Mendelova univerzita v Brně

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici Mechanizační prostředky využívané ve vinohradnickém školkařství Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce doc. Ing. Patrik Burg, Ph.D.. Vypracoval Libor Fila Lednice 2013

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Mechanizační prostředky využívané ve vinohradnickém školkařství vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici, dne... Podpis diplomanta....

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu bakalářské práce doc. Ing. Patriku Burgovi, Ph.D. za odborné vedení, rodině a přátelům za podporu. Také panu Pavlu Plačkovi vyrábějícímu sazenice révy vinné za informace a panu Davidu Kubíkovi za fotografie.

OBSAH 1. Úvod...6 2. Cíl práce...7 3. Historie...8 3.1 Historie v dávné minulost...8 3.2 Historie po třicetileté válce...9 4. Technologie výroby sazenic révy vinné...10 4.1 Podnožová vinice...10 4.1.1 Typy vedení...10 4.1.2 Hnojení podnožové vinice...11 4.1.3 Ochrana podnožové vinice...12 4.1.4 Obdělávání podnožové vinice...12 4.1.5 Zelené práce v podnožové vinici...13 4.1.6 Sklizeň a úprava réví v podnožové vinici...13 4.2 Štěpování...15 4.2.1Příprava roubů a podnoží...15 4.2.2 Způsoby roubování...16 4.3 Stratifikace...19 4.3.1 Ukládání štěpovanců do beden...19 4.3.2 Vlastní stratifikace...19 4.4 Révová školka...21 4.4.1 Příprava pozemku pro révovou školku...21 4.4.2 Školkování...21 4.4.3 Ošetřování školky během vegetace...23 4.4.4 Vyškolkování...24 4.4.5 Posklizňová úprava...25 4.4.6 Uskladnění a prodej sazenic révy vinné...26 5. Charakteristika a přehled jednotlivých strojů...27 5.1 Mechanizační prostředky na hnojení půd...27 5.2 Orba......27 5.3 Pokládání hadic a folie...28 5.4 Chemická ochrana...28 5.5 Kultivace půdy...28

5.6 Sečkování...28 5.7 Vyškolkování sazenic...29 5.8 Ochrana proti mrazu...30 6. Modelový plán pro výrobu 50 000 kusů sazenic...31 7. Závěr...33 8. Souhrn...34 9. Resume...34 10. Seznam použité literatury...35 11. Přílohy...36 SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK Obrázek 1. Podnož před sklizní...14 Obrázek 2. Roubovací strojek...19 Obrázek 3 Uskladnění sazenic révy vinné ve sklepě...26 Obrázek 4 Vyorávač...29 Obrázek 5 Úvazek z ocelové sponky...37 Obrázek 6 Ostříhaná hlava podnožové révy...37 Obrázek 7 Uskladnění podnožových řízků...37 Obrázek 8 Vázací stroj...37 Obrázek 9 Stratifikace sazenic...37 Obrázek 10 Pokladač hadic a folie...37 Obrázek 11Frostbuster-stroj proti mrazu...38 Obrázek 12 FrostGuard-stroj proti mrazu...38 Obrázek 13Vodní lázeň pro parafín...38 Obrázek 14 Postřikovač-modifikace pro révovou školku...38 Tabulka 1: Počet odpracovaných hodin v podnožové vinici...31 Tabulka 2: Počet odpracovaných hodin při přípravě půdy pro révovou školku...31 Tabulka 3: Počet odpracovaných hodin při štěpování...32 Tabulka 4: Počet odpracovaných hodin v révové školce...32 6

1 ÚVOD K lidskému štěstí a k úsměvné pohodě patří prostřený stůl, víno, přátelé a hudba. (Homér) Víno je jeden z nejstarších ušlechtilých nápojů, který se vždy pil v kulturně založených zemích a tedy i u nás. V České republice je vinařství a vinohradnictví podstatnou součástí zemědělství. Vinice tvoří ráz krajiny a příznivě ovlivňuje životní prostředí. Vinohradnictví v České republice rozdělujeme na dvě oblasti a to oblast Čechy, která se dále člení na podoblasti Litoměřickou a Mělnickou a na oblast Morava, která má podoblasti Znojemskou, Mikulovskou, Slováckou a Velkopavlovickou. Plocha vinic představující současný produkční potenciál České republiky je 19. 633 ha, přičemž osázených ploch je 17 337. Ostatní plochy představují vyklučené vinice, práva na opětovnou výsadbu a státní rezervu. O stoupající oblibě vína v současnosti svědčí jeho rostoucí spotřeba. Také se zvyšuje vzdělanost zákazníka a radostné je, že roste i kvalita vín vyrobených moravskými a českými vinaři. Jednou z důležitých podmínek, které umožňují plnění úkolů v produkci hroznů, je vinohradnické školkařství. Jen ty révové keře, které vyrůstají z kvalitního školkařského materiálu, mohou při řádném pěstování a ošetřování poskytnout dostatek kvalitních hroznů, proto tvoří vinohradnické školkařství i když jen okrajovou tak přesto velmi důležitou složku vinohradnictví. Tak jako v ostatních odvětvích i ve vinohradnickém školkařství je snaha ulehčit si práci mechanizací a co nejvíce snížit podíl zdlouhavé a drahé ruční práce. Práce ve vinohradnickém školkařství je trochu odlišná od běžné vinohradnické praxe a je zde zapotřebí jak klasické polní a vinohradnické mechanizace a techniky pro pěstování podnožové vinice, tak i speciálních strojů a náčiní potřebných k pěstování sazenic révy vinné. 6

2 Cíl práce Cílem zadané bakalářské práce zabývající se mechanizačními prostředky využívané ve vinohradnickém školkařství je pojednat o dané problematice, zpracovat přehled a charakteristiku strojů využívaných při provádění jednotlivých pracovních operací a doplnit základní technicko-ekonomické parametry zpracované do tabulek. 7

3 HISTORIE 3.1 Historie v dávné minulosti Réva vinná patří k nejstarším plodinám, které provázejí člověka při jeho zemědělské činnosti. Nálezy semen révy ukazují na existenci této rostliny před 70 miliony let (KRAUS, 2009). V miocénu byly rozšířeny některé druhy rodu Vitis až k polárnímu kruhu a jeden druh se velmi podobal dnešnímu Vitis vinifera subsp. Silvestris. Později během doby ledové v Evropě ostatní druhy vyhynuly. Člověk svou záměrnou činností vytvořil pak z divoké révy vinné révu ušlechtilou Vitis vinifera subspecies sativa (SEDLO, 1994). Starobylost vinné révy vyplívá i z první knihy bible Genesis (9,20), kdy první věcí kterou učinil praotec Noe, jenž jediný se svou rodinou přežil potopu světa, po vysušení země a uzavření smlouvy s Bohem, bylo, že obíraje se zemí, začal dělat vinice. Podle bible přistál Noe na hoře Ararat. Tato hora se nachází na pomezí Turecka a Arménie, tedy v oblasti blízké dnešní Gruzii a není bez zajímavosti, že výraz víno pochází z gruzinského gvino (KRAUS et al., 1997). Silně se rozvinulo vinařství u národů východního Středomoří, hlavně kolem 3500 let př. Kr. V Řecku se začalo rozvíjet vinařství asi v období kolem 2000 let př. Kr. Féničané a Řekové roznesli své poznatky o pěstování révy, jakož i své odrůdy révy a výrobu vína do oblastí západního Středomoří. Od Řeků převzali vinařské znalosti a kulturu vína Římané, kteří všeobecné poznatky z tohoto zemědělského oboru podstatně rozšířili a při svých výbojích zanesly pěstování révy do západní i střední Evropy, kde se jejich činností rozvinulo vinařství nejpozději v 2. Století po Kr (KRAUS, 2009) Vinná réva je též symbolem Krista a křesťanské víry, což je patrné z biblické metafory nacházející se v evangeliu sv. Jana (J 15,1-17), která začíná: Já jsem ten vinný kmen pravý. Otec můj vinař jest a končí zdůrazněním podstaty křesťanské zvěsti o vzájemné lásce: Toto přikazuji vám, abyste se milovali vespolek. Za povšimnutí stojí i fakt, že prvním zázrakem, který Kristus učinil, byla přeměna vody ve víno při svatbě v Káni Galilejské (J 2,1-11), (KRAUS et al., 1997) Při nahlédnutí hluboko do historie se setkáváme s Columelem, kterého Basserman-Jordan (1923) považuje za prvého, který už roku 50 po Kr. psal o potřebě výběru lepšího dřeva na množení rostlin, čímž položil základ selekčního šlechtitelského procesu (POSPÍŠILOVÁ a KORPÁS, 1998) 8

Císař Karel IV. a české vinařství. S obdivem se dnes zamýšlíme nad prozíravostí vladaře, s níž dovedl vystihnout tehdejší potřebu měšťanů Prahy a dalších královských měst. Jeho nařízení vedla ke zlepšení výnosů ze zemědělské činnosti měšťanů soustředěné na okolí měst, k využívání vhodných pozemků pro výsadbu vinic a k následné výrobě vína nejen pro vlastní potřebu, ale hlavně pro přínosný obchod s vínem (KRAUS, 2009). 3.2 Historie po třicetileté válce Před třicetiletou válkou bylo prý na Moravě víc než 20 000 ha vinic. Je zcela pochopitelné, že rozloha vinic a jejich intenzivní pěstování kolísaly podle toho, jak se střídala období míru a válek i podle nálad a názorů tehdejších vrchností. Jisté však je, že v počátcích našeho století vinice na Moravě téměř vyhynuly v důsledku velmi žravé mšice révové, která se tak rozmnožila, že zničila v několika letech téměř dvě třetiny vinic na Moravě a před tím již koncem minulého století asi jeden milion hektarů vinic v západní Evropě (DAŠEK, PÁTEK, 1983). Tuto mšici objevil v Americe poprvé v roce 1854 v hálkách vytvořených na listech amerických druhů révy entomolog A. Fitch. V letech 1858 až 1862 byly z Ameriky dováženy zakořenělé sazenice amerických druhů révy, aby se vyzkoušel jejich potenciál rezistence proti padlí révovému. Domníváme se, že při těchto opakovaných dovozech byl do Evropy zavlečen i révokaz (KRAUS, 2009). Poprvé v Evropě byl révokaz objeven v Anglii v roce 1863 a následně na to ve Francii. V Rakousku byl spatřen poprvé v Klosterneuburgu v roce 1872, v roce 1874 v Maďarsku a v roce 1890 na Moravě v Šatově u Znojma (KOBER 1893, PIAZ 1898). Zkoušela se řada metod, jak mšičku révokaz zdolat (SEDLO, 1994). Evropská réva na americké podnožové révě v Americe poprvé štěpoval německý vystěhovalec Becher, poněvadž pravokořenné vinice ničila fyloxéra. Od roku 1900 se metodika štěpování s rychlením štěpů ustálila a s malými obměnami se používá dodnes (Chlebík, 1975). 9

4 TECHNOLOGIE VÝROBY SAZENIC RÉVY VINNÉ 4.1 PODNOŽOVÁ VINICE Podnožová réva se pěstuje v podnožových vinicích. Jelikož jde o produkci dobře vyzrálého jednoletého dřeva, pěstitelské tvary využívané pro pěstování podnoží se od tvarů pro ušlechtilé odrůdy liší. Využívá se systém vedení na hlavu, při němž se po vyrašení ponechá na keřích 6-10 letorostů (podle stáří a vitality výsadby). Tento počet zajistí produkci kvalitních, rovných letorostů průměrné délky a požadované tloušťky s průměrnou vzdáleností uzlů (PAVLOUŠEK, 2011). 4.1.1 Typy vedení Jeden ze způsobů pěstování je pěstování na dřevěných pyramidách. Dřevěné pyramidy jsou tvořeny ze čtyř 5 m vysokých sloupech na horním konci spojených. Na vnitřní straně ve sponu 1,5 x 1,5 m se vysazují keře podnožové révy. Školku je možné obdělávat ve dvou směrech a výhonky se na sloupech nekřiví (CHLEBÍK, 1975). Z drátěných konstrukcí je nejužívanější chmelnicová drátěnka, kde se letorosty vedou po svislém drátě. Výhodou je dobré vyzrávání letorostů, nevýhodou je vysoká konstrukce a nutnost používat k vyvazování žebříků nebo plošin (DOHNAL et al., 1975). Podnožová réva se v součastné době nejčastěji pěstuje na dvou typech vedení na vedení Greiner Decker (BAUER, 2008) a stolovém. Réva pro podnož se na vedení Greiner Decker pěstuje ve sponech 2,5 3 x 1,2 1,8m. Výška opěrné konstrukce bývá obvykle 1,7 1,8 m, což umožňuje podnožovou vinici ošetřovat ručně ze země. Podnože se vyvazují šikmo k vodícímu drátu nebo pevnějšímu provázku. Cílem je dosáhnout co nejdelších a kvalitně vyzrálých letorostů. Druhý systém vedení, který se začíná využívat, se nazývá stolové vedení. Podnože se vysazují nejčastěji do sponů 3,0 x 1,0 1,2 m. Výška pěstitelského tvaru činí 0,9 1,1 m, šířka 0,9 m. Výhodou je jednodušší ošetřování a příznivější mikroklima pro vyzrávání jednoletého dřeva (PAVLOUŠEK, 2011). Také etážový způsob vedení je velmi praktický. Jedná se o vedení na vodorovné drátěnce s pravidelně se střídáním různě vysoko vyvazovaných letorostů. Vodící dráty jsou dva nebo méně často tři ve výšce od 50 do 15O cm. K vodícím drátům jsou kolmo 10

upevněny kolky, ke kterým se přivazuje podnož a dále po vodícím drátu. Ideální spon je těchto rozměrů 3.0 3,3 x 1,2 1,4 m 4.1.2 Hnojení podnožové vinice Kořenový systém révy se rozprostírá převážně v hloubce 30 60 cm. Pokud má příznivé půdní podmínky, koření do hloubky i několika metrů. Jestliže podorniční vrstva nezabezpečuje vhodné podmínky pro rozvoj kořenového systému, roste tento plošně do šířky 3-5 m od místa výsadby. Vzhledem k dlouhé životnosti vinné révy na stanovišti není možné potřebné živiny zapravovat do prostoru kořenového systému každoročně. Z tohoto důvodu se hnojařské zásahy dělí na etapy (předvýsadbová příprava vinice a hnojení plodících vinohradů) (HLUŠEK et al., 2002). Před výsadbou se musí na daném pozemku zjistit složení půdního profilu, výška hladiny podzemních vod a obsah živin. Předvýsadbová příprava půdy a hnojení spočívá v doplnění živin (P, K, Mg) a úpravě ph, rozhození hnoje v dávce 100 až 150 t/ha, zapravení podmítacím talířovým pluhem nebo střední orbou, ve výsevu zeleného hnojení, zapravení zeleného hnojení hlubokou orbou (40 cm) (SEDLO, 1994). Vyzrávání dřeva závisí na dobré poloze podnožové vinice, na pečlivém ošetření letorostů a správném hnojení, které je současně odpovědné též za obsah zásobních látek. Aktivitu fermentů zvyšují hlavně některé prvky, včetně stopových. Bylo zjištěno, že dusík a fosfor hrají důležitou roli při regeneračních procesech po štěpování. Dusík zesiluje růstové procesy a tvorbu kalusu, fosfor působí na tvorbu kořenů a vodivých drah, draslík pak zvyšuje obsah uhlohydrátů v rostoucích letorostech. Mangan znásobuje aktivitu oxidačních fermentů, obsah chlorofylu v listech, intenzitu fotosyntézy, zlepšuje příjem minerálních látek. Zinek působí na zvýšenou syntézu disacharidů a tím i na zvýšení obsahu zásobních látek. Udržuje vysokou hladinu auxinu, což zesiluje procesy regenerace tkání při štěpování. Při dostatečném množství bóru netrpí cévní svazky dřevní části nekrózou a rychleji se spojuje roub a podnož. Proto se osvědčuje k běžnému zásobení podnožových vinic hlavními živinami NPK přidávat 3 kg č. ž. Zn, 2kg č. ž. B, a 2 kg č. ž. Mn. Spolu s hlavními živinami v množství 60 kg N, 60 kg P a 90 kg K se zanášejí hloubkovým kypřičem do 1 2 brázd uprostřed meziřadí do hloubky 30 35 cm (DOHNAL et al., 1975) Skutečný obsah živin zjištěný v laboratoři porovnáme s obsahem, který by měl u jednotlivých živin v půdě být. Zjištěný rozdíl násobíme číslem 9, a tím vypočteme, kolik kg příslušného prvku musíme do půdy dodat k dohnojení na práh výnosové 11

jistoty. Číslem 9 násobíme proto, že na jednom hektaru půdy je ve vrstvě do 0.6 m asi 9 milionů kg půdy. Laboratoř uvádí obsah prvků v ppm, to je v miliontinách kilogramu. Když máme obsah prvku zvýšit o 1 ppm ve všech kilogramech půdy, kterých je 9 milionů na jednom hektaru, pak musíme chybějící obsah živiny počítaný jako rozdíl mezi skutečným a mezi požadovaným obsahem násobit 9, a tím zjistíme, kolik kilogramů čisté živiny uvedené v prvku musíme na hektar vinice dodat (KRAUS et al., 2004) Velmi důležitou roli při výživě vinné révy hraje voda. Jednak je nositelkou minerálních živin, které jsou rozpuštěny v půdním roztoku, jednak z vody a kysličníku uhličitého, který je obsažen v ovzduší, syntetizují zelené listy cukr. Voda se dostává do révy kořenovým vztlakem a současně sáním, způsobeným odparem vody z listů, čemuž říkáme transpirace. Rychlost transpiračního proudu závisí na teplotě a osvětlení listové plochy přímo, právě tak jako na vlhkosti půdy (DOHNAL et al., 1975). 4.1.3 Ochrana podnožové vinice Podnožové vinice se téměř neošetřují proti houbovým chorobám. Většina podnožových odrůd dostatečně odolává plísni révy. Na listech se může objevit pouze u některých franko-amerikánů (kříženců amerických divokých druhů a evropské révy vinné). Některé podnože potřebují ochranu vůči padlí révy. Důležité je však ošetřování proti listové formě révokazu. Nakladená oranžová vajíčka révokazu se objevují v listových hálkách. Na rozdíl od kořenové formy se listová zřídka vyskytuje na odrůdách evropské révy vinné Vitis vinifera L. V důsledku napadení podnoží listovou formou révokazu se zmenšuje fotosynteticky aktivní plocha a může docházet ke snížení výtěžnosti podnožových řízků a zhoršení vyzrálosti letorostů (PAVLOUŠEK, 2011). 4.1.4 Obdělávání podnožové vinice Tradičním způsobem ošetřování půdy ve vinicích byl v minulosti celoplošný černý úhor. Jeho negativní vlastnosti však výrazně převyšují pozitiva. Časté zpracování půdy je totiž spojené s obohacováním půdy o kyslík, který podporuje změny v půdě a vede také k intenzivnějšímu snižování obsahu humusu a z horšení půdní úrodnosti. Postupným rozkladem humusu se uvolňuje dusík a dále je vyplavován. Moderní vinohradnictví proto využívá různé systémy ozelenění vinic nebo mulčování 12

organických materiálů na povrch půdy. Každý z těchto systémů musí respektovat požadavky révy vinné (PAVLOUŠEK, 2011) 4.1.5 Zelené práce v podnožové vinici Na keřích podnožové révy se ponechává až 13 letorostů podle vitality, bujnosti růstu a stáří keřů. Ostatní letorosty se vylamují při délce do 30 cm. Vylamování zálistků probíhá při délce okolo 25 cm. Současně se provádí vyříznutí úponků a vyvazování letorostů k vodícím drátům. Koncem srpna se osečkují vrcholy letorostů, aby se urychlilo vyzrávání letorostů. 4.1.6 Sklizeň a úprava réví v podnožové vinici Doba zrání letorostů je závislá na odrůdě a podmínkách stanoviště. Brzký příchod mrazů předčasně ukončuje vegetaci, což se projeví v nižší výtěžnosti. Stupeň zralosti réví posuzujeme podle: zbarvení borky, praskání jednoletého dřeva při ohýbání, vyvinutí pletiv. Vyvinutí pletiv je nejpřesnějším znakem vyzrálosti réví. Pokud průměr dřeně v příčném řezu zabírá méně než 60 % celkového průměru réví, je vyzrání dobré. U nás vyzrává réví přibližně do 3 až 3.5m délky. Sklizeň začíná až po poklesu teplot na -10 C. Nevyzrálé dřevo zmrzne, vyzrálé se otuží. Sklizeň se ukončuje v lednu do příchodu hlavních zimních mrazů, které mohou poškodit i vyzrálé dřevo. Réví se sklízí odstřihnutím na spodní části ve výšce asi 4 cm nad posledním kolénkem. Pokud je již hlava přikryta zeminou, řežeme těsně u povrchu půdy. Na jaře se pak provede opravný řez. Odstřihnuté réví se uvolní od vodících drátů a uloží do svazků. Svazky se opatří jmenovkami a dopraví k posklizňové úpravě (SEDLO, 1994). Šířka na spodním konci (na širším průměru) nesmí mít více než 12 mm, na horním konci nejméně 6 mm. Výhony rozstřiháme na řízky pro štěpování a na řízky pro vypěstování kořenáčů k výsadbě podnožových vinic (HUBÁČEK, MÍŠA 1996) Výhony rozstřiháme nejméně na 45 cm dlouhé řízky tak, aby pod spodním očkem byl alespoň 2 cm dlouhý čípek a nad horním očkem nejméně 4cm dlouhý čípek. Někdy ponecháme dvounásobnou délku tj. 90 cm. Řízky roztřídíme na zdravé, rovné, nepoškozené, dobře vyzrálé o síle 6 12 mm a musí mít nejméně 2 vyvinutá očka. Takto roztříděné řízky svážeme do svazků po 100 kusech, opatříme jmenovkou uvnitř svazku i zvenku. Před založením je dezinfikujeme 0,5 % roztokem Chinosolu nebo Cryptonolu liquide proti plísním. Výtěžnost podnožových řízků se pohybuje od 70 do 100 tisíc kusů z 1 ha podnožové vinice. Malé množství řízků můžeme skladovat do 13

doby štěpování ve sklepě v písku. Ve velkém je balíme do PE fólie a ukládáme v klimatizovaných boxech. Někdy je skladujeme v krechtech, v nichž svazky ukládáme horizontálně a prosypáváme pískem (HUBÁČEK, MÍŠA, 1996) Při skladování musí být zajištěna dostatečná vlhkost (80 až 90 %) a teplota nesmí přesáhnout 2 C. Dostatečné proudění vzduchu znemožňuje rozvoj houbových chorob (SEDLO, 1994). Obr.1 Podnož před sklizní zdroj: Bc.David Kubík 14

4.2 ŠTĚPOVÁNÍ 4.2.1 Příprava roubů a podnoží Původně se uplatňovalo jen jarní štěpování, dnes se štěpí už i v zimním období. Jarní štěpování se vykonává koncem března začátkem dubna. Hotové štěpy se hned odkládají do stratifikačních beden a stratifikují se. Po ujetí a otužování se přímo vysadí do školky. Nevýhodou tohoto štěpování je, že v tomto období je ve vinohradě už velmi jiné práce, takže není dostatek pracovních sil na štěpování. Zimní štěpování nabylo převahy, jelikož se může dělat v lednu a v březnu, když je dostatek pracovních sil, které je možné takto v období mimo sezóny zaměstnat. Štěpy v stratifikačních bednách při tomto štěpování se musí uložit do období stratifikace do chladné místnosti s teplotou okolo 0 C, aby se předčasně netvořil kalus (CHLEBÍK, 1975). Před vlastním štěpováním si musíme připravit podnožové řízky a rouby. Pokud byl podnožový materiál založen v boxech v PE fólii, tu odstraníme, zjistíme jeho zdravotní stav, opláchneme vodou, rozstřiháme na délku 45 cm, pokud tomu tak již nebylo a svazky postavíme do kádí s vodou. Podnožový materiál založený v krechtech pečlivě očistíme od písku, opláchneme a rovněž postavíme do kádí s vodou. Při zimním štěpování máčíme ve vodě 6 10 hodin, při jarním 24 48 hodin. Voda při zimním štěpování musí být teplá do 10 C, při jarním až 18 C. Účelem máčení je usnadnění vyslepování oček a snadnější provedení kopulačního řezu. Po vyjmutí podnoží z kádí, necháme z nich okapat vodu, očka na nich vyslepíme a nůžkami na spodní části odstřihneme čípek těsně pod kolénkem. Horní část řízků otřeme utěrkou do sucha, a tím jsou připravené ke štěpování (HUBÁČEK a MÍŠA, 1996). Rouby ušlechtilých odrůd se získávají z prostorových izolátů, které musí splňovat příslušná zákonná pravidla pro produkci určitého stupně množitelského materiálu. Ve vinici, která produkuje rozmnožovací materiál, nejde o maximální výnos hroznů, ale o maximální výnos oček. Keře proto nesmějí být přetěžovány výnosem, potřebná je dobrá kondice s kvalitní výživou a ochranou. Během vegetace je nutné na letorostech vylamovat zálistky. Očka se sklízejí opět v prosinci, před příchodem mrazů. Optimální tloušťka letorostu rozmnožovacího materiálu činí 8 10 mm. Délka internodií by měla být odrůdově typická, hodně dlouhá internodia bývají spojena s horší vyzrálostí jednoletého dřeva. Tenké, ale i silnější letorosty se považují za nekvalitní (PAVLOUŠEK, 2011) 15

Výzkumníci dokázali, že očka v horní třetině réví nejsou vyzrálé, mají velkou lýkovou část a lehce namrzají, proto se nepoužívají k štěpování. Spodní očka nebývají zase dokonale vyvinuté. Za nejlepší očka pro štěpování se považují očka ze střední třetiny, proti kterým stojí úponek nebo očka v blízkosti střapce, poněvadž jsou dobře vyvinuté, mají uzavřenou diafragmu proti vniknutí houbových chorob a jsou dobře zásobené živinami potřebnými na srůst s podnoží (CHLEBÍK, 1975). Letorosty se před dezinfekcí a skladováním obvykle namočí do vody na dobu 6-24 hodin. Chinoplant patří mezi kontaktní fungicid, který lze použít k dezinfekci semen a jednoletého dřeva. V praxi se využívá 0,3-0,5%koncentrace,u přípravku chinosol 0,1-0,5%. Dezinfekce roubů by měla trvat 3-5 hodin. Přípravky dobře působí proti Botrytis cinerea, původci šedé hniloby, která se na jednoletém dřevě může vyskytovat. Roubový materiál se skladuje v polyethylenových pytlích a ve stejných podmínkách jako podnože. Ideální je skladovací teplota 1-2 C a vysoká vzdušná vlhkost, materiál lze pak skladovat i několik měsíců. Botrytis cinerea však může velmi pomalu růst i při teplotách okolo 0 C (BECKER a HILLER, 1977).Během skladování je třeba kontrolovat zdravotní stav jednoletého dřeva a zajistit dostatečnou vlhkost v žádném případě nesmí začít vysychat (PAVLOUŠEK, 2011). Jednoleté výhony, ze kterých připravujeme rouby, rovněž řádně propereme, zjistíme zdravotní stav oček tím, že některá rozřízneme, zda nejsou poškozená a rozstřiháme je na jednooké nebo dvouoké rouby tak, že pod očkem necháme asi 3 cm dlouhý čípek. Rouby máčíme ve vodě 2-5 hodin. Při manipulaci s podnožemi i rouby úzkostlivě dbáme na, aby nedošlo k záměně odrůd. Do vody k máčení roubů i podnoží, pokud jsou napadeny plísní, použijeme Chinosol (HUBÁČEK a MÍŠA, 1996). 4.2.2 Způsoby roubování Nejosvědčenější způsob ručního roubování je anglická kopulace. Při roubování si vezmeme podnožový řízek a k němu vybereme stejně široký roub, zásadně ne slabší ani širší. Na podnoži i na roubu uděláme šikmý řez tak, aby řezná plocha byla 1,5 krát delší, než je průměr řízku. Potom uděláme řez v podobě jazýčku, který musí být dostatečně hluboký a částečně odchýlený od řezné plochy podnože i roubu. Roub zkrátíme nad očkem na 1,0 cm. Všechny řezné plochy na podnoži a na roubu musí být hladké, udělané jedním tahem. Roub a podnož potom do sebe zasuneme. Po zasunutí musí spolu pevně držet (BRAUN A VANEK, 2003) 16

S cílem zmechanizovat odbornou ruční práci se postupně vyvinulo mnoho různých principů pro štěpování pomocí strojků (lamelový řez, klínovitý řez, jazýčkový řez, spojení sponkami). Avšak skutečné rozšíření nastalo u nás v sedmdesátých letech teprve u strojků s omega-řezem. Předností tohoto řezu je pevné spojení podnože a roubu. U nás se používaly bulharské elektrické strojky PM 450, které měly řadu nedostatků. Později se rozšířily roubovací strojky PROF-STAR firmy Wahler (SRN), případně AUTOMATIC II firmy Wagner (SRN). Tyto strojky nepotřebují žádný další zdroj energie, jejich činnost zabezpečuje energie vzniklá sešlápnutím nožního pedálu. Není nutná vysoká kvalifikace pracovníků, směnový výkon přesahuje 2000 ks štěpů (SEDLO, 1994) Ke štěpování se dá použít také štěpovacích strojků, kterých je celá řada. V USA byl vyzkoušen systém spojení podnože s roubem pomocí kovových sponek, užívaných do kancelářských sešívacích strojků. Podnož i roub se seříznou zcela kolmým, příčným řezem na malé cirkulační pilce. Přiloží se k sobě a na třech místech se spojí kovovou sponkou. Spojování dělá čelist strojku, který spojuje naráz ze všech tří stran. Výsledky jsou velmi dobré (DOHNAL et al., 1975). Ukrajinský výzkumný ústav zkonstruoval motorový strojkem s výkonem 10-12 tisíc štěpovanců za jednu směnu. Jemné pilky vyřežou na podnoži a roubu lamely. Podobný řez s větším počtem lamel dělá také strojek RH 53 R. Hengla z Rakouska. Na obou koncích hřídele otáčeného elektromotorem jsou hlavy se čtyřmi nožíky, které tvoří miniaturní frézku na vyřezávání lamel dlouhých 1 cm a širokých 1.2 mm. Dva štěpaři a čtyři pomocníci na něm naštěpují 15-20000 tisíc štěpů. Při výměně hlavy je možné s ním štěpovat i rybíz (CHLEBÍK, 1975) Když se začínalo se štěpováním evropské révy na americké podnože, ovazovalo se místo štěpování lýkem nebo provázkem, aby roub s podnoží byly těsně spojeny. Jakmile se začalo používat zimního štěpování s konzervací štěpů v pilinách, bylo nutné lépe chránit místo spojení. Byl k tomu zvolen parafín, jelikož s ním je dobrá manipulace (DOHNAL et al., 1975) Parafinování zavedl před rokem 1960 na výzkumné stanici v Mutěnicích Ing. V. Fic. Od roku 1960 se všeobecně používá u nás ve všech vinohradnických školkách. Technický parafín na tento účel dováží ze zahraničí a má nízký bod varu. Roztopíme ho v mělké misce a do něho a do něho na chvíli namáčíme celý roub i s místem štěpování. Parafín chrání roub a podnož před vysycháním a proti vodě. Při růstu pukne a odpadne (CHLEBÍK, 1975) 17

Obr Parafín má za úkol zpevňovat roubové spojení a chránit ho před odpařováním vody. Pro tento účel se používá červený parafín. Parafíny obsahují také rostlinné hormony, které napomáhají tvorbě srůstového kalusu mezi podnoží a ušlechtilou odrůdou a dezinfekční prostředky působící proti rozvoji šedé hniloby (Botrytis cinerea). Parafín se rozehřívá nejčastěji ve vodních lázních s termostatem, který hlídá teplotu parafínu. Ta má být při namáčení roubovanců 75 C a nesmí přeskočit 80 C. Vyšší teplota může poškodit letorost a očka ušlechtilé odrůdy. Roubovance se do parafínu ponoří na dobu jedné vteřiny a poté se ochladí ve studené vodě. Parafín musí dobře pokrýt celé roubové spojení a dosahovat asi 10 15 cm pod něj (PAVLOUŠEK). Stimulace štěpů révy se osvědčila. Růstové stimulátory jsou chemické látky, které v slabých roztocích po namočení spodní řezné plochy na patě podnože způsobují fyziologické a biochemické změny. Buňky se na kalusu rychleji dělí, proto se tvoří bohatší kořenová soustava. Tím se dosáhne vyšší % kvalita révy a v značné míře se zvýší také výtěžnost révových štěpů v školce. Mezi růstové stimulátory patří kyselina alfa-naftyloctová, beta-indolyloctová (heteroauxin), beta-indolylmaslová, nikotinová a jiné. V poslední době se dělají pokusy také s namáčením spojovacích řezných ploch v slabých roztocích růstových stimulátorů (CHLEBÍK, 1975). Obr. 2 Roubovací strojek zdroj: Bc.David Kubík 18

4.3 STRATIFIKACE 4.3.1 Ukládání štěpovanců do beden Stratifikační bednu postavíme na dva trámky položené přes káď, naplněnou pilinovou kaší. Otvory v bedně utěsníme a postavíme ji výsuvnou stěnou víkem nahoru a otevřenou částí bedny k sobě. Výsuvnou stěnu dočasně odstraníme. Spodní stranu bedny vyložíme vrstvou dřevité vlny a vrstvou pilin asi 4-5cm silnou. Na ni ukládáme vodorovně štěpy vedle sebe, roubem k prkénku vloženém mezi boční stěny bedny zapřeného klínem. Každou vrstvu štěpů prolijme pilinovou kaší, aby vznikla asi 2 cm vrstva pilin. Obvodní stěny obkládáme obalovým materiálem a utěsňujeme. Zvláště musíme utěsnit prostor u paty štěpovanců. Štěpy vrstvíme na sebe, proléváme pilinovou kaší, zvedáme přední prkénko, až bednu naplníme asi 5 cm od horního okraje. Znovu zalijeme pilinovou kaší, utěsníme dřevitou vatou a uzavřeme vysouvatelnou stěnou. Potom ji postavíme tak, že štěpy jsou ve svislé poloze rouby nahoru. Rouby zalijeme opět pilinovou kaší a do ní přidáme práškové dřevěné uhlí jako ochranu proti plísním. V poslední době se používá i hrubozrnný perlit, agroperlit nebo PE fólie pevná i perforovaná. V takových případech jsou štěpy uloženy v pilinách jen po místo štěpování. Ukládáme-li do bedny několik odrůd, položíme na poslední vrstvu štěpů příčně dva pruty a mezi ně jmenovku s názvem odrůdy. Potom teprve pokračujeme s ukládáním jiné odrůdy (HUBÁČEK a MÍŠA 1996). 4.3.2 Vlastní stratifikace Stratifikace začíná asi v polovině dubna a trvá 3-4 týdny. U révy se provádí teplem. Má při ní dojít k tvorbě srůstového kalusu a kalusu na bazální části podnožového řízku jakožto základu kořenového systému. Kalus se vytváří v meristematických pletivech. Je metabolicky aktivní a pro jeho tvorbu je důležité teplo a přístup kyslíku. Jestliže se vytváří kalus pouze z kambia a nedojde ke spojení vodivých pletiv (xylému a floému), může být zásobování sazenice vodou a živinami omezeno. Bazální část řízku lze stimulovat rostlinným hormonem, který podpoří tvorbu kořenového kalusu. U podnoží, které špatně zakořeňují, lze iniciovat tvorbu kořenového kalusu zahříváním bazální části roubovance, přičemž apikální část zůstává v chladných podmínkách (PAVLOUŠEK, 2011) K rychlení využíváme stratifikační skleníky, haly nebo i jiné světlé a vzdušné místnosti, v nichž je možné dosáhnout teploty nad 30 C a vysoké vlhkosti. Pro tvorbu 19

kalusu je zapotřebí, aby teplota v bednách byla 23-25 C po dobu3-5 dnů. Potom teplotu snížíme na 25 C a přesvědčíme se, zda se začíná vytvářet kalus. Snížení teploty je důležité proto, aby očka rychle nerašila a letorosty z nich nepřerostly. Takové štěpy ztrácejí rezervní látky, ve školce špatně zakořeňují, popř. odumírají. Za 8-10 dní se začne tvořit kalus a očka raší. Vrstva pilin, již jsou přikryty, se začne zvedat a trhat. Musíme ji proto odstranit. Bedny nahneme a piliny odsypeme, popřípadě ještě pomocí kolíčku očistíme až po rouby. Bedny potom postavíme do původní polohy. Kdybychom tak neučinili, letorosty by narostly příliš dlouhé a slabé. Obnažené rouby jen mírně zasypeme pilinami. Stratifikační místnost přistíníme. Začneme se snižováním teploty, přestaneme topit, zvýšíme osvětlení a větrání tak, až podmínky vyrovnáme venkovní teplotě. Po dobu rychlení udržujeme vysokou vzdušnou vlhkost kropením podlahy a bočních stran beden (HUBÁČEK a MÍŠA 1996). 20

4.4 RÉVOVÁ ŠKOLKA 4.4.1 Příprava pozemku pro révovou školku Úspěšnost produkce sazenic vinné révy je závislá také na správném výběru pozemku. Nejvhodnější jsou propustné půdy s možností závlahy. Pozemek by měl být chráněn před jarními a podzimními mrazy. Nevhodné jsou těžké jílovité půdy. V těžších půdách se musí zvýšit dávky organických hnojiv. Velikost plochy je dána počtem štěpovanců a používanou mechanizací, která určuje vzdálenost řádků (SEDLO, 1994). Zpracování půdy bývá prováděno s využitím standardních radličných pluhů na podzim do hloubky 0,3-0,4 m. V zimním období se pozemek ponechává ve hrubé brázdě. Hlavním cílem této operace je kvalitní promíchání a provzdušnění půdy ve zpracovaném horizontu. Na jaře je nutné provádět smykování, příp. vláčení pozemku s cílem urovnání půdního povrchu, výjimkou není ani využití rotačních kypřičů pro dokonalé rozdrobení hrud. Dokonalé přípravě půdy je nutné věnovat náležitou pozornost, protože může zásadním způsobem ovlivnit provádění dalších pracovních operací i vývoj mladých rostlin. (BURG a ZEMÁNEK, 2010). Před výsadbou roubovanců se dnes výhradně provádí nakrytí půdního povrchu mulčovací fólií, která příznivě ovlivňuje tepelný a vlhkostní režim v půdě a zároveň zabraňuje prorůstání plevelů. Pod fólii bývá často ukládána kapková závlaha, která umožňuje aplikovat doplňkovou závlahu, případně může být využívána pro přihnojování v průběhu vegetace (BURG a ZEMÁNEK, 2010). 4.4.2 Školkování Roubovance se připravují ke školkování přibližně v polovině května. Před vyskladněním ze stratifikačních beden se letorosty zakracují přibližně na délku 5 cm a parafinují zeleným parafínem asi 10-15 cm pod místem roubování. Optimální teplota parafínu je 75 80 C. Tím je roubovanec připraven ke školkování (PAVLOUŠEK, 2011). Jako nejvýhodnější se jeví školkování do mulčovací fólie. Půda se provlhčuje před školkováním do hloubky 13 cm. Štěpy vkládáme přes štěrbiny fólie do hloubky 10 cm a vzdálenosti od sebe 5 cm. Část štěpů nad fólií musí být parafínovaná, aby se zabránilo výparu vody. Hluboké školkování se dělá do brázd vykopaných ručně nebo pluhem. Štěpy se ukládají do brázd šikmo v úhlu 60 70 na vzdálenost 10 cm, šířka řádků je 100 120 21

cm. Směr řad má být od východu na západ, Obvykle jsou orientované po delší strany pozemku. Kořeny částečně zahrneme hlínou, přitlačíme a důkladně zavlažíme odstátou vodou a následně celé zahrneme kyprou půdou (CHLEBÍK, 1975). Mělké školkování má místo štěpování 10 20 cm nad úrovní půdy. Je to běžný způsob pěstování u nás v těžších půdách s menší vzdušnou a vetší vodní kapacitou. Školkuje se v šikmé brázdě vyorané v hřebeni osobitým pluhem, případně ručně. Štěpy se vkládají do brázdy šikmo, zavlaží a zahrnou se půdou. Označí se jmenovky odrůd a podnoží (CHLEBÍK, 1975). V kartonáži lze pěstovat štěpy v prvním roce i dvouleté sazenice. Používají se parafínované štěpy, zásadních odlišností vůči jiným způsobům pěstování zde není. Předností je možnost sázet do vinice sazenice až na začátku třetího roku, kdy je již vypěstován kmínek. Velkou oblibu v zahraničí mají takto pěstované sazenice zvláště u zahradnických obchodů, kde si je kupují zákazníci pro vlastní samozásobitelské zahrady. Velkým lákadlem ke koupi jsou především hrozny, které keř třetím rokem může mít. Zákazník pak nekupuje stolní odrůdu podle názvu, jenž mu často nic neříká, ale podle skutečného charakteru hroznů. Navíc je téměř jisté, že příští rok bude mít stejné hrozny z vlastní produkce. Cena sazenic je samozřejmě několikrát vyšší oproti běžné produkci (SEDLO, 1994). Révoví školkaři produkují také sazenice na vysokém kmínku. Tento typ sazenic se hodí především pro podsadbu stávajících výsadeb révy vinné, protože se daleko lépe zapojí a neztrácí se výnos hroznů ve vinici. Tyto sazenice však bývají oproti běžným výrazně dražší. Měří 90 až 100 cm. Místo roubování se nachází ve výšce budoucího kmínku. Po výsadbě dosahuje kmínek asi 70 cm. Již při výsadbě tohoto typu sazenic musí být ve vinici zbudována drátěnka. Předností je, že se na patě kmínku neprovádí žádné řezné rány a nepřerušují vodivá pletiva. V příkmenném pásu lze ihned po výsadbě použít herbicidy. Při zimním řezu se musí opět zohlednit místo roubování ve výšce kmínku (PAVLOUŠEK, 2011). Důležité je řádné vedení evidence o počtu naštěpovaných, vyřazených a zaškolkovaných štěpů podle plodných i podnožových odrůd. Po skončení školkování je nutno vyhotovit plán školky, v poznámkách zaznamenat datum začátku a konce školkování, výměru apod. Údaje doplňujeme během vegetace o kultivaci, zavlažování apod. (HUBÁČEK a MÍŠA 1996). 22

4.4.3 Ošetřování školky během vegetace Závlaha je nezbytná zvláště v počátečním období, kdy se zavlažuje denně dávkou 2 až 4 mm vody. Později se zvyšuje závlahová dávka a prodlužuje se interval zavlažování. Nejvhodnější je stabilní rozvod vody a otočné kruhové postřikovače typu PZ, PUK-1 nebo PUK-2 (SEDLO, 1994). Dostatečná závlaha v révové školce pozitivně ovlivňuje růst kořenového systému a letorostů. Rovněž teplota ovlivňuje růst a vývoj kořenů, tvorbu kalusu a letorostů. Závlaha je proto nejúčinnější v teplých dnech. Za chladných dnů bývá neefektivní, protože závlahová voda ještě snižuje teplotu půdy a zhoršuje podmínky pro vývoj sazenic. V révových školkách se často využívá horní závlaha postřikem. Způsobuje však dlouhodobé ovlhčení listů, což má někdy za následek rozvoj plísně révy a šedé hniloby. Jako výhodnější se proto osvědčila kapková závlaha, která taky umožňuje dávkovat doplňkovou výživu. Kapkovací hadice se může instalovat pod fólii zároveň s její pokládkou. Kapková závlaha může být i mobilní tzn. napojená na nádrž s vodou (PAVLOUŠEK, 2011). Kultivace půdy mezi jednotlivými řádky představuje soubor operací, při nichž dochází k prokypření půdy bez jejího obrácení s cílem likvidace vzcházejících plevelů a rozrušování půdního škraloupu. Tato operace bývá zajišťována pomocí radličkových pleček a rotačních kypřičů. Plevele mohou být ničeny také chemicky s využitím herbicidů. Při jejich použití však musí být dodrženy všechny zásady (ochranné kryty, aplikační dávky, termín aplikace), aby nedošlo k poškození sazenic (BURG a ZEMÁNEK, 2010) Plevele vyrůstající z fólie je nutné vytrhat ručně. Plevele vyrůstají většinou vedle sazenice. Zde je třeba dbát větší opatrnosti, když je plevel větší, sazenici přidržíme, aby nedošlo k poškození kořenové soustavy. V révové školce také kontrolujeme nežádoucí letorosty podnožové révy. Tyto letorosty je nutné odstranit (ZUKAL, 2011). Regulace chorob spočívá v aplikaci fungicidů. Četnost aplikace závisí na skutečném tlaku chorob. Největší problémy způsobuje peronospora, ojediněle i oidium. Z ekologického hlediska je vhodnější využívat přípravků na bázi mědi a síry (Kuprikol, Sulikol), než komplikovaných chemicko-syntetických sloučenin. Avšak až do konce července se použití měďnatých přípravků nedoporučuje brzdí růst (SEDLO, 1994). Zpravidla ve druhé polovině vegetačního období je nutné provádět také zakrácení letorostů. Tato pracovní operace vede k zastavení prodlužovacího růstu letorostů a 23

urychluje jejich vyzrávání. Zakrácení v požadované výšce bývá prováděno pomocí vrtulových nožů (BURG a ZEMÁNEK, 2010). Odstraňování rosných kořínků se uskutečňuje dvakrát, ale pouze při školkování do hřebenů. Začátkem července se půda odoře a ručně se odstraní rosné kořínky. Následuje opětovné naorání hřebenů. V polovině srpna se celý postup opakuje, ale naorání půdy se již neprovádí (SEDLO, 1994). V zahraničí je také běžné provádět před vyrýváním sazenic zakrácení zdřevnatělých prýtů. Tato operace usnadňuje samotné vyorání sazenic, ale také následnou manipulaci s nimi. (BURG a ZEMÁNEK). Při technologii využívající mulčovací fólii se musí před sklizní odstranit tato fólie. Byly sice učiněny pokusy se samodestrukčními fóliemi (rozpadnutí vlivem slunečního záření, mrazu nebo mikrobiologické činnosti), ale zatím u nich převažují nedostatky nad přednostmi. Odstraňování fólie probíhá nejčastěji ručně fólie je řádkem sazenic a provedenou perforací rozdělena na dvě části a každou je možno smotat samostatně. V zahraničí jsou ve zkouškách prototypy strojů pro odklízení fólie. Fólie je navíjena na bubny, přičemž je snímána tažná síla na fólii. V závislosti na její velikosti se mění rychlost navíjení (SEDLO, 1994). 4.4.4 Vyškolkování Po opadnutí listí, které obyčejně uspíší podzimní mrazy, skončí u révových sazenic vegetace a přistoupíme k jejich vyškolkování. Révové sazenice buď vyrýváme ručně, nebo vyoráváme speciálním pluhem. Při vyškolkování začínáme opačným směrem, než jak jsme zaškolkovali a posledním řádkem. Rýčem sazenice podryjeme a opatrně vytáhneme, abychom nepoškodili kořeny. Speciální pluh sazenice také podryje až pod kořenovou soustavu, nadzvedne, půda se uvolní a sazenice snadno vytáhneme bez poškození kořínků. Sazenice dáváme na hromady podle odrůd a podnoží, označíme jmenovkami a buď je hned třídíme nebo je svazkujeme do velkých svazků a odvezeme do vhodné místnosti ke třídění (HUBÁČEK a MÍŠA, 1996). Sklízeč seřízne pod kořeny rostlin půdu, nadzvedne a dopravuje sazenice i s půdou na vytřásací ústrojí, kde se sazenice zbavují zeminy. Dále jsou sazenice postaveny v jednom směru a po dosažení počtu asi 50 ks je pomocník upouští na zem. Činnost ostatních pracovníků určených k vyškolkování se omezuje na sběr hromádek po 50 ks sazenic a jejich svazování do balíků o počtu 200 až 300 ks. Sklízeč sazenic snižuje pracovní náročnost vyškolkování sazenic asi na polovinu. Ovšem je nezbytné 24

před sklizní zkrátit letorosty a nepěstovat sazenice na těžké půdě, jinak se při sklizni sazenice v místě štěpování vylamují. V produkci strojů pro révové školkařství jsou nejdále italské firmy (SEDLO, 1994). Podstatnou úsporou práce a tím i nákladů může znamenat využití kontejnerů. Sazenice pak není třeba na poli svazovat, pouze se ukládají do kontejnerů a při posklizňové úpravě se nemusí balíky zase rozvazovat (SEDLO, 1994). 4.4.5 Posklizňová úprava V zahraničí školkařské podniky prodávají sazenice již připravené pro výsadbu pomocí sazeče. Takové sazenice mají zkráceny kořeny na délku asi 5 cm, rovněž zkráceny letorosty na jedno až dvě očka a celá horní část je naparafínována (SEDLO, 1994). Při třídění štěpovaných révových sazenic vyřazujeme takové, u nichž délka od základu až po vyrostlé očko je kratší než 32 cm, délka vyzrálého výhonu nejméně 20 cm s pěti dobře vyvinutými a vyzrálými očky na výhonu. Počet kořenů má být nejméně 4 a délka každého z nich nejméně 15 cm a musí být rozloženy po obvodě paty sazenice Celkově musí být zdravé, nepoškozené a musí mít roub po celém obvodu řezné plochy dobře srostlý s podnoží. Nevyzrálou část výhonu odstřihneme a zároveň odstraníme rosné kořínky. Sazenice po vytřídění svazkujeme po 5O kusech a označujeme dvěma návěskami, jednou na povrchu a druhou uvnitř svazku. Na návěsce musí být tyto údaje: uznaná sadba, dodavatel, odrůda, stupeň množení, počet kusů a podnož. Sazenice, které neodpovídají výše uvedeným kritériím, znovu na jaře zaškolkujeme. Révové sazenice mohou být nejvýše dvouleté (HUBÁČEK a MÍŠA 1996). 4.4.6 Uskladnění a prodej sazenic révy vinné Nejčastěji se sazenice přes zimu uskladňují ve vlhkém písku. Nezbytná je předcházející dezinfekce v 0,3 % Chinosolu. Kořeny sazenic se pak přikryjí pískem a zavlaží. Proti rozšíření plísní musí ve skladech či sklepech proudit vzduch nebo být pravidelně pálena síra. Během uskladnění se teploty musí pohybovat mezi 0 až 5 C, podle potřeby se písek a kořeny zavlaží (SEDLO, 1994) Prodej sazenic se zahajuje po skončení hlavních zimních mrazů, přitom je vždy zapotřebí dbát, aby nedošlo při přepravě k poškození kořenů mrazem. Cena se řídí poptávkou a vlastními náklady, všeobecně platí, že moštové odrůdy, které jsou produkovány ve velkém množství, jsou nejlevnější, následující odrůdy stolní, dále 25

interspecifické moštové odrůdy a nejdražší jsou sazenice stolních interspecifických odrůd. Stolní interspecifické odrůdy jsou pro výsadbu v samozásobitelských zahrádkách a při zdech domů nejvhodnější, protože vyžadují minimální nebo žádnou ochranu proti chorobám (SEDLO, 1994). Obr. 3 Uskladnění sazenic révy vinné ve sklepě zdroj: Bc.David Kubík 26

5 CHARAKTERISTIKA A PŘEHLED JEDNOTLIVÝCH STROJŮ Investice do vinohradnické techniky mají určitá specifika, která je třeba brát v úvahu jak při rozhodování o pořízení stroje, tak při jeho využívání a ekonomickém hodnocení provozu. Nákup nové techniky je vždy vážným rozhodnutím s dlouhou dobou návratnosti investičních prostředků. Při nákupu nové techniky je obtížné vyhodnotit ekonomický přínos investice, navíc je třeba brát v úvahu faktor času, neboť výdaje na investice a přínosy z investic vznikají v různých časových obdobích (BURG a ZEMÁNEK, 2006). 5.1 Mechanizační prostředky na hnojení půd Základním úkolem strojů na hnojení půdy je rozdělit určité množství hnojiva rovnoměrně po povrchu půdy. Tento požadavek je z hlediska specifických zvláštností jednotlivých druhů hnojiva náročný na konstrukční řešení pracovních ústrojí mechanizačních prostředků, zejména na způsob regulace množství a na rovnoměrný rozhoz v celé šířce pracovního záběru (GOLASOVSKÝ, 1986). Hnojení tuhými organickými hnojivy, mezi které zahrnujeme chlévskou mrvu, hnůj a komposty, se provádí jako základní hnojení před základním zpracováním půdy (orba). Rozhozené hnojivo je nutno v co nejkratší době po aplikaci zapravit do půdy (VEVERKA a ZEMÁNEK, 2001). K hnojení používáme rozmetadla organických hnojiv a rozmetadla průmyslových hnojiv. Rozmetadlo průmyslových hnojiv SDA 500 má objem násypky 500 l jeho šířka je pouhých 110 cm, tudíž ho můžeme použít jak při hnojení pozemku révové školky tak i v podnožových vinicích s užším sponem. Hloubkové kypřiče představují z pohledu aplikace organické hmoty do půdy samostatnou skupinu strojů umožňujících aplikaci prosévaného kompostu nebo granulátu z organických hnojiv přímo do požadované hloubky v půdním horizontu (BURG a ZEMÁNEK, 2009) 5.2 Orba Úkolem orby jako základní operace v soustavě zpracování půdy je obrátit, rozdrobit, provzdušnit, a promísit ornici v celé šířce a hloubce záběru pracovních těles. K orbě se používají v převládající míře pluhy traktorové, které se dělí podle konstrukce pracovních částí na radličné talířové rotační a pluhy kombinované radličnou a rotační pracovní částí. (GOLASOVSKÝ, 1986). 27

5.3 Pokládání fólie a hadic K této pracovní operaci používáme pokladač. Je to nesený traktorový stroj. V přední části je přichycen k masivnímu rámu rotavátor. Za ním jsou dva talíře, které tvoří járek, do kterého se odvíjí kapkovací hadice a přes járek s hadicí se odvíjí fólie. Správné rozvinutí a napnutí fólie umožňuje válec uchycený krámu stroje těsně nad zemí. Přihrnovací radlice na konci stroje přihrnují půdu na okraj fólie. 5.4 Chemická ochrana Z hlediska zajištění dobrého zdravotního stavu pěstovaných sazenic plní klíčovou roli chemická ochrana. Aplikace chemický přípravků, nejčastěji fungicidů, je nutné provádět s ohledem na infekční tlak v pravidelných intervalech. Nejjednodušší stroje představují zádové postřikovače a rosiče, které nacházejí využití na menších školkařských plochách. Při použití traktorových nesených postřikovačů jsou na každém z ramen uchyceny 2 4 tunelové sekce, které aplikují postřik vždy z obou stran ošetřovaného řádku. V horní části ramen může výt navíc uchycena dvojice clon, která zabrání většímu úletu a umožňuje provádět zásah i při větším větru (Burg a ZEMÁNEK, 2010) 5.5 Kultivace půdy Půdu mezi řádky udržujeme v prokypřeném v bezplevelném stavu a rozrušuje se půdní škraloup. Tyto úkony se provádí dle zvolené vzdálenosti mezi řádky. Půdu se může rotavátorovat jednonápravovými traktory, nebo klasickým traktorem se specíálně upravenou radličkovou plečkou. 5.6 Sečkování Zpravidla ve druhé polovině vegetačního období je nutné provádět také zakrácení letorostů. Tato pracovní operace vede k zastavení prodlužovacího růstu letorostů a urychluje jejich vyzrávání. Zakrácení v požadované výšce bývá prováděno pomocí jednoduchých osečkovačů využívajících vrtulových nožů. Jejich konstrukce mají tvar tunelu, ve kterém jsou po stranách a nahoře umístěny rotující nože. Jsou vyvíjeny i osečkovače speciální konstrukce, kde pracovní ústrojí tvořené dvojicí nožových kotoučů je doplněno dvěma šnekovými válci nesenými na nosném tunelovém rámu. Válce jsou uloženy šikmo podél ošetřovaného řádku. Mladé letorosty jsou pomocí těchto válců přizvedávány do vertikální polohy a posouvány k nožovým kotoučům, kde 28

dochází k jejich odstřižení. Odstřižené vrcholky letorostů padají na povrch pozemku (BURG a ZEMÁNEK, 2010). 5.7 Vyškolkování sazenic Hlavními mechanizačními prostředky pro sklizeň sazenic jsou vyorávače. Tato operace představuje velmi namáhavou a náročnou práci, která se provádí v krátkém časovém období v říjnu a listopadu a je často ztížená horším počasím. Při vlastní sklizni je třeba sazenice révy uvolnit, nadzvednout, vyjmout a z kořenů uvolnit půdu. Podle agrotechnických požadavků se kořeny nesmějí poškodit. Vyorávače mají různé konstrukční provedení podle účelu. Většinou se jedná o speciální jednořádkové stroje, jejichž základem je masivní rám pevně spojený s tříbodovým závěsem traktoru. Na rámu je pak uchycena vlastní vyorávací radlice, různě tvarovaná, s prosévacími pruty. Vyorávací radlice je pevná, u náročnějších konstrukcí pohyblivá s vibračním pohonem pro snadnější vnikání do půdy a jednodušší uvolňování rostlin. Vyorávaný profil prochází mezi koly traktoru, vrstva půdy se podorává a nadzvedává sazenice i s kořeny. Na prosévacích prutech dochází k uvolňování půdy z kořenů. U jednodušších vyorávačů jsou sazenice odebírány ručně a ve svazcích ukládány na povrch pozemku. U moderních tipů vyorávačů jsou sazenice při vyorávání uchyceny dvojicí pryžových pásů (podobně jako u vyorávačů kořenové zeleniny), kterými jsou vytaženy a dopraveny k zásobníku. Zásobník má pevné dno s dvojicí pružně uchycených prutů, které sazenice drží ve vzpřímené poloze, dokud nejsou ručně odebrány a uloženy na povrch pozemku nebo na ložnou plochu dopravního prostředku. Obr.4 Vyorávač zdroj: Bc.David Kubík 29

5.8 Ochrana proti mrazu Dne 18.5. 2013 uhodili pozdní jarní mrazy. Teplota klesla až k -5 C. Pomrzlo spousty zemědělských rostlin. Škody byly i ve školkařské produkci, kdy pomrzla révová školka. Firma Agrofrost vyrábí pro boj s mrazem mašiny stabilní (FrostGuard) a tažený stroj (Frostbuster). Agrofrost nabízí kompletní řadu strojů pro boj s mrazem ve vinici. Nabízí rozmanité systémy, které jsou nejlepším řešení vašeho problému (agrofrost.eu). FrostGuard byl navržen speciálně pro vinaře k ochraně malých ploch. Výhodou je flexibilita a snadné použití. Pohybující se turbína odvádí teplý vzduch od plynového hořáku. Turbína je poháněná benzínovým motorem. Obsluha pouze nastartuje motor, nastaví teplotu a zajistí dostatek benzínu pro motor a plynu pro hořáky (www.agrofrost.eu). Typ GC20 má rozměry 1700 x 775 x 1200 mm, hmotnost 490 kg, Motor Brigss & Stratton, Vanguard, 16 HP dvouválec. Hořák má elektronické zapalování a spotřebu plynu 13-15 kg / hod (www.agrofrost.eu). Frostbuster je tažený stroj. Plynový hořák ohřívá vzduch na teplotu 80 až 100 C. Teplota 1m od stroje je však je kvůli bezpečnosti pouhých 20 C. Ventilátor poháněný od vývodového hřídele traktoru vede horký vzduch na levou i pravou stranu od stroje do vzdálenosti 40-50 metrů. Podle povrchu, poloze, tvaru a orientaci pozemku může chránit až 8 ha výsadby (www.agrofrost.eu). Provoz: Je důležité začít ve správný čas a to dokud teplota neklesla pod 1 C. Při průjezdu po pozemku bychom měli udržovat vzdálenost mezi cestami menší jak 120 m. Obecně platí, že vzdálenost mezi cestami je od 60 m do 100 m. Je důležité projet na stejných místech s intervalem do deseti minut a udržovat rychlost mezi 5-8 km.h -1 V praxi byl stroj testován v Evropě až do teploty -9 C (www.agrofrost.eu). Rozměry má 4200 x 1450 x 1600 mm, hmotnost 1060 kg, maximální teplota ve vzdálenosti 1m je 20 C, spotřeba plynu 40 kg / h. Minimální výkon traktoru je 65 hp (www.agrofrost.eu). 30