JUNÁK- Svaz skautů a skautek ČR STŘEDISKO RADOST A NADĚJE BEROUN

JUNÁK- Svaz skautů a skautek ČR STŘEDISKO RADOST A NADĚJE BEROUN SKAUTI DO ROKU 2012

Znak města Berouna

STŘEDISKO RADOST A NADĚJE BEROUN SKAUTI DO ROKU 2012

v STŘEDISKO RADOST A NADĚJE BEROUN SKAUTI DO ROKU 2012 v vydalo středisko Radost a Naděje Beroun 212 04 duben 2013 v Zpracoval: Petr Čapla - E.T. v Konečná redakce: Jan Franta Frantík. v Adresa redakce: Skautské středisko č. 212 04 - Radost a Naděje Beroun Seydlovo nám. 24, 266 01, Beroun (e-mail: Radost.a.nadeje@gmail.com) Evidenční číslo: 212 04; IČO: 47559390; Bankovní spojení: 164329638/0300 v Určeno pro vnitřní potřebu.v Neprodejné.v

SKAUTI - OCELOTI Vrátil bych se ještě na začátek - k prvnímu táboru 1990. Tady se objevuje poprvé jméno bratra Pavle Kodrase Černá Noc; ten byl v prosinci 1998 střediskovým sněmem zmocněn vedením střediska. V roce 1999 byl hlavním vedoucím tábora v Mrtníku u Komárova a zároveň vedoucím 4. oddílu Ocelotů. Pod jeho vedením tento oddíl zaznamenal výrazný nárůst členů a to do takové míry, že mohli být založeny dvě družiny (červená a modrá), ve kterých bylo registrováno celkem 12 členů. Historie 4. chlapeckého oddílu Ocelotů samozřejmě pokračuje dále, ale o tom bude více psáno v následujících řádcích. Znak Ocelotů. Jak jsem se zmínil již v předchozím odstavci, pod vedením oddílu bratrem Pavlem Kodrasem Černá Noc, zaznamenal tento oddíl velký nárůst členů a pokud mám možnost hodnotit tento jev zpětně, tak byl největším nárůstem vůbec. Čím to bylo způsobeno říct s určitostí nemohu, ale domnívám se, že velký vliv na tom měl fakt, že v posledních dvou letech minulého století tedy roky 1998 a 1999 byli zde ještě původní skauti tzv. zakládající členové, kterým v této době bylo 17 či 18 let. Takže byli v roverském věku a rozhodovali se, zda zůstanou ve středisku a půjdou ve stopách svých vůdců a nebo odejdou. Zároveň přicházeli mladí skauti nové generace počátku 21 století, které bylo potřeba teprve nadchnout pro skauting. Chybělo zde ovšem nadšení pro vedení oddílu a především potřebná kvalifikace nových čekatelů. V přelomovém roce 2000 byl z důvodů nedostatku vůdců zrušen letní skautský tábor. Bylo to poprvé, (do dneška se podobná situace již neopakovala), kdy se i přes velký počet dětí letní skautský tábor nekonal. Nebylo možné totiž organizovat takový náročný podnik jakým je skautský tábor v situaci, kdy nebyly zastřešeny všechny oddíly. A také se nenašel nikdo, kdo by se ujal postu hlavního vedoucího tábora. To byl asi ten pravý důvod, proč se nakonec tento tábor neuskutečnil. V letech 2001, 2002 se již situace zlepšila. Z řad nových členů z přelomu století vzešli nový čekatelé, kteří sice nebyli plně kvalifikovaní, ale byli rozhodnuti se plně podílet na vedení jednotlivých oddílů a ochotni si potřebnou kvalifikaci dodělat. Jedním z mladších členů kmene oldskautů byl bratr Antonín Pečený, který v našem středisku působil už od roku 1996. V těchto letech 2001 a 2002 se ujal vedení dvou letních skautských táborů a to Na Budáčku. Na 3

druhém z těchto dvou táborů nás, stejně tak jako desítky dalších táborů v republice postihla mohutná povodeň. Tábor jsme museli o pár dní zkrátit. Zakusili jsme sami na sobě, co je to evakuace tábora. Sice byl tábor ukončen o něco dříve a po většinu jeho trvání nám počasí příliš nepřálo, ale na druhou stranu nás to, jako bratry a sestry ve skautingu a ve víře stmelilo a posílilo... Na tomto táboře byl také neformálně obnoven roverský kmen, který byl v předchozích letech pro absenci vůdců sloučen s oddílem Ocelotů. Oficiálně byl obnoven v roce 2003 na letním táboře v Mrtníku u Komárova společně s dívčí obdobou rangers, aby byl v roce 2004 opět zrušen, ale už na letním skautském táboře v roce 2006 v Rožmitále pod Třemšínem byl znovu obnoven a to již definitivně. Ve vedení oddílu Ocelotů se postupně od roku 1999 do roku 2003 vystřídali: Pavel Kodras Černá Noc, Věrka Pokorná, Milan Vaněk Veverčák. Do této doby je také datován vznik naší oddílové vlajky je na ni znak rytířské přilbice s gotickým štítem na němž jsou dvě protichůdné šipky. Přesná předloha mi není známa, ale domnívám se, že jí byl erbovní znak rytířů sv. Jiří. S tímto návrhem přišel do oddílu právě bratr Pavel Kodras Černá Noc. Stejně tak byla i založena Skála úmluvy a Rada starších. Někdy v roce 2000 nebo 2001 byla vytvořena v pořadí již druhá zakládací listina a zakopána v nedalekém Líc oddílové vlajky Ocelotů. opuštěném lomu. Postupně byly vytvořeny podmínky pro přijímání nováčků do oddílu, aj. nováčkovská zkouška dále pak I. a II. stupeň skautské zdatnosti. Obsah byl převzat z obecně platných podmínek pro plnění skautských zkoušek zdatnosti, ale forma vzešla z pera našeho oddílového vůdce. Společně s příjímáním nových členů vznikl i určitý rituál vstupu do oddílu, při kterém musel nováček splnit přísahu věrnosti oddílu a po té byl ve sklepení kaplanky, pasován do stavu rytířského a tím přijat mezi Oceloty. Posléze mu byl obšit hnědý skautský šatek bílou šňůrkou, kterou mu vůdce našil pod horní lem. Tento obřad mohl absolvovat nováček až po řádném splnění skautského slibu a musel se před tím zúčastnit minimálně 4

jednoho letního skautského tábora se svým oddílem. O přijetí mezi Oceloty, také rozhodovala Rada starších (všichni právoplatní členové oddílu skauti ne vlčata). Pravidla pro příchod nováčka do oddílu, plnění odborných dovedností a případné udělení dovolené či vyloučení z oddílu. 1. Začíná plnit 1. část NZ, kterou ukončí tím, že má kroj + neobšitý skautský nebo vlčácký šatek a prozatím chodí bez baretu. 2. Začíná plnit 2. část NZ, kterou ukončí tím, že je pozván ke Skále úmluvy, na které je jeho šátek vyměněn za obšitý. Zde složí přísahu věrnosti oddílu. 3. Po ukončení NZ, uplynutí zkušební doby tří měsíců a složení přísahy se stává právoplatným členem oddílu a může začít plnit stupně zdatnosti 1-3*, odborky a jiné skautské zkoušky (rádcovský kurz, zdravotnický kurz, čekatelský kurz). Je-li nováček skautem, je také automaticky zván na Radu starších a má právo navrhovat a organizovat činnost oddílu. 4. V případě projevovaného nezájmu člena oddílu o činnost v oddíle může udělit Rada starších dovolenou na dobu 1-3 měsíců. V případě zrady může Rada starších rozhodnout i jinak. Každého rozhodování Rady starších musí být přítomen oddílový vůdce a rozhodnutí Rady musí potvrdit, aby nabylo platnosti. Rada starších se schází nepravidelně a to po svolání oddílovým vůdcem nebo tím, koho oddílový vůdce pověří. * a) 1. stupeň se plní do 11 let b) 2 a 3. stupeň se plní po 11 roce c) přijde-li někdo starší 11 let do oddílu jako nováček plní po NZ rovnou 2. stupeň NZ nováčkovská zkouška. Dne 19. 2. 2000 složili za chlapecký kmen bratr Pavel Schöberle - Mauglí a bratr Petr Čapla- E.T. v Berouně čekatelskou zkoušku a jsou tedy oprávněni spolupůsobit při vedení oddílu v duchu skautingu a jejich heslem se stala Povinnost, Odpovědnost a Kázeň. V následujícím roce se oba zúčastnili vůdcovského kurzu KLEPÁČEK 2001 pořádaného ORJ v Berouně, který se konal na skautské základně ve Skryjích. Na tomto kurzu také dne 9. 6. 2001 obnovili do rukou bratra Jiřího Zikmunda - Balúa svůj činovnický slib a získali oprávnění nosit vůdcovský odznak. 5

Skauting je jako strom, zasazený v útlém mládí do srdce člověka. Roste a mohutní s jeho vzrůstem, zapouští kořeny stále hlouběji do celé jeho bytosti, a plody, jež přináší, jsou rok od roku dokonalejší a hodnotnější. Není možno, aby ten, kdo se stal jedenkrát skautem opravdovým, nestanul na této cestě, věčně vedoucí vzhůru. Skauting, jeho mohutná, sugestivní a všeovládající idea jde s ním do jakýchkoliv situací, aby tam vykonával svůj blahodárný, poslušnost vymáhající vliv. A.B. Svojsík Od roku 2003 dochází k určitým změnám ve vedení oddílu. Tento rok se konal letní skautský tábor znovu v Mrtníku u Komárova. Na tomto táboře jsou Oceloti ještě pod vedením bratra Černé Noci, ale již v září téhož roku Černá Noc oslovuje ty nejzkušenější z řad roverů a žádá je o spolu vedení oddílu s úmyslem předat jim po té jeho vedení. Z chlapeckého kmene byli osloveni dva činovníci, kteří patřili ještě mezi zakládající členy našeho střediska potažmo oddílu: bratr Pavel Schöberle Mauglí a bratr Petr Čapla E.T. Nabízí jim také, že jim bude zpočátku s vedením oddílu pomáhat. Tato pomoc je samozřejmě přijata s vděčností. Ono vést oddíl je opravdu veliká zodpovědnost. Vyžaduje to Rub oddílové vlajky Ocelotů. určitou vnitřní kázeň, kterou musí mít vůdce vůči sobě a i navenek. Jsou mu přeci jen svěřeni živé bytosti a co víc skauti. A cílem skautingu jako hnutí je vychovávat tak, aby naši svěřenci byli Lidmi. To by mělo být smyslem existence každého skautského oddílu pomáhat dětem nalézt morálku, rozvíjet jeho osobnost tak, aby byl co nejvíce schopen poznávat, co je (v ohledech morálky) správné, a aby měl sílu, vůli a schopnosti se tak i chovat. A to s ohledem na současnou generaci dětí nám svěřených, které jsou každý den formovány a utvářeny současnými společenskými trendy a válcovány médii, může být pro mnohé skautské vůdce velmi nelehkým úkolem. Proto správná výchova dětí v oddíle začíná a končí u samotného vůdce. Sám jsem se přesvědčil, že pravidlo: jaký je vůdce, takový jsou jeho svěřenci, opravdu platí! Z vlastní zkušenosti i ze zkušeností jiných vůdců vím a tvrdím, že nejlepším možným vzorem pro děti je vůdce sám. Vůdce osobnost je nejlepší forma výchovy. Dne 16. června 2004 se konala oddílová schůzka ke dni 14. výročí od založení našeho skautského střediska a bylo to zároveň výročí založení smíšeného oddílu skautů a skautek, 6

jehož součástí byl i náš budoucí 4. oddíl Ocelotů. Přikládám zápis z této schůzky od bratra Jakuba Kodrase: Tato schůzka byla velmi neobvyklá. Spočívala v oslavě 14. výročí od založení našeho střediska a zároveň byl připomenut i vznik našeho oddílu Ocelotů. Začali jsme jako obvykle v 16:00 hodin. Občerstvení bylo již připraveno a mi jsme zahájili schůzku přípitkem, který přinesl náš kamarád Honza značky Rychlé špunty. Hned jsme začali prohlížet naše staré kroniky. Viděli jsme v nich naše vedoucí jako malé kluky skautíky. To byla sranda!!! A tak to trvalo pár minut. Potom jsme se všichni smáli a vzpomínali na staré časy. Když to vše skončilo, vrhli jsme se na dobroty. Mňam to byla dobrota. A co potom? Pak jsme hráli různé hry, pro příklad: Elektrika, Bitva u Slavkova, (kterou tradičně Ondra Bronťa vysvětloval 1 hodinu a hráli 5 minut)... Ke konci jsme pokřtili naše družinové vlajky. Schůzku jsme zakončili naším oblíbeným pokřikem Cigi caga, cogi ciga, hej hej hej!!! Tato schůzka na mě udělala velmi dobrý dojem, protože jsme se po dlouhé době setkali všichni a byla tam dobrá atmosféra. Vůbec se mi zní nechtělo domů!!! podle originálu zapsal bratr Petr Čapla E.T. Ale pokročíme v běhu našeho oddílu dál. V roce 2004 je již oddíl Ocelotů zcela pod vedením bratra Pavla Schöberleho Mauglího a jeho zástupce Petr Čaply E.T. Oddíl se zúčastnil dalšího skautského letního tábora tentokrát v malebném prostředí Brd. Bratr Pavel Kodras Černá Noc byl sice ještě stále střediskovým vůdcem, ale z aktivního vedení oddílu se již stáhnul a věnoval se v té době již výhradně vedení střediska. Jako zatěžkávací zkoušku, a aby prověřil jeho organizační a vůdcovské schopnosti, svěřil přípravu a vedení tábora bratru Petr Čaplovi E.T. Tábor se tentokrát konal na louce kladenských skautů v Hutích pod Třemšínem. Více známý pod názvem tábor v Rožmitálu pod Třemšínem. Bylo to malebné údolí pod Brdami, kde na louce pod hrází skauti tábořili a kde široko daleko se táhly lesy a louky. Jen malá vesnička Hutě, byla stopou civilizace. Do Hutích jsme jezdili pro vodu a šlo se tam kolem krásné hájovny. S panem hajným jsme měli dobré vztahy. On sám nás jednou vzal do lesa na obchůzku svého revíru. U něj na špejcharu bylo uloženo táborové náčiní a ve stodole za hájovnou byly uloženy podsady stanů. Byly to podsady právě kladenských skautů, kteří nám je zapůjčili. My sami jsme v té době ještě své plnohodnotné podsady neměli. Vztahy s těmito skauty byly na výsost dobré. Zmíním se jen krátce o jedné z akcí pořádaných kladenskými skauty pod vedení bratra Medvěda. V roce 2007 nás vyzvali, jestli by naši roveři a starší skauti měli zájem zúčastnit se výpravy do Českého ráje. Souhlasili jsme a tak jsme vyrazili do malebného zákoutí naší země. Bylo to formou orientačního pochodu, na kterém jsme měli za úkol navštívit určitá místa v této oblasti a na nich splnit úkoly nám zadané. Rozdělili jsme se na dvě skupiny, každá měla vystoupit na jiném místě a po celodenním rychlém pochodu jsme se měli sejít u jedné 7

zříceniny hradu, kterých je v Českém ráji opravdu hodně. Předpokládaný čas příchodu byl naplánován na 20:00 hodin. Nakonec jsme došli, ale musím říct, že to bylo opravdu hodně náročné. Za jeden den jsme ušli cca 35 km, ale s tím, že jsme během cesty museli zdolávat ne jeden kopec nebo strmou skálu a to vše s plnou výstrojí. Odměnou nám byl pokojný večerní táborový oheň s dobrým jídlem a pak sladký spánek. Tato akce se velmi vydařila a měla charakteristický název SURVIVAL nebo-li PŘEŽITÍ 2007. Jindy nás zase pozvali na návštěvu svého střediska do Kladna, kde se v té době konal roverský kurz. Byla to dobrá příležitost seznámit se blíže i s ostatnímu členy jejich střediska a jak mají zařízenou svou střediskovou základnu. Dnes již bohužel kontakt s tímto oddílem a střediskem vychladl. Skautský tábor - Hutě pod Třemšínem 2004 Na táboře Hutě pod Třemšínem společné foto. (srpen 2004) 8

Náš oddíl pod vedením Pavla Kodrase Černá Noc. (srpen 2004) Dle fotografií si můžete udělat představu o tom, jak velký byl náš oddíl v tomto roce. Roverský kmen oficiálně neexistoval, takže jeho členové byli spolu s Oceloty v jednom oddíle. Neměli svého vůdce. Pavel Kodras je na této fotce ještě ve funkci vůdce oddílu Ocelotů a jeho zástupci byli Pavel Schöberle - Mauglí a Petr Čapla E.T. patřili do smečky vlčat, stejně tak Jan Vomlel spodní řada uprostřed. Podle presenční listiny z toho roku, byli právoplatnými členy oddílu: bratr Ondřej Nekolný- Smíšek, Lukáš Klimovič Lukin, Martin Altman Rambo, Jakub Kodras, Ondřej Čapla Bronťa, Jiří Hazuka Siki, dále pak přistupující členové z řad vlčat: zleva Vojta Doubek, Filip Krzák, Tomáš Gosman, Dan Průša, Jan Vomlel, Tomáš Rychetský, Matěj Gosman. Poslední dva chlapci zachyceni v popředí jsou bratři Ivo a Matyáš Tučkovi. Ty s námi jezdívali pouze na tábory jinak K dotvoření představy o tomto táboře na dalších přiložených fotografií: Nástupový útvar Ocelotů a nováčků při ranním nástupu. Všimněte si, že ti co prošli Skálou úmluvy, mají na hlavě černé barety. (srpen 2004) 9

1. táborové agape. (srpen 2004) Na tomto prvním táboře v Rožmitále pod Třemšínem vznikla tradice, že v poslední táborový den se uspořádalo tzv. táborové agape k zakončení celotáborové hry a tábora. Byla to vlastně hostina, které se zúčastnili všichni táborníci. S tímto nápadem přišel Pavel Kodras Černá Noc a velmi se ujal. Hrála se celotáborová hra Záchranáři. V září téhož roku byli přestupující členové z oddílu vlčat přivedeni ke Skále úmluvy a byli přijati do řad oddílu Ocelotů. Bohužel po odchodu Černé Noci z vedení oddílu se postupně na tento rituál zapomnělo a noví vůdcové jej již neobnovili. A dosud nebyl obnoven... V dubnu následujícího roku 2005 se náš oddíl již tradičně zúčastnil celostřediskové výpravy na Tmaň, ke cti Sv. Jiří patrona skautů. V květnu se konal Svojsíkův závodu skautů a skautek, kterého jsme se také zúčastnili, ale bohužel jsme nepostoupili. V tomto roce jsme jeli na letní skautský tábor opět do Hutí pod Třemšínem. Přípravou a organizací tábora byl pověřen Pavel Kodras Černá Noc. Celotáborová: Bronzový poklad. Na tento tábora se přihlásili z řad Ocelotů tito členové: bratr Jiří Hazuka Siki, bratr Ondřej Čapla Bronťa, bratr Ondřej Nekolný- Smíšek, bratr Lukáš Klimovič Lukin, bratr Martin Altman Rambo, bratr Jan Kebrle, dále pak přistupující členové z řad vlčat: Vojta Doubek, Filip Krzák, Tomáš Gosman, Dan Průša, Tomáš Rychetský, Matěj Gosman a Pepík Chamula. Vedoucím oddílu byl již bratr Pavel Schöberle - Mauglí a jeho zástupce Petr Čapla E.T. Vůdcem vlčácké smečky se v září roku 2004 stal Jakub Kodras, který vlčata vedl i na tomto táboře. 10

Skautský tábor - Hutě pod Třemšínem 2005 Nástupový útvar při ranním nástupu. Bratr Mauglí velitel dne - zasekává sekeru práce. (červenec 2005) Večerní nástupový útvar je již v pracovním obleku. (červenec 2005) 11

Nástup probíhá za každého počasí. (červenec 2005) Rod Hadů podle celotáborové hry Bronzový poklad. Ondřej Čapla - Broňta/Petr Čapla E.T./Jakub Kodras/Marie Stielová Myška/Jiří Hazuka Siki/ Hana Burešová - Hanýsek (červenec 2005) 12

Bratr Petr Čapla - E.T. je jako šaman, kterého musely jednotlivé rody zastoupené v celotáborové hře společnými silami nejprve zachránit a on je pak upozornil na nebezpečí, které pro ně představoval odpadlý rod Hadů. viz foto ----------- > Během tábora se oddíl věnoval kromě celotáborového programu, kterým byla hlavně celotáborová hra tzv. CETAH, také své oddílové činnosti. Jeho náplní bylo kromě plnění skautských odborek a jiných dovedností, také příprava na skautský slib nováčků, kteří měli přejít do oddílu Ocelotů. To samé probíhalo i v jiných oddílech. Mezi nově slibující členy z řad vlčat patřili: bratr Vojta Doubek, bratr Jan Kebrle a bratr Matěj Gosman. Všichni tři skládali skautský slib za přítomnosti bratra Jakuba Kodrase, bratra Jiřího Hazuky - Sikiho, bratra Pavla Schöberleho Mauglího a bratra Petra Čaply E.T.. Lojzík Vašků skládá vlčácký slib do rukou bratra Jakuba Kodrase. (červenec 2005) Pavel Schöberle - Mauglí se připravuje na slibový oheň. (červenec 2005) 13

Vojta Doubek skládá skautský slib a bratr Jakub Kodras je jeho kmotrem. (červenec 2005) Matěj Gosman skládá svůj skautský slib. (červenec 2005) Jan Kebrle skládá svůj skautský slib. (červenec 2005) 14

Zakončení slibových ohňů v duchu svornosti všech skautů a skautek. (červenec 2005) Oceloti a vlčata jedou na Kačeně (táborové nákladní auto) na výlet. (červenec 2005) 15

V září roku 2005 se konal střediskový sněm. Byla zvolena nová středisková vůdkyně sestra Lenka Čaplová - skautským jménem Šťovka. Byl zvolen i nový zástupce vůdce střediska, kterým se stal bratr Pavel Petříček Rafika, který k nám nově přistoupil do střediska. V dubnu 2006 se konala již tradičně celostředisková výprava na Tmaň k oslavě svátku Sv. Jiří patrona skautů. Na začátku roku 2006, kdy se začalo s plánováním letního tábora bylo rozhodnuto, že se znovu pojede do Hutí pod Třemšínem. Táborovým vůdcem byl zvolen Pavel Kodras Černá Noc. Letním táborem nás provázela celotáborová hra Mořeplavci. Na konci dubna 2006 proběhl Svojsíkův závod, ale tentokrát jsme se ho neúčastnili. Během roku se průběžně měnil počet členů našeho oddílu. Pro představu přikládám prezenční listinu těch, kteří se přihlásili na tábor: Vedoucí smečky vlčat Jakub Kodras, vedoucí oddílu Ocelotů Pavel Schöberle Mauglí a jeho zástupce Petr Čapla E.T., dále Jan Kebrle, Vojta Doubek, Jiří Hazuka Siki, Matěj Gosman, Honza Štromajer Houska, Lukaš Klimovič Lukin, Ondřej Čapla Bronťa, Martin Altman Rambo. Další nově přestupující, kteří měli na letním táboře skládat skautský slib: Tomáš Gosman, Filip Krzák, Tomáš Rychetský Bobřík, Pepík Chamula Pepíno. 15. července 2006 Dnes jsme okolo 9:45 hodin vyjeli z parkoviště u hotelu Litava. Vzali s sebou Peginu. Teda Elda vzala. Cesta proběhla dobře a nikomu se nic nestalo. Přijeli jsme, vynosili věci z autobusu a dívali se, jak naši předchůdci odjíždějí. Jich bylo na táboře okolo 70 a nás 40 členů. Nanosili jsme všechny věci k tábořišti a po chvilce si začali stěžovat třeba na to, že chybí podsady ke stanům nebo zase že záchody jsou z půlky naplněné a do konce tábora nejspíš nevydrží. Roveři s vedoucími museli stavět stany z nepopsaných rozbitých podsad. Pořád nám pro někoho stan chyběl. Nakonec jsme pro bratra Sikiho postavili i Teepee. Večer jsme se podívali na večerníček, který měl ukázat, co se bude dít další den na celotáborovce. Byl trochu déle, protože jsme pracovali dlouho. Pak byla večerka a hurá spát! Podle zápisu z kroniky přepsal bratr Petr Čapla - E.T. Z tohoto úryvku je dobře znatelné, že jsme na tábor přijeli po prvním běhu, který tábořil před námi. A také je patrné, že stav tábořiště po jejich odchodu byl v dost žalostném stavu. Co dalšího můžeme vyčíst z tohoto zápisu je to, že na tomto táboře se už začínal znovu organizovat roverský kmen v čele s bratrem Jiřím Hazukou Sikim. Na fotografiích na následujících několika stranách si všimněte jedné fotografie, na které jsou zachyceni naši budoucí roveři se Sikim. A ještě jedna zajímavá věc stojí za povšimnutí. A to ta, že na tomto táboře, tedy třetí v řadě táborů v Hutích pod Třemšínem, se poprvé objevuje pojem táborový večerníček. Je to událost zcela nová, která se na předchozích táborech nedělala. Jednalo se o: krátké divadelní představení na hrázi rybníka, které mělo upozornit na program celotáborové 16

hry, který měl proběhnou následujícího dne. Na tomto táboře si získalo velkou oblibu především mezi nejmladšími táborníky (vlčaty a světluškami). Na dalších stranách předkládám zase několik fotografií: Skautský tábor - Hutě pod Třemšínem 2006 Společná fotografie celého tábora - Hutě pod Třemšínem. (červenec 2006) Náš oddíl spolu se smečkou vlčat (v prostřední řadě jsou nováčci). (červenec 2006) 17

. Naši budoucí roveři, zleva Ondřej Čapla, Martin Altman, Jakub Kodras, Jiří Hazuka, Jan Kebrle, Jan Štromajer, Lukáš Klimovič. (červenec 2006) Roverský kmen se začal organizovat z řad starších Ocelotů, kteří po většinou prošli Skálou úmluvy a došli již do věku činovníků tzn. těch, kteří zpravidla pomáhali vedoucím při vedení oddílu a plánování oddílové činnosti. Postupně si někteří z nich dodělávali různé zkoušky, např. Roverský kurz, čekatelské zkoušky a s nimi spojený zdravotní kurz a jiné. Na tomto táboře se věnovali spíše technické stránce tábora a vypomáhali při celotáborové hře. Z předchozího úryvku jste se mohli dočíst o tom, že na nich spočívala převážně výstavba tábora, tzn. hlavně zajištění stanů pro nejmenší táborníky (vlčata a světlušky). A neoblíbená stavba táborových kadibudek. Sikiho obydlí Teepee. (červenec 2006) 18

Berounský kaplan Michal Němeček slouží mši svatou na louce vedle tábora. (červenec 2006) Večerní mše svatá na táboře. (červenec 2006) 19

Protože jsme křesťanské skautské středisko, je nedílnou součástí našich táborů jsou mše svaté. Během let sloužilo v naší berounské farnosti již několik kaplanů a kněží, ale snad troufnu si říci nejoblíbenějším z nich byl v pravdě P. Michal Němeček. To on má velký podíl na duchovní formaci naší mládeže ve středisku a našich činovníků. Silný dojem měli na naše skauty a skautky jeho večerní bohoslužby sloužené ve volné přírodě, pod širým nebem. Všechny - vedoucí nevyjímaje dokázaly tyto chvíle prožité v tichosti a v modlitbě nabýt do další činnosti. Na táborech již od dob našich zakladatelů bylo zvykem plnit duchovní odborky tzv. liliové kříže. Je to duchovní odborka, kterou zpravidla uděluje kněz. Má několik stupňů: první nejnižší stupeň je žlutý liliový kříž, druhým stupněm je modrý liliový kříž, třetím pak červený, dále bílý a posledním je zlatý na černém poli, (ten můžou nosit jen duchovní osoby). Tyto duchovní odborky si získaly u našich skautů velikou oblibu a byly roky, kdy se udílely v hromadném měřítku. Tuto odborku lze samozřejmě i odebrat, pokud se nositel nezachová správně, tak jak mu to příslušný stupeň přikazuje. Jedná se o závažné provinění, které je v rozporu s některým z bodů daného stupně. Liliové kříže se udílely i za úřadování P. Josefa Pecinovského, farního vikáře, jak uvidíte na dalších fotografiích. Na tomto táboře plnili svůj skautský slib bratři Filip Krzák, Tomáš Rychetský, Tomáš Gosman a Pepík Chamula. Ranní nástup je tradičně v krojích. (Všimněte si, že Oceloti nastupují spolu s rovery). (červenec 2006) 20

Oddílová hra Ocelotů na louce vedle tábora. (červenec 2006) Oceloti jsou nastoupeni k zahájení bojové noční hry. (červenec 2006) 21

Jeden z mnoha rozličných obyvatel našeho tábora. (červenec 2006) Domorodkyně Daniela Kodrasová. (červenec 2006) Domorodkyně Kaja Pondělíčková. (červenec 2006) 22

Slibový obřad Ocelotů. (červenec 2006) Filip Krzák skládá svůj skautský slib. (červenec 2006) 23

Naše tábořiště po ukončení tábora. (Vše jsme uvedli do původního stavu). (červenec 2006) Vedení střediska se tedy po střediskovém sněmu v září roku 2005 ujala sestra Lenka Čaplová Šťovka. V lednu roku 2007 pověřila přípravou dalšího letního tábora bratra Petr Čaplu E.T. Tábor se měl v tomto roce uskutečnit již na jiném místě a to v Kladrubech u Stříbra. Bylo to zcela nové tábořiště v ještě námi neprozkoumané oblasti západních Čech. Vedení oddílu Ocelotů se na tomto táboře ujal bratr Pavel Schöberle - Mauglí. Přípravou celotáborové hry byli pověření bratři Jakub Kodras a Ondřej Čapla Bronťa. V této době znovu vzniká oficiálně i roverský kmen a do jeho čela je postaven bratr Jiří Hazuka Siki. Na tábor bereme poprvé své tři středisková tee-pee a stavíme si na svém hřišti volejbalovou síť. Podsadové stany máme opět zapůjčené a musíme část táborníků (rovery a starší skauty a skautky) ubytovat v našich tee-pee pro nedostatek podsadových stanů. I kuchyňská kamna nám zapůjčili skauti z Černošic. V jednom z bývalých vojenských bunkrů nad táborem, kterých v této oblasti bylo celkem hojně, jsme měli táborovou lednici a spižírnu. Jelikož byl přístupný a skauti, kterým toto tábořiště patřilo, jej též využívali k těmto účelům, byl se svojí stabilní teplotou ideálním místem pro skladování potravin. Na tomto táboře skládají svůj skautský slib noví členové našeho oddílu. Jimi jsou dle prezenčního listu: bratři Matyáš Borovský, Daniel Průša ml. a Michal Paulíček. 24

Skautský tábor - Kladruby u Stříbra 2007 Zahajovací oheň našeho tábora Kladruby u Stříbra. (červenec 2007) Účastníci tábora Kladrubech u Stříbra. (červenec 2007) 25

K vedoucím a činovníkům přibyla na tomto táboře sestra Hanka Burešová Hanýsek, sestra Monika Lokvencová Brčko - řeholní sestra řádu dominikánek a také skautka. Do řad roverů přibyl bratr Jiří Růžička Hami. Hanka Burešová byla na konci roku 2007 zvolena střediskovým sněmem vůdkyní střediska a sestra Monika Lokvencová jmenována duchovním zpravodajem střediska. Oceloti jsou nastoupeni k rannímu nástupu. (Jsou mezi nimi i tři tzv. přespolní). (červenec 2007) Otec Benedikt Hudema nás navštívil na táboře v Kladrubech u Stříbra. (červenec 2007) 26

Václav Laštovička. (červenec 2007) Petr Čapla E.T. (červenec 2007) Malý vlčák Míša Vašků. (červenec 2007) 27

Rover Honza Kebrle předvádí Ocelotům, jak se mají správně plížit. (červenec 2007) Náš tábor od přístupové cesty. (Všiměte si našich krásných Tee-pee). (červenec 2007) 28

Nejdůležitější budova v táboře, táborová kuchyně s jídelnou. (červenec 2007) Závod vlčáckých plachetnic. (Vlčata bedlivě sledují svá plavidla). (červenec 2007) 29

Tábor z pohledu od kamenolomu. (červenec 2007) Daniel Průša ml. skládá svůj skautský slib do rukou bratra Pavla Schöberleho - Mauglího. (červenec 2007) 30

Skautský slib. (červenec 2007) Bratr Petr Čapla - E.T. blahopřeje Matyášovi Borovskému. (červenec 2007) V září roku 2007 byl svolán střediskový sněm, aby byl na něm zvolen nový střediskový vůdce, protože sestra Lenka Čaplová Šťovka musela předčasně rezignovat na svou funkci střediskové vůdkyně z důvodu její dvouleté služby bližním ve volontariátu, kdy musela na dobu dvou let odjet do Jeseníků, kde měla spolu s dalšími dvěma dobrovolníky vykonávat charitativní a správcovskou službu ve farnosti Zátor. Novou střediskovou vůdkyní se stala sestra Hanka Burešová Hanýsek. Duchovním zpravodajem střediska byla v tomto funkčním období jmenována sestra Monika Lokvencová Brčko. V roce 2008 do našeho střediska přibyl nový člen bratr Jan Franta Frantík, který se přestěhoval se svou rodinou z Černošic do Berouna přihlásil se do našeho střediska. Postupně se ujímá jako zástupce vedoucího oddílu vedení 5. smečky vlčat, kterou převzal společně s bratrem Pavlem Schöberlem Mauglím po bratru Jakubovi Kodrasovi. (Pozn. Pavel Schöberle Mauglí je vůdce oddílu vlčat.) To znamená, že bratr Petr Čapla E.T. musel převzít opatrovnictví nad oddílem Ocelotů, zatím sám bez zástupce. Neoficiálním zástupcem byl zvolen Lukáš Klimovič Lukin. Podle presenčních listin z tohoto roku a přijatých přihlášek do oddílu se dá zjistit, že v tomto roce došlo ke skokovitému úbytku Ocelotů. Podle fotografií z tábora v Chrástu u Plzně je vidět, že oddíl měl jen osm stálých členů + přespolní, místo původních čtrnácti v roce 2006. 31

Bylo to také do značné míry způsobeno odchodem starších členů do nově se utvářejícího roverského kmene a malým přílivem nováčků v předchozím roce 2007. Nicméně jsme ještě stále patřili mezi silnější oddíly, co se týče členské základny v porovnání s oddílem skautek Lasiček (2. dívčí oddíl). Na konci dubna roku 2008 se náš oddíl Ocelotů opět zúčastnil Svojsíkova závodu skautů a skautek a tentokrát postoupil do krajského kola. Byl to sice malý úspěch, ale morálku v oddíle to pozvednout dokázalo. Oceloty na táboře V Chrástu u Plzně vedl již bratr Petr Čapla - E.T. a bratr Lukin mu vypomáhal. Uvidíte na fotografiích z toho tábora. Rovery na táboře v Chrástu u Plzně vedl bratr Milan Vaněk Veverčák spolu s bratrem Jiřím Hazukou - Sikim. Bratr Veverčák patřil do skupiny prvních tzv. zakládajících členů našeho oddílu. Na tomto táboře byl v podstatě výjimečně. Noví Oceloti na cestě na tábor do Chrástu u Plzně. Michal Paulíček Kolík a Dan Průša ml.. (červenec 2008) 32

Skautský tábor - Chrást u Plzně 2008 Náš skautský tábor na břehu řeky Berounky. (Všiměte si jiné konstrukce stanů). (červenec 2008) Náš oddíl je nastoupen k rannímu nástupu. (červenec 2008) 33

Jednou z tradičních táborových staveb je brána. Krásně dotváří vzhled tábora. (červenec 2008) Oceloti nastoupeni spolu s vlčaty k rannímu nástupu. (červenec 2008) 34

Bratr Petr Čapla - E.T. pózuje s Orlem skalním na návštěvě Plzeňské ZOO. (červenec 2008) Náš tábor v průběhu jeho trvání navštívil P. Josef Pecinovský. I na tomto táboře se plnily a posléze udílely duchovní odborky, tzv. liliové kříže. Jak si můžete všimnout na přidané fotografii. Nemalou měrou se o to přičinili jednotlivý vůdcové a činovníci, kteří na svých krojích již měli připnuté liliové kříže všech úrovní a protože skaut je tvor zvídavý, začali se o ně zajímat i noví členové našeho oddílu a některým z nich se je podařilo splnit. Pro příklad uvedu bratra Filipa Krzáka, Tomáše Rychetského, Tomáše Gosmana, Matěje Gosmana a Daniela Průšu ml.. Oltář s připravenými liliovými kříži. (červenec 2008) 35

Oltář při venkovní mši svaté. (červenec 2008) Společná fotografie našeho střediska Radost a Naděje. (červenec 2008) 36

Rozbřesk nad naším táborem. Přichází nový den, aleluja! (červenec 2008) Na tomto táboře V Chrástu u Plzně se hrála hra Doktoři a všichni táborníci včetně činovníku si měli přivést (vyrobit) bílý doktorský plášť. Vznikly z tohoto tábora úžasné fotografie, které můžete shlédnout na: http://www.skaut-tabor.rajce.idnes.cz/ a probírat se množstvím zajímavých snímků a ti, co to zažili si mohou při tom třeba zavzpomínat na své zážitky. Během tábora k nám pravidelně jezdili hasiči z Chrástu a vozili nám pitnou vodu, které se zde nedostávalo. A při té příležitosti nás osprchovali z požární stříkačky nebo si pro děti připravili krátkou instruktáž o hasičském vozidle a požární výstroji. Děti si je velmi oblíbily. Toto byl také první tábor, na kterém byl přítomen Jenda Beščec, jako náš zdravotník. Náš oddíl plnil jako obvykle skautské odborky. Kluci skládali např. odborku plavce I. a II. stupeň, pro kterou zde byly velmi příhodné podmínky. Dále plnili odborky táborníka a střelce a dle zájmu i jiné. Kluci třeba přespávali jednu noc mimo tábor - na druhém břehu Berounky. Byl čas i prostor na všeliké sportovní klání v rámci oddílu i střediska. Co se týče skautských slibů, tak na tomto táboře nikdo nový k Ocelotům nepřestupoval. 37

Skautský tábor - Na pelechu 2009 Dne 18. července 2009 byl zahájen další z řady našich skautských táborů. Tentokrát byl plánován jako tábor, na kterém nebude probíhat žádná celotáborová hra, ale jednotlivé oddíly budou mít svůj oddílový celotáborový program. Hlavní vůdkyní tábora byla jmenována Hanka Burešová Hanýsek. Na tento tábor jel s námi i nový člen našeho střediska a tím byl bratr Robert Žárský hubert. Na táboře zajištoval hospodaření s táborovými penězi a jezdil na nákupy. Vedoucím oddílu Ocelotů byl pověřen bratr Lukáš Klimovič Lukin. Podle presenční listiny se tábora zúčastnilo jen pět Ocelotů + 1 nováček, který k nám přestupoval ze smečky Vlčat. Byl jím Kryštof Lešuk. Dle presenčních listin z táborů, které se doposud uskutečnily, byl tento ročník nejslabší. Tábor byl zasazen do malebného údolí uprostřed lesů a rozkládal se na veliké louce. Louka byla opravdu hodně veliká, protože třeba roveři měli postavený svůj vlastní malý tábor na téže louce, ale na opačném konci louky. Podle fotografií si lze dobře představit, jak tábor vypadal. Přikládám některé fotografie: Oddíl Ocelotů v oslabení. (červenec 2009) 38

Společná oddílová fotografie. Zleva nahoře: Tomáš Gosman, Kryštof Lešuk, Matěj Gosman, Daniel Průša, Zleva dole: Filip Krzák, Lukáš Klimovič a Michal Paulíček. (červenec 2009) Naši činovníci a vedoucí tábora, Zleva nahoře: Enika Švandová - Vydra, Marie Stielová - Myška, Kristýna Kodrasová - Kiki, Jiří Hazuková - Siki, Lukáš Klimovič - Lukin, Jakub Kodras, Veronika Rejsková. V popředí Hanka Burešová - Hanýsek. (červenec 2009) 39

Jde se na ty kadibudky. (červenec 2009) P. Michal Němeček při návštěvě tábora. (červenec 2009) Oceloti při stavbě táborových kadibudek. Bude to stát? (červenec 2009) 40

Bratr Kryštof Lešuk při příjímání svatého přijímání. (červenec 2009) Návštěva P. Benedikta Hudemy a jeho kumpánů. Ukázka středověkého souboje. (Lukáš Klimovič Lukin versus P. Benedikt Hudema). (červenec 2009) 41

Já Petr Čapla - E.T. jako saracén v pozadí se štítem Jan Franta - Frantík. (červenec 2009) Náš skautský tábor zoom objektivem. (Ty stany zcela vlevo to je roverský tábor). (červenec 2009) Na tomto táboře, jak můžete vidět na snímku nahoře, bylo celkově málo dětí. Všechny oddíly, skautek nevyjímaje, byly značně prořídlé. Činovníci a vedoucí pomalu počtem převyšovali děti. 42

Skautský tábor v Libži u Vlašimi - 2010 Tábor na zelené louce. Tento pojem se nám, těm kteří zažili tábory pod vedením Pavla Kodrase Černé Noci, vryl hluboce do paměti. Snad každý rover, ale i Ocelot ví, co to pro něj znamená. V první řadě se téměř automaticky vybaví: PRÁCE, PRÁCE A PRÁCE a pak zábava, na kterou zpravidla nezbývá už moc sil. Tak něco podobného nás (Oceloty a rovery) čekalo i na tomto táboře. Vedení tábora se ujímá opět sestra Hana Burešová - Hanýsek a je rozhodnuto, že se uskuteční na odlehlém místě. V pravdě krásném zákoutí uprostřed lesů mezi městem Vlašim a na úpatí hory Blaník. Hora Blaník opředena mnohými bájemi se nacházela skutečně co by kamenem dohodil. Zhruba 12 km od tábora. Na táboře se měla hrát celotáborová hra, jejíž přípravou byli pověřeni bratr Jiří Růžička Hami a bratr Lukáš Klimovič Lukin. Měla velmi zajímavý název: Upíři. Na tomto táboře byl opět s námi bratr hubert, který splnil svůj skautský slib. Když jsme přijeli na tábořiště, tak nás vítali upocené tváře dobrovolníků z řad činovníků, roverů a rodičů, a hromady posekané trávy, které se válely různě po louce, na které jsme měli tábořit. Jediná stavba, která na louce stála, byla táborová kuchyně. Avšak i ona ještě zdaleka nebyla dokončená. No, ale protože to nebylo poprvé, co jsme se s něčím takový setkali, pustili jsme se hned do práce společnými silami a do večera stály nejdůležitější táborové stavby na svých místech. Na tento tábor se na nás přijel podívat opět pan vikář P. Josef Pecinovský. Vzal si s sebou i jednoho bohoslovce Jana Primuse, aby si splnil svou praxi na nějakém dětském táboře. Byl tu sice jen krátce, ale myslím, že toho prožil až dost Přikládám fotografie k shlédnutí: Toto je louka, na které bude stát náš tábor 2010. (červenec 2010) 43

Den před příjezdem dětí na tábor. (To co vidíte, bude kuchyně). (červenec 2010) Naše statečné ženy hrabou nekonečné hromady sena. (červenec 2010) 44

Z blízkého statku nakládáme uložené podsady na stany. ( Kačena No není krásná? ). (červenec 2010) Tak takhle vypadala louka pár hodin před příjezdem dětí! (červenec 2010) 45

Oceloti již bydlí! (červenec 2010) WC četa Ocelotů v akci. Bratr Petr Čapla - E.T. u kladiva. (červenec 2010) 46

Náš nový prototyp táborových kadibudek. (červenec 2010) Oceloti jsou nastoupeni k rannímu nástupu plni očekávání, co se bude dít. (červenec 2010) 47

Michal Paulíček. (červenec 2010) Daniel Průša. (červenec 2010) Bratři Vašků: zleva Matěj, Lojzík a v pozadí Míša. (červenec 2010) 48

Bratr Robert Žárský - hubert skládá svůj skautský slib. (Hanka Burešová Hanýsek je jeho kmotra). (červenec 2010) Oceloti s bohoslovcem Janem Primusem plní odborku Střelce. (červenec 2010) 49

Předávání liliových křížů. Na snímku bratru Michalovi Paulíčkovi. (červenec 2010) Vedoucí v převlecích na CETAH, jako upíří, vlkodlaci nebo čarodějnice. (červenec 2010) 50

Oceloti při ranním nástupu Petr Čapla - E.T., Lukáš Klimovič - Lukin, Dan Průša ml., Filip Krzák, Kryštof Lešuk a Michal Paulíček (Kryštof Lešuk má již po slibu). (červenec 2010). 51

Skautský tábor Městečko u Křivoklátu 2011 Od září roku 2010 do našeho střediska trvale přistoupil bratr Jan Marek a nabídl se, že pomůže s vedením oddílu Ocelotů, který do této doby vedl jen bratr Petr Čapla E.T. Na zasedání střediskové rady v červnu byla odsouhlasena jeho výpomoc při vedení oddílu. Zároveň se stal čestným členem 201. oddílu oldskautů při středisku Radost a Naděje. Na poslední předtáborové střediskové radě se dohodli činovníci a vůdcové chlapeckého kmene, že se od září tohoto roku budou svolávat jednou za tři měsíce tzv. Rady chlapeckého kmene. Na nich se budou moci vůdci chlapeckého kmene vyjádřit k vedení oddílu, porovnat své výchovné metody s metodami ostatních vůdců a mít možnost společně plánovat svou činnost s činností ostatních oddílů chlapeckého kmene. Od ledna 2011 se také náš oddíl Ocelotů aktivně připravoval na další Svojsíkův závod skautů skautek, který tentokrát organizovalo příbramské středisko v lokalitě Bělehrad Nečín. K fotografické dokumentaci jsem přidal několik fotek právě z toho závodů. Od roku 2011 jsme se snažili plánovat výpravy tak, abychom se jich mohli účastnit spolu s vlčaty, a aby byly výpravy pravidelně jednou do měsíce. Od ledna do června 2011 jsme uskutečnili celkem pět výprav, z toho jedna byla dvoudenní s přespáním v naší klubovně. V tomto roce měl vypršet tříletý mandát sestry Hanky Burešové Hanýska na post střediskové vůdkyně. Proto byl v červnu svolán opět střediskový sněm střediska Radost a Naděje a měl být zvolen nový střediskový vůdce/kyně. Novým vůdcem střediska byl nakonec zvolen bratr Lukáš Klimovič Lukin a bratr Jan Franta Frantík se stal jeho zástupcem. Tito dva tuto funkci budou zastávat až do června roku 2013, kdy nový střediskový sněm rozhodne o jejich nástupcích. V červenci 2011 proběhl další letní skautský tábor, tentokrát v Městečku u Křivoklátu. Na tomto místě se konal poprvé a louku nám pronajal bratr Josef Pišvejc předseda okresní rady Junáka Beroun. Organizací a přípravou tábora byl na první střediskové radě konané v září 2010 pověřen bratr Jakub Kodras. Přípravy CETAHU se ujal bratr Jiří Růžička Hami spolu s bratrem Lukášem Klimovičem Lukinem. CETAH byl označen pracovním názvem Asterix a Obelix. Tohoto tábora se podle prezenční listiny zúčastnili tito Oceloti: Filip Krzák, Daniel Průša ml., Kryštof Lešuk a přestupující bratři Lojza a Matěj Vašků, viz. příloha fotografie. Dalším slibujícím z řad činovníků byl náš táborový zdravotník Jenda Beščec. 52

První den tábora. (červenec 2011) První večerní nástup po perném dnu; Petr Čapla E.T., Dan Průša ml., Kryštof Lešuk, Filip Krzák, Lojza Vašků ml. a Matěj Vašků. (červenec 2011) 53

Všichni účastníci tábora. (červenec 2011) Naše správná parta Oceloti. (červenec 2011) 54

Naše táborová nástěnka CETAHU. (červenec 2011) Po těžké práci vyschne v krku - Filip Krzák. (červenec 2011) 55

Učíme se řezat ruční pilou Dan Průša ml. a Filip Krzák. (červenec 2011) Škrábeme brambory. (červenec 2011) Bratr Petr Čapla - E.T. velitelem dne. (červenec 2011) Polední klid nerušit! (červenec 2011) I tak se dá odpočívat :-). (červenec 2011) Jedeme na výlet. (červenec 2011) 56

Se střediskovou vlajkou na nádraží v Rakovníku. (červenec 2011) Cíl výpravy Železniční muzeum Lužná u Rakovníka. (červenec 2011) 57

Oceloti v plném lesku střeží svoji skautskou stezku. (červenec 2011) Pohoda jazz. (červenec 2011) Vidíš je, jak se válej! (červenec 2011) 58

Ohnivci s pochodněmi. (červenec 2011) Scénka Oceloti na výletě jako,,bemba tým. (červenec 2011) 59

Skautské sliby Tajně jdeme ke slibu. (červenec 2011) Matěj Vašků skládá svůj skautský slib. (červenec 2011) Matěj Vašků složil svůj skautský slib. (červenec 2011) Lojzík Vašků složil svůj skautský slib. (červenec 2011) Závěrečný pokřik. (červenec 2011) Už jsme Oceloti. (červenec 2011) 60

Ranní rozcvička. (Noc byla chladná). (červenec 2011) Výlet na hrad Křivoklát. (červenec 2011) Došli jsme ve zdraví. (červenec 2011) 61

Na prvním táboře v Městečku u Křivoklátu se s námi rozloučil bratr Filip Krzák, neboť se stal členem roverského kmene. Naše řady po táboře 2011 posílily nováčci z řad vlčat. Mezi ně patřili: Václav Laštovička Všetečka, Míla Fuka a Pavel Zálešák. Během roku jsme se věnovali oddílové činnosti, hlavně plnění nováčkovských zkoušek a skautských dovedností. Uskutečnili jsme i několik výprav do okolí Berouna. Např. v lednu 2012 proběhla výprava Ocelotů a Vlčat na Plešivec, další do Hudlic nebo výprava spojena s návštěvou černošického střediska s přespáním v jejich klubovnách. V dubnu téhož roku jsme se zúčastnili i celostřediskové výpravy na Tmáň. Již tradičně spojené se mší svatou k poctě patrona skautů svatého Jiří. Mši svatou celebroval bratr Jiří Zikmund Balú. Od ledna probíhala příprava na letní skautský tábor opět v Městečku u Křivoklátu. Přípravou tábora byl pověřen Jakub Kodras Kodry. CETAHem byl pověřen Jiří Růžička - Hami a Ludmila Beščecová. CETAH se jmenovala Cesta kolem světa... 62

Skautský tábor Městečko u Křivoklátu 2012 Nádraží Městečko u Křivoklátu - vystupvat. (červenec 2012) Cestou do tábora. (červenec 2012) Naše nové tváře oddílu Petr Čapla E.T., Lojza Vašků, Matěj Vašků, Pavel Zálešák a Václav Laštovička. (červenec 2012) 63

Trochu jsme se rozrostli a omládli společné foto. (červenec 2012) Náš oddíl s Lukášem Klimovičem ještě nejsme všichni. (červenec 2012) Čekáme na zbytek oddílu. (červenec 2012) 64

P. Radim Cigánek slouží první táborovou mši svatou. (červenec 2012) Skautské sliby Zapalujeme slibový oheň. (červenec 2012) 65

Václav Laštovička - Všetečka skládá svůj skautský slib. (červenec 2012) Odebrání vlčáckého šátku a darování skautského šátku. (červenec 2012) Václav Laštovička - Všetečka ukazuje svoji slibovou listinu jejímž podpisem se zavazuje, že se bude snažit plnit svůj skautský slib v každé situaci na cestě životem. (červenec 2012) 66

Tábor je u konce. Je čas odjezdu domů :- ) (Václav Laštovička unaven). (červenec 2012) Čekáme až nám zavelí k odchodu z tábora. Hubert Lešuk vlevo a Lojza Vašků ml. vpravo. (červenec 2012) 67

SVOJSÍKŮV ZÁVOD - BĚLEHRAD - NEČÍN 2011 Dle prezenční listiny se ho zúčastnili: bratr Daniel Průša ml., Michal Paulíček, Lojza Vašků ml., Matěj Vašků a Jindra Resch. Dívčí oddíl Lasiček vypravil též jednu družinu. Tento Svojsíkův závod organizovalo příbramské středisko. Mottem tohoto závodu bylo hledání léku na horečku Venge. Měli jsme za úkol namíchat správný lék dle potřebných ingrediencí na horečku Venge a zachránit tím umírající děti v Africe. Během závodu se plnily jednotlivé moduly: Modul závod, Modul brány a Modul výprava. Závodu se zúčastnily družiny skautů a skautek z celého příbramského okresu. My jsme se umístili na 4. místě. Vítězná družina postupovala dále do krajského kola Svojsíkova závodu. Nastoupení družin před zahájením závodu. (květen 2011) 68

Naše závodící družina Oceloti. (květen 2011). Pořadatelé. (květen 2011) 69

Závěr STŘEDISKO RADOST A NADĚJE BEROUN SKAUTI DO ROKU 2012 Zamyšlení bratra Petra Čaply - E.T. Co říci na závěr? Když jsem byl osloven na radě chlapeckého kmene bratrem Janem Frantou - Frantíkem, abych se ujal sepsání tohoto díla a já mu na to kývl, nevěděl jsem zcela přesně do čeho jdu. Byl jsem jen přesvědčen, že tu není - ve středisku - mnoho lidí, kteří by prošli naším střediskem téměř od své první třídy přes období dospívání až po současnost, tedy do věku, kdy již mají tak říkajíc svůj osobnostní vývoj z větší části za sebou. A jsou tím, svým způsobem povoláni k tomu, předat své mnohaleté zkušenosti jak z aktivní činnosti uvnitř oddílu, tak z pozice vůdce oddílů dál. A protože jsem přesvědčen, že mám opravdu co předat, rozhodl jsem se pro toto dílo, které se nazývá ALMANACH, čili něco, v čem je zapsaná historie. Konkrétně stručný historický vývoj mého oddílu, kterým jsem prošel jako skaut a který jsem potom vedl i jako vůdce. Teprve postupně, když jsem se nořil ve svých myšlenkách čím dál hlouběji do historie oddílu a ověřoval si a tříbil myšlenky, mi došlo, kolik chlapců, později skautů a ještě dále činovníků mi prošlo pod rukama. Kdyby jim třeba jen jedna myšlenka rada mnou vyslovená, zkušenost mnou předaná utkvěla v paměti, byl by to veliký úspěch. Stopa mnou vrytá jim do čela. Mnohokrát jsem si během svého vedení vzpomněl na své vůdce, kteří vedli mě a nejednou jsem si řekl: Jak by to udělali oni? Nejednou mi vystanuly na mysl jejich slova a já je použil. A pak jsem si uvědomil, že jak jsem se v určitých situacích rozhodoval a choval já, tak se budou s velkou pravděpodobností rozhodovat a chovat i oni. A uvědomil jsem si jak velkou zodpovědnost na sebe bere vůdce, když se rozhodne vést jemu svěřené děti. A ještě jednu věc jsem si uvědomil, že mi vlastně nejspíš bylo souzeno stát se vůdcem oddílu. Proč? Protože nás k tomu naši vůdcové vedli už od prvních chvil strávených ve středisku. Oni totiž svou úlohu vůdce vychovatele, vzali vážně a činovnické heslo: POVINNOST, ODPOVĚDNOST, KÁZEŇ, jim bylo vlastní. Ano. Každý vůdce, kterému byl svěřen oddíl, má povinnost snažit se vychovat ze svých svěřenců lidi schopné milovat druhé, přírodu a mít upřímný a pravdivý postoj k sobě samému. Má se snažit tříbit jejich estetické cítění, smysl pro krásu a zdravé sebevědomí a důvěru ve své schopnosti. Díky oddílové činnosti se skaut učí spolupracovat s druhými, respektovat jejich názory a být tolerantní vůči svému bližnímu. Ve zkratce, skautská výchova se zaobírá všestranným rozvojem osobnosti dítěte v rámci oddílu, potažmo střediska. A nesmíme zapomínat na slova zakladatele skautingu: 70

Skauting je především cesta, cesta za poznáním pravdy a lásky. Pravdy o které se nehlasuje, která se přijímá, hledá a realizuje životem. Robert Baden-Powell Kdybych měl nějak stručně zhodnotit svou dosavadní vůdcovskou činnost v duchu skautingu, asi bych se nejednou zastyděl. Mnohým věcem jsem se totiž přiučil teprve až když se staly. A nebylo to pokaždé zrovna příjemné. Pak jsou tu chyby, které jsem si uvědomil prostřednictvím někoho druhého a ty také nebyly příjemné. Člověk si musí často říkat, že není dokonalý, ale mám na mysli druh zdravé sebekritiky, ne destruktivní, ale konstruktivní. Dost často se stává, že zrovna ten náš záměr, to naše řešení, nebylo příliš rozumné a šťastné a že jsme měli poslechnout spíše svého staršího a zkušenějšího bratra ve skautu. Ale pak je také potřeba si uvědomit a vzpomenout si na to, co se nám povedlo, neboť to nás také formuje a popohání kupředu. Jsou to naše každodenní malé úspěchy, kterých je na naší cestě víc než se může zdát a je potřeba je hledat a vidět. Právě ony nám můžou pomoci ve chvílích, kdy se nám zdá, že to co děláme, tak nějak ztrácí smysl. A na konec bych měl jednu malou radu, pro všechny ty, kteří se právě nacházejí ve věku, kdy se rozhoduji zda-li ze svého střediska odejít a jít svým směrem nebo zůstat a říci si: Zkusím to! Zkusím to a půjdu vést oddíl. Logicky však vytane na mysl otázka: Ale zvládnu to? Zdá se mě to složité! V tuto chvíli je dobré se zastavit a ptát se po tom nejhlubším smyslu, po smyslu bytí a po smyslu naší cesty životem. Je přeci krásné být druhým majákem na cestě. Ale maják bez zdroje energie je nesmyslnou stavbou. Napojíme-li se však na nekonečný, nejsilnější zdroj Boha, buďme si jisti jeho pomocí. Znělo by to prázdně, kdybychom nedokázali denně otevřít svá srdce a s pokorou prosit o milost být nástrojem v rukou Božích, kdybychom svůj rozum a schopnosti nevyužili k pochopení, že vše krásné je nám někým darováno. Přijdou chvíle v životě, kdy si to uvědomíme silněji, a to jsou chvíle milosti Pak nezbývá než vyslovit slova díků Stvořiteli. A podaří-li se nám zachránit a nasměrovat loďku našeho bratra nebo sestry, pak o to vroucněji můžeme zazpívat se žalmistou: Ne nám, Bože, ne nám, nýbrž svému jménu zjednej slávu Václav Flejberk Džin Proč to všechno děláme nám pomůže vysvětlit právě On náš Pán. Jsme přeci křesťanské středisko a jako křesťanské jsme byli koncipováni. Tak se nebojme přijít k tomuto nejsilnějšímu zdroji energie ve vesmíru a ptejme se Ho na naši cestu životem a čerpejme z Něho sílu pro každodenní práci na sobě i pro druhé. Buďme oním majákem na rozbořeném moři životů dětí 71

nám svěřeným. A nezapomínejme na to, že nejsilnější výchovnou metodou je Vzor. Buďme tedy pro naše děti dobrým vzorem. Použitá literatura k části SKAUTI - OCELOTI Internetový archiv střediska Radost a Naděje. Stanovy Junáka svazu skautů a skautek ČR. Kronika 04 oddílu Ocelotů střediska Radost a Naděje. Ekumenická lesní škola: sborník Poslání skautského vůdce. březen 2013 Petr Čapla E.T. 72

Líc a rub střediskové vlajky 4. střediska Radost a Naděje Beroun