Porušování autorského práva na Internetu

České vysoké učení technické v Praze Fakulta elektrotechnická Bakalářská práce Porušování autorského práva na Internetu Martin Vízner Vedoucí práce: Doc. Ing. Róbert Lórencz, CSc. Studijní program: Elektronika a informatika, bakalářský Obor: Výpočetní technika leden 2008

ii

Poděkování Rád bych poděkoval svým blízkým, za podporu a trpělivost po celou dobu mého studia. Dále bych rád poděkoval všem pedagogickým pracovníkům ČVUT FEL za jejich vstřícný přístup, zejména pak vedoucímu této práce, doc. Ing. Róbertu Lórenczovi, CSc. iii

iv

Prohlášení Prohlašuji, že jsem svou bakalářskou práci vypracoval samostatně a použil jsem pouze podklady uvedené v přiloženém seznamu. Nemám závažný důvod proti užití tohoto školního díla ve smyslu 60 Zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). V Krupce dne 10. 1. 2008.. v

vi

Abstract This bachelor thesis deals with problematics of author law violation of on The Internet. The output of this thesis is a methodology for justifying illegal user activities on the Internet according to legislative of the Czech Republic. Abstrakt Tato bakalářská práce se zabývá problematikou porušování autorského práva na internetu. Výstupem této práce je metodika pro posouzení protiprávního jednání uživatelů na internetu podle platné legislativy České republiky. vii

viii

Obsah Seznam obrázků... xi Seznam tabulek... xiii 1. ÚVOD 1 2. DUŠEVNÍ VLASTNICTVÍ 2 2.1. Práva k výsledkům tvůrčí činnosti... 3 2.2. Práva k výsledkům netvůrčí povahy... 3 2.3. Práva k označení... 3 3. AUTORSKÉ PRÁVO 5 3.1. Prameny... 5 3.2. Odpovědnost v českém právním řádu... 6 3.2.1. Přestupek a trestný čin... 8 3.2.1.1. Nedbalost a úmysl... 9 3.2.1.2. Způsobená škoda... 9 3.2.1.3. Hospodářská trestná činnost... 10 3.2.1.4.Nebezpečnost činu pro společnost... 10 3.3. Předmět ochrany... 11 3.3.1. Druh a forma díla... 11 3.3.2. Databáze... 13 3.3.2.1. Obsah databáze... 13 3.3.2.2. Struktura databáze... 13 3.3.3. Zvláštní druh děl... 14 3.3.3.1. Zaměstnanecké dílo... 14 3.3.3.2. Kolektivní dílo... 15 3.3.3.3. Školní dílo... 15 3.3.3.4. Dílo vytvořené na objednávku... 15 3.3.3.5. Dílo audiovizuální... 15 3.3.3.6. Počítačové programy... 16 3.3.4. Díla vyloučená z ochrany... 16 3.3.5. Zákonné výjimky z výlučného práva... 17 3.3.6. Omezení autorského práva... 17 3.3.6.1. Volná užití... 18 3.3.6.2. Bezúplatné zákonné licence... 18 3.4. Udělení licence a licenční smlouva... 20 3.4.1. Osobnostní práva... 21 3.4.2. Majetková práva... 21 3.4.3. Náležitosti licence... 21 3.4.4. Poskytnutí licence... 22 3.4.5. EULA a zvláštní případy uzavření licenční smlouvy... 23 3.4.6. Softwarové licence... 24 3.4.7. Licence dokumentů a dokumentace... 28 3.5. Věcná a místní působnost autorského zákona... 28 ix

3.6. Práva související s právem autorským... 29 3.7. Autorství a spoluautorství... 29 3.8. Podmínky ochrany... 30 4. PORUŠOVÁNÍ AUTORSKÉHO PRÁVA V PRAXI 32 4.1. Objekt útoku... 32 4.1.1. Softwarové pirátství... 33 4.1.1.1. Neoprávněné užívání softwaru... 34 4.1.1.2. Šíření softwaru... 36 4.1.1.3. Výroba nelegálního softwaru... 36 4.1.1.4. Neoprávněný zásah do softwaru... 37 4.1.2. Hudební pirátství... 38 4.1.2.1. Šíření a zveřejnění díla... 38 4.1.2.2. Bootlegy... 38 4.1.2.3. Plagiát... 39 4.1.2.4. Sestavování kolekcí... 39 4.1.3. Audiovizuální díla... 39 4.1.3.1. Šíření a zveřejnění díla... 40 4.1.3.2. Rozmnoženina audiovizuálních děl získaných nelegální cestou.. 40 4.1.3.3. Ostatní formy... 41 4.1.4. Literární, grafická a fotografická díla... 41 4.1.5. Databáze... 42 4.1.6. Doménová jména... 42 4.1.7. Technické prostředky ochrany... 43 4.2. Způsob protiprávního jednání... 43 4.2.1. Peer To Peer... 43 4.2.2. Webová stránka... 46 4.2.2.1. Ochrana práv autora webových stránek... 46 4.2.2.2. Grafika, fotografie a funkční prvky webových stránek... 47 4.2.2.3. Návrh stránek na zakázku... 47 4.2.2.4. Důkaz autorství a autentičnost zdrojů... 48 4.2.3. Internetové rádio... 48 4.2.3.1.Autorská odměna... 48 4.2.3.2.Kolektivní správce autorských děl... 49 4.2.4. Obaly nosičů hudebních a audiovizuálních děl... 49 4.3. Shrnutí 50 5. ZÁVĚR 51 6. SEZNAM LITERATURY 52 A. END USER LICENSE AGREEMENT - EULA 55 B. PŘEKLAD GNU GENERAL PUBLIC LICENSE 59 C. PŘEHLED KOLEKTIVNÍCH SPRÁVCŮ AUTORSKÝCH DĚL 65 x

Seznam obrázků 3.1: Click-on licence MPL. 24 3.2: Diagram kategorizace softwarových produktů... 25 4.1: Graf porušování autorského práva na internetu.. 33 4.2: Graf vývoje míry softwarového pirátství v ČR.... 35 4.3: Relativní subjektivní právo. 42 4.4: Diagram Napster.. 44 4.5: Diagram Gnutella... 45 4.6: Diagram Bittorrent.. 45 xi

xii

Seznam tabulek 4.1: 20 zemí s nejnižší měrou softwarového pirátství 34 4.2: Výše paušální odměny.... 49 xiii

xiv

KAPITOLA 1. ÚVOD 1 ÚVOD Nepochybně nejvýznamnější technologií, která vyvolává řadu otázek týkajících se jeho právního režimu, je fenomén zvaný Internet. Jeho existence však zatím legislativu České republiky, ale i celého světa významně nenarušuje. Zvláštních právních úprav je v tomto směru velmi málo, což způsobuje časté polemiky o aplikaci stávajících právních úprav vytvořených pro reálný svět, na prostředí abstraktní a nehmotné. Jedním z nejvíce diskutovaných témat prostředí internetu, je kontrola jeho obsahu. Toto prostředí vytváří dojem anonymity a bezprostřednosti, což přináší celou řadu kriminálních aktivit, mezi které se bezesporu řadí i porušování autorského práva. Internet je jak mocným nástrojem při protiprávním jednání, tak obrovským cílem jejich útoku. V prostředí internetu se provádí celá řada činností, které jsou více či méně analogií k činnostem ve skutečném světě. Vzhledem k této analogii je tak možná aplikace současné právní úpravy i do tohoto prostředí. K některým jednáním je nutný úmysl a k některým postačí nedbalost. Jaké počínání běžného, ale i pokročilého uživatele internetu jsou v oblasti autorského práva protiprávní, a jaká naopak jsou v souladu s právem, by měla odpovědět tato bakalářská práce, jejímž výstupem by měla být metodika pro posouzení protiprávního jednání takových uživatelů zejména podle platné legislativy v České republice. Tato práce je rozdělena do několika tématických kapitol, které mají za úkol postupně popsat problematiku autorského práva a zajistit tak potřebné množství informací a nutných pojmů pro posouzení protiprávnosti jednání uživatele. U kapitoly s názvem Duševní vlastnictví se pokusím vysvětlit důležitý, a jak praxe ukazuje, těžko pochopitelný pojem duševního vlastnictví jako majetku nehmotné povahy, na kterém autorské právo stojí. V další kapitole pak uvedu nejnutnější body z právní úpravy, vysvětlení některých pojmů, kvalifikaci skutku a některé aspekty z oblasti licenčních ujednání. V posledním tématickém celku budou uvedeny objekty a cíle útoku při porušování autorských práv z praktického pohledu, několik statistických údajů, a na konec i popis několika zvláštních protiprávních jednání. 1

KAPITOLA 2. DUŠEVNÍ VLASTNICTVÍ 2 DUŠEVNÍ VLASTNICTVÍ Duševní vlastnictví je majetek nehmotné povahy, který je výsledkem procesu lidského myšlení a jako takové v jeho právně určené formě je lze směňovat, užívat, ale i ochraňovat. Historie právní ochrany duševního vlastnictví na českém území spadá již do počátku 19. století, kdy v českých zemích platilo rakouské právo. Ale až v druhé polovině 20. století lze hovořit o organizované mezinárodní právní ochraně, kdy právě pojem duševní vlastnictví užívá Úmluva o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO/OMPI), která vstoupila v platnost 26. dubna 1970. Právě tento den je každoročně v členských státech Světové organizace duševního vlastnictví připomínán jako Světový den duševního vlastnictví. V současnosti organizace WIPO/OMPI spravuje v oblasti práv k duševnímu vlastnictví 23 různých mezinárodních dokumentů. Je specializovanou odbornou organizací v systému Spojených národů s mandátem koordinovat mezinárodně právní ochranu duševního vlastnictví. Sdružuje 178 států světa. Česká republika je členem organizace od 1. 1. 1993, bývalé Československo bylo členem od jejího vzniku v roce 1970 a zároveň členským státem obou hlavních úmluv od roku 1921. Na základě ústavního zákona č. 4/1993 Sb., tzv. recepční normy, se Česká republika zavázala dodržovat prakticky všechny mezinárodní závazky, kterými ke dni zániku byla vázána československá federace. Navíc, i po svém vzniku se samostatná Česká republika stala smluvní stranou řady mezinárodních smluv na ochranu duševního vlastnictví, více [9]. Práva k duševnímu vlastnictví se označují jako subjektivní a soukromá, jejichž předmětem jsou tzv. nehmotné statky. Jedná se tedy o práva subjektivní, a jako taková příslušejí v právním smyslu jednotlivým osobám, tj. fyzickým a právnickým osobám, které jim umožňují požadovat nějaké chování, které typicky může spočívat ve zdržení nebo strpění určitého chování oprávněné osoby nebo dokonce vlastní aktivní chování či jednání včetně aktivního poskytnutí určitého zpravidla peněžního plnění. Praktické uplatňování soukromého subjektivního práva je v zásadě věcí dispozice jednotlivých oprávněných osob, nebo-li vlastníků. Je v podstatě věcí svobodného rozhodnutí těchto vlastníků, zda se rozhodnou svá práva uplatňovat vůči konkrétním třetím osobám a jakým způsobem. Avšak toto nevylučuje existenci veřejného zájmu na prosazování těchto práv, a rovněž to neznamená, že by opomenutí vlastníků svá práva uplatňovat a hájit nebylo spojeno nebo dokonce nemohlo být spojeno s právními sankcemi. S ohledem na specifickou povahu práv k duševnímu vlastnictví došlo po vzoru zejména evropského práva i v českém právním řádu k řadě posunů. Práva k duševnímu vlastnictví mají zpravidla povahu tzv. absolutních práv jako protikladu k tzv. právům relativním. To znamená, že tato práva působí vůči všem, téměř shodně, jako vlastnické právo k hmotné věci. Tento charakteristický rys odlišuje absolutní práva od práv relativních, která působí a lze je uplatnit vždy jen vůči konkrétním jednotlivým osobám nebo osobě. 2

KAPITOLA 2. DUŠEVNÍ VLASTNICTVÍ Mezi práva k duševnímu vlastnictví zahrnujeme typicky autorské právo, práva související s autorským právem, patenty na vynálezy a užitné vzory, ochranné známky, průmyslové vzory, topografie polovodičových výrobků, označení původu a zeměpisná označení a s určitými výhradami rovněž právo k obchodní firmě. K těmto právům mohou být dále přiřazována i práva chráněná v rámci ochrany před nekalou soutěží. Tento výčet práv k duševnímu vlastnictví lze přehledněji rozčlenit mezi tři základní třídy. 2.1 Práva k výsledkům tvůrčí činnosti Do této kategorie patří zejména objevy, vyřešení určitého objektivně existujícího problému, průmyslová práva patenty, autorské právo a také právo k výkonům výkonných umělců. Právo k vynálezu, vyplývající z patentu na vynález, uděluje vlastníkovi patentu monopol k užívání určitého technického řešení na určitou omezenou dobu (v současné době 20 let) výměnou za to, že dané technické řešení bude zveřejněno a tak zpřístupněno neomezenému okruhu veřejnosti, která na výsledky vynálezecké činnosti jedné osoby může navazovat a dále je rozvíjet při tvorbě dalších vynálezů, což se jeví jako prospěšné pro celkový hospodářský rozvoj a blaho společnosti. Tato úvaha s určitou modifikací platí i pro díla autorská. Oproti právu průmyslovému jsou autorská práva a práva související s autorským právem odlišná právě v podmínce registrace; jejich vznik a trvání tedy nevyžadují jakoukoli registraci ani jiný autoritativní úkon orgánu veřejné správy. 2.2 Práva k výkonům netvůrčí povahy Do této třídy řadíme tzv. práva související s právem autorským, kterými jsou např. rozhlasová a vysílací práva, nahrávací práva a právo k zveřejnění dosud nezveřejněného díla. Specifikem této skupiny je tedy zejména ochrana podnikatelské činnosti či záměru, zahrnující organizační, technické a finanční aspekty, ale nikoliv však výsledek lidské tvůrčí duševní činnosti. 2.3 Práva k označením V této kategorii lze narozdíl od ostatních práv k duševnímu vlastnictví získat monopol k užívání určitého označení na neomezenou dobu do budoucnosti, a to dokonce i k označení, které vlastník příslušného práva na označení sám nevytvořil ani není právním nástupcem jeho tvůrce. Prvořadým zájmem tu tedy je zájem na transparentnosti svobodného trhu a zajištění transparentní a nezkreslené hospodářské soutěže, kde si jednotliví soutěžitelé 3

KAPITOLA 2. DUŠEVNÍ VLASTNICTVÍ budou konkurovat kvalitou a cenou svých výrobků a služeb a kde nebude docházet k záměně mezi výrobky a službami různých subjektů trhu, více v [3]. Jak patrno z uvedeného rozdělení, duševní vlastnictví ovlivňuje celou řadu lidských činností. Zejména v dnešní době, kdy se duševní vlastnictví promítá do globální komunikace, v klasické i elektronické podobě, zahrnující zpřístupnění a výměnu kulturních a technických informací a hodnot, a to i prostřednictvím komunikačních prostředků, jakými jsou bezdrátové či satelitní vysílání a v neposlední řadě zejména celosvětová počítačová síť internet. Výsledky duševní tvůrčí činnosti jsou tak obecně a téměř bez jakýchkoli omezení přístupné, a proto nabývá právní regulace vztahů v této oblasti stále většího významu. Právo k výsledkům duševní činnosti se přiznává fyzické osobě a je zařazováno do základních lidských práv. Pro oblast právní ochrany ve sféře duševního vlastnictví je tak zcela podstatným a nezastupitelným elementem snaha směřující k vytvoření systému ochrany výsledků duševní tvůrčí činnosti a motivace daných jedinců či skupin v pokračování v této činnosti, jakož i snaha o přiměřenou a vyváženou regulaci vztahů, vznikajících v procesu tvorby a užití autorských děl. Společným úkolem a cílem všech jednotlivých orgánů veřejné správy České republiky, které se podílejí na prosazování práv z duševního vlastnictví, je zajištění respektu subjektivních soukromých práv. Předmětem činnosti jednotlivých orgánů veřejné správy při prosazování těchto práv je tedy především aplikace jednotlivých předpisů hmotného práva upravujících právo duševního vlastnictví a tyto předpisy současně představují zákonný rámec, v němž se jednotlivé orgány musí a jedině mohou pohybovat. Tyto předpisy jsou pak souhrnně označovány jako autorské právo. 4

KAPITOLA 3. AUTORSKÉ PRÁVO 3 AUTORSKÉ PRÁVO Autorské právo je odvětví práva a právě jeden z nevýznamnějších institutů pro ochranu duševního vlastnictví. Jeho hlavním úkolem je pak ochrana autorských děl a nároků jejich tvůrců po jistou zákonem stanovenou dobu. Pouze autor díla má právo rozhodnout, jakým způsobem bude s jeho dílem nakládáno. Celosvětově je toto právo označováno z anglického jazyka jako copyright. 3.1 Prameny Mezi prameny českého autorského práva zejména patří: Listina základních práv a svobod - zákon. č. 2/1993 Sb., jako nedílná část Ústavy České republiky [5]. Zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů [2]. Zákon č. 121/2000 Sb., O právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, který je zvláštním zákonem a základním právním předpisem [1]. Zákon č. 200/1990 Sb., O přestupcích, ve znění pozdějších změn a doplňků [6]. Zákon č. 140/1961 Sb. Trestní zákon, ve znění pozdějších změn a doplňků [4]. Směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropy. Česká republika ještě jako ČSSR podepsala Bernskou úmluvu o ochraně literárních a uměleckých děl z 9. 9. 1986, ve znění pařížské revize z 24. 7. 1971 a Všeobecnou úmluvu o autorské právu z 8. 9. 1952 v Ženevě ve znění pařížské revize. Tím se zavázala respektovat autorská práva a v souvislosti s tím byla zařazena ochrana autorského práva právě i do přestupkového a trestního zákona. V neposlední řadě mezi prameny českého autorského práva patří ratifikované mezinárodní smlouvy a úmluvy. 5

KAPITOLA 3. AUTORSKÉ PRÁVO 3.2 Odpovědnost v českém právním řádu Pokud se zde omezím na odpovědnost v právním řádu České republiky, lze v podstatě hovořit o odpovědnosti ve dvou rozdílných rovinách. Prvou z nich je občanskoprávní nebo také soukromoprávní odpovědnost, která je reprezentována zejména 40 autorského zákona [1]. Uvedený paragraf hovoří o tom, že autor, do jehož práva bylo neoprávněně zasaženo nebo jehož právu hrozí neoprávněný zásah, se může domáhat zejména: určení svého autorství, zákazu ohrožení svého práva, sdělení údajů o způsobu a rozsahu neoprávněného užití, odstranění následků zásahu do práva, poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu, zákazu poskytování služby, kterou využívají třetí osoby k porušování nebo ohrožování práva autora. Samotné zadostiučinění se nejčastěji realizuje omluvou a peněžním zadostiučiněním. Autor nebo vykonavatel práva má rovněž nárok na uveřejnění rozsudku na náklady druhé strany. Náhrada škody je pak zpravidla realizována úhradou škody včetně ušlého zisku ve výši odměny, kterou by autor dostal a formou vydání bezdůvodného obohacení ve výši dvojnásobku odměny za získání potřebné licence. V druhém případě lze hovořit o odpovědnosti veřejnoprávní, kterou lze dále rozčlenit na trestněprávní a na základě novelizace nově jako přestupkovou či správněprávní. Přestupkem se rozumí zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v přestupkovém nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin. Krom trestněprávní ochrany existovala do května 2006 ještě ochrana přestupková uvedená v zákoně o přestupcích č. 200/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů [6], kdy se jednalo o porušení 32 přestupku na úseku kultury s maximální sankcí pokutou do 15.000 Kč. V současnosti je však tato ochrana přesunuta přímo do autorského zákona jako přestupky a správní delikty odlišným zněním a samozřejmě s případnou vyšší sankcí. Touto úpravou byl proveden zcela nový obrovský krok v ochraně autorského práva. Nyní zde uvedu přesnou citaci 105a týkajícího se přestupků fyzických osob a 105b, popisující správní delikt právnických a podnikajících osob. 6

KAPITOLA 3. AUTORSKÉ PRÁVO 105a Přestupky (1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že a) neoprávněně užije autorské dílo, umělecký výkon, zvukový či zvukově obrazový záznam, rozhlasové nebo televizní vysílání nebo databázi, b) neoprávněně zasahuje do práva autorského způsobem uvedeným v 43 odst. 1 nebo 2 anebo v 44 odst. 1, nebo c) jako obchodník, který se účastní prodeje originálu díla uměleckého, nesplní oznamovací povinnost podle 24 odst. 6. (2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) lze uložit pokutu do 150.000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. b) pokutu do 100.000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. c) pokutu do 50.000 Kč. 105b Správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob (1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že a) neoprávněně užije autorské dílo, umělecký výkon, zvukový či zvukově obrazový záznam, rozhlasové nebo televizní vysílání nebo databázi, b) neoprávněně zasahuje do práva autorského způsobem uvedeným v 43 odst. 1 nebo 2 anebo v 44 odst. 1, nebo c) jako obchodník, který se účastní prodeje originálu díla uměleckého, nesplní oznamovací povinnost podle 24 odst. 6. (2) Za správní delikt podle odstavce 1 písm. a) se uloží pokuta do 150.000 Kč, za správní delikt podle odstavce 1 písm. b) pokuta do 100.000 Kč a za správní delikt podle odstavce 1 písm. c) pokuta do 50.000 Kč. Trestným činem je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně. K trestnosti činu je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou. V trestním zákoně č.140/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů a doplnění [4] je ochrana autorského práva upravena v 152, jehož přesné znění zde pro jeho nezastupitelnou roli v ochraně autorského práva uvedu. 7

KAPITOLA 3. AUTORSKÉ PRÁVO 152 Porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi (1) Kdo neoprávněně zasáhne do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci bude pachatel potrestán, a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 značný prospěch, nebo b) dopustí-li se takového činu ve značném rozsahu. V případě zde uvedeného trestního ustanovení jde o blanketní normu, neboť odkazuje na zvláštní zákon, který přímo uvádí případné zásahy do chráněných práv. Tento způsob úpravy je v trestním právu užíván tehdy, pokud je vlastní zákonná úprava poměrně komplikovaná a její řešení trestně právními normami by bylo velice složité. V tomto případě je zvláštním zákonem míněn právě zákon autorský. Právě jsem uvedl dvě roviny ochran nebo odpovědností v autorském právu. Nutno podotknout, že v našem právním řádu je umožněn souběh obou uvedených ochran. Autorský zákon [1] výslovně uvádí, že právo autorské není dotčeno právy souvisejícími s tímto právem ani právem pořizovatele k jím pořízené databázi. A dále, že ochrana děl práv autorského nevylučuje ochranu stanovenou zvláštními právními předpisy. Přestože citovaná ustanovení se jeví jako zcela odlišná, tak rozdíly skutkové podstaty při posuzování, zda se jedná o trestný čin či přestupek, nejsou až tak markantní a jejich rozlišení není jednoduché. Ale při udělení případných sankcí je rozdíl znatelnější, a to jak z pohledu výše sankce tak z hlediska veřejného vnímání. Vždyť ve společnosti je jinak vnímána osoba pachatele přestupku oproti pachateli trestného činu, nemluvě o dalších právních a faktických následcích. 3.2.1 Přestupek a trestný čin Velmi často ve sdělovacích prostředcích slýcháváme o trestnosti činu při porušování práva autorského. Zejména pak celá řada společností, z nich nejvýznamnější a také nejznámější jsou IFPI 1, BSA 2 a ČPU 3, provádějí nejen osvětu ale dle mého názoru i systematické a cílené zastrašování. Ve sděleních těchto společností se jeví téměř každý 1 IFPI Mezinárodní federace hudebního průmyslu 2 BSA Business software aliance 3 ČPU Česká protipirátská unie 8

KAPITOLA 3. AUTORSKÉ PRÁVO skutek jako trestný čin. V následující části se pokusím osvětlit tuto nepatrnou hranici mezi trestnou činností a přestupkem. Uplatnění občanskoprávní (soukromoprávní) odpovědnosti a případné sankce je plně v dispozici subjektu, jenž byl porušením autorského práva poškozen, neboť pouze na něm záleží, zda se ochrany svých práv bude domáhat či nikoli, a tudíž zde není sporu o případnou právní kvalifikaci a určení společenské nebezpečnosti činu pro společnost. Oproti tomu, je zcela odlišná situace u odpovědnosti a případné sankce veřejnoprávní. Veřejnoprávní řízení, ať už půjde o přestupek, o trestný čin nebo o správní delikt právnických a podnikajících fyzických osob, nastupuje zcela nezávisle na řízení občanskoprávním a iniciativy poškozeného subjektu zde není třeba. Řízení o veřejnoprávní sankci za porušování autorského práva se bude zahajovat vždy z úřední povinnosti příslušného orgánu a poškozený subjekt v něm bude vystupovat nejčastěji jako oznamovatel respektive jako svědek-poškozený. Klíčovým problémem ve veřejnoprávním řízení je správná kvalifikace protiprávního jednání fyzické osoby jako přestupku nebo trestného činu, zejména pak při porušování autorského práva na internetu nebo v domácím prostředí. Pro toto rozlišení existuje několik pravidel, která jsou více či méně aplikovatelná na tento typ protiprávního jednání. Jak přestupky, tak trestné činy jsou v českém právu určeny kombinací formálního a materiálního znaku, tedy znaků příslušného deliktu uvedených v ustanoveních trestního či přestupkového zákona a stupněm nebezpečnosti jednání pro společnost. V případě, že za stejný skutek připadá v úvahu jak odpovědnost za přestupek, tak odpovědnost za trestný čin, je třeba zkoumat formulaci příslušných skutkových podstat uvedenou v trestním a přestupkovém zákoně, a v případě, že z pouhého rozdílu formálních znaků nelze určit, zda je dané jednání trestným činem či přestupkem, je třeba rozhodnout, zda je v daném případě určitý skutek postižitelný jako přestupek, či jako trestný čin podle stupně nebezpečnosti daného jednání pro společnost. 3.2.1.1 Nedbalost a úmysl Pro správnou kvalifikaci je důležitý druh zavinění, zde platí (není-li zákonem stanoveno jinak), že k trestnému činu je třeba zavinění úmyslného a k přestupku postačí zavinění z nedbalosti. Z tohoto pravidla lze ovšem dovodit pouze to, že nedbalostní porušení autorského práva může být nanejvýš přestupkem, ale neposkytuje nám to návod pro jednoznačnou kvalifikaci jednání úmyslného. 3.2.1.2 Způsobená škoda Způsobená škoda je kriteriem pro kvalifikaci mnoha protiprávních jednání, ale v případě rozhodnutí, zda se jedná o trestný čin, nebo přestupek výše způsobené škody není jednoznačným znakem skutkové podstaty ani trestného činu porušování autorského 9

KAPITOLA 3. AUTORSKÉ PRÁVO práva ani přestupku, přesto může mít v konkrétním případě význam pro stanovení společenské nebezpečnosti činu. Samozřejmě výjimkou je, pokud se naplní znaky skutkové podstaty trestného činu ve druhém odstavci, kdy získá činem značný prospěch nebo se činu dopustí ve značném rozsahu, zde je situaci poněkud jednodušší. Určit však výši škody u porušení autorského práva je velmi obtížné, např. při nezákonném používání software není možné prospěch pachatele takto vyčíslit. Judikatura [7] se v případech, kdy nelze přímo vyčíslit prospěch pachatele z porušování autorského práva jako výnos (po odečtení nákladů) z takového porušování kloní k tomu, že prospěch je třeba vyčíslit jako cenu, kterou by pachatel musel zaplatit při legálním použití díla zmenšenou o související náklady. Takové určování prospěchu pachatele při neoprávněném užívání počítačového programu je ovšem problematické, neb jak judikatura dále uvádí, nelze počítat s tím, že by si (a to zejména při nevýdělečném užívání dražších počítačových programů) pachatel takový program zakoupil, pokud by jej z nějakého důvodu nemohl nelegálně používat. Velmi často je pak slyšen názor, že cena softwaru je v konkrétním případě vyšší než 5.000 Kč a tak je prolomena hranice škody, která jednoznačně ukazuje na spáchání trestného činu. Tento názor, jak ukazují i některá soudní rozhodnutí, není jednoznačný, neboť ustanovení 152 nehovoří o způsobené škodě, ani např. o poškození věci, kterou lze podle trestního zákona ohodnotit. 3.2.1.3 Hospodářská trestná činnost Porušování autorského práva v trestněprávní rovině patří mezi trestné činy hospodářské. U těchto trestných činů není druhovým objektem pouze ochrana majetkových či jiných práv osob, ale rovněž ochrana ekonomického systému založeného na tržním principu. Ze systematického zařazení trestného činu porušování autorského práva je tedy zřejmě možno dovodit, že úmyslem zákonodárce bylo vzhledem k druhovému objektu hospodářských trestných činů, trestněprávně postihnout především závažnější porušení autorského práva, jejichž následek je širší, než pouhá materiální či jiná újma způsobená určitému poškozenému subjektu, tedy závažná jednání s určitým ekonomickým či hospodářským rozsahem, přestože nemusí být výdělečného charakteru. A právě v této rovině bude nejmarkantnější rozdíl společenské nebezpečnosti činu. 3.2.1.4 Nebezpečnost činu pro společnost Směr v obecné rovině zkoumání stupně společenské nebezpečnosti nám udává trestní zákon, svým demonstrativním výčtem skutečností, ke kterým je třeba přihlížet při stanovení stupně nebezpečnosti konkrétního jednání pro společnost. Mezi tato kritéria patří význam chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsob provedení činu, zda čin pachatel spáchal sám nebo ve skupině, trvání a intenzita činu, následky, rozsah škody, okolnosti, za kterých byl čin spáchán, osoba pachatele, míra jeho zavinění a pohnutka. 10

KAPITOLA 3. AUTORSKÉ PRÁVO Všechny zde uvedené aspekty a samozřejmě i mnoho jiných jsou sice zákonem dané a také rozhodující pro kvalifikaci protiprávního jednání na úseku autorských práv, ale přesto podle nich nelze pouhým výkladem taková jednání zařadit mezi přestupky resp. trestné činy. Navíc v současnosti k porušování autorského práva v oblasti internetu a softwaru vůbec není ještě k dispozici ustálená a přesvědčivá judikatura vyšších soudů, která by mohla napomoci utvoření právní jistoty uvedené kvalifikace. Nelze tak prozatím říci, a stanovit určitá pravidla, která by pomyslně vytvořila silnou hraniční čáru mezi přestupkem a trestným činem. Ale už z povahy věci a z právě zde vyslovených skutečností, je patrné, že ne každé protiprávní jednání uživatele internetu je trestným činem, a dokonce, že takové jednání může být protiprávní pouze zdánlivě a řadit se tak k mýtům vznikajících z neznalosti právních předpisů. Podrobněji v [11]. 3.3 Předmět ochrany Předmětem ochrany autorského zákona jsou tyto práva: práva autora k jeho autorskému dílu, práva související s právem autorským právo pořizovatele k jím pořízené databázi, Předmětem ochrany autorského zákona je tedy bezesporu autorské dílo nebo takové dílo, které se za dílo autorské považuje. 3.3.1 Druh a forma díla Autorský zákon rozeznává tři formy autorských děl, díla umělecká, dále díla literární, která ale zároveň spadají pod kategorii děl uměleckých a zcela samostatnou kategorií je forma vědeckého díla. Aby bylo možné hovořit o autorském díle, musí být možno každé takové dílo kvalifikovat jako dílo umělecké nebo jako dílo vědecké. Od těchto forem autorských děl je třeba odlišovat jednotlivé druhy děl. Tyto druhy děl zákon vymezuje pouze demonstrativně, nikoli tedy vyčerpávajícím způsobem. Jiným dílem jsou zejména díla slovesná, hudební, díla dramatická, hudebně dramatická, choreografická a pantomimická, fotografická, vyjádřená postupem podobným fotografii, audiovizuální, výtvarná, architektonická, užitného umění a díla kartografická. Aby se jednalo o dílo ve smyslu autorského zákona, musí dílo splňovat současně podmínky, kterými jsou požadavek na to, aby dílo bylo jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a požadavek na vyjádření díla v jakékoli objektivně vnímatelné podobě. Dílo je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora za předpokladu, že vznikne dílo autorovou duševní činností jako dílo, které je jedinečné a neopakovatelné (nemohou vzniknout dvě naprosto stejná díla). Požadavkem na vyjádření díla v jakékoli objektivně 11

KAPITOLA 3. AUTORSKÉ PRÁVO vnímatelné podobě pak zákonodárce rozumí objektivní možnost vnímat dílo lidskými smysly a tedy možnost vyjádřit dílo ve hmotné podobě. Proto, aby dílo požívalo ochrany podle autorského zákona, však není nutné, aby bylo dílo vždy a neustále vyjádřeno prostřednictvím hmotné věci. Pro odstranění pochybností autorský zákon [1] výslovně stanoví, že dílo je možno vyjádřit i elektronicky. Je tomu tak zejména s ohledem na současný rozvoj informačních technologií a především sítě Internet. Shora uvedená podmínka jedinečnosti a neopakovatelnosti díla, jenž v podstatě hovoří o tom, že nemohou vzniknout dvě naprosto stejná díla, by mohla způsobit problém při klasifikaci počítačového programu 1 jako autorského díla. Neboť zajistit vždy jedinečnost a neopakovatelnost při použití všeobecně známých metod z programovacích technik jako např. algoritmů řazení, třídění a vyhledávání, nebo základních programů mající za úkol plnit specifickou úlohu téměř jediným možným či známým způsobem je téměř nemožné. Avšak na tuto svým způsobem výjimečnou oblast zákonodárci brali zřetel, a proto se počítačový program považuje za dílo ve smyslu autorského zákona i v případě, že není jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora. V tomto případě se však vyžaduje, aby počítačový program byl alespoň původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem (připouští se tedy vznik dvou naprosto stejných počítačových programů). Jelikož se ve své podstatě jedná o výjimku v klasifikaci díla je počítačový program explicitně bez ohledu na formu jeho reprezentace chráněn a kategorizován jako dílo literární, a to včetně přípravných a koncepčních materiálů, které vznikají již v době jeho tvorby. V podobné smyslu se tedy za dílo mohou považovat i technické dokumentace, struktura databáze nebo fotografie, ale to vše za předpokladu, že se jedná o autorovo vlastní duševní výtvor. Při klasifikaci počítačového programu tedy může nastat dvojí situace, a to že daný počítačový program bude splňovat pojmové znaky jedinečnosti a neopakovatelnosti (což je nejběžnější případ) a pak se bude jednat o autorské dílo nebo naopak tyto znaky nesplňuje, avšak je vytvořen konkrétní fyzickou osobou, a pak se bude za dílo pokládat. Přesto, že se jedná o rozdílné případy, český autorský zákon je chrání oba stejnou měrou. Pokud dojde k tvůrčímu zpracování jiného díla, pak i takové dílo jako dílo odvozené požívá ochrany podle autorského zákona. Zákon pro ilustraci jako příklad tvůrčího zpracování díla uvádí překlad díla do jiného jazyka. Nemůže se však jednat jen o prosté přeložení díla, ale i překlad musí obsahovat tvůrčí prvek. Přeložením do jiného jazyka se rozumí i přeložení do jazyka programovacího. 1 Počítačový program je ve smyslu zákona chápán, jako zaznamenaný postup počítačových operací, který speciálním způsobem popisuje praktickou realizaci zadané úlohy. Jeho interpretace může být, jak ve zdrojovém kódu, tak v binární formě. 12

KAPITOLA 3. AUTORSKÉ PRÁVO 3.3.2 Databáze Dalším specifikem je z hlediska autorského práva databáze. Databáze jsou v autorském zákoně již po shodě se směrnicemi Evropské Unie upraveny dvojím způsobem, a to z hlediska obsahu jako nehmotný statek zvláštní sui generis, nebo z hlediska struktury databáze jako autorské dílo. 3.3.2.1 Obsah databáze Ochranu právem sui generis pro obsah databáze lze použít jen tehdy, jestliže se jedná o kvalitativně nebo kvantitativně podstatný vklad k jeho pořízení, ověření nebo předvedení. Zde je na místě podotknout, že se jedná o ochranu obsahu databáze, nikoliv však o ochranu jednotlivých položek, které by svou povahou rovněž mohly být chráněny jako autorská díla. Tento způsob ochrany lze tedy vyložit jako ochrana formy vyjádření obsahu, nikoliv však obsahu konkrétního. Pokud bychom totiž uvažovali databázi, která by obsahovala například fotografie, museli bychom rozlišit způsob aplikace autorského práva, neboť v tomto případě by se mohlo jednat o ochranu obsahu databáze právem sui generis a zároveň o ochranu jednotlivých fotografií jako autorských děl. V případě ochrany obsahu databáze je autorským zákonem stanovena doba takové ochrany, která činí 15 let. Tato lhůta běží opětovně od nového kvalitativně či kvantitativně podstatného vkladu do databáze. Pro zachování takového druhu právní ochrany je tedy nutné databázi během intervalu podstatně obnovovat. 3.3.2.2 Struktura databáze Struktura databáze je v zákoně upravena odlišně, a to jako dílo souborné. Dílem souborným autorský zákon [1] označuje sborník, časopis, encyklopedii, antologii, pásmo nebo jinou databázi, je-li souborem nezávislých děl nebo jiných prvků za předpokladu, že je způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora. Právní úprava struktury databáze je však řešena dvojím způsobem. V prvém případě splňuje struktura databáze pojmové znaky autorského díla (jedinečnost a tvůrčí činnost) a je uspořádáním obsahu nebo způsobem výběru jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora, přesto že mohla být získána jiným netvůrčím (technickým) způsobem a je chápána jako obecný zastřešující pojem pro souborná díla. V druhém případě se za dílo souborné pokládá i přesto, že nesplňuje pojmové znaky autorského díla, ale je právě vlastním duševním výtvorem autora. Jak patrno, je v současnosti českým autorským právem databáze dostatečně chráněna, avšak poněkud nešťastná je dle mého názoru nepřesná terminologie uvedená v autorském zákoně [1]. V citovaném právním předpisu jsou sice jednoznačně pojmově odlišeny 13

KAPITOLA 3. AUTORSKÉ PRÁVO nehmotné statky struktura a obsah databáze, ale v některých ustanoveních se pak používá jednotný pojem databáze. Vlivem tohoto pojmového nedostatku tak snadno a často dochází v praxi k chybné interpretaci práva, ale je třeba si uvědomit, že právní režim u obou nehmotných statků je z pohledu práva značně rozdílný [7]. 3.3.3 Zvláštní druhy děl Autorský zákon [1] obsahuje zvláštní ustanovení o některých dílech, kterými rozumí: zaměstnanecké dílo, kolektivní dílo, školní dílo, dílo vytvořené na objednávku a soutěžní dílo, dílo audiovizuální počítačové programy. 3.3.3.1 Zaměstnanecké dílo Toto zvláštní ustanovení spočívá zejména v tom, že autorova majetková práva k zaměstnaneckému dílu vykonává svým jménem a na svůj účet zaměstnavatel, pokud nebylo sjednáno jinak. Výkon těchto majetkových autorských práv však může zaměstnavatel postoupit třetí osobě pouze se souhlasem autora s výjimkou případů, kdy dochází k prodeji podniku nebo jeho části. Zaměstnavatel je pouze oprávněn vykonávat autorova majetková práva. Osobnostní práva k zaměstnaneckému dílu zůstávají nedotčena a jsou výhradně autorova. V případech, kdy zaměstnavatel nevykonává majetková práva k zaměstnaneckému dílu vůbec nebo je vykonává nedostatečně, má autor právo požadovat, aby mu zaměstnavatel za obvyklých podmínek udělil licenci. Smrtí nebo zánikem zaměstnavatele bez právního nástupce nabývá oprávnění k výkonu majetkových práv k zaměstnaneckému dílu znovu autor. Pokud zaměstnavatel vykonává majetková práva k zaměstnaneckému dílu, má se za to, že autor svolil ke zveřejnění, úpravám, zpracování překladu svého díla i k jeho spojení s jiným dílem nebo k zařazení do díla souborného. Zaměstnavatel je rovněž oprávněn uvádět zaměstnanecké dílo na veřejnost pod svým jménem, nebylo-li sjednáno jinak. Není-li sjednáno jinak, platí rovněž, že autor udělil zaměstnavateli svolení k dokončení svého nehotového zaměstnaneckého díla, pokud jeho právní vztah k zaměstnavateli skončí dříve, než dílo dokončí, nebo pokud nastanou důvodné obavy, že zaměstnanec nedokončí dílo řádně a včas. Zákon dále stanoví, že autor má vůči zaměstnavateli právo na přiměřenou dodatečnou odměnu, pokud se mzda nebo jiná odměna vyplacená autorovi zaměstnavatelem dostane do zjevného nepoměru k zisku z využití práv k zaměstnaneckému dílu a významu takového díla pro dosažení takového zisku. Jinak se má za to, že autorská odměna za užití 14

KAPITOLA 3. AUTORSKÉ PRÁVO zaměstnaneckého díla je již obsažena ve mzdě nebo jiné odměně, kterou zaměstnavatel autorovi vyplácí na konci pracovního nebo jiného obdobného poměru. Z hlediska zaměření této práce, je důležité, že veškeré počítačové programy a databáze se považují za zaměstnanecká díla, a to i tehdy, pokud byla autorem vytvořena na objednávku. V takovém případě se objednatel považuje za zaměstnavatele a přísluší mu výkon autorových majetkových práv k dílu ve stejném rozsahu jako zaměstnavateli. 3.3.3.2 Kolektivní dílo Za kolektivní dílo se považuje dílo, na jehož tvorbě se podílí více autorů, které je vytvářeno z podnětu a pod vedením fyzické nebo právnické osoby a uváděno na veřejnost pod jejím jménem, přičemž příspěvky zahrnuté do takového díla nejsou schopny samostatného užití. Může se jednat např. o kartografická díla, kolektivními díly však nejsou audiovizuální a díla audiovizuálně užitá, která jsou upravena jiným ustanovením. 3.3.3.3 Školní dílo Jedná se o díla vytvořená žáky nebo studenty ke splnění školních nebo studijních povinností vyplývající z jejich právního vztahu ke škole nebo školskému či vzdělávacímu zařízení. Ve vztahu k těmto dílům mají škola nebo školské či vzdělávací zařízení právo na uzavření licenční smlouvy za obvyklých podmínek. Odpírá-li autor školního díla takovou smlouvu uzavřít 1, lze se domáhat nahrazení chybějícího projevu vůle u soudu. Je třeba zdůraznit, že na rozdíl od zaměstnaneckého díla není škola, resp. školské či vzdělávací zařízení oprávněno bez dalšího vykonávat autorova majetková práva ke školnímu dílu. Do autorského práva ke školnímu dílu nezasahuje škola nebo školitelé či vzdělávací zařízení, užije-li školní dílo nikoli za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu k výuce nebo k vlastní potřebě. 3.3.3.4 Dílo vytvořené na objednávku V případě děl vytvořených na objednávku na základě smlouvy o dílo, nejde-li o počítačové programy, databáze nebo kartografická díla, která nejsou kolektivními díly, platí, že autor poskytl licenci k účelu vyplývajícímu ze smlouvy. Nad rámec takového účelu je objednatel oprávněn dílo užít v zásadě pouze na základě licenční smlouvy. 3.3.3.5 Dílo audiovizuální Audiovizuálním dílem je dílo vytvořené uspořádáním děl audiovizuálně užitých, ať již zpracovaných či nezpracovaných, které se sestává z řady zaznamenaných spolu souvisejících obrazů, vyvolávajících dojem pohybu, ať již doprovázených zvukem či nikoliv, vnímatelných zrakem a jsou-li doprovázeny zvukem, vnímatelných i sluchem. Zpracovat dílo a zařadit je do díla audiovizuálního lze jen se svolením autora. Podstatné je, 1 V této práci je například prohlášení, kde se autor práva odepření vzdává. 15

KAPITOLA 3. AUTORSKÉ PRÁVO že za autora audiovizuálního díla se považuje jeho režisér. Tímto nejsou dotčena práva autorů děl audiovizuálně užitých. Díly audiovizuálně užitými jsou jednotlivé složky díla audiovizuálního jako scénář, hudba a kamera. 3.3.3.6 Počítačové programy Počítačový program, bez ohledu na formu jeho vyjádření, je chráněn jako dílo literární, ale jelikož požívá zvláštní ochrany, tak se takto v praxi neoznačuje. V případě právní ochrany počítačových programů, jsou chráněny i přípravné a koncepční materiály vytvořené v průběhu tvorby nebo vývoje počítačového programu. Ochrany podle autorského zákona nepožívají myšlenky a principy na nichž je založen jakýkoliv prvek počítačové programu, včetně těch, které jsou podkladem jeho propojení s jiným programem. Autorova práva k počítačovému programu jsou omezena v takovém rozsahu, aby se uživatel počítačového programu mohl s tímto programem dostatečně seznámit. Z tohoto důvodu, do autorského práva nezasahuje oprávněný uživatel rozmnoženiny počítačového programu, pokud rozmnožuje, překládá, zpracovává, upravuje či jinak mění počítačový program, je-li to potřebné k užití počítačového programu v souladu s jeho určením ani ten, kdo si zhotoví záložní rozmnoženinu počítačového programu, je-li to potřebné pro jeho užívání nebo ten, kdo zkoumá, studuje nebo zkouší fungování počítačového programu nebo rozmnožuje kód nebo překládá jeho formu. Informace získané při rozmnožování kódu nebo při překládání jeho formy nesmí být poskytnuty jiným osobám ani využity k jiným účelům než k dosažení vzájemného funkčního propojení nezávisle vytvořeného počítačového programu; nesmějí být využity ani k vývoji, zhotovení nebo k obchodnímu využití počítačového programu. Autor počítačového programu není oprávněn odstoupit od licenční smlouvy pro změnu v přesvědčení. 3.3.4 Díla vyloučená z ochrany Dílem ve smyslu autorského zákona pak nemůže být námět díla, denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický či obdobný vzorec, statistický graf, neboť nesplňují znaky autorského díla, což samozřejmě nevylučuje jejich ochranu v případě jejich konkrétních vyjádření. Z autorskoprávní ochrany jsou dále vyloučena díla, která svým charakterem sice splňují znaky autorského díla, avšak jsou z autorskoprávní ochrany vyloučena ve veřejném zájmu. 16

KAPITOLA 3. AUTORSKÉ PRÁVO Jedná se o následující díla: Úřední dílo Kterým se rozumí právní předpis, rozhodnutí, veřejná listina, veřejně přístupný rejstřík a sbírka jeho listin, jakož i úřední návrh úředního díla a jiná přípravná úřední dokumentace, včetně úředního překladu takového díla, sněmovní a senátní publikace, pamětní knihy obecní, státní symbol a symbol jednotky územní samosprávy a jiná taková díla, u nichž je veřejný zájem na vyloučení z ochrany. Výtvory tradiční lidové kultury Výtvory tradiční lidové kultury jsou vyloučeny z autorskoprávní ochrany ve veřejném zájmu za předpokladu, že není známo pravé jméno autora a nejde-li o dílo anonymní nebo pseudonymní a dále pak za předpokladu, že takové dílo není užíváno takovým způsobem, který by snižoval jeho hodnotu. Politický projev a řeč Politický projev a řeč je ve veřejném zájmu vyloučen z autorskoprávní ochrany v případě, že byl takový politický projev nebo řeč pronesen při úředním jednání. 3.3.5 Zákonné výjimky z výlučného práva autora Omezení práva autora platí jen v taxativně v zákoně uvedených případech a nesmějí být vykládány způsobem, který by narušoval běžný výkon autorských práv a byl ospravedlnitelně na újmu oprávněným zájmům autora. Výklad výjimek je tedy možný jen restriktivně, nikoli extenzivně. Pojmové znaky autorského díla se posuzují objektivně. Určitý duševní obsah tedy buď je, nebo není autorským dílem, v závislosti na tom, zda splňuje všechny shora uvedené znaky. Ochranu autorským právem nelze např. smluvně rozšířit na duševní obsah, který nevyhovuje shora uvedeným pojmovým znakům autorského díla, a na druhou stranu nelze ani autorskoprávní ochranu pro duševní obsah, který shora uvedené pojmové znaky autorského díla splňuje, smluvně vyloučit nebo omezit. 3.3.6 Omezení autorského práva Naopak omezení autorského práva je nutno odlišit od případů, kdy ochrana podle práva autorského ve vztahu k určitým dílům vůbec nevzniká, jak je popsáno výše, ale autorská práva omezuje, a to zejména v případech tzv. volných užití a bezúplatných zákonných licencí. Výjimky a omezení práva autorského lze uplatnit pouze ve zvláštních případech a pouze tehdy, pokud takové užití díla není v rozporu s běžným způsobem užití a ani jím nejsou dotčeny oprávněné zájmy autora. 17

KAPITOLA 3. AUTORSKÉ PRÁVO 3.3.6.1 Volná užití Volným užitím díla je užití díla pro osobní potřebu fyzické osoby, takové užití se vůbec nepovažuje za užití díla ve smyslu autorského zákona, a nevyžaduje souhlas autora. Účelem užití díla pro osobní potřebu však nesmí být dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu. Do autorského práva tak nezasahuje ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla. Možnost volného užití díla pro osobní potřebu však taxativně podle zákona neplatí pro zhotovení rozmnoženiny počítačového programu či elektronické databáze a rozmnoženiny či napodobeniny díla architektonického stavbou, jakož i pořízení záznamu audiovizuálního díla při jeho provozování ze záznamu nebo jeho přenosu. Rozmnoženina nebo napodobenina díla výtvarného však musí být jako taková zřetelně označena. Právě zde uvedený odstavec je nejdůležitější pro kvalifikaci zda došlo či nikoliv k porušení práva autorského uživatelem internetu. Zákonná úprava volného užití tak jednoznačně definuje, které ze základních úkonů na internetu jsou nebo naopak nejsou v souladu s právním jednáním. Dalšími případy, které se nepovažují za zásah do autorského práva, je zhotovení rozmnoženiny díla na papír nebo podobný podklad fotografickou technikou nebo jiným postupem s podobnými účinky. Do práva autorského nezasahuje ani ten, kdo užije díla v souvislosti s předvedením či opravou přístroje zákazníkovi. 3.3.6.2 Bezúplatné zákonné licence Pro legální využívání internetu, zejména pak pro tvůrce webů, je také důležitá znalost níže uvedených zákonných licencí, které společně s volnými užití tvoří výjimky a omezení autorského práva. Bezúplatné zákonné licence zákon taxativně uvádí jako: Citace Jedná se o užití v odůvodněné míře o výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů ve svém díle, nebo i celá díla pro výuku a vědu, nebo kritiku a recenzi takového díla. Vztahuje se na díla zveřejněná. Vždy je nutné uvést, je-li to možné, jméno autora, název díla a pramen. Propagace výstavy uměleckých děl a jejich prodeje Musí se jednat o dílo zveřejněné a užití je v rozsahu nezbytném pro propagaci. Je-li to obvyklé, je nutné uvést, je-li to možné, jméno autora, název díla a pramen. 18

KAPITOLA 3. AUTORSKÉ PRÁVO Užití díla umístěného na veřejném prostranství Jedná se o vyjádření díla, které je trvale umístěno na náměstí, ulici, v parku, na veřejných cestách nebo na jiném veřejném prostranství. Příkladem může být fotografie sochy na náměstí, která je zveřejněná na internetových stránkách. Je-li to možné, je nutno uvést jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a umístění. Ač je to analogie z názvu ustanovení, zákon i zde požaduje podmínku, že dílo bylo zveřejněno. Úřední a zpravodajská licence Užití pro účely soudních, správních řízení či k jinému úřednímu účelu, nebo ve spojitosti se zpravodajstvím týkajícím se aktuálních událostí v periodickém tisku, televizním či rozhlasovém vysílání nebo jiném hromadném sdělovacím prostředku. Pokud to lze, je nutné uvést jméno autora, název díla a pramen. Zde se logicky nepožaduje podmínka zveřejnění. Užití díla v rámci občanských či náboženských obřadů nebo v rámci úředních akcí pořádaných orgány veřejné zprávy, v rámci školních představení a užití díla školního Název ustanovení je natolik popisující, že zde osvětlím pouze dílo školní. Musí se jednat o dílo vytvořené žákem nebo studentem ke splnění povinností vyplývajících z jeho právního vztahu ke škole. Klasickým příkladem je zveřejnění bakalářské a diplomové práce na internetu, pokud však autor takového díla nebude mít závažný důvod 1. Zde se opět nepožaduje podmínka předchozího zveřejnění. Omezení práva autorského k dílu soubornému Oprávněný uživatel souborného díla, který jej užívá za účelem přístupu k jeho obsahu a pro běžné využívání jeho obsahu. Dílo musí být zveřejněné. Knihovní licence Jedná se o širší úpravu, která je specializovaná pro knihovny, archivy, muzea, vysoké školy a další nevýdělečná školská a vzdělávací zařízení. U tohoto ustanovení není logicky dotčeno právo na odměnu. Licence pro zdravotně postižené Jedná se opět o specializovanou úpravu, kde se požaduje podmínka dříve zveřejněného díla. Příkladem této licence je zvukový záznam pro zrakově postižené. 1 Stejným způsobem je realizováno prohlášení k této bakalářské práci na základě 60 autorského zákona [1]. 19

KAPITOLA 3. AUTORSKÉ PRÁVO Licence pro dočasné rozmnoženiny Jedná se o dočasné úkony rozmnožování děl, nebo možné přípravy pro oprávněné zveřejnění. Toto ustanovení zároveň tak umožňuje přenos díla pomocí počítačové sítě. Samozřejmě zde neplatí podmínka o předchozím zveřejnění. Licence pro fotografickou podobiznu Ustanovením se rozumí rozmnoženinu fotografického díla, které si úplatně objednal, a které je jeho podobiznou. Samozřejmě zde neplatí podmínka o předchozím zveřejnění. Nepodstatné vedlejší užití díla Jedná se o náhodně užité dílo v souvislosti se zamýšleným hlavním užitím jiného díla nebo prvku. Rovněž zde neplatí podmínka o předchozím zveřejnění. Licence k dílům užitného umění a dílům architektonickým Tímto, chápeme toho, kdo pronajímá, půjčuje nebo vystavuje originál nebo rozmnoženinu, nebo navrhne nebo provede změnu dokončené stavby, která je vyjádřením architektonického díla. Avšak dílo musí být dříve zveřejněno. Licence pro sociální zařízení (není dotčeno právo na odměnu) Zákonodárce tím rozumí zdravotnické nebo sociální zařízení, které nebylo zřízeno nebo založeno za účelem dosažení zisku, zejména nemocnice a věznice, které zhotoví záznam vysílaných děl a takto zaznamenaná díla provozuje osobám umístěným v těchto zařízeních. Tímto však není dotčeno právo na odměnu a podmínku o předchozím zveřejnění. Užití originálu nebo rozmnoženiny díla výtvarného, fotografie nebo díla vyjádřeného postupem podobným fotografii jeho vystavením tzv. výstavní licence Do práva autorského nezasahuje vlastník díla výtvarného nebo fotografie, vystavuje-li takové dílo, ledaže to autor při převodu vlastnictví k takovému originálu nebo takové rozmnoženině zapověděl a vlastník o této skutečnosti věděl. 3.4 Udělení licence a licenční smlouva Autor je oprávněn udělit jiným osobám svolení k užití svého díla na základě licenční smlouvy, a to zpravidla za odměnu. V souvislosti s licenční smlouvou se často hovoří o tzv. konstitutivním převodu autorských práv, tj. takovém převodu, kdy nabyvatel licence nabývá v rámci autorova originálního autorského práva určitá oprávnění, aniž by však autor jako poskytovatel licence těchto práv jako takových pozbýval; poskytovatel licence pouze zřizuje pro nabyvatele licence v rámci svého práva určité odvozené právo k užití díla 20

KAPITOLA 3. AUTORSKÉ PRÁVO způsobem vymezeným právě v licenční smlouvě. Zánikem licence dochází k obnovení původního autorova práva v plném rozsahu. Jiným případem převodu práv na základě licenční smlouvy je převod translativní, kdy nabyvatel získává převáděné právo v plném rozsahu a převodce toto právo současně pozbývá. Takový převod autorských práv není v podmínkách českého právního řádu přípustný, a to ani, pokud jde o osobnostní autorská práva, ani pokud jde o autorská práva majetková (na rozdíl od většiny průmyslových práv 1, kde právní řád takové převody připouští). 3.4.1 Osobnostní práva Pokud se někdo stane (prokazatelně) autorem, jedná se skutečnost, kterou dané osobě nelze nijak upřít. Jsou to základní práva autora, mezi které patří právo určit dílo ke zveřejnění 2, právo osobovat si autorství (včetně práva na označení) a právo na nedotknutelnost díla (včetně autorského dohledu). Osobnostních práv se autor nemůže vzdát; tato práva jsou nepřevoditelná a zanikají smrtí autora. 3.4.2 Majetková práva Majetková práva zahrnují právo autora dílo užít a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva. Což znamená, že jiná osoba může dílo užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených autorským zákonem. Majetková práva jsou zjednodušeně označována jako právo nakládat s dílem. Jako taková trvají obecně po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti s tím, že autorský zákon tyto podmínky dále upravuje pro díla vytvořená spoluautory nebo audiovizuální díla. Majetková práva jsou sice nepřevoditelná a nelze se jich vzdát. Autor však může licenční smlouvou poskytnout jiné osobě oprávnění k výkonu práva dílo užít, a to i pro všechny způsoby užití a výhradně na celou dobu trvání majetkových práv. Svá majetková práva k dílu autor realizuje zpravidla tím, že uzavře s osobou nebo osobami licenční smlouvu, kterou poskytne nabyvateli licence oprávnění k výkonu svého práva dílo užít v určitém rozsahu, přičemž nabyvatel licence se zpravidla zaváže za toto právo poskytnout autorovi odměnu. 3.4.3 Náležitosti licence Podstatnou náležitostí licenční smlouvy tak zejména je specifikace díla, k němuž se licence vztahuje, určení jednotlivých způsobů užití tohoto díla a dále popis územního a časového rozsahu takového užití. Licenční smlouva by tedy měla specifikovat, zda se licence vztahuje např. na celé území České republiky, nebo jen na jeho část a na jakou, případně zda se vztahuje i na území nebo oblasti mimo Českou republiku, a dále zda se uděluje na určité časové období nebo na celé období trvání majetkových práv autorských k dílu. Licenci lze udělit buď jako výhradní, nebo jako nevýhradní. 1 Práva k technickým řešením a práva na označení 2 Zveřejněním ve smyslu autorského zákona [1] se zejména rozumí první zpřístupnění díla veřejnosti. 21

KAPITOLA 3. AUTORSKÉ PRÁVO Má-li být licence udělena jako výhradní, musí to být ve smlouvě výslovně uvedeno, nevyplývá-li tedy ze smlouvy jinak, považuje se licence za nevýhradní. Výhradní licence musí být poskytnuta výlučně písemnou formou. V licenční smlouvě musí být určena výše odměny autora nebo v ní musí být obsažen alespoň způsob jejího určení, jinak je taková smlouva neplatná. To neplatí v případě, že strany ve smlouvě výslovně sjednají, že se licence poskytuje bezúplatně, nebo pokud z jednání stran o uzavření smlouvy vyplývá jejich vůle uzavřít smlouvu úplatně i bez určení výše odměny, v takových případech je nabyvatel licence povinen poskytnout autorovi odměnu v obvyklé výši. 3.4.4 Poskytnutí licence V případě výhradní licence autor nesmí poskytnout licenci třetí osobě, a není-li sjednáno jinak, je povinen se i sám zdržet výkonu práva dílo užít způsobem, ke kterému licenci udělil. Poskytnutí výhradní licence v neomezeném územním rozsahu na celé období trvání autorských práv a ke všem způsobům užití autorského díla má tak nejblíže k translativnímu převodu autorského práva, které český právní řád, jak shora uvedeno, nepřipouští. Poskytnutí nevýhradní licence znamená, že autor je nadále oprávněn dílo užít způsobem, ke kterému licenci udělil, a je rovněž oprávněn poskytnout licenci k tomu způsobu užití díla třetím osobám. V případě, že autor udělil k určitému způsobu užití díla výhradní licenci, je smlouva, kterou by autor poskytl třetí osobě k tomuto způsobu užití díla licenci za trvání výhradní licence, neplatná, ledaže by nabyvatel výhradní licence s uzavřením takové smlouvy souhlasil. Nabyvatel licence může udělit v rámci svého licenčního oprávnění podlicenci, tj. poskytnout svá oprávnění z licence zcela nebo zčásti třetí osobě, jen je-li tak sjednáno ve smlouvě. Postoupení licenční smlouvy je přípustné, ale pouze s písemným souhlasem autora a nový nabyvatel licence je rovněž povinen o postoupení licence a o osobě, která mu ji postoupila, bez zbytečného odkladu informovat autora. Jedinou výjimkou jsou situace, kdy licence tvoří součást podniku nebo jeho organizační složky a dochází k prodeji podniku či jeho organizační složky jako celku, a pokud není sjednáno jinak, v takovém případě se souhlas autora nevyžaduje. Udělení licence se týká pouze majetkových práv autorských. Nabyvatel licence nesmí za žádných okolností zasahovat do autorových osobnostních práv, zejména do jeho práva na nedotknutelnost díla, včetně práva na to, aby díla nebylo užíváno způsobem snižujícím jeho hodnotu. Nabyvatel licence rovněž nesmí upravit či jinak měnit dílo, jeho název nebo označení autora, ledaže by bylo sjednáno jinak, nebo jde-li o takovou úpravu či jinou změnu díla nebo jeho názvu, u které lze spravedlivě očekávat, že by k ní autor vzhledem k okolnostem užití svolil. To platí obdobně i pro spojení díla s jiným dílem a pro zařazení díla do díla souborného. 22

KAPITOLA 3. AUTORSKÉ PRÁVO Autor může od licenční smlouvy odstoupit, pokud nabyvatel nevyužívá výhradní licenci buď vůbec, nebo nedostatečně a jsou-li tím značně nepříznivě dotčeny oprávněné zájmy autora. Autor může rovněž od licenční smlouvy odstoupit tehdy, pokud jeho dosud nezveřejněné dílo již neodpovídá jeho přesvědčení a zveřejněním díla by byly značně nepříznivě dotčeny jeho oprávněné osobní zájmy. V takovém případě je však autor povinen nahradit nabyvateli licence škodu, která mu takovým odstoupením vznikla. 3.4.5 EULA a zvláštní případy uzavření licenční smlouvy EULA (End-User-License-Agreement) je koncová licence pro uživatele softwaru, kde se stanoví, co je uživateli umožněno a co nikoliv. Přestože budeme mít zdrojový kód jako open source 1, tak výsledný produkt již bude spadat pod licenci EULA, kde budou stanoveny podmínky šíření a editace daného produktu. Povinnost obecně lze uložit pouze zákonem, ale v této licenci lze upravit podmínky, jako např. nutnost registrace produktu. Zvláštností je pak případné upozornění na instalaci programů typu grayware 2. Ukázka možné licence EULA dle [15], je uvedena v anglicko-české verzi v příloze A. Zvláštní případy uzavření licenční smlouvy: Shrink-wrap licence Speciální forma licenční smlouvy, která je udělena protržením průsvitného obalu, do něhož je zalit nebo zabalen programový produkt. Protržením obalu se má za to, že uživatel projevil vůli řídit se přiloženými licenčními podmínkami. Click-on licence Jedná se o speciální druh licenční smlouvy, někdy také nazývané click-through licence, kdy uživatel internetu kliknutím na příslušnou ikonu vyjadřuje souhlas s podmínkami licence, která mu byla kliknutím udělena. Právě tímto způsobem se nejčastěji potvrzuje shora uvedená EULA v průběhu instalace softwarového produktu. Málokdo si uvědomuje, že tímto potvrzením odsouhlasil licenční smlouvu, a že z takového úkonu plynou nejen práva, ale i povinnosti. Příklad Click-on licence je na obrázku 3.1. V tomto případě se jedná o licenci MPL viz odst. 3.4.6. 1 Open source (OSS) [13] je počítačový software s otevřeným zdrojovým kódem, kdy další podmínky jsou specifikovány v licenci EULA. 2 Grayware je označení pro obtěžující software, jako např. dialer, spyware ale i adware [15]. 23

KAPITOLA 3. AUTORSKÉ PRÁVO Obrázek 3.1: Click-on licence MPL (zdroj print-screen 2008) Na tyto uvedené dva způsoby potvrzení licenční smlouvy nově pamatuje i český autorský zákon, a jako takové je následujícím ustanovení plně respektuje. S přihlédnutím k obsahu návrhu nebo k praxi, kterou mezi sebou strany zavedly, nebo zvyklostem může osoba, které je návrh určen vyjádřit souhlas na uzavření smlouvy provedením určitého úkonu bez vyrozumění navrhovatele tím, že se podle ní zachová, zejména tím, že poskytne nebo přijme plnění. Tento způsob uzavírání smlouvy je tedy již běžným i na našem území, ale zároveň tak připravuje další předmět sporu. V právním řádu České republiky je běžné, že uzavíráme různé druhy smluv, a to osobně nebo pověřením či zplnomocněním. V případě instalace softwarového produktu technikem, který osobní počítač připravuje k prodeji nebo vykonává servis, je přeci osobou následného uživatele zcela jiná osoba, než ta co potvrdila smlouvu. Většina organizací chránící autorská práva ale oponují, že např. platba za servis nebo nový počítač, je rovněž druh právního úkonu, kterým přebíráme i licenční závazky. Řešení těchto a podobných problémů, závisí na obsahu licenční smlouvy (zda takový převod vůbec připouští) na způsobu předání počítače a v případě soudní pře, hlavně na posouzení věci soudem. Považuji za vhodné upozornit na to, že uzavírání licenční smlouvy patří mezi práva osobní. Proto je pouze na uživateli, zda licenci rozumí či nikoliv. Potvrzením licence vyjádřené např. pomocí japonských glyfů, má stejný právní dopad jako by licence byla psána v mateřském jazyce uživatele. 3.4.6 Softwarové licence Softwarové licence jsou takové licenční smlouvy, jejichž hlavním předmětem jsou práva k softwarovému produktu. Kategorizace softwarových produktů není samozřejmě jednoznačná, neboť se přeci vždy jedná o svobodné uzavření smlouvy mezi autorem resp. 24

KAPITOLA 3. AUTORSKÉ PRÁVO vykonavatelem práva a potenciálním uživatelem. Pro ilustraci jsem na diagramu uvedl velice zjednodušenou, ale velmi běžnou klasifikaci licencování softwarových produktů. Softwarový produkt Svobodný software Software vyjmutý z ochrany AZ Proprietární software S licencí copyleft Bez licence copyleft Bez odměny S možnou odměnou Obrázek 3.2: Diagram kategorizace softwarových produktů Svobodný software; jedná se o velmi široký pojem. Takový software může být za poplatek nebo zdarma. Uživatelům je zpravidla povoleno, jakkoliv jej editovat, spouštět, kopírovat, distribuovat či zlepšovat. Nezbytnou podmínkou svobodného softwaru je přístup ke zdrojovému kódu. Oproti tomu proprietární software je software vázaný a bez přístupu ke zdrojovému kódu, pokud však opomeneme dílo na zakázku, které má svá specifika. Další členění v nižších úrovních již není tak jednoznačné, jelikož značná část licencí si vymezuje podmínky napříč pomyslného rozdělení. Nyní zde uvedu stručný popis některých stěžejních licencí a licenčních termínů používaných při distribuci softwaru zejména prostřednictvím sítě internet. General Public License (GNU GPL) Je jednou z nejvíce používaných licencí pro svobodný software typu copyleft. Veškerý software s touto licencí je možno bezplatně používat, upravovat i šířit, ale pouze tehdy, bude-li program šířen bezplatně popř. pouze za distribuční náklady. Získání zdrojových kódů je u této licence bezplatné. Všechna opatření vztahující se k licenci GPL se týkají nejen původního softwaru, ale i dalších aplikací od něj odvozených. Jelikož se jedná o licenci, která je nejběžnější pro prostředí vysokých škol, uvádím v příloze B. její neoficiální český překlad druhé verze. 25

KAPITOLA 3. AUTORSKÉ PRÁVO Lesser General Public License (GNU LGPL) Původním názvem GNU Library GPL. Mezi verzemi 2.0 a 2.1 došlo k přejmenování, protože licence LGPL nebyla použita pouze pro knihovny, ale i jiné prvky. LGPL je obdobou GPL s tím rozdílem, že umožňuje knihovny a ostatní prvky nalinkovat i do nesvobodných programů, které nejsou šířeny jako GPL. BSD licence Berkeley Software Distribution, je jedna z nejméně upravujících licencí pro svobodný software. Uživateli dovoluje volné šíření, přičemž vyžaduje pouze uvedení autora a informace o licenci, spolu s upozorněním na zřeknutí se odpovědnosti za dílo. End-User License Agreement for Microsoft Software Licence na základě odsouhlasení licenční smlouvy mezi uživatelem a Microsoft Corporation. Tento produkt slouží jako doplněk k jinému proprietárnímu softwaru společnosti Microsoft Corporation, ke kterému uživatel vlastní řádnou licenci. Adware licence Bezplatné užívaní, ale podmínkou je zobrazování reklamy, která je součástí programu, nebo se průběžně stahuje z internetu. Z této reklamy je pak vývoj takového produktu placen. Demo, demonstrační licence Slouží pouze k předvedení softwarového produktu případnému zákazníkovi. Taková licence slouží výhradně k vyzkoušení, nikoliv však k plnému nasazení. Program bývá zpravidla funkčně omezen. Trial licence Jedná se o demonstrační licenci s tím rozdílem, že program zpravidla není funkčně, ale časově omezen. Freeware licence Distribuce bez zdrojového kódu, která volně zpřístupňuje plně funkční software bez odměny autorovi. Software nesmí být prodáván nebo dále šířen za úplatu, a nesmí být pozměňován. Může zde být omezeno použití. Typickým příkladem je fráze jen pro domácí použití. Shareware licence Šíření produktu zdarma, ale pro trvalé užívání je nutná např. registrace nebo zaplacení malé částky, a to až v případě, kdy je uživatel s produktem spokojen a rozhodne se jej běžně užívat. Svou podstatou je podobný demoverzi, ale omezení na funkčnosti jsou nepodstatná nebo dokonce žádná. 26

KAPITOLA 3. AUTORSKÉ PRÁVO Donationware licence Zde je poskytnutí a výše odměny autorovi zcela dobrovolná, závisí pouze na zvážení příslušného uživatele. Cardware (Postcardware) Druh licence, kdy bude možné produkt neomezeně užívat, jen v případě, že autorovi bude zaslána pohlednice. Mozilla Public License (MPL) Licence, jenž poskytuje ochranu každému jednotlivému zdrojovému souboru. Autor takového souboru umožňuje komukoliv používat, měnit a distribuovat jeho zdrojový kód, a to i jako součást většího díla. Ale jelikož každá změna původních souborů je krytá licencí, tak musí být zveřejněna. Totéž platí pokud je přenesen segment zdrojového kódu do jiného, nového souboru, pak je nezbytné zveřejnit celý nový soubor. Další licence, které používají stejnou či obdobnou úpravu jsou InterBase Public License (IPL), Netscape Public License (NPL), Netizen Open Source Licence (NOSL), Sun Public Licence (SPL) nebo Nokia Open Source License. LaTeX Project Public License Jedná se o licenci k svobodnému software, která vlivem dalších obsáhlých podmínek není kompatibilní s licencí GNU GPL. PHP licence Svobodná softwarová licence bez podmíněné licence copyleft. Od licenční verze 2.02 se používá převážně pro PHP4. Starší verze PHP3 má kromě licence PHP ještě licenci GNU GPL, kde je tedy použita tzv. dvojitá licence, což je podstatným důvodem stálého používání PHP3. Public Domain V tomto případě se spíše jedná o výjimku než-li o licenci. Autor se tímto vzdává svých majetkových práv, respektive produkt dává k dispozici bez jakéhokoliv omezení a bez další kontroly. Podobných licencí existuje celá řada a jsou v praxi více či méně využívané. Každá má svoje vlastní specifické podmínky podle toho, jak si autor přeje, aby bylo s jeho dílem nakládáno. Tento výčet je však nejvíce používaný jak při označování distribuovaného software pomocí internetu, tak v běžné mluvě průměrného uživatele. Problémem, jak jsem již nastínil, je však neznalost obsahu těchto licencí a navíc neochota či jazyková bariéra při seznámení se s obsahem licence například při instalaci programu. Navíc celá řada prohraných soudních sporů z právě uvedených důvodů je toho důkazem. 27

KAPITOLA 3. AUTORSKÉ PRÁVO 3.4.7 Licence dokumentů a dokumentace Dalším licenčním specifikem softwaru a zejména pak svobodného softwaru je licence k dokumentům a dokumentacím. Nejznámější a nejvíce používané jsou tyto dvě následující. W3C Document License Tato licence opravňuje ke kopírování a šíření dokumentů v libovolném médiu pro libovolný účel bez poplatku, je-li v každé kopii zahrnut odkaz na původní dokument W3C, upozornění na autorská práva W3C a status dokumentu je-li znám. Licence zásadně neopravňuje k modifikaci či vytváření odvozenin dokumentů. GNU Free Documentation License Jedná se o licenci pro projekt GNU a vychází tak z GNU GPL. Jejím hlavním důvodem je svobodné šíření dokumentace, nikoliv software. Pod touto licencí je distribuována téměř veškerá dokumentace k projektu GNU. 3.5 Věcná a místní působnost autorského zákona Autorské právo je založeno na zásadě teritoriality, což znamená, že působnost zákona se vztahuje pouze na díla autorů a umělecké výkony výkonných umělců, kteří jsou státními občany České republiky, ať byly vytvořeny nebo zveřejněny kdekoli. V prvé řadě je rozhodující státní příslušnost, ve vztahu k cizincům se ochrana poskytuje postupně v případě, že tak stanoví mezinárodní předpisy, dílo bylo v České republice zveřejněno (poprvé oprávněně zpřístupněno veřejnosti) nebo jde o nositele práva s bydlištěm/sídlem v České republice. V případě zahraničního autora a v případě užití v zahraničí však není možné aplikovat český autorský zákon, ale musí se postupovat podle vnitrostátní úpravy v daném státě, aplikuje se zásada teritoriality. Pokud občan České republiky poruší práva zahraničního autora na našem území, věc se bude posuzovat podle českého autorského práva, ale pokud by k porušení došlo v další zahraniční zemi, věc se bude posuzovat podle autorského práva té dané země, avšak příslušné rozhodnout o věci budou české soudy. Nesprávná je tedy představa, že právní ochrana děl zahraničních fyzických nebo právnických osob se i na území České republiky řídí nebo může řídit příslušným zahraničním právem. Jediným případem, kdy do režimu ochrany děl cizích státních příslušníků zasahuje příslušné zahraniční právo, je posuzování délky trvání práva. Trvání práva u děl cizích státních příslušníků nemůže být delší než ve státu původu díla. Zásada teritoriality je tedy jedním z nejdůležitějších aspektů při posuzování a kvalifikování porušování autorského práva na internetu. Právě této zásady, a nejen jí zneužívají někteří uživatelé sítě internet. 28

KAPITOLA 3. AUTORSKÉ PRÁVO 3.6 Práva související s právem autorským Autorský zákon také zdůrazňuje práva související s právem autorským, neboli práva příbuzná jsou upravena v Římské úmluvě z roku 1961, konkrétně se jedná o tyto práva: práva výkonného umělce k uměleckému výkonu právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho prvotnímu záznamu právo televizního a rozhlasového vysílatele právo nakladatele. Tyto související práva mohou být uživatelem internetu rovněž poškozena, jako i práva další, avšak podrobnější popis těchto práv přesahuje rámec této práce a jsou zde uvedeny spíše pro úplnost, podrobněji [1], [11]. 3.7 Autorství a spoluautorství Jelikož zákon definuje autorské dílo jako jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora, tak z toho také vyplývá, že autorem může být pouze osoba fyzická, a to taková, která dílo vytvořila. To platí o všech druzích a formách děl, včetně počítačových programů, databází a souborných děl. České právo nepřipouští, aby autorské právo náleželo právnické osobě, a ani neumožňuje autorské právo na právnickou osobu převést. V podmínkách českého právního řádu nemůže být právnická osoba autorem a nemohou jí příslušet autorská práva, za určitých okolností však právnická osoba může být vykonavatelem majetkových práv k určitým dílům. Autorský zákon [1] zakotvuje tzv. zákonnou domněnku autorství. Podle této domněnky, se za autora díla považuje fyzická osoba, jejíž pravé jméno bylo obvyklým způsobem uvedeno na díle nebo u díla uvedeno v rejstříku předmětů ochrany vedeném příslušným kolektivním správcem. Jedná se o vyvratitelnou domněnku, lze tedy prokázat opak, tj. že autorem příslušného díla je jiná osoba. Zákonná domněnka autorství se použije i v případech, kdy je autor označen pseudonymem, pokud autorem přijatý pseudonym nevzbuzuje pochybnosti o autorově totožnosti. Pokud však určité dílo vzniklo společnou tvůrčí činností dvou nebo více autorů, pak se jedná o dílo spoluautorů. V takovém případě autorská práva přísluší všem spoluautorům společně a nerozdílně. Rozhodující pro posouzení, zda se jedná o jediné dílo, je určení, zda příspěvky jednotlivých spoluautorů do díla nejsou jednotlivě způsobilé k samostatnému užití. 29

KAPITOLA 3. AUTORSKÉ PRÁVO Další zákonnou podmínkou spoluautorství je stejný obor autorské činnosti. Pro splnění této podmínky spoluautorství, tedy nelze například kombinovat literární, výtvarná a vědecká díla. Další podstatnou podmínkou je, že se všichni spoluautoři podíleli na vytvoření díla svou tvůrčí činností, a to až do jeho dokončení. O nakládání s dílem spoluautorů rozhodují spoluautoři jednomyslně, k nakládání s tímto dílem je tedy třeba souhlasu každého jednotlivého ze spoluautorů. Pokud jednotlivý autor bez vážného důvodu brání nakládání s dílem spoluautorů, mohou se ostatní spoluautoři obrátit na soud a domáhat se nahrazení chybějícího projevu vůle soudním rozhodnutím. Uplatnit ochranu autorského práva k dílu spoluautorů však v případě ohrožení nebo porušení může i každý jednotlivý autor samostatně. 3.8 Podmínky ochrany Jak jsem již shora uvedl, ochrana autorského díla vzniká neformálně, aniž by bylo třeba dílo nebo autorské právo k němu registrovat nebo přihlašovat k ochraně u jakékoli veřejné nebo jiné instituce. Jakýkoli případný záznam o dílu, jeho vnesení do seznamu, zaznamenání u určité soukromé instituce nebo jiná forma nemá žádné přímé právní účinky. Svou hodnotu takové postupy mohou mít pouze v případě sporu jako důkazní materiál. Důkazní prostředky, jimiž lze prokázat autorské právo k určitému dílu, nejsou co do svého druhu nijak předepsány ani omezeny. Autorské právo k dílu vzniká okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě, např. pokud je literární dílo zachyceno písmem na papíře nebo jiným způsobem na elektronickém nosiči informací. Rozhodující je vnímatelnost objektivní, nezáleží na tom, zda forma vyjádření díla je srozumitelná, vnímatelná určitou konkrétní osobou nebo okruhem konkrétních osob, postačuje, pokud je to podoba vnímatelná pro alespoň omezený okruh osob. Pro vznik práva autorského je irelevantní, zda je u díla uvedeno jméno autora nebo uvedením značky copyright. Použitím symbolu vyhrazující autorské právo má význam pouze pro zajištění ochrany v zemích, jež jsou členskými státy Všeobecné úmluvy o právu autorském a které podle svého vnitřního zákonodárství vyžadují splnění různých formálních náležitostí jako podmínek vzniku autorskoprávní ochrany např. registrací. Česká republika je sice členským státem Všeobecné úmluvy o právu autorském, ale paradoxně žádné formální náležitosti pro vznik autorskoprávní ochrany nevyžaduje. Dále je třeba uvést, že autorské právo není závislé na hmotném základě, pomocí něj bylo vyjádřeno, a tedy nezaniká jeho zničením. Pro příklad mohu uvést zdrojový kód k programu nebo původní rukopis literárního díla. 30

KAPITOLA 3. AUTORSKÉ PRÁVO V této kapitole bylo shrnuto nejdůležitější teoretické minimum z pramenů autorského právo, zejména pak ze zákona autorského. Byla zde uvedena právní terminologie a podstatné znaky právní ochrany autora, ale i případných protiprávních činností. Jedná se tak o souhrn poznatků a postřehů z oblasti autorského práva, nutných pro správné posouzení protiprávního jednání, nikoliv o doslovný výklad nebo komentář zákonných ustanovení či o taxativní vyjmenování všech zákonných možností. 31

KAPITOLA 4. PORUŠOVÁNÍ AUTORSKÉHO PRÁVA V PRAXI 4 PORUŠOVÁNÍ AUTORSKÉHO PRÁVA V PRAXI Internet je v poslední době nejvíce se rozvíjejícím masmédiem, počet jeho uživatelů neustále roste, zvyšují se jak přenosové rychlosti, tak možnosti připojení. Tímto fenoménem nevznikají jen nové mnohdy nepředstavitelné možnosti, ale zároveň to přináší celou řadu protiprávních činností, zejména pak činnost trestnou. Počítačová kriminalita je jen jinou tváří různých standardních trestných činů a jako taková představuje velkou množinu všech kriminálních aktivit, spojených s počítačem jako nástrojem, případně cílem trestné činnosti. Právě autorská práva se stávají přímo nebo přeneseně cílem útoku těchto nelegálních aktivit. Svou četností a rozsahem záběru se velkou měrou na počítačové kriminalitě podílejí. 4.1 Objekt útoku Předmětem ochrany, a také cílem či objektem útoku se na internetu stávají velmi často práva k autorskému dílu. Týkají se jednak takových děl, která jsou reprezentována v digitální podobě, a pak takových děl které lze prostřednictvím internetu, jako nástrojem trestné činnosti, porušit. V prvém případě se jedná o autorské dílo, které má formu digitálního obsahu, nebo převodem je tato podoba zajištěna. Digitálním obsahem se zde rozumí taková forma, kterou lze dílo vyjádřit posloupností logických jedniček a nul, s ohledem na vyjádření díla v jakékoli objektivně vnímatelné podobě. Například těžko lze porušit architektonické dílo stavbou přímo prostřednictvím internetu. V druhém případě je internet pouze jedním z nástrojů protiprávní činnosti a takovou činnost lze realizovat i bez existence internetu. Příkladem pro ilustraci může být např. e-mail, jako prostředek komunikace mezi subjekty (zde lze využít jinou formu komunikace), nebo internetová inzerce, jako způsob pokusu o kontakt (opět můžeme použít inzerci v jiných sdělovacích prostředcích). Podobných případů, kdy internet nezastupuje hlavní roli při nelegální činnosti, je celá řada, avšak v této práci se věnuji předně poškozování autorských práv při běžném užívání internetu při manipulaci s daty digitální povahy. Nyní zde uvedu objekty, které se stávají cílem při porušení práva autorského na internetu. Orientační procentuelní poměr takových objektů, kdy bylo porušeno právo autorské, je možné vidět na grafu na obrázku 4.1. Graf zároveň obsahuje porovnání vývoje této činnosti. 32

KAPITOLA 4. PORUŠOVÁNÍ AUTORSKÉHO PRÁVA V PRAXI Porušování autorského práva na internetu 42% 2000 2007 34% 34% 23% 17% 10% 3% 11% 5% 6% 6% 9% Software Hudba Filmy Literární díla Grafika a fotografie Ostatní Obrázek 4.1: Graf porušování autorského práva na internetu (zdroj dat MVČR [20]) 4.1.1 Softwarové pirátství Počítačové programy, sice podle autorského zákona patří do kategorie děl literárních, ale mají v mnoha ohledech svůj specifický režim. Oblast týkající se porušování autorských práv k počítačovému programu se často nazývá softwarové pirátství. Jde však o termín, který současný autorský zákon nezná. V komentáři autorského zákona je však počítačový program terminologicky povýšen na software, resp. softwarový produkt. Předmětem, jak dále komentář uvádí, tedy nebudou pouze počítačové programy, nýbrž veškerý softwarový produkt určený jak pro počítače, tak pro zařízení počítači principielně nebo funkčně podobné. Příkladem toho mohou v současnosti být např. mobilní telefony. Jelikož i termínu pirátství je přisouzeno ono požadované protiprávní jednání, lze tedy všeobecně používaný termín softwarové pirátství připustit. Pod tímto termínem jsou tedy chápány všechny útoky na autorské právo k počítačovým programům, které jsou uvedeny v autorském zákoně. Softwarové pirátství se podílí na celkovém porušování značnou měrou, ale podle BSA 1 je již na mírném ústupu. V České republice má míra softwarového pirátství hodnotu 39%, a dostala se tak mezi dvacet zemí s nejnižší mírou pirátství viz tabulka 4.1. 1 Business Software Alliance je organizace, která se zabývá prosazováním legálního softwaru [25]. 33

KAPITOLA 4. PORUŠOVÁNÍ AUTORSKÉHO PRÁVA V PRAXI Tabulka 4.1: 20 zemí s nejnižší měrou softwarového pirátství (zdroj BSA [25] 2007) Přesto vše je téměř každá druhá kopie softwaru pořízena nelegálně. Dlouhodobý trend vývoje softwarového pirátství ukazuje graf na obrázku 4.2. Softwarové pirátství lze svou povahou protiprávního jednání rozdělit do čtyř základních forem, kterými jsou neoprávněné užívání softwaru, šíření nelegálního software, výroba nelegálního software a neoprávněný zásah do softwaru. 4.1.1.1 Neoprávněné užívání softwaru Tato forma softwarového pirátství spočívá v užívání nelegálně získaných kopií, anebo v porušení či nedodržení licenční smlouvy. Porušovány jsou jednak samozřejmě obecně známé licence, jako např. shareware, cardware, General Public License, tak konkrétní licenční smlouvy s konkrétními požadavky autora. Nejčastějším příkladem v praxi bývá užití softwaru pro domácí použití v komerční sféře, nebo nedodržení podmínek General Public License u větších projektů. Naopak množstevní porušení licence, je takové protiprávní jednání, kdy se legálně získaná kopie softwaru, využívá nad rámec licenční smlouvy, tedy na více počítačů, než je s autorem nebo vykonavatelem práv sjednáno. Zde je třeba opětovně upozornit, že smlouvu lze uzavřít i provedením úkonu, např. zakoupením produktu nebo stažením software na internetu, kdy se provede požadovaný 34