Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta managementu v Jindřichově Hradci Bakalář ská práce Daniela Velebová 2008
Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta managementu Jindřichův Hradec Bakalář ská práce Daniela Velebová 2008
Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta managementu v Jindřichově Hradci Katedra společenských věd Mzda jako cena na trhu práce deformace na trhu práce Vypracovala: Daniela Velebová Vedoucí bakalářské práce: Ing. Libor Votava Beroun, duben 2008
Prohlášení Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma»mzda jako cena na trhu práce deformace na trhu práce«jsem vypracovala samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury. Beroun, duben 2008 podpis studenta
Anotace Mzda jako cena na trhu práce - deformace na trhu práce Práce by se měla zaměřit na mzdu jako cenu práce, analyzovat tuto cenu jako nástroj vyrovnávání poptávky a nabídky. Dále by měla být pozornost věnována deformacím na trhu práce zásahy státu, činnost odborů, zákony ovlivňující trh práce. Speciální pozornost by měla být věnována situaci na trhu práce v ČR.. duben 2008
Poděkování Za cenné rady, náměty a inspiraci bych chtěla poděkovat Ing. Liboru Votavovi, z Vysoké školy ekonomické v Praze, Fakulty managementu v Jindřichově Hradci.
OBSAH ÚVOD... 1 TEORETICKÁ ČÁST... 2 1.Teorie mezní produktivity práce... 3 1.1 Základní východiska... 3 1.1.1 Poptávka po práci... 4 1.1.2 Nabídka práce... 4 1.1.3 Nominální versus reálná mzda... 5 1.1.4 Mzdové rozdíly mezi různými skupinami pracovníků... 5 1.1.5 Dopad nedokonalé konkurence na mzdy... 7 1.2 Odbory a stát na trhu práce... 8 1.2.1 Jak se odbory snaží ovlivnit výši mezd... 10 1.2.2 Důsledky regulace mzdy... 13 1.2.3 Pracovní doba a pracovní podmínky... 14 2.Teorie mezd založená na produktivitě... 17 2.1 Základní východiska... 17 2.2 Zásahy státu a odborů... 19 2.2.1 Státní zásahy a jejich vliv na akumulaci kapitálu a reálné mzdy... 19 2.2.2 Vliv odborů na trh práce... 19 2.2.3 Minimální mzda a trh práce... 21 2.2.4 Legislativa omezující maximální délku pracovní doby... 21 2.2.5 Vynucené zlepšování pracovních podmínek... 22 3. Marxova vykořisťovatelská teorie... 23 4. Teoretické modely - shrnutí... 25 PRAKTICKÁ ČÁST... 26 5. Minimální mzda... 27 5.1 Minimální mzda a zaměstnanost... 27 5.1.1. 70. a 80. léta... 27 5.1.1.1 Teoretické přístupy... 28 5.1.1.2 Studie dopadů na teenagery a mladé pracovníky... 28 5.1.1.3 Minimální mzda a dopady na dospělé pracovníky... 29 5.1.2 Případová studie fast-foodových restaurací v New Jersey a Pensylvánii... 30 5.1.3 Vliv minimální mzdy na zaměstnanost v České republice... 33 5.2 Minimální mzda a její dopad na chudobu... 34 5.2.1 Současná literatura... 34 5.2.2 Vývoj vztahu nízkých mezd a chudoby... 35 5.2.3 Dopady zvyšování minimální mzdy na chudobu... 36 5.3 Minimální mzda - shrnutí... 37 6. Vliv odborů na trhu práce... 38 6.1 Vliv odborů na mzdy... 38 6.2 Odbory a zaměstnanost... 40 6.3 Česká republika a vliv odborů... 42 6.4 Odbory - shrnutí... 42
ZÁVĚR... 44 POUŽITÉ ZDROJE... 46
Úvod Trh práce a jeho deformace patří mezi spíše kontroverznější témata v rámci soudobé ekonomické vědy. Můžeme se zde setkat s různými teoretickými modely a přístupy, na základě kterých dochází ekonomové k rozdílným, mnohdy zcela protikladným a rozporuplným závěrům. Oblastí zájmu v rámci tohoto tématu bývají převážně důsledky státní regulace či vlivu odborů na takové veličiny jako jsou výše reálných či nominálních mezd, nezaměstnanost, produktivita práce nebo třeba příjmy domácností. Cílem je snaha odpovědět na mnohé nevyjasněné otázky. Působí minimální mzda opravdu na zvýšení příjmu chudých domácností? Existují negativní důsledky zavedení minimální mzdy na zaměstnanost? Jak ovlivňují trh práce odbory? Daří se jim opravdu zvedat mzdy svých členů? Má toto zvýšení negativní důsledky v podobě vyšší nezaměstnanosti? Do jaké míry ovlivňují odbory mzdy a nezaměstnanost v odborově neorganizovaných odvětvích hospodářství? Tyto a mnohé další otázky se snaží ekonomové vysvětlit nejen teoreticky na základě rozličných ekonomických modelů, ale své závěry se snaží ověřovat i v praxi různými empirickými studiemi a experimenty. Trhu práce a jeho deformacím se budu ve své bakalářské práci věnovat i já. Tato práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. V teoretické části představím některé základní modely popisující fungování trhu práce, jejich teoretická východiska a závěry, ke kterým tyto teorie vedou. Speciální pozornost bude věnována deformačním vlivům na trhu práce a jejich důsledkům, tak jak vyplývají z daných teoretických modelů. V následné praktické části se pokusím porovnat, do jaké míry jsou tyto teorie shodné s reálnou situací na trhu práce. Za tímto účelem využiji již existujících studií. Pokusím se o jejich vzájemné porovnání a vyvození závěrů. Jak jsem již zmiňovala, trh práce je téma kontroverzní a proto si tato práce neklade za cíl poskytnout jednoznačné odpovědi na všechny výše uvedené otázky, ale pouze se pokusí navrhnout některé možné odpovědi doplněné o můj osobní názor na danou problematiku. 1
Teoretická část V této části představím některé základní ekonomické modely popisující trh práce, jejich fungování a důsledky zásahu státu a odborů do volného fungování tohoto trhu. Pro účely této bakalářské práce jsem vybrala 1) model založený na mezní produktivitě práce, 2) model založený na produktivitě práce, 3) Marxův vykořisťovatelský model. Tyto ekonomické teorie jsem zvolila bez ohledu na to, zda s jejich východisky a závěry souhlasím či nesouhlasím. Každá z nich obsahuje určité důležité myšlenky, které více či méně ovlivňují současné laické i odborné názory na trh práce a jeho fungování a mají tedy své místo v této práci. 2
1.Teorie mezní produktivity práce Základním nástrojem pomocí něhož bývá často vysvětlováno fungování trhu práce je model založený na mezní produktivitě práce. Jde o jednoduchý model dokonale konkurenčního trhu práce, s předpoklady zcela homogenní pracovní síly. Tomuto modelu budu ve své práci věnovat větší pozornost, nežli modelům ostatním. Ty budou brány pouze jako další alternativy přinášející rozdílné a mnohdy doplňující informace k této výchozí teorii. 1.1 Základní východiska Tuto teorii zde představím, tak jak ji uvádí Samuelson, Nordhaus (1991). Teorie založená na mezní produktivitě práce ilustruje trh, kde je dostatečně velký počet pracovníků i zaměstnavatelů a žádný z nich nemá možnost výrazněji ovlivnit mzdové sazby. Na tomto trhu usilují o identická pracovní místa obdobní pracovníci. Rovnovážnou tržní mzdu pak určuje průsečík nabídky práce a poptávky po práci. Obr. 1- Rovnovážná tržní mzda Zdroj- Samuelson, Nordhaus, 1991, str. 678 Průběh výše nakreslených křivek vysvětlují následující oddíly. 3
1.1.1 Poptávka po práci Poptávka po práci jako všeobecném faktoru je určena jeho mezní produktivitou práce při výrobě národního produktu. (Samuelson, Nordhaus 1991, str. 679) Klesající průběh poptávkové křivky je odrazem zákona klesajících výnosů, kdy každá další jednotka vstupu (tedy práce) přináší menší a menší množství výstupu a tedy mezní produktivita práce klesá. Mezní produktivita práce závisí především na kvalitě vstupů práce (gramotnost, vzdělání, odborná průprava aj.), množství a kvalitě kooperujících výrobních faktorů a na úrovni užití technických a technologických znalostí. Kombinací kvality práce, akumulace kapitálu a technického pokroku dochází k růstu produktivity práce a následně i poptávky po práci. 1.1.2 Nabídka práce Nabídkou práce rozumíme počet hodin odpracovaných při výdělečné činnosti. Hlavními determinanty nabídky práce jsou počet obyvatelstva a způsob, jímž obyvatelstvo tráví svůj čas. Počet obyvatelstva je určen přirozenou porodností a úmrtností a přistěhovalectvím (Samuelson, Nordhaus, 1991, str. 679) Zatímco porodnost lze ovlivnit poměrně obtížně, přistěhovalecká politika skýtá prostor pro ovlivňování nabídky práce. Restriktivní přistěhovalecká politika nabídku práce snižuje a tím udržuje vyšší mzdy, než jaké by byly na dokonale konkurenčním trhu. Počet odpracovaných hodin je odrazem toho, jak se člověk rozhoduje mezi prací a volným časem. Problematiku volby mezi prací a volným časem přehledně popisuje například R. Holman (2005), který uvádí následující.cenou volného času je to, čeho se musí člověk vzdát, když se rozhodne mít volný čas tj. ušlá mzda. Mzda je tedy současně cenou volného času i důchodem. A právě tyto skutečnosti ovlivňují průběh nabídkové křivky práce. Na její tvar působí dva protichůdné efekty. Efekt substituční, kdy při zvýšení mzdy dochází k poklesu nákupu volného času, neboť jeho cena (tj. mzda) vzrostla. V souladu s tím je tedy nabízeno větší množství práce. Naproti tomu důchodový efekt vede při zvýšení mezd ke zvýšení nákupu volného času a tedy ke snížení nabízeného 4
množství práce. Zda ve výsledku nabídka práce v reakci na změnu mzdy poklesne nebo vzroste závisí na míře těchto protichůdných efektů. Empirická pozorování ukazují, že substituční efekt převládá při nižších mzdách, zatímco při vysokých mzdách začíná převládat efekt důchodový. (Holman, 2005, str.246) Hovoříme tedy o tzv. zpětně zakřivené nabídkové křivce práce. 1.1.3 Nominální versus reálná mzda V předchozím oddíle jsme mluvili o zvyšování mzdy. V uvedeném kontextu tím byla míněna mzda reálná. Protože pouze tehdy, když se mzdy změní reálně (tj. změní li se velikost spotřebního koše, který si za mzdu mohu koupit), lidé mění nabízené množství práce. (Holman 2005, str.248 ).Tedy funkce nabídky práce vyjadřuje závislost nabízeného množství na reálné mzdě a rovněž poptávka po práci závisí na mzdě reálné. Reálné zvýšení mezd zjistíme, když index nominálních mezd dělíme indexem cen spotřebních statků (Holman 2005, str. 249) 1.1.4 Mzdové rozdíly mezi různými skupinami pracovníků V předchozích oddílech byly stručně popsány základní principy tvorby celkové úrovně mezd. Nyní uvedu příčiny rozdílné výše mezd mezi různými kategoriemi lidí a rozličnými povoláními. Samuelson, Nordhaus (1991, str 681) uvádí čtyři základní činitele pomocí kterých můžeme vysvětlit mzdové rozdíly mezi odvětvími a jednotlivci: kompenzující rozdíly, rozdíly v kvalitě práce, prvky jedinečnosti a segmentace trhu práce. Kompenzujícími rozdíly rozumíme rozdíly ve mzdách, které kompenzují atraktivitu jednotlivých profesí. Patří sem například příplatky za práci ve výškách, za noční směny, za přesčasy, špinavé pracovní prostředí či jednotvárnost práce. Druhým důvodem mzdových nerovností jsou rozdíly v kvalitě práce. Ty jsou způsobeny takovými faktory, jako jsou rozdílné vrozené schopnosti a dovednosti, dosažená úroveň vzdělání, získané pracovní zkušenosti. Některé z těchto rozdílů jsou vrozené, či vznikají výchovou, mnohé jsou však výsledkem investice do tzv. lidského kapitálu, což je termín, který označuje zásobu užitečných a cenných znalostí osvojených v procesu vzdělání a průpravy. 5
(Samuelson, Nordhaus, 1991, str.683). Část vysokých platů v povoláních jako jsou lékaři nebo právníci je tedy třeba považovat za výnos z investic do lidského kapitálu. Další rozdíly ve mzdách mohou být, jak Samuelson, Nordhaus (1991) uvádí, způsobeny prvky renty ve mzdách jedinečných jednotlivců. Někteří mimořádně talentovaní lidé (sportovci, filmoví herci, ale třeba i přední ekonomičtí odborníci ) mají určitou zvláštní dovednost, která je v soudobé ekonomice vysoce hodnocena a oceňována. Jejich nabídka práce může být dokonce i zcela nezávislá na jejich mzdové sazbě, což znamená, že jejich nabídková křivka práce je zcela neelastická, čili svislá.pro přebytek takových mezd nad nejlepšími dosažitelnými důchody v jiných zaměstnáních používají ekonomové termín čistá ekonomická renta. (Samuelson, Nordhaus, 1991, str. 684) Posledním důvodem, proč se i na dokonale konkurenčním trhu práce vyskytují významné rozdíly ve mzdách je existence nekonkurenčních skupin na trhu práce. Trh práce je segmentován a setkáváme se na něm se skupinami, které si vzájemně nekonkurují. Jinak řečeno, práce není jediný výrobní faktor, nýbrž mnoho rozdílných, ale velmi úzce spojených výrobních faktorů Existují mnohá povolání, která si konkurují pouze v obecném slova smyslu. (Samuelson, Nordhaus, 1991, str.685) Důvodem je nutnost vynaložit určité, mnohdy nemalé, investice času a peněz za účelem získání patřičné kvalifikace nutné k vykonávání daného povolání.různé kategorie práce jsou tedy spíše částečnými, ne však dokonalými substituty. V dlouhém období samozřejmě existuje možnost přesunu mezi jednotlivými povoláními, avšak mzdové rozdíly mezi jednotlivými segmenty trhu přesto zůstávají. Výše těchto mzdových rozdílů je opět určována nabídkou a poptávkou po práci. Trh bude směřovat k takové rovnovážné struktuře mzdových rozdílů, při které se celková poptávka po každé kategorii práce přesně rovná její konkurenční nabídce. Pouze tehdy bude dosaženo celkové rovnováhy bez tendencí k dalšímu zvětšování nebo zmenšování rozdílů ve mzdách. (Samuelson, Nordhaus, 1991, str. 686) V právě popsaném modelu je tedy výše reálné mzdy určována trhem práce, přesněji řečeno průsečíkem nabídky a poptávky po práci. Tento trh práce neustále spěje k rovnováze a nerovnováha v podobě nedostatku pracovních sil nebo 6
nezaměstnanosti je pouze přechodná. K její eliminaci a následnému návratu do ekvilibria dochází pohybem reálné mzdy. Konkrétně pokud nabídka převýší poptávku, někteří pracovníci budou nezaměstnaní a ve snaze získat opět zaměstnání sníží požadované mzdy do té míry, aby se zaměstnavatelům právě vyplatilo je zaměstnat. Pokud naopak poptávka převýší nabídku, zaměstnavatelé nebudou schopni získat tolik práce, kolik by požadovali a nabídnou proto vyšší mzdy, aby přilákali další zaměstnance. 1.1.5 Dopad nedokonalé konkurence na mzdy Trh práce není trhem dokonale konkurenčním, jako například trhy komoditní a nebo trh akcií. Trhy práce vykazují spíše znaky nedokonalé konkurence, tj. některé firmy nebo skupiny mohou ovlivnit mzdy jednotlivých kategorií práce. (Samuelson, Nordhaus, 1991, str. 706) Nedokonale konkurenčním prvkem tohoto trhu je například mzdová strnulost, kdy se setkáváme s tím, že jsou mzdy nepružné směrem dolů. V důsledku mzdové strnulosti zůstávají i v dobách nárůstu nezaměstnanosti mzdy na stejné výši a pouze velmi dlouho trvající recese vede k jejich poklesu. Hlavním důvodem proč mzdy reagují na ekonomické šoky pomalu jsou uzavřené kolektivní smlouvy, které se projednávají ne častěji než jednou ročně a navíc odbory kladou značný odpor snižování vyjednaných mzdových sazeb. Dalším charakteristickým znakem reálně existujících trhů práce je existence interních mzdových tarifů firem. Tedy s každým jednotlivým pracovníkem není vyjednáváno individuálně o jeho mzdě, na základě jeho mezní produktivity, ale velké společnosti mají standardní mzdové stupnice, které jim pomáhají zjednodušit mzdová rozhodnutí a podporovat smysl pro spravedlnost. Tyto mzdové tarify zůstávají navíc relativně stabilní i při měnících se podmínkách na trhu práce. (Samuelson, Nordhaus, 1991, str.707) Mzdová strnulost a potřeba interních mzdových tarifů jsou tedy typickými vlastnostmi pracovních trhů dneška. Bylo by však chybou se domnívat, že tyto zvláštnosti mají svůj původ pouze v existenci odborů, jak by se na první pohled mohlo zdát. Mzdová strnulost a mzdové tarify jsou znaky všech velkých organizací, soukromých či veřejných, odborově organizovaných nebo neorganizovaných. (Samuelson, Nordhaus, 1991, str.707) 7
V následují podkapitole popíši, jak výše uvedený model pracovního trhu ovlivňují právě zmiňované odbory a jejich požadavky. 1.2 Odbory a stát na trhu práce Problematiku odborů a jejich vlivu v modelu mezní produktivity práce rozpracoval ve své knize The Wage Theory (1932) nositel Nobelovy ceny za ekonomii J.R. Hicks, jehož myšlenky prezentuji v této podkapitole. Kdykoliv a kdekoliv se vyskytne pokus o snížení mezd nebo dojde k nerovnoměrnému zvýšení mezd, vzniká pobídka k organizovanému odporu zaměstnanců. Cílem odborů je zajistit pracujícím lepší podmínky, nežli by jim byl schopen zajistit trh práce. Konkrétně odbory usilují hlavně o: vyšší mzdy, kratší pracovní dobu, delší dovolenou, lepší pracovní podmínky a větší zaměstnanecké požitky. Zbraní odborů, pomocí které se snaží těchto cílů dosáhnout, je stávka. V touze po vyšších platech neodchází pracovníci k jiným zaměstnavatelům tak, jak by tomu bylo na volném trhu práce, ale vyhrožováním stávkou si snaží vynutit ústupky od vedení podniku. Jak se zaměstnavatel v takové situaci rozhoduje, zda se rozhodne vydržet stávku nebo zda raději nátlaku ustoupí a mzdy zvýší, to ukazuje následující graf. 8
Obr. 2 -Vyjednávací možnosti odborů a zaměstnavatelů Zdroj- Hicks, 1923, str. 143 Význam křivek na tomto grafu je následující: Zaměstnavatelova ústupková křivka (employers concession curve) nám ukazuje, jakou nejvyšší mzdu (wage- rate) je zaměstnavatel ochoten zaplatit, aby se vyhul stávce. Křivka vzdoru odborů (unions resistence curve) představuje dobu (expected length of strike), po kterou jsou zaměstnanci ochotni raději stávkovat, nežli by nechaly své mzdy klesnout pod danou výši. V bodě P, kde se křivky protínají, je optimum, tedy nejvyšší mzda, kterou mohou odbory se zaměstnavatelem vyjednat. V případě, že by požadovaly mzdy vyšší, rozhodl by se zaměstnavatel raději podstoupit ztráty způsobené stávkou, nežli ztráty způsobené zvyšováním mezd. Obecně se předpokládá, že odbory mohou dosáhnout lepších výsledků vyjednáváním, nežli stávkou. (Hicks, 1923, str.144) Ve chvíli, kdy už stávka začala, maximum, které bude zaměstnavatel ochoten zaplatit za její ukončení, je ekvivalent zbývajících dnů stávky. Maximem v tomto případě již není cena celé doby stávky, jako by tomu bylo, pokud by došlo k dohodě mezi 9
zaměstnavatelem a odbory ještě před jejím propuknutím. Přestože se občas může stát, že v průběhu stávky dojde k lepší dohodě (z pohledu odborů) nežli by tomu bylo bez stávky, obecným názorem je, že stávka je znamením selhání na straně odborů. (Hicks, 1923, str.146) Ani toto tvrzení ale samozřejmě neplatí vždycky. Odbory které nikdy nestávkují mohou ztratit svoji schopnost zorganizovat rozsáhlou a účinnou stávku a jejich výhrůžky mohou být brány na lehkou váhu. Proto můžeme na některé stávky nahlížet ne jako na selhání odborů a jejich schopnosti vyjednávat, ale spíš jako na stávky cvičné, kterým si odbory snaží udržet respekt zaměstnavatelů. 1.2.1 Jak se odbory snaží ovlivnit výši mezd Samuelson, Nordhaus (1991, str.707) uvádí čtyři základní způsoby, kterými odbory usilují o zvýšení mezd: kolektivní vyjednávání k přímému zvýšení mzdových sazeb, snižování nabídky práce, snaha přispět ke zvýšení poptávky po práci a nebo se odbory mohou postavit zaměstnavatelům, kteří mají monopolní vyjednávací moc. Zvýšení standardních mzdových sazeb nad úroveň, která převažuje na trhu práce, prostřednictvím kolektivního vyjednávání je nejčastějším způsobem, kterým se odbory snaží dosáhnout zvýšení mezd svých členů. Tato metoda má ovšem smysl, pouze pokud lze omezit přístup k alternativním nabídkám práce. V případě, že je odborům v jejich požadavcích na zvýšení mezd vyhověno, vzniká v modelu jako důsledek nezaměstnanost. Tuto nezaměstnanost, jejíž příčinou jsou příliš vysoké mzdy, nazýváme klasickou nezaměstnaností. (Samuelson, Nordhaus, 1991, str.709) Celá situace je znázorněna na následujícím grafu. 10
Obr. 3 Vysoká standardní mzda Zdroj- Samuelson, Nordhaus, 1991, str. 708 Omezování nabídky práce je nepřímý způsob působení na výši mezd. Bariéry přistěhovalectví, zákony omezující maximální délku pracovní doby, dlouhá učební doba, diskriminace ras a pohlaví, odmítání přijímat nové členy do odborových organizací nebo dovolit zaměstnávání neorganizovaných pracovníkůvšechny tyto strategie jsou restriktivními nástroji ke snížení nabídky práce. (Samuelson, Nordhaus, 1991, str.708) Následující obrázek znázorňuje účinek přímého omezení nabídky práce. Obr. 4 Omezení nabídky práce Zdroj- Samuelson, Nordhaus, 1991, str. 708 11
Zvyšování poptávky po práci je další cestou jak mohou odbory dosáhnout zvýšení mezd svých členů. Změna poptávky po odborově organizované práci zvýší mzdové sazby i zaměstnanost. Existují četné metody, jak posunut křivku poptávky po práci. Odbory mohou pomoci odvětví propagovat jeho produkty. Nebo mohou agitovat pro dovozní kvótu produktů, čímž zvýší poptávku po domácích pracovnících v odvětví. Boj proti monopsonní moci podnikatelů- Když začali odboroví organizátoři poprvé agitovat za spojení dělníků, tvrdili, že odbory jsou nezbytné jako vyvažující síla ve vztahu k velkým zaměstnavatelům. (Samuelson, Nordhaus, 1991, str.710) Toto jejich tvrzení je založené na následující myšlence. V případě, že je určitá firma jediným nebo dominujícím zaměstnavatelem v dané oblasti, má možnost stlačit ceny práce pod tržní úroveň. Tuto situaci popisuje model monopsonu (jediného kupujícího). Monopsonista ovlivňuje svojí poptávkou úroveň mezd v dané oblasti a proto při najímání dodatečných pracovníků musí platit vyšší mzdy. Protože je firma tak velká, pohybuje se při zaměstnávání více dělníků po křivce nabídky práce v tomto městě nahoru. V důsledku vyšších mezd vyplácených při zaměstnávání většího počtu pracovníků firma zjišťuje, že její mezní náklady práce jsou vyšší než mzdová sazba. (Samuelson, Nordhaus, 1991, str.710) Příčinou je skutečnost, že monopsonista musí při najímání dalšího pracovníka zvýšit mzdovou sazbu všem již zaměstnaným pracovníkům. Monopsonista maximalizující zisk proto nenajímá práci až do bodu, ve kterém se mzda rovná meznímu produktu, jako tomu je na dokonale konkurenčním trhu. Na rozdíl od dokonale konkurenčních trhů stlačuje výši mezd a omezuje zaměstnanost. A právě zde vzniká prostor pro působení odborové organizace, která pod hrozbou stávky vyjedná s tímto zaměstnavatelem vyšší standardní mzdy. V této konkrétní situaci mohou tedy odbory vytvářet vyšší mzdy i vyšší zaměstnanost. Úloha odborů v boji proti moci podnikatelského monopsonu byla v jejich rané historii velmi důležitá, zejména v izolovaných lokalitách, jako jsou například cínové doly v Bolívii nebo tábory dřevorubců na americkém západě. (Samuelson, Nordhaus, 1991, str.710) S rostoucí mobilitou práce v současném světě však míra významnosti odborů, jako vyvažující síly významně poklesla. 12
1.2.2 Důsledky regulace mzdy V předchozím oddíle jsem popsala způsoby, jakými mohou odbory zvednout mzdy nad tržní úroveň. Předpokládejme nyní, že mzdy jsou udržovány na této uměle vysoké úrovni ať už jako důsledek činnosti odborů a nebo jako důsledek státní regulace. Jaké budou v této situaci důsledky pro trh práce? Teorie nám nabízí (na rozdíl od praxe, jak uvidíme později) jednoznačnou odpověď nezaměstnanost. Zvednutí mezd nad tržní úroveň sníží poptávku po práci a někteří pracovníci nebudou schopni nalézt práci. Tím, že se sníží množství zaměstnávaných pracovníků a dojde ke zvýšení mezního produktu pracovníků, kteří si práci udrželi. Ve chvíli, kdy se výše mezního produktu zvedne na úroveň odpovídající nové mzdové hladině, nárůst nezaměstnanosti se zastaví. Toto je pouze zjednodušený obrázek celé situace. Pokud chceme tuto úvahu přiblížit více realitě, musíme vzít v úvahu i další faktory. Je například důležité vzít v úvahu, zda se jedná o částečnou regulaci mzdy (pouze v některých odvětvích) a nebo o regulaci plošnou (v celé ekonomice). V případě, že je regulace omezena na některá odvětví či zaměstnání, tak dojde ke snížení poptávky po práci v těchto odvětvích pod úroveň, jaké by dosahovala bez regulace. Důsledkem tohoto může být dočasná nezaměstnanost po dobu, kdy zaměstnanci mění svá povolání a kvalifikace a hledají práci v jiném, neregulovaném odvětví. Druhou alternativou je plošná regulace mezd, tedy situace, kdy neexistuje dostatek neregulovaných odvětví, která by absorbovala propouštěné pracovníky z odvětví s uměle vysokými mzdami. V tomto případě nebude důsledkem pouze dočasná nezaměstnanost, ale nezaměstnanost bude přetrvávat tak dlouho, dokud dlouhodobé ekonomické faktory, které ovlivňují výši tržních mezd ( akumulace kapitálu, technologický pokrok, vývoj zahraničního obchodu) neovlivní trh práce do té míry, aby umožnil opětovné zaměstnání propuštěných pracovníků. Kromě propouštění těch nejméně výkonných pracovníků přistoupí majitelé podniků v reakci na příliš vysoké mzdové požadavky i k dalším krokům. Začnou například zavírat ty části výroby, které byly nejméně rentabilní a kvůli vyšším nákladům práce již ztratily svou rentabilitu zcela.i tento krok bude mít za následek další propouštění. Všechny tyto změny samozřejmě neproběhnou okamžitě. V důsledku investic uložených v dlouhodobém kapitálu budou tyto změny pouze pozvolné. 13
Nezaměstnanost, která je důsledkem původního nadměrného zvýšení mezd se projeví až ve chvíli, kdy dojde na obnovu opotřebovaného výrobního zařízení a nebo poté, co firmy na hranici rentabilnosti postupně ukončí svou činnost. Z těchto důvodů může být okamžitou reakcí na zvýšení mezd pouze malý nárůst nezaměstnanosti. Následný průběžný dlouhodobý nárůst, který je stále důsledkem prvotního zvýšení mezd pak může být snadno připsán jiným příčinám. Nezaměstnanost, která je důsledkem substituce drahé pracovní síly za relativně levnější kapitál, bývá často odbory označována za důsledek zavádění úsporných technických inovací. Z toho pak pramení negativní postoj odborů k zavádění těchto inovací v podniku a to i navzdory skutečnosti, že tyto inovace obecně způsobují nárůst mezní produktivity pracovníků a nezaměstnanost jimi vyvolaná má pouze dočasný charakter transferové nezaměstnanosti. Nezaměstnanost, která vzniká jako důsledek zániku firem, které si nemohou dovolit zvýšené pracovní náklady, bývá odbory často přičítána na vrub neschopných zaměstnavatelů a podnikatelů. Dalším způsobem, jak se příčina vzniku nezaměstnanosti může maskovat je skutečnost, že rozdíl mezi tržní mzdou a mzdou vyjednanou odbory narůstá hlavně ve chvílích, kdy hospodářství směřuje do deprese a odbory brání adekvátnímu poklesu mezd. Nezaměstnanost, která je důsledkem nepřiměřeně vysokých (nedostatečně klesajících) mezd se snadno skryje v nezaměstnanosti cyklické, způsobené hospodářskou recesí. Toto mohou tedy být důvody, které zamlží základní zjednodušený vztah mezi mzdou a nezaměstnaností, tak jak jsem jej uvedla na začátku této části. Přesto stále platí, že uměle vysoké mzdy v celé ekonomice zvyšují nezaměstnanost v této ekonomice oproti tomu jaká by byla její výše, pokud by mzda nebyla regulována. 1.2.3 Pracovní doba a pracovní podmínky Poslední oblastí, které jsme se ještě nevěnovali je regulace pracovní doby a dalších pracovních podmínek a to opět ať už státem nebo jako důsledek vyjednávání odborů. Požadavky na zkrácení pracovní doby při zachování stejné měsíční mzdy se ve svém důsledku neliší od požadavků na zvýšení mzdy. Důsledkem těchto požadavků je nárůst nákladů a proto se jim zaměstnavatelé budou bránit stejně jako snahám odborů o přímé navýšení mezd. V případě, že tyto požadavky budou prosazeny, bude následek rovněž stejný jako u přímého 14
zvýšení mezd, které je rozebrané v předchozí části. Je samozřejmě možné, že v některých odvětvích zkrácení pracovní doby nevyvolá nárůst nezaměstnanosti, ale v takovém případě bude pouze odsunut tento problém jinam. Jako příklad můžeme uvést odvětví s neelastickou poptávkou po produkci. V tomto případě se zvýšení nákladů vyvolané vyššími mzdami podaří téměř zcela přenést na spotřebitele a k propouštění zaměstnanců tedy nedojde. Spotřebitelům však již potom nezbude tolik peněz jako dříve na ostatní statky a v odvětvích, kde je poptávka po produkci elastická se projeví nezaměstnanost o to výrazněji. Musíme si uvědomit, že snížení produkce jako důsledek menšího počtu zaměstnaných pracovníků bude vést k nárůstu cen spotřebního zboží a tedy reálné mzdy se budou snižovat, přestože nominální mzdy zůstanou stejné. Kromě regulace minimální mzdy a maximální pracovní doby obsahují kolektivní smlouvy i úmluvu o ostatních pracovních podmínkách. Tyto ostatní pracovní podmínky člení Hicks (1923, str.227) do tří základních kategorií. 1) Privilegia pracovníků, která činí práci příjemnější, ale která obecně zvedají náklady. Ekonomický efekt je v tomto případě obdobný jako v případě zvyšování mezd, ale rozsah je výrazně menší. 2) Ustanovení, která by omezila zaměstnávání pracovníků na pozicích, které jsou pro ně z nějakých důvodů nepříznivé. Tato ustanovení obsahují buďto zákaz takovýchto prací a nebo speciální vysoké mzdové tarify za vykonávání tohoto druhu práce. Důsledky jsou podobné omezování pracovní doby a zvyšování mezd, záleží na konkrétní situaci. Částečně dochází tedy ke snížení nabídky práce a částečně k zvýšení mzdy. Ani tato kategorie regulace a její důsledky nejsou příliš významné. 3) Kategorie významných ustanovení jejichž cílem je zaručit zaměstnancům jejich práci. Do této skupiny spadají ustanovení regulující výuční dobu a tím omezující vstup do oboru a nebo třeba snaha zabraňovat zavádění nových mechanických metod a technologií. Jejich cílem je udržet výhodnou mzdovou situaci takto odborově chráněných zaměstnanců. V situaci, kdy je podnikatel vystaven regulaci pracovního trhu a požadavkům, tak jak zde byly postupně rozebrány, reaguje vždy obdobně. Jeho 15
obranou je substituce metod pracovně náročných za metody kapitálově náročné a v případě, že ani toto není postačující, opouští odvětví a jde investovat své prostředky do výnosnějších oblastí. Zdá se tedy, že podle právě uvedené teorie, regulace odvětví ať už legislativní nebo na základě kolektivních smluv není ve prospěch, ale v neprospěch těch, které měla původně chránit. Jaká je však reálná situace na opravdových trzích práce, to se pokusím popsat v praktické části této práce. Dříve, než přejdu k části praktické, doplním právě uvedenou teorii mezní produktivity práce o další dvě teorie, které nám pomohou získat ještě jiný úhel pohledu na trh práce. 16
2.Teorie mezd založená na produktivitě Teorie mezd, tak jak ji zde prezentuji vychází z myšlenek George Reismana a jeho knihy Productivity theory of wages (1993). Důvody, proč jsem se rozhodla doplnit teoretickou část právě o tuto teorii jsou následující. Tato teorie na rozdíl od teorie mezní produktivity používá k modelování trhu práce mzdy nominální, tedy mzdy peněžní, tak jak jsou zaměstnancům opravdu vypláceny. To je důležité proto, že zdaleka ne všichni zaměstnanci si uvědomují důsledky zvyšování nominálních mezd a následné dopady na mzdu reálnou. Trh práce je zde tedy zasazen do širšího kontextu a jsou zkoumány i vztahy mezi mzdou a cenou zboží. Dále, jak již název teorie napovídá, je kladen rovněž velký důraz na produktivitu práce, jako jediný možný způsob zvýšení reálných mezd. 2.1 Základní východiska Výše průměrné mzdy v tomto modelu je určována množstvím peněz v ekonomickém systému - peněžní poptávkou po práci, na straně jedné, a množstvím pracovníků ochotných a schopných pracovat, na straně druhé.tedy poměrem poptávky po práci k nabídce práce. (Reisman, 1993, str.30 ) Tato situace je znázorněna na následujícím grafu. Obr. 5 - Dosažení rovnovážné mzdy Zdroj- Reisman, 1993, str. 25 17
Mzda se ustálí na úrovni W, kdy poptávka po práci protíná omezenou nabídku práce. Úroveň mzdy M je minimální mzda, která zajistí přežití pracovníka a tedy pod touto úrovní mzdy žádná nabídka práce neexistuje. Graf rovněž odráží skutečnost, že poptávka po práci je takřka neomezená, zatímco práce jako výrobní faktor je vzácná. Z grafu taktéž vyplývá skutečnost, že na neregulovaném trhu práce nemohou mzdy poklesnout níže, než odpovídá plné zaměstnanosti. Do té doby, dokud existuje nezaměstnanost, existuje i prostor pro pokles mezd, aniž by docházelo k nedostatku nabízené práce. Co je důležité, pokles nominálních mezd až do bodu plné zaměstnanosti neznamená propad v průměrné životní úrovni zaměstnanců. Důsledkem růstu zaměstnanosti je totiž následný nárůst množství vyráběného zboží a pokles jeho výrobní ceny. To vyústí ve snížené ceny zboží a růst reálných mezd. Navíc nepoklesnou pouze ceny, ale sníží se i náklady potřebné na podporu nezaměstnaných. V důsledku se tedy reálné mzdy nejen nezmění, ale dokonce vzrostou. V tomto modelu jsou ve všech případech reálné mzdy určovány primárně produktivitou práce- tj. množstvím výstupu zboží a služeb na jednotku práce. (Reisman, 1993, str.31) Reálné mzdy rostou přímo úměrně produktivitě práce. Způsob, jakým růst produktivity práce zvedá reálné mzdy, není ve zvedání mezd nominálních, ale ve snižování cen zboží. Ani produktivita práce však není konečným vysvětlením výše mezd, i ona má své příčiny. Výše produktivity práce je ovlivňována množstvím kapitálových statků na jednoho zaměstnance. Množství kapitálových statků v ekonomice ovlivňuje výše úspor, technologický pokrok a další faktory, mezi které řadíme například ekonomickou svobodu nebo respektování vlastnických práv. Právě tyto skutečnosti ve svém důsledku ovlivňují zásadně produktivitu práce a následně pak i úroveň reálných mezd. Základní schéma zvyšování mezd v právě probíraném modelu je tedy následující: Podnikatelé hromadí zisky, které investují do rostoucího množství kapitálových statků, což zvedá produktivitu práce a množství výstupu a důsledkem jsou klesající ceny zboží a tím i růst reálných mezd. Teorie se tedy zdá být jasná, přesto se však v praxi setkáváme s mnoha skutečnostmi, které těchto základních vztahů z různých důvodů nedbají a tím podle Reismana (1993) zpomalují ekonomický rozvoj i růst reálných mezd. 18
2.2 Zásahy státu a odborů 2.2.1 Státní zásahy a jejich vliv na akumulaci kapitálu a reálné mzdy Podle autora této teorie je důležité si uvědomit, do jaké míry stát negativně ovlivňuje akumulaci kapitálu a reálné mzdy. Například progresivní příjmové daně jsou placeny z prostředků, které by jinak mohly být investovány do kapitálu a podpořit tak hospodářský růst. Vládní výdaje z takto vybraných peněz jsou však z velké část určeny na spotřebu a ne na investice do kapitálových statků. Progresivní daně rovněž odčerpávají prostředky novým malým firmám, čímž brzdí jejich rozvoj a tím daňový systém chrání již existující a zavedené firmy a omezuje vstup do odvětví a tím i konkurenci. Proodborová legislativa státu zase umožňuje odborům zabránit a nebo alespoň zpomalit zavádění nových technologií a efektivnějších pracovních postupů, což snižuje výstup, zvyšuje ceny zboží a snižuje reálné mzdy. Dalšími způsoby, kterými stát ovlivňuje trh práce jsou například protikartelové zákony nebo enviromentální legislativa. Všechna tato opatření snižují množství výstupu na jednotku práce a kapitálových statků a současně zvedají náklady na jednotku výstupu. Z právě uvedeného plyne, že způsob, kterým může stát přispět k ekonomické prosperitě, tedy spočívá ve snižování vládních výdajů, poklesu výše zdanění a ve snižování vládní regulace podniků. 2.2.2 Vliv odborů na trh práce Jak jsem již zmínila, odbory se ve své činnosti soustředí hlavně na zvedání peněžních mezd svých členů. Avšak téměř všechny způsoby, kterými o to usilují ani v této teorii nezpůsobují nárůst, ale pokles mezd reálných a tím i celkové životní úrovně spolu s nárůstem nezaměstnanosti a snižováním produktivity práce. Jak je to možné a proč přesto lidé stále žádají nárůst svých peněžních mezd? Snaha zvýšit svůj peněžní (nominální) příjem je racionálním způsobem uvažování jedince, který usiluje o zvýšení své životní úrovně. Avšak plošné zvýšení nominálních mezd není vhodným způsobem jak zlepšit celkovou životní úroveň. V prvním případě, kdy zvýší produktivitu své práce jednotlivec, bude 19
pravděpodobným důsledkem zvýšení jeho peněžního příjmu. To je důsledkem toho, že dojde k růstu jeho produkční schopnosti v porovnání s produktivitou v celém zbytku ekonomiky. A v této situaci opravdu dojde k růstu životní úrovně tohoto jedince v důsledku nárůstu jeho nominální mzdy. Kdyby se však zvýšila produktivita všech pracovníků stejně, došlo by rovněž ke zlepšení jejich životní úrovně, avšak jako důsledek poklesu cen, ne v důsledku nárůstu mezd. Na základě této úvahy je již jasné, odkud může pocházet chybná myšlenka, že růst peněžních (nominálních) mezd je cestou ke zlepšení životní úrovně pracovníků. Pokud však vzroste celková produktivita, reálně si polepší všichni, nominálně pouze ti, jejichž produktivita se zvedla více než průměrně. Jak již bylo řečeno v předchozích částech, nejběžnějšími způsoby, kterými odbory usilují o zvednutí mezd svých členů jsou přímé vyjednávání o zvýšení nominálních mezd a snaha omezovat vstup do odvětví a tím limitovat nabídku práce. Jak bylo právě vysvětleno, ani jeden z těchto způsobů nepovede k růstu reálných mezd. Vždy dojde pouze k růstu mezd nominálních, následnému poklesu zaměstnanosti, snížení výstupu, zdražení zboží a tedy reálné mzdy se nezmění a navíc vznikne jako důsledek vyšší nezaměstnanost. Pokud by byla odborově organizována pouze část ekonomiky, zvýšení mezd v organizovaných odvětvích by nemuselo nutně vést k nezaměstnanosti v celé ekonomice. Zaměstnanci propuštění v důsledku příliš vysokých mzdových požadavků by odcházeli hledat práci do odvětví neorganizovaných. Důsledkem by byla pouze uměle vytvořená nerovnováha ve mzdové struktuře mezi jednotlivými odvětvími.takže zatímco odbory tvrdí, že jejich cílem je zvyšování životní úrovně odborově organizovaných pracovníků, odbory nárůstu reálných mezd a tím i životní úrovně svých členů spíše brání. Jako příklad si můžeme uvést další z typických názorů zastávaných odbory. Odbory většinou brání zavádění technických inovací, které šetří dělníkům práci a argumentují, že tyto stroje berou pracovníkům jejich práci, snižují jejich mzdy a způsobují nezaměstnanost. Když se však na zavádění technických inovací podíváme z pohledu právě probírané teorie produktivity, je výsledek zcela opačný. Jejich důsledkem je zvýšená produktivita pracovníků, následně i vyšší množství vyrobeného zboží a jeho nižší ceny. Z nižších cen budou mít prospěch všichni v daném ekonomickém systému. Důvodem dočasného poklesu mezd v odvětví, které je předmětem technologické inovace, je 20
skutečnost, že jako důsledek zavedení nových technologií existuje krátkodobý nadbytek pracovníků v daném odvětví. Avšak poté, co si tito zaměstnanci naleznou novou práci, i oni budou mít prospěch ze snižování cen zboží v důsledku technické inovace. Na základě teorie produktivity práce můžeme shrnout, že odbory navzdory svým cílům nezlepšují životní úroveň zaměstnanců, ale právě naopak růst této úrovně brzdí, způsobují nezaměstnanost a vytváří umělé rozdíly ve mzdových sazbách. 2.2.3 Minimální mzda a trh práce I v případě minimální mzdy je tato teorie nekompromisní- minimální mzda je příčinou nezaměstnanosti. Minimální mzda zabraňuje těm méně zručným jedincům snížit svoji cenu tak, aby mohli na trhu práce soutěžit s pracovníky zručnějšími a zkušenějšími. Tímto jim brání získat potřebné zkušenosti a začarovaný kruh se uzavírá. Míra nezaměstnanosti způsobená minimální mzdou je ovlivněna i relativním rozsahem odborově organizovaných odvětví. Čím více snižují odbory možnosti získat zaměstnání v odborově organizovaných odvětvích, tím větší je příliv zaměstnanců do odvětví neorganizovaných. Zde dochází k nárůstu nabídky práce, k poklesu rovnovážné mzdy a pokud tato oblast ekonomiky podléhá zákonům o minimální mzdě, je výsledkem o to vyšší nezaměstnanost. Tímto mechanizmem dokáží tedy odbory ještě umocnit negativní dopady minimální mzdy. Dle této teorie tedy minimální mzda způsobuje nezaměstnanost, brání získání zkušeností a zlepšování kvalifikace a to všechno hlavně mezi nejméně zkušenými a zručnými (a tedy nejhůře zaměstnatelnými ) pracovníky. Jinými slovy, zdá se, že minimální mzda poškozuje právě ty které by měla chránit. 2.2.4 Legislativa omezující maximální délku pracovní doby Legislativa omezující pracovní dobu by měla umožnit zaměstnancům pracovat méně, zatímco jejich příjem by zůstal nezměněn a vzniklé náklady by byly na úkor zisku zaměstnavatele. Avšak i v tomto případě je skutečným efektem 21
pokles reálných mezd. Příčinou je skutečnost, že za kratší pracovní dobu se vyrobí méně zboží, to bude vzácnější a jeho cena na trhu vzroste nepřímo úměrně délce pracovní doby. Dražší zboží a nezměněné nominální mzdy povedou k poklesu mezd reálných. Nárůst množství volného času a pokles odpracované doby a tím i mezd není efektem negativním, pokud si zaměstnanci cení volného času více nežli ušlé mzdy. V případě, že tomu tak je, pak by i trh sám dospěl ke zkrácení pracovní doby a regulace by nebylo zapotřebí. V případě, že si lidé ve výchozí situaci více cení mzdy nežli volného času, nutí je regulace pracovní doby ke snižování příjmu a k čerpání více volného času, přestože o to nemají zájem. 2.2.5 Vynucené zlepšování pracovních podmínek Obdobně jako minimální mzda se i tento druh regulace nakonec obrací proti těm, které měl chránit. Pokud se zlepšování pracovních podmínek nevyplatí (například tím, že by zlepšilo ochotu a produktivitu pracovníků) je jejich zavádění z pohledu zaměstnavatele ekvivalentní zvednutí mezd- jedná se o zvýšení nákladů na zaměstnávání pracovníků. To s sebou přináší nárůst nezaměstnanosti, vyšší produkční náklady, snížení produkce a vyšší ceny. Existuje zde však ještě jedna možnost. Zvýšené náklady na práci budou plně přeneseny na zaměstnance, kterým adekvátně poklesnou mzdy.v tomto případě alespoň nebude důsledkem nezaměstnanost a náklady s ní spojené. Na základě právě uvedené teorie se opět zdá, že vliv regulační politiky státu a odborů na trh práce je převážně negativní, v lepším případě neutrální. Proč se přesto ve všech liberálních ekonomikách současnosti setkáváme s prvky takové regulace, přestože ji teorie jednoznačně odmítá? Kde se vzala myšlenka regulace tak významná, že ovlivnila téměř celý svět? Odpověď, kterou na tuto otázku uvádí George Reisman ve své knize Capitalism (1998), je rozebrána v následující kapitole. 22
3. Marxova vykořisťovatelská teorie V předchozích dvou kapitolách byly rozebrány dva rozšířené modely, které popisují chování trhu práce a způsoby, jakými tento trh ovlivňují zásahy státu a odborových organizací. Obě tyto teorie se shodují, že umělé zásahy do trhu práce jsou nejen neúčinné, ale dokonce i škodlivé brzdí růst produktivity, snižují růst mezd a naopak zvyšují nezaměstnanost. V této situaci se zdá být velmi zvláštní skutečnost, že většina vyspělých ekonomik právě tato regulační opatření uplatňuje. Možným vysvětlením by podle Reismana (1998, str.603 ) mohl být výrazný vliv Marxovy vykořisťovatelské teorie. Marxova teorie byla sice již vyvrácena jak na úrovni teoretické, tak reálným historickým vývojem trhu práce, přesto se však zdá, že se některé její myšlenky udržely až do současnosti. Odkazem Marxe se zdají být zákony upravující minimální mzdu, maximální pracovní dobu, legislativa podporující odbory, zakazující dětskou práci a rovněž progresivní příjmové a dědické daně. Celá Marxova teorie je založena na dvou základních myšlenkách a to na neomezené chamtivosti podnikatelů a na naprosté závislosti pracujících (worker s need and employer s greed). Poslední částí této teoretické mozaiky je Marxova teorie hodnoty. Marx se domnívá, že cena každého zboží přesně odpovídá množství práce do tohoto zboží vložené. Tedy například, pokud stojí káva dvakrát více než čaj, pak na její výrobu bylo údajně potřeba dvakrát více práce. Cena všeho se tedy odvozuje od množství práce do daného zboží či služby vložené. A stejně se odvozuje podle Marxe i cena práce. Cena práce je určena množstvím práce do práce vložené.toto tvrzení zní přinejmenším kuriózně. Jak tedy určit množství práce potřebné k výrobě práce? Marx tvrdí, že toto potřebné množství práce odpovídá hodnotě statků, které pracující potřebuje k tomu, aby se udržel při životě a v přijatelné kondici pro práci. Tedy množství práce vložené do potravin, oblečení, ubytování a jiných životně nezbytných potřeb pracovníka je ve svém důsledku hodnotou práce vykonávané daným pracovníkem. Tržní mzda podle právě uvedeného tvrzení by pak odpovídala nejnižší možné mzdě, která by ještě umožnila pracujícím přežít. Veškeré zisky nad tuto mzdovou úroveň údajně odčerpává zaměstnavatel ve svůj prospěch. A právě z tohoto důvodu je podle 23
Marxe nezbytný zásah státu a odborových svazů do volně fungujícího trhu práce. Údajně pouze tyto instituce jsou svými opatřeními schopné přinutit nenasytné zaměstnavatele, aby část svých zisků spravedlivě přerozdělili mezi dělníky, kteří jsou jejich tvůrci a kterým tedy správně náleží. V nutnosti a správnosti existence regulací na trhu práce se tedy Marxova teorie zásadně rozchází s teoriemi uvedenými v předchozích podkapitolách. Další rozpor nalézáme v názoru na růst produktivity na výši mezd. Ačkoli předchozí teorie konstatovali svorně jednoznačně pozitivní vliv růstu produktivity práce na zvyšování mezd a životní úrovně dělníků, tvrdí Marx pravý opak. Podle něj zvýšení produktivity přináší snížení ceny zboží, které dělníci potřebují ke svému přežití, a tedy vytváří prostor pro zaměstnavatele k dalšímu snížení mezd. Růst produktivity by v tomto případě vytvářel ještě větší propast mezi životní úrovní dělníků a kapitalistů. Růst mezd a životní úrovně pracujících není v tomto modelu tedy zapříčiněn růstem produktivity práce, ale růstem schopnosti státu a odborů přerozdělit od zaměstnavatelů tu část zisku, o které se domnívají, že byla neprávem zaměstnancům odebrána. Ekonomika je v pojetí tohoto modelu místem, kde dochází ke střetu zlých kapitalistů a dobrých vlád které drží zištné kapitalisty na uzdě. Do dneška přetrvávajícím odkazem této teorie je podle Reismana (1998) názor, že kapitalismus má ve své čisté podobě zlou podstatu, kterou je nutné kontrolovat a regulovat. 24
4. Teoretické modely - shrnutí Třetí kapitolou jsem zakončila shrnutí nejrozšířenějších teorií popisujících trh práce. Představila jsem teorii práce založenou na mezní produktivitě práce, teorii založenou na produktivitě práce a Marxovu vykořisťovatelskou teorii. Teorie mezní produktivity práce, jak zde byla uvedena, se zaměřuje převážně na trh práce a téměř opomíjí význam trhu zboží a služeb, který je však s trhem práce těsně svázán. Proto byla zařazena do této práce i teorie založená na produktivitě práce. Ta ilustruje nejen trh práce, ale i jeho vzájemnou provázanost s trhem zboží a služeb a následný vliv na životní úroveň pracujících. Jako třetí byla zvolena Marxova teorie trhu práce, která, ačkoliv je ve výrazném rozporu s oběma předchozími teoriemi, se zdá být jedním z významných historických myšlenkových proudů formujících trh práce, tak jak jej známe dnes. U každé této teorie byly věnovány speciální oddíly zásahům státu a odborů do trhu práce a byly ukázány důsledky, které z těchto zásahů podle daných teorií vyplývají. První dvě teorie se k zásahům státu do volného fungování trhu práce staví převážně odmítavě. Výjimkou je zde pouze spíše teoreticky možný vliv monopsonního zaměstnavatele. Naproti tomu poslední zmiňovaná teorie považuje tyto zásahy za naprosto nezbytné pro růst životní úrovně pracujících. 25
Praktická část V části teoretické jsem představila jednotlivé významné ekonomické modely trhu práce. Závěry teoretické části vyznívají převážně v neprospěch regulace a zásahů na trhu práce. Přesto se s regulací trhu ať už prostřednictvím státu a nebo odborů setkáváme ve všech vyspělých ekonomikách. Proč tomu tak je? Mýlí se snad teorie? Mají zásahy státu a odborů opravdu tak negativní vliv? Na tyto otázky se pokusím odpovědět v následující praktické části této práce. Pokusím se zde zjistit, jaké dopady mají regulační opatření na trhu práce v praxi, ne pouze v ekonomické teorii. Za účelem dosažení tohoto poměrně ambiciózního cíle využiji již existujících empirických studií, neboť jak pro Českou republiku, tak pro zahraniční ekonomiky je k dispozici množství studií zabývajících se touto problematikou. 26
5. Minimální mzda 5.1 Minimální mzda a zaměstnanost Vliv výše minimální mzdy na zaměstnanost a ostatní proměnné lze měřit jedním z následujících přístupů. 1) Prvním je analýza korelace mezi změnami v zaměstnanosti a změnami v úrovni MM pomocí regresních modelů, které zároveň odfiltrovávají vliv změn všech ostatních relevantních faktorů zaměstnanosti. K identifikaci vlivu MM se pak používá variace MM v čase nebo přes odvětví či regiony. 2) Druhý přístup opět využívá regresní analýzy, ale nevyžaduje žádné změny úrovně MM. Spoléhá pouze na porovnání úrovní zaměstnanosti a MM přes země, regiony apod. 3) Třetí empirická strategie využívá tzv. přirozených experimentů. (Jurajda, 1999, str. 6) Nalézt přirozeně vzniklé experimentální situace odpovídající metodologickým nárokům je snadnější v USA, kde každý stát unie má možnost změnit legislativu trhu práce. (Jurajda, 1999, str.7) Právě z těchto důvodů vychází značná část studií uvedených v této práci z prostředí Spojených států, přesto jsem pro zajímavost a aktuálnost zařadila i poznatky nejnovějších studií zabývající se problematikou minimální mzdy v České republice. 5.1.1 70. a 80. léta Množství studií provedené v ledech 70tých a na počátku let 80tých analyzují Brown, Gilroy a Kohen (1982). Přehledné shrnutí jejich poznatků se pokusím nabídnout v této kapitole. 27
5.1.1.1 Teoretické přístupy Většina tehdejších studí vychází z modelu dokonale konkurenčního trhu, na kterém při zvýšení minimální mzdy dochází k nárůstu nezaměstnanosti, neboť nejméně produktivní pracovníci nejsou schopni nalézt práci nebo práci ztrácí. Spíše v teoretické rovině zvažují někteří autoři model monopsonu, který je představován jako protipól dokonale konkurenčního trhu. V případě monopsonu by bylo teoreticky možné zvýšením minimální mzdy dosáhnout zvýšení zaměstnanosti, avšak monopson se nezdá být vhodným modelem k popisu stávajícího trhu práce. Mnozí autoři uvádí i skutečnosti, které mohou zmírnit negativní dopady zavedení minimální mzdy. Sem můžeme zařadit zvýšení produktivity některých zaměstnanců, kteří se obávají ztráty zaměstnání, přesun zaměstnanců do minimální mzdou nekrytého sektoru a nebo například zvýšení zaměstnanosti produktivnějších pracovníků, kteří mají nahradit pracovníky propuštěné, které si při nové úrovni minimální mzdy již nevyplatí zaměstnávat. Přibližně polovina srovnávaných studií rovněž zohledňují určité časové zpoždění, s jakým se pracovní trh zvýšení minimální mzdy přizpůsobuje. Příčinou tohoto zpoždění je, že pracovníci nejsou propouštěni okamžitě, ale dochází pouze k nižšímu přijímání nových pracovníků. Na druhou stranu je nutné brát v úvahu i skutečnost, že mnohé zvyšování minimální mzdy je známo někdy až několik let dopředu, zaměstnavatelé mají možnost se mu včas přizpůsobit a k žádnému zpoždění nemusí tedy dojít. S těmito základními myšlenkami se můžeme setkávat napříč většinou studií daného období. 5.1.1.2 Studie dopadů na teenagery a mladé pracovníky Časové řady Studie časových řad jsou založeny na analýze změn, které proběhnou v průběhu určité doby jakožto důsledek změny výše minimální mzdy. Tedy snaží se určit jaká by bývala byla zaměstnanost, kdyby ke zvýšení minimální mzdy nedošlo a tento stav porovnává se situací která opravdu nastala. Je zde důležité si všimnout, že většina studií se přiklání k měření nárůstu či poklesu zaměstnanosti, ne nezaměstnanosti. Je tomu tak hlavně proto, že zaměstnanost je snadněji 28