (Stav u plánovaných premiér viz příloha F) Z tohoto důvodu je vyvíjen velký tlak na co nejrychlejší digitalizaci a na zapojení veřejných peněz do tohoto procesu, neboť bez těchto prostředků může v horizontu 2 3 let dojít k uzavření velkého počtu hlavně menších kin. Počítáme-li, že v ČR je přibližně 500 kin, a za předpokladu, že SFČR bude digitalizaci podporovat v současné výši, bude digitalizace českých kin trvat cca 12 13 let. A to ještě za předpokladu, že mají kina všechny ostatní technologie v pořádku a že stav kina odpovídá současným standardům. Digitalizace kin v Evropě trojnásobný nárůst počtu digitalizovaných kin Počet digitalizovaných kinosálů v Evropě se k 1. lednu 2010 zvýšil na 4693, což představuje meziroční nárůst o více než 200 %. Nejvíce (3904) digitálních kin je v západní Evropě, která tak vykázala nárůst o 198 %. V digitalizaci vede Francie, kde je nyní 19 % sálů s digitální projekcí, následovaná Velkou Británií (14 %) a Německem (12 %). Zbylých 789 digitálních kin se nachází ve východní Evropě a v oblasti Středozemí, kde digitalizace vykazuje ještě rychlejší vývoj než v západní Evropě počet digitálních kin zde vzrostl o 258 %. Nejvíce digitálních kin má nyní Rusko 352 sálů představuje 7,5 % podílu na celkovém počtu evropských kin a Polsko, kde je těchto kin 176. Digitalizované kinosály tak v roce 2009 dosáhly 13% podílu na trhu oproti 4,1 % v předchozím roce. Počet digitalizovaných kin a sálů v Evropě 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Digitalizované sály 30 55 204 527 897 1 529 4 693 Digitalizovaná kina 27 45 148 358 550 815 2 374 12

4 Ukázky poškození filmového materiálu Film je stále nejkvalitnější nosič obrazové informace. O jeho kvalitě svědčí i to, že přežil v podstatě beze změny více než 100 let a stále je považován za nejvhodnější médium k archivaci. Filmový záznam je nejblíže vnímání lidského oka, ale zároveň je velmi citlivý a náchylný k poškození. V následujících ukázkách je předvedeno několik z mnoha typů poškození filmového pásu: Aleš Boštička Barrandov Studios, Kateřina Morvai Ateliéry Bonton Zlín, Vladimír Opěla Národní filmový archiv Na obrázku je vidět poškození, které vzniklo ozubeným transportním válečkem, kdy film vyskočil z dráhy. Příčinou byla mechanická závada na stroji. Nejčastější závadou na filmu jsou rýhy. Ty mohou být na obou stranách filmu. Dochází k nim nejen mechanickou závadou na strojích, ale i lidskou chybou při manipulaci. Chybějící nebo jinak poškozená perforace je také častý jev u filmu. Příčina vzniku je nejčastěji opět v mechanické závadě strojů. Změní-li se síla tahu, dojde při posunu filmu k jeho přetržení. Při skladování filmů je nutno dodržet stanovené parametry teploty a relativní vlhkosti. Pokud je film skladován v nevhodném prostředí (sklepy apod.), může dojít k růstu plísně na emulzi filmu. Tak jako plíseň může vzniknout i degradace filmové podložky (octový syndrom), při níž dochází k nevratným pochodům a úplné destrukci filmu. 13

5 Restaurování obrazu Aleš Boštička Barrandov Studios, Kateřina Morvai Ateliéry Bonton Zlín, Vladimír Opěla Národní filmový archiv Procesu digitalizace filmu předchází laboratorní restaurování obrazu. To umožňuje při použití klasické technologie nejlepší zachování původního charakteru obrazu a vytvoření kvalitního materiálu pro dlouhodobou archivaci. Restaurování se samozřejmě provádí při zachování všech autorských práv, se zřetelem k původní podobě filmu a technologickým možnostem doby, kdy film vznikal. Již laboratorně restaurovaný obraz je přitom nesrovnatelně kvalitnější než původní materiál. Má výraznější a realitě lépe odpovídající barvy. Dokáže daleko věrohodněji zobrazit povrch a strukturu materiálů a zachytit více detailů, jako jsou kontury obličeje nebo zdobení nábytku a budov. Objekty ve druhém plánu jsou zřetelněji vidět a naopak předměty v prvním plánu nesplývají s pozadím. Původní charakter díla se restaurováním přitom vůbec nemění. Adéla ještě nevečeřela (r. Oldřich Lipský, 1977) Následné digitální procesy pak nabízejí ještě další možnosti odstranění vad filmového materiálu, které vznikly častým nebo nesprávným používáním (viz str. 13). Filmové dílo tak získává zpět svou původní, časem a opotřebením nedotčenou podobu. Digitální procesy jsou časově i finančně nesrovnatelně náročnější. Vzhledem k vývoji digitalizace kin a televizního vysílání, popsanému v předchozích kapitolách, jsou naprosto nezbytnou podmínkou pro další zpřístupnění audiovizuálního díla divákům. Následující ukázky umožňují srovnání původních a zatím pouze laboratorně zrestaurovaných záběrů z českých filmů. Povrch na Karlově mostě je viditelně z dlažebních kostek, detaily ozdob na Mostecké věži i sochy na mostě jsou vidět lépe a nesplývají. Pražský hrad v pozadí vystupuje jasněji. 14

Adéla ještě nevečeřela (r. Oldřich Lipský, 1977) Herci mají přirozenou barvu pleti, skvrny na plášti Miloše Kopeckého jsou vidět zřetelněji. Dřevěná zeď v pozadí má reálnější barvu i strukturu. Hoří, má panenko (r. Miloš Forman, 1968) Je poznat, že ruina na obrázku je vyhořelý dům a že okolo domu je sníh a ne například písek. Všichni dobří rodáci (r. Vojtěch Jasný, 1968) Barvy obličeje i oblečení Vladimíra Menšíka jsou sytější, v pozadí je možné rozeznat kameny i trávu. 15

6 Digitalizace filmů Jana Špáty případová studie Richard Němec Verbascum Projekt Restaurované filmy Jana Špáty je prvním komplexním projektem digitalizace a restaurování filmů (nejen dokumentárních) v České republice. Při udílení výročních filmových cen Český lev 2009 projekt získal Cenu za audiovizuální počin roku. Jan Špáta (1932 2006), filmový režisér a kameraman, zanechal výraznou stopu v české dokumentární kinematografii druhé poloviny 20. století. Stovkou svých děl povýšil dokumentární film na drama, svým originálním režijním názorem a kameramanským viděním obohatil českou kulturu. Filmy Jana Špáty jsou nyní divákům přístupné v mnohem vyšší kvalitě, než tomu bylo dosud. Po procesu restaurování nabízíme divákům filmy v co nejvěrnější podobě, která se limitně blíží originálnímu stavu filmů. V této kvalitě měl ale možnost filmy vidět prakticky jen tvůrce při dokončení filmu. Filmové kopie se dále promítaly v kinech různé kvality často bez dodržení norem, které od 90. let zanikly úplně. Filmové pásy se používáním a postupem času mechanicky poškozovaly v obrazové i zvukové stopě. V televizi se filmy vysílaly z analogových nosičů, na něž byly přepsány na z dnešního pohledu nekvalitních zařízeních, která často nesnímala ani celé filmové políčko. Často se na nich vyskytovaly zvukové a obrazové chyby, tzv. dropy (viz obrázek s chlapcem, str. 18). Pokud někdo chtěl vidět nějaký Špátův film jinde než v kině, prakticky neměl možnost, protože filmy existovaly pouze na soukromých nedostupných VHS kazetách. Původním záměrem našeho projektu bylo zpřístupnit Špátovy filmy na DVD. Mysleli jsme si, že to bude jednoduchý úkol, ale postupem času jsme zjistili, že neexistují dostatečně kvalitní videomastery s filmy, ze kterých by bylo možné vyrobit DVD master. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli všechny vybrané filmy digitalizovat a restaurovat do stavu, jak by si to Jan Špáta pravděpodobně přál. Díky autorskému týmu Špátových nejbližších příbuzných dokumentaristů (Olga Špátová, Olga Sommerová, Jakub Sommer) se nám podařilo zajistit autorskou kontrolu, která je při digitalizaci filmových děl nezbytná. V žádném případě nemůže dojít k úpravě filmu do podoby odlišné od záměru autora, tím by byl porušen autorský zákon a také elementární restaurátorský princip. Záměrem autorů projektu bylo uchovat filmy ve stejné kvalitě, jak byly natočeny. Do filmů proto nijak nezasahovali, opravovali pouze technické chyby a vady, které vznikly procesem nebo mechanickým poškozením. Všechny dokumenty jsme digitalizovali ve vysokém rozlišení a využili všech dnes dostupných technologií k tomu, abychom ze zdrojových materiálů (ve většině připadů 35mm intermediát) přenesli na digitální nosič maximum informací zachycených autorem a odstranili artefakty (špínu, škrábance, zvukové lupance...), které na těchto materiálech zanechal čas a zastaralé technologie. Všechny intermediáty se nejprve chemicky laboratorně vyčistily a poté byly nasnímány v rozlišení 2K a zapsány na videonosiče HD CAM SR. Volba na tuto technologii padla proto, že je vhodná jak pro digitální kino, tak i pro veškeré další použití (HD televize, Blu-ray). Technologie 4K ještě není tolik rozšířena a přesahovala finanční možnosti tohoto projektu. Záměrem autorů bylo vytvořit nové mastery v kvalitě, která bude v nejbližší době plně uspokojovat potřeby všech běžných způsobů distribuce. Přestože se filmy přepisovaly z vyčištěných zabezpečovacích materiálů, i na nich byly více či méně znát stopy času a mechanického poškození. Poté nastoupil složitý a náročný proces samotného digitálního restaurování, který nakonec zabral podstatně více času, než kdokoliv předem očekával. Jde o mnoho filmů na různých materiálech, a proto se objevovalo i mnoho druhů různých chyb a poškození. Na opravách obrazové složky pracovaly více než dva roky desítky techniků a odborníků a strávily na nich tisíce hodin. Některé opravy bylo možné provést automaticky pomocí speciálního softwaru, jiné se musely řešit manuálně, tj. okénko po okénku. Původním zvukovým masterem každého filmu, ze kterého by se dalo vycházet, byl 35mm magnetický pás. Ten se však nedochoval ani u jednoho filmu, a proto jsme museli přepisy provést z distribučních filmových kopií. Ty byly však poškozené a často neúplné. Celý zvuk bylo nutné následně zremasterovat, odstranit šumy a lupání a také znovu sesynchronizovat s obrazem. Všechny filmy byly natočeny ve formátu mono a tak také zůstaly. Dosud jsme pro distribuci používali především DVD. Digitalizace však možnosti distribuce výrazně rozšířila, protože vznikla řada nových masterů připravených i pro 16

další, kvalitativně vyšší způsoby šíření filmů. Nezanedbatelným přínosem projektu jsou nabyté zkušenosti odborníků, kteří se na projektu podíleli a zažili úskalí, která s sebou digitalizace přináší. Vzhledem k tomu, že se jedná o první projekt digitalizace v historii českého filmu a navíc o komplexní projekt takového rozsahu, lze z něj vycházet při dalších projektech digitalizace filmů. Náročnost restaurování jednotlivých filmů byla velice odlišná vzhledem k různé kvalitě vstupních materiálů a míře jejich poškození, z čehož vyplývá nutnost vzít v úvahu vždy fakt, že se nejedná pouze o rutinní práci, ale že každý film vyžaduje individuální přístup. Úspěch potvrzuje i fakt, že DVD set se Špátovými filmy se umístil v distribuční síti Panther, která zásobuje většinu obchodů v ČR CD a DVD, na 15. místě za rok 2009 mezi všemi hudebními CD a videonosiči. Ze zkušenosti s tímto projektem je evidentní, že digitalizované filmy mají daleko větší možnosti šíření jak ve standardním, tak ve vysokém rozlišení, které bude v budoucnosti více a více převažovat. Ukázalo se také, že diváci skutečně požadují vysokou kvalitu, kterou jsou ochotni náležitě ocenit, a že filmy, které nebudou dostupné v kvalitní zdigitalizované podobě, postupem času ztratí konkurenceschopnost na trhu. Překvapivé byly i výsledky distribuce. Protože podobný případ doposud neexistoval, netušili jsme před zahájením prodeje, jaký zájem o kolekci filmů bude. Výsledky předčily naše očekávání: Set 4 DVD Jan Špáta byl vydán v listopadu 2009 v nákladu 1000 ks a byl rozebrán během deseti dní. Úspěch se opakoval i s dalšími čtyřmi reedicemi, přestože cena kompletu byla relativně vysoká v porovnání se záplavou levných DVD. Výstupy projektu Restaurované filmy Jana Špáty: Výroba chybějících zajišťovacích filmových materiálů intermediát. Digitální restaurované videomastery 18 filmů Jana Špáty v délce deset hodin v HD kvalitě na nosičích HD CAM SR dostačující pro současné standardy distribuce: Blu-ray, HD TV, digitální kino a další. Set 4 DVD Jan Špáta 18 dokumentárních filmů klasika české kinematografie. Pásmo Restaurované filmy Jana Špáty, které mělo festivalovou premiéru na festivalu v Karlových Varech a do kinodistribuce jej uvedla dne 2. 11. 2009 společnost Aerofilms. Celovečerní dokumentární film Největší přání 2 je přepsán do formátu DCP určeného pro digitální kino, v roce 2010 bude mít premiéru v kinodistribuci. Webové stránky projektu, které mapují i Špátova další díla: www.janspata.cz. Na projektu se podíleli: Námět: Jakub Sommer Koncepce, dramaturgie: Olga Sommerová, Olga Špátová Producent: Richard Němec Koproducent: Radovan Polách Produkce: Magdalena Novotná Obrazové korekce: Olga Špátová, Jakub Sommer Remastering zvuku: Václav Flégl Technologická supervize obrazu: Ivo Marák Produkce digitálního restaurování: Jitka Chaloupková Obrazová postprodukce: studio UPP Zvuková postprodukce: studio Soundsquare Realizace: Verbascum, s.r.o. Podpora: Státní fond ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie Distribuce: Indies MG, Verbascum, s.r.o. 17

Ukázky z filmů v kvalitě dostupné před digitalizací (vlevo), výsledný obraz po provedení všech kroků restaurování (vpravo). Země svatého Patricka (r. Jan Špáta, 1967) Respice finem (r. Jan Špáta, 1967) Země svatého Patricka (r. Jan Špáta, 1967) 18

7 Přílohy A. Návrh filmů určených pro první etapu digitalizace... 21 B. Složení pracovní skupiny pro digitalizaci českých filmů... 25 C. Přehled digitálních masterů pro jednotlivé druhy šíření... 26 D. Přehled digitalizovaných kin v České republice... 27 E. Přehled plánovaného nasazení 35mm a digitálních kopií nových filmů v českých kinech... 29 F. Doporučení EP a Rady EU o filmovém dědictví a konkurenceschopnosti souvisejících činností... 35 G. Doporučení EP o digitalizaci a zpřístupnění kulturních materiálů... 41 H. Projekt Europeana evropské kulturní dědictví přístupné on-line... 44 19

Ateliéry Bonton Zlín, Jiří Kučera Slavnosti sněženek (r. Jiří Menzel, 1983) 20

A Návrh filmů určených pro první etapu digitalizace 1. Filmy Jana Kříženeckého (1898 1908), režie Jan Kříženecký 2. Cikáni (1921), režie Karel Anton 3. Příchozí z temnot (1921), režie Jan S. Kolár 4. Šachta pohřbených ideí (1921), režie Rudolf Myzet, A. L. Havel 5. Dobrý voják Švejk (1926), režie Karel Lamač 6. Kreutzerova sonáta (1926), režie Gustav Machatý 7. Pohádka máje (1926), režie Karel Anton 8. Batalion (1927), režie Přemysl Pražský 9. Erotikon (1929), režie Gustav Machatý 10. Takový je život (1929), režie Carl Junghans 11. Varhaník u sv. Víta (1929), režie Martin Frič 12. C. a k. polní maršálek (1930), režie Karel Lamač 13. Tonka Šibenice (1930), režie Karel Anton 14. Muži v offsidu (1931), režie Svatopluk Innemann 15. Ze soboty na neděli (1931), režie Gustav Machatý 16. Extase (1932), režie Gustav Machatý 17. Před maturitou (1932), režie Vladislav Vančura, Svatopluk Innemann 18. Řeka (1933), režie Josef Rovenský 19. Hej rup! (1934), režie Martin Frič 20. Marijka nevěrnice (1934), režie Vladislav Vančura 21. Jánošík (1935), režie Martin Frič 22. Bílá nemoc (1937), režie Hugo Haas 23. Hlídač číslo 47 (1937), režie Josef Rovenský 24. Panenství (1937), režie Otakar Vávra 25. Svět patří nám (1937), režie Martin Frič 26. Cech panen kutnohorských (1938), režie Otakar Vávra 27. Cesta do hlubin študákovy duše (1939), režie Martin Frič 28. Eva tropí hlouposti (1939), režie Martin Frič 29. Kristian (1939), režie Martin Frič 30. U pokladny stál (1939), režie Karel Lamač 31. Babička (1940), režie František Čáp 32. Turbina (1941), režie Otakar Vávra 33. Městečko na dlani (1942), režie Václav Binovec 34. Šťastnou cestu (1943), režie Otakar Vávra 35. Řeka čaruje (1945), režie Václav Krška 36. Čapkovy povídky (1947), režie Martin Frič 37. Jan Roháč z Dubé (1947), režie Vladimír Borský 38. Podobizna (1947), režie Jiří Slavíček 39. Siréna (1947), režie Karel Steklý 40. Špalíček (1947), režie Jiří Trnka 41. Hostinec U kamenného stolu (1948), režie Josef Gruss 42. Krakatit (1948), režie Otakar Vávra 43. Svědomí (1948), režie Jiří Krejčík 44. Císařův slavík (1949), režie Jiří Trnka 45. Daleká cesta (1949), režie Alfréd Radok 46. Divá Bára (1949), režie Vladimír Čech 47. Němá barikáda (1949), režie Otakar Vávra 48. Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář (1949), režie Martin Frič 49. Bajaja (1950), režie Jiří Trnka 50. Císařův pekař Pekařův císař (1951), režie Martin Frič 51. Divotvorný klobouk (1952), režie Alfréd Radok 52. Pyšná princezna (1952), režie Bořivoj Zeman 53. Staré pověsti české (1952), režie Jiří Trnka 54. Měsíc nad řekou (1953), režie Václav Krška 55. Osudy dobrého vojáka Švejka I. III. (1954 1955), režie Jiří Trnka 56. Jan Hus (1954), režie Otakar Vávra 57. Stříbrný vítr (1954), režie Václav Krška 58. Cesta do pravěku (1955), režie Karel Zeman 59. Dědeček automobil (1956), režie Alfréd Radok 60. Dobrý voják Švejk (1956), režie Karel Steklý 61. Ztracenci (1956), režie Miloš Makovec 62. Poslušně hlásím (1957), režie Karel Steklý 63. Škola otců (1957), režie Ladislav Helge 64. Tam na konečné (1957), režie Ján Kadár, Elmar Klos 65. Vlčí jáma (1957), režie Jiří Weiss 66. Zářijové noci (1957), režie Vojtěch Jasný 67. Touha (1958), režie Vojtěch Jasný 68. Tři přání (1958), režie Ján Kadár, Elmar Klos 69. Vynález zkázy (1958), režie Karel Zeman 70. Zde jsou lvi (1958), režie Václav Krška 71. Král Šumavy (1959), režie Karel Kachyňa 72. Probuzení (1959), režie Jiří Krejčík 73. Romeo, Julie a tma (1959), režie Jiří Weiss 74. Sen noci svatojánské (1959), režie Jiří Trnka 75. Holubice (1960), režie František Vláčil 76. Vyšší princip (1960), režie Jiří Krejčík 77. Baron Prášil (1961), režie Karel Zeman 78. Ďáblova past (1961), režie František Vláčil 79. Trápení (1961), režie Karel Kachyňa 80. Konkurs (1962), režie Miloš Forman 21

81. Pytel blech (1962), režie Věra Chytilová 82. Transport z ráje (1962), režie Zbyněk Brynych 83. Až přijde kocour (1963), režie Vojtěch Jasný 84. Černý Petr (1963), režie Miloš Forman 85. Ikarie XB 1 (1963), režie Jindřich Polák 86. Křik (1963), režie Jaromil Jireš 87. O něčem jiném (1963), režie Věra Chytilová 88. Smrt si říká Engelchen (1963), režie Ján Kadár, Elmar Klos 89. A pátý jezdec je Strach (1964), režie Zbyněk Brynych 90. Atentát (1964), režie Jiří Sequens 91. Čintamani a podvodník (1964), režie Jiří Krejčík 92. Démanty noci (1964), režie Jan Němec 93. Hvězda zvaná Pelyněk (1964), režie Martin Frič 94. Každý den odvahu (1964), režie Evald Schorm 95. Kdyby tisíc klarinetů (1964), režie Ján Roháč, Vladimír Svitáček 96. Limonádový Joe (1964), režie Oldřich Lipský 97. Obžalovaný (1964), režie Ján Kadár, Elmar Klos 98. Starci na chmelu (1964), režie Ladislav Rychman 99. Ať žije republika (Já a Julina a konec veliké války) (1965), režie Karel Kachyňa 100. Bílá paní (1965), režie Zdeněk Podskalský 101. Bloudění (1965), režie Antonín Máša, Jan Čuřík 102. Intimní osvětlení (1965), režie Ivan Passer 103. Lásky jedné plavovlásky (1965), režie Miloš Forman 104. Obchod na korze (1965), režie Ján Kadár, Elmar Klos 105. Perličky na dně (1965), režie J. Menzel, V. Chytilová, E. Schorm, J. Němec, J. Jireš 106. Dáma na kolejích (1966), režie Ladislav Rychman 107. Hotel pro cizince (1966), režie Antonín Máša 108. Kdo chce zabít Jessii? (1966), režie Václav Vorlíček 109. Kočár do Vídně (1966), režie Karel Kachyňa 110. Konec srpna v hotelu Ozon (1966), režie Jan Schmidt 111. Mučedníci lásky (1966), režie Jan Němec 112. Návrat ztraceného syna (1966), režie Evald Schorm 113. O slavnosti a hostech (1966), režie Jan Němec 114. Ostře sledované vlaky (1966), režie Jiří Menzel 115. Romance pro křídlovku (1966), režie Otakar Vávra 116. Sedmikrásky (1966), režie Věra Chytilová 117. Ukradená vzducholoď (1966), režie Karel Zeman 118. Dita Saxová (1967), režie Antonín Moskalyk 119. Hoří, má panenko (1967), režie Miloš Forman 120. Marketa Lazarová (1967), režie František Vláčil 121. Noc nevěsty (1967), režie Karel Kachyňa 122. Rozmarné léto (1967), režie Jiří Menzel 123. Stud (1967), režie Ladislav Helge 124. Svatba jako řemen (1967), režie Jiří Krejčík 125. Údolí včel (1967), režie František Vláčil 126. Čest a sláva (1968), režie Hynek Bočan 127. Farářův konec (1968), režie Evald Schorm 128. Nebeští jezdci (1968), režie Jindřich Polák 129. Ohlédnutí (1968), režie Antonín Máša 130. Spalovač mrtvol (1968), režie Juraj Herz 131. Všichni dobří rodáci (1968), režie Vojtěch Jasný 132. Žert (1968), režie Jaromil Jireš 133. Adelheid (1969), režie František Vláčil 134. Den sedmý osmá noc (1969), režie Evald Schorm 135. Ecce homo Homolka (1969), režie Jaroslav Papoušek 136. Já, truchlivý Bůh (1969), režie Antonín Kachlík 137. Kladivo na čarodějnice (1969), režie Otakar Vávra 138. Ovoce stromů rajských jíme (1969), režie Věra Chytilová 139. Po stopách krve (1969), režie Petr Schulhoff 140. Případ pro začínajícího kata (1969), režie Pavel Juráček 22

141. Skřivánci na niti (1969), režie Jiří Menzel 142. Směšný pán (1969), režie Karel Kachyňa 143. Smuteční slavnost (1969), režie Zdenek Sirový 144. Světáci (1969), režie Zdeněk Podskalský 145. Zabitá neděle (1969), režie Drahomíra Vihanová 146. Pasťák (1969/1990), režie Hynek Bočan 147. Hlídač (1970), režie Ivan Renč 148. Lišáci, Myšáci a Šibeničák (1970), režie Věra Plívová-Šimková 149. Na kometě (1970), režie Karel Zeman 150. Ucho (1970), režie Karel Kachyňa 151. Už zase skáču přes kaluže (1970), režie Karel Kachyňa 152. Valerie a týden divů (1970), režie Jaromil Jireš 153. Vražda ing. Čerta (1970), režie Ester Krumbachová 154. Archa bláznů (1970/1990), režie Ivan Balaďa 155. Dívka na koštěti (1971), režie Václav Vorlíček 156. Petrolejové lampy (1971), režie Juraj Herz 157. Tři oříšky pro Popelku (1973), režie Václav Vorlíček 158. Páni kluci (1975), režie Věra Plívová-Šimková 159. Dým bramborové natě (1976), režie František Vláčil 160. Hra o jablko (1976), režie Věra Chytilová 161. Marečku, podejte mi pero (1976), režie Oldřich Lipský 162. Adéla ještě nevečeřela (1977), režie Oldřich Lipský 163. Ať žijí duchové! (1977), režie Oldřich Lipský 164. Čarodějův učeň (1977), režie Karel Zeman 165. Stíny horkého léta (1977), režie František Vláčil 166. Balada pro banditu (1978), režie Vladimír Sís 167. Kulový blesk (1978), režie Ladislav Smoljak, Zdeněk Podskalský 168. Panna a netvor (1978), režie Juraj Herz 169. Božská Ema (1979), režie Jiří Krejčík 170. Housata (1979), režie Karel Smyczek 171. Lásky mezi kapkami deště (1979), režie Karel Kachyňa 172. Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979), režie Věra Chytilová 173. Krakonoš a lyžníci (1980), režie Věra Plívová-Šimková 174. Postřižiny (1980), režie Jiří Menzel 175. Signum laudis (1980), režie Martin Hollý 176. Vrchní, prchni! (1980), režie Ladislav Smoljak 177. Kalamita (1981), režie Věra Chytilová 178. Pozor, vizita! (1981), režie Karel Kachyňa 179. S tebou mě baví svět (1982), režie Marie Poledňáková 180. Faunovo velmi pozdní odpoledne (1983), režie Věra Chytilová 181. Sestřičky (1983), režie Karel Kachyňa 182. Slavnosti sněženek (1983), režie Jiří Menzel 183. Tři veteráni (1983), režie Oldřich Lipský 184. Zánik samoty Berhof (1983), režie Jiří Svoboda 185. Straka v hrsti (1983/1988), režie Juraj Herz 186. Co je vám, doktore? (1984), režie Vít Olmer 187. Džusový román (1984), režie Fero Fenič 188. Prodavač humoru (1984), režie Jiří Krejčík 189. Krysař (1985), režie Jiří Barta 190. Vesničko má středisková (1985), režie Jiří Menzel 191. Pavučina (1986), režie Zdenek Zaoral 192. Smrt krásných srnců (1986), režie Karel Kachyňa 193. Bony a klid (1987), režie Vít Olmer 194. Nejistá sezóna (1987), režie Ladislav Smoljak 195. Šašek a královna (1987), režie Věra Chytilová 196. Pražská pětka (1988), režie Tomáš Vorel 197. Čas sluhů (1989), režie Irena Pavlásková 198. Vojtěch, řečený sirotek (1989), režie Zdeněk Tyc 199. Kouř (1990), režie Tomáš Vorel 200. Obecná škola (1991), režie Jan Svěrák 23

Ateliéry Bonton Zlín, Jaromír Komárek Všichni dobří rodáci (r. Vojtěch Jasný, 1968) 24

B Složení pracovní skupiny pro digitalizaci českých filmů Pracovní skupina byla rozdělena na část uměleckou, která provedla výběr filmů pro digitalizaci, a část technologickou, jež navrhla nejvhodnější technický postup digitalizace a zabývala se také ekonomickými a právními aspekty procesu. Umělecká část Eva Zaoralová Jan Lukeš Michal Bregant Ivo Mathé Tomáš Baldýnský Jaroslav Sedláček Miroslav Zelinský Vladimír Opěla umělecká ředitelka MFF Karlovy Vary filmový historik proděkan FAMU rektor AMU, člen prezidia ČFTA filmový publicista a producent filmový publicista předseda Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie ředitel Národního filmového archivu Technologická část Vladimír Opěla Jitka Kohoutová Petr Vítek Aleš Boštička Kateřina Morvai Pavel Borowiec Felix Nevřela Tomáš Srovnal Jiří Myslík Marek Jícha Martin Preiss Pavel Strnad Jiří Srstka Ivo Heger Petr Stránský Daniel Hromádko ředitel Národního filmového archivu obchodní referentka Národního filmového archivu člen Digital Cinema Experts Group při Evropské komisi ředitel filmových laboratoří Barrandov Studios ředitelka Ateliéry Bonton Zlín ředitel DVD Group ředitel CINEPOST technolog CINEPOST člen předsednictva Asociace českých kameramanů člen předsednictva Asociace českých kameramanů člen předsednictva Asociace českých kameramanů předseda Asociace producentů v audiovizi ředitel Dilia zvukař ředitel Brickbox Digital Media jednatel Brickbox Digital Media 25