Rozvod manželství a vypořádání společného jmění

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Rozvod manželství a vypořádání společného jmění Bakalářská práce Autor: Monika Beránková Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: Praha Mgr. Zdeněk Milík Duben 2011

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací... Ve Čkyni 21. dubna 2011 Monika Beránková

Poděkování: Velice ráda bych touto cestou poděkovala vedoucímu bakalářské práce Mgr. Zdeňkovi Milíkovi za projevenou odbornou pomoc, jeho cenné rady a čas, který věnoval zpracování této bakalářské práce.

Anotace Bakalářská práce pojednává o problematice majetkových poměrů manželů za stávající právní úpravy. Obsahem práce je rozbor uzavření manželství, v jehož důsledku vzniká nový institut mezi manžely společné jmění manželů. Uvádím přesný rozsah společného jmění manželů a zároveň také výčet věcí a závazků, které do společného jmění manželů nepatří. Dále v práci popisuji vznik společného jmění manželů podle platné legislativy. Velká část práce je věnována zániku manželství, především rozvodu včetně jeho historie. V neposlední řadě se věnuji problematice vypořádání společného jmění manželů, které nastává v důsledku zániku manželství. Poznatky z dané problematiky uvádím v závěru práce. K práci jsou také přiloženy přílohy v podobě dohod či smluv mezi manžely. Klíčová slova: rodina, manželství, rozvod manželství, vypořádání společného jmění manželů Annotation The submitted bachelor thesis deals the topic of property conditions of spouses according to the current Czech legislation. The thesis is aimed at the question of solemnization of marriage which consequently generates a new legal institute of community property of spouses between them. I mention the accurate range of the community property of spouses as well as the enumerations of things and statements of liabilities which are not part of this property. Thereinafter I describe the formation of community property of spouses according to the effective Czech legislation. Relatively a big proportion of the thesis is dedicated to the termination of a marriage, especially to the divorce including its history. Last but not least I deal with the matter of settlement of community property of spouses after the divorce. Findings concerning the given topic are summed up in the final part of the thesis. There are also enclosed some attachments as agreements especially marital agreements. Key words: family, marriage, termination of a marriage, settlement of community property of spouses

Obsah: Úvod... 1 1. Manželství... 3 1.1 Rodina... 3 1.2 Sňatek a manželství... 3 1.3 Předpoklady vstupu do manželství... 4 1.4 Nezbytné kroky předcházející obřadu... 5 1.5 Civilní sňatek... 7 1.6 Církevní sňatek... 8 1.7 Uzavření manželství... 9 1.8 Vztahy mezi manžely... 9 1.8.1 Základní práva a povinnosti osobního charakteru... 9 1.8.2 Další práva a povinnosti osobně-majetkového charakteru... 10 1.8.3 Práva a povinnosti majetkového charakteru... 11 1.9 2. 3. Neplatnost a neexistence manželství... 11 Společné jmění manželů... 13 2.1 Právní úprava společného jmění manželů... 13 2.2 Charakteristika společného jmění manželů a jeho vznik... 14 2.3 Rozsah společného jmění manželů... 15 2.4 Předmět vlastnictví... 19 2.5 Společný nájem bytu manžely... 19 2.6 Věci nepatřící do SJM... 23 2.7 Změna rozsahu společného jmění... 26 2.8 Zánik společného jmění manželů... 28 Rozvod manželství... 31 3.1 Historie a právní úprava rozvodu... 31

4. 3.2 Návrh na zahájení řízení o rozvod manželství... 33 3.3 Způsoby rozvodu... 33 3.3.1 Nesporný rozvod manželství... 33 3.3.2 Sporný rozvod manželství... 35 3.3.3 Ztížený rozvod manželství... 35 Vypořádání společného jmění... 37 4.1 Způsoby vypořádání... 37 4.1.1 Vypořádání dohodou mezi manžely... 37 4.1.2 Vypořádání soudem... 39 4.1.3 Vypořádání ze zákona... 39 4.2 Vypořádání bytu a společného bydlení... 40 Závěr... 43 Seznam použité literatury... 47 Odborné publikace... 47 Právní předpisy... 47 Internetové a jiné elektronické zdroje... 48 Seznam zkratek... 50 Seznam použitých příloh... 50 Přílohy... 51

Úvod Téma Rozvod manželství a vypořádání společného jmění jsem si vybrala, protože jde v současné době o velmi diskutovaný problém, se kterým se může setkat kdokoli. Jedná se i o velmi častou problematiku, což také dokazuje i množství literatury, která se jí přímo věnuje. Pro toto téma jsem se rozhodla převážně díky osobnímu zájmu, kdy rozvod manželství je jednou ze součástí života, se kterou se v současnosti setkávají mnohé manželské páry a zorientovat v celé problematice, která je s tímto tématem spojena, není pro většinu lidí jednoduchou záležitostí. Cílem práce by tedy mělo být zmapování celého procesu nejen vzniku manželství, ale i jeho rozvodu a následného vypořádání společného jmění manželů, co vše k tomuto tématu patří a jaké možnosti se manželům naskýtají. Práce je rozdělena do čtyř hlavních částí, které na sebe logicky navazují. První kapitola je věnovaná manželství, kde vymezuji pojmy jako je rodina a rozdíly mezi sňatkem a manželstvím. Důležitým bodem jsou také předpoklady vstupu do manželství, kroky, které samotnému vzniku manželství předchází, jako je např. výběr formy sňatku. Dojde-li k samotnému uzavření manželství, pak manželům vznikají vzájemná práva a povinnosti, které jsou také vymezeny v této kapitole. Kapitolu uzavírají případy, kdy dochází k tzv. zdánlivému manželství a k neplatnému uzavření manželství. Rozsáhlá je navazující kapitola, která je věnována institutu, který vzniká v důsledku uzavření manželství, a tím je společné jmění manželů. V kapitole uvádím nejprve právní úpravu, která tento institut detailně rozebírá. Následuje celková charakteristika a samotný vznik společného jmění manželů. Definuji také rozsah společného jmění podle občanského zákoníku, který přesně vymezuje jeho předmět. Jestliže předmětem společného jmění manželství jsou movité i nemovité věci, pak uvádím zároveň věci a závazky, které do společného jmění nepatří. V jedné ze subkapitol se pokusím přiblížit problematiku společného nájmu bytu mezi manžely a důsledky z toho vyplývající. Za zmínku jistě stojí i smlouvy, kterými si manželé mohou po domluvě rozšířit nebo naopak zúžit společné jmění a díky kterým pak mohou předejít případným komplikacím při rozvodovém řízení. Kapitolu logicky uzavírají způsoby, jakými dochází k zániku společného jmění manželů. Jedním ze způsobu, jak dochází k zániku společného jmění manželů, je rozvod. S ohledem na téma mé práce jsem se snažila podrobně přiblížit tuto problematiku. Uvádím historii, jež předcházela rozvodu, který známe nyní, je zde zmíněný i samotný návrh na rozvod a všechny 1

jeho náležitosti. Stěžejními v této kapitole jsou způsoby, jakými dochází k rozvodu, včetně tvrdostní klauzule v rámci ztíženého rozvodu. Závěrečná kapitola je vypořádání společného jmění manželů. Definuji tři možné způsoby vypořádání: dohodou mezi manžely, vypořádání soudem a tzv. nevyvratitelnou právní domněnku vypořádání v rámci vypořádání ze zákona. A vzhledem k tomu, že se v kapitole o společném jmění manželů věnuji tématu společného bytu, tak se v této kapitole zmiňuji i o vypořádání bydlení manželů. 2

1. Manželství 1.1 Rodina Nejprve, než se začneme zabývat samotným tématem manželství a s ním spojenými právy a povinnostmi, je potřeba definovat základní pojem. Pojem rodina, je jeden z nejdůležitějších, se kterým se budeme setkávat. Rodina má pro vývoj lidského rodu nezastupitelný historicky určený význam. Je důležitou společenskou jednotkou, která se postupem času i prostoru vyvíjí a přeměňuje. Rodina je primárním společenstvím starším než stát a plní určité funkce, mezi které patří reprodukční, sociálně ekonomická, psychologická, emociální, a ty představují určitou formu soužití osob opačného pohlaví, které uspokojují určité potřeby. Rodinné soužití zaujímá v systému životních hodnot jedince významné místo.1 Z výše uvedených charakteristik vyplývá, že za rodinu lze považovat určité společenství lidí, kteří si jsou nějakým způsobem blízcí nebo jsou v příbuzenském vztahu. K úplnosti je ještě potřeba dodat, že nejčastějším způsobem, jak rodina vznikne, je sňatek muže a ženy, který je uzavřen primárně za účelem výchovy dětí. 1.2 Sňatek a manželství Dále se podívejme na samotný vznik manželství tak, jak jsme jej uvedli výše. Dříve než snoubenci uzavřou manželství, je potřeba učinit několik opatření, která mu předcházejí a která předepisuje zákon o rodině č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a doplnění (dále jen zákon o rodině ). K tomu je tedy potřeba objasnit a odlišit i pojmy jako sňatek a manželství, protože tyto pojmy nesplývají, jak by se na první pohled mohlo zdát. Nejprve dvojice vstoupí do sňatku, který předchází samotnému svazku manželskému, do něhož vstupují muž se ženou, kdy oba musí předem prokázat, že znají zdravotní stav partnera a že navzájem poznali charakterové vlastnosti toho druhého. Jedině potom už nic nebrání vzniku manželství, které bude plnit svůj společenský účel a nedojde k jeho rychlému rozpadu.2 Předpisy, které sňatek upravují, jsou většinou kogentní povahy, to znamená, že 1 2 [9] RADVANOVÁ S., ZUKLÍNOVÁ M., C. H. Beck 1999, str. 13 [9] RADVANOVÁ S., ZUKLÍNOVÁ M., C. H. Beck 1999, str. 15 3

účastníky nemohou být měněny.3 Kogentnost se projevuje ve skutečnosti, že některé úkony jsou přesně vymezeny právním řádem, ty musí každý, kdo chce manželství uzavřít, dodržet. Na druhou stranu existuje řada ustanovení, jež dávají účastníkům volnost a možnost dohody. To, že musí snoubenci, jak můžeme označit muže a ženu, kteří chtějí uzavřít manželství, prokázat, že znají navzájem svůj zdravotní stav, je zakotveno v zákoně o rodině v 2 a představuje to jednu z podmínek uzavření manželství. Dojde-li k prokázání těchto skutečností, může dojít k samotnému faktickému uzavření sňatku a později i k manželství. Manželství upravuje několik právních norem, ale např. právě zákon o rodině jej definuje jako právní stav založený dvěma osobami různého pohlaví. Manželství má několik odlišností od jiných právních vztahů. Liší se tím, že postrádá předmět a že může být uzavřeno pouze mužem a ženou. Jiné právní vztahy mají předmět, kterým je nejčastěji plnění závazků, a je jedno, kdo takový to vztah zakládá.4 Ovšem není podmínkou, že tento vztah musí být založen výlučně mužem a ženou, jak je tomu v případě manželství. Jak uvádí zákon o rodině 1 odst. 1: Manželství je trvalé společenství může a ženy založené zákonem stanovým způsobem. Hlavním účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí. 5 1.3 Předpoklady vstupu do manželství Vraťme se ještě na okamžik před samotný vznik manželství. Snoubenci, kteří chtějí vstoupit do manželství, musí splňovat určité předpoklady, neboli podmínky, které ukládá zákon, bez kterých by nebylo možné manželství uzavřít. Předpisy upravující vznik manželství uvádějí určité skutečnosti, které nepřipouští uzavření manželství. Hovoříme v tomto případě o překážkách (impedimenta), které brání osobám ať už dočasně nebo trvale manželství uzavřít. Osoba, která ho chce uzavřít, musí splňovat určité osobní neboli subjektivní předpoklady a mít způsobilost k uzavření manželství.6 3 [7] CHODĚRA O., Grada Publishing 2002, str. 10 [9] RADVANOVÁ S., ZUKLÍNOVÁ M., C. H. Beck 1999, str. 19 5 [10] Zák. č. 94/1963 Sb., o rodině 1 odst. 1 ve znění pozdějších předpisů 6 [9] RADVANOVÁ S., ZUKLÍNOVÁ M., C. H. Beck 1999, str. 21 4 4

Hovoříme-li o osobním předpokladu, tak máme na mysli především způsobilost k manželství. Tato způsobilost však není z hlediska práva stejná jako způsobilost uzavírat manželství, tyto pojmy si jsou dosti podobné, přesto odlišné. Prvním osobním předpokladem uzavření manželství je, že osoba, která chce uzavřít manželství, nesmí být ve svazku jiném. K uzavření manželství dále nedojde, jestliže jsou snoubenci v příbuzenském vztahu v přímé linii. Další důležitou podmínkou uzavření manželství je zletilost osoby, to znamená, že ho může uzavřít osoba, která dosáhla 18. roku věku, ovšem za určitých okolností z výjimečných důvodů může soud ve zvláštním řízení na žádost povolit manželství i osobě nezletilé, pokud dosáhla alespoň 16 let.7 Mladší osobě je manželství zcela zakázáno. Zakázáno je manželství také osobám, které trpí duševní chorobou, a to takovou, která má za následek nezpůsobilost k právním úkonům. Ani osoba, která má způsobilost k právním úkonům omezenou nebo dokonce je způsobilosti zbavena, nemůže manželství uzavřít. Do jaké míry je duševní choroba závažná je věcí lékařského posouzení, ale v obecné rovině musí být osoba v takovém zdravotním stavu, aby si byla vědoma svého chování a jednání a její zdravotní stav byl slučitelný s účelem manželství.8 Kromě osobních předpokladů snoubenců musí být splněna i podmínka způsobilosti k uzavření manželství. Jak je již uvedeno výše, není to totéž co způsobilost k manželství. Způsobilost k uzavírání manželství zahrnuje způsobilost k právním úkonům a to především učinit prohlášení o uzavření manželství. Tuto podmínku ukládá i zákon o rodině, který říká: Prohlášení se činí veřejně a slavnostním způsobem v přítomnosti dvou svědků. 9 Prohlášení je určitý projev vůle vstoupit do manželství, kterou si snoubenci navzájem projevují. S projevenou vůlí zákon spojuje jisté právní následky. Projevená vůle musí být svobodná, vážná, úplná a dobrovolná.10 1.4 Nezbytné kroky předcházející obřadu Samotnému obřadu předchází ještě fáze tzv. předodavkového řízení, to ale není upraveno přímo žádným legislativním předpisem. Spočívá v tom, že si snoubenci obstarávají doklady a 7 Důležitým důvodem, aby soud po dovršení 16 let sňatek povolil, může být např. těhotenství snoubenky, ovšem pro rozhodnutí soudu bude důležitá i finanční stránka a také mentální vyspělost snoubenců 8 [9] RADVANOVÁ S., ZUKLÍNOVÁ M., C. H. Beck 1999, str. 25 9 [10] Zák. č. 94/1963 Sb., o rodině, 3, odst. 2 ve znění pozdějších předpisů 10 [5] HATÁK V., HANÁKOVÁ V., Mayday 2009, str. 26 5

formuláře potřebné k uzavření manželství. V situaci, kdy snoubenci splní předepsané a výše uvedené podmínky a předpoklady, je možné, aby byl zahájen další krok nezbytně přecházející obřadu. Snoubenci uzavírají manželství před orgánem pověřeným vedením matriky, tj. nejčastěji obecní nebo městský úřad, kde musí předložit celou řadu prohlášení a formulářů potřebných k uzavření manželství. Jde především o dotazník k uzavření manželství, kde jsou údaje o již narozených dětech, o místě obřadu nebo o příjmení, na kterém se manželé dohodli (viz Příloha 1). Po uzavření manželství se vyhotovuje také protokol o uzavření manželství, sepisuje ho matrikář a podepisují ho manželé a svědci. Kromě prohlášení k uzavření manželství musí snoubenci předložit potřebné doklady. Jde o občanský průkaz, rodný list, nebo je-li jeden ze snoubenců již rozvedený, tak pravomocný rozsudek o rozvodu, či úmrtní list, je-li snoubenec vdovec či vdova. Prohlašují, že jim nejsou známy okolnosti, které by vylučovaly jejich uzavření manželství, a že znají zdravotní stav svého partnera. Vedle toho podávají snoubenci oddávajícímu prohlášení o budoucím příjmení. Podle zákona o rodině 8, odst. 1, 2 mají tři možné varianty: Snoubenci jsou povinni při uzavírání manželství před matričním úřadem nebo oprávněným orgánem církve souhlasně prohlásit, zda příjmení jednoho z nich bude jejich příjmením společným, či zda si ponechají dosavadní příjmení nebo zda spolu s příjmením společným bude jeden z nich užívat a na druhém místě uvádět příjmení předchozí, bylo-li předchozí příjmení složeno ze dvou příjmení, může být na druhém místě užíváno a uváděno jen jedno z nich. Ponechají-li si svá dosavadní příjmení, prohlásí, které z jejich příjmení bude příjmením společných dětí. 11 Příjmení, jež si manželé zvolí, se stává zároveň příjmením dětí. Toto příjmení budou užívat jak děti narozené, osvojené, ale také ex lege děti narozené před uzavřením manželství.12 Prohlášení o budoucím příjmení předkládají snoubenci nejpozději v den uzavření manželství. Jestliže prohlášení snoubenci nepředloží, tak to nemá za následek neuzavření manželství, ale musí tak učinit co možná nejdříve. Nestane-li se tak, příjmení určí soud ze své povinnosti. Volba příjmení je příkladem zásady rovnosti muže a ženy.13 Otázkou však je, jak by soud reagoval, kdyby si snoubenci zvolili jako společné příjmení příjmení složené, a zda by toto příjmení mohly dostat i jejich děti, kdy tuto otázku zákon neupravuje. 11 [10] Zák. č. 94/1963 Sb., o rodině 8, odst. 1, 2 ve znění pozdějších předpisů [10] Zák. č. 94/1963 Sb., o rodině 39, odst. 1 ve znění pozdějších předpisů 13 [7] CHODĚRA O., Grada Publishing 2002, str. 18 12 6

Jestliže snoubenci všechny tyto podmínky splní, nic nebrání tomu, aby si vybrali formu sňatku. Ve své podstatě mají dvě možnosti. Rozhodnou-li se pro civilní sňatek, tak tato fáze končí ustanovením data svatby, ovšem rozhodnou-li se snoubenci pro sňatek církevní, pak obecní úřad vydává osvědčení, že snoubenci splňují požadavky pro vstup do manželství. 1.5 Civilní sňatek Civilní sňatek jakožto sňatek občanský se uzavírá před orgánem státu, který je pověřen vedením matrik, tj. obecní úřad, městský úřad nebo úřady městských částí. Prohlášení o uzavření manželství předkládají snoubenci na úřadě, který je místně příslušný v obvodu trvalého bydliště obou nebo jednoho z nich. Právo oddávat snoubence má osoba pověřená a tou je ve většině případů starosta či primátor, popřípadě pověřený člen zastupitelstva. Právo oddávat má starosta ze zákona a vyplývá to i z jeho funkce starosty, ovšem oddává-li pověřený člen zastupitelstva, v tom případě musí být k oddávání zmocněn. Pokud by nastala situace, že snoubence oddá odvolaný starosta či primátor, manželství by bylo neplatné, jelikož k tomuto činu neměl starosta po svém odvolání zmocnění. Dá se říci, že jde o ojedinělý případ, u kterého ale není vyloučeno, že by nemohl nastat. Rozhodnou-li se snoubenci uzavřít manželství na jiném matričním úřadu než v místě trvalého pobytu nebo na úplně jiném místě, je to možné, ovšem po udělení povolení kompetentního úřadu. Příslušný matriční úřad může povolit uzavření manželství před jiným matričním úřadem nebo na kterémkoli vhodném místě. 14 Toto ustanovení zákona o rodině je dispozitivního charakteru, tedy dává snoubencům možnost vybrat si místo svatby dle jejich vlastního uvážení. O této možnosti hovoří také ustanovení zák. č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení (dále jen zákon o matrikách, jménu a příjmení ) v 12, který uvádí: Matriční úřad může povolit na základě žádosti snoubenců uzavření manželství na kterémkoli vhodném místě ve svém správním obvodu. 15 14 15 [10] Zák. č. 94/1963 Sb., o rodině 4, odst. 2 ve znění pozdějších předpisů [13] Zák. č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení 12 7

1.6 Církevní sňatek Snoubenci mají ovšem i jinou možnost než uzavřít manželství před matričním úřadem, tou je uzavřít jej před orgánem církve nebo náboženskou společností. Podmínky pro uzavření manželství jsou téměř stejné jako při uzavření sňatku občanského. Chtějí-li snoubenci uzavřít církevní sňatek, příslušný matriční úřad vydá osvědčení, které nesmí být starší více než tři měsíce o tom, že splnili všechny podmínky stanovené zákonem pro vstup do manželství a že nic nebráni tomu, aby byli oddáni.16 Prohlášení o uzavření manželství činí snoubenci před osobou pověřenou oprávněnou církví nebo náboženskou společností.17 Jaká církev působí na území ČR a kdo je osobou pověřenou v této věci řeší vnitřní předpisy každé církve a také zákon č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností. Podle Codexu Iuris Canonici18 je touto oprávněnou osobou místní farář, ordinář nebo kněz či jáhen, kteří k tomu mají od místního ordináře nebo faráře pověření. Na rozdíl od sňatku občanského nedává ustanovení zákona o rodině snoubencům možnost místa uzavření manželství. Výslovně určuje: Manželství se uzavírá v místě určeném předpisy církve nebo náboženské společnosti pro náboženské obřady nebo náboženské úkony. 19 Toto ustanovení je kogentní, proto se nemohou snoubenci odchýlit a jsou povinni ho dodržet. Je-li manželství uzavřeno církevním sňatkem, je orgán církve povinný do tří pracovních dnů od uzavření manželství vyhotovit protokol s uvedením skutečností podle zvláštního právního předpisu a bezodkladně ho doručit příslušnému matričnímu úřadu.20 Skutečnosti, které musí být v protokolu uvedeny, upravuje zákon o matrikách, jménu a příjmení, stejně tak tento zákon má ustanovení týkající se uzavření manželství. Protokol se vyhotovuje z důvodu zápisu do knihy manželství, kam se zapisují skutečnosti uvedené v zákoně o matrikách, jménu a příjmení v 20. Kniha manželství slouží jako evidence sňatků a na základě tohoto zápisu může být vyhotoven oddací list, který je veřejnou listinou. 16 [10] Zák. č. 94/1963 Sb., o rodině 4b), odst. 2 ve znění pozdějších předpisů [10] Zák. č. 94/1963 Sb., o rodině 4a), odst. 1 ve znění pozdějších předpisů. 18 [24] Kodex církevního práva z roku 1983, který upravuje manželské právo Církve římskokatolické 19 [10] Zák. č. 94/1963 Sb., o rodině 4a), odst. 2 ve znění pozdějších předpisů 20 [10] Zák. č. 94/1963 Sb., o rodině 4b), odst. 3 ve znění pozdějších předpisů 17 8

Ne vždy byl církevní sňatek možný. Od roku 1950 po dobu téměř 42 let bylo možné uzavřít manželství pouze civilním sňatkem a církevní sňatek nebyl povolen. Bylo-li přesto takové manželství uzavřeno, mělo za následek neexistenci manželského svazku a nikoliv jeho neplatnost, jak by se dalo předpokládat. Až novela zákona č. 234/1992 Sb., připouštěla církevní sňatek, tudíž obě formy sňatků zrovnoprávnila. 1.7 Uzavření manželství Samotný akt manželství vzniká souhlasným prohlášením snoubenců, ať už před orgánem církve nebo před příslušným matričním orgánem. Vyřčením slova ano oběma snoubenci se tímto okamžikem stávají manžely se všemi důsledky, které manželství přináší. Prohlášení se činí veřejně a slavnostním způsobem v přítomnosti dvou svědků. 21 Hovoří-li zákon o rodině o slavnostním způsobu a veřejné formě, má na mysli především úvodní a závěrečný proslov oddávajícího. Oddávající také musí dbát, aby nebyl obřad žádným způsobem narušen. Každého vzniku manželství se musí zúčastnit svědek, jehož funkce však není předepsaná žádnou závaznou zákonnou formou. Ve své podstatě dává zákon o rodině snoubencům prostor, aby si svědky zvolili podle svého uvážení. Ovšem vzhledem k tomu, že svědci podepisují zápis o manželství, předpokládá to způsobilost podpis učinit a být schopný vnímat své chování. 1.8 Vztahy mezi manžely Okamžikem uzavření manželství snoubenci zakládají určité společenství, které přináší činnosti každodenního života, ale také zakládají právní poměr, který má za následek práva a povinnosti. Charakteristickým znakem těchto založených práv a povinností je, že nemohou vzniknout jinak než sňatkem. Práva a povinnosti zákon o rodině rozděluje do tří kategorií podle toho, jaký charakter mají. Zákon o rodině upravuje první dvě kategorie. 1.8.1 Základní práva a povinnosti osobního charakteru Muž a žena mají v manželství stejná práva a povinnosti. Jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si, společně pečovat o děti a vytvářet zdravé 21 [10] Zák. č. 94/1963 Sb., o rodině 3, odst. 2 ve znění pozdějších předpisů 9

rodinné prostředí. 22 V první větě ustanovení vyjadřuje rovnoprávnost muže a ženy, která v minulosti nebyla až tak samozřejmá, v minulosti to byl právě muž, který byl považován za hlavu rodiny. Změnu do této problematiky přinesl zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, ve znění pozdějších předpisů, který svým ustanovením zrovnoprávnil muže a ženu. Většina ustanovení z tohoto zákona byla převzata do dnešního zákona o rodině. Povinnost být si věrni je spíše mravního charakteru, která provází manžele po celou dobu trvání manželství, protože v dnes porušení této povinnosti může vést k neodvratitelnému rozpadu manželství. V tomto ustanovení je také vyjádřen účel manželství, kterým tím je výchova dětí. 1.8.2 Další práva a povinnosti osobně-majetkového charakteru O těchto právech a povinnostech hovoří především 19 zákona o rodině, který definuje uspokojování potřeb rodiny a povinnosti pečovat o ni. Zakotvuje také, že na nákladech domácnosti se podílí manželé společně a že tyto náklady vznikají jenom za trvání manželství. Jestliže jeden z manželů tuto povinnost neplní, může na žádost druhého manžela v této věci rozhodnout soud. Pro uplatnění tohoto nároku platí obecná promlčecí lhůta 3 roky.23 V 20 a 21 zákon o rodině uvádí, že manželé společně rozhodují o záležitostech rodiny. V případě, že se nedohodnou na podstatných věcech, může o nich pak rozhodnout soud na návrh jednoho z manželů. Podstatnými věcmi se myslí věci, které by mohly ovlivnit celou rodinu, jde např. o rodičovskou zodpovědnost. Soud nebude rozhodovat ve věci, předpokládá-li, že jde o záležitost běžnou, a věří, že se manželé dohodnou. S tím souvisí další právo zastupovat druhého manžela v jeho běžných záležitostech, přičemž jednání jednoho manžela při obstarávání běžných záležitostí rodiny zavazuje oba manžele společně a nerozdílně.24 Za běžnou záležitost lze považovat plnění jako je např. plnění dluhu. Při zastupování není potřeba zvláštní plné moci manžela, protože tak jedná ze zákona. Ovšem v případě, kde manžel musí jednat osobně, není zastoupení možné, stejně tak není možné zastoupení před soudem, protože zde nejde o běžnou záležitost, v takovém to případě musí mít manžel udělenou procesní plnou moc. 22 [10] Zák. č. 94/1963 Sb., o rodině 18 ve znění pozdějších přepisů [11] Zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů 24 [10] Zák. č. 94/1963 Sb., o rodině 21, odst. 2 ve znění pozdějších předpisů 23 10

1.8.3 Práva a povinnosti majetkového charakteru Poslední skupinu práv a povinností tvoří práva a povinnosti majetkového charakteru. Z této skupiny upravuje zákon o rodině pouze vyživovací povinnost, jinak je předmětem úpravy zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník ). 1.9 Neplatnost a neexistence manželství Celou kapitolu nazvanou manželství uzavřeme několika řádky o neplatnosti a neexistenci manželství, samotnému zániku manželství bude věnována samostatná kapitola. V podstatě jde o dva instituty, které od sebe oddělila novela zákona o rodině č. 91/1998 Sb. Hovoříme-li o neplatnosti manželství, je potřeba připomenout okolnosti, které vylučují uzavření manželství, jež jsou popsány výše v subkapitole 1.3. Může totiž nastat situace, že i přes tyto skutečnosti bude sňatek uzavřen, v takovém případě je to důvod, aby soud vydal rozhodnutí o neplatnosti takového vztahu. Jen pro připomenutí, např. manželství nemůže být uzavřeno nezletilými osobami nebo mezi osobami, které jsou v příbuzenském vztahu, což se vztahuje i na osvojené osoby. V tomto případě soud prohlásí manželství za neplatné i bez návrhu. Dalšími okolnostmi je způsobilost k právním úkonům či nedostatečná svoboda vůle, např. je-li k sňatku někdo donucen fyzickým násilím či pod pohrůžkou. Zákon o rodině říká, že: Manželství prohlášené za neplatné se považuje za neuzavřené. 25 Společenská tradice naší země neumožňuje, aby muži a ženy vstupovali do více manželství, uvádí to i 11 zákona o rodině. Uzavře-li přesto ženatý muž sňatek s ženou, je to důvod k prohlášení o neplatnosti manželství i bez návrhu. Dojde-li ovšem během tohoto vadného manželství k zániku předchozího manželství, je tento nedostatek pozdějšího manželství napraven, není důvod ho prohlásit za neplatné a stává se platným. Další příklad může být, pokud uzavře manželství nezletilá osoba, pak jde o okolnost, kdy je soud povinen prohlásit jeho neplatnost. Ovšem i tato vada může být rychle napravena tím, že nezletilý dovrší 18. roku věku nebo že manželka otěhotní. V těchto případech se manželství stává platným. Oproti tomu neexistující, neboli zdánlivé manželství (non matrimonium), kterému se věnuje zákon o rodině v 17 a), nevyvolává žádné právní následky, není tedy potřeba rozhodnutí soudu o jeho neexistenci (na rozdíl od neplanosti). Příslušné ustanovení uvádí případy, kdy 25 [10] Zák. č. 94/1963 Sb., o rodině 17, odst. 1 ve znění pozdějších předpisů 11

k manželství nedojde. Jde především o situaci, kdy sňatek uzavřou osoby mladší 16 let. Osoby starší 16 let a zároveň osoby mladší 18 let mohou uzavřít manželství pouze na základě rozhodnutí soudu. Dále zákon o rodině uvádí, že manželství může vzniknout jen mezi mužem a ženou, tento fakt vyplývá ze zákonné definice manželství, které je trvalým společenstvím osob opačného pohlaví, pro něž se rozhodli dobrovolně.26 Nedostatek dobrovolnosti a vůle vstoupit do manželství může být další překážkou, je-li k sňatku někdo donucen pod psychickým či fyzickým nátlakem, nemůže jít o právní úkon, jelikož chybí svoboda vůle jednoho ze subjektů, tudíž následkem je neexistence manželství. Dle mého názoru je málo pravděpodobné, aby docházelo často k uzavírání tzv. zdánlivého manželství, protože tomu předchází tolik povinných kroků, že by byla nějaká z vad odhalena ještě před uzavřením manželství. Můžeme říci, že jde opravdu o ojedinělé případy, ale přesto ne nemožné. 26 [10] Zák. č. 94/1963 Sb., o rodině 1, odst. 1 ve znění pozdějších předpisů 12

2. Společné jmění manželů V první kapitole jsme se věnovali manželství, předpokladům jeho vzniku a rodině celkově. V další kapitole budeme hovořit o důsledcích spojených právě s uzavřením manželství, protože uzavřením manželství vznikají práva i povinnosti, a zároveň institut, který může vzniknout jen a pouze při uzavření manželství. Takovým institutem je společné jmění manželů (dále jen SJM ). Obsahem této kapitoly bude jeho vznik a především rozsah včetně dalších důležitých věcí. Blíže se budeme věnovat problematice společného bydlení manželů či nájmu bytu, protože společné bydlení je složitou problematikou dnešní doby. 2.1 Právní úprava společného jmění manželů Na začátku je určitě potřeba říci něco o právní úpravě, pramenech SJM a jaké instituty mu předcházely. Majetkové vztahy mezi manžely upravoval kodex rodinného práva zákon č. 265/1949 o právu rodinném, který ve svých ustanoveních v 22 až 29 uváděl majetkové vztahy mezi manžely především osobní povahy, z nichž se vyvinul institut zákonného majetkového společenství, který se stal předchůdcem pozdějšího bezpodílového spoluvlastnictví. Úprava zákonného majetkového společenství manželů, jakou podával zákon o právu rodinném, byla pouze přechodnou formou, než vstoupil v platnost občanský zákoník27, který je platný dodnes. Nový občanský zákoník nahradil termín zákonné majetkové společenství manželů za institut tzv. bezpodílového spoluvlastnictví manželů a zákon o právu rodinném se tak stal součástí občanského zákoníku. Do občanského zákoníku byly zařazeny nové kogentní předpisy, které se týkají osobního vlastnictví manželů 143 až 151 ve vztahu k bezpodílovému spoluvlastnictví. Občanský zákoník prošel řadou novelizací a než došel do finální podoby, jakou známe nyní. První novelizaci provedl zákon č. 131/1982 Sb., který doplnil do občanského zákoníku odstavec, jež zavádí právní domněnku vypořádání, nedohodnou-li se na vypořádání společného jmění sami manželé. Podstatnou změnu v bezpodílovém vlastnictví přinesla následující novela zákona č. 509/1991 Sb., která připojila ustanovení v občanském zákoníku 27 Zákon č. 40/1963 Sb., občanský zákoník 13

143 a), kdy dostali manželé možnost určitých dispozic, které do této doby nebyly možné. Tímto ustanovením byla odstraněna kogentnost předchozí úpravy. Na použití dispozice navazuje nově zařazený odstavec 2 v 147 občanského zákoníku. Jako další bylo zařazeno ustanovení 149 a) občanského zákoníku, které přinesla novela zákona č. 264/1992 Sb., ta upravovala formu některých dohod mezi manžely, které musely být od této doby písemné, což dříve nebylo nutné. Konečně pojem SJM přinesl do občanského zákoníku zákon č. 91/1998 Sb., který doplnil i zákon o rodině. Hlavní změna spočívala v nahrazení bezpodílového spoluvlastnictví manželů právě za SJM. Z této novely vyplývá zejména rovné postavení obou subjektů, tedy obou manželů. Institut SJM může vzniknout pouze mezi manžely. Co je předmětem SJM si řekneme v následujících subkapitolách, ale již nyní můžeme zmínit některé součásti, které patří do předmětu SJM. Novela např. hovoří o věcech, právech a závazcích, které vzniknou za trvání manželství, také o tom, že do předmětu SJM patří i věci, které vyplývají nebo přímo souvisí s výkonem povolání manžela. Úplnou novinkou je, že manželé mohou uzavřít formou notářského zápisu smlouvu o zúžení či rozšíření jejich jmění, kterou si vyhradí konkrétní rozsah SJM. Soud již nemůže rozhodovat o úplném zrušení SJM, jak tomu bylo v dřívější úpravě. Co do rozsahu může podle ustanovení 148 odst. 1 občanského zákoníku soud ze závažných důvodů na návrh jednoho z manžela SJM zúžit a to až na věci obvyklé vybavení domácnosti. A v případech, kdy se jeden z manželů stane ručícím společníkem obchodní společnosti nebo získá oprávnění k podnikání, má soud dokonce povinnost podle 148 odst. 2 občanského zákoníku SJM zúžit28. Nastíněním geneze současné právní úpravy můžeme říci, že každá novela či doplnění občanského zákoníku reaguje na denní potřeby a vnáší do již existujících zákonů zlepšení, větší ochranu a jistotu manželům. V podstatě jim dává možnost dohodnout se na všech záležitostech. Ocenění patří ustanovením, která upravují majetkové vztahy související s podnikáním a tím chrání druhého manžela. 2.2 Charakteristika společného jmění manželů a jeho vznik Institut SJM je bezpochyby komplikovaný a rozsáhlý a nemůže vzniknout bez uzavření manželství. SJM říká, že každý z manželů je úplným vlastníkem věci, přičemž toto právo na 28 [1] BIČOVSKÝ, J.; HOLUB, M.; POKORNÝ, M.; Linde 2009, str. 93 14

vlastnictví věci může být omezeno pouze druhým manželem, který má k věci stejné vlastnické právo. Tento fakt se nejvíce projeví následně při vypořádání SJM, kdy nastává otázka, komu určitá věc připadne. Při jeho vypořádání manžel vlastnictví k věci nenabývá, protože vlastníkem už je, ale druhý z manželů o věc přichází, tedy vlastnické právo ztrácí. Dřívější úprava o bezpodílovém spoluvlastnictví toto upravovala jinak. Konkrétně 142 občanského zákoníku nejprve spoluvlastnictví zrušil a poté manželům věc přikázal, ale v jiném rozsahu, než který měli původně oproti dnešní úpravě. V souvislosti s vypořádáním SJM se vypořádává i ostatní společný majetek, je tedy potřeba hovořit o SJM v širším slova smyslu, protože postihuje i vzájemné závazky a ostatní majetek manželů s přihlédnutím, kdo se o majetek zasloužil. 2.3 Rozsah společného jmění manželů Jaký je rozsah a co vše spadá do SJM nám přesně vymezuje 143 občanského zákoníku a 143 a) obě ustanovení po novelizaci z roku 1998 zní takto: (1) SJM tvoří: a) Majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející výlučně do vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) Závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků, týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přeměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého (2) Stane-li se jeden z manželů za trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva, nezakládá nabytí podílu, včetně akcií, ani nabytí členských práv 15

a povinností členů družstva, účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev. 29 Ustanovení si klade za úkol a za cíl upravit komplikované a složité vztahy mezi manžely a také vztahy vůči třetím subjektům. Ustanovení 143 občanského zákoníku má kogentní charakter, ovšem mám za to, že by měla být spíše dispozitivního charakteru, aby tak reagovala na potřeby hospodářského vývoje a legislativní změny. Hovoříme-li tedy o 143 odst. a) občanského zákoníku, do kterého spadají věci, které nabyli manželé za trvání manželství, je to ode dne sňatku až do doby zániku jejich svazku. Zánik sňatku může zapříčinit smrt jednoho manžela nebo jde o situaci, kdy je prohlášen konkurs na majetek jednoho z nich nebo do dne pravomocného rozhodnutí o prohlášení manželství za neplatné. Přitom nezáleží na tom, zda manželé spolu žijí či nikoliv. Do této kategorie věcí či majetku můžeme také zařadit všechny příjmy, které oba manželé mají, nájmy z nemovitostí, ať už patřící jednomu z manželů nebo oběma, nemovitosti zakoupené během manželství (neexistuje-li smlouva mezi manžely, že tento objekt spravuje jen jeden z nich výlučně ze svých finančních prostředků). Otázkou je, jak je to se mzdou, bližší vysvětlení přináší judikatura. Podává výklad k případům vyplacené mzdy nebo příjmu z podnikatelské činnosti vykonané manželem za trvání manželství. Uzavřením manželství vzniká manželství jako hospodářská jednotka, na dosažení mzdy nebo příjmu z podnikatelské činnosti manžela podílí se zásadně i druhý manžel (např. i péčí o společnou domácnost), a proto také zaplacená mzda nebo příjem z podnikatelské činnosti tvoří SJM. 30 Z uvedeného vyplývá, že mzda vyplacená manželovi před uzavřením manželství je jeho výlučným vlastnictvím. Mzdová pohledávka manžela z doby před uzavřením manželství, stejně jako pohledávky manžela vzniklé před uzavřením manželství z jeho podnikatelské činnosti, jsou v době před uzavřením jeho výlučným majetkem a nepřestávají jím být ani po uzavření manželství. 31 Spadají sem i výhry v soutěžích či loteriích, zde se ovšem počítá okamžik výhry, nikoliv den zakoupení losu či přihlášení, dále sem patří rozestavěné nemovitosti za předpokladu, že již v době manželství byla provedena většina prvků. Novela z roku 1998 zařadila do této kategorie nově i věci, které slouží k výkonu povolání nebo souvisí s podnikáním manželů. 29 [11] Zák. č. 40/1963 Sb., občanský zákoník 143 ve znění pozdějších přepisů [29] R sp. zn. 22 Cdo 1076/2006 uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu 31 [29] R sp. zn. 22 Cdo 1076/2006 uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu 30 16

V této části byly zmíněny převážně nemovitosti, které sem spadají, protože právě ty jsou předmětem velkých sporů při následném vypořádání SJM a často také není jasné, zda do SJM vůbec patří či nikoliv. Uveďme několik příkladů. Příklad 1 Muž měl před sňatkem rozestavěný rodinný dům, jemuž chyběla střecha, okna, schodiště a další části, které dostavěl po uzavření manželství ze společných finančních prostředků. Řešení: S ohledem na fakt, že stavbě chyběly v době sňatku všechny části tzv. dlouhodobé životnosti (např. právě střecha, okna, atd.), postavený dům patří do SJM, protože byl dostavěn za společné finanční prostředky. Ale v případě vypořádání bude manželovi započteno vše, co vynaložil na společný majetek. Příklad 2 Manželé Novákovi se v době manželství rozhodli přistavět garáž a podkroví v domě, který je ve výlučném vlastnictví paní Novákové. Řešení: Provedená přístavba je součástí věci, kterou má ve vlastnictví paní Nováková, tudíž se nejedná o SJM. V případě vypořádání bude manželka povinna nahradit náklady, které byly vynaloženy na přístavbu. Příklad 3 Pan Novák koupil své ženě diamantové náušnice a zakoupil ještě dolary. Řešení: Jelikož manželka náušnice nosila, jedná se o její osobní věc, tudíž se nejedná o SJM, ale dolary do SJM patří, jelikož byly pořízeny za účelem investice, jde tedy o určitou formu úspor. V případě rozvodu bude manželka povinna nahradit cenu náušnic, byly-li zakoupeny ze společných finančních prostředků. Jestliže občanský zákoník hovoří o závazcích jako o SJM, tak jde hlavně o závazky, které vznikly za trvání manželství, např. půjčky, nejedná-li se o půjčku, kterou si vzal jeden z manželů za účelem úprav na svém objektu či věci, ale Závazky, které k některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden 17

z nich bez souhlasu druhého. 32 Tento fakt je potřeba posuzovat v konkrétní situaci. Do SJM nebude určitě patřit půjčka jednoho manžela na několik milionu korun v případě, že manželé nevlastní žádný majetek. Novela z roku 1998 výslovně zakotvila, že stane-li se jeden z manželů společníkem obchodní společnosti, nezakládá to účast druhého manžela na této společnosti.33 Z toho vyplývá, že druhý manžel se nestane automaticky společníkem. Občanský zákoník ovšem nevylučuje nabytý obchodní podíl ze SJM. Nejvyšší soud v Brně se v rozhodnutí k této problematice vyjádřil takto: Jestliže jeden z manželů za trvání manželství nabyde z prostředků patřících do SJM obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, stává se tím získaný majetek ze zákona součástí SJM. 34 Souhlasím s vyjádřením Nejvyššího soudu, že tento obchodní podíl je součástí SJM. To vyplývá z faktu, že manžel získal podíl za doby trvání manželství, tudíž by měl náležet do správy SJM a patřit oběma manželům. V tomto ohledu samozřejmě mohou existovat i názory, že obchodní podíl náleží výhradně manželovi, který ho získal. Jestliže vzniknou pochybnosti o tom, zda konkrétní věc je nebo není v SJM, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří SJM, pokud není prokázán opak.35 Tuto tzv. nevyvratitelnou domněnku zakotvila do občanského zákoníku novela z roku 1998. Z toho vyplývá, že manžel, který tvrdí, že k věci má výlučné vlastnictví, musí tento fakt dokázat, protože na něm spočívá důkazní břemeno. V opačném případě bude mít soud za to, že věc je v SJM. Jde i o určitou ochranu věřitele. Dřívější judikatura používala namísto nevyvratitelné domněnky označení v pochybnostech ve prospěch bezpodílového spoluvlastnictví. Majetek nabytý do SJM užívají oba manželé a oba jsou oprávněni vykonávat společně obvyklou správu. Z rozhodnutí Nejvyšší soudu vyplývá skutečnost: Poněvadž jednou z hlavních zásad majetkového práva manželského je úplná rovnoprávnost manželů v manželských vztazích, je třeba právo užívání přiznat oběma manželům stejně k celé věci, když také účel manželství předpokládá, že manželé cestou dohody si sami upraví vhodný způsob 32 [11] Zák. č. 40/1963 Sb., občanský zákoník 143, odst. 1b) ve znění pozdějších předpisů [11] Zák. č. 40/1963 Sb., občanský zákoník 143, odst. 2 ve znění pozdějších předpisů 34 [28] R sp. zn. 22 Cdo 700/2004 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslem 68/2005 35 [11] Zák. č. 40/1963 Sb., občanský zákoník 144 ve znění pozdějších předpisů 33 18

užívání, který by oběma nejlépe vyhovoval. Pakliže by se v určitém případě o užívání nedohodli, má kterýkoliv z nich možnost obrátit se na soud se žádostí o rozhodnutí. 36 V usnesení z 28. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2263/2004, Nejvyšší soud rovněž uvedl, že: O jiném postupu by bylo možno uvažovat jen v případě, že účastníci by měli v SJM anebo ve vlastnictví dvě věci sloužící alespoň přibližně rovnocenně stejnému účelu. 37 Jestliže by nastal případ, že by věc ze SJM jeden z manželů např. prodal bez souhlasu druhého, je tento právní úkon neplatný, protože o prodeji a i v ostatních záležitostech týkajících se jejich majetku rozhodují společně a je tedy potřeba souhlasu obou manželů. V případě, že dojde k prodeji věci bez souhlasu, může se druhý manžel domáhat u soudu žalobou na vydání neoprávněně zadržované věci a žádat tak vydání věci po třetí osobě. Nejdříve ovšem musí namítnout, že jde o tzv. relativní neplatnost způsobenou v důsledku nesouhlasu.38 Tato situace nastává nejčastěji v době rozvodového řízení, kdy jeden z manželů bez souhlasu prodá např. osobní automobil třetí osobě. Není rozhodující, že třetí osoba je již zapsaná jako držitel automobilu, protože tento fakt nemá vliv na vlastnictví. 2.4 Předmět vlastnictví Občanský zákoník, konkrétně 143 a 143 a), 119 vymezuje předmět vlastnictví na věci movité, nemovité a dále uvádí objekty, které nelze považovat za věci, přesto podle tohoto zákona mohou být předmětem vlastnictví. Jde o byty a nebytové prostory podle ustanovení 125 odst. 1 občanského zákoníku a zákona o vlastnictví bytů č. 72/1994 Sb. Ovšem ne všechny věci mohou mít ve vlastnictví fyzické osoby. Článek 11 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (vyhlášené usnesením předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb.) hovoří o majetku, který spadá výlučně do vlastnictví států, občanů nebo právnických osob se sídlem v České nebo Slovenské federativní republice. 2.5 Společný nájem bytu manžely Z mého pohledu je bydlení manželů v současné právní úpravě upraveno nedostatečně, protože obsahuje jen málo ustanovení o společném bydlení, tudíž nemůže postihovat všechny problémy s tím spojené. Na problematiku bydlení se vztahují obecná ustanovení občanského zákoníku o nájemní smlouvě, ovšem málokdy jsou aplikovatelná. 36 [31] R sp. zn. 22 Cdo 1374/2005 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu [33] R sp. zn. 22 Cdo 2263/2004 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu 38 [11] Zák. č. 40/1963 Sb., občanský zákoník 40 a) právní úkon se považuje za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá 37 19

Chceme-li hovořit o problematice společného nájmu bytu manželů, musíme přihlédnout k ustanovení uvedeným v občanském zákoníku. Společný nájem bytu může vzniknout pouze za trvání manželství a to v případě, že jeden nebo oba manželé se stanou nájemci bytu.39 Všeobecně nájem bytu může vzniknout u bytů obecních, státních, družstevních a domech soukromých majitelů, kde je uzavřena nájemní smlouva. Má-li jeden z manželů právo uzavřít nájemní smlouvu v družstevním bytě, vzniká oběma manželům společný nájem i společné členství v družstvu, ze kterého jsou oba manželé oprávněni a povinni společně a nerozdílně.40 Vzniklo-li stávajícímu uživateli bytu členství v Bytovém družstvu a stal-li se jako člen družstva nájemcem družstevního bytu, vzniklo účastníkům za předpokladu, že spolu trvale žili v den nabytí vlastnického práva Bytového družstva k předmětnému domu právo společného nájmu družstevního bytu manžely i společné členství manželů v družstvu. 41 Je-li jeden z manželů nájemcem bytu před uzavřením manželství, vzniká oběma manželům společný nájem dnem uzavření manželství, společný nájem vznikne i v případě, že mají oba dva v nájmu byt. Výše uvedená zákonná ustanovení ovšem neplatí v případě, že manželé spolu nežijí. Nejčastěji k této situaci dochází, jsou-li manželé v rozvodovém řízení, jeden z nich se přestěhoval do jiného bytu a uzavřel tak novou nájemní smlouvu s pronajímatelem. Zemře-li jeden z manželů, který byl společným nájemcem bytu, stane se jediným nájemcem pozůstalý manžel. 42 Toto pravidlo neplatí u družstevních bytů, zde rozhoduje fakt, jestli právo na tento byt měl jeden z manželů před uzavřením manželství, nebo jestli toto právo nabyli za trvání manželství. Občanský zákoník v ustanovení 707 odst. 2 uvádí, že smrtí manžela společný nájem k družstevnímu bytu zaniká. Jak uvádí 707 odst. 2, mohou nastat dvě situace, které právě rozlišují, kdy bylo právo k bytu nabyto. a) Bylo-li právo na družstevní byt nabyto za trvání manželství, zůstává členem družstva pozůstalý manžel a jemu náleží členský podíl, k tomu přihlédne soud v řízení o dědictví b) Jestliže zemřel manžel, který nabyl právo na družstevní byt před uzavřením manželství, přechází jeho smrtí členství v družstvu a nájem družstevního bytu na toho dědice, 39 [11] Zák. č. 40/1963 Sb., občanský zákoník 703, odst. 1 ve znění pozdějších předpisů [11] Zák. č. 40/1963 Sb., občanský zákoník 703, odst. 2 ve znění pozdějších předpisů 41 [35] R sp. zn. 26 Cdo 1313/2002 zveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu 42 [11] Zák. č. 40/1963 Sb., občanský zákoník 707, odst. 1 ve znění pozdějších předpisů 40 20

jemuž připadl členský podíl. Jde-li o více předmětů nájmu, může členství zůstavitele přejít na více dědiců. 43 Ze zákonného ustanovení vyplývá, že pozůstalý manžel členský podíl zdědit nemusí a v důsledku toho může přijít o bydlení. Jiná situace nastává v případě, kdy jeden z manželů opustí trvale společnou domácnost. O tomto případu hovoří ustanovení občanského zákoníku v 708, ovšem neplatí to opět u družstevních bytů. Opuštěním společné domácnosti je třeba rozumět jednání nájemce bytu, jež je vedeno úmyslem společnou domácnost zrušit a již ji neobnovit. Právní následky tohoto jednání nastávají v době, kdy nájemce svoji vůli trvale opustit společnou domácnost projevil a realizoval. Základním předpokladem trvalého opuštění společné domácnosti je její předchozí existence, byť v době projevu vůle společnou domácnost opustit již tato společná domácnost nutně existovat nemusí. Právním následkem trvalého opuštění společné domácnosti nájemcem bytu je přechod práva nájmu bytu za stejných podmínek jako v případě smrti nájemce nedružstevního bytu 706 odst. 1 občanského zákoníku. 44 Z toho vyplývá, že opustí-li jeden z manželů byt trvale, stává se druhý z nich jediným nájemcem bytu. Opuštění domácnosti musí být však trvalé, svobodné a za účelem vzdání se bytu. Případy, že by jeden z manželů opustil tímto způsobem byt a vzdal se ho, není určitě častým případem, naopak se byt stává předmětem sporu v následném rozvodu. Přesto, nastane-li taková situace, je na místě, aby manžel písemně oznámil pronajímateli, že trvale byt opouští a vzdává se tím tak práva k němu. Jen v takovém případě o tom není pochyb. Rozhodnutí o opuštění a vzdání se bytu lze totiž učinit i konkludentním jednáním, např. odejde-li manžel ze společného bytu a odnese si i všechny své věci. Oproti tomu o opuštění společné domácnosti se nejedná v případě, kdy manželka odejde z bytu po té, co byla napadena manželem. V případě, že jsou manželé v rozvodovém řízení, mohou uzavřít dohodu o nájmu bytu nebo podat žalobu u soudu. Od srpna 1998 zákon o rodině v 24 uvádí, že majetkové dohody o bydlení mohou uzavírat rozvádějící se manželé i během rozvodového řízení, přičemž soud nezkoumá příčinu rozvratu manželství. Ovšem oproti tomu ustanovení občanského zákoníku 705 vyžaduje, aby dohoda o zrušení nájmu bytu byla uzavřena již rozvedenými manželi. 43 44 [11] Zák. č. 40/1963 Sb., občanský zákoník 707, odst. 2 ve znění pozdějších předpisů [36] R sp. zn. 26 Cdo 1670/2005 uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu 21