Dřevěná architektura 13. století v Jihlavě, Pelhřimově a Humpolci

Dřevěná architektura 13. století v Jihlavě, Pelhřimově a Humpolci Petr Hejhal Petr Hrubý Cílem příspěvku je podat přehled nejnověji archeologicky zkoumaných stop dřevěných staveb na území měst Jihlava, Pelhřimov a Humpolec. Výběr těchto lokalit není náhodný. Všechna tři města prošla v průběhu lokace pozoruhodným vývojem, přičemž konkrétních poznatků o tomto procesu je zde velmi málo. O to více je pak potřebné pozitivně vnímat fakt, že v posledních letech došlo díky soustředěné terénní výzkumné činnosti k nárůstu archeologických výzkumů, které umožnily odkrýt a alespoň prvotně zhodnotit stopy architektury 13. století na jejich území. Jedná se o archeologické objekty, které jsou pozůstatky staveb dřevěné, popřípadě dřevohliněné konstrukce. Předložený příspěvek si prozatím neklade za cíl zařadit dnes známé objekty tohoto druhu podle stávajících, či nedávno navržených typologií (srov. Vařeka 2002). Jedná se o souhrn nejnovějších nálezů tohoto druhu, odkrytých a dokumentovaných v posledních třech letech. Zároveň nejde o katalogizaci současného fondu těchto objektů ve sledovaných městech, nýbrž o výběr takových, které (pokud jde o otázky konstrukčního, technického a dispozičního vybavení) přinášejí relativně nejvíce informací. Některé ze zahloubených zbytků dřevěných staveb, které byly zachyceny například pouze v liniových výkopech na řezech, zde nejsou uvedeny. Na první pohled se zdá, že katastr tohoto druhu archeologických památek je v předmětných městech dosud poněkud omezený a torzovitý na to, aby mohl sloužit k plnohodnotnému studiu stavebního vývoje měst na Českomoravské vrchovině. Přesto se zdá, že ve sledovaném souboru pozůstatků dřevěných staveb 13. století můžeme rozlišit minimálně to, zda se jedná o stavby, jejichž části se nacházely pod zemí, nebo o stavby ryze nadzemní. V našem případě z tohoto hlediska můžeme mluvit o třech typech: 1) pozůstatky staveb se suterénem, tj. sklepní částí, která se nacházela zcela pod povrchem 2) pozůstatky staveb se sníženou podlažní úrovní 3) pozůstatky nadzemních staveb Zejména v případě prvního ze tří rozlišených typů se v posledních letech rozběhla, pokud jde o jejich funkční interpretaci, poměrně bohatá a zdá se, že i nekončící diskuse. Tento problém se pak projevuje i v úrovni názvosloví, kdy označení tohoto typu objektu kolísá od klasického zemnice, popř. polozemnice, sklep, či nejnověji suterén. Vedle staveb se zahloubenými sklepy se v poslední době podařilo prozkoumat také několik objektů, které můžeme interpretovat jako zbytky dřevěných staveb nadzemní konstrukce, bez zahloubené části. Těch je známo obecně méně. Jednou z příčin tohoto stavu může být jistě způsob provádění terénního výzkumu, nicméně svou roli zde hraje bezpochyby reálný stav zachování pozůstatků těchto konstrukcí, kteréžto jsou jako archeologické objekty obecně citlivější. Pokud jde o nálezový, resp. prostorový kontext, přinesly výzkumy ve sledovaných městech poměrně příjemné zjištění, a sice že nejsou vázány pouze na historická jádra těchto lokalit. Archeologicky zjištěné pozůstatky dřevěných staveb 13. století známe z dnešních katastrů Jihlavy, Pelhřimova a Humpolce z několika prostorových kontextů: 1) pozůstatky staveb v rámci dnes existujících měšťanských parcel uvnitř hradeb měst 2) pozůstatky staveb mimo rámec dnes existujících měšťanských parcel uvnitř hradeb měst 3) pozůstatky staveb vně hradeb města v rámci vznikajících předměstí, hornických nebo hutnických osad Obraz nejstaršího osídlení sledovaných měst v historických pramenech 1) Premonstráti získali příslušné statky na Humpolecku a Jihlavsku za velmi nízkou cenu 100 hřiven stříbra. Zde se uvádí pět vsí v prostoru mezi Sázavou a Jihlavou, tedy na české straně zemské hranice (též Žemlička 2002, 304). 2) Má se za to, že jde o Moravskou Třebovou (Trebow). V listině jmenovány Bobikozle (Pobicozel, Pobikozli), Borisowe (Borischow, Borussow, Borissev, Borissow), Vizenowe (Winzenow, Wicenow), Kossowe dvojí, (Kossow), Dobresowic (Dobresowiz, Dobessowiz), Helhota (Lehotka, Lhota, Legota), Bolemilzic (Bolemilziz, Bolemislicz, Bomelici, Bolemilchichi), Stibor dvojí, Bukowe dvojí (Bukow, Bucow), Smirczna (Zmierzna dvojí, Smirchowe, Smyrchnowe), Sarech (Sarch, Sarek), Posetz (Posez, Poserz srov. Jaroš 1995 1996, 37). Jihlava Jihlavsko bylo na počátku 13. století součástí značně celistvého zeměpanského území (Hosák 1952, 142 153; Měřínský Plaček 1989, 4). Toponymum Jihlava (Giglaue) se poprvé objevuje v souvislosti s vytyčením hranic majetku kláštera v Želivu roku 1226. Jde o označení řeky v listině papeže Honoria II. (CDB II, 281; Jaroš 1999 b, 12). Zřejmě tatáž řeka (Ihlaua) je v roce 1227 uváděna jako hranice mezi majetkem želivského kláštera a majetkem tzv. lovětínského újezdu (CDB II, 305; Jaroš 1999, 12). Další zmínka, tentokráte o osadě Jihlava, se váže k roku 1233, a to v souvislosti s odprodejem patronátu ke kostelu svatého Jana Křtitele a dalších okolních vsí znovu želivskému klášteru. Touto listinou potvrdil olomoucký biskup Robert převod jihlavského a humpoleckého církevního zboží z držení řádu německých rytířů, zastoupenému komturem Hermannem Balkem želivskému klášteru s opatem Herrmannem, včetně patronátního práva ke kostelu sv. Jana Křtitele (CDB III, 48, 49, Jaroš 1999, 12). 1) V roce 1234 darovali moravský markrabě Přemysl bratr krále Václava I. a královna Konstancie nově vzniklému klášteru cisterciaček Porta coeli v Předklášteří u Tišnova kromě jiného také statek Jihlava s mýtem a okolními vesnicemi (CDB III, 88; Jaroš 1999, 12) a sice výměnou za jiný statek. 2) Držbu potvrzuje roku 1238 papež Řehoř IX. a roku 1238 král Václav I. (CDB III, 120, 180, Jaroš 1999, 12). Po roce 1240 získal Václav I. Jihlavu od tišnovského řádu zpět. Ve Václavově konfirmaci z 1. května 1239 v seznamu klášterního majetku osady Jihlava a Brtnice již nefigurují. Z listiny vydané panovníkem 7. prosince 1240 se dozvídáme, že obě vsi klášteru odňal výměnou za osadu Panov (Bánov). Václav I. v roce 1243 ještě jednou potvrdil platnost někdejšího prodeje kdysi řádových jihlavských statků premonstrátům v Želivu, přičemž listina již počítala s možností vybudování nových církevních staveb v budoucnu (CDB III, 49 50). 3) V následujícím období, v letech 1240 1243, došlo k založení horního města Jihlava (obr. 1). Velký pohyb horního lidu v této době do Čech zaznamenává k roku 1249 kronika města Kolmar až v dalekém Alsasku (MGH XVII, 245). Ve stejném roce zmiňuje jeden z pokračovatelů Kosmových účast bezbožných zlých lidí z Jihlavy v řadách stoupenců staršího krále Václava I. při obléhání pražského hradu, který byl v té době v držení přívrženců jeho odbojného a zároveň i jediného syna Přemysla, pozdějšího krále. 16. srpna 1249 došlo k uzavření míru, ve kterém Václav I. po předchozích sankcích i věznění ponechal správu Moravy Přemyslovi, ale vymínil si polovinu výnosu jihlavské mince. To se interpretuje jako doklad velmi časného jihlavského mincování, nejnověji se ale zmínka vykládá volněji jako polovina výnosu z těžby stříbra (CDB III, 120, 180, 208; Jaroš 1996, 37 38; týž 1999, 12). Významným prvkem v konstituci městské obce, je zakládací listina, která měla zaručovat novému sídlišti a jeho obyvatelům zdárný rozvoj a dlouhodobou hospodářskou perspektivu. Jihlava tuto listinu měla také, avšak do dnešní doby se nedochovala. Její datace patří před rok 1258 a Jihlava se tak řadila k úzké skupině dvaceti městských obcí, které byly v přemyslovských zemích konstituovány (Kejř 1998, 121; Pánek 1969). Někdy po roce 1243 se poprvé dovídáme o přítomnosti typicky městských řádů. Byli to minorité, které vedl převor Eberhard a kteří okolo roku 1245 založili v západní části města klášter s kostelem 126

Petr Hejhal Petr Hrubý Dřevěná architektura 13. století v Jihlavě, Pelhřimově a Humpolci A B obr. 1 Jihlava, plán Masarykova náměstí s plochami zkoumanými v letech 2002 a 2004 Abb. 1 Stadt Jihlava (Iglau), Grundriss des Masarykovo náměstí Platzes mit Grabungsflachen asu der Jahren 2002 und 2004 (Archiv ARCHAIA Brno). 127

Dřevěná architektura 13. století v Jihlavě, Pelhřimově a Humpolci Petr Hejhal Petr Hrubý A obr. 2 Pelhřimov, plán středověkého jádra města se zkoumanou parcelou Masarykovo náměstí 18 Abb. 2 Stadt Pelhřimov (Pilgrim). Grundriss des mittelalterlichen Stadtkernes mit dem Haus No. 18 128

Petr Hejhal Petr Hrubý Dřevěná architektura 13. století v Jihlavě, Pelhřimově a Humpolci 3) To bývá interpretováno jako odraz začínající živelné výstavby kostelíků a kaplí v prostředí nových hornických osad. Ty mohly být zdrojem příjmů a snad i proto se měl znovu oživit spor mezi premonstráty a německými rytíři ve snaze zpochybnit smlouvu z roku 1233 (srov. Žemlička 2002, 306). 4) Podle části, týkající se zákazu přijímání zejména vídeňských platidel, bývá formulář kladen k roku 1270 (Jaroš 1995 1996, 38). 5) Ius regale montanorum vychází z práva jihlavského, doplněno normami práva římského. Dílo italského právníka Gozzia z Orvieta. Nanebevzetí Panny Marie. Dále to pak byli dominikáni vedení kvadriánem Bertoldem a kteří v roce 1247 založili svůj klášter pro změnu na severním obvodu městského areálu. Konventní chrám byl zasvěcen Povýšení svatého kříže. Velmi důležitým datem je pro změny struktury osídlení a konstituci města také rok 1257, kdy byla rodící se duchovní správa Jihlavy znovu zhuštěna. V tomto roce byl olomouckým biskupem Brunem ze Schaumburku vysvěcen velkoryse koncipovaný chrám sv. Jakuba Většího ve východní části města (CDB V, 130). Na severním předpolí nově lokovaného města, na cestě k říčnímu brodu, byl nejpozději v 50. letech postaven také špitál sv. Alžběty, který je zmiňován v listině z 2. listopadu 1258 (CDB V, 168). Není jisté, zda se v tomto prostoru již v polovině 13. století koncentrovalo výraznější osídlení předměstského charakteru a stejně tak zůstává neobjasněna konkrétní poloha někdejšího špitálu. V privilegiu z r. 1270 Přemysl Otakar II. uděluje Jihlavě stavební řád (CDB V, č. 602). Náměstí se stalo středem, odkud vycházely hlavní ulice a další se vymezovaly podle předem určených bloků či ochozů (CDB V, 602; Jaroš 1999, 12). Mnohé cenné informace k areálu města ve 13. století jsou obsaženy také v tzv. formuláři Jindřicha Vlacha, kde je dochováno znění mnoha listin českého panovníka pro česká a moravská města. Z nařízení panovníka měla být Jihlava opevněna příkopem a parkánem. Mluví se zde také o zřícených věžích, které mají být znovu postaveny a nezřícené opraveny (RBM II, č. 2400, s. 1039 1040. To by svědčilo o existenci opevnění ještě před vydáním dokumentu, za jehož autora bývá považován Přemysl II. Otakar. 4) Období mezi léty 1270 až 1278 je pro Jihlavu charakteristické dalším upevňováním dosažených práv, které Jihlavě a celému jejímu zázemí zaručovaly perspektivní růst a prosperitu. Lze říci, že význam Jihlavy jako zdroje stříbra a jedné z hlavních opor panovníkovy moci kulminuje, což se odráží také v projevech zájmu a podpory ze strany krále. V období tzv. zlých let připadla správa Moravy římskému císaři a králi Rudolfu I. Habsburskému. U Jihlavy se jeho poručnická správa projevila vydáním mnohých práv (RBM II, č. 1142). Reforma mincovnictví, provedená v roce 1300, byla logicky provázena také právní reformou hornictví, 5) přičemž obojí souviselo s otvírkou nového, velmi bohatého revíru v Kutné Hoře, nejpozději v 90. letech 13. století (Žemlička 1986, 223 227). Výrazný zlom v báňském podnikání představují léta 1328 a 1329, kdy oblast zasáhly seismické otřesy, díky kterým došlo k zasypání, popřípadě zaplavování části dolů (k tomu Jaroš 1999b, 14). 6) in Gumpoldis. 7) Ten byl součástí širšího výskytiště zlata v sekundárních ložiscích na Pelhřimovsku. K dalším centrům rýžovnictví patřilo Pacovsko a Novocerekvicko. 8) 1252 Heinricus, magister monetae. 9) Po stezce ostatně cestoval roku 1149 také olomoucký biskup Zdík (FRB II., 490). Humpolec Humpolec lze považovat za regionálně dosti významné rodící se centrum předlokačního charakteru, které se nachází jen 22 km severozápadně od Jihlavy. Osudy obou lokalit jsou si přibližně do poloviny 13. století dosti podobné a zdá se, že pro život trhové osady Jihlava mohla mít blízkost Humpolce vcelku velký význam. Podobně jako osada Jihlava, tak i Humpolec byl na počátku pravděpodobně zeměpanským majetkem. První písemná zmínka se objevuje roku 1219 v mladším listinném falzu. 6) Do roku 1233 patřila část příjmů z osady Humpolec řádu německých rytířů. Šlo o podací právo ke kostelu (kapli) sv. Mikuláše a také o zádušní statky a příjmy z nich. To vše ovšem odkoupili toho roku od řádu želivští premonstráti. Zdá se, že jde o projev rostoucí hospodářské síly želivského klášterního panství. I v případě Humpolce hrál roli v jeho rozvoji na počátku 13. století zájem o drahé kovy. Zde byla pozornost prospektorů kromě stříbra zaměřena také na humpolecký zlatorudný pás, na kterém bylo možno kov získávat jak těžbou, tak i rýžováním (Žemlička 2002, 303 304). 7) Datování vzniku, přesná lokalizace, ani rozsah či zánik zdejších dolů nebo rýžovišť bohužel neznáme. Zdá se však, že jejich význam nebyl úplně zanedbatelný, protože stejně jako v Jihlavě působil v polovině 13. století v Humpolci mincmistr. 8) Teprve mimořádný rozvoj objemu bohatých ložisek stříbra v místě dnešních Starých Hor u Jihlavy ukončil do té doby pozoruhodně podobný vývoj obou osad a vynesl Jihlavu, co do významu, daleko vpřed. Podobně jako v Jihlavě, vystupují i v Humpolci v majetkových poměrech prvních třech dekád 13. století velmi významně želivští premonstráti. To by mohlo naznačovat, že obchodní stezka, tzv. Humpolecká, mezi Jihlavou a Humpolcem měla pro hospodářský život obou lokalit dost možná větší význam, než se obecně soudí. Bez ní by sotva mohl konvent výkon svých majetkových práv uskutečňovat v Humpolci a současně i v jihlavské farnosti. Počátky cesty spadají pravděpodobně ještě do sklonku raného středověku. Její význam ještě vzrostl založením kláštera v Želivu roku 1144, slibným zalidňováním mikroregionu a nakonec i samotnou lokací města Humpolce. 9) Pelhřimov (obr. 2) Pro 12. století se předpokládá i první souvislejší osídlení vlastního Pelhřimovska, které roku 1144 daroval český kníže Vratislav pražskému arcibiskupství. Původní raně středověká osada, předchůdce dnešního města, je hledána v okolí kostela sv. Víta a Hrnčířské ulice (severovýchodně od městského jádra). Tato osada spadala pod panství Červená Řečice a byla spravována pražským arcibiskupstvím. Kolem roku 1203 je také doloženo osídlení výšinných poloh kolem Rynárce nad Pelhřimovem. Zřejmě v 1. třetině 13. století byla za účasti německých kolonistů založena na strategické vyvýšenině nová osada Starý Pelhřimov, která však postrádala dostupný zdroj vody a nikdy se nerozvinula ve skutečné město (Dobiáš 1927; Kuča 2000, Martínková 1999). Vlastní město Pelhřimov bylo podle nejnovějších poznatků (Martínková 1999, Kuča 2000), založeno biskupem Janem III. z Dražic v 60. letech 13. století 2 km JV od zmiňovaného Starého Pelhřimova, odkud sem zřejmě přesídlila i část osadníků. Starší sídliště okolo kostela sv. Víta a v Hrnčířské ulici se tak přeměnilo v předměstskou aglomeraci s názvem Česká ulice, neboť v nově založeném městě měla německá složka zřejmou převahu (Kuča 2002, 101 103). Město bylo vypáleno a vylidněno v 90. letech 13. století spojenci Vítkovců, následně na žádost biskupa Tobiáše z Bechyně znovu obnoveno a obehnáno dřevěnou palisádou a příkopem (Martínková 1999). Válečné události z roku 1318 již neměly na vývoj středověkého města tak tragické dopady. Další příliv německých kolonistů způsobil, že v roce 1379 tvořili německy mluvící měšťané 2/3 obyvatelstva. Z důvodů malé plochy vnitřního města byl ještě před rokem 1379 uvnitř hradeb v severovýchodní části náměstí postaven domovní blok, který tak výrazně zmenšil jeho plochu. Vnitřní město se již od počátků dělilo na čtyři čtvrtě: 1. čtvrť (západní a severní strana náměstí a část Poděbradovy ulice), 2. čtvrť (ulice Palackého, Klarertova a Školní), 129

Dřevěná architektura 13. století v Jihlavě, Pelhřimově a Humpolci Petr Hejhal Petr Hrubý obr. 3 Humpolec, plán části Horního náměstí s výzkumnou plochou z roku 2004 Abb. 3 Stadt Humpolec (Gumpoltz). Grundriss der Grabungsfläche aus dem Jahre 2004 am Horní náměstí Platz 130

Petr Hejhal Petr Hrubý Dřevěná architektura 13. století v Jihlavě, Pelhřimově a Humpolci 3. čtvrť (ulice obě strany Růžové ulice), 4. čtvrť (část ulice Růžová a Poděbradova, východní a jižní fronta náměstí). Již ve 14. století existovala též čtyři předměstí. Z hlediska urbanistického vývoje je i v tomto smyslu zajímavé, že ještě kolem poloviny 16. století se nacházely ve vnitřním městě nezastavěné parcely či pouze provizorní domky. To se týkalo především 2. městské čtvrti (Martínková Martínek, 2002). POPIS SLEDOVANÝCH ZBYTKŮ DŘEVĚNÝCH STAVEB Stavby se suterény Jihlava Joštova ulice V proluce mezi domy č.p. 8 a 10 byla v dubnu a květnu 2003 odkryta část suterénu dřevohliněné stavby. Objekt se nachází v západní frontě domů Joštovy ulice (platea Oleatorum). Situace byla dokumentována v ploše a na řezech. Lokalita je součástí domovního bloku, vymezeného na jižní straně ulicí Brněnskou, na severní a východní straně lomící se ulicí Joštovou a na západní straně ulicí Lazebnická. Šířka zkoumané proluky při uliční čáře činí cca 8 m, hloubka proluky je cca 10 m. Nadmořská výška je zhruba 510 m n. m. Objekt, považovaný za suterénní část dřevěné stavby, se nacházel v jižní části zkoumané proluky. Výzkumem bylo možno zachytit pouze jeho severní část se vstupní šíjí. Jižní stěna objektu byla zničena při stavebních pracích, souvisejících s rekonstrukcí sousedního domu (Joštova 10), která proběhla v 80. letech 20. století. Z technických důvodů nebyla zachycena východní stěna suterénu. Nevíme tedy, zda dům respektoval svými rozměry a dispozicí uliční čáru. Lze konstatovat, že ji respektoval orientací své kratší strany (za předpokladu, že průběh ulice zůstal od středověku nezměněn). Můžeme rekonstruovat rozměr delší (severní) strany suterénu se vstupní šíjí přibližně 7 m (bez vstupní šíje cca 4 m) a hloubku nejméně 1,4 m. Vzhledem ke struktuře podloží, do kterého byl vyhlouben, je nutné alespoň na některých místech předpokládat dřevěné vyztužení stěn. Pozůstatky tohoto bednění se dochovaly jako obložení stupňů schodiště. Suterén byl po ztrátě své funkce v podstatě jednorázově zasypán. Na základě nalezeného keramického materiálu můžeme tuto událost datovat do 2. pol. 14. století, popř. do poloviny století následujícího (obr. 17). 10) Na stejné úrovni, tedy na dřívější uliční čáře, byl v interiéru sklepa sousedního domu na jihu zdokumentován objekt zahloubený do podloží v přechodu terciérních písků a krystalinika. Tento objekt může být rovněž zbytkem sklepa dřevěného domu. 11) Výkopy 0549, 1622, 1634, 1637 b, 2651, 2653, 2662, 2664, 2667, 2669 POPIS SLEDOVANÝCH ZBYTKŮ DŘEVĚNÝCH STAVEB Stavby se sníženou podlažní úrovní Jihlava Masarykovo náměstí 1 a 2 Jedná se o komplex budov historické radnice, situovaný v severovýchodní části jihlavského fora ve východní frontě domů (obr. 1:A). Sklon terénu je zde, podobně jako na celém náměstí, mírný směrem k jihu. Nadmořská výška lokality se pohybuje okolo 518 521 m n. m. Archeologickým výzkumem v roce 2004 zde byla odkryta vstupní šíje suterénní části dřevěné stavby. Tato vstupní šíje byla orientována směrem do náměstí, přičemž byla fixována na zaniklou uliční čáru, situovanou dnes několik metrů směrem do vnitřku radničního komplexu (obr. 5). Tato vstupní šíje byla vybavena relativně dobře zachovalými schůdky, vyřezanými do tercierního písčitého podloží (obr. 18:4). 10) Vstupní šíje byla na východní straně narušena kamenným zdivem, které v suterénní úrovní bylo vnější stěnou sklepa a v nadzemní úrovni pravděpodobně i štítovou zdí domů. Tato zeď byla postavena pravděpodobně ještě v průběhu 13. století a její vznik je zároveň dobou ukončení existence dřevěné suterénní části středověkého domu. Rovněž jižní strana vstupní šíje byla porušena mladším kamenným vstupem do sklepa, který byl zakončen žulovým portálem. Archeologická situace umožňuje hovořit o superpozici staršího sklepa dřevěného domu a mladšího sklepa kamenného. V zánikových vrstvách ve výplni vstupní šíje se nalézala převážně tuhová keramika 13. století. Součástí souboru nálezů byl také stříbrný brakteát, dosud numismaticky nevyhodnocený. Jihlava Staré Hory (poloha Na dolech) Jedná se o polohu limitovanou ze severní až severozápadní strany zástavbou dnešních Starých Hor a ze strany západní pak sídlištěm Na dolech. Jihozápadní strana je prostorově vymezena místní částí Horní Kosov. Východní a jihovýchodní strana lokality je limitována přírodní hranicí, kterou je výrazný terénní zářez, či lépe údolíčko, kudy ještě v nedávné době tekl drobný potok, vlévající se zprava do Jihlavy. Sama lokalita je situována na poměrně vysokém a táhlém návrší s mírným sklonem k severovýchodu, přičemž archeologické objekty a další situace byly zachyceny v rozmezí nadmořských výšek zhruba 490 m až 520 m n. m. Celkem bylo výzkumem identifikováno a prozkoumáno 10 těchto objektů (obr. 4, obr. 7 11, obr. 13, obr. 15). 11) Část z nich se nalézala v relativně izolovaných situacích v jižní a střední části zkoumané plochy, většina však vytvářela v severní části lokality kumulaci, umožňující hovořit o pozůstatcích areálu úpravny rud či o areálu obytném (obr. 4). Některé ze zkoumaných zbytků staveb se pak vymykaly běžným formám, známým z četných středověkých zaniklých sídlišť a areálů středověkých měst (srov. obr. 13). Jihlava Masarykovo náměstí, severní část plochy Jednou z lokalit, které v nejnovější době poskytly významné informace o nejstarším osídlení katastru Jihlavy, je Masarykovo náměstí (obr. 1:B). Plocha náměstí je orientována SSZ JJV, přičemž tato orientace je v jistém nesouladu s přirozeným spádem terénu, který se svažuje téměř bez odchylky od severu k jihu. Přirozeným vyústěním a nejnižším bodem náměstí je pak na dolním jižním konci ulice Znojemská. Celkem byly zachyceny tři objekty, charakterizované jako zbytky dřevěných staveb (obr. 16). V severní části výzkumné plochy byl situován pravidelný objekt s oblými rohy a podlažní úrovní zahloubenou o 40 50 cm od podloží a kulturní vrstvy vrcholného středověku. Další takový objekt se nacházel jen o několik metrů jižněji. Byl bohužel narušen mladším výkopem pro dřevěný dlabaný vodovod. Známe tedy pouze jeho severní a jižní stranu, nicméně úroveň snížení jeho dna vůči středověkému povrchu náměstí se pohybovala opět okolo 50 cm. Třetím zbytkem dřevěné stavby na lokalitě byl objekt, zachycený v úseku 102 104 m od severního konce plochy. Zachycen byl pouze v rozsahu okolo 15 20 %, zbylá hmota byla zcela zničena výkopem, souvisejícím s výstavbou obchodního domu Prior, taktéž svrchní uzavírací vrstvy byly poškozeny nebo odstraněny recentními materiály stejného původu. Vůči středověké úrovni náměstí byl snížen asi o 50 65 cm (obr. 18:1 3). Ve všech třech případech šlo o zbytky staveb, v jejichž zásypových a splachových vrstvách se nacházely fragmenty keramiky patřící rámcově do 13. století. U všech těchto objektů byla zároveň pozorována vrstva valounového a štěrkového štětování, která jejich stratigrafie uzavírala a která reprezentovala poslední fázi jejich zániku. 131

Dřevěná architektura 13. století v Jihlavě, Pelhřimově a Humpolci Petr Hejhal Petr Hrubý obr. 4 Jihlava Staré Hory, plán části výzkumné plochy z roku 2002 na důlní lokalitě Abb. 4 Jihlava Stare Hory (Iglau Altenberg). Grabung der mittelalterlichen Bergbauagglomeration im Jahre 2002, Grundriss der Grabungsfläache 132

Petr Hejhal Petr Hrubý Dřevěná architektura 13. století v Jihlavě, Pelhřimově a Humpolci Pelhřimov Masarykovo náměstí 18 Lokalita se nachází v jihozápadním rohu hlavního rynku (Masarykovo náměstí), v místě vyústění Rynárecké ulice z náměstí v její západní frontě (obr. 2:A). Uliční čára je v této části náměstí se sousedním domem s renesančním štítem a sgrafity zubovitě odsazena. Námi sledovaná lokalita je směrem k jihu, tedy k Rynárecké bráně první stavbou, která nevytváří souvislé podloubí, jako všechny ostatní domy severně od ní. Uliční fronta této skupiny domů je právě sousedním, severním domem ukončena zubovitým odsazením. Týlní část dvorního traktu původně naléhala na vnitřní hradební obvod města. V dobách, kdy funkce hradeb ustoupila do pozadí zde ve dvorním traktu vznikla hospodářská stavba, která na hradební zdi parazituje a jejíž západní stěnu někdejší hradba tvoří. Kromě domu v čelní části parcely a západní dvorní stavby stála ve dvorním traktu ještě donedávna další přístavba, situovaná při jižní podélné stěně dvora. Šířka parcely se v místě uliční čáry pohybuje okolo 13,7 m, celková délka pak od uliční čáry až k někdejší hradební linii okolo 53,5 m. Lokalitu lze tedy klasifikovat jako kratší formu klasické gotické hloubkové parcely. Nadmořská výška lokality je asi 500 m n. m. Zbytky zahloubené dřevěné stavby byly identifikovány v severovýchodním rohu dvorního traktu (obr. 6). Takzvaný suterén, nebo zemnice, se zde nacházela v podobě výkopu do podloží s plochým dnem a našlapanými komunikačními vrstvičkami (obr. 14). Stěny, zhruba do výše asi 40 50 cm, byly vybaveny dřevěnými fošnami, nebo deskami, jejichž upevnění v rozích bylo buď na čepy, nebo s rohovými stojkami. To se ovšem nedochovalo. Rozborem zetlelých dřevěných zbytků bylo zjištěno, že se jedná o smrkové dřevo. Kromě uvedených desek se v zásypu této stavby nacházela i hrubě opracovaná, asi 10 15 cm tlustá smrková kulatina, bohužel s vyhnilým jádrem, takže nebylo možné provést dendrologické datování. Zajímavým pozorováním je, že orientace zaniklé stavby odpovídá směru východ-západ, což nekoresponduje se současnou, potažmo pozdně středověkou orientací parcely kamenného domu (obr. 6). POPIS SLEDOVANÝCH ZBYTKŮ DŘEVĚNÝCH STAVEB Nadzemní nezahloubené stavby 12) Vrstva 2272 13) Vrstva 2271 14) Vrstva 2269 15) Vrstva 2270 Jihlava Staré Hory Objektem, který můžeme označit za pozůstatky lehčí nadzemní stavby, byl žlabový pravoúhlý mělký objekt 1589 v severní části naleziště (obr. 4, obr. 11:1). Zachycen byl v podobě mělkého žlabu, pravděpodobně zbytku dřevěné (sroubené?) konstrukce 12) s pravoúhlým nárožím, které bylo navíc zpevněno pilotou, nebo silnějším kůlem, 13) nesoucím konstrukci stavby. V prostoru, který odkryté nároží vymezovalo a který se tedy nacházel s největší pravděpodobností v interiéru objektu, byla zkoumána velice tenká komunikační vrstvička 14) a lokální okrově zbarvená propálená vrstva, 15) dokládající přítomnost blíže neurčeného pyrotechnologického zařízení. Pozůstatky druhé, pravděpodobně nadzemní stavby, byly prozkoumány na samém okraji návrší nad někdejší vodotečí. Představoval ji objekt 3543 (obr. 11:2). Jednalo se o část základů obdélné, nebo čtvercové stavby, která byla situována na zlomu svahu, takže část báze se nacházela cca 40 cm pod úrovní terénu a část se musela nacházet s největší pravděpodobností nad povrchem. Prozkoumána tak byla právě západní, do země mírně zapuštěná strana, která měřila téměř přesně 3 m. Nevyřešena potom ovšem zůstává podoba nosné konstrukce, která podlahu stavby na východní, prudce se svažující straně vynášela. Vzhledem ke stopám dřevěných pilot s plochým dnem, které se nacházely jak v rozích, tak ve středu západní stěny stavby, lze předpokládat, že plošina konstrukce byla na východní straně nesena podobně. U tohoto objektu zůstala v podobě zuhelnatělého dřeva zachována také část konstrukce severní dřevěné stěny stavby, respektive její základové partie. Zajímavým a poněkud nezvyklým prvkem interiéru objektu bylo dvojúrovňové dno, dělené odskokem prakticky v polovině stavby. Stavba zanikla požárem, což dokládají zuhelnatělé, výrazně tmavě probarvené zánikové vrstvy ve výplni. Humpolec Masarykovo náměstí, odstavná plocha parkoviště Další pozůstatky zaniklé nadzemní stavby byly prozkoumány v historickém jádru Humpolce, cca 40 m severovýchodně od presbytáře kostela sv. Mikuláše (obr. 3). Výzkum zachytil jihozápadní nároží a otopné zařízení v interiéru stavby. Otopné zařízení bylo tvořeno samotným topeništěm a předpecní jámou. Prostor topeniště (v době výzkumu destruovaný) byl vybudován z kamene a rekonstrukci jeho původní podoby nálezová situace neumožňovala. Stejně tak jako u předchozích popisovaných staveb, můžeme i zde předpokládat původní čtvercový či obdélný půdorys stavby (obr. 12). Rozměry stavby předpokládáme hypoteticky 6 5 m. Fragmentární zachování pozůstatků můžeme připsat na vrub razantní skrývce, která na ploše proběhla. Z tohoto důvodu nebyly zachyceny žádné konstrukční detaily. Otázkou zůstává vztah kůlových jamek v blízkosti nároží stavby k stavbě samotné. Na lokalitě byly zachyceny také tři další, již méně výrazná, resp. méně zachovalá otopná zařízení stejného typu. Také v těchto případech předpokládáme jejich umístění v interiérech již beze stop zaniklých nadzemních nezahloubených staveb. Stavby lze datovat do 13. století. Rozbor zkoumaných zbytků dřevěných staveb 16) To je případ objektu 2662 17) Objekt 0549 18) Objekty 2669, 2667 a 1634 Stavby se suterény základní údaje Pro následující rozbor můžeme použít stavby z lokality Jihlava Staré Hory, představující vzhledem k charakteru výzkumu a způsobu odkryvu nejreprezentativnější část sledovaného souboru objektů. Stavby z ostatních lokalit nebyly zachyceny v celém půdorysu. Pozůstatky staveb se zahloubenými suterény byly na Starých Horách zastoupeny jednoduchými kvadratickými (obdélnými nebo čtvercovými) výkopy do podloží, přičemž stěny výkopů byly většinou hladké a téměř kolmé. Pouze u několika případů byly ve svrchních partiích výrazně šikmé, což lze interpretovat jako doklad druhotného dosypání materiálu po výstavbě stěn a jejich úpravě z vnější strany. Hloubky podlažních úrovní všech dokumentovaných reliktů staveb se pohybovaly okolo 1,0 1,3 (ve výjimečných případech pak dokonce 1,8 m) od úrovně skrývky. 16) Jejich základní rozměry byly pochopitelně různé, stejně jako poměry stran. Možno říci, že na lokalitě byly zkoumány suterény výrazně obdélné (2,5 5,1 m) 17) až po téměř pravidelně čtvercové, s rozměry 4,2 4,0 m, nebo 3,0 3,3 m. 18) Podobně je tomu i s užitnou základní plochou vnitřní části sklepa bez vstupní šíje, která se pohybovala od nejnižších hodnot okolo 9,9 m 2 (objekty 1634 a 2667) až po rekordní rozlohu interiéru 18,1 m 2 u zahloubené části domu 2664 (obr. 7:11, obr. 13). Vstupní šíje, schody a podlahy Většina zkoumaných sklepních částí dřevohliněných staveb v Jihlavě Starých Horách byla opatřena vstupní šíjí, nacházející se téměř výhradně při jedné z kratších stěn sklepa. Výjimkou byla stavba 0549 (obr. 7 dole). Tam byla vstupní šíje umístěna 133

Dřevěná architektura 13. století v Jihlavě, Pelhřimově a Humpolci Petr Hejhal Petr Hrubý obr. 5 Jihlava Masarykovo náměstí 1. Zkoumaná část přízemí domu se zachyceným suterénem domu Abb. 5 Stadt Jihlava (Iglau) Masarykovo náměstí 1 (Hauptplatz No. 1). Grundriss im Interieur des Hauses mit Überresten der Stein -und Holzkonstruktionen 134

Petr Hejhal Petr Hrubý Dřevěná architektura 13. století v Jihlavě, Pelhřimově a Humpolci 19) Tato stavba se liší i poměrem stran. Z těchto důvodů bývá uvažováno o jiném charakteru konstrukce i o jiné funkci, než u ostatních zachycených staveb. ze severní strany, tedy u delší ze stěn zahloubené části domu a navíc zhruba uprostřed, nikoliv při nároží. 19) Tento vstup měl u některých objektů podobu mírně se svažujícího jednoduchého výkopu bez dalších prokazatelných konstrukčních prvků. V mnoha případech však byla vstupní šíje vybudována jako krátké schodiště, ústící na úrovni podlahy zahloubené partie domu. Nejlépe zachována a prozkoumána byla vstupní šíje u objektu 1622 (obr. 8 nahoře). Zde bylo identifikováno sedm schodových stupňů, vysekaných, nebo lépe vyřezaných do ztvrdlého písčitojílovitého podkladu (obr. 15:5). Šíře vstupní šíje se pohybovala okolo 1,2 m, výška jednoho schodu v průměru cca 15 20 cm. Po obou stranách vstupu byly nalezeny asi 10 cm široké žlaby s humózní hliněnou výplní, kterou možno označit za zbytky dřevěné hmoty. Také na povrchu každého z pečlivě zkoumaných schodů byla patrná nášlapová tmavá uhlíkatá vrstvička s vysokým obsahem organické hmoty. Jde bezpochyby o zbytky schodů, tvořených dřevěnými prkny, zasazenými do fošen, položených svažitě podél stěn vstupu. Podobná situace byla patrná i v objektu 2662 (obr. 15:6), kde byly nalezeny celkem čtyři schody, znovu s ušlapanou tenkou vrstvičkou s podílem uhlíků. Podlažní úroveň se zachovala výlučně jako komunikační, tenká a velmi tvrdá vrstvička, obsahující jen malé množství archeologických nálezů. Měla charakter většinou tmavšího nášlapu, který byl bohatý na popel, uhlíky a v lepších případech na poněkud větší kusy zetlelé dřevité hmoty. Tento stav zachování neumožňuje bohužel bezpečně rozpoznat, zda podlahy sklepních částí zdejších domů byly skutečně holé, nebo zda byly tvořeny např. prkny, nebo fošnami. Pravděpodobnější se jeví spíše varianta první. Vstupní šíje byla zachycena i na lokalitě Jihlava Joštova ulice. Délka vstupní šíje byla 3,5 m. Bylo identifikováno 7 stupňů schodiště, vysekaných do písčitého podloží. Výška stupňů se pohybovala mezi 0,14 m a 0,21 m. Bylo identifikováno obložení stupňů, původně tvořené dřevěnými prkny či fošnami (obr. 17, obr. 18:5). Podobně konstruovaný vstup byl zachycen i u suterénního objektu při výzkumu radnice na Masarykově náměstí v Jihlavě v roce 2004. 20) Viz např. objekt 1634, nebo 2653 Technické vybavení Závěrečná diskuse Další konstrukční prvky Pokud jde o další konstrukční prvky, nálezová situace není příliš bohatá. V interiéru v podlažní úrovni se na jihlavských Starých Horách takřka ve všech případech nacházely v rozích pravidelné jámy po nosných dřevěných pilotech, které držely konstrukci podlahy přízemní části a snad i celou kostru nadzemní partie stavby. Tyto jámy byly spíše kruhové, u několika domů však nesly v náznacích stopy tvarové deformace s náznakem oblých rohů, takže u nosných pilotů lze předpokládat částečné opracování do hranolů. Průměry těchto nosných dřevěných sloupů se mohly pohybovat od nejmenších, 18 20, 22, 28 až po skutečně masivní pilíře o průměru 40 46 cm. Kromě základní čtveřice kůlových jam po nosných kůlech v rozích se v podlažní úrovni nacházely i stopy dalších dřevěných sloupů, zpravidla menšího průměru a většinou situovaných do poloviny délky stěny. Nejvýrazněji se tyto menší kůlové jámy koncentrovaly v místě vyústění vstupní šíje do interiéru, což může být pozůstatek dveřní konstrukce, snad rámu. 20) V několika málo případech se ve zkoumaných zahloubených prostorách domů zachovaly zbytky dřevěných stěn. Příkladem může být třeba stavba 2653, kde se v podobě humózní výplně v úrovni podlahy a zhruba 20 cm nad touto úrovní zachovala severní a severozápadní stěna zahloubené částí domu. U objektu 2667 byla při severní stěně nalezena kamenná, poměrně pravidelná podezdívka, konstruovaná na sucho a reprezentovaná pouze jednou řadou kamenů (obr. 10 nahoře). V tomto směru zajímavá terénní situace byla odkryta také u stavby 1634 (obr. 8 dole). Zde při vyústění levé stěny vstupní šíje do sníženého interiéru bylo tvořeno kumulací kamene, která měla charakter zpevňovací zídky. Pozoruhodně zachovalý byl v tomto ohledu objekt z Pelhřimova Masarykova náměstí 18, u kterého byly zjištěny stěny ze smrkových desek, resp. fošen. Ve výplni zbytků stavby byly nalezeny také kůly, průměru okolo 10 15 cm. Jev, který je téměř pro všechny zkoumané zahloubené stavby společný, je naprostá absence jakýchkoliv stop po vnitřním vybavení. V úrovni podlažního horizontu, ani po jeho odstranění nebyly, nalezeny žádné archeologické doklady tohoto druhu, např. v podobě samostatných kůlových jamek, nebo jejich uskupení. Jedinou výjimku představuje suterén domu 2662 (obr 9 dole) v Jihlavě Starých Horách, v jehož západní části, těsně vedle vyústění schodové vstupní šíje směrem dovnitř, se v úrovni podlahy nacházel nepravidelně kvadratický zahloubený objekt. Měl rozměry 70 90 cm 100 cm a hloubku okolo 60 cm. Z nepatrné části podpodlažní jámy byly patrné zbytky dřevité organické hmoty, které mohly být dřevěným obložením stěn. Při dně výkopu bylo nalezeno množství tuhové keramiky 13. století a tedy související s existencí zdejší osady i domu 2662. Jednalo se přitom o celá torza nádob s nízkým stupněm fragmentarizace. Další nepravidelná řada tří menších kůlů se v tomto domě, respektive v jeho sklepní části, nacházela ve východní polovině severní stěny. Ty po sobě zanechaly stopy v podobě kruhových kůlových jamek průměru 20 25 cm s plochým dnem. Je však třeba připustit, že tyto kůly mohly být součástí vlastní konstrukce domu a s případným, či domnělým vybavením sklepa vůbec nesouvisí. Letmý přehled archeologicky doložených zbytků dřevěných staveb, provedený na příkladu Jihlavy, Humpolce a Pelhřimova naznačuje, že problematika je natolik široká, že ji nelze zúžit pouze na diskusi o suterénech měšťanských domů. Kolize interpretace může nastat již u staveb, nacházejících se ve dvorních traktech měšťanských parcel, či u staveb, jako třeba v Jihlavě na Masarykově náměstí. Ty mírou zahloubení a velikostí neodpovídají ani zdaleka představám o sklepech opravdových měšťanských domů. Nejvíce pak k opatrnosti nutí podzemní části staveb, nacházející se mimo městský areál. Jako příklad může sloužit lokalita Jihlava Staré Hory. Způsob a podmínky odkryvu, včetně objektivního stavu zachování terénů, neumožnily identifikovat menší a citlivější archeologické objekty, vázané prostorově na zahloubené zbytky staveb. Nebyly nalezeny studny, odpadní jímky a nebo zbytky hospodářského zázemí staveb. Zde by kromě sklepů běžných středověkých domů mohlo jít o stavby, které mohly plnit také funkce spojené přímo s provozem dolů a povrchových těžních zařízení, nebo funkce spojené s různými procesy úpravy a zpracování suroviny (srov. obr. 4). V případě hornické aglomerace na Starých Horách Jihlavy nelze tedy podle dostupných údajů bezpečně definovat obytné a neobytné stavby. V aglomeraci, kde probíhaly sídlištní, těžební a výrobní aktivity současně, se hranice mezi obytnými a výrobními areály přirozeně stírá a stejně tak je tomu zřejmě i u jednotlivých identifikovaných staveb. Jejich archeologický projev přitom může v drtivé většině případů být zcela shodný s archeologickým projevem běžného typu obytných staveb, které se vyskytují v prostředí vrcholně středověkého města či vesnice. Pokud jde o doklady obytných funkcí, může i přes značné 135

Dřevěná architektura 13. století v Jihlavě, Pelhřimově a Humpolci Petr Hejhal Petr Hrubý obr. 6 Pelhřimov Masarykovo náměstí 18. Dům a dvorní trakt zkoumaný v roce 2004 Abb. 6 Stadt Pelhřimov (Pilgrim) Masarykovo náměstí 18 (Hauptplatz No. 18), Haus und Hoftrakt mit der Sondage im Jahre 2004 136

Petr Hejhal Petr Hrubý Dřevěná architektura 13. století v Jihlavě, Pelhřimově a Humpolci výhrady určitou indícii představovat situace s podpodlažní jámou v domě 2662. Zde byl nalezen malý zásobní, nebo odkládací sklípek, či skrýš, jehož hlavní přednost, vyplývající z jeho umístění, spočívala v trvalé schopnosti udržení nízké teploty. 21) Jedná se o sídliště a důlní areál, vybudovaný ve vysokohorském prostředí francouzských Alp ve výšce okolo 1800 m n. m. 22) Studie řeší otázku sociálního státu, života a mentality středověkých horníků (Baily-Maitre 1994, 16 28; táž 2002, 159 175). Celkově lze říci, že současné představy vzhledu a vybavení staveb, jejichž pozůstatky jsou tzv. sklepy, suterény, někdy též zemnice, či polozemnice, se opírají o nejrůznější archeologické situace, tu lépe, tu hůře zachované (např. Sigl 1977; Richter 1982; Zatloukal 1999; Baily-Maitre 1994, 18, 19; táž 2002, 170). Jedná se zpravidla o stavby z prostředí města a vesnice, tedy v kontextech, které známe podstatně lépe, než hornická sídliště. Z prostředí vrcholně středověkých sídlišť tohoto druhu přitom známe i další typy staveb trvalého charakteru, kterými jsou domy, často vícedílné, s částečně zděnou kamennou konstrukcí (srov. Schwabenicky 1991, 29 31, Abb. 16 19). Zde ustálené představy o užívaných typech staveb selhávají úplně, protože i tento, nebo právě tento druh obytného areálu v sobě integruje četné prvky života a tím i stavební zvyklosti, charakteristické pro městské prostředí i pro prostředí rustikální. V případě domů s kamennými stavebními prvky, jako základové zdivo, nebo kamenné sklepní jádro (Schwabenicky 1991, 29 31, Abb. 16 19) nutno asi s vyspělejšími konstrukcemi jednoznačně počítat, u jednoduchých staveb dřevohliněné konstrukce, je asi na místě vyšší opatrnost, neboť ty připouštějí výkladů více (srov. Rötting 1996, 43, Abb. 3; Schwabenicky 1997, 573, Abb. 4; Dahm Lobbedey Weisgerber 1998, 102 103, Abb. 54, 55; zcela specifické viz potom Baily-Maitre 1994, 18, 19; táž 2002, 170). Četné analogie poskytují v ohledu životní úrovně a života na hornickém sídlišti vůbec, nálezy z francouzské lokality Brandes (Baily-Maitre 1994; táž 2002) 21). Domy, které mohly být i obytnými stavbami, se zde nacházely v pravidelném řadovém uspořádání. Podobně, jako na německých hornických lokalitách 13. století, nebo na Starých Horách u Jihlavy, se i zde jednalo o konstrukce, zahloubené pod úroveň terénu. Rekonstruovány jsou jako jednodílné stavby s hřebenovou střechou, podpíranou středovou řadou sloupů, s kamennými stěnami a udusanou podlahou (Baily-Maitre 1994; 18, 19; táž 2002, 170). 22) Výjimečná v mnoha ohledech byla stavba 1622 (obr. 8 nahoře), situovaná v severní části zkoumaného hornického areálu v Jihlavě Starých Horách. S rozměry stěn 4,6 3,6 m a vnitřní užitnou plochou 16,6 m 2 patřila spíše k větším. Výjimečná byla její vnitřní konstrukce i uspořádání. Předně se v jejím interiéru nenacházely žádné stopy po nosné pilotové dřevěné konstrukci jako u ostatních domů. Nutno tedy v jejím případě uvažovat o zcela jiném stavebním pojetí, které bohužel nezanechalo archeologické stopy. Nejpravděpodobnější se jeví nadzemní masivní sroubení, které vymezovalo celkovou, zpravidla plošně rozsáhlejší dispozici obytné části domu, od které byl suterén oddělen nejspíš běžným trámovým stropem. Dalším specifikem bylo ústí šachtice, které bylo pravidelně čtvercové a umístěné přímo proti vstupu. Archeologicky se podařilo prokázat, že jde o slepou šachtičku, končící zhruba v hloubce 4,7 m od podlažní úrovně sklepa a že zanikla ještě ve 13. století, tedy v době existence domu. Mělký kruhový objekt s plochým dnem, který se nachází v bezprostřední blízkosti ústí této šachtice a který rovněž chronologicky s existencí domu 1622 souvisí, nabízí pak výklad ukotvení možného rumpálu na pilotu a na boční stěně na protější straně šachty. Ačkoliv bezprostřední prostorová vazba slepé šachtičky a domu je zjištěna v tomto areálu ještě u dvou dalších případů, nikde nebylo toto zařízení identifikováno přímo v interiéru stavby. Objektivně zjištěná fakta, svědčí o uplatnění konstrukce, která není u jiných staveb užita a naznačují možné výjimečné postavení této stavby. Jinou výjimku tvoří zahloubená část stavby 0549 na jihlavských Starých Horách, která se nacházela daleko od ostatního obytného areálu a také mnohem výše (obr. 7 dole). Morfologicky se od ostatních lišila asi nejvíce a to v několika aspektech. Je to zejména poměr delší a kratší strany výkopu, který je ze všech deseti hodnocených zahloubených staveb asi nejvyšší. Dále je to umístění a charakter vstupní šíje, která byla (jak bylo výše konstatováno) na rozdíl od ostatních, situována přibližně uprostřed delší stěny sklepa. Na druhé straně hloubka odpovídala zhruba hodnotám, zjištěným u ostatních objektů tohoto druhu. Podobně tomu bylo i s dalšími přítomnými konstrukčními prvky, jako byly kůlové jámy po rohových nosných pilotech, nebo podlažní komunikační úroveň. Interpretace tohoto objektu samozřejmě naráží na několik zásadních problémů, především na archeologicky neprozkoumané širší zázemí někdejší stavby, a to zejména směrem k přirozené terénní hraně na východní straně, kde byl celý areál aglomerace limitován údolím potoka. Nelze než konstatovat, že v tomto případě pracujeme s pozůstatkem primitivní dřevohliněné stavby, jejíž původní formu a parametry neznáme, stejně jako neznáme ani spektrum její funkce, kterou v době své existence plnila. Její exponovaná a izolovaná poloha, včetně zcela odlišných parametrů napovídá, že její význam byl od ostatních zjištěných staveb pravděpodobně poněkud olišný. Na rozdíl od staveb v údolí může jít o vysloveně provizorní a přechodné obydlí, sloužící buď krátkodobě (sezónně), nebo velmi specifickému okruhu osob (např. prospekce). Nevyřešeny zůstávají funkce nadzemních staveb. Jejich případné části, které se nacházely bezprostředně pod povrchem v úrovni skrývky, se nedochovaly. Rysy takovéto stavby měl objekt 1589, který se nacházel v blízkosti těžní šachty a v jehož rámci byly nalezeny stopy zacházení s ohněm. V zásadě mohlo jít o pozůstatek stavby, sloužící v procesu úpravy rudy (srov. obr. 11). U objektu 3543, který je atypický již svou polohou na svahu, byla pak zjištěna přímá prostorová vazba na další těžní šachtu. Asi 50 cm od stěny stavby, se pak nacházel jeden z několika lineárních žlabů. Jinou, i když ne tak jednoznačnou indicií, je nepravidelně kvadratický zahloubený objekt, který se nacházel poblíž předpokládané, dnes nedochované nadzemní části stavby. V jeho případě nelze vyloučit souvislost s úpravnými procesy v korytech, kádích a dalších zařízeních. Nejasná je v každém případě otázka hospodářského a technického zázemí staveb. V případě nadzemní nezahloubené stavby s otopným zařízením z Humpolce se přikláníme k její obytné funkci. V případě, že i ostatní otopná zařízení byla zbytky analogických nadzemních objektů, lze uvažovat o sídelním okrsku z 13. století (obr. 3). 137

Dřevěná architektura 13. století v Jihlavě, Pelhřimově a Humpolci Petr Hejhal Petr Hrubý obj. 1637 obj. 0549 obr. 7 Jihlava Staré Hory. Půdorysy zahloubených staveb č. 1637 a 0549 Abb. 7 Jihlava Stare Hory (Iglau Altenberg). Grundriss der Überresten der holzernen Bauten No. 1637 und 0549 (archiv ARCHAIA Brno). obj. 1622 obj. 1643 obr. 8 Jihlava Staré Hory. Půdorysy zahloubených staveb č. 1622 a 1634 Abb. 8 Jihlava Stare Hory Iglau Altenberg. Grundriss der Überresten der holzernen Bauten No 1622 und 1634 (archiv ARCHAIA Brno). 138

Petr Hejhal Petr Hrubý Dřevěná architektura 13. století v Jihlavě, Pelhřimově a Humpolci obj. 2653 obj. 2662 obr. 9 Jihlava Staré Hory. Půdorysy zahloubených staveb č. 2635 a 2662 Abb. 9 Jihlava Stare Hory (Iglau Altenberg). Grundriss der Überresten der holzernen Bauten No 2635 und 2662 obj. 2667 obj. 2669 obr. 10 Jihlava Staré Hory. Půdorysy zahloubených staveb č. 2667 a 2669 Abb. 10 Jihlava Stare Hory (Iglau Altenberg). Grundriss der Überresten der holzernen Bauten No. 2667 und 2669. 139

Dřevěná architektura 13. století v Jihlavě, Pelhřimově a Humpolci Petr Hejhal Petr Hrubý 1 2 obj. 3543 obr. 11 Jihlava Staré Hory. Půdorysy nadzemních staveb č. 1589 a 3543 Abb. 11 Jihlava Stare Hory (Iglau Altenberg). Grundriss der Überresten der holzernen Bauten No. 1589 und 3543 C obr. 12 Humpolec Horní náměstí. Půdorys nadzemní stavby s topeništěm A Abb. 12 Stadt Humpolec (Gumpoltz). Grundriss der Überresten einer Holzernen Bau mit einer Feuerstelle bzw. Heizungstelle 140

Petr Hejhal Petr Hrubý Dřevěná architektura 13. století v Jihlavě, Pelhřimově a Humpolci B C A nedokopáno obr. 13 Jihlava Staré Hory. Půdorysy zahloubené stavby 2651 Abb. 13 Jihlava Stare Hory Iglau Altenberg. Grundriss der Überresten der holzernen Bau No. 2651 PROFIL 4 PROFIL 6 obr. 14 Pelhřimov Masarykovo náměstí 18. Půdorys a řezy zahloubené stavby 0502 Abb. 14. Stadt Pelhřimov (Pilgrim) Masarykovo náměstí 18 (Hauptplatz No. 18), Grundriss und Stratigrafie der holzernen Bau 0502 141

Dřevěná architektura 13. století v Jihlavě, Pelhřimově a Humpolci Petr Hejhal Petr Hrubý 1 obj. 1637 A B C 2 D obj. 0549 3 obj. 2667 4 kámen obj. 1634 obr. 15 Jihlava Staré Hory. Řezy stratigrafiemi zkoumaných zahloubených staveb 5 půdorys 3 obj. 1622 Abb. 15 Jihlava Stare Hory (Iglau Altenberg). Stratigrafie der holzernen Bauten 6 obj. 2662 obj. 0508 obr. 16 Jihlava Masarykovo náměstí. Půdorysy částí zahloubených staveb 0508 a 0525 obj. 0525 Abb. 16 Stadt Jihlava (Iglau) Masarykovo náměstí (Hauptplatz). Grundriss der holzernen Bauten No. 0508 und 0525 142

Petr Hejhal Petr Hrubý Dřevěná architektura 13. století v Jihlavě, Pelhřimově a Humpolci obj. 0505 obr. 17 Jihlava Joštova 8 a 10. Půdorys zahloubené stavby 0505 Abb. 17 Stadt Jihlava (Iglau) Jostova Strasse. Grundriss der holzernen Bauten No. 0505 1 obj. 0514 2 obj. 0508 3 obj. 0525 4 5 obj. 0505 obr. 18 Jihlava Masarykovo náměstí. Řezy zahloubenými stavbami zkoumanými v letech 2002 a 2004 Abb. 18 Stadt Jihlava (Iglau) Masarykovo náměstí (Hauptplatz). Stratigrafie der holzernen Bauten, dokumentierten bei der Grabungen in den Jahren 2002 und 2004 143

Dřevěná architektura 13. století v Jihlavě, Pelhřimově a Humpolci Petr Hejhal Petr Hrubý Literatura BAILY-MAITRE, M. CH., 1994 Brandes et les mines d argent du Dauphin au moyen-āge. Paris. BAILY-MAITRE, M. CH., 2002 L argent. Du minerai au pouvoir dans la France médiévale. Paris. CIM Codex iuris municipalis (ed. Čelakovský, J. Friedrich, A. Haas, A). Praha. CDB Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae I IV. (ed. Friedrich, G. a kol.). Praha 1904 1965. CDM Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae VI. Urkunden-Sammlung zur Geschichte Mährens, Bd. VI. (1307 1333), ed. P. Ritter v. Chlumecky, Chytil, J. Brandl, v. Brünn 1903. DAHM, C. LOBBEDEY, U. WEISGERBER, G. 1998 Der Altenberg. Bergwerk und Siedlung aus dem 13. Jahrhundert im Siegerland. Münster. DOBIÁŠ, J. 1927 Dějiny královského města Pelhřimova a jeho okolí, díl I. Doba předhusitská. Pelhřimov. FRB Fontes rerum bohemicarum II. Ed. Emler, K. J. Prag 1872. HEJHAL, P. HRUBÝ, P. 2004 Archeologické výzkumy v Jihlavě a na Pelhřimovsku v letech 2002 2003. Činnost jihlavského pracoviště společnosti Archaia Brno, Archeologické výzkumy v jižních Čechách 16. HEJHAL, P. HRUBÝ, P. MAIXNER, M. MRÁZ, V. 2004 Archeologické výzkumy na území Jihlavy v roce 2003 Archäologische Ausgrabungen in Iglau im Jahre 2003. Přehled výzkumů 45. HOFFMANN, F. 1959 Jihlavské právo. Havlíčkův Brod. HOFFMANN, F. 1992 České město ve středověku. Praha. HOLUB, P. HRUBÝ, P. KOVÁČIK, P. MERTA, D. ZŮBEK, A. 2004 Předběžné výsledky záchranných archeologických výzkumů v Jihlavě v roce 2002 Vorläufige Ergebnisse Archäologischer Rettungsgrabungen in Iglau im Jahre 2002, Přehled výzkumů 44. HRUBÝ, P. JAROŠ, Z. KOČÁR, P. MALÝ, K. MIHÁLYIOVÁ, J. MILITKÝ, J. ZIMOLA, D. 2005 v tisku: Středověká hornická aglomerace na Starých Horách u Jihlavy, Památky archeologické. HOSÁK, L. 1952 Středověká kolonisace horního poříčí Jihlavy, Časopis společnosti přátel starožitností 60, 142 153. JAROŠ, Z. 1999a Jihlavské mincovny. In: Dolování stříbra a mincování v Jihlavě. Sborník. Jihlava, 79 89. JAROŠ, Z. 1999b Jihlava v datech. Jihlava. JAROŠ, Z. 1995 1996 K problematice jihlavského mincování 13. století, Folia numismatica 10 11, 37 44. KEJŘ, J. 1969 Zwei Studien über die Anfänge der Stadtverfassung in den böhmischen Ländern, Historica 16, 81 142. KEJŘ, J. 1998 Vznik městského zřízení v českých zemích. Praha. KUČA, K. 2000 Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. II. díl. Praha. KUČA, K. 2002 Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. V. díl. Praha. KUTHAN, J. 1993 Přemysl Otakar II. Král železný a zlatý, král zakladatel a mecenáš. Praha. MARTÍNKOVÁ, L. 1999 Nový pramen k nejstarším dějinám Pelhřimova, Vlastivědný sborník Pelhřimovska 10/1999, okresní muzeum Pelhřimov. MAYER, A. 1925 Die Töpfersagen, Mährischer Grenzebote 25, Heimatgruss, 7. MGH Monumenta Germaniae historica Scriptores Rerum Germanicarum. Berlin 1923. MĚŘÍNSKÝ, Z. PLAČEK, M. 1989 Rokštejn. Středověký hrad na Jihlavsku (Jeho dějiny, stavební vývoj a výsledky archeologického výzkumu 1981 1989). Brno Brtnice. PÁNEK, I. 1969 Mistr Diviš a jihlavská listina, Časopis moravského musea 87, 275 281. PLUSKAL, O. VOSÁHLO, J. 1998 Jihlavský rudní obvod, Vlastivědný sborník Vysočiny 13, 157 191. RICHTER, M. 1982 Hradišťko u Davle. Městečko ostrovského kláštera Hradišťko bei Davle eine Kleinstadt des Ostrover Klosters. Praha. RÖTTING, H. 1996 Das ostsächsische Doppelhaus des hohen Mittelalters im archäologisch rechtshistorischen Befund von Braunschweig, Památky archeologické supplémentum 6. Praha, 40 55. SIGL, J. 1977 Předběžné výsledky archeologického výzkumu v poloze Staré Mýto na katastru obce Tisová (o. Ústí nad Orlicí). In: Středověká archeologie a studium počátků měst. Praha, 90 99. SCHWABENICKY, W. 1984 Archeologický výzkum středověkého hornického sídliště na Treppenhaueru u Sachsenburgu, okr. Heinichen (NDR), Zkoumání výrobních objektů a technologií archeologickými metodami. Sborník. Brno. SCHWABENICKY, W. 1991 war einst eine reiche Bergstadt. Archäologische Forschungen zum hochmittelalterlichen Montanwesen im Erzgebirge und Erzgebirgsvorland. Mittweida. Schwabenicky, W. 1997 Hausbau in hochmittelalterlichen Bergbausiedlungen des Sächsischen Erzgebirges Stavitelství vrcholně středověkých hornických sídlišť v saském Krušnohoří. In: Život v archeologii středověku. Praha, 568 578. VAŘEKA, P. 2002 Zahloubené stavby v českých městech vrcholného středověku zemnice nebo suterény nenalezených domů? In: Archeologie nenalézaného. Praha, 252 285. ZATLOUKAL, R. 1999 Zpráva o archeologickém výzkumu ve Žďáře nad Sázavou, trať Staré město, v letech 1996 1999. In: In: Ježek, M. Klápště, J. (eds.). Mediaevalia archaeologica 1. Praha Wroclaw, 193 207. 144

Petr Hejhal Petr Hrubý Dřevěná architektura 13. století v Jihlavě, Pelhřimově a Humpolci ZAHRADNÍK, P. MUK, J. 1986 Pelhřimov, stavebně historický průzkum, Poděbradova ulice čp. 18. SÚRPMO Praha. ŽEMLIČKA, J. 1986 Století posledních Přemyslovců. Praha. ŽEMLIČKA, J. 2002 Počátky Čech královských 1198 1253. Proměna státu a společnosti. Praha. Nepublikované nálezové zprávy HAŠEK, V. TOMEČEK, J. 2001 Zpráva o archeogeofyzikální prospekci na akci silnice I/38 Jihlava obchvat. Brno. HEJHAL, P. 2003 Zpráva o záchranném archeologickém výzkumu. Jihlava Joštova ulice penzion. Číslo akce A 011/2003. ARCHAIA Brno. HEJHAL, P. 2004 a Humpolec, Horní náměstí, odstavná parkovací plocha. Zpráva o provedení záchranného archeologického výzkumu. ARCHAIA Brno. HEJHAL, P. HRUBÝ, P. 2004 Humpolec, Horní náměstí, odvodnění kostela sv. Mikuláše. Zpráva o provedení zjišťovacího archeologického výzkumu. HRUBÝ, P. 2002 Masarykovo náměstí v Jihlavě. Zpráva o záchranném archeologickém výzkumu. ARCHAIA Brno. HRUBÝ, P. 2004 Pelhřimov Masarykovo náměstí 18. Zpráva o provedení záchranného archeologického výzkumu. ARCHAIA Brno. MERTA, D. ZŮBEK, A. 2002 Jihlava, Čajkovského 34 36, Úzká 3. Zpráva o provedení záchranného archeologického výzkumu. ARCHAIA Brno. Resumé Einleitung Der vorliegende Beitrag stellt sich das Ziel, einen Überblick der in der letzten Zeit erforschten Holzbauten aus dem Territorium der Städte Jihlava, Pelhřimov und Humpolec zu bieten. Die Rede ist über drei folgende Typen: 1) Überreste von Bauten mit Untergeschoß, d.h. mit Kellerräumen, die sich völlig unter der Oberfläche befanden 2) Überreste von Bautren mit gesenktem Fußbodenniveau 3) Überreste oberirdischer Bauten Aus dem Gesichtspunkt des Fund- bzw. Raumkontextes können Überreste von Holzbauten aus dem 13. Jahrhundert, die aus den heutigen Katastern von Jihlava, Pelhřimov und Humpolec bekannt sind, in folgende Raumkontexte gereiht werden: 1) Bauteste auf den heute existierenden bürgerlichen Parzellen innerhalb der Statmauern 2) Baureste außerhalb der heute existierenden bürgerlichen Parzellen innerhalb der Stadtmauern 3) Bauteste außerhalb der Stadtmauern in den Vorstädten, Bergmanns- oder Hüttenarbeitersiedlungen Das Bild der ältesten Besiedlung der verfolgten Städte in historischen Quellen Jihlava Im Jahre 1234 schenkten der Markgraf Přemysl und die Königin Konstanzia dem Zisterzienserinnenkloster in Předklášteří bei Tišnov die Stadt Jihlava nebst der Maut und den Umgebungsdörfern in Tausch gegen ein anderes Gut. Nach dem Jahre 1240 bekam Wenzel I. Jihlava zurück. In den Jahren 1240 1243 wurde die Bergstadt Jihlava gegründet. Ein wichtiges Dokument für die Konstituierung der Stadtgemeinde stellt die Gründungsurkunde dar, die der neuen Ansiedlung und ihren Einwohnern eine erfolgreiche Zukunft und die langfristige Wirtschaftsperspektive sichern sollte. Im Fall von Jihlava erhielt sich diese Urkunde leider nicht. Sie war vor 1258 datiert. Nach dem Jahre 1243 werden zum erstenmal städtische Orden erwähnt. Wichtig ist auch das Jahr 1257, wann der Olmützer Bischof die Kirche des St. Jakobs des Älteren im Ostteil der Stadt einweihte. Humpolec Humpolec kann für ein Zentrum aus der Zeit vor der Stadtgründungsperiode gehalten werden. Bis 1233 gehörte ein Teil der hiesigen Abgaben dem Deutschen Ritterorden. Am Anfang des 13. Jahrhunderts spielte in der Entwicklung von Humpolec das Interesse für Edelmetalle eine wichtige Rolle. Die Aufmerksamkeit der Prospektoren richtete sich auf die goldhaltige Zone. Ähnlich wie in Jihlava besaßen auch hier im 13. Jahrhundert die Prämonstratenser von Želiv mehrere Güter. Das deutet an, daß der Handelsweg zwischen Jihlava und Humpolec eine größere Bedeutung für das Wirtschaftsleben der beiden Gemeinden gehabt kaben kann, als allgemein angenommen wird. Pelhřimov Die Besiedlung der Region von Pelhřimov geht in das 12. Jahrhundert zurück, wo sie 1144 vom böhmischen Fürst Vratislav dem Prager Bistum geschenkt wurde. Die ursprüngliche frühmittelalterliche Ansiedlung wird in der Umgebung der St. Weitskirche und in der Hrnčířská-Straße gesucht. Die Gemeinde gehörte der Herrschaft Červená Řečice an. Um 1203 ist die Besiedlung der Höhenlagen rund um Rynárec nad Pelhřimovem belegt. Im 1. Drittel des 13. Jahrhunderts wurde die Höhensiedlung Starý Pelhřimov gegründet, die jedoch nicht zur Stadt wurde. Die wurde vom Bischof Jan III. von Dražice in den 60er Jahren des 13. Jahrhunderts 2 km südöstlich von Starý Pelhřimov gegründet und ein Teil der Einwohner zog dorthin um. Die ältere Siedlung rund um die St.Weitskirche wandelte sich in eine Vorstadt um. Beschreibung der Holzbauteste Bauten mit Untergeschoß Jihlava Joštova-Straße In der Lücke zwischen Häusern Nr. 8 und 10 wurde im April und Mai 2003 ein Teil eines Erdkellers freigelegt. Das Objekt befindet sich in der Westfront der Joštova-Straße (platea Oleatorum). Die Situation wurde in der Fläche und in Profilen dokumentiert. Anhand des Keramikmaterials kann das Objekt in das 13. Jahrhundert datiert werden. 145