REKODIFIKAČNÍ NOVINKY

PRAHA BRNO OSTRAVA BRATISLAVA Česko-slovenská advokátní kancelář s mezinárodním dosahem REKODIFIKAČNÍ NOVINKY SRPEN 2012 OBSAH PRÁVNÍ JEDNÁNÍ A JEHO VADY OBCHODNÍ PODÍL U JEDNOTLIVÝCH FOREM OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍ PODLE NOVÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY 1. ČÁST SMLUVNÍ POKUTA V NOVÉM OBČANSKÉM U 2 4 6 KONTAKTY Největší právnická firma v České republice Klienty nejlépe hodnocená právnická kancelář v České republice Právnická firma roku v České republice (2012) 1. místo v počtu realizovaných fúzí a akvizic v České republice a východní Evropě (2011) 1. místo mezi domácími právnickými firmami (2011)

PRÁVNÍ JEDNÁNÍ A JEHO VADY tírat. I z tohoto důvodu je na právní jednání třeba hledět spíše jako na platné než jako na neplatné ( 574 NOZ). Tento obecný přístup a náhled na právní jednání není ve své podstatě nový, byť mu znění stávajícího občanského zákoníku a mnohdy i praxe obecných soudů ne vždy plně odpovídá. Podobné požadavky vyplývají již dnes z nálezů Ústavního soudu. Ten ve svých nálezech opakovaně zdůrazňuje základní interpretační zásadu, podle níž je třeba při výkladu právního jednání dát přednost výkladu, který nezakládá neplatnost právního jednání, zde smlouvy (sp. zn. II. ÚS 571/2006). Odmítá formalismus při výkladu (např. sp. zn. I. ÚS 625/2003), upřednostňuje rozumný výklad (sp. zn. I. ÚS 331/98), odmítá přehnané nároky orgánů veřejné moci na formulaci smlouvy (sp. zn. I. ÚS 2061/08). Nový občanský zákoník proto také zmírňuje některé požadavky na právní jednání. a) Řada vad již nebude důvodem neplatnosti. Zákon již s takovou vadou nepočítá nebo má pro případ takové vady právní úpravu. Například se výslovně stanoví, že rozpor se zákonem bude důvodem neplatnosti, jenom jestliže to vyžaduje smysl a účel zákona ( 580 odst. 1), oproti tomu dnes formulace 39 ObčZ spojuje neplatnost s každým rozporem se zákonem (praxe je jiná). Omyl povede k neplatnosti, jenom jestliže jej druhá strana vyvolá ( 583 NOZ), oproti stávající úpravě, kdy stačí i vědomost o omylu druhé strany ( 49a ObčZ). Pozor však na informační povinnosti (např. 1728 odst. 2 NOZ). Obecně oproti stávající úpravě nový ob- Každý pozorný čtenář si jistě všiml, že nový občanský zákoník již nepoužívá pojem právní úkon ( 34 ObčZ). Místo tohoto pojmu se používá pojem právního jednání ( 545 NOZ). Nejde jenom o prostou změnu v terminologii, ale jde do určité míry o změnu koncepce a určitou diskontinuitu oproti dosavadní úpravě včetně judikatury. Jde jak o právní jednání v užším významu, kdy projev vůle směřuje k vyjádřeným následkům, tak právní jednání v širším významu, kdy vznikají právní následky ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran. Právním jednáním mohou být nově i rozhodnutí orgánů právnických osob, platí zde však řada omezení (např. 45 ZOK). Nový občanský zákoník rozlišuje náležitosti, které jsou nezbytné pro vznik právního jednání, a náležitosti, které jsou nezbytné pro platnost právního jednání. Existence právního jednání vyžaduje, aby se jednalo o vůli jednající osoby, aby šlo o vůli vážnou a dostatečně srozumitelnou a určitou. Pro platnost právního jednání se vyžadují náležitosti subjektu (svéprávnost), náležitosti projevu (forma), náležitosti vůle (absence omylu, svoboda), náležitosti předmětu (dovolenost a možnost). Na první pohled se tak zdá, že se na právní jednání kladou stejné požadavky jako doposud na právní úkony. Důraz na lidskou svobodu a autonomii vůle jako jedny ze základních zásad soukromého práva ( 3 odst. 1 a 1 odst. 2 NOZ) se však musí nutně projevit v přístupu k právnímu jednání. Soukromé právo musí vůli jedinců respektovat a nikoliv počanský zákoník odstranil v řadě případů požadavek písemné formy (např. úprava cestovní smlouvy, respektive zájezdu, ujednání o smluvní pokutě). Jestliže má právní jednání písemnou formu a nejde o zákonný požadavek, bude jej možné změnit i v jiné formě bez sankce neplatnosti ( 564 NOZ), oproti 40 odst. 2 ObčZ (jinak 272 ObchZ). Pro případ neplatnosti právní jednání z důvodu nezákonného určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud může změnit rozsah, aby dostál spravedlivému uspořádání práv a povinností stran ( 577 NOZ), oproti dnešní neplatnosti podle 39 ObčZ. b) Strany budou moci zhojit vady ve větším rozsahu než dnes. Nový občanský zákoník počítá na několika místech s možností, že odpadne překážka, která bránila platnosti či existenci právního jednání. Doposud jsme byli zvyklí na konvalidaci relativně neplatných právních úkonů. Jistě šlo odstranit i jiné vady právních úkonů, ovšem s účinky do budoucna. Na tom se v novém občanském zákoníku ve své podstatě nic nemění. Nově se nyní v novém občanském zákoníku objevuje možnost zhojení nedostatku určitosti a srozumitelnost dodatečným vyjasněním mezi stranami. Pak se k takové vadě nepřihlíží a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku ( 553 odst. 2 NOZ). Podobně se v 582 odst. 1 NOZ konstatuje, že právní jednání je pro nedostatek formy neplatné, ledaže dojde k dodatečnému zhojení vady. Obě ustanovení mohou vyvolávat pochybnost ohledně svého významu. Zvláštností těchto ustanovení jsou zpětné účinky a fikce bezvadnosti od samého počátku ( hledí se ), Nový občanský zákoník 2

to však pouze mezi stranami smlouvy. Zpětné účinky nemohou nastat vůči třetím osobám. Jestliže zde právní jednání nebylo (bylo neplatné), nemohou se dvě strany dohodnout (odstranit vady) se zpětnými účinky vůči třetím osobám. Dobrá víra třetích osob musí být v tomto chráněna. c) Nový občanský zákoník se odklání od koncepce absolutní neplatnosti jako obecného následku vad právního jednání. Nový občanský zákoník spojuje s vadami právních jednání různé následky. Jde-li o zdánlivé právní jednání, zákon jej zpravidla označuje tak, že se k němu nepřihlíží. To platí i v případech, kdy zákon stanoví, že se nepřihlíží ke konkrétnímu ujednání (např. nepřiměřená ujednání ve smlouvách uzavíraných se spotřebitelem podle 1815 NOZ, odchylná ujednání od úpravy adhezních smluv podle 1801). Důvodová zpráva pak zmiňuje, že se v těchto případech neuplatní pravidla o částečné neplatnosti, a tedy i dopadech na celé právní jednání ( 576 NOZ). Jde-li o neplatné právní jednání, půjde zásadně o neplatnost relativní. O neplatnost absolutní půjde pouze v případech vyjmenovaných v 588 NOZ. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. V ostatních případech půjde o neplatnost relativní, kdy dotčený subjekt musí neplatnost namítnout ( 586 NOZ), jinak se právní jednání považuje jako na platné. Ke zdánlivému jednání samozřejmě soud také nepřihlíží z úřední povinnosti. Řada důvodů absolutní neplatnosti ve stávající úpravě povede podle nového občanského zákoníku pouze k neplatnosti relativní. Příkladem je třeba bezprávná výhružka ( 587 NOZ), rozpor se zákonem, který není zjevným narušením veřejného pořádku, zároveň však smysl a účel zákona vyžadují neplatnost ( 588 NOZ) (např. sjednaná forma právního jednání), ale i porušení ustanovení k ochraně jedné strany (nevýhodná doložka v adhezních smlouvách ( 1800 odst. 2 NOZ), lichva ( 1796 NOZ). Mohou se vyskytnout případy, kdy bude sporné, zda má vada právního jednání vést k absolutní neplatnosti či relativní. Můžeme zmínit nedodržení písemné formy u smluv týkajících se věcných práv k nemovitostem ( 560). Zde však není pochyb, že z důvodu absolutní povahy takových práv (a tedy účinkům vůči třetím osobám) a vazby na veřejné seznamy, nedodržení takového zákonného požadavku je zároveň narušením veřejného pořádku, což povede k absolutní neplatnosti. Jiným příkladem, který se často v odborných kruzích diskutuje, je absence svéprávnosti jednající osoby ( 581 NOZ). Zde se zatím prosazuje názor, že by se s ohledem na 24 NOZ mělo jednat o neplatnost absolutní, ovšem se zvláštními případy zhojení takové neplatnosti podle 65 NOZ. Milan Hulmák, of counsel Právní expert pro otázky rekodifikace Nový občanský zákoník 3

OBCHODNÍ PODÍL U JEDNOTLIVÝCH FOREM OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍ PODLE NOVÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY 1. ČÁST nami v právní úpravě obchodního podílu u společnosti s ručením omezeným a společnosti akciové. Obecná definice obchodního podílu dle stávající a nové úpravy Obecnou definici obchodního podílu v současnosti upravuje ustanovení 61 odst. 1 ObchZ. Podle něj Podíl představuje účast společníka ve společnosti a z ní plynoucí práva a povinnosti. Každý společník může mít pouze jeden podíl ve společnosti, ledaže jde o akciovou společnost. Podíl ve společnosti nemůže být představován cenným papírem, ledaže jde o akciovou společnost. Úprava se nicméně může více či méně odchylovat od této obecné definice u každé jednotlivé formy obchodních společností, kterými jsou ve smyslu ustanovení 56 odst. 1 Obchodního zákoníku veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným, akciová společnost, evropská společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení. Rozdíly spočívají zejména v tom, jedná-li se o osobní či kapitálovou obchodní společnost. Legální obsah obchodního podílu má dvě rozdílné roviny. V prvé řadě jde o tzv. kvali- Rekodifikace soukromého práva 2014 přinese kromě jiného také změny právní úpravy obchodních společností a družstev, do budoucna souhrnně označovaných jako obchodní korporace. Dosavadní úprava obchodních společností se soustředí do zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů ( ObchZ ). Po 1.1.2014 bude úprava obchodních korporací obsažena v zákoně č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) ( ZOK ), ale také v novém občanském zákoníku, zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ( NOZ ). NOZ bude vedle obecné úpravy právnických osob a korporací jako podskupiny právnických osob, do které spadají i obchodní korporace dle ZOK, mimo jiné obsahovat i právní úpravu spolků, jež se také v případě, že tak stanoví ZOK, uplatní na obchodní korporace. V první části našeho článku se soustředíme na změnu obecné definice obchodního podílu a změnu úpravy obchodního podílu ve veřejné obchodní společnosti a ve společnosti komanditní. V druhé části, která vyjde v dalším čísle Rekodifikačních novinek, se budeme zabývat změtativní stránku obchodního podílu, která je tvořena nedělitelným celkem práv a povinností vztahujícím se k obchodnímu podílu, v druhé řadě jde o tzv. kvantitativní stránku. Ta vyjadřuje velikost obchodního podílu a rozsah účasti na obchodní společnosti. Podle ustanovení 1 ZOK jsou obchodními korporacemi obchodní společnosti a družstva, přičemž nová právní úprava nemění výčet jednotlivých obchodních společností (tedy veřejná obchodní společnost a komanditní společnost jako osobní společnosti, společnost s ručením omezeným a akciová společnost jako kapitálové společnosti a dále evropská společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení). Stejně tak se nemění ani definice obchodního podílu, který i nadále představuje souhrn kvalitativní a kvantitativní stránky, a tedy podle ustanovení 31 ZOK představuje účast společníka v obchodní korporaci a práva a povinnosti z této účasti plynoucí. Pro úplnost lze uvést, že do budoucna nebude obchodní podíl nadále považován za tzv. jinou majetkovou hodnotu, jak to dnes činí 181 odst. 1 zákona č. 40/1964 Zákon o obchodních korporacích 4

Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, ale za věc ve smyslu ustanovení 489 NOZ. Za věc budou podle NOZ bez dalšího považovány také cenné papíry 1 Obchodní podíl ve veřejné obchodní společnosti ( 76 an. ObchZ a 95 an. ZOK) Veřejnou obchodní společností je společnost, ve které alespoň dvě osoby podnikají pod společnou firmou a ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně celým svým majetkem. Veřejná obchodní společnost je tedy společností osobního typu, pro niž je charakteristická osobní účast společníků na společnosti a jejíž existence je vázána na konkrétní osoby společníků. Další charakteristikou této formy obchodní společnosti je to, že musí mít jak při založení, tak po celou dobu její existence, alespoň dva členy. Zároveň může být založena pouze za účelem podnikání. Novinkou v rámci ZOK, je výslovné zakotvení nemožnosti převodu podílu společníka ve veřejné obchodní společnosti ( 116). Změna v osobách společníků, tj. jejich přistoupení či vystoupení z veřejné obchodní společnosti, je tedy možná jenom na základě změny společenské smlouvy. Nepřevoditelnost obchodního podílu, dříve pozitivně právně nezakotvenou, již v minulosti dovodil Nejvyšší soud ČR na základě samotné povahy veřejné obchodní společnosti. 2 Další změnou je také umožnění vložení práce a služeb jakožto předmětu vkladu (splnění vkladové povinnosti provedením práce nebo služby). V takovém případě obsahuje společenská smlouva i ocenění prováděné práce nebo poskytované služby nebo způsob jejich ocenění. Zákaz tohoto postupu, který obsahuje dosavadní úprava, plyne z čl. 7 Druhé směrnice, která však dopadá pouze na akciové společnosti. V návaznosti na tyto změny se také modifikují pravidla dělení zisku a ztráty, přičemž se zohledňuje osobní povaha společnosti. ZOK také nově stanovuje, že je-li společník v prodlení se splněním vkladové povinnosti, může být ze společnosti jejím nejvyšším orgánem po marném uplynutí dodatečné lhůty určené pro splnění vyloučen, určuje-li tak společenská smlouva a souhlasí-li ostatní společníci, přičemž k hlasu vylučovaného společníka se při rozhodování nepřihlíží. Uvedené neplatí, má-li společnost jen dva společníky. Obchodní podíl v komanditní společnosti ( 93 an. ObchZ a 118 an. ZOK) ObchZ ve svém 93 odst. 1 definuje komanditní společnost jako společnost, v níž jeden nebo více společníků ručí za závazky společnosti do výše svého nesplaceného vkladu zapsaného v obchodním rejstříku (komanditisté) a jeden nebo více společníků celým svým majetkem (komplementáři). Z uvedeného vyplývá, že komanditní společnost musí mít alespoň dva společníky, přičemž na komplementáře se obdobně použijí ustanovení platné pro společníky veřejné obchodní společnosti. Také komanditní společnost nemůže být založena za jiným nežli podnikatelským účelem. Nová právní úprava 118 odst. 1 ZOK stanoví poněkud odlišně, že Komanditní společnost je společnost, v níž alespoň jeden společník ručí za její dluhy omezeně (komanditista) a alespoň jeden společník neomezeně (komplementář). Na rozdíl od dosavadní právní úpravy není do budoucna stano- vena minimální výše vkladu komanditisty do společnosti tak, jak to dnes činí 97a ObchZ, který požaduje vklad ve výši stanovené společenskou smlouvou, minimálně však 5 000 Kč. Ustanovení 121 odst. 1 ZOK oproti tomu zakotvuje, že Komanditista splní vkladovou povinnost ve výši a způsobem určeným ve společenské smlouvě, jinak v penězích a bez zbytečného odkladu po vzniku své účasti ve společnosti. Opuštění úpravy minimální vkladové povinnosti lze vysledovat také u společnosti s ručením omezeným (srov. výklad níže). V návaznosti na výše uvedené ZOK nově upravuje také rozsah ručení komanditisty za závazky společnosti. V této souvislosti stanoví, že Pokud společenská smlouva určí, že komanditisté ručí za dluhy společnosti do výše určené částky ( komanditní suma ), uvede se tato částka ve společenské smlouvě. Nelze sjednat nižší komanditní sumu, než kolik činí vklad komanditisty. Výše ručení se tak nově neodvíjí jen od výše splaceného vkladu, jak je tomu dnes, ale alternativně od výše komanditní sumy, jejíž výše se zapisuje do obchodního rejstříku a prostřednictvím níž komanditista deklaruje vůči třetím osobám výši ručení za závazky společnosti. Jan Pavelka, Advokát Veronika Filipová, Právní studentka 1 a dále zřejmě i zaknihované cenné papíry, jako samostatná kategorie existující nově vedle kategorie cenného papíru. 2 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23.9.2008, sp. zn. 29 Cdo 646/2008. Zákon o obchodních korporacích 5

SMLUVNÍ POKUTA V NOVÉM OBČANSKÉM U Jedním z nejběžnějších právních institutů, který je využíván ve smluvních vztazích, je smluvní pokuta. Prakticky v každé smlouvě je využito alespoň jedné smluvní pokuty k utvrzení povinností dlužníka. Vzhledem k častému užití smluvní pokuty ve smlouvách není překvapením ani velké množství soudních rozhodnutí, které se nejrůznějšími aspekty smluvní pokuty zabývají. Do tohoto prostředí ustálené zákonné úpravy a nepřeberného množství judikatury přichází Nový občanský zákoník (tedy zák. č. 89/2012 Sb., dále též NOZ ). Je proto třeba se zabývat tím, co nového s sebou NOZ přináší a jak se může po 1. 1. 2014 změnit i přístup soudů při posuzování ujednání o smluvní pokutě. V současné době platná a účinná právní úprava institutu smluvní pokuty je poplatná dvoukolejnosti soukromého práva. Úprava smluvní pokuty je tak obsažena současně v občanském 1 i obchodním zákoníku. 2 Vztah úpravy v občanském a obchodním zákoníku je založen na principu obecné a zvláštní právní úpravy. Pro občanskoprávní vztahy se tak v zásadě uplatní pouze úprava obsažená v občanském zákoníku. Pro obchodněprávní vztahy k obecné úpravě obsažené v občanském zákoníku přistupují i ustanovení obsažená v obchodním zákoníku, která modifikují některá obecná pravidla ze zákoníku občanského. Podle občanského zákoníku tak například vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu v případě, že dlužník porušení povinnosti zavinil (úmyslně nebo z nedbalosti), a to není-li sjednáno jinak. Oproti tomu podle obchodního zákoníku platí, že není- -li sjednáno jinak, dlužník je povinen platit smluvní pokutu i když porušení smluvní povinnosti nezavinil a dokonce i v případě, že by jinak byly dány okolnosti vylučující jeho odpovědnost za škodu. Dále například podle obchodního zákoníku může soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit, zatímco podle občanského zákoníku by musela být nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta prohlášena za neplatnou jako celek, a to pro rozpor s dobrými mravy. Tyto rozdíly se od 1. 1. 2014 stanou společně s příchodem nové právní úpravy institutu smluvní pokuty minulostí. Smluvní pokuta je upravena v 2048 a násl. NOZ v oddílu nazvaném utvrzení dluhu. Smluvní pokuta se tak společně s institutem uznání dluhu systematicky vyčleňuje ze způsobů zajištění dluhu a tvoří novou právní kategorii. Důvodem je skutečnost, že funkcí smluvní pokuty (stejně jako funkcí uznání dluhu) není dluh zajistit (vytvořit náhradní zdroj uspokojení dluhu), jako je tomu u ručení, zástavy apod., nýbrž posílit postavení věřitele jiným způsobem. Úprava smluvní pokuty v NOZ z velké části přejímá úpravu smluvní pokuty dle platné právní úpravy v občanském a obchodním zákoníku a pouze ji v některých ohledech upřesňuje. Většina ustanovení o smluvní pokutě proto nepřekvapí svým zněním a jejich výklad tak může být podpořen judikaturou, která se postupně vytvořila k příslušným ustanovením stávajícího občanského a obchodního zákoníku. Pravděpodobně nejvýznamnější změnou je skutečnost, že podle NOZ již nebude muset být smluvní pokuta sjednána písemně, jak je dnes vyžadováno zákonem. Podle stávající platné a účinné právní úpravy může být dodržení písemné formy problematické zejména v případě elektronického obchodu, a to z důvodu, že při elektronickém obchodu zpravidla chybí jeden ze znaků písemné formy podpis jednající osoby. V současné době lze proto např. pochybovat o platnosti smluvní pokuty, která je součástí obchodních podmínek řady internetových obchodů. Od 1. 1. 2014 však již nebude vyžadována písemná forma ujednání o smluvní pokutě, a bude tak značně jednodušší sjednat smluvní pokutu elektronickými prostředky. Za účinnosti stávající právní úpravy vznikaly občasné spory, zda lze jako smluvní pokutu sjednat nepeněžité plnění, či zda může být smluvní pokutou pouze určitá peněžitá částka, jak by vyplývalo z doslovného jazykového výkladu příslušných zákonných ustanovení. Nová právní úprava v tomto ohledu jakékoli pochybnosti 1 544 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 2 300 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Nový občanský zákoník 6

jednoznačně odstraňuje. Úprava obsažená v ustanovení 2048 NOZ totiž výslovně stanoví, že smluvní pokuta může být sjednána i jako nepeněžité plnění. Jak je výše uvedeno, na straně jedné je podle občanského zákoníku dlužník povinen zaplatit smluvní pokutu v případě, že zaviní porušení povinnosti zajištěné smluvní pokutou, na straně druhé podle obchodního zákoníku platí, že zavinění, není-li sjednáno jinak, není vyžadováno. Sjednocená právní úprava smluvní pokuty v NOZ se přiklonila k variantě, podle níž právo na smluvní pokutu nezávisí na tom, zda se jedná o zaviněné, či nezaviněné porušení povinnosti. Smluvní strany se však mohou dohodnout i na tom, že právo na smluvní pokutu vzniká jen v případě zaviněného porušení povinnosti. V posledních několika letech se strhla poměrně ostrá právní diskuse týkající se situace, kdy je vznik práva na zaplacení smluvní pokuty vázán na jinou skutečnost, než je porušení smluvní povinnosti. V případech řešených Nejvyšším soudem ČR šlo konkrétně o situace, kdy smluvní pokuta byla vázána až na skutečnost, že věřitel odstoupí od smlouvy poté, co již dlužník smlouvu porušil. 3 Pokud tedy dlužník poruší smlouvu a věřitel přesto neodstoupí od smlouvy, není dlužník povinen smluvní pokutu platit. Pokud však dlužník poruší smluvní povinnost a věřitel následně z tohoto důvodu odstoupí od smlouvy, vznikne dlužníkovi povinnost zaplatit smluvní pokutu. Taková ujednání v podstatě představují určitý vstřícný krok věřitele, kterým věřitel říká, že smluvní pokutu požaduje pouze, když porušení smluvní povinnosti bude mít takovou intenzitu, aby věřitel mohl a chtěl z tohoto důvodu od smlouvy odstoupit. Bohužel Nejvyšší soud ČR má na podobná ujednání zcela odlišný názor a považuje je za neplatná, protože podle něj je možné smluvní pokutu sjednat vždy pouze jako nepodmíněnou a nelze ji vázat na jinou skutečnost, než je porušení smluvní povinnosti. Podle Nejvyššího soudu ČR tak jsou ujednání o smluvní pokutě neplatná i v případě, že jsou vázána na porušení smluvní povinnosti dlužníka a pouze je přidána ještě další podmínka vzniku práva na smluvní pokutu (de facto ve prospěch dlužníka). NOZ se otázkou takto konstruovaných ujednání ve svém znění výslovně nezabývá. Nicméně důvodová zpráva hovoří jasnou řečí, když stanoví, že ujednají-li si strany, že dlužník zaplatí věřiteli určitou částku pro případ, že nastane jiná skutečnost, než je porušení smluvní povinnosti, nepůjde sice o smluvní pokutu, nicméně půjde o platné ujednání. Takové ujednání se pak má podle okolností posoudit jako ujednání o odstupném, případně jako nepojmenovaná smluvní klauzule. Takový přístup je zcela v souladu se zásadou autonomie vůle stran a zásadou, že by měla být přednostně zachovávána platnost právních úkonů, je-li to možné (favor negotii). Do budoucna lze tedy vyjádřit naději, že by se judikatura obecných soudů mohla a měla změnit a respektovat autonomii vůle stran a zachovávat platnost ujednání o smluvní pokutě, jejíž vznik není vázán přímo na porušení smluvní povinnosti. Lze tedy shrnout, že největší změnou, kterou s sebou přinese NOZ ve vztahu ke smluvní pokutě, je sjednocení její stávající dvojkolejné právní úpravy a upuštění od požadavku na písemnou formu ujednání o smluvní pokutě. Sjednocení úpravy smluvní pokuty přitom znamená, že od 1. 1. 2014 bude právo na smluvní pokutu vznikat v zásadě i tehdy, když se nebude jednat o zaviněné porušení smluvní povinnosti. Ve všech soukromoprávních vztazích bude soud moci rovněž snížit výši nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty. Kromě toho bude výslovně připuštěna možnost sjednání smluvní pokuty ve formě nepeněžitého plnění. V neposlední řadě pak dle důvodové zprávy má být zachovávána i platnost ujednání, která váží vznik práva na zaplacení určité částky na jinou skutečnost, než je porušení smluvní povinnosti druhé smluvní strany. Štěpán Štarha, Koncipient 3 Srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 1. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2575/2010. Nový občanský zákoník 7

PRAHA BRNO OSTRAVA BRATISLAVA Česko-slovenská advokátní kancelář s mezinárodním dosahem REKODIFIKAČNÍ NOVINKY SRPEN 2012 Advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners se sídlem v Praze a s pobočkami v Brně, Ostravě a Bratislavě je s týmem více než 140 právníků, z toho 21 partnerů, několika desítek studentů právnických fakult a více než 300 spolupracovníků, včetně 100 zaměstnanců spolupracující inkasní agentury Cash Collectors, největší česko-slovenskou právnickou firmou. Kancelář v současné době poskytuje služby zhruba 800 klientům, z toho více než 30 společnostem patřícím do Czech TOP 100 a cca 80 společnostem patřícím do Fortune 500. Advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners je podle výsledků oficiální soutěže Právnická firma roku v posledních třech letech nejúspěšnější českou advokátní kanceláří, a to jak podle počtu titulů, tak podle počtu nominací. Kancelář také získala prestižní ocenění Who s Who Legal Award, je vyhodnocena jako nejlepší advokátní kancelář roku 2011 v České republice a v celkovém hodnocení publikace Practical Law Company za všechny hodnocené právní obory získala 1. místo mezi domácími advokátními kancelářemi. Kancelář dále získala ocenění ILO Client Choice Awards 2010 udělované mezinárodní ratingovou agenturou International Law Office (ILO), čímž se stala klienty nejlépe hodnocenou právnickou firmou v České republice. Právníci kanceláře jsou pravidelně uváděni mezi vedoucími či doporučovanými specialisty renomovanými mezinárodními ratingovými publikacemi jako jsou PLC Cross-border, European Legal 500, Chambers Global Guide, European Legal Experts, Global Law Experts a IFLR 1000; tyto publikace uvádějí kancelář jako jednu z nejlepších právních firem pro transakce realizované v České republice v oblasti fúzí a akvizic, obchodního práva a práva obchodních společností, bankovního a finančního práva, práva kapitálových trhů, insolvence a restrukturalizace, stavebního práva, práva nemovitostí, pracovního práva a řešení sporů. Advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners má nejkomplexnější mezinárodní podporu dostupnou pro české a slovenské advokátní kanceláře. Týn 1049/3 110 00 Praha 1 Česká republika Tel.: +420 224 895 950 Fax: +420 224 895 980 Hilleho 1843/6 602 00 Brno Česká republika Tel.: +420 545 423 420 Fax: +420 545 423 421 Zámecká 20 702 00 Ostrava Česká republika Tel.: +420 596 110 300 Fax: +420 596 110 420 Apollo Business Center II, blok H Mlynské Nivy 49 821 09 Bratislava Slovenská republika Tel.: +421 232 113 900 Fax: +421 232 113 901 Za vydání Rekodifikačních novinek odpovídají: Jan Topinka, partner (jan.topinka@havelholasek.cz), Dušan Sedláček, partner (dusan.sedlacek@havelholasek.cz) a Jana Buršíková, advokátka a professional support lawyer (jana.bursikova@havelholasek.cz) Účelem tohoto dokumentu a informací v něm obsažených je informovat obecně o vybraných významných legislativních změnách, nikoliv podat jejich vyčerpávající právní rozbor. Přestože přípravě tohoto dokumentu byla věnována maximální pozornost a péče, advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners doporučuje si před přijetím jakýchkoliv rozhodnutí na základě informací v tomto dokumentu vyžádat detailnější právní konzultaci. 2012 Havel, Holásek & Partners s.r.o. Všechna práva vyhrazena.