V ě z eňská služba České republiky G en erální ředitelst v í P r a h a Soudní č. 1672/1a, pošt. přihrádka 3, 140 67 Praha 4, tel.: 244 024 111, fax: 244 024 809, ISDS: b86abcb Č. j.: VS-1057-2/ČJ-2018-800040-INFZ V Praze dne 29. ledna 2018 Počet výtisků: 2 Výtisk č.: 1 Počet listů: 4 (oboustranně) Dle rozdělovníku R O Z H O D N U T Í Ředitel odboru správního organizační složky státu Vězeňská služba České republiky, organizační jednotka Generálního ředitelství Vězeňské služby České republiky, jako nadřízený orgán věcně příslušný k řízení a rozhodování ve věci odvolání, podaných dle ustanovení 16 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů ( zákon o svobodném přístupu k informacím ), proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti o informace, které vydávají vazební věznice, věznice, ústav pro výkon zabezpečovací detence, Akademie Vězeňské služby České republiky a Střední odborné učiliště Vězeňské služby České republiky jako subjekty povinné, ve smyslu ustanovení 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, v řízení podle ustanovení 16 odst. 3 a podle ustanovení 20 odst. 4 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím a ustanovení 89 a 90 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, o odvolání proti rozhodnutí povinného subjektu Věznice Příbram ze dne 15. prosince 2017, čj. VS-122191-2/ČJ-2017-8004PR-PI, jímž byla odmítnuta žádost o informace, kterou podal účastník řízení... ( žadatel ), r o z h o d l t a k t o : R o z h o d n u t í o o d m í t n u t í ž á d o s t i, vydané povinným subjektem Věznice Příbram dne 15. prosince 2017, čj. VS-122191-2/ČJ-2017-8004PR-PI, podle ustanovení 90 odst. 1 písm. b) správního řádu se r u š í a v ě c s e v r a c í k n o v é m u p r o j e d n á n í. O d ů v o d n ě n í Odbor správní Generálního ředitelství Vězeňské služby České republiky, jako nadřízený orgán věcně příslušný k řízení a rozhodování ve věci odvolání proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti podané podle zákona o svobodném přístupu k informacím, obdržel dne 17. ledna 2018 od povinného subjektu Věznice Příbram ( prvoinstanční orgán ), postupem podle ustanovení
16 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím spisový materiál spolu s odvoláním, které proti rozhodnutí ze dne 15. prosince 2017 vydaným pod čj. VS-122191-2/ČJ-2017-8004PR-PI o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace podal... (dále též odvolatel ). I. Ze spisového materiálu nadřízený orgán seznal, že žadatel dne 7. prosince 2017 do Věznice Příbram, jako subjektu povinného ve smyslu 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, doručil písemnou žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím. Ze spisového materiálu odvolací orgán v této souvislosti zjistil, že žadatel podáním žádosti o poskytnutí informace dostál požadavkům stanoveným v ustanovení 14 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím. Povinný subjekt tak správně neshledal důvody pro uplatnění postupu ve smyslu ustanovení 14 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím. Nadřízený orgán tak tuto dílčí otázku uzavírá, že podání má náležitosti žádosti o poskytnutí informace jmenované v 14 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím; ze žádosti je zřejmé, kterému povinnému subjektu je určena, a žadatel se jejím prostřednictvím domáhá poskytnutí informace ve smyslu tohoto zákona. Žádost obsahovala požadavek na sdělení (poskytnutí seznamu) jmen, příjmení, hodností a funkcí neprověřených příslušníků Sboru nápravné výchovy, a také jmen, příjmení, hodností a funkcí u těch příslušníků, které občanská komise navrhla převedení na méně zodpovědnou a náročnou práci. Jinak vyjádřeno, žadatel se domáhá zaslání (poskytnutí) přesného seznamu osob, jichž se bezprostředně dotkly prověrky morální a odborné způsobilosti u tehdejšího útvaru Sboru nápravné výchovy ČSR v Příbrami. Povinný subjekt předmětnou žádost rozhodnutím ze dne 15. prosince 2017, čj. VS-122191-2/ČJ-2017-8004PR-PI odmítl a to výrokem, v němž uvádí, že tak rozhodl podle 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, na základě ustanovení 2 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím a ve spojení s právní úpravou v ustanovení 23a odst. 13 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů. V poučení písemného vyhotovení rozhodnutí bylo řádně vyjádřeno, že je možné proti vydanému rozhodnutí podat opravný prostředek, a v jaké lhůtě a kde tak může žadatel o informace učinit. Žadatel svého práva využil. II. Odvolací orgán se primárně vypořádal s otázkou, zda jest splněna nezbytná podmínka včasnosti odvolání, umožňující učiněným podáním napadené rozhodnutí vůbec přezkoumat. Z předloženého spisového materiálu nadřízený orgán seznal, že napadené písemné vyhotovení rozhodnutí o odmítnutí žádosti bylo žadateli prokazatelně doručeno dne 3. ledna 2018, přičemž žadatel v něm byl řádně poučen o možnosti podat proti tomuto rozhodnutí odvolání; svého práva využil a dne 5. ledna 2018 bylo povinného subjektu Věznice podáno odvolání proti rozhodnutí ze dne 15. prosince 2017, čj. VS-122191-2/ČJ-2017-8004PR-PI. Odvolací orgán na základě takto zjištěného podané odvolání posoudil jako včasné. 2
Z hlediska přípustnosti podaného odvolání proti výše citovanému rozhodnutí Věznice Příbram nadřízený orgán věc posoudil následovně: Postup orgánu, rozhodujícího o odvolání, které bylo podáno podle ustanovení 16 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, se řídí právní úpravou stanovenou v 20 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím. Z tohoto ustanovení vyplývá, jestliže zákon o svobodném přístupu k informacím nestanoví jinak, pro odvolací řízení se použijí příslušná ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád; při postupu vycházejícím ze zákona o svobodném přístupu k informacím se rovněž použijí ustanovení správního řádu o základních zásadách činnosti správních orgánů, o ochraně před nečinností a ustanovení 178 správního řádu. Podle ustanovení 82 odst. 1 věta první správního řádu lze podaným odvoláním napadnout výrokovou část nepravomocného rozhodnutí, jednotlivý výrok nebo vedlejší ustanovení. Podle věty druhé ( 82 odst. 1) je nepřípustné odvolání jen proti odůvodnění rozhodnutí. Podle ustanovení 82 odst. 2 správního řádu platí, že podané odvolání musí mít náležitosti uvedené v ustanovení 37 odst. 2 správního řádu; musí obsahovat údaje o tom, proti kterému písemnému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu je odvolatel napadá a v čem jest spatřován rozpor s právními předpisy nebo je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Jak vyplývá z citace 37 odst. 2 správního řádu: a) musí být z něho patrno, kdo je činí, čeho se týká a co se navrhuje, b) identifikační znaky podatele (je-li jím fyzická osoba, jméno a příjmení, datum narození), c) místo trvalého pobytu fyzické osoby, případně jinou adresou pro doručování, d) označení správního orgánu, kterému je určeno. Ze spisového materiálu nadřízený orgán v této souvislosti zjistil, že z odvolání je patrno, kdo je činí, které věci se týká i v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí prvostupňového orgánu napadá. Žadatel jako účastník řízení a tím osoba oprávněná se domáhá zrušení celého rozhodnutí. III. Podle 89 správního řádu, v odvolacím řízení se odvolací orgán zaměřuje na přezkoumání souladu napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy (zákonnost), tak na přezkoumávání věcné správnosti napadeného rozhodnutí. Zatímco zákonnost rozhodnutí odvolací orgán k podanému odvolání přezkoumává tzv. bez dalšího, tudíž v celém rozsahu, věcnou správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává pouze v rozsahu námitek uvedených v odvolání a dále tam, kde tomuto přezkoumání svědčí veřejný zájem. Na úvod řízení považuje nadřízený orgán za nezbytné konstatovat, že státní orgány jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti a jejich povinnost poskytovat informace vychází z účelu a smyslu ustanovení 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, podle něhož povinné subjekty mají dle zákona o svobodném přístupu k informacím povinnost poskytovat informace, vztahující se k jejich působnosti. K odmítnutí žádosti se přistoupí tehdy, jestliže úspěšnému naplnění povinnosti poskytovat informace povinnému subjektu brání některé z omezení práva na informace, jež jsou přesně vymezena v ustanoveních 7 až 12 zákona o svobodném přístupu k informacím. Pokud povinný subjekt, byť i jen zčásti, žádosti nevyhoví, ve lhůtě pro vyřízení žádosti vydá dle 3
ustanovení 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti. K jednotlivým námitkám odvolatele nadřízený (odvolací) orgán zaujímá toto stanovisko: 1. Odvolatel namítá, že ve výroku rozhodnutí ze dne 15. prosince 2017, čj. VS-122191-2/ČJ- 2017-8004PR-PI uvedený odkaz na ustanovení 2 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím je nesprávný. Ustanovení je ve znění: Zákon se nevztahuje na poskytování informací, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví 1a), a dalších informací, pokud zvláštní zákon 1b) upravuje jejich poskytování, zejména vyřízení žádosti včetně náležitostí a způsobu podání žádosti, lhůt, opravných prostředků a způsobu poskytnutí informací.. 2. Odvolatel poukazuje též na skutečnost, že ve výroku písemného rozhodnutí povinný subjekt odkázal na ustanovení 23a odst. 13 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění zákona č. 157/2013 Sb. Nicméně, zařazení této právní úpravy do odůvodnění vůbec nezačlenil. Bližší či jakékoliv jiné podrobnosti, proč ve výroku rozhodnutí aplikoval právě toto ustanovení zákona lex specialis, nikterak neuvedl, nevyjádřil. 3. Dále se namítá, že naopak v odůvodnění, a to bez opory ve výroku, se povinný subjekt Věznice Příbram odvolává na ustanovení 5 odst. 1 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Podle tvrzení prvoinstančního povinného subjektu podle této právní úpravy jsou údaje a informace, kterých se žadatel domáhá z působnosti zákona o svobodném přístupu k informacím vyňaty. A zmíněné tvrzení opět není rozvedeno argumenty ani žádným vysvětlením. 4. Na podkladě shora uvedených námitek odvolatel požaduje, aby nadřízený orgán rozhodnutí o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace ze dne 15. prosince 2017, čj. VS-122191-2/ČJ- 2017-8004PR-PI zrušil a aby uložil povinnému subjektu požadované informace poskytnout. 5. Generální ředitelství Vězeňské služby České republiky, jako nadřízený orgán věcně příslušný k řízení a rozhodování ve věci odvolání proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti podané podle zákona o svobodném přístupu k informacím po posouzení námitek shledal, že výrok jako esenciální část písemného rozhodnutí, není jasný a srozumitelný; přesný a určitý. Odůvodnění rozhodnutí neshrnuje výsledky řízení. Povinný subjekt v něm nerozvádí důvody učiněného výroku, naopak v něm vymezuje (vyjmenovává) zcela jiné podklady, na jejichž základě nebylo rozhodnuto. V odůvodnění zcela absentují úvahy prvostupňového orgánu, jimiž se při hodnocení podkladů a výkladu právních předpisů ubíral a podle nichž rozhodl. Vazba mezi výrokem a jeho odůvodněním se jeví zcela nesourodě, vyznívá nepřesvědčivě, ba naopak zmatečně. V souladu s vykonanými skutkovými a právními zjištěními odvolací orgán rozhodl ve smyslu ustanovení 90 odst. 1 písm. b) správního řádu tak, jak ve výroku vyjádřeno jest. Rozhodnutí 4
ze dne 15. prosince 2017, čj. VS-122191-2/ČJ-2017-8004PR-PI, má za nepřezkoumatelné. IV. K části III., bod 5 odvolací orgán doplňuje právní názor k předložené žádosti o poskytnutí informace, jak ji podal žadatel jako účastník řízení, a k řízení o ní. Především je nutno konstatovat, že povinný subjekt se nikterak nezabýval a tudíž nevypořádal s otázkou, zda vymáhaná informace existuje a má ji v dispoziční působnosti. Tedy, zda jsou splněny definiční znaky informace, jak je vyjádřena v ustanovení 3 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím. Cituji: Informací se pro účely tohoto zákona rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního.. Z výroku rozhodnutí a v něm použitých ustanovení zákonů možno přitom dovodit, že povinný subjekt takovou informaci k dispozici má. Rozumí se tím seznam jmen, příjmení, hodností a funkcí neprověřených příslušníků Sboru nápravné výchovy, a také jmen, příjmení, hodností a funkcí u těch příslušníků, které občanská komise navrhla převedení na méně zodpovědnou a náročnou práci. Nasvědčuje tomu výrok rozhodnutí, podle něhož překážkou jejímu vydání je právní úprava provedená v ustanovení 23a odst. 13 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Konkrétně, podle tohoto ustanovení Vězeňská služba neposkytuje podle zvláštního právního předpisu 9) údaje vedené pro účely evidence podle odstavce 1, informace, které souvisí s ochranou a obranou objektů, ve kterých je vykonávána zabezpečovací detence, vazba a trest odnětí svobody, o vozidlech užívaných k přepravě vězněných osob a o způsobu a rozsahu ochrany a střežení osob.. V poznámce pod čarou č. 9 jako zvláštní právní předpis je uveden právě zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů; s dovětkem, že právní úprava v ustanovení 23a odst. 13 zákona o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky je úpravou kogentní. Prvostupňový orgán po posouzení žádosti tudíž bez pochyb konstatuje, že je-li vůči povinnému subjektu s odkazem na zákon o svobodném přístupu k informacím učiněno podání s dotazy, jejichž účelem je zpřístupnění dat vedených pro účely evidence vězněných osob, povinný subjekt musí takovou žádost o informace vyřídit vydáním rozhodnutí s výrokem o odmítnutí podle ustanovení 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, ve spojení s právní úpravou provedenou v ustanovení 23a odst. 13 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů, jelikož údaje, vedené Vězeňskou službou České republiky pro účely evidence vězněných osob, jichž se žadatel domáhal, jsou zvláštním zákonem z informační povinnosti stanovené v obecném zákoně o svobodném přístupu k informacím vyňaty. Dlužno k tomu dodat, že s účinností od 1. září 2013 se v ustanovení 23a odst. 13 stanoví okruh informací, které Vězeňská služba České republiky na žádost podanou ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím sdělit nesmí. Jedná se o údaje vedené pro účely evidence osob ve výkonu vazby či výkonu trestu odnětí svobody na území České republiky, což plyne i z textu Důvodové zprávy k novele zákona o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky (Sněmovní tisk č. 714), kde se bez jakýchkoliv pochybností o úmyslu zákonodárce konstatuje, že zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů, vymezuje ( 23a a nový odst. 13) okruh informací, které 5
Vězeňská služba České republiky na žádost podanou podle zákona o svobodném přístupu k informacím poskytovat nebude. Nadřízený orgán v této souvislosti přivolil námitkám odvolatele a je názoru, že prvostupňový orgán věc posoudil nesprávně. Plyne to z ustanovení 2 odst. 1 písm. i) zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů, dle něhož pro Vězeňskou službu České republiky platí závazek vést evidenci osob ve výkonu vazby, ve výkonu zabezpečovací detence a ve výkonu trestu odnětí svobody na území České republiky. A dle ustanovení 23a odst. 1 téhož zákona: Evidence osob ve výkonu zabezpečovací detence, vazby a výkonu trestu odnětí svobody na území České republiky obsahuje a) údaje převzaté z rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení oznámených Vězeňské službě, b) údaje umožňující určení totožnosti každé osoby ve výkonu zabezpečovací detence a uvězněné osoby, c) údaje o průběhu výkonu zabezpečovací detence, vazby nebo trestu odnětí svobody včetně údajů o přesném místě a době, kdy taková osoba vykonávala zabezpečovací detenci, vazbu nebo trest odnětí svobody, přehledu o udělených odměnách a uložených kázeňských trestech a údajů o výsledcích zdravotních prohlídek.. Jak patrno, zmíněné ustanovení 2 odst. 1 písm. i) zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů, se nikterak nedotýká problematiky jakékoliv personální evidence bývalých příslušníků a zaměstnanců tehdy Sboru nápravné výchovy ČSR. Vhodno mít v této souvislosti i na zřeteli, že ve věci příslušníků Sboru nápravné výchovy ČSR, kteří neprošli prověrkami, byly při těchto prověrkách občanských komisí vydávány tři výtisky rozhodnutí. Jedno obdržel do vlastních rukou příslušník, druhý výtisk se zařazoval do osobního (personálního) spisu a třetí zůstalo v držení Sboru nápravné výchovy. Odvolací orgán rovněž zdůrazňuje, že rozhodnutí působí zmatečně. Na jedné straně povinný subjekt dává najevo, že informace existuje a je součástí evidence a tudíž a proto ji ve smyslu ustanovení 23a odst. 13 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů, poskytnout odmítá, načež zároveň jedním dechem v odůvodnění žadateli sděluje, že s ní nedisponuje, jelikož je dávno uložena v archivu. Souběžně doporučuje žadateli postup, jak se ji domoci. V. Nadřízený orgán má tím odvolání za důvodné. Proto podle ustanovení 90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, rozhodnutí Věznice Příbram vydané dne 15. prosince 2017 pod č. j. VS-122191-2/ČJ-2017-8004PR-PI zrušil a věc vrací prvoinstančnímu orgánu k novému projednání (řízení). V něm je prvoinstanční povinný subjekt vázán právním názorem odvolacího orgánu, tedy Generálního ředitelství Vězeňské služby České republiky. Nadřízený orgán na závěr vyslovuje, že jest na povinném subjektu posoudit jednak existenci informace ( jmenných seznamů z prověrek ), tak i vztah k působnosti (činnosti) povinného subjektu ve smyslu ustanovení 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím. A v závislosti na objektivním seznání dostát povinnosti, za níž se má potvrzení žadatelova nároku obdržet žádané informace v souladu s ustanoveními zákona o svobodném přístupu k informacím, respektive obdržet přezkoumatelné rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě uplatnit jiný zákonný postup, který se ale musí vždy opírat o relevantní ustanovení zákona o svobodném přístupu k informacím. 6
Nadřízený orgán rovněž upozorňuje, že je nutno respektovat právní úpravu podle správního řádu. Zejména 69 odst. 1 a 2 správního řádu: V písemném vyhotovení rozhodnutí se uvede označení rozhodnutí nebo jiné označení stanovené zákonem. Písemné vyhotovení rozhodnutí dále musí obsahovat označení správního orgánu, který rozhodnutí vydal, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk úředního razítka, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Podpis oprávněné úřední osoby je na stejnopisu možno nahradit doložkou vlastní rukou nebo zkratkou v. r. u příjmení oprávněné úřední osoby a doložkou Za správnost vyhotovení: s uvedením jména, příjmení a podpisu úřední osoby, která odpovídá za písemné vyhotovení rozhodnutí V písemném vyhotovení rozhodnutí se uvedou jména a příjmení všech účastníků.. Vhodno ještě připojit, že prověrky odborné a morální způsobilosti příslušníků Sboru nápravné výchovy ČSR probíhaly v letech 1990 až 1991 (na řídícím orgánu tehdejšího Sboru nápravné výchovy ČSR působila Ústřední prověrková komise, v 35 vězeňských zařízeních působily místní prověrkové komise). Ze statistických údajů (nikoliv jmenných seznamů) je patrné, že komise při nich hodnotily přibližně 5 550 příslušníků, z nichž 400 shledaly nezpůsobilými pro další výkon služby. Dalších tisíc osob odmítlo složit novou služební přísahu, případně odešlo na vlastní žádost (viz KÝR, Aleš: Památník Pankrác. Průvodce expozicí. Příloha časopisu České vězeňství, 1999, roč. 6, č. 4, s. 67). Krom toho součástí probíhajících procesů a v jejich důsledku prováděných změn nastala i transformace Sboru nápravné výchovy ČSR ve Vězeňskou službu České republiky, která vznikla teprve až ke dni 1. ledna 1993. P o u č e n í Proti rozhodnutí odvolacího orgánu není odvolání přípustné. Jaroslav Bauer z pov. ředitel odboru správního Generální ředitelství Vězeňské služby České republiky Za správnost: JUDr. Miroslav Bělecký Adresát Způsob doručení 1. Generální ředitelství Vězeňské služby České republiky, odbor správní uloženo do spisu Věznice Příbram, Dubenec 100, 261 15 Příbram; ID datové schránky: pktd49r ISDS 2. (žadatel) doporučeně 7