Plán péče o navrhovanou přírodní rezervaci Újezdecký les (návrh)

Transkript

1 Plán péče o navrhovanou přírodní rezervaci Újezdecký les (návrh) na období Jiří Schneider a kol Ing. Jiří Schneider, Ph.D., Újezd u Tišnova 7, , p. Dolní Loučky Organizační poradenství v oblasti ochrany přírody a krajiny jschneider@ .cz,

2 Projekt NATURA 2000 ve Zlínském kraji, Projekt je spolufinancován Evropskou unií Evropským fondem pro regionální rozvoj a Státním fondem životního prostředí ČR v rámci Operačního programu Životní prostředí. Cílem projektu je implementace soustavy NATURA 2000 na území Zlínského kraje, zajištění příslušné ochrany evropsky významných lokalit. Datum zahájení realizace projektu Datum ukončení realizace projektu:

3 Zadavatel: Zlínský kraj Zlín, tř. T. Bati 21, PSČ právnická osoba zřízená státem dle zákona č. 374/1997 Sb. IČO: DIČ: CZ Zpracovatel: Ing. Jiří Schneider, Ph.D. Újezd u Tišnova 7, Újezd u Tišnova IČ: Spolupráce: Upravil: Mgr. Jana Dvořáková Jitka Grossová Ing. Alice Kozumplíková Ing. Darek Lacina Ing. Vladimír Němec - 2 -

4 Obsah Obsah Základní údaje o zvláště chráněném území Základní identifikační údaje Údaje o lokalizaci území Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí Výměra území a jeho ochranného pásma Překryv území s jinými chráněnými územími Kategorie IUCN Předmět ochrany ZCHÚ Předmět ochrany ZCHÚ podle zřizovacího předpisu Předmět ochrany ZCHÚ podle aktuálního stavu Předmět ochrany EVL anebo PO, s kterými je ZCHÚ v překryvu Cíl ochrany Rozbor stavu zvláště chráněného území s ohledem na předmět ochrany Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch Základní údaje o lesích Základní údaje o rybnících, vodních nádržích a tocích Základní údaje o útvarech neživé přírody Základní údaje o nelesních pozemcích Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních ochranářských zásahů do území a závěry pro další postup Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize Plán zásahů a opatření Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ Rámcové zásady péče o území nebo zásady jeho jiného využívání Podrobný výčet navrhovaných zásahů a činností v území Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně návrhu zásahů a přehledu činností Zaměření a vyznačení území v terénu Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností Návrhy na vzdělávací využití území Návrhy na průzkum či výzkum a monitoring předmětu ochrany území Závěrečné údaje Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle jednotlivých zásahů (druhů prací) Použité podklady a zdroje informací Seznam používaných zkratek Přílohy

5 1. Základní údaje o zvláště chráněném území 1.1 Základní identifikační údaje kategorie ochrany: název území: přírodní památka Újezdecký les 1.2 Údaje o lokalizaci území kraj: Zlínský okres: Uherské Hradiště, Zlín obec s rozšířenou působností: Uherské Brod, Luhačovice obec s pověřeným obecním úřadem: Uherské Brod, Luhačovice obec: Biskupice u Luhačovic, Dobrkovice, Luhačovice, Pašovice, Prakšice, Uherský Brod katastrální území: Biskupice u Luhačovic (604780), Dobrkovice (627275), Maršov u Uherského Brodu (691950), Pašovice na Moravě (718254), Polichno (725463), Prakšice (732826), Těšov (766828), Uherský Brod (772984), Újezdec u Luhačovic (774081) Příloha č. M1: - 4 -

6 1.3 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí ZCHÚ Újezdecký les: hranice katastrálních území Vzhledem k rozsahu jsou příslušné tabulky uvedeny jako příloha. Příloha č. M2 I - IX: Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma viz Přílohy - 5 -

7 1.4 Výměra území a jeho ochranného pásma Druh pozemku ZCHÚ plocha v ha OP plocha v ha lesní pozemky 821,6307 0,0139 Způsob využití pozemku vodní plochy 0,9505 0,5402 zamokřená plocha 0 trvalé travní porosty 26, ,3197 orná půda 3,6532 1,5217 ZCHÚ plocha v ha rybník nebo nádrž 0,3058 vodní tok 0,6447 ostatní zemědělské 23,2915 0,7429 pozemky ostatní plochy 44,4997 1,8625 neplodná půda 28,1474 zastavěné 0,0139 0,0000 plochy a nádvoří plocha celkem 920, ,9800 ostatní způsoby využití 16, Překryv území s jinými chráněnými územími národní park: chráněná krajinná oblast: jiný typ chráněného území: Natura 2000 evropsky významná lokalita: bez překryvu bez překryvu bez překryvu Újezdecký les (CZ ) Příloha č. M1: Orientační mapa s vyznačením území viz výše - 6 -

8 Další přílohy: Orientační mapa s vyznačením území ZCHÚ a EVL Újezdecký les a okolních EVL Polichno-Pod Duby, EVL Polichno a EVL Ovčírka 1.6 Kategorie IUCN V. - chráněná krajina 1.7 Předmět ochrany ZCHÚ Předmět ochrany ZCHÚ podle zřizovacího předpisu Předmětem ochrany navrhované přírodní rezervace jsou L3.3B Západo-karpatské dubohabřiny (9170 Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum), L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy (91I0 Eurosibiřské stepní doubravy), bourovec trnkový (Eriogaster catax) Území je významné výskytem rozsáhlých porostů reprezentativních karpatských dubohabřin (L3.3B), v menší míře i bazifilních teplomilných doubrav (L6.4). Újezdecký les obsahuje značné plochy tzv. pařezin ( V lesních společenstvech se vyskytují typické karpatské druhy, jako je pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides) a hvězdnatec zubatý (Hacquetia epipactis). Charakteristický je výskyt celé řady teplomilných druhů, např. hvězdnice chlumní (Aster amellus), ostřice nízká (Carex humilis), dřín jarní (Cornus mas), kakost krvavý (Geranium sanguineum), kamejka - 7 -

9 modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), smldník jelení (Peucedanum cervaria), rozrazil vstavačovitý (Pseudolysimachion orchideum) a rozrazil klasnatý (Pseudolysimachion spicatum) a zástupců čeledě vstavačovitých, kruštík modrofialový (Epipactis purpurata), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), kruštík bahenní (Epipactis palustris), bradáček vejčitý (Listera ovata), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis) a vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha). Bourovec trnkový (Eriogaster catax) Charakteristika druhu Západopalearktický druh. V České republice byl na celém území republiky vždy lokální, omezený na teplé nížiny a pahorkatiny. V Čechách se druh vyskytoval pouze v okolí Prahy, na Křivoklátsku, ve východních Čechách u České Skalice a nepotvrzený výskyt byl hlášen i z okolí Karlových Varů. V žádné z uvedených oblastí nebyl bourovec po mnoho desetiletí nalezen a lze ho tak považovat v celých Čechách za vymřelého. Na Moravě býval rozšířenější: od jižní a jihovýchodní Moravy, okolí Brna, po severní Moravu a Slezsko (Nový Jičín, Bílovec, Frýdek, Krnov). V severní polovině území vymizel už v první polovině 20. století, recentně přežívá velmi lokálně pouze v jižní části Bílých Karpat, v okolí Břeclavi, Uherského Brodu, na Pálavě a v okolí Mikulova, nově byl nalezen u Havraníků v NP Podyjí. S ústupem od tradičních forem lesního hospodaření motýl na většině území vymizel, z mnoha oblastí státu zřejmě již na konci 19. století (v řadě regionů pravděpodobně dříve, než mohl být jeho výskyt vůbec zaznamenán). Biologie a ekologie druhu Druh byl u nás v minulosti vázán především na řídké teplé listnaté lesy nížin a pahorkatin, obhospodařované jako nízké či střední lesy. V České republice je motýl v současnosti vázán na křovinami zarůstající xerotermní stráně (širší Mikulovsko a Břeclavsko) a na liniové křovinaté biotopy (křovinaté meze a remízky v okolí Uherského Brodu a v Bílých Karpatech). Výskyt larválních hnízd je omezen pouze na nízké, osluněné a většinou závětrné keře hlohů (výjimečně trnek). Dospělé, solitérní larvy opět vyžadují teplé, před větrem chráněné keře, na jejich stáří a konkrétním druhu dřeviny však zřejmě již tolik nezaleží. Larvy požírají listy listnatých keřů. Z České republiky, stejně jako z Německa, Švýcarska a Itálie je znám výskyt gregarických larválních hnízd pouze na trnce (Prunus spinosa) a hlozích (Crataegus spp.). V Bavorsku druh upřednostňuje trnku, na Moravě naopak hlohy. Solitérně žijící larvy posledního instaru již nejsou tak potravně specializovány a žír dokončují na řadě dalších druhů listnatých dřevin, např. Pyrus spp., Betula spp., Quercus spp., Salix spp., Populus spp., Ulmus spp., Berberis spp. Jednogenerační druh, imaga se vyskytují od konce září do poloviny října, nepřijímají potravu. Líhnutí dospělců nastává až v prvních chladných podzimních dnech. Po vylíhnutí se ihned připravují na páření samice lákají samce feromony a prakticky nelétají, zatímco samci létají velice rychle. Samice kladou spirálovité shluky vajíček na silnější větvičky živné rostliny a ty přikrývají chlupy z konce zadečku. Přezimují vajíčka, ze kterých se v poslední dekádě dubna až počátkem května líhnou hromadně housenky. Stejně jako u většiny dalších druhů bourovců žijí housenky gregarickým způsobem života v zapředených larválních hnízdech. Hnízda jsou velmi nápadná na hlozích s rašícími pupeny či s mladými listy. Housenky ve hnízdě netráví příliš mnoho času, pouze se v něm shromažďují na nocování. Přes den jsou rozlezlé po celém keři. Od čtvrtého instaru opouští housenky čím dál častěji společné hnízdo a v posledním instaru se již v hnízdě nezdržují. V této poslední, solitérní fázi vývoje jsou velmi žravé a značně mobilní. Kuklí se na konci července v charakteristickém pevném zámotku ve vegetaci - 8 -

10 na zemi. Druh vytváří lokální izolované populace, což je zřejmě dáno minimální mobilitou samic. Disperzi a transfer genů zajišťují samci a zřejmě také mobilní housenky posledního instaru. Výskyt bourovce trnkového (Eriogaster catax) je na webu AOPK ČR (NATURA 2000) hodnocen tak, že populace tohoto druhu vzhledem k dostatečnému množství zmlazujících živných rostlin v opuštěných ovocných sadech není ohrožena. Podíl populace je hodnocen do 15 %, charakter stanovišť je hodnocen jako dobře zachovalý, populace není izolovaná, ale je na okraji areálu rozšíření a lokalita je hodnocena jako velmi významná pro zachování druhu Předmět ochrany ZCHÚ podle aktuálního stavu Typy přírodních stanovišť předmět ochrany kód a název typu přírodního stanoviště podíl plochy v popis biotopu typu přírodního stanoviště ZCHÚ (%) 9170 Dubohabřiny asociace Galio- Carpinetum 54,41 % L3.3B Západo-karpatské dubohabřiny. Rozsáhlé lesní porosty v rámci celé ZCHÚ 91I0* Eurosibiřské stepní doubravy *Prioritní stanoviště 7,33 % L6.4 Středoevropské bazální teplomilné doubravy. Ostrůvky v komplexu dubohabřin; výraznější koncentrace výskytu v jižních částech (především na JV) Mozaika výše uvedených biotopů 1,10 % Jeden rozsáhlejší porost v centrální části ZCHÚ (10 ha) Druhy název druhu Bourovec trnkový (Eriogaster catax) aktuální početnost nebo vitalita populace v ZCHÚ desítky jedinců stupeň ohrožení Silně ohrožený popis biotopu druhu Vázán především na xerotermní stráně s roztroušenými křovinami, případně křovinaté meze a remízky. Druh vytváří lokální izolované populace, což je dáno především malou pohyblivostí samic. Hostitelskými rostlinami časných instarů jsou především keře hlohu (Cratageus sp.) a trnky obecné (Prunus spinosa). Housenky posledního instaru nejsou potravně specializovány a živí se listy řady druhů listnáčů. Pro hodnocení jednotlivých biotopů je třeba předem zdůraznit jeden obecný aspekt. Všechny lesy jsou hospodářsky využívané a jejich současný stav je výsledkem lesnického hospodaření. Mnohé plochy současného lesa mají charakteristiky lesa středního (horní etáž tvořena dubem generativního původu, spodní etáž pak habrem nebo lípou vegetativního původu). V některých místech je možno pozorovat i předržené pařeziny. Mladší porosty jsou převážně výsledkem výsadeb. Bylinné patro v dubohabřinách (především starších) je dosti bohaté a kvalitní. Výraznou dominantou je často ostřice Carex pilosa. Při inventarizaci dubohabřin bylo potvrzeno - 9 -

11 absolutně dominantní postavení podjednotky L3.3B (západo-karpatské dubohabřiny). Porosty přitom nejsou stejné, ale tvoří pestrou mozaiku na škále mezi tmavými skupinami s dominancí habru, přes typické porosty nebo porosty s příměsí dalších dřevin až ke světlým skupinám s dominancí dubu. Za velmi kvalitní je možno označit některé porosty v dolní polovině ZCHÚ na západ od silnice Uherský Brod Maršov nebo v centrální části lesního komplexu, případně na JV (trať Zadní zmoly). Velmi pěkné jsou i porosty dubohabřin v trati Čaklov (západní polovina lesního porostu severně od Maršova). Menších ploch s dobře vyvinutou dubohabřinou je možno najít více. Jako předmět ochrany (a vyhlášení) v ZCHÚ jsou uvedeny bazifilní teplomilné doubravy (L6.4). Jedná se o porosty s dominantním dubem. Tento biotop, stejně jako vymapované plochy v rámci ZCHÚ budí nejvíce rozpaků. Na straně jedné jsou vymapovány části porostů, kde bylo patrně jediným kritériem absence habru ve stromovém patře, přičemž bylinné patro odpovídá dubohabřině (v náletu se objevuje poměrně bohatě i habr). Jedná se např. o porosty mezi tratí Malý Dobřín a Kamenná búda v centrální části lesního komplexu. Místy je možno odlišit jinou jednotku než dubohabřinu, avšak jedná se o malé plošky, kdy je lépe hovořit o mozaice L6.4 a L3.3. Stejně tak nelze hovořit o jednotce L6.4 v trati Dobřín (hřeben a JZ - Z svah cca 800 m od Maršova na JZ). Úplně jiným problémem jsou porosty s nedokonale vyvinutým bylinným patrem, ve kterém nezřídka dominuje ostružiník. Častá bývá Luzula luzuloides, nezřídka se objeví i druhy bazifilních doubrav. Keřové patro bývá vyvinuto dosti odlišně (někdy zcela chybí, jindy je bohaté). Ve stromovém patře jsou často přimíšeny jehličnany, především modřín. Takovými porosty jsou především plochy v JZ cípu ZCHÚ. Obdobně problematický je menší porost na severním okraji velkého lesního komplexu u trati Horňáky. Zcela opačným problémem se jeví plochy v JV cípu ZCHÚ, které v rámci mapování procházejí změnami. V původním mapování byla vymezena jednotka L6.4, zatímco v rámci aktualizace byla přemapována na L3.3. Přitom se jedná o lokalitu, která v rámci ZCHÚ nejlépe odpovídá biotopu L6.4 složením všech pater. V tomto případě je možno občas vylišit malé plošky, které se charakterem blíží více dubohabřině, ale jedná se o rozdíly v mikroměřítku. V rámci revize (Lacina, 2010) byly tyto plochy vymezeny jako L6.4 a pro svou kvalitu původně navrženy na vyhlášení MZCHÚ (viz níže). Stejně bylo přistoupeno k části porostu na JZ ( u místa, kde se silnice na Maršov vnořuje do lesního komplexu), kde byla v rámci aktualizace určena jednotka L3.3, avšak jedná se o porost s výrazným zastoupením druhů doubrav. Je otázkou, zda je důvodem nižší zakmenění v kombinaci s vlivem okraje lesa, avšak celkové vyznění je bližší biotopu L6.4 než L3.3B (i když se tu vyskytují i druhy dubohabřin). Mozaiky jsou tvořeny většinou směsí biotopů přírodních (L3.3, L6.4) i nepůdních dřevin (X9). Mnoho porostů řazených do dubohabřin (L3.3) je ve skutečnosti mozaikou typických dubohabřin a malých kotlíků s jinou druhovou skladbou, kdy převládají modříny. Přílohy M3 ZCHÚ Újezdecký les předměty ochrany - biotopy Pro EVL Újezdecký les byl v roce 2011 zpracován inventarizační průzkum. Podle inventarizačního průzkumu (Moravec, 2011), který byl zaměřen na 3 lokality o celkové výměře 176,7775 ha, plyne, že aktuálně byl předmět ochrany zjištěn pouze na dvou místech v lokalitě Těšov, poloha Pod Rubanisky. Obecně lze konstatovat že ZCHÚ je pro předmět ochrany velmi perspektivní území s vhodným vegetačním krytem i orientací k světovým stranám. Keřové porosty byly v minulosti na části plochy (pastviny) redukovány za účelem zlepšení jejich stavu pro bourovce trnkového

12 Pro správné plánování i provádění managementu v ZCHÚ je nezbytné provádět každoročně podrobný inventarizační průzkum výskytu tohoto druhu. Podle dosavadních zkušeností je zřejmé že ekologie druhu stále není dostatečně prozkoumána a proto je nutné striktně sledovat stav populace bourovce a jeho reakce na managementové zásahy, která se dle výsledků sledování budou modifikovat a vyvíjet. Další údaj o výskytu bourovce je v publikaci Zlínského kraje Rekonstrukce druhově bohatých lučních společenstev ve Zlínském kraji (Pavelčík, bez datace). Zde je, bez bližšího upřesnění, zmíněn výskyt bourovce trnkového na lokalitě Újezdecký les, která pravděpodobně odpovídá lokalitě Újezdec, poloha Zmoly z inventarizačního průzkumu dle Moravce. V rámci navrhovaného ZCHÚ se nalézá ještě několik lokalit, které svým charakterem tvoří potenciálně vhodná stanoviště pro výskyt předmětu ochrany, avšak nebyla v inventarizačním průzkumu hodnocena, ani se nepodařilo dohledat jiné údaje. Většinou se jedná o extenzivní, případně neudržované extenzivní sady, avšak mnohdy může být vhodným místem i bohatě vyvinuté ekotonové společenstvo lesního porostu. 1.8 Předmět ochrany EVL anebo PO, s kterými je ZCHÚ v překryvu Údaje pro tuto kapitolu jsou shodné s kapitolou Cíl ochrany Cílem ochrany zvláště chráněného území je udržení příznivého stavu L3.3B Západokarpatských dubohabřin, L6.4 Středoevropských bazifilních teplomilných doubrav, zachování nebo zlepšení stavu biotopu pro udržení a posílení populace bourovce trnkového (Eriogaster catax)

13 2. Rozbor stavu zvláště chráněného území s ohledem na předmět ochrany 2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů Jedná se o soubor převážně lesních společenstev s remízy a křovinami v kulturní krajině SV od Uherského Brodu, mezi obcemi Prakšice, Pašovice, Polichno a Újezdec. Terén je zvlněný, nadmořská výška se pohybuje od 226 do 389 m n. m., rozloha 932,2740 ha. Celé území je náchylné k půdním sesuvům. Mapové listy ZM ČR 1:10 000: , , , Mapové listy SMO ČR 1: Uherský Brod 8-0, 8-1, , 9-1, 9-2 Geomorfologie Systém: Alpsko himalájský Provincie: Západní Karpaty Oblast: Slovensko-moravské Karpaty Celek: Vizovická vrchovina Podcelek: Hlucká pahorkatina Okrsek: Prakčická pahorkatina Jedná se o členitou pahorkatinu s celkovým úklonem reliéfu k JZ, tvořenou flyšovými horninami, s erozně denudačním reliéfem širokých plochých hřbetů oddělených hlubokými, ale široce rozevřenými podélnými údolími, rozčleněnými krátkými příčnými údolími, na rozvodích se zbytky terciérního zarovnaného povrchu. Geologie Podkladem v území je třetihorní karpatský flyš. Pedologie Půdy jsou většinou těžké, jílovitohlinité až jílovité. Převažují kambizemě (modální, arenická), z části je zastoupena také luvizem modální. Klima Území se rozkládá v teplé oblasti T2, pro kterou je charakteristické dlouhé léto, teplé a suché, velmi krátké přechodné období s teplým až mírným teplým jarem i podzimem, krátkou, mírně teplou, suchou až velmi suchou zimou, s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky. Nejbližší meteorologická stanice se nachází v Uherském Brodě. Hydrologie Území patří do povodí Moravy, dílčího povodí Olšavy. Většina lesních porostů je odvodňována tokem Hořenůšku, který se v Újezdci vlévá do Luhačovického potoka (též Šťávnice). Ten přímo sbírá vodu také z východních svahů ZCHÚ. Ze severozápadních svahů ZCHÚ odtéká voda potoky Prakšickým, Dobřínským a Maršovským do Holomni. Vodní toky mají v průběhu roku velmi kolísavé průtoky, menší toky v suchých letech pravidelně vysychají. Biogeografické členění Provincie: Podprovincie: Bioregion: středoevropských listnatých lesů karpatská 3.3 Hlucký

14 Zastoupené biochory: 3BC Erodované plošiny na slínitém flyši 3. v.s. Biota Fytogeografické členění: Fytogeografická oblast: Mezofytikum Fytogeografický obvod: Karpatské mezofytikum Fytogeografický okres: 78 Bílé Karpaty lesní Fytogeografická oblast: Termofytikum Fytogeografický obvod: Panonské termofytikum Fytogeografický okres: 19 Bílé Karpaty stepní Potenciální přirozenou vegetaci tvoří ostřicová dubohabřina. PLO - 38 Bílé Karpaty a Vizovické vrchy ÚSES nadregionální a ni regionální úroveň do ZCHÚ nezasahuje, avšak je tu vymezena síť biokoridorů a biocenter místního významu. Aktuální stav: Nejčastěji zastoupeným biotopem jsou karpatské dubohabřiny (L3.3). Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy (L6.4) ve sledovaném území vyznívají. Jsou zastoupeny na nejteplejších expozicích, často ještě podpořených suššími a teplejšími mikroklimatickými podmínkami při okrajích lesa. Údolní jasanovo-olšové luhy (L2.2) se zachovaly v údolí vodních toků, blíže k pramenům přecházejí do L3.3. V lesních porostech se v malé míře objevují paseky (X10 a X11) a svůj podíl mají i plochy s nepůvodními listnatými či jehličnatými dřevinami (X9) smrk, borovice, modřín a v severní části dub červený. Všechny další přírodní biotopy (i evropsky významné) se vyskytují v nepatrných rozlohách, navíc jejich kvalita (reprezentativnost nebo zachovalost) není hodnocena příznivě. Vysoké mezofilní křoviny (K3) se vyvinuly jako lemová společenstva lesů. Z nelesní vegetace jsou nejčastější mezofilní ovsíkové louky (T1.1), pouze vzácně se vyskytují společenstva širokolistých suchých trávníků (T3.4) a na vlhčích místech také vlhké pcháčové louky (T1.5). Suché a mezofilní bylinné lemy (T4.1 a T4.2) se vyvinuly jako liniová společenstva v okrajích listnatého lesa. Z pohledu aktuální druhové diverzity nemají TTP významnější postavení v rámci botanického průzkumu nebyly nalezeny žádné ochranářsky zajímavé taxony. Některé segmenty jsou ale zajímavé spíše z pohledu krajinářského, případně celkové diverzity. Biotopy, které jsou předmětem ochrany, jsou popsány výše. Z ostatních je možno uvést následující hodnocení: Jasanovo-olšový luh (L2.2) je reprezentován především několika segmenty podél potoků v severní polovině území, kde je krajina více otevřená. Uprostřed lesních komplexů se nalézají plochy s tímto biotopem ojediněle v úžlabinách mělkých údolíček, terénních depresích nebo jako součást pramenišť. Obecně lze říci, že v takových případech je často plocha vymapovaného segmentu předimenzována oproti realitě. Travinobylinné porosty zastupuje biotop T1.1 mezofilní ovsíkové louky a T3.4D - širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného. Jedná se o segmenty převážně v severní polovině ZCHÚ, kde se biotopy vyskytují ve fragmentech okolo potoků a na místě starých sadů. Velmi často se jedná o mozaiky více biotopů. Ovsíkové louky v poněkud lepší kvalitě jsou zastoupeny víceméně dvěma segmenty pruh pod lesem SZ od Maršova a louka na východním okraji u Polichna. V rámci mozaik se objevuje T1.1 v udržovaných sadech nad Maršovem a v dalším severněji položeném údolí

15 (součást extenzívních a opuštěných sadů). Další těžiště výskytu je v jižní části ZCHÚ v trati Vinohrady (soustava maloplošných sadů, luk na úzkých parcelách) Pokud jde o biotop T3.4D, tak ten se samostatně vyskytuje jen podél JZ okraje lesa jako součást intenzivních luk pod lesní tratí Dobrovské březí na SZ okraji ZCHÚ. Jinak je opět součástí mozaik, většinou v kombinaci s T1.1 a sady. Významnými mozaikami jsou plochy s nelesní vegetací. Kromě již zmíněných biotopů T1.1 a T3.4D, jsou v mozaikách nejčastěji zastoupeny biotopy X12 náletové dřeviny, X13 nelesní stromové výsadby mimo sídla (především sady), ale také vysoké mezofilní a xerofilní keře (K3) nebo mezofilní bylinné lemy (T4.2). Posledně jmenované biotopy jsou občas vymezeny jako samostatné segmenty, většinou liniového charakteru na okraji lesa. V mozaikách bývají keře součástí porostů podél toků a na původních mezích a terasách, případně v opuštěných sadech. Na lokalitě se má vyskytovat populace bourovce trnkového (Eriogaster catax), avšak z dostupných aktuálních písemných zdrojů plyne spíše negativní zjištění. Dle ústních informací pracovníků Zlínského kraje je výskyt druhu nepravidelný a nestálý. Zásadní vliv na celou lokalitu má z hlediska ochrany přírody lesní hospodaření. Současný stav je vlastně výsledkem dlouhodobého hospodaření v lesích. Negativní vliv na lesní porosty mají vysoké stavy srnčí zvěře. Výsadby je nutno plotit a poměrně bohaté dubové zmlazení pod porosty v podstatě nepřečká do dalšího roku. Součástí lesních porostů jsou místy i plochy nepůvodních jehličnatých dřevin, případně mozaiky a směsi jehličnanů a listnáčů. Sporadicky se objevují i nepůvodní listnáče (dub červený). Do zachovalých listnatých porostů (převážně pařezin) vniká v poslední době stále razantněji netýkavka malokvětá. Pestré luční biotopy se dochovaly jen ve fragmentech na méně přístupných lokalitách. Jsou ohroženy jednak maloplošným intenzivním hospodařením (případnou aplikací pesticidů v okolí) nebo také přirozenou sukcesí zejména vysokých mezofilních křovin (hl. trnka, hloh, růže, aj.) v případě neobhospodařování. Kvalita biotopů Hodnocení kvality biotopů vychází z podkladů pro plány péče, které byly zpracovány v roce Kvalita byla hodnocena numericky škálou 1 5 (1 = nejvyšší kvalita) jako souhrnná známka více charakteristik. Důvodem mimo jiné byl i fakt, že pro území ZCHÚ byly k dispozici dvě vrstvy mapování (původní z roku 2001 a aktualizované z roku 2008), přičemž každá vrstva používá jiného způsobu hodnocení kvality. I když základním materiálem bylo aktualizované mapování, které pokrývá celou plochu ZCHÚ, v některých případech bylo pro hodnocení segmentu přihlédnuto i k údajům z původního mapování. Vzhledem k tomu, že v aktualizovaném mapování je několik kvalitativních charakteristik, dojde jejich kombinací k mnoha variantám, což bylo třeba zjednodušit. Přehled o kvalitě biotopů udává mapa v přílohách (M6: ZCHÚ Újezdecký les kvalita biotopů). Pro podrobnější popis byla lokalita rozdělena do 27 dílčích ploch segmentů (viz mapa M5). 1 Mozaika kvalitativně i druhově pestrých porostů v nejsevernějším výběžku ZCHÚ. Dubohabřiny, potoční luh, i nepůvodní jehličnany nebo zarůstající louka 2 Dvouetážové dubohabřiny vyšší kvality přecházejí v jižním okraji do nevyhraněné bazifilní doubravy (L6.4). 3 Plocha s převahou jehličnanů. Ve středu mladší porostní skupina, na kterou navazuje malá světlina paseka s nezdařilou obnovou

16 4 Jedná se o mozaiku neudržovaných sadů a porosty mezofilních ovsíkových luk (T1.1) s roztroušenými stromy a keři a převahou trav. Přítomnost značného množství stařiny svědčí o extenzivním či velmi nepravidelném managementu, který může být jedním z důvodů nízké druhové bohatosti společenstev. Úplná absence managementu povede k ochuzování lučních společenstev a dalšímu zarůstání keřovým a posléze stromovým patrem. V současnosti jsou zastoupeny zejména mezofilní druhy rostlin jako Agrimonia eupatoria, Alopecurus pratensis, Anthoxantum odoratum, Arrhenatherum elatius, Betonica officinalis, Briza media, Calamagrostis epigeios, Campanula patula, Carex hirta, Carlina vulgaris, Colchicum autumnale, Dactylis glomerata, Euphorbia cyparissias, Festuca rubra, Fragaria vesca, Fragaria viridis, Galium verum, Poa pratensis, Potentilla reptans, Rumex acetosa, Salvia pratensis, Sanguisorba minor, Thymus sp., Veronica chamaedrys, Vicia cracca. V horní části sukcesní stádia křovin plynule přecházejí v les. Západní část navazuje na OP s intenzivněji využívaným TTP s přechodem k sušším společenstvům v horní části pod lesem s výskytem druhů jako Ajuga genevensis, Betonica officinalis, Bromus erectus, Dorycnium pentaphyllum agg., Festuca rupicola, Fragaria viridis, Hieracium pilosella, Vincetoxicum hirundinaria, aj. Na jihu tvoří hranici lesa břehový porost podél potoka. 5 Převážně jehličnaté porosty. 6 Poměrně kvalitní a dobře zachované dubohabřiny, především v západní části. 7 plocha se skládá ze dvou polovin severnější je tvořena především jehličnany, jižní nekvalitní dubohabřinou. 8 Mozaika extenzivních sadů a TTP. Místy přepásáno několika ovcemi. JV část přechází do sukcesních stádií křovin. 9 Soustava TTP rozdělených pruhem bývalého sadu, dnes sukcesním stádiem křovin. Severní TTP je tvořeno mozaikou různých biotopů, kdy je vegetace zřetelně rozdělitelná na dva typy. V horní části se nachází rozvolněnější společenstvo s výskytem mezofilních až spíše suchomilných druhů rostlin. Z nalezených druhů: Agrimonia eupatoria, Achillea millefolium agg., Anthoxantum odoratum, Arrhenatherum elatius, Calystegia sepium, Campanula patula, Centaurea stoebe, Dactylis glomerata, Dianthus carthusianorum, Dorycnium pentaphyllum agg., Equisetum arvense, Euphorbia cyparissias, Festuca pratensis, Festuca rupicola, Fragaria vesca, Geranium columbinum, Hieracium pilosella, Knautia arvensis agg., Leontodon hispidus, Leucanthemum vulgare, Lotus corniculatus, Lychnis floscuculi, Medicago lupulina, Pimpinella major, Plantago lanceolata, Plantago media, Polygala comosa, Potentilla heptaphylla, Prunela vulgaris, Pulmonaria mollis, Salvia pratensis, Trifolium campestre, Trifolium medium, Trifolium repens, Veronica chamaedrys, Veronica officinalis, Vicia hirsuta. Dolní část louky je značně zarostlá vlhkomilnými druhy charakteristickými pro úživnější stanoviště. Zastoupeny byly zejména druhy Cirsium oleraceum, Dactylis glomerata, Festuca pratensis, Rumex obtusifolius, Symphytum officinale, aj. Jižní TTP je obhospodařováno. Jedná se o druhově chudší mezofilní louku s převahou trav a zastoupením běžných mezofilních druhů rostlin. Společenstvo zařaditelné mezi mezofilní ovsíkové louky T1.1. (Achillea millefolium agg., Ajuga reptans, lopecurus pratensis, Angelica sylvestris, Anthoxanthum odoratum, Campanula patula, Carex palescens, Cruciata glabra, Dactylis glomerata, Daucus carota, Equisetum arvense, Euphorbia cyparissias, Festuca rubra, Fragaria vesca, Galium album, Geranium pratense, Heracleum sphondylium, Holcus lanatus, Lathyrus pratensis, Leontodon hispidus, Leucanthemum vulgare, Lotus corniculatus, Lychnis flos-cuculi, Medicago lupulina, Pastinaca sativa, Pimpinella major, Plantago lanceolata, Poa pratensis, Pulmonaria mollis, Ranunculus acris, Rumex acetosa, Symphytum officinale, Trifolium pratense, Trifolium repens, Trisetum flavescens, Veronica chamaedrys, Vicia cracca). 10 Soustava převážně velmi dobře hodnocených karpatských dubohabřin. Pouze v SV cípu je z důvodu zamezení fragmentace na příliš malé plošky zařazen i jehličnatý porost

17 a na něj navazující paseka. Zhruba ve středu segmentu je vymapována plocha s L2.2 původně snad mírně podmáčená lokalita osázená olší a topoly. 11 Z pohledu lesnické typologie poměrně pestré území. Stejně tak i porosty tvoří pestrou mozaiku od kvalitní dubohabřiny v přibližně centrální části, přes dubohabřiny hodnocené horšími stupni, jasano-olšové luhy (především v severní třetině se nalézá významnější segment), dále bazifilní doubravy, které tvoří pruh v horní části k JZ orientovaného svahu až po jehličnaté porosty nebo paseky. Biotop L6.4 je hodnocen nepříznivě, i když se jedná o zajímavý porost, protože se v lepším případě jedná spíše o přechod mezi L3.3 a L6.4, nebo spíše o sušší variantu L Komplex dubohabřin střední kvality v centrální části ZCHÚ. V záp. části jsou vymapovány dva ostrůvky s L6.4, jejichž rozloha je ale silně předimenzována. V mikroměřítku se takových plošek v porostech nachází podstatně více. JV od segmentu 13 se nachází plocha s mozaikou L3.3 a L6.4, kdy se velice rychle střídají oba biotopy, přičemž především L6.4 není typickým reprezentantem.dubohabřiny v západní části mají nezřídka dvouetážovou strukturu. 13 Soubor mladších jehličnatých porostů a pasek uvnitř plochy V segmentu s převahou jehličnatých porostů mladšího až středního věku se mozaikovitě vyskytují dubohabřiny převážně střední a nižší kvality (ovlivněno nižším věkem). Pouze v jižní části zasahují z okolních segmentů porosty kvalitně hodnocených dubohabřin. Ve střední části dílčí plochy bylo započato s obnovou, a tak se tu vyskytují paseky. 15 Průměrně hodnocená dvouetážová dubohabřina má vyšší kvalitu ve své střední části. 16 Převážně velmi dobře hodnocená dubohabřina (pouze v JV části je kvalita trochu nižší)má jasně vyvinuty dvě etáže. Od středu k SSZ se táhne úzký pruh s vymapovanou bazifilní doubravou L6.4. I když jsou zastoupeny i druhy tohoto biotopu, opět se nejedná o zřetelnou ukázku ale spíše o přechodný typ s L3.3, případně mozaiku obou biotopů s vylišitelností v mikroměřítku. 17 Velmi pěkná pastvina (T1.3) s vyrovnaným zastoupením travin a bylin, druhově bohatá, byť nebyly nalezeny ochranářsky významné druhy. Stávající management, nepříliš intenzivní pastva krav, je vhodný a při jeho zachování je udržitelnost této pastviny velmi pravděpodobná. Vzhledem k charakteru bohaté zastoupení zbytků starých ovocných stromů, sukcesních křovin na původních mezích - se jedná o důležitou lokalitu pro možný výskyt předmětu ochrany bourovce trnkového (zaznamenaný výskyt viz Kopeček 2009 a 2011 cca 900 m vzdušnou čarou severněji). Z nalezených druhů rostlin: Agrimonia eupatoria, Agrostis capillaris, Achillea millefolium agg., Ajuga genevensis, Alopecurus pratensis, Astragalus glycyphyllos, Bellis perennis, Briza media, Bromus mollis, Carex muricata agg., Carex palescens, Colchicum autumnale, Crataegus sp., Cynosurus cristatus, Dactylis glomerata, Daucus carota, Euphorbia cyparissias, Festuca pratensis, Festuca rupicola, Filipendula vulgaris, Fragaria viridis, Glechoma hederacea, Knautia arvensis agg., Lathyrus pratensis, Lepidium campestre, Leucanthemum vulgare, Linum catharticum, Lolium perenne, Lotus corniculatus, Lysimachia nummularia, Pastinaca sativa, Plantago lanceolata, Plantago major, Plantago media, Poa pratensis, Polygala comosa, Potentilla reptans, Primula veris, Prunela vulgaris, Ranunculus polyanthemos, Ranunculus repens, Rhinanthus minor, Rumex acetosa, Rumex crispus, Salvia pratensis, Sanguisorba minor, Securigera varia, Stellaria graminea, Taraxacum sec. Ruderalia, Trifolium medium, Trifolium pratense, Trifolium repens, Trisetum flavescens, Urtica dioica, Veronica arvensis, Vicia cracca. Místy se objevují vlhčí místa, prameniště s Juncus effusus, Juncus inflexus, Lycopus europaeus, Scirpus sylvaticus, Scrophularia nodosa aj. Některá jsou ohrazena dřevěnou konstrukcí

18 18 Segment zahrnuje kulturní mezofilní ovsíkovou louku (T1.1) s převahou trav a výskytem běžných mezofilních druhů rostlin. Ochranářsky málo zajímavé území. Nalezené druhy: Aegopodium podagraria, Achillea millefolium agg., Alopecurus pratensis, Anthoxantum odoratum, Anthriscus sylvestris, Arrhenatherum elatius, Betonica officinalis, Dactylis glomerata, Festuca rubra, Glechoma hederacea, Holcus lanatus, Leucanthemum vulgare, Lysimachia nummularia, Lysimachia officinalis, Plantago lanceolata, Potentilla reptans, Pulmonaria obscura, Ranunculus acris, Rumex acetosa, Trifolium repens, Trisetum flavescens, Veronica chamaedrys. 19 Výběžek lesa s převažujícím zastoupením jehličnanů. Od sousedního segmentu oddělen pruhem bezlesí s vedením VVN. Mezi tímto pruhem a jehličnatým porostem je pás dubohabřiny střední kvality (ovlivnění právě sousedním převážně smrkovým porostem). Porostní okraj listnatý (náletové dřeviny javory, jasan, habr, lípa) Luční společenstvo zařaditelné mezi mezofilní ovsíkové louky (T1.1), protkané porosty řídce až hustě zapojených křovin, zejména Crataegus sp., Prunus spinosa, Rosa sp., Swida sanguinea. Převažují trávy, místy ostrůvky monodominantních porostů. Nalezen byl jeden ochranářsky zajímavý druh - Centaurea pseudophrigia (C4), jinak není segment z botanického hlediska ničím výjimečný. Určitou krajinářskou hodnotu může mít jako historická struktura, důležitější ale je, vzhledem k charakteru lokality, možný výskyt předmětu ochrany bourovce trnkového. Nalezené druhy rostlin: Agrimonia eupatoria, Achillea millefolium agg., Arrhenatherum elatius, Asarum europeum, Astragalus glycyphyllos, Betonica officinalis, Brachypodium pinnatum, Briza media, Campanula patula, Carex flacca, Carex hirta, Carex palescens, Centaurea pseudophrigia, Colchicum autumnale, Equisetum arvense, Euphorbia cyparissias, Festuca pratensis, Festuca rupicola, Fragaria moschata, Galium aparine, Galium mollugo agg., Geranium pratense, Heracleum sphondylium, Holcus lanatus, Hypericum perforatum, Lychnis flos-cuculi, Lysimachia nummularia, Pimpinella major, Poa pratensis, Potentilla erecta, Pulmonaria obscura, Ranunculus acris, Salvia pratensis, Sanguisorba officinalis, Stachys sylvatica, Trisetum flavescens, Valeriana officinalis, Vicia sepium. 21 Lesní část s velmi dobře hodnocenými porosty se dělí na severní část s dvouetážovými dubohabřinami L3.3 a na část jižní s rozsáhlými a nejlépe hodnocenými bazifilními doubravami L6.4 mozaikovitě s bohatě vyvinutým keřovým patrem. V navrženém území jsou tak zahrnuty plochy s biotopy, které jsou přímo předmětem ochrany, mají souvislou větší rozlohu s velmi dobrou kvalitou. Podle aktuálního prostorového rozdělení lesa se jedná o porosty 207 A, B, E a část D, které jsou pod správou Lesů ČR (LS Luhačovice). Nejjižnější porost není ve vlastnictví státu (dle OPRL Jižní a především západní okraj lesa je tvořen dobře vyvinutým ekotonem keřů a biotopu bylinných lemů T Území je tvořeno řemenovými parcelami na západních svazích v trati Vinohrady nad levým břehem potoka Hořenůšek se soustavou zanedbaných i extenzivně udržovaných ploch sadů a luk. V neudržovaných částech probíhá sukcese s výskytem náletových dřevin (keřů i stromů).převažujícím typem vegetace jsou porosty zařaditelné mezi mezofilní ovsíkové louky (T1.1). Pásy luk a sadů oddělují pásy křovin (Swida sanguinea, Crataegus sp., Rosa sp. aj.). Sady v horní části segmentu jsou starší, s výskytem starých ovocných stromů a více zarůstající travinami. Sady v dolní části segmentu působí nověji a zdají se být pravidelněji udržované. V segmentu nebyly nalezeny žádné chráněné druhy rostlin, ovšem z krajinářského hlediska se jedná o hodnotné území. Vzhledem k charakteru se jedná o důležitou lokalitu pro možný výskyt předmětu ochrany bourovce trnkového. Nalezené druhy: Agrimonia eupatoria, Achillea millefolium agg., Allium scorodoprasum, Alopecurus pratensis, Anthoxantum odoratum, Anthriscus sylvestris, Arrhenatherum elatius, Astragalus glycyphyllos, Betonica officinalis, Briza media, Bromus erectus, Calamagrostis epigeios,

19 Campanula patula, Carex flacca, Carex muricata agg., Carex palescens, Carex tomentosa, Cirsium arvense, Colchicum autumnale, Convolvulus arvensis, Dactylis glomerata, Daucus carota, Dianthus barbatus, Dianthus carthusianorum, Dorycnium pentaphyllum agg., Euphorbia cyparissias, Festuca pratensis, Festuca rubra, Festuca rupicola, Fragaria vesca, Fragaria viridis, Galium aparine, Galium mollugo agg., Galium verum, Genista tinctoria, Geranium columbinum, Geranium pratense, Heracleum sphondylium, Hieracium pilosella, Holcus lanatus, Hypericum perforatum, Chaerophyllum hirsutum, Inula salicina, Knautia arvensis agg., Lathyrus pratensis, Leucanthemum vulgare, Linum catharticum, Lotus corniculatus, Luzula campestris, Lychnis flos-cuculi, Lysimachia nummularia, Medicago lupulina, Medicago sativa, Muscari comosa, Pastinaca sativa, Pimpinella major, Pimpinella saxifraga, Plantago media, Poa pratensis, Polygala comosa, Potentilla heptaphylla, Primula veris, Pulmonaria mollis, Ranunculus polyanthemos, Rumex acetosa, Salvia pratensis, Securigera varia, Silene latifolia, Silene nutans, Stellaria graminea, Trifolium campestre, Trifolium pratense,trifolium repens,trisetum flavescens, Urtica dioica, Valeriana officinalis, Veronica chamaedrys, Vicia cracca, Vicia hirsuta, Vicia sepium, Vicia tetrasperma. Podle Pavelčíka tu byl nalezen i prioritní druh NATURY 2000 páchník hnědý. 23 Segment je tvořen bývalými obecními pastvinami, které postupně zarostly sukcesními stádii dřevin, kde se započalo s managementovými zásahy (viz Pavelčík Rekonstrukce druhově bohatých lučních společenstev ve Zlínském kraji). Došlo k plošné redukci sukcesních stádií dřevin za účelem vytvoření mozaiky travinobylinných společenstev se skupinami keřů a jednotlivými stromy, což je biotop vyhovující bourovci trnkovému, který tu byl v minulosti pozorován. V této ploše je vymezeno i jedno nelesní prameniště bez tvorby pěnovců (R1.2). Aktuálně se tak jedná o mozaiku travinobylinných společenstev a křovin na svahu nad pravým břehem potoka Hořenůšek. Převažujícím typem vegetace jsou porosty zařaditelné s větší či menší přesností mezi mezofilní ovsíkové louky (T1.1). Vyskytují se fragmentovaně a jsou značně variabilní. Jejich proměnlivost je způsobena mimo jiné přítomností druhů, které v jednotlivých porostech výrazně převažují a tvoří ostrůvky monodominantních porostů (např. Hypericum perforatum, Leucanthemum vulgare aj.). Dále se tu vyskytují ostrůvky otevřených ploch vzniklé vykácením sukcesních dřevin nebo na bývalém úhoru, kde jsou ve velkém množství zastoupeny pcháče - Cirsium arvense, Cirsium vulgare. Celková druhová bohatost těchto porostů je nízká. Z nalezených druhů: Agrimonia eupatoria, Agrostis capillaris, Achillea millefolium agg., Allium scorodoprasum, Alopecurus pratensis, Anthoxantum odoratum, Anthriscus sylvestris, Arrhenatherum elatius, Astragalus glycyphyllos, Betonica officinalis, Brachypodium pinnatum, Briza media, Bromus mollis, Campanula patula, Capsella bursa-pastoris, Carex hirta, Carex muricata agg., Centaurea scabiosa, Cirsium arvense, Cirsium oleraceum, Colchicum autumnale, Convolvulus arvensis, Dactylis glomerata, Daucus carota, Dianthus carthusianorum, Equisetum arvense, Eryngium campestre, Euphorbia cyparissias, Euphorbia waldsteini, Festuca pratensis, Fragaria viridis, Galium aparine, Galium mollugo agg., Galium verum, geranium pratense, Geranium robertianum, Geum urbanum, Glechoma hederacea, Heracleum sphondylium, Holcus lanatus, Hypericum perforatum, Knautia arvensis agg., Lathyrus pratensis, Lathyrus tuberosus, Leucanthemum vulgare, Lotus corniculatus, Lotus corniculatus, Medicago lupulina, Menta longifolia, Myosotis arvensis, Onobrychis viciifolia, Pastinaca sativa, Phleum pratense, Plantago lanceolata, Plantago major, Plantago media, Poa pratensis, Potentilla reptans, Pulmonaria mollis, Ranunculus polyanthemos, Ranunculus repens, Reseda lutea, Rhinanthus minor, Rumex acetosa, Rumex crispus, Salvia pratensis, Salvia verticillata, Symphytum officinale, Taraxacum sec. Ruderalia, Thlaspi perfoliatum, Trifolium alpestre, Trifolium medium, Trifolium pratense, Trifolium repens, Trisetum flavescens, Urtica dioica, Valeriana officinalis, Veronica chamaedrys, Vicia cracca, Vicia sepium, Vicia tetrasperma

20 Hranici mezi segmenty 22 a 23 tvoří tok Hořenůšku s vyvinutými břehovými porosty a biotopem L Soustava převážně jehličnatých (smrkových a borových) porostů mladšího až středního věku. Pouze na dně údolí je vyvinut úzký pruh biotopu L2.2 a na dvou místech jsou vylišeny menší porosty dubohabřin (z toho jeden je dvouetážový s velmi dobrou kvalitou). 25 Segment podél JZ okraje ZCHÚ je tvořen dvouetážovými porosty dubohabřin a bazifilních doubrav. Striktní rozdělení podle mapování je poněkud problematické, protože (i vzhledem k vlivu okraje lesa) se jedná o přechod mezi těmito biotopy, případně o drobnozrnnou mozaiku. Kvalita je obecně hodnocena jako střední (i díky oné nejednoznačnosti nereprezentativnosti), přestože se jedná nezřídka o bohatě strukturované porosty. Většinou je dobře vyvinut i ekoton. 26 Soustava dubohabřin s převahou velmi dobře hodnocených porostů staršího věku. Většinou se jedná o výrazně dvouetážové porosty, případně o porosty s vyvinutým keřovým patrem. Pouze v severní části je vložen pruh s převahou smrku a nevyhraněná bazifilní doubrava L Nejzápadnější okraj ZCHÚ se soustavou především mladších a středně starých jehličnatých porostů, jednou plochou bezlesí s nedávným pokusem o zalesnění i sukcesními stadii a na dně údolí s úzkými nepříliš kvalitními fragmenty biotopu L2.2. V severním okraji les přechází do mozaiky úzkého pruhu opuštěných zarůstajících sadů se zbytky TTP. 28 Segment tvořený jehličnatými porosty středního věku, na něž navazují o něco mladší dubohabřiny. K jihu pak vybíhá z lesa na dně údolí biotop L2.2, ke kterému se ve svahu na pravém břehu přimyká pruh sukcesí vzniklého porostu zařazeného do dubohabřiny. Kvůli arondaci hranice je do této dílčí plochy zařazen i zlomek extenzivních sadů s řemenovými parcelami na levém břehu. Přehled zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů V území byl proveden dílčí botanický průzkum, který nezaznamenal chráněné druhy rostlin. Při terénních pochůzkách byly v lesních porostech porůznu zaregistrovány z chráněných druhů především zástupci orchidejí vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) 3, okrotice bílá (Cephalanthera damasonium) 3 a blíže neurčený kruštík (Epipactis sp.)?. Zatímco okrotice a kruštík byly nejčastěji zaznamenány při okraji lesní silnice z Uh. Brodu na Maršov, vemeník kromě jednotlivých nálezů v porostech vytvářel bohatou populaci na malé lesní světlině západně od cesty na Maršov (souřadnice: N, E). Z dalších rostlin se relativně často objevuje medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum) 3 a v TTP na JV modřenec chocholatý (Muscari comosum) C3. V ploše opuštěných sadů při východním okraji byla zaznamenána chrpa parukářka (Centaurea pseudophrygia) C4. Ze zoologických průzkumů byly k dispozici dva inventarizačního průzkumy zaměřené na bourovce trnkového (Moravec, 2011, Kopeček, 2009, 2011)

21 název druhu aktuální početnost nebo vitalita populace v ZCHÚ kategorie podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. popis biotopu druhu, další poznámky vemeník dvoulistý (Platanthera Místy hojný Ohrožený Lesní porosty bifolia) okrotice bílá (Cephalanthera Desítky kusů Ohrožený Podél silnice v lese damasonium) kruštík (Epipactis sp.) jednotlivě Podél silnice v lese, les medovník meduňkolistý Místy hojný Ohrožený Světlejší lesy, lesní okraje (Melittis melissophyllum) otakárek ovocný (Iphiclides Ohrožený Viz Kopeček padalirius) otakárek fenyklový (Papilio Ohrožený Viz Kopeček machaon) ohniváček černočárný Silně ohrožený Viz Kopeček (Lycaena dispar) batolec červený (Apatura ilia) Ohrožený Viz Kopeček batolec duhový (Apatura iris) Ohrožený Viz Kopeček bělopásek topolový (Limenitis Ohrožený Viz Kopeček populi) kudlanka nábožná (Mantis Kriticky Viz Kopeček religiosa) ohrožená páchník hnědý (Osmoderma Silně ohrožený Viz Pavelčík eremita) ropucha obecná (Bufo bufo) Ohrožený Viz Kopeček rosnička zelená (Hyla arborea) Silně ohrožený Viz Kopeček skokan štíhlý (Rana dalmatina) Silně ohrožený Viz Pavelčík užovka hladká (Coronella Silně ohrožený Viz Pavelčík austriaca) ještěrka obecná (Lacerta agilis) Silně ohrožený Viz Pavelčík slepýš křehký (Anguis fragilis) Silně ohrožený Viz Kopeček žluva hajní (Oriolus oriolus) Silně ohrožený Viz Kopeček žluna šedá (Picus canus) Ohrožený Viz Pavelčík krutihlav obecný (Jynx Silně ohrožený Viz Pavelčík torquilla) strakapoud prostřední Ohrožený Viz Pavelčík (Dendrocopos medius) ťuhýk obecný (Lanius collurio) Ohrožený Viz Pavelčík ťuhýk šedý (Lanius excubitor) Ohrožený Viz Pavelčík 2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti a) ochrana přírody Lesní komplex ZCHÚ Újezdecký les představuje soubor převážně lesních společenstev s remízy a křovinami v kulturní krajině. Území je významné především výskytem rozsáhlých porostů reprezentativních karpatských dubohabřin (L3.3), dále také porostů bazifilních teplomilných doubrav (L6.4). V prostoru ZCHÚ Újezdecký les není vyhlášeno žádné MZCHÚ. V minulosti byl na některých lokalitách s rozptýlenou vegetací zaznamenán výskyt bourovce trnkového (Eriogaster catax). Území bývalých pastvin nad Újezdcem v jižní části ZCHÚ bylo zahrnuto do projektu "Rekonstrukce druhově bohatých lučních společenstev ve Zlínském kraji", jehož cílem je zachování a rekonstrukce ploch polopřirozených lučních porostů, zachování

22 perspektivních porostů živných pro bourovce trnkového, vytvářet podmínky pro šíření stávajících populací rostlin i živočichů. V minulosti zde probíhala pastva skotu. Území bylo delší dobu ponecháno bez obhospodařování, což mělo za následek rozšíření náletů hlohu, trnek, šípku a ostružiníku. V lokalitě probíhá rotační pastva ovcí, dochází k částečnému odstraňování náletů a uvolňování starých dřevin (dubů a vzrostlých hlohů). Do budoucna je nutno zajistit pravidelnou péči o luční porosty se zachováním živných dřevin pro předmět ochrany v ZCHÚ - bourovce trnkového. Dle územního plánu Uherského Brodu je v prostoru ZCHÚ vymezena síť ÚSES lokální úrovně (LBC: Rubaniska, U cesty, Dobřín, Zmoly) b) lesní hospodářství Les tvoří zachovalé listnaté porosty v minulosti nezřídka obhospodařované pařezinovým (výmladkovým) způsobem. Ohrožení lesních porostů přestavuje převod na monokultury (smrk ztepilý (Picea abies)) a vnášením směsí cizorodých dřevin (modřín opadavý (Larix decidua), douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii), borovice vejmutovka (Pinus strobus), jedle obrovská (Abies grandis), popř. dub červený (Quercus robur). V současnosti i do zachovalých porostů vniká invazivní netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora). c) zemědělské hospodaření Pestré luční biotopy se dochovaly jen ve fragmentech na méně přístupných lokalitách. Jsou ohroženy přirozenou sukcesí zejména vysokých mezofilních křovin (hl. trnka, hloh, růže sp., aj.) v případě neobhospodařování či maloplošným intenzivním hospodařením (případnou aplikací pesticidů v okolí). Nebezpečím pro ZCHÚ mohou být splachy z rozsáhlejších bloků orné půdy v těsné blízkosti (především podél západní hranice, ale částečně i na severu a jihu ZCHÚ). Tam, kde se při hranici s lesem objevují TTP, bývají nezřídka dobře vyvinuta bohatá ekotonová společenstva. d) myslivost Právo myslivosti vykonávají na území ZCHÚ Újezdecký les - Myslivecké sdružení POLICHNO, Myslivecké sdružení Maršov, Myslivecké sdružení Podhájí - Újezdec u Luhačovic. Nebezpečím pro přirozenou obnovu jsou vysoké stavy zvěře. e) rekreace a sport Územím ZCHÚ nebo v jeho bezprostřední blízkosti procházejí značené turistické trasy, cyklostezky a cyklotrasy. Žlutá turistická trasa vede po západní hranice ZCHÚ z Prakšic k lokalitě Loučka a dále do Uherského Brodu. Zelená turistická trasa prochází krátce územím ZCHÚ v severní části (Pašovice - Maršov - Polichno). Východním a západním okrajem ZCHÚ procházejí dvě cyklostezky (Prakšice - Loučka, Újezdec - Polichno). Využívání tras a stezek by nemělo v budoucnu výrazně negativně ovlivnit vývoj v ZCHÚ. U pěších turistických tras je vhodné kontrolovat poškození povrchu půdy a případně zajistit nápravu v případě, že by se mohla rozvinout vodní eroze narušeného půdního povrchu. Jako rekreační aktivitu je třeba hodnotit i sběr lesních plodů a především hub. V tomto případě je třeba zabezpečit, aby houbaři nevjížděli automobily do lesních porostů