PROCES INTEGRACE JEDINCŮ SE SPECIÁLNÍMI POTŘEBAMI MEZI BĚŽNOU POPULACI VE ŠPANĚLSKU Olga Zelinková Španělsko je země, ve které došlo v posledních dvaceti letech v péči o postižené k významným změnám, které lze charakterizovat jako posun od segregace k integraci, od péče organizované spolky k péči řízené a financované převážně státem. V tomto vývoji je řada pozitivních momentů, které by mohly být pro nás inspirací i poučením. Španělsko se rozkládá na ploše 504 750 km", žije v něm 39 milionů obyvatel (údaje roku 1986). Je rozděleno do 17 autonomních provincií. Šest z nich spravuje oblast výchovy samostatně, jedenáct je přímo podřízeno ministerstvu výchovy a vědy. Pro vědu a výchovu bylo v roce 1987 vyčleněno 6% ze státního rozpočtu. Do roku 1970 byla péče o postižené zajišťována speciálními centry, která byla zřizována a finančně zabezpečována ministerstvem práce a zdraví, dobročinnými spolky a sdruženími rodičů. V roce 1970 byla vydán všeobecný zákon o výchově, který umožňuje zřizovat speciální školy a třídy pro postižené. Školský systém v té době zahrnoval mateřské školy pro děti ve věku 4-6 let, základní školy pro věk 6-14lct, střední školy a vysoké školy. Přestože speciální školy nově zřizovány byly, navštěvovaly je pouze děti s mírným stupněm defektu. Ekonomická krize v sedmdesátých letech se citelně dotkla i všech postižených. Proto bylo významným činem kongresu v roce 1974 založení Sdružení pro podporu a rehabilitaci tělesně i mentálně postižených, které se snaží přenášet zodpovědnost z centra na jednotlivé provincie, dává jim možnost rozhodovat. Poskytuje však zároveň finanční podporu a pomoc odborníků. O rok později (1975) byl zřízen Národní institut pro speciální výchovu a Královská nadace pro péči a výchovu postižených. Cílem bylo zlepšení sociální péče, výchovy, koordinace práce všech institucí, výzkumu, příprava odborníků. Přes existenci již tří institucí k významným změnám v praxi nedochází. V roce 1978 byla schválena Ústava, která zajišťovala stejná práva všem občanům. Byl zde poprvé vysloven požadavek integrace postižených jedinců do všech oblastí společenského života včetně vzdělání a výchovy. V textu Ústavy bylo formulováno, že ve společnosti žije skupina lidí se speciálními potřebami, které nejsou uspokojovány. 36
Na základě Ústavy v tomtéž roce byl vypracován projekt s názvem Národní projekt speciální výchovy. Podíleli se na něm odborníci z oblasti zdravotnictví, sociální péče, práce a školství. Zde byly poprvé vysloveny principy normalizace, výchovné integrace a individualizace. Tyto myšlenky byly realizovány až po mnoha letech. V roce 1982 byl plán integrace zakotven v zákoně o sociální integraci handicapovaných jedinců. Podle tohoto zákona mohou být postižení přijímáni do běžných škol, přičemž získávají podporu a pomoc, kterou potřebují. Speciální školství mělo být zachováno pouze pro děti s nejtěžším stupněm postižení. Zákon byl prvním dokumentem, obsahujícím konkrétní plán integrace i hlavní směry jeho realizace. Na počátku 80. let však nebyl školský systém na tuto změnu připraven. Ve druhé polovině osmdesátých let se teorie začíná promítat do praxe. V roce 1985 byla vydána listina zajišťující právo na vzdělání, která byla inovací zastaralého zákona z roku 1970. Podle listiny je škola postavena na demokratických principech života, docházka do školy je pro všechny děti povinná, život ve škole je vymezován principy přátelství, tolerance a pluralismu. Teprve v roce 1985 se tedy podařilo formulovat principy Ústavy z TO- KU 1978 do oblasti školství. V roce 1985 odstartoval Královský dekret o zajišťování speciální výchovy program integrace ve všech provinciích, které spadaly do působnosti ministerstva výchovy a vědy. Byl postaven na následujících principech: Všechny děli jsou vychovatelné. (Pojem nevzdělavatelný - vzdělavatelný se neužívá.) Cílem výchovy je dosažení maximálního rozvoje možností a schopností všech dětí. Výchova musí respektovat individuální rozdíly mezi dětmi. (Princip individualizace vyslovený v roce 1978.) Je-li to možné, probíhá výchova handicapovaných v běžných školách. /Integrace a normalizace z roku 1978./ Školní služby musí být dosažitelné z hlediska bydliště všem jedincům. Jsou poskytovány podle geografického principu a podle potřeb obyvatelstva. Projekt Integrace byl rozvržen na osm let a zahájen v září 1985. Cíle projektu 1. Dětem, které jsou schopny integrace do běžných škol, umožnit rozvíjet své schopnosti spolu s nepostiženými vrstevníky. 2. Poskytnout běžným školám pomoc ve formě speciálních učebnic, pomůcek a odborné pomoci. 3. Přispět v běžných školách ke změnám, které jsou založeny na moderním a citlivém přístupu ke všem žákům. Integrace neznamená pouze přítomnost postiženého dítěte ve třídě. Je to snaha rozvíjet handicapované děti po stránce sociální, intelektové a osobnostní pro-
střednictvím kontaktu s vrstevníky. Kromě pomůcek a odborné pomoci tyto děti potřebují i změnu běžných postupů dosud na školách užívaných, změnu školské organizace, osnov, metod práce, systému hodnocení. Je to změna od systému založeném na homogenitě, jednotných osnovách a stejném hodnocení k systému respektujícímu individualitu žáka. Tomu odpovídá variabilita osnov, hodnocení, metod a změna organizace života ve třídě Integrace není výběrem mezi "všechno nebo nic". Je založena na myšlence volnější výchovy, v níž se postižené dítě samo rozhoduje, jak dlouho setrvá se svými vrstevníky v běžné či ve speciální třídě.. Předpoklady integrace Včasná výchova přechází z kompetence ministerstva práce a zdraví do kompetence ministerstva vědy a výchovy. Toto ministerstvo přejímá zodpovědnost za vy- Iváření specializovaných týmů profesionálů, které tvoří psycholog, pedagog, logopéd, sociální asistent. Tyto týmy věnují pozornost dětem se všemi typy defektů a pomáhají integraci do běžných škol. Ministerstvo se zavázalo snížit počet žáků ve třídách, kde je prováděna integrace, na 25. Na každou školu, kde se integrace provádí, jsou u prvním roce posláni dva podpůrní učitelé a ve druhém roce další dva. Školám je zasláno odpovídající vybavení pomůckami, jsou odstraněny architektonické bariéry. Odbornou pomoc zajišťují multiprofesionální týmy pracovníků. Učitelé, kteří se podílejí na integraci, mají na škole zajištěné stálé místo. Tím je sledována účast stálého kádru pedagogů na realizaci dlouhodobého projektu. Školy se zavazují provádět projekt integrace pouze se souhlasem všech rodičů a učitelů. V prvním roce budou integrovány podle pokynů ministerstva pouze děti v předškolním věku (4-5 let) a děti prvních ročníků (6-let). V každém následujícím roce se bude počet integrovaných dětí zvyšovat. V roce 1985/86 bylo přihlášeno k realizaci projektu integrace 270 škol, z nichž ministerstvo vybralo 170škol, kde se projekt realizoval. S cílem zkvalitnit péči o postižené bylo na počátku roku 1986 založeno Národní centrum pro speciální výchovu. Působilo a dosud působí jako prostředník mezi ministerstvem a terénem, rozpracovává a šíří myšlenky ministerstva, dbá na dodržování nařízeni ve školách. Centrum plní následující úkoly: provádí výzkum, shromažďuje a dále předává informace týkající se integrace, organizuje přípravu specialistů (postgraduální), připravuje a distribuuje pomůcky, koordinuje činnost všech institucí, které se podílejí na integraci. Je organizováno ve třech oblastech, tj. mentálně postižení a poruchy vývoje dítěte, smyslové vady, tělesná postižení. Již od počátečních etap integrace pracovaly pedagogicko-psychologické týmy, které se zabývaly otázkami hodnocení, pedagogické intervence a pomoci pedagogům na školách. Byly vytvořeny z řad 38
pedagogů, odborníků pro jednotlivé vyučovací předměty, speciálních pedagogů, odborníků pro jednotlivá zařízení, psychologů a sociálních asistentů. V případě potřeby s nimi spolupracují lékaři, logopedi a podpůrní učitelé. Tyto týmy byly připraveny poskytnout pomoc učiteli v kterémkoliv předmětu při všech typech postižení dítěte. Dalším bodem projektu integrace byla změna učitelského vzdělání, která stanoví povinné vzdělání v oblasti péče a postižené pro všechny učitele. Na toto speciálně pedagogické minimum navazují speciální kurzy, které poskytují trénink ve vybrané oblasti. Jsou organizovány Národním centrem pro speciální výchovu. Novým prvkem je účast jedinců se smyslovými nebo tělesnými vadami v roli učitelů. Sami postižení mohou působit u dětí starších dvanácti let jako učitelé, podpůrní učitelé či učitelé ve speciálních školách. Dříve tento postup nebyl možný. Pro handicapované žáky je to velmi pozitivní moment, který jim dává perspektivu do budoucna. Poslední bod projektu je adresován celé společnosti. Zároveň s odstartováním integrace byla zahájena rozsáhlá kampaň ve všech sdělovacích prostředcích. Jejím cílem bylo připravit veřejnost na společný život s postiženými. Současně se zahájením integrace ve školním roce 1985/86 byl zahájen i výzkum sledující její průběh. První část zahrnovala tříleté období. Hodnocení průběhu integrace Úspěch či neúspěch integrace je sledován ve čtyřech systémech: školský systém, přípravu učitelů, děti se specifickými potřebami, rodiče. Pro hodnocení postupu v jednotlivých systémech byly vypracovány velmi podrobné hodnotící stupnice, dotazníky, testy. Posuzování výsledků se zúčastnili téměř všichni učitelé, žáci, rodiče. Garantem výzkumu byl tým špičkových odborníků. Své názory vyjadřovali i pracovníci týmů specialistů. Školský systém Z celkového počtu 146 škol, které byly sledovány, 40% škol pracuje velmi dobře. Učitelé postupují podle výchovných programů, které byly vypracovány kolektivy odborníků, mezi učiteli je intenzivní spolupráce. Výuka má vysokou úroveň. 30% škol nepracuje dobře, výrazné je malé pracovní nasazení učitelů, menší zájem o nové formy práce, nedostatek koordinace mezi pracovníky. 15%škol od projektu integrace ustoupilo, 15% se pohybuje mezi oběma krajními skupinami. Pro většinu škol je charakteristický pozitivní vztah učitelů k integraci a změnám, které přináší v jejich práci. Příprava učitelů, jejich názory Učitelé jsou pro realizaci projektu příznivě motivováni. 2 193 učitelů vyjádřilo své názory. 57,9% je přesvědčeno, že prošlo dostatečným školením, 35,3% 39
se domnívá, že stále nejsou dostatečně připraveni pro svou práci. 51,5% dotázaných uvedlo, že vlivem školení i zařazení postiženého dítěte změnilo svůj styl práce. Výpovědi učitelů lze shrnout do následujících zkušeností, které vypovídají o novém způsobu práce ve škole. Učitelé více hovoří o organizačních formách práce ve třídě, o spolupráci mezi žáky. Při vyučování organizují více činností, připravují častěji práci ve skupinách. Žáci jsou více hodnoceni, hodnotící kriteria nejsou stejná pro všechny žáky, ale jsou uzpůsobená jejich individuálním schopnostem. Je používáno více pomůcek a učebnic pro postižené i pro běžnou populaci. Podpůrný učitel pracuje dle výpovědi dotázaných učitelů ve třídě /14,7% učitelů/, mimo třídu v jiné místnosti (13,0% učitelů). Kombinaci obou možností uvedlo 49,3% učitelů. Děti se specifickými potřebami Při posuzování integrace z hlediska žáků byly sledovány dva cíle, tj. sociální integrace a výsledky výuky. Sociální, integrace byla na počátku sledovaného období nižší, zvyšovala se v průběhu druhého a třetího roku. Nepotvrdila se domněnka, že postižené děli budou v rámci školy tvořit skupinu a vzájemně se vyhledávat. Ve sledovaných výukových výsledcích dosáhli postižení i nepostižení stejné úrovně jako jejich vrstevníci na školách, kde experiment neprobíhal. Lepší výsledky byly tam, kde učitel lépe plánoval a více kontroloval práci. Rodiče Integraci hodnotili rodiče postižených dětí i běžné populace. Všichni vnímali proces velmi příznivě. Rodiče dětí s nižším intelektem byli více optimističtí. Je to zřejmě proto, že v procesu nacházeli uskutečnění svého přání, aby jejich dítě bylo vychováváno spolu s nepostiženými v běžném školském systému. Ze sledování a hodnocení procesu integrace v průběhu prvních tří let vyplynulo, že nejlepší výsledky byly dosaženy tam, kde výchovný projekt byl cílem všech učitelů i odborných poradců, kde bylo využito praktických zkušeností každého učitele, kde byl projekt tvořen pro určité specifické podmínky. Vztah učitelů k integraci u škol, kde pracují dobře, je vysoce pozitivní, učitelé přizpůsobují svůj styl práce potřebám dětí, a tím se zároveň zvyšují jejich pedagogické kvality. Kritizovaným momentem je příprava učitelů, která se zdá být nedostatečná. Lépe zaměřené vzdělání učitelů by přispělo k jejich větší jistotě. Ze závěrů vyplývají nejvýznamnější podmínky pro úspěšnou integraci. Mezi učiteli musí být soudržnost a shoda v základních pracovních postupech. Management a organizace školy musejí být flexibilní a účinně. Všichni zainteresovaní pracovníci musejí mít k integraci pozitivní vztah. Učitelé musejí být připraveni 40
převzít na sebe zodpovědnost za výchovu a být ochotni dále se vzdělávat. Vedení školy musí učitelům poskytovat oporu a jistotu. Sociální kooperace integrovaných studentů má stoupající tendenci stejně jako kooperace všech dětí ve třídě. Součástí systému péče o postižené zůstávají speciální školy a speciální třídy. Do speciálních škol jsou přijímáni jedinci, kteří se nemohou vzdělávat společně s nepostiženými (těžce smyslově, tělesně či mentálně postižení, jedinci s více vadami, děti s poruchami chování). I zde se objevuje řada pozitivních změn. Zatímco dříve byly tyto školy navštěvovány dětmi s lehčím postižením, jsou dnes přijímáni jedinci s postižením stále hlub- svým tempem, ve třídě pracují společně s vrstevníky postiženými. Zároveň tráví mnoho času s nepostiženou populací v dopravních prostředcích, při jídle, o přestávkách, při zájmových činnostech a kulturních akcích. Převažuje tendence tyto třídy v průběhu dne stále více "otevírat", umožnit jejich žákům trávit čas v běžných třídách podle vlastního zájmu a přání. Speciální třídy naznačují slibnou cestu integrace, neboť umožňují individuální integraci a zároveň speciální individualizovanou péči. Následující tabulka ukazuje situaci ve školním roce 1989/90, tedy čtvrtý rok realizace projektu integrace. Celkový počet dětí v letech povinné školní docházky je 1 972 250. Speciální školy 15 867 dětí tj. 39,59% z toho 10 790 MR Speciální školy 4 565 11,4% 2 686 Integrovaní žáci 19 684 49,1% 8 976 Celkem postižených 40 116 100% 22 452 ším, kteří dříve neměli možnost zaškolení. Učitelé se snaží hledat nové postupy a metody práce. Negativním jevem je izolace od běžných škol a nedostatek kontaktu mezi speciálními školami navzájem. Učitelé se soustřeďují více na péči o děti, méně na jejich výchovu. Pociťují nepříznivé nedostatek vědomostí a dovedností potřebných pro práci s těžce postiženými. Speciální třídy jsou umístěny na běžných školách. I tato forma pouze částečné integrace je přínosem. Žáci postupují Z údajů v tabulce bychom se mohli domnívat, že integrace mentálně postižených postupuje v porovnáiu s ostatním typy postižení pomaleji. Je však třeba si uvědomit, že mezi mentálně postiženými jsou zde uváděni i jedinci s hlubokou mentální retardací, kteří jsou u nás umísťováni v ÚSP a v souvislosti s integrací se o nich nehovoří dosud vůbec. Posledním z dokumentů, které ovlivnily péči o postižené, byla všeobecná dohoda o školském systému ze září 1990. Byla reakcí na nedostatky ve školství a vzniká-
la na základě mnoha diskuzí. Obsahovala nový systém výchovy. První výchovné stádium není povinně institucionální a definuje výchovu od na rození do šesti let. Na něj navazuje povinná školní výchova základní od šesti do dvanácti let. Nově je vytvořen druhý stupeň od dvanácti do šestnácti let. Systém výchovy uzavírají různé formy přípravy na pracovní začlenění (školy, kurzy). Pro celý systém jsou vypracovány nové osnovy, které jsou charakteristické svou otevřeností pro nové poznatky a flexibilitou, která umožňuje přizpůsobení obsahu individuálním potřebám žáků. Učiteli zůstává velmi aktivní úloha při jejich uvádění do praxe. Pro postižené děti jsou různé typy osnov od těch, které se neliší od osnov pro běžnou populaci, až po osnovy zcela speciální. konkrétních žáků. Pět stupňů tvoří most mezi Počet integrovaných žáků ve Španělsku plnou účastí handicapovaných se rok od roku zvyšuje. Myšlenky integrace získávají stále více příznivců. Podle na práci ve třídě po osnovy obsahující nácvik pouze elementárních dovedností. mělo být 30-40% škol schopno přijímat předpokladů by ve školním roce 1993/94 1. Běžné osnovy. Jsou určeny pro žáky, postižené žáky. Přes nesporné úspěchy kteří jsou schopni po drobných změnách pokračují velmi kritická sledování průběhu integrace s vyvozováním závěrů a od- obsahu pracoval podle týchž osnov jako nepostižení spolužáci. straňováním zjištěných nedostatků. Hlavní pozornost je zaměřena na vzdělávání 2. Běžné osnovy s drobnými modifikacemi. Ty jsou určeny pro žáky, kteří pracují společně se svými vrstevníky, pouze vání veřejnosti se životem jedinců se spe- učitelů, modernizaci osnov i na seznamo- jsou upraveny některé dílčí cíle, přidány cifickými potřebami. speciální techniky, část osnov je vynechána a nahrazena doplňující činností. 3. Běžné osnovy s významnými modifikacemi. Toto stadium tvoří hranici mezi běžnými osnovami a zcela speciál ním výchovným programem. Modifikace jsou významné. Každý den absolvují žáci, kteří jsou podle nich vyučováni, několik hodin ve speciální třídě, kde se věnují nácviku speciálních dovedností. 4. Speciální osnovy se specifickou oporou. Liší se významně od běžných osnov. Jsou určeny pro žáky s výrazným defektem, který umožňuje pouze částečnou účast ve výuce s ostatními žáky. 5. Speciální osnovy, které jsou individuálně připravovány pro těžce postižené a zahrnují nácvik elementárních dovedností. Tyto osnovy jsou vypracovávány Národním centrem pro speciální výchovu pouze rámcově a dotvořeny jsou podle místních podmínek s ohledem na potřeby 42
Literatura: Marchesi A. : Project for integration of pupils with speciál needs in Spain. European J. of Speciál Needs Education, Vol. 1, 1986, No.2, 125-133. Gorlazar A. : Country Briefing Speciál Education in Spain. European J. of Speciál Needs Education, Vol. 6, 1991, No.l, 56-70. Marchesi A. : Assessnient of the integration projed in Spain. European J. of Speciál Needs Education, Vol. 6, 1991, No.3, 185-200. Integration in the school Spain. Materiál Národního centra pro speciální výchovu. Madrid, 1991. La Reforma Educativa y los Centros Específicos de Educación Especial. Materiál ministerstva výchovy a vědy. Madrid, 1992. F I R M A Podjavorinská 15% PODRAZIL Praha 4 - Jižní Město tel. 02/791 47 26 zajistí a odborně provede ve velmi krátkých lhůtách STĚHOVACÍ, ÚKLIDOVÉ PRÁCE VČETNĚ DOPRAVY v knihovnách, školách, kulturních zařízeních. Využijte naší nabídky k zajištění svých potřeb, objednávky písemně nebo telefonicky na shora uvedenou adresu. 43