A2.4.3 BOTANICKÁ CHARAKTERISTIKA

Koncepce ochrany přírody a krajiny Libereckého kraje Obsah Další (A2.4.4 Zoologie) A2.4.3 BOTANICKÁ CHARAKTERISTIKA A) Fytogeografické poměry Z hlediska regionálně fytogeografického členění (SKALICKÝ 1987), se území Libereckého kraje nachází v převážné míře v oblasti mezofytika, ve fytogeografickém obvodu Českomoravské mezofytikum (Mesophyticum Massivi bohemici). Severovýchodní část kraje, Jizerské hory a Krkonoše, pak spadají do fytogeografické oblasti oreofytika, obvodu české oreofytikum (Oreophyticum Massivi bohemici). Hranice termofytika probíhá sleduje se značným odstupem jižní hranici kraje a do jeho území vstupuje pouze drobným výběžkem na jihozápadě (Úštěcká kotlina). 1 Z těchto vstupních údajů je zřejmé, že v Libereckém kraji prakticky chybí planární vegetační stupeň a že květena má převážně ráz suprakolinní až montánní. V podrobnějším členění se území kraje rozpadá na 12 fytogeografických okresů, z nichž některé se dále člení na podokresy. Obrázek 12: Fytogeografické členění kraje (SKALICKÝ 1987) Termofytikum: 4c Úštěcká kotlina; Mezofytikum: 45a Lovečkovické středohoří, 48a Žitavská kotlina, 48b Liberecká kotlina, 49 Frýdlantská pahorkatina, 50 Lužické hory, 51 Polomené hory, 52 Ralskobezdězská tabule, 53a Českolipská kotlina, 53b Ploučnické Podještědí, 53c Českodubská pahorkatina, 54 Ještědský hřbet (s maloplošným oreofytikem), 55a Maloskalsko, 55b Střední Pojizeří, 55c Rovenská pahorkatina, 55d Trosecká pahorkatina, 56a Železnobrodské Podkrkonoší, 56b Jilemnické Podkrkonoší; 1 Okrajově se jihozápadní části kraje (severně od městečka Železnice) dotýká ještě fytogeografický okres 14. Cidlinská pánev s podokresem Bydžovská pánev. Strana 60 Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy

Koncepce ochrany přírody Libereckého kraje Oreofytikum: 92a Jizerské hory lesní, 92b Jizerské louky, 92c Černá Studnice, 93a Krkonoše lesní, 93b Krkonoše subalpínské. Plošné zastoupení jednotlivých fytochorionů na území Libereckého kraje je shrnuto v následující tabulce. Údaje jsou pouze orientační, vycházející z digitalizované mapy, která je přílohou I. svazku Květeny ČR. Tato mapa je značně generalizovaná a po přenosu na topografický podklad vycházejí najevo značné nepřesnosti. Jejich řešení je ovšem náročnějším úkolem a přesahuje rámec této práce. Proto byly ponechány hranice fytochorionů bez korekcí. Tabulka 9: Zastoupení fytochorionů v kraji číslo název podíl plocha v ha 4 Lounsko-labské středohoří 0,1 % 281 4c - Úštěcká kotlina 0,1 % 281 45 Verneřické středohoří 1,5 % 4 803 45a - Lovečkovické středohoří 1,5 % 4 803 48 Lužická kotlina 6,7 % 21 052 48a - Žitavská kotlina 1,6 % 5 106 48b - Liberecká kotlina 5,0 % 15 945 49 Frýdlantská pahorkatina 7,0 % 22 196 50 Lužické hory 4,3 % 13 491 51 Polomené hory 5,7 % 18 000 52 Ralsko-bezdězská tabule 11,0 % 34 918 53 Podještědí 18,9 % 59 833 53a - Českolipská kotlina 7,6 % 23 974 53b - Ploučnické Podještědí 6,8 % 21 456 53c - Českodubská pahorkatina 4,6 % 14 402 54 Ještědský hřbet 3,4 % 10 687 55 Český ráj 7,2 % 22 904 55a - Maloskalsko 1,5 % 4 743 55b - Střední Pojizeří 1,5 % 4 777 55c - Rovenská pahorkatina 3,1 % 9 906 55d - Trosecká pahorkatina 1,1 % 3 477 56 Podkrkonoší 14,4 % 45 520 56a - Železnobrodské Podkrkonoší 7,4 % 23 507 56b - Jilemnické Podkrkonoší 7,0 % 22 013 92 Jizerské hory 11,8 % 37366 92a - Jizerské hory lesní 9,9 % 31 179 92b - Jizerské louky 1,2 % 3 811 92c - Černá Studnice 0,8 % 2 376 93 Krkonoše 8,0 % 25 239 93a - Krkonoše lesní 7,5 % 23 612 93b - Krkonoše subalpínské 0,5 % 1 628 Termofytikum 0,1 % 281 Mezofytikum 80,1 % 253 403 Oreofytikum 19,8 % 62 605 Celkem Liberecký kraj 100,0 % 316 289 Vysoký počet fytochorionů na relativně malém území dává tušit značnou diverzitu floristických a vegetačních poměrů. Ta je v přímé závislosti na diferenciaci stanovištních podmínek, zejména reliéfu, horninového podloží a klimatu. V neposlední řadě je odrazem Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy Strana 61

Koncepce ochrany přírody a krajiny Libereckého kraje specifického postavení území na kontaktu sudetských a hercynských pohoří s vnitrozemskou pahorkatinou na straně jedné a sníženinami vně pohraničních horských pásem na straně druhé. V poněkud širším geografickém vymezení tak získáme velmi kontrastní a komplexní obraz vegetace a flóry, který na území ČR stěží nachází obdobu. Nejnápadnější skupinou druhů, která je charakteristická pro velkou část kraje, jsou rostliny subatlantského až atlantského rozšíření. K těm druhým patří vřesovec čtyřřadý (Erica tetralix 2 ) hojně rostoucí na Malé jizerské louce a již vyhynulé druhy žabníček vzplývavý (Luronium natans) a podezřeň královská (Osmunda regalis). Běžnějšími druhy subatlantskými jsou řebříček bertrám (Achillea ptarmica), trávnička obecná (Armeria vulgaris), svízel hercynský (Galium saxatile), mokrýš vstřícnolistý (Chrysosplenium oppositifolium), sítina ostrokvětá (Juncus acutiflorus), štírovník bažinný (Lotus uliginosus), třezalka položená (Hypericum humifusum), rozrazil horský (Veronica montana) a tuřice latnatá (Vignea paniculata). K méně hojným druhům pak náleží bělolístka nejmenší (Logfia minima), kolenec jarní (Spergula morisonii), koprník štětinolistý (Meum athamanticum), len lnolistý (Lathyrus linifolius), lopuch hajní (Arctium nemorosum), nahoprutka písečná (Teesdalia nudicaulis), písečnatka nejmenší (Arnoseris minima), pupečník obecný (Hydrocotyle vulgaris), skřípinka smáčknutá (Blysmus compressus), vrba plazivá (Salix repens), všivec mokřadní (Pedicularis sylvatica), zdrojovka prameništní (Montia fontana s. l.), zvonečník černý (Phyteuma nigrum) a ožanka čpavá (Teucrium scorodonia; výskyty sekundární povahy). Široká skupina hercynských lesních druhů, jež jsou dominantní složkou autochtonní květeny, je často obohacena druhy demontánními. Ty mají těžiště rozšíření v horských oblastech, ale často sestupují do nižších poloh, buď v doprovodu vodotečí pramenících v horách anebo v inverzních sníženinách. K běžnějším rostlinám této kategorie náleží mj. černýš lesní (Melampyrum sylvaticum), knotovka červená (Melandrium sylvestre), kokořík přeslenitý (Polygonatum verticillatum), pérnatec horský (Lastrea limbosperma), řeřišník Hallerův (Cardaminopsis halleri), sítina kostrbatá (Juncus squarrosus), třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), žebrovice různolistá (Blechnum spicant) a sedmikvítek evropský (Trientalis europaea); řidčeji sestupuje z horských poloh podbělice alpská (Homogyne alpina). Z druhů vzácnějších, které se šíří zejména podél Jizery a dalších vodotečí přitékajících z Krkonoš a Jizerských hor, lze uvést mléčivec alpský (Cicerbita alpina), pryskyřník omějolistý (Ranunculus platanifolius), čípek objímavý (Streptopus amplexifolius), měsíčnici vytrvalou (Lunaria rediviva), kýchavici zelenokvětou (Veratrum lobelianum), violku dvoukvětou (Viola biflora), oměj pestrý (Aconitum variegatum), zvonek širolistý (Campanula latifolia), kerblík lesklý (Anthriscus nitida), mázdřinec rakouský (Pleurospermum austriacum). Bodlák lopuchovitý (Carduus personata), splavovaný podél Jizery z Krkonoš má významnou arelu i na Lužické Nise pod Bílým Kostelem. Vyhraněným dealpínem je Sesleria calcaria. Zajímavý je i výskyt pérovníku pštrosího (Matteuccia struthiopteris) na některých vodních tocích. Na štěrkových náplavech Jizery se dále setkáváme se třtinou pobřežní (Calamagrostis pseudophragmites), která patří ke kriticky ohroženým druhům květeny ČR. Významné zastoupení mají v květeně Libereckého kraje druhy boreokontinentální, popř. boreálně montánní. Ty jsou často vázány na mokřady a rašeliniště anebo na mezoklimaticky chladné polohy, často s minerálně chudými substráty, na nichž je oslabena kompetice standardní hercynské květeny. Mnohé tyto druhy lze považovat za relikty z chladnějších období holocénu nebo i pleistocénu. K druhům relativně oligotrofním, s těžištěm výskytu na 2 Nomenklatura rostlin je podle Dostála (1989). Floristické údaje se týkají recentních nálezů z posledních cca 10 let, není-li uvedeno jinak. Strana 62 Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy

Koncepce ochrany přírody Libereckého kraje přechodových rašeliništích až vrchovištích patří mj. suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum), kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), klikva bahenní (Oxycoccus palustris), rojovník bahenní (Ledum palustre), brusnice vlochyně (Vaccinium uliginosum), suchopýrek trsnatý (Baeothryon caespitosum), ostřice plstnatoplodá (Carex lasiocarpa), tolije bahenní (Parnassia palustris). V oligotrofních vodách roste rdest alpský (Potamogeton alpinus), zevar nejmenší (Sparganium minimum), bublinatka menší a bledožlutá (Utricularia minor, U. ochroleuca). Na eutrofnější mokřadní až vodní ekotopy jsou vázány následující druhy: bazanovec kytkokvětý (Naumburgia thyrsiflora), ďáblík bahenní (Calla palustris), hladýš pruský (Laserpitium prutenicum), hrotnosemenka bílá (Rhynchospora alba), kapradiník bažinný (Thelypteris palustris), kosatec sibiřský (Iris sibirica), ostřice Davallova (Vignea davalliana), ostřice pašáchor (Carex pseudocyperus), potočnice lékařská (Nasturtium officinale), potočník vzpřímený (Berula angustifolia), prustka obecná (Hippuris vulgaris), pryskyřník velký (Ranunculus lingua), ptačinec dlouholistý (Stellaria longifolia), rozpuk jízlivý (Cicuta virosa), rdest prorostlý (Potamogeton perfoliatus), rdest světlý (Potamogeton lucens), smldník lékařský (Peucedanum palustre), tuřice česká (Vignea bohemica), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), bublinatka jižní (Utricularia australis), zábělník bahenní (Comarum palustre), žebratka bahenní (Hottonia palustris). Mimo zamokřená stanoviště roste medvědice léčivá (Arctostaphylos uva-ursi) a zimozelen okoličnatý (Chimaphila umbellata). K botanickým raritám Dokeské pahorkatiny náleží hrotnosemenka hnědá (Rhynchospora fusca), hlízovec Loeselův (Liparis loeselii), kapraď hřebenitá (Dryopteris cristata), měkkyně bahenní (Hammarbya paludosa), popelivka sibiřská (Ligularia sibirica), kohátka kalíškatá (Tofieldia calyculata), ostřice Buxbaumova (Carex buxbaumii). Nacházejí se zde i jediné dva neoendemity České republiky tučnice česká (Pinguicula bohemica) a prstnatec český (Dactylorhiza bohemica). Na vlhkých loukách svazu Calthion a Molinion nalezneme dále prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), upolín nejvyšší (Trollius altissimus), bukvici lékařskou (Betonica officinalis), olešník kmínolistý (Selinum carvifolia), čertkus luční (Succisa pratensis), hadí mord nízký (Scorzonera humilis), ocún jesenní (Colchicum autumnale), pcháč šedý (Cirsium canum), svízel severní (Galium boreale), vzácně i starček roketolistý (Senecio erucifolius). Na horských loukách zastihneme kromě shora uvedených i následující druhy: prhu chlumní (Arnica montana), vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha), pětiprsku žežulník (Gymnadenia conopsea), pcháč různolistý (Cirsium heterophyllum), škardu měkkou jestřábníkovitou (Crepis mollis subsp. hieracioides), vzácně i kropenáč vytrvalý (Swertia perennis). Za relikty glaciálního stáří, nehojně rozšířené na rašeliništích Jizerských hor a Krkonoš lze považovat mj. ostružiník morušku (Rubus chamaemorus), břízu trpasličí (Betula nana), blatnici bahenní (Scheuchzeria palustris), ostřici mokřadní (Carex limosa), tuřici šlahounovitou (Vignea chordorrhiza), všivec krkonošský (Pedicularis sudetica) a jalovec obecný nízký (Juniperus communis subsp. alpina), z mechorostů např. rašeliník Lindbergův (Sphagnum linbergii). Jedinečnou hodnotu má vysokohorská květena subalpínského až alpínského stupně zasahující části Krkonoš, která je nejbohatěji vyvinuta v karech Velké a Malé kotelné jámy. Z významnějších druhů těchto lokalit lze uvést např. ostřici tmavou, černou, Bigelowovu, vláskatou, skalní (Carex atrata, C. aterrima, C. bigelowii, C. capillaris, C. rupestris, C. vaginata, C. viridula subsp. pseudoscandinavica), psineček skalní (Agrostis rupestris), kostřavou peřestou (Festuca versicolor), vratičku měsíční (Botrychium lunaria), vraneček brvitý (Selaginella selaginoides), plavuník alpský (Diphasiastrum alpinum), kapradinu Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy Strana 63

Koncepce ochrany přírody a krajiny Libereckého kraje hrálovitou (Polystichum lonchitis), jinořadec kadeřavý (Cryptogramma crispa), škardu měkkou (Crepis mollis subsp. mollis; nezvěstná), jestřábník alpský, labský, draslavý, krkonošský, zelenohlavý, omanovitý, stopkatý, věsenkovitý, licholabský, Uechtritzův (Hieracium alpinum, H. albinum, H. asperulum, H. corconticum, H. chlorocephalum, H. inuloides, H. pedunculare, H. prenanthoides, H. pseudalbinum, H. riphaeum), svízel sudetský (Galium sudeticum), chrastavec rolní krkonošský (Knautia arvensis subsp. pseudolongifolia), sasanku narcisokvětou (Anemone narcissiflora), střemchu skalní (Prunus padus subsp. borealis), lomikámen vstřícnolistý (Saxifraga oppositifolia), prvosenku nejmenší (Primula minima), rozchodnici růžovou (Rhodiola rosea), všivec sudetský (Pedicularis sudetica), kontryhel rozeklaný (Alchemilla fissa), prorostlík dlouholistý (Bupleurum longifolium), vrbu bylinnou (Salix herbacea) a laponskou (S. lapponum), hlaváč lesklý (Scabiosa lucida), mateřídoušku alpskou (Thymus alpinus), kokrhel sličný (Rhinanthus pulcher), hvozdík pyšný alpinský (Dianthus superbus subsp. alpestris), běloprstku alpskou (Pseudorchis albida), vemeníček zelený (Coeloglossum viride), suchopýrek alpský (Baeothryon alpinum), lepnici alpskou (Bartsia alpina), česnek pažitku alpskou (Allium schoenoprasum subsp. alpinum), prasetník jednoúborný (Hypochoeris uniflora), škardu hnidákolistou (Crepis conyzifolia), lněnku alpskou (Thesium alpinum), úrazník Linneův (Sagina saginoides), stračku vyvýšenou (Delphinium elatum), oměj šalamounek (Aconitum callibotryon), havez česnáčkovou (Adenostyles alliariae), kropenáč vytrvalý (Swertia perennis), zřejmě již za hranicemi kraje roste jeřáb krkonošský (Sorbus sudetica) a meruzalka alpská (Ribes petraeum). V širším prostoru roste dále zvonek krkonošský (Campanula bohemica), violka žlutá sudetská (Viola lutea subsp. sudetica) a česnek hadí (Allium victorialis). Výše uvedený výčet vzácných rostlin z oblasti Kotle není zdaleka úplný. Mnohé z těchto druhů jsou endemity viz tabulka 10. Borovice kleč (Pinus mugo s. str.) vytváří v Krkonoších a v Jizerských horách nejdále na sever přesunutou exklávu alpsko-karpatského areálu a je jediným významnějším přirozeným výskytem této dřeviny v ČR. Pozoruhodnou skupinu rostlin představují relikty pravděpodobně boreálního stáří, vystupující na plochách primárních bezlesí skalních výchozů, popř. v přirozeně rozvolněných lesních formacích neovulkanických i pískovcových elevací. Jejich největší koncentrace je v Dokeské pahorkatině, ostrůvkovitě je ale zastihneme i v Zákupské pahorkatině, Lužických horách a v Českém ráji. K typickým a relativně hojným druhům této skupiny patří tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria), třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), kostřava sivá (Festuca pallens), jestřábník bledý (Hieracium schmidtii), skalník celokrajný (Cotoneaster integerrima) a jeřáb muk (Sorbus aria). Vzácnějšími vrcholovými relikty jsou hvězdnice alpská (Aster alpinus), česnek tuhý (Allium strictum), kapradinka skalní (Woodsia ilvensis). K druhům se spíše xerotermním rozšířením náleží: kokořík vonný (Polygonatum odoratum), nechrastec výběžkatý (Jovibarba sobolifera), strdivka sedmihradská (Melica transsilvanica), smělek jehlancovitý (Koeleria pyramidata), tařice horská (Alyssum montanum) aj. Typickými xerotermy, často s jedinou či několika málo lokalitami v kraji jsou: bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), bodlák nicí (Carduus nutans), černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora), česnek horský (Allium senescens), hlaváč bledožlutý (Scabiosa ochroleuca), hlaváč šedavý (Scabiosa canescens), hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum), chřest lékařský (Asparagus officinalis), jeřáb podunajský (Sorbus danubialis), kakost krvavý (Geranium sanguineum), kavyl Ivanův (Stipa joannis), kavyl vláskatý (Stipa capillata), kostřava valeská (Festuca valesiaca), kuřička štětinkatá (Minuartia setacea), locika vytrvalá (Lactuca perennis), rozrazil klasnatý (Pseudolysimachion spicatum), rozrazil ožankový (Veronica teucrium), rozrazil rozprostřený (Veronica prostrata), sesel sivý Strana 64 Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy

Koncepce ochrany přírody Libereckého kraje (Seseli osseum), trýzel škardolistý (Erysimum crepidifolium), tužebník obecný (Filipendula vulgaris), ušnice klínolistá (Otites cuneifolius), vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa). Lesostepní charakter rozšíření dále mají: bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum), čilimník řezenský (Chamaecytisus ratisbonensis), hvězdnice chlumní (Aster amellus), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), koniklec otevřený (Pulsatilla patens), kozlík chlumní (Valeriana collina), pelyněk ladní (Artemisia campestris), smldník jelení (Peucedanum cervaria), smldník olešníkovitý (Peucedanum oreoselinum), tomkovice jižní (Hierochloe australis). Výjimečným exklávním prvkem je kontinentální ostřice tlapkatá velkonohá (Carex pediformis subsp. macroura), známá z Vranovských skal a Hradčanských stěn u Mimoně. K dealpínům dále náleží dvojštítek hladký (Biscutella laevigata), třtina pestrá (Calamagrostis varia), pěchava vápnomilná (Sesleria calcaria) a lněnka alpská (Thesium alpinum). K psamofytům, tedy rostlinám písčitých biotopů, patří mj. šater svazčitá (Gypsophila fastigiata), smil písečný (Helichrysum arenarium), kozinec písečný (Astragalus arenarius), ovsíček časný (Aira praecox), paličkovec šedavý (Corynephorus canescens), průtržník chlupatý (Herniaria hirsuta), z běžnějších druhů trávnička obecná (Armeria vulgaris) a pavinec obecný (Jasione montana).. Vedle těchto na Liberecku ± vzácných rostlin, lze zmínit skupinu méně náročných teplomilných druhů, z nichž mnohé vystupují v území s větší frekvencí. Jde o rostliny druhotných bezlesí, často lesních lemů či subxerotermních extenzivních luk až lad: srpek obecný (Falcaria vulgaris), jahodník trávnice (Fragaria viridis), svída krvavá (Swida sanguinea), černýš rolní (Melampyrum arvense), prvosenka jarní (Primula veris), šalvěj lékařská (Salvia pratensis), sveřep vzpřímený (Bromopsis erecta), válečka prápořitá (Brachypodium pinnatum), modravec chocholnatý (Leopoldiella comosa), žluťucha menší (Thalictrum minus), jetel alpský (Trifolium alpestre). Zřetelnou vazbu na bázické, případně karbonátové podklady dále mají: bez chebdí (Sambucus ebulus), hořeček brvitý (Gentianopsis ciliata), chrpa čekánek (Colymbada scabiosa), jetel horský (Amoria montana), ostřice chabá (Carex flacca), pcháč bezlodyžný (Cirsium acaule), řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), sasanka lesní (Anemone sylvestris), šalvěj přeslenitá (Salvia verticillata), vítod chocholnatý (Polygala comosa), vstavač mužský (Orchis mascula), vstavač nachový (Orchis purpurea), vstavač osmahlý (Orchis ustulata), zběhovec ženevský (Ajuga genevensis) aj. Ke kalcifilním lesním rostlinám patří mj. okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), okrotice červená (Cephalanthera rubra), kruštík tmavočervený (Epipactis atrorubens), korálice trojklanná (Corallorhiza trifida), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), orlíček obecný (Aquilegia vulgaris) a velmi vzácný kruštík drobnolistý (Epipactis microphylla). Můžeme zmínit i relativně teplomilné prvky lesní, s nimiž se setkáváme jak v hájových formacích, tak i v bučinách nižších poloh. Jsou to mj. hrachor černý (Lathyrus niger), jaterník podléška (Hepatica nobilis), ostřice prstnatá (Carex digitata), vikev lesní (Vicia sylvatica), kopretina chocholičnatá (Pyrethrum corymbosum), vikev tenkolistá (Vicia tenuifolia), silenka nicí (Silene nutans), svízel lesní (Galium sylvaticum), vikev hrachovitá (Vicia pisiformis), vikev křovištní (Vicia dumetorum). Z teplomilnějších dřevin se jen okrajově vyskytuje javor babyka (Acer campestre) a jilm polní (Ulmus minor). Řada rostlin má na území Libereckého kraje své hraniční výskyty. Východní hranici přirozeného rozšíření zde mají četné subatlantské druhy zmíněné výše, jako je hrachor lnolistý (Lathyrus linifolius), koprník štětinolistý (Meum athamanticum), zvonečník černý Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy Strana 65

Koncepce ochrany přírody a krajiny Libereckého kraje (Phyteuma nigrum), hvozdík lesní (Dianthus sylvaticus) či svízel hercynský (Galium saxatile) 3. Západní okraj areálu zde má například kerblík lesklý (Anthriscus nitida), kakost hnědočervený (Geranium phaeum), devětsil Kablíkové (Petasites kablikianus), hořepník tolitovitý (Pneumonanthe asclepiadea) a vrba slezská (Salix silesiaca), severozápadní hranici výskytu zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides), severní hranici oměj vlčí (Aconitum vulparia). Poznámky k rozšíření nejvýznamnějších rostlinných druhů na území Libereckého kraje jsou obsaženy v kapitole A2.7.1. 3 Meum athamanticum se roztroušeně vyskytuje ještě ve východních Krkonoších, Galium saxatile se novodobě šíří v pohraničních pohořích, objevuje se již i na Moravě. (Podobnou tendenci šíření mají i další druhy původně subatlantského rozšíření, jako je Sarothamnus scoparius a Digitalis purpurea). Strana 66 Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy

Koncepce ochrany přírody Libereckého kraje Tabulka 10: Přehled endemitů na území Libereckého kraje vědecké jméno české jméno lokalita Endemické taxony Krkonoš (popř. Západních Sudet) Campanula bohemica zvonek český Krkonoše Carex viridula subsp. pseudoscandinavica ostřice pozdní Krkonoše Hieracium albinum jestřábník labský Krkonoše Hieracium apiculatum jestřábník špičkatý Krkonoše Hieracium asperulum jestřábník draslavý Krkonoše Hieracium corconticum jestřábník krkonošský Krkonoše Hieracium decipiens jestřábník klamný Krkonoše Hieracium fritzei jestřábník kopisťolistý Krkonoše Hieracium glandulosodentatum jestřábník žlázkozubý Krkonoše Hieracium melanocephalum jestřábník černohlavý Krkonoše Hieracium nigrescens jestřábník černavý Krkonoše Hieracium nigrostylum jestřábník černoblizný Krkonoše Hieracium pedunculare jestřábník stopkatý Krkonoše Hieracium pseudalbinum jestřábník licholabský Krkonoše Hieracium rohlenae jestřábník Rohlenův Krkonoše Hieracium schneiderianum jestřábník Schneiderův Krkonoše Hieracium sudeticum jestřábník sudetský Krkonoše Hieracium tubulosum jestřábník trubkovitý Krkonoše Knautia arvensis subsp. pseudolongifolia chrastavec rolní krkonošský Krkonoše Pedicularis sudetica subsp. sudetica všivec sudetský pravý Krkonoše Primula elatior subsp. corcontica prvosenka vyšší krkonošská Krkonoše Sorbus sudetica jeřáb krkonošský Krkonoše Endemity Jestřebska Pinguicula bohemica tučnice česká Jestřebí Dactylorhiza bohemica prstnatec český Jestřebí Endemity s výskytem převážně jen na území ČR Hieracium uechtritzianum jestřábník Uechtritzův Krkonoše Hieracium schustleri jestřábník Schustlerův Krkonoše Hieracium saxifragum jestřábník skalní Krkonoše Hieracium chlorocephalum jestřábník zelenohlavý Krkonoše Hieracium atratum jestřábník černý Krkonoše Galium sudeticum svízel sudetský Krkonoše Campanula rotundifolia subsp. sudetica zvonek okrouhlolistý sudetský Krkonoše Aconitum callibotryon oměj šalamounek Krkonoše Endemické taxony s výskytem podstatně přesahujícím území ČR Hieracium glandulosodentatum jestřábník žlaznatozubý Krkonoše Hieracium nigritum jestřábník načernalý Krkonoše Saxifraga rosacea subsp. steinmannii lomikámen trsnatý vlnatý údolí Jizery u Semil Viola lutea subsp. sudetica violka žlutá sudetská Krkonoše Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy Strana 67

Koncepce ochrany přírody a krajiny Libereckého kraje Komentář k fytogeografickým okresům 4c) Úštěcká kotlina. Tento nevelký výběžek termofytika se na území kraje nijak zřetelněji neprojevuje. Při bližším šetření zjistíme, že vlastní Úštěcká kotlina (v geomorfologickém slova smyslu) již na území Libereckého kraje nezasahuje. Z tohoto území k nám zasahuje ojediněle se vyskytující druh Symphytum bohemicum. 45a) Lovečkovické středohoří. Na území kraje zasahuje pouze východní část fytochorionu. V potenciální přirozené vegetaci je charakterizovaná květnatými bučinami, v nižších polohách přecházejícími do submontánních dubohabřin. V exponovaných polohách jsou naznačeny přechody do suťových lesů (Mercuriali-Fraxinetum, Aceri-Carpinetum), časté jsou vlhké polohy s porosty as. Carici remotae-fraxinetum). Typická xerotermní květena chybí, stejně jako primární bezlesí. V lesní vegetaci jsou tudíž zastoupeny podrostové druhy uvedených formací. Bylinné patro zachovalejších lesů je floristicky bohaté, s troficky náročnými druhy např. Arum maculatum, Asarum europaeum, Corydalis cava, Dentaria bulbifera, Dentaria enneaphyllos, Lathyrus vernus, Leucojum vernum, Lilium martagon, Melica uniflora, Poa remota, Primula veris, Pulmonaria obscura, Ranunculus lanuginosus, Stellaria holostea, Vignea remota, v nelesní vegetaci se uplatňují lemové druhy svazu Trifolion medii a druhy vlhkých luk sv. Calthion a Molinion, které sem přesahují z Českolipské kotliny. K nejcennějším rostlinám na území kraje patří Cephalanthera longifolia, Equisetum ramosissima, Orchis purpurea a Phyteuma orbiculare. 18) Lužická kotlina. Nevelký fytochorion je tvořený dvěmi podokresy nižší Žitavskou kotlinou a výše ležící Libereckou kotlinou. Žitavská kotlina je z převážné části zemědělsky zkulturněná, pouze s menšími zbytky lesních porostů. Jsou zde naznačeny submontánní hájové formace na pomezí asociací Melampyro nemorosi-carpinetum a Tilio-Carpinetum, místy s přechody do kyselých i živnějších bučin, na glacifluviálních štěrkopíscích naopak do acidofilních doubrav. V květeně se tudíž prolínají méně náročné hájové prvky (Melampyrum nemorosum, Poa nemoralis, Convallaria majalis, Polygonatum multiflorum, zř. Stellaria holostea) s druhy demontánními (Polygonatum verticillatum, Melandrium sylvestre, Phyteuma spicatum, Valeriana sambucifolia, Primula elatior ). Charakteristický je místy masový výskyt Galium schultesii, dále i Pulmonaria officinalis, vzácně i Digitalis grandiflora a Brachypodium pinnatum. Liberecká kotlina je chladnější, s potenciálním výskytem acidofilních bučin na straně druhé a přechodem hájových formací do smíšených jedlin na straně druhé. Hájové prvky se objevují především v doprovodu Lužické Nisy, dále již má květena submontánní ráz, odpovídající květeně Ještědského hřbetu a Jizerských hor. Vyznívají zde subatlantské prvky Juncus acutiflorus, Salix repens a Vignea paniculata. 49) Frýdlantské pahorkatina. Většina území má květenu submontánního rázu, vzhledem k minerálně chudému podloží značně ochuzenou. Charakteristický je vysoký podíl subatlantských druhů v polohách potenciálních acidofilních jedlin až bučin, v nižších polohách s dubem. V bylinném patře bývá hojná Vignea brizoides. V minulosti zde rostl i vyhraněný atlantský prvek Luronium natans, z dalších druhů podobného rozšíření např. Arnoseris minima či Erica tetralix. Recentními subatlantskými druhy jsou mj. Hypericum humifusum, Chrysosplenium oppositifolium, Juncus acutiflorus, Veronica montana. Významný podíl tvoří demontánní druhy, jako je Blechnum spicant, Calamagrostis villosa, Circaea alpina, Lastrea limbosperma, Trientalis europaea, podél Smědé se z Jizerských hor rozšířila mj. Campanula latifolia, Melandrium sylvestre, Phyteuma spicatum, Pneumonanthe asclepiadea, Ribes alpinum. Lužický migrant je zastoupen druhy Galium schultesii a Melica uniflora. Na mokřadních biotopech rostou mj. Calla palustris, Comarum palustre, Strana 68 Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy

Koncepce ochrany přírody Libereckého kraje Laserpitium prutenicum, Menyanthes trifoliata, Stellaria palustris, Utricularia australis, Vignea bohemica, Vignea diandra. Teplomilné prvky jsou jen nevýrazně zastoupeny a jde převážně o rostliny lesní (hájové): Campanula persicifolia, Carex digitata, Hepatica nobilis, Lonicera xylosteum, Pyrethrum corymbosum, Silene nutans, pozoruhodný je údaj o výskytu Polygonatum odoratum (SÝKOROVÁ 2001). Z nelesních lze zmínit Carex caryophyllea, Carlina vulgaris, Hylotelephium maximum, Potentilla neumanniana. Hájová společenstva jsou rozšířena téměř výhradně v západní části území, na podložích bazaltoidů tvoří přechody k suťovým lesům (as. Aceri-Carpinetum i Mercuriali-Fraxinetum). K zajímavějším lesním rostlinám dále patří Adoxa moschatellina, Arum maculatum, Corydalis cava, Corydalis intermedia, Daphne mezereum, Leucojum vernum, Lilium martagon, Lonicera nigra, Matteuccia struthiopteris, Pulmonaria officinalis, Ornithogalum orthophyllum, Ranunculus lanuginosus. 50) Lužické hory. Území je budováno převážně křemennými pískovci, jimiž prostupují tělesa neovulkanických hornin, na území kraje převážně trachytického typu. Přirozená vegetace tak zahrnuje mozaiku acidofilních bučin, v nižších polohách s borovicí a dubem, jinde se smrkem a jedlí, pouze na živnějších substrátech nacházíme enklávy květnatých bučin, popř. suťových lesů. Lesní květena je zpravidla velmi chudá, tvořená jen několika standardními acidofyty (zejména Vaccinium myrtillus, Avenella flexuosa, Pteridium aquilinum). Charakteristická je migrace demontánních prvků Blechnum spicant a Lastrea limbosperma, místy Juncus squarrosus. Dominantou vrcholových bučin je Calamagrostis villosa, často i Calamagrostis arundinacea, z doprovodných druhů se běžně vyskytuje nepůvodní Digitalis purpurea. V živnějších polohách se objevuje mj. Melica uniflora, Hordelymus europaeus, Mercurialis perennis, Galium odoratum, Carex pendula, Dentaria bulbifera, Dentaria enneaphyllos, Vignea remota, Chrysosplenium oppositifolium. Horské druhy jsou zastoupeny sporadickými výskyty Cicerbita alpina, Homogyne alpina, Streptopus amplexifolius a Viola biflora. Na vrcholu Klíče nacházíme reliktní květenu (fragment zakrslé doubravy s Quercus petraea) Aster alpinus, Allium schoenoprassum subsp. alpinum, Digitalis grandiflora, Vincetoxicum hirundinaria, Woodsia ilvensis. Na Jílovém vrchu roste hojně Lunaria rediviva, rozšířená i na jiných místech Lužických hor, v jarním aspektu zde a na blízkém Sokolu zastihneme Corydalis intermedia. Nelesní květenu tvoří oligotrofní lada a louky ze svazu Violion caninae a Arrhenatherion, na podmáčených půdách jsou rozšířeny pcháčové a ostřicové louky ze svazů Calthion a Caricion fuscae, nezřídka i typy přechodových rašelin svazu Sphagno recurvi-caricion canescentis. K nejčastějším druhům těchto biotopů náleží subatlantská sítina ostrokvětá (Juncus acutiflorus), dosud relativně hojný je i prstnatec májový (Dactylorhiza majalis). Naopak k vzácnostem náleží rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), kruštík bahenní (Epipactis palustris), všivec mokřadní (Pedicularis sylvatica), klikva bahenní (Oxycoccus palustris) a bařička bahenní (Triglochin palustre). Výrazně zastoupený je subatlantský element, který vedle již zmíněných druhů zahrnuje např. řebříček bertrám (Achillea ptarmica), vrbinu hajní (Lysimachia nemorum), tuřici latnatou (Vignea paniculata) a třezalku položenou (Hypericum humifusum). 51) Polomené hory. Členité území, jehož jádro tvoří pískovcová plošina, okrajově polohy sprašových hlín a proniky neovulkanitů (Vlhošť, Ronov). Vysunutá poloha na okraji termofytika má za následek časté pronikání teplomilných druhů na příhodné ekotopy, převážně však na v mělnické části CHKO. Přesto i na Liberecku zastihneme dosti široké spektrum relativně xerotermních prvků, z nichž některé nalezneme pouze zde. Jsou to mj. Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy Strana 69

Koncepce ochrany přírody a krajiny Libereckého kraje Achillea pannonica, Anemone sylvestris, Asperula tinctoria, Astrantia major, Cotoneaster integerrimus, Crinitaria linosyris, Dianthus carthusianorum, Filipendula vulgaris, Gentianella ciliata, Gentianopsis ciliata, Geranium sanguineum, Geranium sanguineum, Helianthemum grandiflorum, Helianthemum nummularium, Koeleria pyramidata, Lappula squarrosa, Melica transsilvanica, Melittis melissophylum, Peucedanum oreoselinum, Phyteuma orbiculare, Prunella grandiflora, Pseudolysimachion spicatum, Pulsatilla pratensis, Pyrethrum corymbosum, Salvia pratensis, Stachys recta, Veronica teucrium. Cenná je mokřadní vegetace dlouhých údolí, zejména Pšovky a Liběchovky, kde mj. nalezneme druhy Berula erecta, Hippuris vulgaris, Nasturtium officinale, Potamogeton alpinus, Thelypteris palustris. Na dalších biotopech zastihneme druhy Corallorhiza trifida, Dentaria enneaphyllos, Geranium macrorrhizum, Melica uniflora, Pyrola media, Trollius altissimus, Vicia pisiformis aj. 52) Ralsko-bezdězská tabule. Vegetačně i floristicky velmi kontrastní území s vysoký podílem reliktů. Ty se váží jednak na podmáčené až rašelinné sníženiny, jednak na elevace budované neovulkanity a pískovci s vápnitými vložkami. Většinu území ovšem zaujímá monotónní plošina na křemenných pískovcích, s floristicky fádními kulturními porosty borovice a smrku. Zastoupeny jsou prvky subatlantské, boreálně-kontinentální, submediteránně-subatlantské i pontické. K největším raritám patří dva neoendemity Dactylorhiza bohemica a Pinguicula bohemica, vysoce reliktní charakter má zřejmě taxon označovaný jako Carex pediformis subsp. macroura. Skutečnými vzácnostmi jsou výskyty druhů Dactylorhiza incarnata, Dryopteris cristata, Hammarbya paludosa, Ligularia sibirica, Liparis loeselii, Rhynchospora fusca, dále Arctostaphylos uva-ursi, Calamagrostis varia, Cardaminopsis petraea, Catabrosa aquatica, Dactylorhiza maculata, Dianthus gratianopolitanus, Pulsatilla patens, Rhynchospora alba aj. Na vodní biotopy jsou vázány mj. tyto význačné rostliny: Hottonia palustris, Hydrocharis morsus-ranae, Najas marina, Nymphaea candida, Nuphar luteum, Potamogeton alpinus, P. obtusifolius, P. perfoliatus, P. lucens, Sparganium minimum, Utricularia australis, U.ochroleuca, U. minor. K cenným druhům mokřadních biotopů kromě výše jmenovaných rostlin patří dále Andromeda polifolia, Berula erecta, Calla palustris, Cardamine dentata, Carex lasiocarpa, Carex lepidocarpa, Carex pulicaris, Cicuta virosa, Epipactis palustris, Hydrocotyle vulgaris, Iris sibirica, Laserpitium prutenicum, Ledum palustre, Lycopodiella innundata, Menyanthes trifoliata, Naumburgia thyrsiflora, Ophioglossum vulgatum, Peucedanum palustre, Ranunculus lingua, Thelypteris palustris, Vignea appropinquata, V. davalliana, V. diandra, V. dioica. Výraznými xerotermními prvky, s těžištěm rozšíření v Hradčanských stěnách, na Bezdězech a Provodínských kamenech jsou: Anthericum ramosum, Aster amellus, Biscutella varia, Carduus nutans, Cotoneaster integerrimus, Elytrigia intermedia, Erysimum crepidifolium, Festuca pallens, Geranium sanguineum, Chamaecytisus ratisbonensis, Iris aphylla, Jovibarba sobolifera, Medicago minima, Minuartia caespitosa, Minuartia setacea, Otites vulgaris, Oxytropis pilosa, Peucedanum cervaria, Pulsatilla pratensis, Scabiosa canescens, Scabiosa columbaria, Seseli hippomarathrum, Seseli osseum, Sesleria calcaria, Sorbus danubialis, Stipa capillata, Stipa joannis, Thesium alpinum, Veronica prostrata aj. Z dalších, ochranářsky zajímavých druhů uveďme namátkou Allium strictum, Aster alpinus (nezvěstná), Cephalanthera rubra, Epipactis atrorubens, Hierochloe australis, Huperzia selago, Chimaphilla umbellata, Lycopodium annotinum, Moneses uniflora, Monotropa hypopitys, Pyrethrum corymbosum, Pyrola chlorantha, Woodsia ilvensis. Strana 70 Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy

Koncepce ochrany přírody Libereckého kraje Příznačný je pro území i výskyt druhů písčitých půd jako je Aira praecox, Armeria vulgaris, Corynephorus canescens, Jasione montana, Logfia arvensis, Spergula morisonii, Teesdalia nudicaulis, ojediněle Astragalus arenarius a Gypsophila fastigiata. 53) Podještědí. Největší fytochorion Libereckého kraje, které je rozdělen na tři značně odlišné podokresy: Českolipskou kotlinu, Ploučnické Podještědí a Českodubskou pahorkatinu. Českolipskou kotlinu budují převážně těžší svrchnokřídové sedimenty, zčásti vápnité, v menší míře kvádrové pískovce, diverzitu ekotopů zvyšují neovulkanická tělesa, z nichž nejvýznamnější vytvářejí Chotovický a Skalický vrch na severu území. Část území je dosud zalesněna, vedle kulturních borů a smrčin jsou místy zachovalé přirozenější porosty přechodného typu květnatých bučin, suťových lesů a dubohabřin, na kyselejších substrátech i rezidua acidofilních doubrav, bezkolencových borových doubrav, potočních luhů a bažinných olšin. V nelesní vegetaci nacházíme ostřicová lada, degradované nivní a bezkolencové louky, ostrůvkovitě i teplomilné trávníky svazu Bromion. Květena je relativně bohatá, s největší koncentrací vzácných a ohrožených druhů v nivě Ploučnice. V ochuzené podobě vyznívá i při Panenském potoce, Svitavce a Sporce. Z širokého spektra vlhkomilných rostlin lze uvést následující: Batrachium fluitans, Berula angustifolia, Carex pseudocyperus, Carex pulicaris, Cicuta virosa, Comarum palustre, Dactylorhiza longebracteata, D. majalis, Epipactis palustris, Eriophorum latifolium, Hottonia palustris, Hydrocotyle vulgaris, Hydrocharis morsus-ranae, Iris sibirica, Juncus acutiflorus, Menyanthes trifoliata, Naumburgia thyrsiflora, Oxycoccus palustris, Parnassia palustris, Pedicularis palustris, Peucedanum palustre, Potamogeton nodosus, Pseudolysimachion longifolium, Ranunculus lingua, Salix repens, Thalictrum lucidum, Thelypteris palustris, Triglochin palustris, Trollius altissimus, Vignea appropinquata, Vignea bohemica, Vignea paniculata. Na střídavě vlhkých loukách okolo České Lípy roste běžně Agrimonia eupatoria, Cirsium canum, Galium boreale, Galium verum, Geranium palustre, Inula salicina, Succisa pratensis, místy i vzácný Senecio erucifolius; na vápnitých prameništích Equisetum telmateia a Juncus inflexus. K teplomilnějším nelesním prvkům náleží Brachypodium pinnatum, Bromopsis erecta, Colymbada scabiosa, Falcaria vulgaris, Fragaria viridis, Melampyrum arvense, Potentilla recta, Primula veris, Salvia pratensis. Okrajově se vyskytují psamofyty, jako je Armeria vulgaris, Jasione montana či Teesdalia nudicaulis. Zajímavějšími lesními druhy jsou Acer campestre, Bromopsis benekenii, Corydalis cava, Hepatica nobilis, Lilium martagon, Melica uniflora, Stellaria holostea, Vicia dumetorum Ploučnické Podještědí zaujímá severní část fytochorionu, při jižním úpatí Lužických hor a při východním okraji Ještědského hřbetu. Chladnější klima a minerálně slabší horninové podloží se střídáním kvartérních sedimentů a nevápnitých pískovců podmiňuje značně chudou květenu. V té ještě vyznívají zajímavější vlhkomilné druhy z Českolipské kotliny při Panenském potoce a rybnících u Jablonného v Podještědí roste mj. Calla palustris, Carex pseudocyperus, Cicuta virosa, dále Iris sibirica, Trollius altissimus, Geranium palustre a Vignea paniculata. Na mokřadních ladech místy zastihneme ještě Menyanthes trifoliata, Comarum palustre a Pedicularis sylvatica. Lesní vegetaci tvoří převážně kulturní bory, místy až smrčiny, výjimečným fenoménem jsou nevulkanické vrchy Slavíček, Tisový vrch, Šišák, Strážník, Ortel, Stříbrník a Buková. Na nich nalezneme náročnější prvky květnatých bučin a suťových lesů např. Bromopsis benekenii, Corydalis cava, Corydalis intermedia, Dentaria enneaphyllos, Hordelymus europaeus, Lilium martagon, Melica uniflora, na skalní hraně Tisového vrchu i Cotoneaster integerrimus a Vincetoxicum hirundinaria. Hájové druhy jsou zastoupeny jen podružně a na vyhraněných ekotopech patří k nim mj. Stellaria holostea. Melampyrum nemorosum, Campanula persicifolia, Galium sylvaticum, z Hrádecké pánve Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy Strana 71

Koncepce ochrany přírody a krajiny Libereckého kraje proniká Galium schultesii. Teplomilné prvky jsou sporadické vedle běžných druhů svazu Trifolion medii (Agrimonia eupatoria, Origanum vulgare, Clinopodium vulgare) se sporadicky objevuje Falcaria vulgaris, Fragaria viridis a Primula veris. Českodubská pahorkatina je charakterizována mírně teplejším, ale dosti humidním klimatem, převážně na podloží vápnitých a křemenných pískovců a sprašových hlín. Lesní porosty jsou převážně druhotné, s hojnou borovicí, místy se však dochovaly nevelké fragmenty submontánních hájů, acidofilních i květnatých (ale vysýchavých) bučin. Mokřadní vegetace je celkově nevýznamná. Z významnějších druhů lesních lze uvést Aquilegia vulgaris, Campanula persicifolia, Carex digitata, Hepatica nobilis, Lilium martagon, Melampyrum nemorosum, Polygonatum multiflorum, Sesleria calcaria, Stellaria holostea, druhotně se vyskytuje Geranium phaeum (Petrašovice). Nelesní biotopy zaujímají mj. Agrimonia eupatoria, Amoria montana, Anthyllis vulneraria, Brachypodium pinnatum, Bromopsis erecta, Carex caryophyllea, Carex flacca, Carlina vulgaris, Colymbada scabiosa, Cruciata glabra, Cruciata laevipes, Fragaria moschata, Melampyrum arvense, Origanum vulgare, Polygala comosa, Ranunculus bulbosus, Rhamnus cathartica, Salvia pratensis, sporadicky vystupuje Anemone sylvestris, Leopoldiella comosa, Primula veris, Sambucus ebulus, Salvia verticillata, Verbascum lychnitis, zajímavý je druhotný výskyt Dorycnium herbaceum a Lathyrus latifolius. Z vlhkomilných druhů lesních i nelesních lze zmínit Allium ursinum, Anemonoides ranunculoides, Berula erecta, Cirsium canum, Colchicum autumnale, Dactylorhiza majalis, Gagea lutea, Geranium palustre, Lathraea squamaria, Leucojum vernum, Primula elatior, Vignea paniculata. 54) Ještědský hřbet. Nevelký, ale značně kontrastní bioregion na geomorfologicky výrazné hrásti oddělující Podještědí (geomorfologicky: Ralskou pahorkatinu) od Lužické kotliny (Žitavské pánve). Téměř celé území je souvisle zalesněno kulturními smrčinami s místy významným podílem přirozenějších lesů: acidofilních a květnatých bučin, suťových lesů, přechodných hájů a pramenných jasenin. Tomu odpovídá květena, jejímiž charakteristickými druhy mj. jsou: Actaea spicata, Bromopsis benekenii, Carex pendula, Carex sylvatica, Dentaria bulbifera, D. enneaphyllos, Hordelymus europaeus, Lunaria rediviva, Lysimachia nemorum, Melica uniflora, Polygonatum verticillatum, Polystichum aculeatum, Poa remota, Tephroseris crispa, Veronica montana, Vignea remota; na krystalické vápence až dolomity se váže Arabis hirsuta, Carex digitata, Cephalanthera rubra, Corallorhiza trifida, Epipactis helleborine, Epipactis microphylla, Lilium martagon, Neottia nidus-avis. Charakteristickými druhy jarního aspektu, místy rozšířenými s velkou četností jsou Allium ursinum, Anemonoides ranunculoides, Arum maculatum, Corydalis cava, Lathraea squamaria, Leucojum vernum. V úpatních polohách, zejména v Machnínské průrvě, roste dále Aruncus dioicus, Carduus personata, Galium schultesii, G. sylvaticum, Hepatica nobilis, Stellaria holostea. Ve vlastním masivu Ještědu jsou většinou nepočetně rozšířeny některé horské druhy, indikující přechod do horských klimaxových bučin. Jsou to: Acetosa alpestris, Circaea alpina, Homogyne alpina, Juncus squarrosus, Ranunculus platanifolius, Senecio nemorensis, Sorbus aucuparia subsp. glabrata, Trientalis europaea, Veratrum lobelianum, z minulosti je uváděno Epipogium aphyllum a Listera cordata, druhotně se vyskytuje Cicerbita alpina. Pozoruhodný je výskyt Pneumonanthe asclepiadea a Petasites kablikianus v pramenné oblasti Ještědského potoka. Hodnotná nelesní květena byla v minulosti na horských pastvinách zvl. v Hlubockém a Kopaninském hřbetu, většina těchto lokalita ale již zpustla nebo byla zalesněna. Dosud zde pomísty roste mj. Agrimonia eupatoria, Amoria montana, Carex flacca, Carlina acaulis, Cirsium acaule, Colymbada scabiosa, Gentianella campestris subsp. baltica, Orchis mascula, Strana 72 Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy

Koncepce ochrany přírody Libereckého kraje Orchis ustulata, Polygala comosa, na mokřinách se dále objevuje Dactylorhiza longebracteata, D. majalis, Menyanthes trifoliata, Tephroseris crispa, Valeriana dioica, Vignea davalliana. Přechod k lukám Jizerských hor indikuje Bistorta major, Cardaminopsis halleri, Cirsium heterophyllum, Crepis succisifolia, Geranium sylvaticum, Platanthera chlorantha. 55) Český ráj. Tento fytochorion se dále člení na čtyři podokresy: Maloskalsko, Střední Pojizeří, Rovenskou pahorkatinu a Troseckou pahorkatinu. Maloskalsko zahrnuje členitý terén po obou březích Jizery nad Turnovem, při lužické poruše, s okrajovým vyzníváním krystalinika a paleovulkanitů. Přirozená vegetace je kontrastní, střídají se tu acidofilní i květnaté bučiny s dubohabřinami nižších poloh, nezřetelně jsou na výchozech pískovců naznačeny formace převážně jehličnaté (borové a jedlové). Význačný je výskyt druhů demontánních (až dealpinských) v údolí Jizery: Anthriscus nitida, Campanula latifolia, Cardaminopsis halleri, Carduus personata, Cirsium heterophyllum, Geranium sylvaticum, Melandrium sylvestre, Petasites albus, Phyteuma spicatum, Ranunculus platanifolius, Rosa pendulina, Rumex alpinus, Sesleria calcaria, Streptopus amplexifolius, Thalictrum aquilegiifolium, Thlaspi coerulescens, Valeriana sambucifolia, Viola biflora, hojně se vyskytují subatlantské druhy Chrysosplenium oppositifolium a Lysimachia nemorum, pro celou oblast Českého ráje je charakteristický druhu Equisetum telmateia. Od Jenišovic na severu území jsou z minulosti uváděny mj. Dactylorhiza majalis, Eriophorum latifolium, Parnassia palustris, Triglochin palustre. Bohatou ± lesní květenu na živnějších podkladech tvoří mj. Dentaria enneaphyllos (jedna z nejníže položených lokalit v Čechách), Asarum europaeum, Asplenium viride, A. trichomanes, Astrantia major, Brachypodium sylvaticum, Carex digitata, Circaea intermedia, Convallaria majalis, Corydalis cava, Daphne mezereum, Digitalis grandiflora, Epipactis helleborine, Galium sylvaticum, Lathyrus vernus, Lunaria rediviva, Lysimachia nemorum, Sanicula europaea, Stellaria holostea, pozoruhodný je výskyt Isopyrum thalictroides na okraji Turnova. V přirozeně prosvětlených lesích v údolí Jizery vedle Sesleria calcaria vystupuje též Bromopsis erecta, Cardaminopsis arenosa, Carlina acaulis, Digitalis grandiflora, Fragaria viridis, Hylotelephium maximum, Inula conyza, Vincetoxicum hirundinaria. Významnou lokalitou je údolí Podloučky, odkud jsou uváděny mj. Anemone sylvestris, Atropa bella-donna, Cephalanthera damasonium, Gentianopsis ciliata, Gymnadenia conopsea, Lilium martagon, Neottia nidus-avis, Polystichum aculeatum, Sesleria calcaria. V teplomilných trávnících místy roste Brachypodium pinnatum, Carex flacca, Cathartolinum catharticum, Colymbada scabiosa, Origanum vulgare, Petrorhagia prolifera, Salvia verticillata, Sedum sexangulare aj. Střední Pojizeří reprezentují na území kraje rozsáhlé plochy orné půdy, pouze s nevelkými fragmenty přirozenější, zejména lesní vegetace. Významnější květena se vyskytuje až v okolí rybníka Žabakor a podél toku Žehrovky (Carex pulicaris, Epipactis albensis, E. palustris, Hottonia palustris, Iris sibirica, Mentha aquatica, Ophioglossum vulgatum, Parnassia palustris, Pedicularis palustris, Sparganium minimum, Vignea davalliana aj.) ovšem již za hranicí kraje. Rovenská pahorkatina se vyznačuje střídáním poloh kvartérních překryvů a svrchnokřídových pískovců, které vystupují v samostatných krách (Klokočské skály, Borecké skály) nebo na hranách erozních údolí. Květena je většinou chudá, zejména na pískovcích, kde zajímavější rostlinou je pouze subatlantský kolenec jarní (Spergula morisonii); v inverzních sníženinách přistupují demontánní prvky např. čípek objímavý (Streptopus amplexifolius). Místně jsou (na opukách aj.) dochovány teplomilné trávníky ze svazu Bromion a fragmenty dubohabrových hájů. Uváděn je odsud mj. výskyt druhů Acinos Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy Strana 73

Koncepce ochrany přírody a krajiny Libereckého kraje arvensis, Brachypodium pinnatum, Cirsium acaule, Colymbada scabiosa, Gentianopsis ciliata, Koeleria pyramidata, Melampyrum arvense, Ononis spinosa, Origanum vulgare, Poterium sanguisorba, Sedum sexangulare, Veronica teucrium. Trosecká pahorkatina se svými hranicemi do značné míry kryje s původním vymezením CHKO Český ráj. Zahrnuje především pískovcová skalní města rozčleněná soustavou erozních údolí a okolní akumulační sníženiny, místy s podmáčenými polohami. Květena pískovcových konvexí je ovšem monotónní, odpovídající gradientu reliktních borů až bikových bučin, rostou zde mj. subatlantské druhy Spergula morisonii a Teesdalia nudicaulis. V inverzních sníženinách přistupují demontánní druhy, jako je Blechnum spicant, Calamagrostis villosa, Circaea alpina, Huperzia selago, Lycopodium annotinum, Phegopteris connectilis, Streptopus amplexifolius, Trientalis europaea, Veronica montana. Pestřejší a dosud velmi cennou květenu mají podmáčená až zrašelinělá údolí s řadou menších rybníků. Roste zde mj. Calla palustris, Carex lasiocarpa, Drosera rotundifolia, Epipactis palustris, Equisetum telmateia, Eriophorum gracile, Eriophorum latifolium, Hydrocotyle vulgaris, Leucojum vernum, Liparis loeselii, Menyanthes trifoliata, Ophioglossum vulgatum, Orchis morio, Oxycoccus palustris, Parnassia palustris, Pedicularis palustris, Ranunculus lingua, Thelypteris palustris, Vignea davalliana, na rybnících pak Batrachium circinatum, Nymphaea candida, Potamogeton natans, Sagittaria sagittifolia, Sparganium emersum aj. Na čedičových výchozech Trosek je rozšířena řada xerotermních prvků, jako je Cotoneaster integerrimus, Erysimum crepidifolium, Melica transsilvanica, Festuca pallens, v háji při úpatí skal roste mj. Acer campestre a Primula veris. Významnou xerotermní lokalitou, ovšem již mimo území Libereckého kraje, jsou skalní hrany nad Dnebohem, odkud jsou uváděny mj. Allium montanum, Pseudolysimachion spicatum, a Stipa joannis, řada ± teplomilných druhů roste na vrchu Mužský (rovněž mimo území kraje). 56) Podkrkonoší. Tento poměrně rozsáhlý fytochorion se na území Libereckého kraje rozpadá na podokresy Železnobrodské a Jilemnické Podkrkonoší. První z nich leží severněji, v členitém terénu při Jizeře a Kamenici. V geologickém podloží jsou zastoupeny silurské fylity s karbonátovými vložkami a s paleovulkanity, na jihu pak zasahují permokarbonské usazeniny. Nepříliš bohatá květena odpovídá mozaice acidofilních a květnatých bučin a má celkově submontánní ráz. Pestřejší garnituru lesních druhů na živnějších substrátech tvoří mj. Asarum europaeum, Actaea spicata, Astrantia major, Lilium martagon, Dentaria enneaphyllos, Leucojum vernum, na karbonátových podkladech sporadicky roste i Cephalanthera rubra, Epipactis atrorubens a Sesleria calcaria. Podél toku Jizery jsou splavovány četné horské druhy, mj. Anthriscus nitida, Campanula latifolia, Lunaria rediviva, Ranunculus platanifolius, Veratrum lobelianum, Carduus personata, Rumex alpinus, zajímavostí je zde Calamagrostis pseudophragmites a zřejmě i Petasites kablikianus. Místy se objevuje i Homogyne alpina, Streptopus amplexifolius, Viola biflora a Pleurospermum austriacum, vzácností je lomikámen růžicovitý vlnatý Saxifraga rosacea subsp. steinmannii a Woodsia ilvensis. Mezofilní louky již inklinují ke svazu Polygono-Trisetion, s výskytem Geranium sylvaticum, Bistorta major, Cardaminopsis halleri, Phyteuma spicatum, Thlaspi coerulescens. Teplomilnější druhy jsou omezeny na termicky zvýhodněné svahy nejnižších poloh roste zde mj. Melampyrum arvense, Colymbada scabiosa, Agrimonia eupatoria, fragmentárně jsou vyvinuty i dubohabrové háje. Jilemnické Podkrkonoší je sice situováno jižněji, jeho květena je ale ještě chudší než u předchozího fytochorionu. Většina území je odlesněná a zbylé lesy mají většinou značně pozměněný charakter. Podíl demontánních druhů je zde nápadně nižší, nepatrná je i účast druhů ± teplomilných. Strana 74 Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy

Koncepce ochrany přírody Libereckého kraje 92) Jizerské hory. Fytochorion tvoří tři podokresy plošně převažující Jizerské hory lesní a výrazně menší Jizerské louky na východě a Černá Studnice na jihu. Území jako celek je floristicky chudé, s horskou a podhorskou květenou bez teplomilných prvků. Většinu území zaujímají kulturní smrčiny, na severu jsou souvisle zachovány horské (acidofilní) bučiny. Květnaté typy bučin vystupují jen roztroušeně v deluviálních polohách a jsou ochuzené. Z dřevin tu vystupuje i jilm horský a lípa velkolistá, v bylinném patře se roztroušeně vyskytuje Festuca altissima, Lunaria rediviva, Dentaria enneaphyllos, Asarum europaeum. Obecně rozšířeným druhem lesního podrostu je Calamagrostis villosa, ve vyšších polohách k ní přistupuje Homogyne alpina a Trientalis europaea. Z troficky náročnějších horských druhů se v Jizerských horách roztroušeně vyskytuje Cicerbita alpina, Ranunculus platanifolius, Viola biflora, Veratrum lobelianum, Athyrium distentifolium, západní hranici rozšíření tu má Pneumonanthe asclepiadea a Salix silesiaca (uváděna je i z Ještědu). V podmáčených a rašelinných smrčinách roste Eriophorum vaginatum, Eriophorum angustifolium, Vaccinium uliginosum, Oxycoccus palustris, Vignea cinerea, na rašeliništních bezlesích autochtonní Pinus mugo, Andromeda polifolia, Baeothryon caespitosum, Carex limosa, Carex pauciflora, Drosera rotundifolia, Empetrum nigrum, Ledum palustre, Scheuchzeria palustris. Zajímavá je i květena horských luk, zejména v jižní části fytochorionu. Na jejich druhové skladbě se podílí mj. Cardaminopsis halleri, Geranium sylvaticum, Phyteuma spicatum, místy i Meum athamanticum, Nardus stricta, Gymnadenia conopsea, Platanthera chlorantha, Crepis hieracioides, v mokřinách Comarum palustre, Dactylorhiza longebracteata, Dactylorhiza majalis, Menyanthes trifoliata, Pedicularis palustris, Pedicularis sylvatica, Tephroseris crispa. Podokres Jizerské louky zahrnuje rašelinné pánve horní Jizery a Jizerky, s již uváděnou vrchovištní květenou (navíc tu roste Erica tetralix, Lycopodiella inundata, Menyanthes trifoliata, Pedicularis sylvatica, Montia fontana, již na polské straně velké Jizerské louky pak např. Betula nana, Rubus chamaemorus, Vignea chordorrhiza), význačný je výskyt dvou reliktních dřevin Betula carpatica a Juniperus communis subsp. alpina. Na loukách pod Bukovcem pak nalezneme mj. Swertia perennis a Trollius altissimus. Výjimečné postavení v rámci Jizerských hor zaujímá Bukovec, který je však podle fytogeografického členění již zahrnován pod Krkonoše. V klenových bučinách tu roste např. Aconitum callibotryon, Corydalis cava, Corydalis intermedia, Daphne mezereum, Dentaria bulbifera, Pneumonanthe asclepiadea. Podokres Černá Studnice má přechodnou květenu podhorského typu, v níž vyznívají rostliny horských mezofilních a vlhkých luk a přechodových rašelinišť. Značnou část území tvoří kulturně pozměněný les bez významnější flóry. 93) Krkonoše. Fytogeografické vymezení Krkonoš se nekryje s hranicemi národního parku, ale zasahuje i do jihovýchodní části Jizerských hor (oblast Zlaté Olešnice, Kořenova, ale i Desné) a do okolí Vysokého nad Jizerou. Většinu zasahující části fytochorionu představuje podokres Krkonoše vlastní, pouze malou plochou do Libereckého kraje vstupuje podokres Krkonoše subalpínské. V lesním stupni je poměrně běžná květena s výskytem oreálních prvků jako je Blechnum spicant, Trientalis europaea, Homogyne alpina, Lycopodium annotinum, Senecio nemorensis, Athyrium distentifolium, Phegopteris connectilis, vzácně též Listera cordata, Huperzia selago, literárně i Corallorhiza trifida, na skalách nehojně Polystichum aculeatum. V úseku mezi Mrtvým vrchem a Labskou loukou se rozkládají četná náhorní vrchoviště, na nichž se vyskytuje mj. Carex limosa, Carex pauciflora, Baeothryon caespitosum, Empetrum sp., Andromeda polifolia, Pinus mugo, v minulosti též Scheuchzeria palustris tj. v podstatě tytéž rostliny jako v sousedních Jizerských horách. Na Labské a Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy Strana 75

Koncepce ochrany přírody a krajiny Libereckého kraje Pančavské louce k nim ovšem přistupuje ještě Rubus chamaemorus, uváděn je i Oxycoccus microcarpus. Význačnou květenu hostí horské louky, kde vedle druhů běžně rozšířených i v Jizerských horách (Bistorta major, Cirsium heterophyllum, Cardaminopsis halleri, Geranium sylvaticum, Melandrium sylvestre, Phyteuma spicatum) zastihneme i druhy méně obvyklé, jako je Crepis mollis subsp. hieracioides, Phleum rhaeticum, Potentilla aurea, Poa chaixii, ale zejména Campanula bohemica a sporadicky i Viola lutea subsp. sudetica. Zdaleka největší hodnotu ovšem mají ovšem společenstva subalpinských až alpinských poloh v úseku mezi Violíkem, Kotlem a Lysou horou, a zejména v ledovcovém reliéfu Kotelných jam (zde biodiverzitu podstatně zvyšuje vápencový výchoz). K nejpozoruhodnějším patří nálezy endemických taxonů Carex viridula subsp. pseudoscandinavica, Galium sudeticum, Hieracium albinum, H. apiculatum, H. asperulum, H. corcontucim, H. decipiens, H. fritzei, H. glandulosodentatum, H. melanocarpum, H. nigrescens, H. nigrostylum, H. pedunculare, H. pseudalbinum, H. rohlenae, H. schneiderianum, H. sudeticum, H. tubulosum, Knautia arvensis subsp. pseudolongifolia, Pedicularis sudetica, Primula elatior subsp. corcontica, Sorbus sudetica. Dalšími vzácnými druhy, řazenými do kategorie druhů kriticky ohrožených jsou: Alchemilla fissa, Anemone narcissiflora, Bupleurum longifolium subsp. vapincense, Cardamine resedifolia, Carex atrata, Carex capillaris, Carex rupestris, Carex vaginata, Crepis mollis subsp. mollis, Cryptogramma crispa, Festuca versicolor, Hieracium inuloides, Luzula spicata, Primula minima, Prunus padus subsp. borealis, Rhodiola rosea, Salix herbacea, Saxifraga oppositifolia. Sporný je recentní výskyt druhů Gnaphalium supinum, Euphrasia frigida a Myosotis alpestris, již mimo území kraje roste Ribes petraeum. Z význačných druhů nižší kategorie ohrožení lze uvést: Aconitum callibotryon, Aconitum variegatum, Adenostyles alliariae, Agrostis rupestris, Achillea millefolium subsp. sudetica, Alchemilla plicata, Allium schoenoprasum subsp. alpinum, Allium victorialis, Andromeda polifolia, Antennaria dioica, Aquilegia vulgaris, Arnica montana, Asplenium viride, Baeothryon alpinum, Bartsia alpina, Betula carpatica, Botrychium lunaria, Campanula bohemica, Carex aterrima, Carex bigelowii, Carex paupercula, Coeloglossum viride, Crepis conyzifolia, Dactylorhiza longebracteata, Delphinium elatum, Dianthus superbus subsp. alpestris, Diphasiastrum alpinum, Empetrum hermaphroditum, Epilobium alsinifolium, Epilobium nutans, Festuca supina, Geum montanum, Gnaphalium norvegicum, Gymnadenia conopsea subsp. conopsea, Hieracium alpinum, Hieracium atratum, Hieracium bifidum, Hieracium caesium, Hieracium nigrescens, Hieracium prenanthoides, Hieracium schmidtii, Huperzia selago, Hypochaeris uniflora, Lilium martagon, Luzula sudetica, Pilosella aurantiaca, Pleurospermum austriacum, Poa laxa, Polystichum lonchitis, Pseudorchis albida, Pulsatilla scherfelii, Rhinanthus pulcher, Sagina saginoides, Salix lapponum, Scabiosa lucida subsp. lucida, Sedum alpestre, Selaginella selaginoides, Swertia perennis, Tephroseris crispa, Thesium alpinum, Thymus alpestris, Trollius altissimus, Viola biflora. Biogeografické členění Toto členění je poměrně nové (CULEK et al. 1996) a jeho vznik byl motivován potřebou získat územní rámec pro stanovování reprezentativnosti nadregionálního a regionálního územního systému ekologické stability. Dosud používaný systém sosiekoregionů se ukázal málo propracovaným a další specializovaná členění (geomorfologické, fytogeografické, zoogeografické) zase neměla univerzální platnost. Vymezení bioregionů bylo provedeno především na základě odlišností reliéfových, půdně-geologických, floristických a vegetačních Strana 76 Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy

Koncepce ochrany přírody Libereckého kraje poměrů. Přitom byl kladen důraz na určitou minimální rozlohu bioregionu, neboť pro každý bioregion mělo být vymezeno nejméně jedno reprezentativní nadregionální biocentrum o rozloze alespoň 1000 ha. Protože tento postup vedl k určité generalizaci, tj. vytváření nehomogenních bioregionů, byla připuštěna existence nereprezentativních částí bioregionů, stejně jako jejich nevýrazné hranice. Při srovnání fytogeografického a biogeografického členění zjistíme, že v prvním případě je na území Libereckého kraje zastoupeno 12 fytogeografických okresů (některé se dále člení na podokresy) a 11 bioregionů. Hlavní rozdíly obou členění jsou následující: 1) Podještědí a Ralsko-bezdězská tabule jsou sloučeny do Ralského bioregionu 2) Lužická kotlina je spojena s Frýdlantskou pahorkatinou do Žitavského bioregionu 3) Ještědský hřbet je přičleněn k Jizerským horám do Jizerskohorského bioregionu 4) hranice mezi Jizerskými horami a Krkonošemi je vedena východněji, tj. k Jizerským horám je počítána i oblast v okolí Kořenova 5) Podkrkonoší je rozděleno na Železnobrodský a Podkrkonošský region (jejich hranice se částečně kryje s rozdělením fytogeografických podokresů Železnobrodské a Jilemnické Podkrkonoší) 6) Podokres Horní Pojizeří je vyčleněn z Českého ráje do Mladoboleslavského bioregionu. Z čistě odborného hlediska se jako odůvodněný jeví poslední zmiňovaný rozdíl, další úpravy jsou spíše účelové, neodrážející přírodní reálie. Markantní je to zejména v případě Ještědského hřbetu, jehož připojení k Jizerským horám je nelogické a zavádějící. To bohužel degraduje vědecký přínos biogeografického členění, které alespoň na poli botanickém nenachází příznivou odezvu. Na druhou stranu je třeba vyzdvihnout, že pro všechny bioregiony bylo zpracovány základní přírodovědné charakteristiky, zatímco pro déle existující fytogeografické jednotky nic podobného doposud neexistuje. Botanické charakteristiky bioregionů (převzato ex CULEK et al. 1996) Viz příloha (není součástí tištěné verze). Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy Strana 77

Koncepce ochrany přírody a krajiny Libereckého kraje Obrázek 13: Biogeografické členění kraje (CULEK et al. 1996). 1.15 Verneřický bioregion, 1.33 Kokořínský bioregion, 1.34 Ralský bioregion, 1.35 Hruboskalský bioregion, 1.36 Železnobrodský bioregion, 1.37 Podkrkonošský bioregion, 1.56 Žitavský bioregion, 1.66 Lužickohorský bioregion, 1.67 Jizerskohorský bioregion, 1.68 Krkonošský bioregion, 1.6 Mladoboleslavský bioregion Tabulka 11: Zastoupení bioregionů v kraji číslo název podíl plocha v ha 1.6 Mladoboleslavský 2,2 % 6 880 1.15 Verneřický 3,4 % 10 818 1.33 Kokořínský 6,4 % 20 328 1.34 Ralský 28,9 % 91 518 1.35 Hruboskalský 4,2 % 13 148 1.36 Železnobrodský 11,9 % 37 592 1.37 Podkrkonošský 5,3 % 16 652 1.56 Žitavský 13,2 % 41 850 - Frýdlantská pahorkatina 7,9 % 25 054 - Žitavská pánev 5,3 % 16 796 1.66 Lužickohorský 4,0 % 12 663 1.67 Jizerský 16,0 % 50 619 1.68 Krkonošský 4,5 % 14 220 Celkem Liberecký kraj 100,0 % 316 289 Strana 78 Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy

Koncepce ochrany přírody Libereckého kraje B) Potenciální přirozená vegetace Pod pojmem potenciálně přirozená vegetace se rozumí taková vegetace, která by se v určitém území ustálila, pokud by člověk do ní přestal náhle a zcela zasahovat (TÜXEN 1956). Časový rozměr, během něhož by k tomuto došlo, není rozhodující, neboť jde o vystižení potenciálu stanoviště, ekotopu. V tomto konceptu jsou již zahrnuty všechny nevratné změny prostředí, které člověkem během svého dosavadního působení způsobil, tj. změny reliéfu, nevratné změny vodního režimu a degradace půd. Naopak není uvažován např. vliv znečištěného ovzduší, vratné změny vodního a půdního režimu, vliv přemnožené spárkaté zvěře aj. Je zřejmé, že jde pouze o hypotetický stav, který by z mnoha důvodů v praxi nikdy nemohl nastat. Představa potenciální přirozené vegetace je ale dobrým východiskem při nápravě narušené krajiny, zejména ve zvláště chráněných územích, kde často představuje optimální cílový stav ochranářské péče. V podmínkách České republiky je potenciální přirozenou vegetací téměř vždy nějaký typ lesního společenstva. Přirozená bezlesí jsou plošně nepatrná a zahrnují skalní výchozy, extrémně výhřevná stanoviště v teplejší části státu, silně zamokřené plochy rašelinišť a slatinišť a nejchladnější polohy vysokých hor (alpínský, popř. subalpinský vegetační stupeň). Takové biotopy nalezneme i na území Libereckého kraje, jejich rozloha je však v úhrnu nepatrná, v řádu několika málo stovek hektarů. Potenciální přirozená vegetace (dále jen PPV) je vegetačním vyjádřením stanovištních faktorů, tj. reliéfu, půdně-geologických podmínek a lokálního klimatu. Jelikož tyto veličiny vykazují na území kraje značnou variabilitu, je i zdejší PPV značně pestrá. Celkově chladnější a srážkově nadprůměrné klima ± suboceánského ladění má za následek zřetelnou odlišnost většiny našeho území od vnitrozemí Čech, potažmo například od jižní Moravy. To je vyjádřeno již ve fytogeografickém členění, kdy území kraje leží mimo termofytikum a naopak jeho téměř pětinu zaujímají okresy oreofytika. Nejnázornějším toho odrazem je přirozené rozšíření lesních dřevin. Hlavními dřevinami PPV Libereckého kraje jsou buk lesní (Fagus sylvatica) a jedle bělokorá (Abies alba). Před příchodem člověka, tj. zhruba před tisíci lety, tyto dvě dřeviny vévodily většině zdejších lesů, což dokládají paleobotanické průzkumy, archivní doklady i zbytky nejzachovalejších lesů. Na Českolipsku navíc vystupovala borovice lesní (Pinus sylvestris), zdaleka ne však v takovém množství, jako dnes. S kolonizací krajiny dochází k prosvětlování lesů a tím i šíření světlomilné borovice a dubu především na úkor buku. Ten je v průběhu historie i selektivně vytěžován pro vysokou výhřevnost svého dřeva. Na rychlém ústupu buku se také podepsala dříve běžně rozšířená pastva dobytka v lesích, která naopak vedla k dočasnému převládnutí tehdy odolnější jedle. V důsledku těchto historických změn buk ztratil dominanci (nebo i zcela vymizel) z ekotopů, na nichž nenacházel optimální podmínky, tj. zejména z chudých půd na pískovcích, ale i z nižších poloh v blízkosti osídlení. Naopak jedle se stala v průběhu 17.-18. století nejhojnější dřevinou kraje, zejména ve středních polohách. Plánovité lesní hospodaření, spojované s umělou obnovou lesa na holosečích vedlo k nebývalému rozšíření smrku a borovice jako hlavních hospodářských dřevin. Jedle, ač po stránce ekonomické atraktivní dřevina, nebyla pro tento způsob hospodaření dostatečně přizpůsobivá a pod vlivem dalších rušivých činitelů postupně získala status vzácné a místy již zcela vyhynulé dřeviny. Při podrobnějším terénním šetření zjistíme, že buk je na většině území kraje vitální dřevinou, byť mnohde zastoupenou již jen roztroušenými starými stromy. Výrazné zbukovění je zřetelné v celé východní části kraje: týká se především celého Podkrkonoší, Českého ráje, Ještědského hřbetu, větší části Krkonoš a Jizerských hor (v obou pohořích je buk paleobotanicky doložen i z nejvyšších poloh, kde jej dnes již nezastihneme). Ve Frýdlantské Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy Strana 79