Plán péče o přírodní památku Pětinoha. na období 2013-2022

Plán péče o přírodní památku Pětinoha na období 2013-2022

1. Základní údaje o zvláště chráněném území 1.1 Základní identifikační údaje Evidenční číslo: 725. Kategorie ochrany: přírodní památka. Název území: Pětinoha. Druh právního předpisu, kterým bylo území vyhlášeno: usnesení Rady Okresního národního výboru. Orgán, který předpis vydal: Rada Okresního národního výboru v Pardubicích. Číslo předpisu: 132 ze dne 12.5.1982. Datum platnosti předpisu: 12.5.1982. Datum účinnosti předpisu: 12.5.1982. Území bylo původně zřízeno podle 6 zákona č. 40/1956 Sb. o státní ochraně přírody jako chráněný přírodní výtvor. Protože nebylo po přijetí nového zákona na ochranu přírody (zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, dále jen zákon č. 114/1992 Sb. ) obsaženo v Příloze V vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, dále jen vyhláška č. 395/1992 Sb., bylo dle 22 odst. 2 vyhlášky č. 395/1992 Sb. zařazeno do kategorie přírodní památka. 1.2 Údaje o lokalizaci území Kraj: Okres: Obec s rozšířenou působností: Obec s pověřeným obecním úřadem: Obec: Katastrální území: Pardubický. Pardubice. Holice. Holice. Horní Jelení. Horní Jelení. Příloha: M1 Orientační mapa s vyznačením území. 2

1.3 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí Zvláště chráněné území: Katastrální území: (642983, Horní Jelení) Číslo parcely podle KN Druh pozemku podle KN Způsob využití pozemku podle KN Číslo listu vlastnictví Výměra parcely celková podle KN (m 2 ) Výměra parcely v ZCHÚ (m 2 ) 354 ostatní plocha neplodná půda 1549 7.916 7.916 355 ostatní plocha neplodná půda 1549 3.604 3.604 356 ostatní plocha neplodná půda 1549 295 295 357 vodní plocha rybník 1549 45.145 45.145 Celkem 56.960 Ochranné pásmo: Katastrální území: (642983, Horní Jelení) Ochranné pásmo není vyhlášené, je jím tedy dle 37 zákona č. 114/1992 Sb. pás do vzdálenosti 50 m od hranice ZCHÚ. Příloha: M2 Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma. 3

1.4 Výměra území a jeho ochranného pásma Druh pozemku Lesní pozemky ZCHÚ plocha (ha) Vodní plochy 4,5145 Trvalé travní porosty Orná půda Ostatní zemědělské pozemky Ostatní plochy 1,1815 Zastavěné plochy a nádvoří Plocha celkem 5,6960 OP plocha (ha) Způsob využití pozemku zamokřená plocha ZCHÚ plocha (ha) rybník nebo nádrž 4,5145 vodní tok neplodná půda 1,1815 ostatní způsoby využití 1.5 Překryv území s jinými chráněnými územími Národní park: Chráněná krajinná oblast: Jiný typ chráněného území: Natura 2000 Ptačí oblast: Evropsky významná lokalita: ne. ne. Chráněná oblast přirozené akumulace vod Východočeská křída. ne. ne. Příloha: M1 Orientační mapa s vyznačením území. 4

1.6 Kategorie IUCN IV. - řízená rezervace. 1.7 Předmět ochrany ZCHÚ 1.7.1 Předmět ochrany ZCHÚ podle zřizovacího předpisu Předmětem ochrany je dle zřizovacího předpisu ochrana rybníka s rostlinnými společenstvy a výskytem vzácných druhů rostlin, zvláště silně ohroženého druhu květeny České republiky hvězdošem podzimním (Callitriche hermaphroditica). 1.7.2 Hlavní předmět ochrany ZCHÚ současný stav A. Společenstva Název společenstva Podíl plochy Popis biotopu společenstva v PP (%) R2.3 Přechodová rašeliniště 5 dané společenstvo je tvořeno dvěmi prostorově oddělenými ostrůvky degradované zrašeliněné vegetace s vysokou pokryvností mechového patra. Dominují v něm běžné druhy rašeliníků, jako např. rašeliník Girgensohnův (Sphagnum girgernsonii), rašeliník křivolistý (S. fallax) a rašeliník kostrbatý (S. squarrosum) a ploník obecný (Polytrichum commune) a s výskytem některých méně náročných rašeliništních druhů cévnatých rostlin. Zdroj: (BĚTÁK 2011). Poznámka: do společenstva vlivem změn v prostředí (zvětšování množství živin) a nekosení porostu rákosu obecného (Phragmites australis) proniká intenzivně rákos obecný. Proto některé zdroje (mapy.nature.cz) uvádí pro celé litorální porosty pouze společenstvo M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod. Zpracovatel plánu péče upřednostnil zhodnocení stavu specializovaným místním botanickým průzkumem (BĚTÁK 2011). 5

B. Druhy Název druhu Rostliny Bazanovec kytkokvětý syn. vrbina kytkokvětá (Naumburgia thyrsiflora) Bublinatka jižní (Utricularia australis) Černýš český (Melampyrum bohemicum) Hvozdík svazčitý (Dianthus armeria) Jmelí bílé borovicové (Viscum album austriacum) Lakušník niťolistý (Batrachium trichophyllum) Leknín bělostný (Nymphaea candida) Lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) Ostřice šáchorovitá (Carex bohemica) Aktuální početnost nebo vitalita populace v PP vitální populace, 200 300 rostlin Stupeň ohrožení Popis biotopu druhu C2, C2 dobře prosperuje v pobřežních ostřicových porostech, nejhojnější je na zrašeliněných ploškách. Roztroušeně roste i v zapojených rákosinách. řídká C4a, C4 v mělké příbřežní zóně v západní části PP. pouze C3 roste nejčastěji ve světlých písčitých v ochranném borech, v PP zjištěn na světlině na pásmu, hojný okraji lesa u cesty u severního konce (FALTYS 2012) hráze. ojedinělý výskyt pouze v ochranném pásmu pouze v ochranném pásmu, hojné (FALTYS 2012) C4a, C3 C4a, kamenité stráně, světlé lesy a křoviny a jejich okraje, náspy, podél cest, na půdách hlinitých až hlinitopísčitých, obvykle nevápnitých. Zjištěn na hrázi rybníka. poloparazit rostoucí na borovicích kolem rybníka a v celém širokém okolí velmi hojně. hojný C3, vyhovují mu rybníky, tůně, stojatá říční ramena. Poměrně hojně v rybníku na několika místech poblíž hráze. vitální rostoucí populace, několik desítek rostlin C1, C1 roste při okrajích vodní plochy rybníka, a to na jihu i na severu, nejhojnější je v severozápadním zálivu, pravděpodobně zde byl vysazen v nedávné době. do 10 keřů C4a, C3 roste ve světlých lesích a na křovinatých stráních, na vlhké, živné, zásadité půdě. Vzácně v olšině v jihozápadní části PP. místy početná (FALTYS 2012) C4a, roste na březích rybníků na mokrých, v létě často jen vlhkých, občas mělce přeplavovaných půdách. V PP zjištěna na okrajích břehu včetně rašelinných enkláv, lokálně početný výskyt na kontaktu s vodou v místech průchodů k volné hladině podél jižního břehu. 6

Přeslička pobřežní (Equisetum x litorale) Rozrazil štítkovitý (Veronica scutellata) Řeřišnice bahenní (Cardamine dentata) Skřípinec jezerní (Schoenoplectus lacustris) řídký výskyt C3, roste na okrajích stojatých vod na kyselých popř. rašelinných stanovištích. V PP se vyskytuje řídce roztroušeně v olšinách a na zrašeliněných plochách na břehu rybníka. nehojný (FALTYS 2012) vzácná výskyt, pouze v ochranném pásmu C4a, roste na rašeliništích, slatinách, v rákosinách, na březích rybníků na mokré, občas zaplavované půdě. V PP zjištěn jednotlivě rostoucí na březích a pod hrází rybníka. C3, C4 v minulosti uváděna přímo z PP, v roce 2011 potvrzena pouze v ochranném pásmu pod hrází rybníka. ojedinělý výskyt C4a, nalezeny pouze neplodné rostliny na severním břehu rybníka. Zdroj: rostliny pokud není uvedeno jinak (BĚTÁK 2011) Vysvětlivky: stupeň ohrožení podle červených seznamů: 1) Černý a červený seznam cévnatých rostlin ČR (PROCHÁZKA et al. 2001) C1 taxon kriticky ohrožený, C2 silně ohrožený, C3 ohrožený, C4 vzácnější taxon vyžadující další pozornost (C4a méně ohrožený). 2) Přehled vyhynulých, nezvěstných a ohrožených taxonů cévnatých rostlin na území VČ (FALTYS 1995) A1 taxon vyhynulý, A2 nezvěstný, C1 kriticky ohrožený, C2 silně ohrožený, C3 ohrožený, C4 vzácnější taxon vyžadující další pozornost (potenciálně ohrožený nebo vzácný, sledovaný). 3) Červený seznam živočichů (FARKAČ & KRÁL & ŠKORPÍK 2005), (PLESNÍK & HANZAL & BREJŠKOVÁ 2003) VU zranitelný druh, NT téměř ohrožený. Poznámka 1: první hodnota ve sloupci Stupeň ohrožení je stanovena podle celorepublikového červeného seznamu, druhá podle regionálního červeného seznamu. Poznámka 2: Obecný popis biotopu ve sloupci Aktuální početnost nebo vitalita populace v PP byl u rostlin zpracován podle DOSTÁLA (1989). Poznámka 3: Zřizovací předpis definuje jako předmět ochrany pouze vzácné rostliny a rostlinná společenstva. Od doby jeho přijetí však prodělala místní rostlinná společenstva nepříznivý vývoj a většina vzácných druhů rostlin zde vyhynula. Naproti tomu kvalita živočišstva v PP je stále dobrá. Žije zde řada zvláště chráněných a vzácných druhů živočichů. Proto byly některé z nich zahrnuty do předmětů ochrany. Ze vzácných živočichů byli vybráni ti, kteří mají přímý vztah k vodním biotopům. 7

1.8 Předmět ochrany EVL anebo PO, se kterými je ZCHÚ v překryvu Přírodní památka Pětinoha (dále jen PP ) není v překryvu ani s evropsky významnou lokalitou, ani s ptačí oblastí. 1.9 Cíl ochrany Zajistit vhodné biotopové podmínky pro místní význačné rostlinné druhy. Zachovat rašelinné louky na břehu rybníka. 2. Rozbor stavu zvláště chráněného území s ohledem na předmět ochrany 2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů Území PP je tvořeno lesním rybníkem, přilehlými zrašeliněnými loukami navazujícími na vodní hladinu a rákosovými porosty zvláště v obou výběžcích PP kolem přítoků rybníka. Celková rozloha je 5,696 ha. Nadmořská výška PP je 290 m. Hlavním důvodem vyhlášení chráněného území v roce 1982 byly zrašelinělé louky, které byly v té době botanicky dosti bohaté. Vyskytovaly se na nich i druhy horských vrchovišť v extrémně malé nadmořské výšce (klikva obecná Vaccinium oxycoccus, suchopýr pochvatý Eriophorum vaginatum, sedmikvítek evropský Trientalis europaea, smilka tuhá Nardus stricta) (FALTYSOVÁ & ŘÁDEK 2005). V současné době se ze vzácnějších druhů vyskytuje ve větším množství na lokalitě pouze bazanovec kytkokvětý (BĚTÁK 2011). Rybník leží ve vrcholové části plošiny kolem Horního Jelení, která se v těchto místech začíná svažovat mírně k VSV do nivy Tiché Orlice. V podloží jsou deluvioeolické písčité hlíny a písky svrchního pleistocénu. Lesní a křovinaté porosty navazující na rybník jsou tvořeny převážně olší lepkavou (Alnus glutinosa) a vrbami (Salix sp.). Původní acidofilní bučiny byly v okolí rybníka přeměněny na monokultury smrku ztepilého (Picea abies) a borovice lesní (Pinus sylvestris). a) Geologie Na téměř celém území PP vystupují k zemskému povrchu kvartérní, pleistocenní deluvioeolické sedimenty. Jde o nezpevněné, jemně až hrubozrnné hlinité a písčité sedimenty. Na severní břeh rybníka zasahují druhohorní, svrchnokřídové horniny patřící stratigraficky do 8

spodního coniaku. K povrchu zde konkrétně vystupují rohatecké vrstvy teplického souvrství. Jde o zpevněné usazené horniny v jílovcovém až slínovcovém vývoji (FUSÁN & KODYM & MATĚJKA & URBÁNEK 1967, www.geology.cz). Přímo v PP není vymezeno ložisko nerostných surovin ani dobývací prostor. V katastru obce, západně od silnice Jaroslav Horní Jelení v lokalitě místně zvané Masné krámy je vymezeno nevýhradní ložiskové území písků a štěrkopísků (zdroj: www.geofond.cz). Obr. 1: Geologické poměry v nejbližším okolí přírodní památky Pětinoha (zdroj: www.geology. cz) 9

b) Geomorfologie Území PP leží v nadmořské výšce 290-291 m. PP je situována na okraji východního polabí, na přechodu do Orlického podhůří. Leží na plošině která je z jihozápadní strany ohraničena údolím řeky Loučné a jejích přítoků a ze západní strany údolím řeky Tiché Orlice. Planina vystupuje nad okolní krajinu o cca 50 m. PP leží nedaleko vrcholové části planiny v plochém údolí bezejmenného vodního toku. Vzhledem k morfologii terénu je zřejmé, že v PP ani v jejím okolí nejsou zaznamenány žádné svahové pohyby sesuvy. (zdroj: www.geofond.cz) Podle geomorfologického členění (CZUDEK 1976, nature.cz) patří území do: Systém: HERCYNSKÝ. Subsystém: HERCYNSKÁ POHOŘÍ. Provincie: I Česká vysočina. Subprovincie: I-VI Česká tabule. Oblast: I-VIA Východočeská tabule. Celek: I-VIB-5 Orlická tabule. Podcelek: I-VIB-5B Třebechovická tabule. Okrsek: Choceňská plošina. c) Pedologie Zájmové území náleží do oblasti s výskytem regozemě arenické (www.cenia.cz). Regozemě vznikají ze sypkých sedimentů (písky) v rovinatých částech reliéfu. Jejich substrát je minerálně chudý a pedogeneze krátká, což zabraňuje výraznějšímu vývoji profilu. Regozemě mají kyselé ph, jsou extrémně vodopropustné a vysýchavé. Původní vegetací jsou chudé borové lesy. Půdní pokryv přímo na území PP tvoří organozem typická a glejová s glejem organozemním (FALTYSOVÁ & ŘÁDEK 2005). Organozem neboli rašeliništní půda vzniká na organických substrátech a vyznačuje se vysokým podílem organických humózních látek, které vznikají nedokonalým rozkladem odumřelých ústrojných zbytků pod vodou (tzv. rašeliněním). Vlastní půda vzniká aktivizací a osídlením vrchních vrstev rašeliny vegetací. Organozemě se vyznačují silně kyselým ph, nedostatkem minerálních látek 10

a prosycením vodou. Hlavním půdotvorným procesem je hromadění rašeliny (www.zemepis.com). d) Hydrogeologie a hydrologie Hydrogeologicky leží dané území na jihovýchodním okraji rajonu 436 Labská křída, který patří do skupiny hydrogeologického rajónu Křída Středního Labe po Jizeru. (www.geology.cz). Tento rajón je důležitý pro zásobování vodou obcí a měst Holicka. Nedaleko od dané PP, kolem silnice z obce Jaroslav do Horního Jelení, ve vrcholové části planiny byla vyhlášena na sebe navazující ochranná pásma několika vodních zdrojů PHO II b, a to Horní Jelení, Ostřetín, Jaroslav a Vysoká u Holic (nejblíže k PP je vodní zdroj Vysoká u Holic) (mapy.nature.cz). V širším okolí lokality se nacházejí z hlediska propustnosti převážně kvartérní písky a štěrky teras se slabou až dobrou propustností (FRANKO & HAZDROVÁ 1966). Zvodněný systém je tvořen většinou jedním průlinovým, spojitým kolektorem. Odtok podzemní vody je střední (2 3 l.s -1.km -2 ) (DAŇKOVÁ & HANZEL 1981). Přírodní památka leží v pramenné oblasti bezejmenného drobného vodního potoku, který je levostranným přítokem Prochodského potoka. Ten se vlévá do potoka Čermná a ta je zase levostranným přítokem Tiché Orlice. Z rybníka Pětinoha, zvaného též Pletinoha odtéká jediný potok. Do rybníka vtékají ale dvě vodoteče, a to na jihozápadě a na severozápadě. Prameny daných drobných vodotečí leží nedaleko nad rybníkem Pětinoha. Nejdelší vodoteč má nad rybníkem délku cca 1 km (www.mapy.cz). Oba přítoky jsou nad rybníkem narovnané a větví se do několika menších potoků, které mají charakter odvodňovacích per místního lesa. Vzhledem k malé ploše povodí nad rybníkem, jsou oba přítoky málo vodnaté. Nepříjemnou skutečností je, že v teplém, sušším létě oba přítoky vysýchají. V důsledku zastaveného přítoku voda v rybníce v létě ubývá. Od konce měsíce června 2012 byla hladina v rybníce oproti provozní hladině zakleslá o cca 25 30, někdy až o 40 cm. Rybník Pětinoha je nejvýše položeným rybníkem na daném potoce. Níže cca 350 m západním směrem leží rybník Hanzlíkovec, ještě níže rybník Oborecký. 11

e) Podnebí Dle Mapy klimatických oblastí ČSSR (QUITT 1970) leží řešené území v rajónu T2 oblasti teplé. Pro ni je charakteristické dlouhé léto, teplé a suché. Přechodné období je velmi krátké s teplým, až mírně teplým jarem a podzimem. Zima je krátká, mírně teplá, suchá až velmi suchá s krátkým trváním sněhové pokrývky.. Charakteristiky podnebí T2 Počet letních dnů 50-70 Počet dnů s průměrnou teplotou nad 10 o C 160-180 Počet mrazových dnů 100-110 Počet ledových dnů 30-40 Počet dnů se srážkami nad 1 mm 90-100 Srážkový úhrn ve vegetačním období 350-400 Srážkový úhrn v zimním období 200-300 Počet dnů se sněhovou pokrývkou 40-50 f) Rostlinstvo Podle fytogeografického členění (HEJNÝ & SLAVÍK 1987, mapy.nature.cz) leží území PP v mezofytiku: Fytogeografická oblast: mezofytikum. Fytogeografický obvod: Českomoravské mezofytikum. Okres: 62. Dolní Poorličí. Podokres: 62.c. Chvojenská plošina. Podle mapy potencionální přirozené vegetace (NEUHÄUSLOVÁ 1998, mapy.nature.cz) leží PP na území acidofilní bikové bučiny (Luzulo-Fagion). Tento svaz je charakteristický (CHYTRÝ & KUČERA & KOČÍ 2001) převládajícím bukem lesním a příměsí dalších listnáčů (javor klen Acer pseudoplatanus, dub zimní Quercus petraea, dub letní Q. robur, lípa srdčitá Tilia cordata aj.) nebo jehličnanů (jedle bělokorá Abies alba a smrk ztepilý). Keřové patro většinou chybí nebo má malou pokryvnost. Pokud je vyvinuto, zmlazují se v něm dřeviny stromového patra. Bylinné patro bývá druhově dosti chudé. 12

Převládají v něm běžné acidofilní lesní druhy (metlička křivolaká Avenella flexuosa, bika bělavá Luzula luzuloides aj.) a pravidelně se vyskytují druhy vázané na bučiny (bukovník kapraďovitý Gymnocarpium dryopteris, kokořík přeslenitý Polygonatum verticillatum, věsenka nachová Prenanthes purpurea aj.). Acidofilní bikové bučiny jsou terestrickým společenstvem, které by rostlo v okolí PP, případně zasahovalo do jejich okrajů. Původní lesy jsou však v okolí rybníka přeměněné na monokultury smrku ztepilého a borovice lesní. Pouze místy jsou přimíšeny listnáče. Mohutné duby letní lze v blízkosti PP najít pouze v jejím ochranném pásmu na hrázi rybníka. Situace místních společenstev je v zóně mezi volnou vodní hladinou a okolním lesem složitá a jednotliví botanici je hodnotí částečně odlišně. Tak podle mapování biotopů Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR (mapy.nature.cz) lze rostlinná společenstva přímo na území PP rozdělit do třech vegetačně víceméně homogenních jednotek: 1. V1.F Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod, písmeno F značí společenstvo ve kterém chybějí voďanka žabí (Hydrocharis morsus-ranae), řezan pilolistý (Stratiotes aloides), bublinatka jižní a obecná (Utricularia australis a U. vulgaris zde zjištěna pouze bublinatka jižní) nepukalka plovoucí (Salvinia natans) nebo aldrovandka měchýřkatá (Aldrovanda vesiculosa). Lokalita leží mimo areál výskytu některých druhů (nepukalka plovoucí, aldrovandka měchýřkatá) jejich přítomnost zde není důkazem druhového ochuzení. 2. L1 Mokřadní olšiny svazu Alnion glutinosae. 3. M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod svazu Phragmition communis. V posledním plánu péče (FALTYSOVÁ & ŘÁDEK 2005) jsou vylišena společenstva čtyři oproti výše uvedeným výsledkům mapování přibylo společenstvo rašelinných luk. Poslední botanický průzkum zabývající se i fytocenologií (BĚTÁK 2011) z daného území uvádí oproti webu (mapy.nature.cz) dokonce další dvě vegetační jednotky rostoucí mezi volnou vodní hladinou a olšinou (viz obr. 2): 4. M1.2 Ostřicové porosty svazu Magnocaricion elatae. Dané společenstvo se na lokalitě vyskytuje v mozaice s rákosinami a s rašeliništi. BĚTÁK (2011) ho od rákosin prostorově neodděluje, z mozaiky však vyděluje následující společenstvo. 5. R2.3 Přechodová rašeliniště (uvedeno jako degradovaná zrašeliněná vegetace s vysokou pokryvností mechového patra ). 13

Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod volná vodní hladina zabírá více než polovinu PP. Rybník není hluboký, na více než polovině plochy je hloubka vodního sloupce za provozní hladiny 0,6 m a nižší. Submerzní i natantní rostliny tak rostou více či méně hustě na více než polovině vodní plochy. Mezi zdejšími rostlinami byl velmi významný výskyt kriticky ohroženého hvězdoše podzimního (Callitriche hermaphroditica), k jehož ochraně byl rybník Pětinoha vyhlášen přírodní památkou. Nejméně během posledního desetiletí nebyl ale na lokalitě potvrzen (FALTYSOVÁ & ŘÁDEK 2005, BĚTÁK 2011). Během průzkumu v roce 2011 byl na lokalitě zaznamenán s jistotou pouze příbuzný druh hvězdoš háčkatý (C. hamulata) a v jedné tůni na jihozápadě PP hvězdoš mnohotvarý (C. cophocarpa). FALTYS (2012) uvádí naproti tomu z dané lokality pouze hvězdoš jarní (C. palustris). Roste zde i (zřejmě vysazený) zvláště chráněný leknín bělostný (Nymphaea candida), či lakušník niťolistý (Batrachium trichophyllum) (BĚTÁK 2011). Botanicky nejvýznamnější plochy leží v obou cípech přítokové části rybníka naproti hrázi, kde se vyskytují zrašeliněné plochy, které nejsou dosud zastíněny hustým zápojem stromů. V současné době se zde ze vzácnějších druhů vyskytuje ve větším množství pouze zvláště chráněný silně ohrožený bazanovec kytkokvětý (Lysimachia thyrsiflora). Obr. 2: Rostlinná společenstva vylišená v daném území BĚTÁKEM (2011). 1 mokřadní olšiny, 2 rákosiny a porosty vysokých ostřic, 2a degradovaná zrašeliněná vegetace 14

s vysokou pokryvností mechového patra, 3 sušší stanoviště na hrázi rybníka s dominancí běžných lesních a ruderálních druhů rostlin, 4 mokřadní olšina v záhrazí rybníka s dominující Carex brizoides 5 volná vodní plocha s vegetací vodních makrofyt. Mokřadní olšiny v PP rostou na západním okraji podél obou dvou přítoků. Vznikly zde postupnou sukcesí z původních mokřadních luk zarůstajících náletem dřevin. I v současné době jsou v PP na pozvolném postupu dále do zbytků zrašeliněných luk a rákosin. Šíření olšiny je možné odvodit i z věkového složení dřevin a z jejího habitatu. Z počátku světlá olšina se zvětšující se vzdáleností od vodní hladiny houstne. V zapojené olšině je dostatek světla pouze na jaře. V létě, když jsou stromy plně olistěné, jde o tmavý les. Odborná literatura (CHYTRÝ & KUČERA & KOČÍ 2001) ji přesto charakterizuje jako světlé porosty olše lepkavé, místy se slabou příměsí břízy bělokoré (Betula pendula). V keřovém patře se vyskytují krušina olšová (Frangula alnus), maliník obecný (Rubus idaeus), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), případně střemcha hroznovitá (Prunus padus). Kopečkovitý mikroreliéf v některých porostech, tvořený vyvýšeninami kolem pat stromů a vodou zaplněnými sníženinami, podmiňuje diferenciaci bylinného patra. Na vyvýšeninách se vyskytují relativně suchomilné druhy, zatímco ve sníženinách rostou ostřice a další bahenní nebo vodní rostliny (např. kosatec žlutý Iris pseudacorus, karbinec evropský Lycopus europaeus, vrbina obecná Lysimachia vulgaris aj.). Časté jsou acidofilní mechy. Mokřadní olšiny rostou v zamokřených terénních sníženinách, v pramenných pánvích, nebo na zabahnělých okrajích rybníků, což je i případ přírodní památky Pětinoha. Půdy se vyznačují nadbytkem vody stagnující po většinu roku v úrovni povrchu nebo jej dlouhodobě přeplavující. Jsou nedostatečně provzdušněné, těžší, mokré až zabahnělé, s vrstvou slatiny nebo náslatě. V místních mokřadních olšinách v přítokové části rybníka roste ze zajímavějších druhů např. blatouch bahenní (Caltha palustris), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), mochna anglická (Potentilla anglica), přeslička pobřežní (Equisetum x littorale), pryskyřník plamének (Ranunculus flammula) atd. (BĚTÁK 2011). Rákosiny eutrofních stojatých vod v PP navazují na volnou vodní hladinu kolem dokola celého rybníka s výjimkou hráze. Plošně nejrozsáhlejší rákosové porosty jsou kolem obou přítoků. Dále k okrajům PP přecházejí v mozaiku se společenstvem vysokých ostřic a zbytků zrašeliněných ploch. V jižní části rybníka jsou skrz rákosový porost vyhrnuty tři průchody o šíři cca 3 m, kudy by mohla voda v rybníce volně komunikovat s vodou 15

v navazujících zrašeliněných ostřicových mělčinách. Vyhrnutá zemina i s oddenky vodních rostlin byla však ponechaná na místě ve formě valu. Především kolem jižního přítoku porůstá rákos obecný zabahnělé mělčiny s vodní hladinou vysokou na jaře při maximálním stavu vody kolem 15 30 cm. Pod vodní hladinou je 20 40 ( 60) cm vysoká vrstva tlejícího, málo rozloženého rostlinného opadu. Při pohybu v něm se uvolňuje sirovodík, což mimo jiné svědčí o nedobrých kyslíkových poměrech. Zabahnělé mělčiny využívají hojně jako kaliště tlupy prasete divokého (Sus scrofa). Rákosina je strukturně jednoduchá, obvykle jedno- až dvouvrstevná vegetace s převahou mohutných bahenních rostlin. V PP Pětinoha je dominantou určující charakter společenstva rákos obecný (Phragmites australis) dosahující zde výšky téměř třech metrů. V hustě zapojených částech porostu je bylinné patro tvořeno jen několika málo druhy s nízkou pokryvností. Vyskytuje se zde např. svízel bahenní (Galium palustre), šišák vroubkovaný (Scutellaria galericulata) apod. Pro rákosiny s dominantním rákosem obecným na okraji rašelinišť a slatin jsou charakteristické některé druhy mokřadních ostřicových luk a slatinných olšin, jako např. třtina šedavá (Calamagrostis canescens), bezkolenec modrý (Molinia caerulea), smldník bahenní (Peucedanum palustre) atd. Ze zajímavých, či nápadných bylin zde můžeme nalézt vrbinu penízkovou (Lysimachia nummularia), bublinatku jižní (Utricularia australis), kosatec žlutý (Iris pseudacorus) či roztroušeně i bazanovec kytkokvětý (BĚTÁK 2011). Na rákosinu navazují porosty vysokých ostřic a zrašeliněné louky. Obr. 3: Bazanovec kytkokvětý na okraji rákosiny v SZ části území (foto 24.7.2012). Ostřicové porosty v PP toto společenstvo roste při okrajích rákosin v mozaice s nimi. Jde o společenstva jedno až třívrstevných porostů vysokých ostřic na těžkých 16

oglejených zamokřených půdách s vrstvou organického sedimentu s kolísavou hladinou vody na pobřeží stojatých vod. Roste zde třtina šedavá (Calamagostris canescens) a bezkolenec modrý. Dále zde můžeme nalézt ostřici štíhlou (Carex acuta), ostřici ostrou (C. acutiformis), o. vyvýšenou (C. elata), svízel bahenní (Galium palustre) a i zde lze roztroušeně zjistit bazanovec kytkokvětý. Nápadný je na jaře kvetoucí blatouch bahenní či sice jednotně zelená, ale mohutná rostlina zevar vzpřímený (Sparganium erectum). R2.3 Přechodová rašeliniště je to to společenstvo, které bylo vedle hvězdoše podzimního hlavním důvodem k vyhlášení ochrany přírodních hodnot zdejší lokality. Ještě v nedávné době připomínalo zdejší rašeliniště svým charakterem vrchoviště, což bylo v takto malé nadmořské výšce unikátním jevem (FALTYSOVÁ 2002). Velká většina vzácných druhů, k jejichž ochraně bylo chráněné území vyhlášeno, především všechny oligotrofní druhy, z lokality bohužel v důsledku postupující eutrofizace, změn vodního režimu a postupného zarůstání nejcennějších ploch rákosem a bezkolencem zcela vymizela. Týká se to např. čarovníku alpského (Circaea alpina), klikvy bahenní (Oxycoccus palustris), prstnatce májového (Dactylorhiza majalis), rosnatky okrouhlolisté (Drosera rotundifolia), sedmikvítku evropského (Trientalis europaea), suchopýru pochvatého (Eriophorum vaginatum) nebo některých náročnějších druhů ostřic, jako ostřice dvoumužná (Carex diandra) či ostřice oddálená (C. distans). V minulosti cenné partie zrašeliněných břehů rybníka dnes hostí dožívající populace některých méně náročných druhů jako je violka bahenní (Viola palustris) či suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium). I jejich populace na lokalitě jsou však za stávajícího managementu odsouzeny k postupnému zániku. Jediným prosperujícím vzácnějším prvkem zdejší flóry tak zůstává bazanovec kytkokvětý, který roste kromě zrašeliněných ploch na březích rybníka roztroušeně i v rákosinách. I přesto jde stále z botanického hlediska i v současné době o nejhodnotnější část přírodní památky. Dané společenstvo je tvořeno především dvěmi prostorově oddělenými ostrůvky degradované zrašeliněné vegetace s vysokou pokryvností mechového patra. Dominují v něm běžné druhy rašeliníků, jako např. rašeliník Girgensohnův, rašeliník křivolistý, rašeliník kostrbatý a ploník obecný a vyskytují se v něm některé méně náročné rašeliništní druhy cévnatých rostlin. I do těchto zrašeliněných ploch významně proniká rákos obecný. 17

Obr. 4: Zrašelinělá louka na jižním břehu rybníka (foto 24.7.2012). Během terénního šetření v roce 2011 (BĚTÁK 2011) bylo na území nalezeno 190 taxonů cévnatých rostlin, v roce 2012 (FALTYS 2012) pak 181 taxonů. Jelikož se soubory zjištěných rostlin částečně lišily, bylo danými průzkumy prokázáno v PP a jejím ochranném pásmu celkem 248 taxonů rostlin. Celkové množství nalezených druhů je sice výrazně vyšší než údaj z posledního systematického botanického šetření na lokalitě v polovině osmdesátých letech, tj. 150 druhů (FALTYS 1986), je však nutné konstatovat, že botanická hodnota chráněného území se za posledních 30 let výrazně snížila. Mezi nejméně 66 nezvěstných, s velkou pravděpodobností v PP vyhynulých druhů (FALTYS 2012), patří totiž většina nejvýznačnějších druhů, pro něž byl rybník počátkem osmdesátých let vyhlášen chráněným územím. g) Živočichové Většinu plochy PP tvoří vodní hladina rybníka, zbytek navazující mokřadní společenstva. Tím je určen i charakter a druhové složení místní fauny. Z obratlovců (Vertebrata) jsou významně zastoupeni především obojživelníci (Amphibia). Ačkoliv se jejich druhové zastoupení za posledních třicet let snížilo, při průzkumu v roce 2012 nebyl potvrzen např. čolek velký (Triturus cristatus), stále jsou nejvýznamnější skupinou. Nejpočetnější jsou v rybníce žáby ze skupiny skokana zeleného, a to skokan zelený (Rana esculenta) a skokan 18

krátkonohý (Rana lessonae). Lze je nalézt velmi hojně všude po obvodu rybníka, a to jak na okraji vodní hladiny, tak v rákosinách či na zrašeliněných loukách a v olšině. Velmi početná je i ropucha obecná (Bufo bufo), skokan hnědý (Rana temporaria) a čolek obecný (Triturus vulgaris). Všichni tito obojživelníci byli zjištěni více méně po celém obvodu rybníka. U žab bylo pozorováno i úspěšné završení rozmnožování. V létě se na rozhraní suchozemských a vodních biotopů potulovaly desítky až stovky čerstvě metamorfovaných žabek. Pouze čolek horský (Triturus alpestris) byl zjištěn v severozápadním přítoku. Zvláště čolku obecnému nevyhovuje kolísání (snížení) vodní hladiny v letním období. V místech, kde byli na jaře zjištěni čolci obecní se ve velké většině již od konce června nevyskytovala voda. Tato skutečnost pravděpodobně velké části místních larev neumožnila ukončit metamorfózu. Druhové zastoupení plazů (Reptilia) je průměrné a jsou v PP i méně početní. V roce 2012 byla v lokalitě pravidelně pozorována užovka obojková, méně často i ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) a slepýš křehký (Anguis fragilis). Ryby jsou předmětem chovu v rybníce. Jejich druhové spektrum je určováno hospodařícím subjektem. Pozitivní je, že v rybníce ani po jeho výlovu v září roku 2012 nebyly zjištěny invazní nepůvodní druhy ryb, jako je karas stříbřitý (Carassius auratus) či střevlička východní (Pseudorasbora parva) apod. Obr. 5: Nejběžnější obojživelník v PP skokan zelený vyfocen 24.7.2012 ve zbytkové kaluži v severním přítoku. Mezi ptáky (Aves) převládají běžnější druhy. Druhové složení je silně ovlivněno okolním jehličnatým lesem. Součástí avifauny PP jsou proto druhy vázané na jehličnaté stromy, jako jsou sýkora úhelníček (Parus ater) a sýkora parukářka (P. cristatus) nebo králíček obecný (Regulus regulus) a králíček ohnivý (Regulus ignicapilus). Současně ale v PP 19

a jejím ochranném pásmu žijí druhy listnatých a smíšených lesů, zvláště ty které jsou vázány na okraje porostů, nebo na světlé řidší lesy. Tyto druhy zde nacházejí vhodné životní podmínky díky z velké části dubové výsadbě na hrázi rybníka a díky olšinám při obou přítocích. Významným je hnízdění lejska šedého (Muscicapa striata) a moudivláčka lužního (Remiz pendulinus). Mezi místními hnízdiči lze ale pozorovat i tak krásně vybarvené ptáky, jako je rehek zahradní (Phoenicurus ochruros), mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus) nebo červenka obecná (Erithacus rebecula). Nejpočetněji hnízdícím druhem je však pochopitelně pták hnízdící v rákosinách. V roce 2012 jím byl rákosník obecný, u nějž zde bylo napočítáno osm párů. V rákosí hnízdila též zvláště chráněná potápka malá (Tachybaptus ruficollis). Poněkud překvapivým je malé zastoupení ptáků žijících na vodní hladině. Vedle již zmíněné potápky malé byla v PP pozorována již pouze lyska černá (Fulica atra) a kachna divoká (Anas platyrhynchos). Ze savců jsou nejvýznamnějšími druhy letouni (Chiroptera). Při průzkumu v roce 2012 byly v PP pozorovány čtyři druhy, a to netopýr hvízdavý (Pipistrellus pipistrellus), netopýr rezavý (Nyctalus noctula), netopýr severní (Eptesicus nilssonii) a netopýr vodní (Myotis daubentonii). Vzhledem k nedostatku mohutných stromů s dostatečně prostornými dutinami přímo v PP je málo pravděpodobné, aby se přímo v PP ukrývala mateřská kolonie některého z nich. Pravděpodobnější je, že netopýři lokalitu využívali jen jako loviště, případně se zde ukrývali jednotliví samci. Napsané však neplatí pro ochranné pásmo PP, především pro stromy rostoucí na hrázi. Zde rostou mohutné duby letní, ve kterých mohou být dostatečně prostorné dutiny. Možné existenci mateřské kolonie v ochranném pásmu by mohl nasvědčovat poměrně hojný výskyt zvláště netopýra vodního a netopýra rezavého. Suchozemské biotopy v PP jsou intenzivně využívány početnou tlupou (tlupami) prasete divokého (Sus scrofa), o čemž mimo jiné svědčí několik kališť v rákosových porostech v PP, především na jihu a na západě území. Tento živočich může mít však významný nepříznivý vliv na početnost některých jiných zvířat. Je známo, že prase divoké je poměrně úspěšným predátorem např. ptáků hnízdících na zemi, nebo nízko nad zemí. Hojný výskyt černé zvěře může být jednou z příčin malého počtu kachen na rybníce, respektive malého počtu jejich druhů i hnízdících párů. Např. u kachny divoké je předpokládán hnízdní výskyt nejspíše pouze jednoho páru. Po hnízdní sezóně se však na rybníce běžně zdržovalo kolem třiceti kachen divokých. Tlupy prasat divokých také v létě na mnoha místech významně narušují mechové bulty a bulty ostřic. 20

Ze zvláště chráněných bezobratlých živočichů byly v PP nalezeny pouze běžnější druhy čmelák ze skupiny čmeláka zemního (Bombus terrestris), čmelák polní (Bombus agrorum) a mravenec rodu Formica, pravděpodobně mravenec lesní (Formica rufa). Z bezobratlých živočichů vázaných na vodu jsou nejnápadnější a relativně hojně zastoupené vážky (Odonata). Z nich byla na rybníce v roce 2012 nejčastěji pozorována vážka čtyřskvrnná (Libellula quadrimaculata) a drobná šidélka, např. šidélko brvonohé (Platycnemis pennipes). Svou velikostí a letem nad volnou vodní hladinou upoutalo pozornost např. šídlo modré (Aeshna cyanea), šídlo královské (Anax imperator) a šídlo velké (Aeshna grandis), barevností zase výrazně červená vážka rudá (Sympetrum sanguineum), modrá vážka ploská (Libellula depressa) nebo kovově zelená s nápadnými modrými skvrnami na hrudi a konci zadečku šídlatka páskovaná (Lestes sponsa). Fauna vodních měkkýšů (Molusca) je podle průzkumu z roku 2006 (BERAN 2007) nepříliš bohatá. Při průzkumu bylo nalezeno 12 druhů vodních měkkýšů. S výjimkou levotočky bažinné (Alexa hypnorum), která je v červeném seznamu hodnocena jako zranitelná a patří mezi ustupující druhy periodických mokřadů, nebyl nalezen žádný vzácný nebo ohrožený druh. Obr. 6: Hlídkující samec vážky rudé na okraji rákosiny v severní části PP (foto 24.7.2012). 21

Přehled zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů Název druhu ROSTLINY Černýš český (Melampyrum bohemicum) Bazanovec kytkokvětý syn. vrbina kytkokvětá (Naumburgia thyrsiflora) Leknín bělostný (Nymphaea candida) ŽIVOČICHOVÉ Batolec duhový (Apatura iris) Čmelák (Bombus spp., nejméně 2 druhy: čmelák polní Bombus agrorum a čmelák ze skupiny čmeláka zemního B. terrestris) Aktuální početnost nebo vitalita populace v PP pouze v ochranném pásmu, hojný (FALTYS 2012) vitální populace, 200 300 rostlin vitální rostoucí populace, několik desítek rostlin nehojný, zjištěn v ochranném pásmu (MACHÁČEK 2012) nehojný, odhad populace do pěti hnízd Kategorie podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. Popis biotopu druhu, další poznámky 3 roste nejčastěji ve světlých písčitých borech, v PP zjištěn na světlině na okraji lesa u cesty u severního konce hráze. 2 dobře prosperuje v pobřežních ostřicových porostech, nejhojnější je na zrašeliněných ploškách. Roztroušeně roste i v zapojených rákosinách. 2 roste při okrajích vodní plochy rybníka, a to na jihu i na severu, nejhojnější je v severozápadním zálivu, pravděpodobně zde byl vysazen v nedávné době. 3 obývá lesní údolí, lemy a lesní cesty podél vodotečí. Živnou rostlinou housenek jsou vrby, především vrba jíva (Salix caprea), vrba popelavá (S. cinerea), vrba ušatá (S. aurita) a vrba křehká (S. fragilis). Imága vyhledávají stanoviště, kde se střídá stinné prostředí s intenzivně osluněnými ploškami. Dospělí motýli sají mízu stromů a medovici mšic. Prokázán na základě pozorování dospělce v ochranném pásmu PP na patě návodní strany hráze. 3 létá plošně po suchozemských biotopech v PP, hnízdo si staví v drnu suché trávy, v mechu, v listí, v zemních norách atp. 22

Čolek obecný (Triturus vulgaris) Čolek horský (Triturus alpestris) Ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) Lejsek šedý (Muscicapa striata) Moudivláček lužní (Remiz pendulinus) stovky dospělých jedinců (100 500) desítky dospělých jedinců (10 50) odhad populace do 10 dospělých jedinců hnízdění jednoho páru v ochranném pásmu hnízdění jednoho páru Mravenec (Formica sp.) vzácný výskyt v ochranném pásmu, v roce 2012 zjištěno jedno hnízdo 2 obývá dobře zarostlé, mělké, osvětlené, malé i větší tůně a menší rybníky s prohřátou vodou. Dospělí jedinci mimo dobu rozmnožování žijí v lese. Vyhledávají úkryty v zemních děrách, pod trouchnivějícím dřevem, pod kameny apod. Zimuje na souši v zemních děrách, část populace zimuje i ve vodě. V PP zjištěn na jihozápadě, západě a severu území na osvětlených mělčinách rybníka s řídkými rákosinami, i v severním přítoku. 2 obývá mělké, osvětlené, malé i větší tůně a menší rybníky s prohřátou vodou. Rozmnožuje se i v tůních nově vzniklých bez ponořené vegetace. Dospělí jedinci mimo dobu rozmnožování žijí v lese. V PP zjištěn pouze v severním přítoku. 2 obývá vlhčí a chladnější místa v lesích, na mokřadních loukách u rybníků atp. Zimuje v podzemních úkrytech, pod kameny, mezi kořeny stromů apod. Byla pozorována slunící se roztroušeně na suchých plochách v celé PP. 3 hnízdí jednotlivě v listnatých porostech zvláště na jejich okrajích, nebo na okrajích světlin apod. Hnízdo je umístěno v polodutinách na stromech, či na lidských stavbách. Zjištěn v korunách mohutných dubů rostoucích na severní polovině hráze. 3 obývá rákosiny, křovinné a stromové porosty na vodách a v jejich okolí. Pro hnízdění si vybírá zarostlé okraje rybníků, lužní lesy i úzké porosty podél vodních toků. Hnízdo je zavěšeno na převislých větvích vrb, nebo bříz rostoucích na okrajích porostu stromů, nebo křovin. Zjištěn na světlém okraji olšiny na jihozápadě území. 3 hnízda s kopulovitou nadstavbou z jehličí nebo jiného materiálu mají podobu pouze nízkých plochých hromádek. Většinou je nacházíme ve světlých, borových lesích, na okrajích lesa i na polních mezích. V ochranném pásmu PP nalezeno jedno hnízdo v pařezu u hráze. 23

Netopýr hvízdavý (Pipistrellus pipistrellus) Netopýr rezavý (Nyctalus noctula) Netopýr severní (Eptesicus nilssonii) Netopýr vodní (Myotis daubentonii) Potápka malá (Tachybaptus ruficollis) nehojný, odhad populace do dvaceti jedinců. nehojný, odhad populace do dvaceti jedinců nehojný, odhad populace do deseti jedinců nehojný, odhad populace do dvaceti jedinců 2 letní mateřské kolonie o 20 až 300 jedincích obývají různé štěrbinovité úkryty, často v lidských stavbách, ale i v dutinách stromů. Také pro zimování vyhledává tento druh štěrbinovité úkryty (skuliny ve zdech, sklepích apod.). Potravu loví v širokém spektru biotopů, často v polouzavřeném prostoru poblíž korun stromů, nebo přímo v nich. Zjištěn v blízkosti korun stromů na rozhraní vodní hladiny a lesa v severní části hráze. 2 vyskytuje se v blízkosti řek a rybníků s dostatkem starých stromů s dutinami. Loví ve volném vzdušném prostoru nad korunami stromů. V zimě i v létě se ukrývá jak ve stromových dutinách, tak např. ve štěrbinách zdí. Zjištěn lovící nad územím PP. Za potravou létá i několik kilometrů od úkrytu, proto je možné, že prostředí PP využívá pouze jako loviště. Pravděpodobnější ale je, že netopýři využívají k dennímu úkrytu i stromové dutiny v PP a jejím blízkém okolí. 2 mateřské kolonie o 5 40 jedincích lze nalézt v různých štěrbinovitých úkrytech v lidských stavbách (pod střešní krytinou, za dřevěným obložením apod.), jednotliví samci hledají úkryt i v dutinách ve stromech. Zimuje ve štolách a jeskyních. Loví za letu ve volném prostoru, podél lesních okrajů, a také nad vodou. Loví nad korunami stromů i přímo v nich. Zjištěn lovící v blízkosti korun stromů a na rozhraní vodní hladiny a lesa. 2 loví při letu nízko nad vodní hladinou. V létě využívá k úkrytu především stromové dutiny, zimuje i ve stromových dutinách, nebo ve sklepích. Může se celoročně vyskytovat přímo v PP. Zjištěn lovící nad hladinou rybníka. hnízdění 2 párů 3 žije na rybnících s rákosovými porosty, ve kterých se ukrývá i staví své plovoucí hnízdo. Potravou jí je převážně vodní hmyz, méně měkkýši (Molusca), někdy uloví i rybky. Hnízdila v rákosinách lemujících na JZ vodní plochu. 24

Ropucha obecná (Bufo bufo) Rosnička zelená (Hyla arborea) Skokan menší syn. sk. krátkonohý (Rana lessonae syn. Pelophylax lessonae) Skokan zelený (Rana esculenta syn. Pelophylax esculentus) Slepýš křehký (Anguis fragilis) Užovka obojková (Natrix natrix) desítky dospělých jedinců (50 100) zjištěna v ochranném pásmu (MACHÁČEK 2012) v PP žije početná smíšená populace skokana krátkonohého a zeleného o velikosti 120 150 dospělých jedinců, dle hlasových projevů a kontrolních odchytů převažuje skokan zelený v poměru cca 2 : 1 nehojný, odhad populace do deseti jedinců odhad populace do 5 jedinců 3 na vodní plochu k rozmnožování není vybíravá, postačí ji i menší tůň nebo eutrofní rybník. Vodní plocha musí být alespoň po část dne osluněna. Mimo dobu rozmnožování dává přednost listnatým lesům, kde se přes den ukrývá v zemních děrách, pod kameny, padlými kmeny apod. Její rozmnožování zjištěno především v rákosinách v severní části rybníka. 2 k rozmnožování vyhledává spíše větší vodní plochy, jako jsou rybníky. Samci jsou známí tím, že se ozývají i ze stromů. Tak byl v roce 2012 zjištěn i jeden samec vylezlý na dubu letním v severní části hráze. 2 rozmnožuje se ve stojatých vodách v rybnících, ale i v malých tůních, ve vodou zatopených rašeliništích atp. Na vodní prostředí není obvykle vázán tak pevně jako skokan zelený nebo skřehotavý. V létě ho lze nalézt na vlhkých místech i dále od vody. Zimuje zahrabán na vlhkých místech na souši. Centrum výskytu měl ve výběžcích rybníka směrem k oběma přítokům. 2 není náročný na vodní plochu pro rozmnožování, musí být však osluněná. Celoročně se vyskytuje v blízkém okolí stojatých vod. Zimuje pod vodní hladinou. Centrum výskytu měl ve výběžcích rybníka směrem k oběma přítokům. 2 vyhledává stinnější vlhčí místa s křovinami a s dostatkem úkrytů. Dává přednost místům hojně porostlým mechem. Ukrývá se pod kameny, pod padlými kmeny, v zemních děrách, v lesní hrabance apod. Zimuje v zemních děrách hlodavců. Nalezen na stoličce suché trávy u paty stromu na jižním břehu rybníka. charakteristickými biotopy jsou zarostlé, křovinaté břehy stojatých i tekoucích vod, podmáčené louky, lužní lesy, svahy nad potoky a řekami. Ukrývá se v zemi v opuštěných norách, kompostech, hromadách listí a kůry, v mezerách pod kořeny stromů atp. Zjištěna roztroušeně po celé ploše PP, častěji však v klidnější západní části. 25

Zdroj: rostliny pokud není uvedeno jinak (BĚTÁK 2011), živočichové pokud není uvedeno jinak (Centrum ochrany přírody 2012) Vysvětlivky: kategorie podle Vyhlášky č. 395/1992 Sb. 1 druh kriticky ohrožený, 2 silně ohrožený, 3 ohrožený 2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti Jak je vidět z mapy prvního (josefovského) mapování, rybník Pětinoha existoval nejpozději již ve druhé polovině 18. století. V té době byl větší, vodní plocha zabírala nejméně plochu celé současné přírodní památky Pětinoha. V 19. století (druhé vojenské mapování) byl rybník Pětinoha již částečně zazemněn a vodní plocha odpovídala pravděpodobně katastrální výměře parcely KN č. 357. Zvětšil se rozsah okolních lesů, především v prostoru severozápadně od rybníka směrem k Hornímu Jelení byla zalesněna původní pole. Na snímku o dalších sto let později v roce 1954 lze pozorovat pokračování zazemňování rybníka. Rozloha rákosových porostů byla už přibližně stejná jako v současné době. Původní zátoky rybníka kolem obou přítoků byly stále nezalesněny. Stejně tak nebyla zatím zalesněna ani louka v úpadu mezi rybníky Pětinoha a Hanzlíkovec. Obr. 7: Mapa zájmové lokality pořízená v době prvního (josefského) vojenského mapování, které proběhlo v Rakousko Uhersku v letech 1764 až 1768 ukazuje, že rybník Pětinoha existoval již v té době. (zdroj: www.geolab.cz) 26

Obr. 8: Mapa zájmové lokality pořízená v době druhého (Františkova) vojenského mapování, které proběhlo v letech 1806 až 1869. Rybník Pětinoha se rozléval již ve svých současných hranicích. (zdroj: www.mapy.cz) Obr. 9: Letecký snímek lokality z roku 1954 (zdroj: www.kontaminace.cenia.cz). a) Ochrana přírody Území bylo původně zřízeno podle 6 zákona č. 40/1956 Sb. o státní ochraně přírody jako chráněný přírodní výtvor. Při přijetí nového zákona č. 114/1992 Sb. bylo zařazeno do kategorie přírodní památka. Posledním plánem péče, který byl pro toto zvláště chráněné území zpracován, byl plán péče vypracovaný RNDr. Helenou Faltysovou a Ing. Lukášem Řádkem na období let 2005 2014. Návrhy v tomto plánu péče sestávaly především z opatření, která by se měla projevit snížením úživnosti vody a zlepšením hydrologických 27

a hydrochemických poměrů. Za zásadní opatření bylo považováno navržení vhodné rybí obsádky, tj. takové, která by zabezpečila průměrnou sezónní biomasu ryb do maximální výše 300 kg.ha -1. Další limity se týkaly aplikace krmení pro ryby a použití páleného vápna. Použití chlorového vápna a statkových hnojiv bylo označeno jako nepřijatelné. Jako velmi důležité bylo považováno také zamezení kolísání vody (především směrem nahoru nad provozní hladinu), a to z toho důvodu, aby živinami bohatá voda nepronikala z rybníka do okolních botanicky cenných zrašeliněných ploch. Za tímto účelem bylo navrženo opatřit rybník kapacitním bezpečnostním přelivem, který v období vyšších srážkových úhrnů převede zvýšený průtok a zabrání zaplavování zrašeliněných mokřadních ploch. Tato opatření měla vést ke snížení obsahu živin v rybníce a především v navazujících mokřadních loukách. V případě omezení dotace živin do rašelinišť bylo navrženo omezit rákosiny pronikající z okrajů rybníka do luk kosením 2 3x ročně v období duben červen a odstranění náletů porostů olší a vrb s následným nátěrem pařízků vhodným herbicidem, který by zamezil novému obrůstání. Ačkoliv tento plán péče nebyl schválen, přesto lze podle zlepšené průhlednosti vody pozorované v roce 2012 usuzovat, že rybniční hospodaření na rybníce bylo upraveno směrem ke snížení intenzity hospodaření. Kosení rákosových porostů, ani výřez náletů dřevin však nebyl realizován. b) Rybníkářství Největší plochu v území zabírá vlastní rybník. Hospodaření na rybníce je zásadní činností, která ovlivňuje stav bioty v celé PP. V době přípravy posledního plánu péče (FALTYSOVÁ & ŘÁDEK 2005) a pravděpodobně i v letech předcházejících bylo rybniční hospodaření na rybníce vzhledem k charakteru místních ekosystémů příliš intenzivní. Vnášené množství živin bylo nadbytečně veliké, takže voda dosahovala průhlednosti pouze kolem 35 cm. Struktura zooplanktonu prozrazovala středně silný vyžírací tlak rybí obsádky. Z dostupných údajů není zřejmé, kdy v minulosti ke zintenzivnění rybářského hospodaření došlo a jestli bylo skokové, nebo pozvolné. Jisté je to, že už v roce 2005 dosáhl kumulativní účinek za předcházející období takové intenzity, že to mohlo vést k vyhynutí většiny vzácných rostlin, k jejichž ochraně byl rybník v roce 1982 vyhlášen jako přírodní chráněné území (FALTYSOVÁ & ŘÁDEK 2005). Při přípravě tohoto plánu péče bylo v roce 2012 pozorováno zlepšení kvality vody oproti stavu v roce 2005. Voda v rybníce byla dobré kvality s velmi slabým hnědým zákalem. Dne 24.6.2012 byla v rámci zoologického průzkumu u hráze měřením Secciho deskou 28

zjištěna průhlednost vody větší než 80 cm (větší hloubka volné vody nebyla poblíž břehu nalezena). Stav vodních makrofyt byl dobrý, byl pozorován jejich rozvoj téměř na polovině plochy rybníka. Také na přední linii rákosového porostu nebyly znát výrazné známky nadměrného tlaku rybí obsádky. Podle leteckých snímků z let 2003 a 2009 (obr. 11 a 12) a při srovnání se stavem pozorovaným v roce 2012 se rozsah litorální vegetace od roku 2003 až dodnes prakticky nezměnil. V časovém horizontu daném délkou platnosti jednoho plánu péče nebyla změna rozsahu litorálních porostů směrem do rybníka tedy problémem. V uplynulých deseti letech nedošlo k jejich rozrušení vlivem nadměrné rybí obsádky, ani nedošlo k opačnému jevu, tedy k expanzi rákosu obecného do volné vodní plochy. Přední linie porostu je rozčleněná do jednotlivých trsů rákosu obecného vlivem rytí kaprů obecných (Cyprinus carpio) jen pomístně. Z tohoto pohledu je PP téměř neproblémová. Obr. 11: Situace v PP v roce 2003 (zdroj: www.mapy.cz). Obr. 12: Situace v PP v roce 2009 (zdroj: www.mapy.cz). Ze srovnání obou obrázků je např. zřetelné, že rozsah rákosin se nezvětšil. 29

V roce 2012 byla v rámci přípravy podkladů plánu péče zadána krajským úřadem specializovaná studie pro vyhodnocení hydrochemických parametrů vody v rybníce (PECHAR 2012). Na základě jejich rozboru autoři v závěru studie konstatovali, že z hlediska planktonu, průhlednosti, koncentraci NH 4 -N, NO 3 -N, PO 4 -P, celkového dusíku a celkového fosforu stejně jako chemické spotřeby kyslíku nelze v daných podmínkách dosáhnout výrazně lepšího stavu, ani v případě omezení rybničního hospodaření. Současná rybářská praxe se jim z hlediska fyzikálních a chemických vlastností vody jevila v souladu s požadavky na zachování daného stavu lokality. Přikrmování ryb bylo do 31. 12. 2012 regulováno rozhodnutím Krajského úřadu Pardubického kraje č.j. KrÚ 4163-4/2008/OŽPZ/Vt ze dne 27.2.2008. Ryby v rybníce mohou být přikrmovány krmivy v maximální denní dávce 190 kg na rybník při plné hospodářské hladině, přičemž celková roční dávka nesmí přesáhnout 8.000 kg. Rybník smí být také hnojen, a to chlévskou mrvou v období listopad až květen kalendářního roku v maximální jednorázové dávce 1.500 kg, roční dávka nesmí přesáhnout 8.000 kg. Povoleno je také použití vápenných hnojiv (mletý vápenec, pálené vápno, chlorové vápno). Z veterinárních důvodů je možné aplikovat manganistan draselný. Naproti tomu výsledky zoologického průzkumu (vlastní údaje Centrum ochrany přírody 2012) napověděly, že je zdejší na vodu vázaná fauna vystavena zvýšenému tlaku rybí obsádky. Mezi zástupci místních obojživelníků totiž výrazně početně převažovali skokani z komplexu zelených skokanů a ropucha obecná. Převaha těchto druhů nad ostatními obojživelníky je velmi pravděpodobně ovlivněna zvýšenou rybí obsádkou. Pulci skokanů zelených a skokanů skřehotavých jsou ze všech pulců našich žab nejostražitější (ZAVADIL &SÁDLO & VOJAR 2011). Díky této vlastnosti jsou schopni dokončit vývoj i v relativně silně zarybněných vodách. Pulci ropuchy obecné jsou zase jedovatí a většina kaprů se naučí vyhýbat se jim. Zvýšenému tlaku rybí obsádky odpovídají i výsledky průzkumu obojživelníků pomocí odchytu do vrší a kontrolní odchyty podběrákem v částech vodní plochy, do kterých měli přístup kapři, nebyli zjištěni žádní čolci a pulci skokana hnědého se zde vyskytovali ve výrazně menším množství než jinde. Zásadní negativní vliv na stav zrašeliněných luk má kolísání hladiny vody v rybníce. V minulosti (FALTYSOVÁ & ŘÁDEK 2005) bylo jako nepříznivý vliv vnímáno především náhlé zvýšení hladiny vody po přívalových deštích, v důsledku čehož docházelo 30