Zdeněk Kocián Čistej vzduch I. (Poryvy větru lomcují s otevřenými okenicemi. Dešťové kapky dopadají na okno.) Muž: To je počasí, že by psa nevyhnal. (Zvuk zavření okna. Vítr i déšť zeslábne.) Muž: Uf, nesnáším balení. Tak, ještě jednou všechno zkontrolovat. Naposledy! (Kroky. Šátrání a přehrabování se ve věcech.) Muž: Tílka, trenýrky, trička, košile hm, košile si radši vezmu čtvery. (Zvuk otevírání skříně, šátrání v oblečení.) Muž: Co tu máme dál. Toaletní potřeby (rychle odříkává): Kartáček, holicí strojek, šampón, mýdlo, pasta, voda po holení, ručníky. (zvolní) Pyžamo, mikina, přezůvky, náhradní boty. Jeden kufr by byl. (Cvaknutí zámků na kufru, následuje tiché bouchnutí, když staví kufr na zem.) Muž: Batoh. (mumlá si pro sebe, vyslovuje na půl úst) Peněženka, pas, klíče, mapa, brýle. To by mohlo být všechno. (Zvuk zipu, pak slabé harašení po pokoji.) Muž: Druhej kufr. Knížky, materiály na prezentaci hm, kde je? (Šustění papírů.) Muž: Jo, zbytek je v kuchyni u notebooku. To vezmu na konec. Dál župan, rifle, sako sako pude do ruky. Rifle, sem si bral přece dvoje. Kruci. (Opět slabé šátrání a harašení po pokoji.) Muž: Kde sem je pro Boha, dyť je mám na sobě. Tak, tady taky všechno, snad. Proč mám pořád pocit, že jsem něco zapomněl? Ještě jednou zkontroluju skříň. (Pár kroků, zvuk vrznutí skříně a šátrání v ní.) Muž: Nepotřebuju, nepotřebuju, taky ne, taky ne. Co? Tohle není moje. (udiveně) Ale tohle vážně není moje. Ukaž XL, velikost sedí, že by přece? Hm. (Opětovné zavření skříně vrznutí a bouchnutí.) 1
Muž: To sem teda zvědavej, jestli ten kufr vůbec zavřu. (Pošoupnutí s kufrem, dopad víka kufru.) Muž: (usilovné zavírání víka kufru) Ještě, ještě kousek. (Cvaknutí.) Muž: (oddechne si) Uf, a je to. (Znovu tiché bouchnutí, když staví kufr na zem.) Muž: (s únavou v hlase) Nesnáším balení. (Dva kroky.) Muž: Odnesu to najednou? Jo, to zvládnu, jak nic. Batoh na záda. (Šramocení a kroky.) Muž: A! Nabíječka na mobil, já jsem věděl, že jsem na něco zapomněl. (Znovu kroky, zvuk vytáhnutí nabíječky ze zásuvky.) Muž: Kam s ní? Do kapsy. Teď už je to snad definitivně všechno. II. (Chvilka ticha, které přeruší otevření dveří.) Žena: Už jdeš? Muž: (nejistě) Jo, už jdu. Žena: Připravila jsem ti svačinu. Na cestu. Muž: Děkuju, tos nemusela. Pak si ji dám do batohu, teď mám- Žena: Plný ruce. Vidím. (Pauza.) Žena: Prší. Muž: Opravdu? Ani jsem si nevšiml. Žena: Ale ano, prší. Přinesla jsem ti deštník. Muž: Děkuju, no vidíš, na ten bych zapomněl. Ještěže tě mám. Žena: Dva kufry? 2
Muž: Vzal jsem si toho raději víc. Jeden nikdy neví. Žena: Mohlo by se zdát, že jedeš na víc než jen na čtyři dny. Muž: Odjíždím na čtyři týdny, dokonce se to může i prodloužit. Žena: Řekl jsi na čtyři dny. Muž: Opravdu? Žena: Opravdu. Mohlo by se zdát, že jsi mi to nechtěl říct. Muž: Zdá se, že by se to tak mohlo zdát bude to na víc, než jen na čtyři dny. Žena: Vzal sis i sluneční brýle a slamák Muž: V Norimberku hlásí na příští týden oteplení. Žena: i svou oblíbenou lampu Muž: Víš, jak rád si čtu před spaním. Nechci nic podcenit. Žena: Mohlo by se zdát, že mě opouštíš a nedokážeš mi to říct do očí. Muž: Za poslední měsíc jsem dvakrát našel v ložnici cizí ponožky. Mohlo by se zdát Žena: že nejsem dobrá hospodyně. Muž: Přesně tak by se to mohlo zdát. Žena: Přestala jsem jí být, když jsem před Vánoci našla ve skříni dámské spodní prádlo. Muž: Nemohl to být Žena: Ne, nemohl to být dárek k Vánocům. Bylo použité. Muž: Zdá se, že si nemáme co vyčítat. Žena: Zdá se (pauza) Ranila jsem tě? Muž: Čas všechno vyléčí. Žena: Možná je jen potřeba to ze sebe dostat. Muž: Nikdy jsme nebyli italská domácnost. Žena: Možná to byla ta chyba. Muž: Právě možná promiň, asi nejsem ten typ (Pauza.) Muž: Tak, já už pomalu půjdu. 3
Žena: Ano, jistě. (Kroky.) Muž: S dovolením. Projdu. Žena: A! Promiň. Počkej. Muž: Co? Žena: Tady ti leze z kalhot ňáká šňůrka. Muž: Kde? Aha, to nic, to je od nabíječky. Žena: Ukaž, zastrčím ti ji. Tak a je to. Muž: Děkuju. (pauza) Mohla bys kousek Žena: Jistě, promiň, uhnu ti. Opravdu, nechceš s něčím- Muž: Ne ne, já sám. Děkuju. (Kroky a šramocení v síni.) III. (Pauza, kroky, v pozadí šramocení.) Žena: (nadechne se) A to tě ani nezajímá s kým? Mě by to totiž zajímalo. (Šramocení ustává, chvilka ticha, muž udělá krok směrem k ženě.) Muž: Prosím, jak je libo. Začni. Žena: Zahradník. A ty? Muž: Kolegyně z práce. Žena: Příjemná změna. Muž: O deset let mladší. Žena: Máte hodně společnýho. Muž: Potkala jsi ji na vánočním večírku. Žena: Byla přátelská vzpomínám si. Muž: Povídaly jste si, ano. Žena: Vyškrábala bych jí oči, kdybych to tenkrát věděla. 4
Muž: (familiárně) Ale to snad- (zvážní) Počkat, ale my nemáme zahradníka. Byla to jen laciná lest, jak Žena: My ne, ale tvůj bratr jím je. Muž: Lžeš. Žena: Jste dvojčata, ale deset rozdílů by se našlo. Muž: To by mi neudělal. Žena: Můžu ti říct, kde má mateřské znaménko, o kterém ví jenom vaše máma. Muž: Jistě o něm ví i jiné ženy, ale to je teď vedlejší. Žena: Původně to byl omyl. (s pousmáním) Spletla jsem si vás. Muž: Mmmm, pravda, od léta k nám přestal chodit. Žena: No ani ne Muž: Spravoval nám anténu nezvykle dlouho. Žena: Dal si záležet. Muž: Je puntičkář. Ve všem (pauza) do prdele. Žena: Technický typ, na rozdíl od tebe. Muž: A já vůl tě začal podvádět až od listopadu. Žena: Teď už je to jedno. Muž: (důrazně) Není to jedno. Změnil jsem názor, dnes bych možná udělal výjimku. Pročistíme vzduch? Na rozloučenou Žena: Trvalo ti to. Muž: Dobře. Máš přednost, vyber si. Žena: Pravou. Na tři? Muž: Na tři. Oba (zároveň): Tři dva Muž: Počkat! Žena: Co zas? Muž: Myslelas pravou tvář nebo ruku? Žena: Ruku. 5
Muž: Z tvého pohledu? Žena: To je úplně jedno z čího pohledu. Jde o to, že ty máš v tom případě taky pravou ruku. Chápeš? Muž: No, vidíš to, to by mě nenapadlo. Žena: Ještě, že mě máš. Tak na tři. Oba (zároveň): Tři dva jedna. (Plesk. Oba si dají zároveň facku.) Oba (zároveň): Au (tiše zasyčí) Muž: Lepší? Žena: Lepší. Co ty? Muž: Už se necítím tak provinile. Díky. Žena: Není zač. Taky se už necítím tak mizerně. Muž: Rádo se stalo. (Rozpačitá pauza.) Žena: Tak Muž: Tak ehm (odkašle si) Žena: (rozpačitě) Určitě máš všechno? Muž: Jo jo, dvakrát sem to kontroloval. Vysavač sem ti nechal, vím, jak ráda vysáváš. Žena: To je od tebe hezký. Kdybys něco zapomněl, dej vědět. Muž: Dobře. Kdybych omylem sbalil něco tvého, dám ti vědět. Žena: Dobře. Svačina. Muž: A! Úplně bych Děkuju. IV. (Zvuk otevírání domovních dveří.) Muž: Přestalo pršet. 6
Žena: Ale ten deštník si vem. Pro jistotu. Na. Muž: Jistě. (Pauza.) Žena: Tak Muž: Tak Oba (mluví přes sebe): Možná přece/jen mě tak napadlo, kdyby- (Pauza.) Muž: Ty první Žena: Ne ty, já už jsem to svoje stejně zapomněla. Muž: Jen mě napadlo, napadlo mě, že eh víš Žena: Ano? Muž: že che, eh, vidíš, já už sem to svoje vlastně taky zapomněl. Žena: (zklamaně) Aha. (Muž: Tak Žena: Tak?) Muž: Tak si to můžeme říct někdy příště, pokud si vzpomeneme, co jsme si vlastně chtěli říct. Žena: (s pousmáním, mávnutí ruky ) Asi to stejně nebylo nic důležitýho, když (Krátká pauza.) Muž: Pošlu pohled. Žena: Pošli pohled. Muž: Z Norimberku. Žena: Pěknou služebku. Pa. (Vzdalující se kroky. Zabouchnutí dveří. Chvilka ticha.) Žena: (unaveně) Nemohli jsme si prostě odpustit a nechat to plavat? Já už ti odpustila. (pauza, popotáhne, unaveně oddechne) (krátká pauza, následuje zaťukání na dveře) Žena: (úlek, rychle, téměř vesele) Rozmyslel si to. 7
(Kvapně otevírá.) Muž: Promiň, to jsem ještě já, zapomněl jsem na pár věcí v kuchyni. (Nesmělé pousmání.) Hlava děravá. Mohla bys mi je prosím tě podat, abych se už nemusel zouvat? Žena: (rozpačitě) Éh, j-j-jistě. (roztržitě) Hned hned to bude. (kroky, odchází, zvuk otevírání dveří, muž nervózně poťukává prsty o dveře (lze pískání), žena se po chvíli vrací) Žena: Tady, prosím. Muž: Děkuju. (pauza) Máš ukaž Žena: To nic. Vyndala jsem si čočky, tak mám oči, jak králík. (pousmání) Muž: Ach, jistě Tak (pauza, pokračuje pomalu) teď už definitivně půjdu. (rychle) Ale jsem rád, že jsme si to takhle Žena: Jo jo, já taky. (krátká pauza, muž opět nervózně poťukává prsty na dveře) Muž: Tak pa. (odcházející kroky na schodech, zavření dveří) Žena: (začíná popotahovat, ale nepláče, pološeptem) Budeš mi chybět. KONEC 8