KÓD: A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z 1 2 3 4 5 6 7 8 9 0 ZÁKLADY PRVNÍ POMOCI 1. Nepřímá masáž srdce se provádí stlačováním hrudníku nataženýma rukama propnutýma v loktech: a) na hrudníku dva prsty vlevo od hrudní kosti v místě srdečního hrotu. b) na hrudní kosti asi uprostřed hrudníku. c) na hrudní kosti při jejím spodním okraji. 2. Postižený náhle zkolaboval, leží, nehýbe se, asi 1x za dvacet sekund se zhluboka nadechne. Je potřeba přivolat pomoc a ihned: a) zahájit resuscitaci nepřímou masáž srdce a případně dýchání z plic do plic b) zahájit dýchání z plic do plic, protože tato frekvence je příliš nízká. c) otočit postiženého do stabilizované polohy, protože hrozí riziko vdechnutí zvratků. 3. Aniž došlo k obnovení životních funkcí, provádíme resuscitaci utonulého: a) maximálně 20 minut. b) do převzetí resuscitace záchrannou službou nebo do úplného vyčerpání zachránců. c) pouze pokud během resuscitace projevuje postižený alespoň částečné známky života, jinak je resuscitace zbytečná. 4. Nejlepší poloha pro postiženého, který je při vědomí, ale hlásí, že se mu špatně dýchá, je: a) vleže na zádech se zakloněnou hlavou. b) stabilizovaná poloha vleže na boku. c) vsedě nebo polosedě s možností zapřít ruce o židli nebo podložku. 5. Postižený zkolaboval, má křeče (záškuby) celého těla či končetin, nedýchá, modrá. Postiženého: a) otočíme na záda, zakloníme hlavu a (pokud je to nutné i násilím pomocí vhodného nástroje) otevřeme ústa a vytáhneme jazyk, aby se nedusil. Pokud se dýchání neobnoví, voláme záchrannou službu. b) ponecháme v poloze jaké je, zajistíme jeho bezpečnost, aby se během křečí o něco nezranil, voláme záchrannou službu a s dalšími kroky vyčkáme, až křeče odezní. c) otočíme jej do stabilizované polohy, přiměřenou silou bráníme křečím a počkáme cca 5-10 minut až křeče odezní a stav se upraví. Pokud se stav do té doby nezlepší, voláme záchrannou službu. 6. Pro kvalitu resuscitace má největší význam: a) co nejméně přerušovaná nepřímá masáž srdce, prováděná správnou frekvencí a dostatečně hluboko. b) správný poměr mezi masáží srdce a vdechy z plic do plic s náležitými pauzami. c) účinné vdechy z plic do plic co největším objemem doplněné v pauzách srdeční masáží s nepříliš vysokou frekvencí.
7. Postižený nešťastnou náhodou upadl na ostrý předmět a způsobil si hlubokou řeznou ránu na ruce. Z rány v pravidelných intervalech vystřikuje proud krve. V rámci první pomoci: a) ránu ihned stlačíme prsty, přiložíme tlakový obvaz, a pokud krvácení stále trvá, zaškrtíme končetinu v oblasti mezi loktem a ramenem. b) zaškrtíme končetinu těsně nad ránou (v zápěstí), a pokud krvácení stále trvá, přiložíme ještě tlakový obvaz přímo na ránu. c) zaškrtíme končetinu těsně nad ránou (v zápěstí), a pokud krvácení stále trvá, přiložíme další škrtidlo o něco blíže k trupu na předloktí. 8. Postižený předešlý večer upadl, uhodil se do hlavy, dnes ráno je nápadně ospalý, při pokusu o komunikaci zmatený, zvrací. Odbornou lékařskou pomoc: a) je zbytečné volat, do 24 hodin se stav zpravidla upraví sám. b) voláme až podle toho, jak se rozhodne postižený. c) je nutné vyhledat (případně zavolat záchrannou službu), nelze vyloučit nebezpečí poranění mozku. 9. Předloktí popálené vroucí vodou je před příjezdem záchranné služby nejlépe ošetřit: a) potřením jakoukoliv mastí, v nouzi i zubní pastou. b) několikaminutovým chlazením čistou vodou. c) protišokovými opatřeními, zejména udržením postiženého místa v teple. 10. Postižený během činnosti vyžadující tělesnou námahu ucítil svíravou, pálivou bolest za hrudní kostí, opotil se, zvracel. Jako svědci příhody: a) ihned voláme záchrannou službu, do jejího příjezdu postiženého pečlivě sledujeme, zda komunikuje a dýchá. b) počkáme 30 60 minut, a pokud se stav neupraví, odvezeme postiženého k praktickému lékaři. c) zkusíme, zda se při pohybu (např. krátký běh) stav zhorší, a pokud ano, voláme záchrannou službu, jinak ponecháme postiženého v klidu, a pokud by potíže trvaly, převezeme jej k praktickému lékaři. 11. Postiženého těžkým prochladnutím s necitlivými, bílými prsty u nohou a rukou, ještě před příjezdem záchranné služby: a) co nejrychleji zahřejeme, nejlépe ponořením do horké vany. b) uložíme do místnosti s pokojovou teplotou, teple přikryjeme, podáme teplé nápoje. c) ponecháme v mírnějším chladu (např. v zádveří) a sněhem nebo ledem třeme postižené končetiny, až se opět prokrví, pak je možné jej opatrně přemístit do místnosti s pokojovou teplotou. 12. Postižený trochu přebral, obtížně drží stabilitu a podlamují se mu nohy. V rámci první pomoci by měl být pokud možno uložen: a) do polohy na zádech, aby bylo možné dobře sledovat stav dýchání. b) do polohy vsedě (např. do kouta místnosti), protože v této poloze se bude postiženému nejlépe dýchat. c) do polohy na boku s hlavou otočenou k podložce ( stabilizovaná poloha), protože tato poloha omezuje riziko vdechnutí zvratků, které je zde vysoké. 13. Národní přímé tísňové číslo záchranné služby v České republice je: a. 112. b. 158. c. 155.
Test připravili: MUDr.Ondřej Franěk, Petra Sukupová, Zdravotnická záchranná služba hl. m. Prahy Praha, 2008 Užitečná webová stránka: http://www.zachrannasluzba.cz/
STRUČNÝ KOMENTÁŘ 1. Podstatné je stlačovat hrudní kost, stlačování žeber významně zvyšuje riziko zlomenin žeber. 2. Nádechy v nápadně dlouhých intervalech lapavé dechy jsou typickým průvodním jevem zástavy oběhu, zahájení neodkladné resuscitace je nutností. Poměr kompresí a vdechů 30:2 je univerzálně platný, ale v popsané situaci lze dokonce na dýchání z plic do plic zcela rezignovat a provádět jen samotnou masáž (dýchání z plic do plic situaci nijak neřeší postižený do poslední chvíle dýchal a i nyní se nadechuje - obsah kyslíku v plicích je tedy dostatečný a problém je v tom, že srdce nerozvádí okysličenou krev dále do organismu). Uvedení do stabilizované polohy je častou, ale kritickou chybou zachránce tak zpravidla zcela ztratí přehled o stavu dýchání a nezahájí resuscitaci ani při úplné zástavě dýchání po odeznění lapavých dechů. 3. Pokud se rozhodneme provádět resuscitaci, měli bychom ji provádět v zásadě vždy do příjezdu záchranné služby, případně do vyčerpání zachránců. Obecně uznávaný limit pro ukončení resuscitace, pokud se neobjevily žádné známky obnovení oběhu, je 30 minut, s výjimkou podchlazených pacientů (např. tonoucích ve studené vodě). Pokud je to ale možné, mělo by být rozhodnutí o ukončení resuscitace vždy vyhrazeno lékaři. 4. Pokud je těžce dýchající se pacient při vědomí (vnímá, komunikuje), je optimální poloha vsedě, s možností zapřít ruce o podložku (např. o kraj židle, postele, o zem apod.). Tím je možné zapojit pomocné dýchací svaly a ulehčit dýchání. Položení těžce dýchajícího pacienta na záda je chyba, které může mít zejména u obézních osob - katastrofální důsledky úmrtí (tlak útrob zespoda na bránici významně omezuje dýchání), stabilizovaná poloha je o něco lepší, ale ne optimální (postižený leží na polovině hrudníku, což zvyšuje dechovou námahu, a ani není možné zapojit pomocné dýchací svaly. 5. V popsané situaci vždy vyčkáme, až křeče odezní. Páčení čelisti, nejlépe šroubovákem či jiným nástrojem, či tahání jazyka patří mezi nejhorší zlozvyky při první pomoci. Než křeče odezní, stejně se nám nepodaří čelist rozevřít, jediným výsledkem může být poranění postiženého (vylomené zuby, krvácení z jazyka) či zachránce! Banální epileptický záchvat tak může mít pro postiženého první pomocí doživotní následky, v lepším případě jen kosmetické! V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NEPOSKYUJEME LAICKOU PRVNÍ POMOC NÁSILÍM! 6. Pro většinu pacientů, u kterých je nutné provádět resuscitaci, je rozhodujícím výkonem nepřímá masáž srdce. Správný poměr mezi kompresemi a vdechy je předmětem výzkumů, není kritický a zdá se, že ve většině případů je možné dýchání z plic do plic zcela vynechat. 7. V naprosté většině případů stačí pro zástavu tepenného krvácení přiložit tlakový obvaz, třeba i v několika vrstvách. Pokud jsme nuceni přistoupit k zaškrcení, vždy tak činíme v místech, kde je na končetině jen jedna kost tj. v oblasti paže nebo stehna. Jinak zaškrcení krvácení nejenže nezastaví, ale naopak zhorší dojde k zablokování povrchových žil, ale tepenný přívod zůstane zachován na předloktí resp. v bérci jsou tepny ukryty mezi kostmi a končetinu zde nelze spolehlivě zaškrtit. 8. Jde o příznaky alarmující příznaky, je třeba myslet na možnost krvácení do mozku. 9. Nejúčinnější pomocí u popáleniny je co nejdříve o chladit postižené místo (a jen postižené místo zejména u dětí jinak hrozí podchlazení!) studenou vodou (je nutné oplachovat několik minut, aby se ochladily i hlouběji uložené tkáně). Postiženou plochu zejména ničím nepotíráme, pokud je to nutné, můžeme po ochlazení přiložit suchý obvaz.
10. Jde o typické příznaky akutního infarktu (mohou se ale objevit i v úplném klidu, bez vazby na námahu!), záchrannou službu voláme co nejdříve, a to nejen pro riziko náhlé smrti, ale také kvůli další prognóze postiženého čím dříve podstoupí léčbu, tím větší naděje je na úplné uzdravení, minuty se počítají! 11. Nejvhodnější je postupné oteplování a to pokud možno včetně podání teplých nápojů jde zejména o ohřátí tělesného jádra. Ohřívání zvenku je méně účinné, protože průtok krve kůží je v chladu extrémně omezený a teplo se tudíž nerozvání do těla. Tření sněhem je jedna z legend první pomoci postiženému samozřejmě nijak nepomůže a naopak může dojít k poškození kůže. 12. Péče o opilého je jedna z mála situací, kdy je jednoznačně prospěšná stabilizovaná poloha, sloužící jako prevence vdechnutí zvratků. Poloha vsedě v koutě, pokud zde usne, je pro opilce životu nebezpečná! 13. Přímé číslo záchranné služby je 155, pro zopakování policie má 158, hasiči 150 nebo 112 (Jednotné evropské číslo tísňového volání).